Důsledky 2. Světové války
Druhá světová válka je největším a nejstrašnějším válečným konfliktem, který lidstvo doposud prožilo. Svým rozsahem, nasazením a počtem obětí
jednoznačně převyšuje všechny předchozí válečné konflikty.(zučastněno 70 zemí,bojové akce na území 40 států,100 mil. vojáků)
Lidské oběti – přibližně 58 milionu lidí, více obětí civilistů, také v koncentračních táborech
Materiálové škody – 4 biliony dolarů
Díky válce rozvoj vědy a techniky- např. radar, raketová technika, atomová
bomba(Niels Bohr, Jacob Robert Oppenheimer), kryptografie ( hledání co možná nejbezpečnějšího způsobu přenosu zpráv za pomoci šifrovacích technik),
přenosná vysílačka, jeep, protiletadlový granát Biologie a medicína-penicilin..
Po válce využity objevy ve prospěch člověka- atomová energie v průmyslu, výzkum vesmíru..
Mírové smlouvy s poraženými státy : S Bulharskem, Finskem, Italií, Maďarskem, Rumunskem
S Německem, Rakouskem a Japonskem nepodepsány Potrestání válečných zločinů: 3 druhy zločinů – proti míru -proti lidskosti - válečné zločiny
Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku- soudní proces od listopadu 1945 do 1. října 1946
Obžalováno 24 německých válečných zločinců, zločinné i nacistické instituce(SS, SD, Gestapo, NSDAP)
Rozsudek smrti nad 12 osobami
H.Goring spáchal sebevraždu před popravou
Mezinárodní tribunál v Tokiu – od května 1946 do listopadu 1948 Souzeno 28 zločinců,7 k trestu smrti
Vznik Organizace spojených národů (OSN) –
Na konferenci v San Francisku podepsáno 25.4 1945,,schválena charta
OSN,cíle:ochrana míru,občanských a lidských práv,sociální pokrok,zvyšování blahobytu jednotlivých národů a jejich rovnost
Rozdílné názory – am. Senátor A.H. Vandenberg vs. Sovětský mimistr zahraničí V.M.
Molotov
Podepsána 51 státy včetně Čsr
Pět hlavních vítězů druhé světové války – USA,SSSR,Velká Británie,Čína,Francie mělo stále místo v Radě bezpečnosti OSN s pravomocí právem veta,výkonnou mocí,odpovědností za mír
Změna politické mapy:Ale v popředí dvě supervelmoci- USA a SSSR
SSSR – rozhodující podíl na porážce Německa – vzestup prestiže, radikalizace Evropy i vých. Asie., země osvobozené SSSR spadaly do sovětské mocenské sféry,atom. zbraň
USA – v popředí světové politiky, garant demokratického vývoje a tržní ekonomiky, největší export,prvenství na moři,hospodářská konjunktura za války(prům. výroba o 96 procent) – prvenství ve světovém hospodářství(60 procent
produkce),vojenská síla – atom. zbraň, nejsilnější letectvo
spojenectví nahrazeno konfrontací a soupeřením (bipolární svět)
Vývoj postupně tedy směřoval ke studené válce – konfrontace Východu a Západu ve všech oblastech života, nedůvěra, nepřátelství. Obě strany si však
byly vědomy obrovskou ničivou silou svých nových zbraní a tak se snažily vyhnout se „ostré“ válce – balancovaly na okraji války, ale k přímému konfliktu nikdy nedošlo. Pojem železná opona (neprostupná hranice mezi západním a východním blokem)použil poprvé Winston Churchill roku 1946 v americkém Fultonu.
Západ Východ
Klíčová supervelmoc: Spojené státy americké
Režim: demokracie
Další země: Spojené království, Francie, země Beneluxu, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Itálie, Island, Kanada, Západní Německo, Turecko,
Austrálie, Řecko, Španělsko a další Alianční smlouva: NATO (*1949)
NATO – North Atlantic Treaty Organization (Severoatlantická
organizace)
Klíčová supervelmoc: Sovětský svaz Režim: komunismus, socialismus
Další země: Polsko, Východní Německo, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko,
Albánie, Mongolsko, Čína, Severní Vietnam, Severní Korea a další Alianční smlouva: Varšavská smlouva
(*1950)
Варша́вский догово́р (Varšavská smlouva)
Bipolární svět
= 2 země proti sobě USA x SSSR Studená válka (1945 – 1953)
- válčili mezi sebou prostřednictvím jiných států → nepřímá válka, vztahy na bodu mrazu
- od 1947 – termín poprvé použil bankéř Baruch
- 1946 – Churchill (Fulton) – „železná opona“ = hranice mezi západním a východním blokem
USA
- Federace, prezident volen nepřímou volbou na 4 roky, zákonodárnou moc má kongres (senát, sněmovna reprezentantů)
- 2 strany – republikáni a demokraté 50. léta
HARRY TRUMAN (1945 – 1951) - demokrat
- účast na Postupimské konferenci, nařídil jaderný útok na Nagasaki a Hirošimu - 1947 – Trumanova doktrína – politika nerozšiřování komunismu → USA opouští
politiku izolacionismu, právo USA zasáhnout ve všech zemích ohrožovaných komunismem (hlavně Turecko a Řecko)
MC CARTHY (1950 – 1954) - senátor
- mccartysmus – podezírání ze špionáže pro SSSR
- byl posedlý antikomunismem → Výbor pro vyšetřování neamerické činnosti – zavedl čistky v neamerické společnosti (zákaz návratu do USA Charlieho Chaplina + popravení manželů Rosenbergových)
DWIGHT EISENHOWER – Ike (1952 – 1956, 1956 – 1961) - republikán
- operace Torch, vylodění na Sicílii, operace Overlord - pokračuje v jaderném zbrojení
- 1957 – Eisenhowerova doktrína – tvrdší, týkala se především Blízkého východu
- vystupoval proti segregaci menšin (oddělování černých od bílých)
60. léta
JOHN FITZGERALD KENNEDY (1961 – 1963) - demokrat
- zavražděn v Dallasu
- první katolík, oblíbený
- nejmladší zvolený prezident
- počátek vietnamského syndromu = ve válce ve
Vietnamu zemřelo spoustu Američanů
- karibská krize (Kuba x USA) – svět na pokraji
jaderného konfliktu
- berlínská krize – Kennedy navštívil Berlín + postavení zdi
- vesmírný program- 1969 přistálo na Měsící Apollo 11
LYNDON JOHNSON (1963 – 1965, 1965 – 1969) – demokrat, viceprezident, prezident
- sílící černošské hnutí – zavražděn Martin Luther King - válka ve Vietnamu
- 1964 Zákon o občanských právech – zákaz diskriminace 70. léta
RICHARD NIXON (1969 – 1972, 1972 – 1974) – republikán
- sbližování s východním blokem, 1973 ukončil válku ve Vietnamu - úspěšné angažování na Blízkém východě
- 1972 uzavřena smlouva SALT I mezi USA a SSSR (Brežněv) → mezník v uvolňování napětí (omezení systému protiraketové obrany)
- aféra WATERGATE = odposlechy demokratů od FBI a CIA → Nixon abdikace GERALD RUDOLPH FORD (1974 – 1976) – republikán
- zastavil Nixonovo vyšetřování (neprokázána vina) JIMMY CARTER (1976 – 1981) – demokrat
- prosazoval nekonfrontační politiku
- SALT II – omezování jaderných zbraní – Kongres ji neschválil
- oslabení vlivu na Blízkém východě, přepadení amerického velvyslanectví
80. léta
RONALD REAGAN (1981 – 1984, 1984 – 1988) – republikán
- skončila v americké politice doba smířlivosti a situace se znovu začala vyhrocovat
- pravicový politik = končí období sociálního státu v dějinách USA
- jeho politika „nový start“ znovu oživila americkou ekonomiku > omezení sociálních dávek, snížení daní i výdajů státu
- na frontě studené války zahájena velká ofenziva (1983) > Program strategické iniciativy = známý pod žurnalistickým názvem hvězdné války (zbrojní program) > SSSR reagoval také zbrojením, ale ekonomicky zkrachoval > nakonec závod ve
zbrojení vzdal >> pád sovětského impéria v Evropě GEORGE H. W. BUSH (1988 – 1993) – republikán - zahraniční politika, operace Pouštní bouře BILL CLINTON (1993 – 1997. 1997- 2001) - demokrat
GEORGE W. BUSH (2001 – 2005, 2005 – 2009) – republikán BARACK OBAMA (2009 – 2013, 2013 - 2016) – demokrat
Velká Británie
konzervatizmus, monarchie – výkonná moc v rukou vlády a ministerského předsedy
Commonwealth = společenství států – až do roku 1947 stál britský panovník v čele každého ze členských států, poté zůstal pouze v čele Commonwealthu a státy si volily vlastního prezidenta
nejprve posun doleva > u moci labouristická vláda Clementa Attleeho (1945- 1951) > řada sociálních změn (zestátnění bank, dolů, dopravy, udržování cen potravin,..) >> to vedlo k úpadku v hospodářství a k porážce konzervativci ve volbách v roce 1951
premiér Churchill (1951-1955) > reprivatizace části znárodněných podniků, návrat k tržnímu hospodářství (totéž Eden, Macmillan, Douglas-Home
v moderní historii měla velký význam vláda ministerské předsedkyně Margaret Thatcherové (1979-1990)
– na ní bylo odstranit krizi i pozůstatky labouristického systému – velkou popularitu jí přineslo vítězství ve válce o Falklandy 1982
(britské ostrovy, nároky Argentiny)
– konflikty mezi protestantskou většinou a katolickou menšinou v Severním Irsku > (IRA – Irská republikánská armáda > souhlasila s odzbrojením a stala se legální politickou stranou)
– krvavá neděle 30. 1. 1972 ve městě Derry – pokojná demonstrace katolíků – palba britských výsadkářů na neozbrojené demonstranty,
14 lidí zabit
od roku 1990 v čele vlády konzervativec John Major
Francie
po skončení války – silná podpora komunistické strany, protizávaží USA
tři nejsilnější strany vytvořily společnou vládu – tripartitu
komunisté připravovali plné převzetí moci a spolupráce s nimi byla velmi obtížná, proto tato vláda v roce 1947 padla a nahradila ji levicová vláda bez komunistů
ústavou z roku 1946 vznikla ve Francii 4. republika, politicky velmi nestabilní
hlavním důvodem nestability rozpad koloniální říše, to dostalo zemi do velkého konfliktu v Indočíně, který skončil francouzskou porážkou (1945 – vznik nezávislých států: Severní a Jižní Vietnam, Laos, Kambodža), a do alžírské války
Alžírsko mělo pro Francii zvláštní význam - velké množství přistěhovaných Francouzů
- 1954 zde propukl boj za nezávislost > povolání do čela vlády de Gaulla - v roce 1958 začala 5. republika se silným prezidentským systémem
podle amerického vzoru
- prvním prezidentem se stal de Gaulle
- pustil se do řešení alžírského problému >> 1962 umožnil vznik samostatného Alžírska
modernizace a rozvoj průmyslu, vznik sítě jaderných elektráren
v zahraniční politice pokračovalo sjednocování Evropy
N
ěmecko
- rozděleno do 4 okupačních zón (+ Berlín) – USA, SSSR, VB, Francie - 1948 – sjednocení zón VB + USA → BIZONIE + F → TRIZONIE
- 6/1948 – Stalin zahájil blokádu Berlína jako reakce na trizonii → zablokoval
pozemní a vodní cesty, fungoval jen letecký most → zásobování; trvala 11 měsíců - 1. berlínská krize
- vítězství západu, Stalin musel ustoupit
- vedla k rozdělení Německa v září a říjnu 1949:
1. SRN (Spolková republika Německo) – západ, trizonie, v čele Konrád Adenauer 2. NDR (Německá Demokratická republika) – východ, SSSR, v čele Wilhelm Pieck - 2. berlínská krize (1958 – 1961)
- postavení berlínské zdi v 8/1961
- ostnaté dráty vyměněny za betonovou zeď (42 km) - synonymum nesvobody a totality
- předzvěst pádu 10/1989 – přebíhání východních Němců na západoněmeckou ambasádu v ČSR → masové přebíhání
- 11/1989 pád zdi - Kennedy x Chruščov
- Waltr Ulbricht – vystřídal Piecka a jeho Erich Honecker (symbol německé normalizace jako u nás Husák)
- STASI = východoněmecké státní tajná policie (u nás STB, v SSSR NKVD, později KGB)
- USA nepomohly, bály se rozpoutání dalšího konfliktu - sjednocení Německa – 3. 10. 1990
Evropská integrace
= spolupráce, sjednocení
- poprvé po 1. světové válce (Společnost národů)
- snahy přerušeny ve 30. letech v důsledku hospodářské krize - namířeno proti SSSR a USA
- Francie (kontrola SRN), Německo (snaha začlenit se do evropské politiky), VB (zpočátku rezervované postavení)
→ federalistický proces – Spojené státy evropské - 1949 – RADA EVROPY – dodržování lidských práv - 1951 – Evropské společenství uhlí a oceli
- 1958 – Evropské hospodářské společenství (příprava volného trhu pro pohyb osob, zboží a kapitálu)
- 1967 – Evropská společenství - orgány: RADA MINISTRŮ (Brusel)
KOMISE MINISTRŮ (Brusel)
EVROPSKÝ PARLAMENT (Štrasburk) EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR (Haag)
- dále přistupují např.: VB, Dánsko, Irsko, Řecko, Španělsko, …
- SCHENGENSKÉ DOHODY (1985) = odstranění přepážky pro pohyb osob → volný pohyb osob
- MAASTRICHTSKÉ DOHODY (1992) – vznik společné měny (euro)
→ 1993 – Evropská unie
Východní Evropa
1945:
ALBÁNIE
- nejzaostalejší země Evropy, budování bunkrů, kolaborantská hnutí JUGOSLÁVIE
- v čele Josip Broz Tito
- konflikt se Stalinem (1948 – 1953) - samostatnost, jugoslávský socialismus - po jeho smrti – vývoj kapitalistickým směrem 1946:
BULHARSKO
RUMUNSKO 1947:
MAĎARSKO POLSKO 1948:
ČSR 1949:
NDR
- společné bylo:
řízeno z Moskvy (1947 – INFORMBYRO = řízení komunistických stran Evropy)
zestátnění průmyslu
likvidace opozice (politické procesy)
likvidace soukromého sektoru = živnostníků (truhláři, pekaři, …)
kolektivizace (= zestátnění zemědělského sektoru, vznik JZD) – nepovedlo se v Polsku !
plánované hospodářství – rozvoj těžkého průmyslu (zbrojní) X spotřební průmysl
→ plánované hospodářství: Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) - 1949 – koordinace činnosti hospodaření socialistických zemí (diktát SSSR) - rozdělení výroby – tanky (ČSR), mixéry (NDR), Tatra Kopřivnice
1949 – vznik NATO = vojenské a politické sdružení západních demokratických států v čele s USA
X
1955 – Varšavská smlouva = vojenský spolek namířený proti NATO
SSSR a východní blok 1953 - 1990
JOSIF VISSARIONOVIČ STALIN (vl. jm. Džugašvili) (1924 – 1953)
- stalinismus pomocí NKVD = tajná policie, v čele Lavrentij Berija– zodpovědný za Katyni, popravy vojáků a sovětských zajatců
- 5. 3. 1953 Stalin umírá a následuje boj mezi:
Lavrentij Berija x Georgij Malenkov x Nikita Chruščov
skončila vláda jednotlivce, bylo nastoleno kolektivní vedení (odsouzen kult osobnosti, popraven Berija), i když rozhodující slovo měl vždy Chruščov
mnoho lidí věřilo, že se poměry změní k lepšímu, protože Chruščov vystoupil se zásadním projevem (XX: sjezd KSSS), v němž odhalil způsob Stalinova vládnutí, mechanismus čistek a zločiny diktátora >> období destalinizace
v Maďarsku byli roku 1956 propuštěni političtí vězni, byla omezena cenzura a státní dohled nad hospodářstvím
do čela reformních komunistů se postavil Imre Nagy
říjen 1956 přerostly demonstrace za demokracii v první přestřelky >> Nagy oznámil, že hodlá sestavit koaliční vládu na demokratickém základě, vyhlásil neutralitu Maďarska a obrátil se na OSN, aby ji garantovala
přísun Rudé armády, která zaútočila na Budapešť, kde rozdrtila veškerý odpor (v bojích padlo na 600 ruských vojáků, asi 4000 Maďarů (ale i údaje o desítkách tisíc mrtvých), 300 lidí popraveno – mezi nimi i Nagy
do čela státu byl dosazen János Kadár
Chruščov se nevzdal velmocenské politiky (podpora Fidela Castra a následná karibská krize, ovlivňování 3. světa, dodávky zbraní vietnamským komunistům)
1955 varšavská smlouva = vojenský spolek namířený proti NATO
nakonec převrat a svržení Chruščova v roce 1964 >> vystřídal ho Brežněv
Východní blok v období brežněvismu
- jediné odvětví, které se udržovalo na úrovni byl zbrojní průmysl, ve všech ostatních směrech SSSR zaostával >> ekonomická krize
- období Brežněvovy vlády je někdy nazýváno jako = neostalinismus >>
masové popravy a stranické čistky vystřídaly rafinovanější metody >>
oponenty nutil k emigraci, zavíral je do psychiatrických léčeben,
pronásledoval jejich rodiny, mediálně je ničil, posílal je do exilu na Sibiř nebo do pouští Kazachstánu
- v zahraniční politice se stala základem Brežněvova doktrína >> ta spočívala v tom, že SSSR si vyhrazoval právo zasáhnout v případě ohrožení socialismu, jak to dokázal třeba během pražského jara
gen. tajemník Jurij Andropov > politika reforem shora (boj proti korupci, za vyšší produktivitu práce)
Konstantin Černěnko > pokus o návrat k brežněvovskému stylu, stranický byrokrat
Období perestrojky
- Gorbačov zvolen generálním tajemníkem (1931)
- nutnost provést reformy >> měly být posíleny tržní vazby a omezeno centrální řízení státu = pro tyto změny se vžil název perestrojka (přestavba)
- začala se propagovat otevřenost a demokratizace , která ovšem neměla překročit jisté hranice
- popularita v zahraniční politice > SSSR učinil kroky k odzbrojení a přistoupil na sjednocení Německa < podpořen Bushem a Thatcherovou
- odchod sovětských vojsk z Afghánistánu - od r. 1991 prvním a jediným prezidentem SSSR
>> to vše vyvolalo odpor u ortodoxních komunistů, pro které byl Gorbačov příliš reformní
- všechno vyvrcholilo pučem v roce 1991 = srpnový puč a následným rozpadem SSSR
Gorbačův rival – Boris Jelcin
- od roku 1990 prezidentem ruského parlamentu - od 1991 prezident Ruské federace
- radikální reformátor, zákaz KSSS
- souhlas se státní suverenitou bývalých republik
1. 12. 1991 nezávislost Ukrajiny – prezident Leonid Kravčuk
- 1991 v Minsku – Společenství nezávislých států (bez Litvy, Lotyšska, Estonska) = nové formální soustátí (blok 11 republik bývalého SSSR)
- hospodářské problémy, pomoc od západu >> pokus postkomunistické opozice o puč 1993
- Afghánistán
- zde v roce 1973 došlo k převratu a k moci se dostal Muhammad Daúd, který zavedl republikánský režim a začal se sbližovat se západem
- následoval další převrat, kterého se chopila marxistická Lidově demokratická strana Afghánistánu v čele s Núr Muhammadem Tarákím >> SSSR tuto vládu rád uznal a přislíbil ji vojenskou pomoc
- 1978 – invaze do Afghánistánu
- socialistická vláda se však nezamlouvala Daúdovým přívrženců >> a tak v Afghánistánu vypukla občanská válka
- válka byla natolik drahá, že mnohonásobně prohloubila hospodářskou krizi >>
Michail Gorbačov roku 1989 sovětská vojska z Afghánistánu stáhl
- nejenom SSSR, ale celý sovětský blok prokazoval známky rozkladu - patrné to bylo zejména v Polsku
- kde hospodářské potíže vedly k inflaci - 1955 členství ve Varšavské smlouvě
- 1956 polské léto – dělnické povstání v Poznani, násilně potlačeno, ale návrat Wladyslawa Gomulky z vězení > gen. tajemník >> demokratizace
- Polsko bylo specifické svým postojem k náboženství >> církev zde měla ohromnou autoritu – ta ještě vzrostla po zvolení Karola Wojtyly papežem 1978 (po volbě přijal jméno Jan Pavel II.) >> tento první slovanský papež se stal ostrým kritikem
socialistických zřízení
- vznik odborové organizace Solidarita v čele s Lechem Walesou (později prezident)
>> velká podpora >> politické a reformní požadavky
- vojenský puč > provedený se souhlasem SSSR 13. 12. 1981 generálem Jaruzelskim >>
- ten Solidaritu rozpustil a její předáky uvěznil
- stejné problémy pronásledovaly i další socialistické státy >>
- Jugoslávie se začala utápět v ekonomické krizi + národnostní problémy - stalinista Josip Broz-Tito (od 1953 prezident)
- 1948 sovětsko-jugoslávská roztržka >> vyloučeni ze sovětského bloku - 1971 pokus Chorvatska o samostatnost – krutě potlačen
- od 1974 Tito doživotním prezidentem
- 1991 rozpad Jugoslávie >> ….kostka str. 146
- v Bulharsku se zformovalo nové opoziční hnutí Bulharská komunistická strana - gen tajemník Todor Živkov >> po něm Petr Mladenov
- 1990 zhroucení komunistického režimu > svobodné volby > vláda Unie demokratických sil (UDK), prezident Želju Želev
- Rumunsko se po ropných krizích v 70. letech dostalo do velkých finančních problémů vláda diktátora Nicolae Ceausesca se u moci držela jen policejní brutalitou (Securitate = tajná policie)
- zadlužení země, nedostatek, bída > demonstrace v Teměšváru 1989 – krvavě potlačena
- v Bukurešti několikadenní občanská válka o Vánocích 1989 - diktátor a jeho žena – útěk – dopadeni a tajně popraveni - nová vláda Fronty národní spásy
Třetí svět: Dekolonizace
= vymaňování kolonií z přímé politické závislosti na svých metropolích - začátek s koncem 2. světové války
- zbytek světa (kromě Evropy) řeší dekolonizaci (hlavně VB a Francie) - příčiny: sílící národně osvobozenecké hnutí a růst nacionalismu
- Británie se s dekolonizací smířila x Francie pokus o obnovení nadvlády (+
Španělsko, Portugalsko)
1. fáze dekolonizace (1945 – 1956) – islámský Blízký východ a Asie (1945 Vietnam – fr., 1947 Indie, Pákistán – brit., 1949 Kambodža – fr.)
2. fáze dekolonizace (1956 – 1965) – především v Africe, 1960 = „rok Afriky“ – nezávislost většiny afrických zemí
3. fáze dekolonizace (po rok 1965) - závěrečná
Čína
- za 2. světové války okupovaná Japonci
- po válce: komunistická strana – Mao-Ce-Tung Kuomitang – vůdce Čankajšek
- obě strany jsou levicově orientovány - 1946 – 3. občanská válka
- 1948/1949 – komunisté měli navrch, Čankajšek poražen v bitvě → musel uprchnout na Tchaj-wan (vznik Čínské republiky) = oficiální republika
- 1. 10. 1949 vyhlášena Čínská lidová republika (ČLR) v čele s Mao-ce-tungem
→ neuznána OSN
- republika podle Stalinova vzoru, dobré vztahy s SSSR
- po Stalinově smrti a odhalení kultu osobnosti (1956) roztržky se SSSR
→ Moskva si nárokuje vůdcovství, Čína chce být sama velmocí
→ čínští komunisté se dostali k moci bez pomoci SSSR, necítí se být k němu zavázáni - zahraniční politika Číny zaměřena na Tchaj-wan a Vietnam (sousedé)
- konflikt mezi Čínou a SSSR vrcholí v 60. letech, Čína si musí objevit a financovat technologie na výrobu jaderných zbraní sama
- vnitřní politika – heslo Mao-ce-tunga: „Dohnat, předehnat!“
- politika velkého skoku vpřed (1958 – 1961)
- vznik lidových komun (společná průmyslová výroba, výchova i obrana) → zhroucení čínské ekonomiky
- 1965 – zahájení kulturní revoluce – dovedla Čínu ke krachu
- původní cíl: zbavit se nepravých komunistů, vznik Rudých gard – sdružení dělníků a mládeže → odstraňovali odpůrce Mao-ce-tunga, umělce a univerzitní profesory
→ zahynulo 10 – 20 milionu lidí, zničeno mnoho kulturních památek
→ uskutečňovaly kulturní tradici – trvala 4 roky
- vzdělání omezeno na učení Mao-ce-tunga → do škol zavedeny uniformy - převrat pomocí armády → nový vůdce Teng Siao Pching → Čína se začíná
otevírat světovému obchodu (levná pracovní síla → levné výrobky) - komunistická nadvláda přetrvává
- květen 1989 – na náměstí Tien-an-men (Nebeský klid) demonstrace studentů – za demokracii a proti korupci → krvavě potlačena armádou → tisíce mrtvých
Korejská válka (1950 – 1953)
- první válečný projev Studené války Korea
- do roku 1945 pod nadvládou Japonska
- po 2. světové válce Korea osvobozena a rozdělena na:
1. severní – SSSR
2. jižní – USA
- demarkační linie = 38. rovnoběžka
- „asijské Německo“ – 2 mocenská centra:
A. sever – komunisté (Kim Ir Sen) – kolektivizace, znárodňování, pozemková reforma B. jih – nacionalisté (Li Syn-Man) – odkládání nutných reforem, korupce
- 8/1948 – vyhlášena Korejská republika (jih, hlavní město Soul)
- 9/1948 – vyhlášena Korejská lidově demokratická republika (sever, hlavní město Pchongjang – KLDR)
- 6/1950 – severokorejský útok – armáda překračuje 38. rovnoběžku se souhlasem SSSR a obsadila Korejský poloostrov
- OSN označila KLDR za agresora a vyslala do Koreje vojska 15 zemí (hlavní síly USA – Douglas McArthur)
- (v OSN zasedá Čankajšková Čína na Tchaj-wanu, SSSR bojkotuje zasedání Rady bezpečnosti)
- vojska OSN postupují do Soulu, vytlačují jednotky KLDR na jejich území - armáda čínských dobrovolníků jde na pomoc KLDR (cca 1 000 000 lidí) - ruští elitní letci létali v čínských letadlech a uniformách
- McArthur vyžaduje použití jaderné zbraně → Truman to vylučuje → kritika z Evropy
- zákopová válka od 1951 – komunisté chtějí válku prodlužovat
- od roku 1951 mírová jednání až do roku 1953 (neschopnost politiků dohodnout se) - Trumana střída Eisenhower, který chce Korejskou válku ukončit za každou cenu
→ přesunuje jaderné zbraně do Japonska
- 27. 7. 1953 – ukončena mírová jednání v Pchanmundžonu → 38. rovnoběžka = demarkační linie (oplocená), demilitarizované pásmo, dohled jednotek OSN - bývalý vůdce komunistů Kim Čong I → současný vůdce Kim Čong Un - Japonsko – hospodářský boom – finanční pomoc USA
- Čína – upevnění postavení, vojenská velmoc Indie
- označována jako klenot britské říše
- 1877 britská královna korunována indickou císařovnou - po 2. sv. válce pro Británii neudržitelná
- červenec 1947 vyhlášení samostatnosti Indie - náboženské problémy:
a) hinduismus – většina země, reprezentován politickou stranou Indický národní kongres
b) islám – sever, reprezentován tzv. muslimskou ligou
- provázeny spoustou mrtvých, potyčkami na ulicích, násilnými přepadeními - vyřešeny:
a) hinduisté – vytvoření Indické unie b) islám - zakládá Pákistán
- první indický prezident Džavaharlal Nehrú:
o patří k nejvýznamnějším politikům Indie o stál za vznikem samostatné Indie
o představitel a vůdce Indického kongresu o zavražděn
o jeho dcera Indíra Gándhiová
zavražděna
významná politička
její syn Radžív Ratan Gándhí také zastřelen - po vzniku Pákistánu dochází k obrovské migraci:
o ze severu hinduisté do Indie
o muslimové z Indie na sever do Pákistánu - problémy nevyřešeny → stále spory o oblasti:
1. Kašmíru – sever, 1949, 1965 válka o Kašmír, i dnes otázka Kašmíru stále nedořešena
2. Bengálsku – vypukla v roce 1971, třetí válka, osamostatňuje se jako stát Bangladéš
3. na východě Pákistánu – velmi lidnatý, mnoho náboženský stát, republika – federativní, převážně hinduisti x celkem dost muslimů
- globální problémy:
o nedostatek pitné vody o krávy všude – hygiena o přelidnění
o vysoké rozdíly mezi bohatými a chudými o problémy žen – přetrvává kastovní systém - druhý největší filmový průmysl
- 1950 – Indická republika – federativní stát Indočína
- jedno z bojišť studené války - dříve patřila Francii
- za 2. sv. války – národní osvobozenecký boj proti Japonsku
- po roce 1945 národní osvobozenecký boj proti Francouzům → do čela komunisté v čele s HO ČI MINem
- vznik 3 samostatných států:
Laos
Kambodža
Vietnam
- třicetiletá válka v Indočíně (1945 – 1975)
- Hanoj – Ho Či Minovo město x Saigon (hlavní město jižního Vietnamu) - Francie směřovala k obnovení suverenity na celém území poloostrova - Postupimská konference – demarkační linie ve Vietnamu stanovena 16.
rovnoběžka
- na jihu měli přijmout kapitulaci Japonců Britové, na severu Číňané
- VietMinh = liga za osvobození Vietnamu (ještě před příchodem spojeneckých sil se VietMinh zmocnil Hanoje a Saigonu)
- 2. září 1945 vyhlásil Ho Či Min v Hanoji nezávislost Vietnamské demokratické republiky
První indočínská válka (1946 – 1954)
- od 11. 9. 1945 okupovali severní část země Číňané a o den později se na jihu vylodili britské jednotky
- francouzský generál LECLERC překračuje 16. rovnoběžku a snaží se obsadit severní Vietnam → 19. 12. 1946 Ho Či Min vyzval k zahájení války proti Francouzům
- Trumanova vláda z pragmatických důvodů – snaha zamezit šíření komunismus v JV Asii, začala podporovat Francouze
-severní Vietnam – komunistický, vláda Ho Či Mina -jižní Vietnam – Francie, USA
-(rozdělení 16. rovnoběžkou)
- 1952: Francie promrhala v Indočíně dvojnásobek toho, co získala na základě Marshallova plánu → pro Francii válka finančně náročná
- boje se rozšířily i do Laosu a Kambodže → další ekonomické ztráty (USA se zavázaly nést 70% válečných výdajů ve Vietnamu)
- Dien Bien Phu (květen 1954) – bitva rozhodující pro ovládnutí Vietnamu → porážka Francouzů
Konference o Indočíně (Ženeva 1954)
- zástupci mezinárodních velmocí (USA, SSSR, Čína, VB, F = Rada bezpečnosti OSN + zástupci obou indočínských stran)
- závěrečná dohoda o zastavení palby v Indočíně - dělicí čárou se stala 17. rovnoběžka
- stažení všech cizích ozbrojených sil z Laosu a Kambodže (reálně neuskutečněno) - prozatímní sjednocení Vietnamu, měl být sjednocen svobodnými
celovietnamskými volbami:
sever – komunisté
jih – prozápadní politika
- v říjnu 1955 vznikla VIETNAMSKÁ REPUBLIKA (jižní Vietnam)
- 1954 – Ho Či Minova vláda – VIETNAMSKÁ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA (severní Vietnam)
- hlavním cílem Ho Či Minovi vlády bylo sjednocení a ovládnutí celé země
- 1960: založen VIETKONG = národní fronta osvobození jižního Vietnamu, levicový
→ napojení na komunisty severního Vietnamu
- zahájena partyzánská válka → do konfliktu zatažen i Laos
- Kennedy rozhoduje o vyslání zvláštních jednotek do severního Vietnamu (16 000 vojáků)
- od roku 1961 vzrůstá počet amerických vojáků ve Vietnamu
- 1963: proveden vojenský puč, prezident jižního Vietnamu Diem svržen → severní Vietnam přechází 17. rovnoběžku a pomáhá Vietkongu
- USA = tlak na severní Vietnam Válka ve Vietnamu (1964 – 1975) - 2. indočínská válka
- červenec 1964 – Tonkinský záliv – ostřelování amerických torpédoborců severovietnamskou armádou → USA reagovaly náletem na námořní základnu VDR
- 1965 – Johnson rozhodl o rozšíření leteckého bombardování VDR (200 000 mužů do Vietnamu) → postupně až 500 000 mužů
- důvod: tzv. teorie domina = obava, že zvítězí komunismus v jedné zemi → řetězová reakce → šíření komunismu v dalších zemích
- pozemní válka v jižním Vietnamu a v pohraničí Laosu a Kambodže x bombardovací válka nad severním Vietnamem
- USA + Vietnamská republika (jižní Vietnam) – podpora zemí SEATO (Austrálie, NZ, Jižní Korea, Thajsko, Filipíny) x Vietnamské demokratické republice (severní Vietnam) a Vietkongu (národní fronta osvobození jižního Vietnamu)
- SSSR a Čína poskytovaly severnímu Vietnamu nepřímou pomoc, přímo však do války nezasahovaly
- USA rozšířily své akce – na sousední Laos a Kambodžu → narušení zásobovací trasy Vietkongu (tzv. Ho Či Minova stezka)
- 1968 – severovietnamská ofenziva – naplánována na svátky „TET“ = vietnamský nový rok – USA vyhrály, ale protivietnamské naladění americké společnosti → tlak na vládu k ukončení válečného konfliktu
- NAPALM = výbušná hořlavá bomba na bázi stlačeného benzínu (likvidace) - vietnamský syndrom = výčitky americké společnosti a snaha o okamžité
ukončení konfliktu (+ psychické problémy vojáků vracejících se z Vietnamu) - Nixonova doktrína = stáhnutí amerických vojsk z Vietnamu
- 27. 1. 1973 – PAŘÍŽSKÁ MÍROVÁ SMLOUVA (zástupci USA, severního a jižního Vietnamu): smlouva o ukončení války a obnovení míru ve Vietnamu → USA stáhly své jednotky, měly ustat bojové operace, ale komunisté to ignorují
- faktická kapitulace USA a jižního Vietnamu - připojen jižní Vietnam a dobyt Saigon - 1. 5. 1975 boje skočily
- 2. 7. 1976 – Vietnamská socialistická republika (hlavní město Saigon přejmenováno na HoČiMinovo město)
Kambodža
- 1945 vznik samostatného státu - 1945 – v čele Lon Nol
- moc v rukou Rudých Khmerů (Khmer = Kambodažan) - vedení komunisty Pol Pota:
v Paříži se seznámil s komunisty
teror a rozvrat země – likvidace měst, inteligence, vymožeností civilizace, uzavření škol, vznik vojensky organizovaných zemědělských komun, největší genocida (vyhlazena ⅓ obyvatelstva)
fakticky komunismus, ale podpora podnikatelů a možnost vycestovat do zahraničí - po pohraniční válce se sousedním Vietnamem, vstup vietnamských vojsk do
Kambodži
- 1979 – dobyto hlavní město Phnompenh → král Norodom Sinahuk – získal pro Kambodžu nezávislost v Ženevě → zkorumpovaná vláda, pročínská,
protiamerická, autoritativní režim
- ANGKAR (= strana) – tajné označení pro komunistickou stranu
Blízký a Střední východ
SIONISMUS = hnutí, zrodilo se v 2. polovině 19. století, židovství – zakladatel Theodor Herzl (reakce na Dreyfusovu aféru)
- cíle = přesídlení Židů do původní země vybudování a udržení židovského státu
- židovští osadníci vykupovali půdy a zakládali osady (KIBUCY)
- 1917 – BALFOUROVA DEKLARACE = příslib vybudování židovského státu Velkou Británií
- 1919 – mandátní území (správa) Velké Británie na základě Pařížských mírových dohod na území Palestiny
- počátek arabského nacionalismu = vytlačování Arabů Židy (ačkoliv za půdu platili) - příliv Židů do Palestiny
- Bílá kniha = britské memorandum (prohlášení) o Palestině → pokus o odvolání (aby zastavili proud uprchlíků), ale odmítnuto → zavádění čísel limitujících příliv Židů
- David Ben Gurion = stoupenec britské politiky
- teroristické útoky → Britové se vzdávají mandátu v Palestině → oblast v rukou OSN
- rozdělení na stát židovský (souhlasí) a arabský (odmítají) - 14. 5. 1948 – nezávislost státu Izrael (prezident Gurion)
- druhý den napadení Izraele pěti arabskými státy → 1. arabsko-izraelská válka 1. arabsko-izraelská válka – válka o nezávislost
- 5/1948: Izrael x 5 arabských států (Egypt, Jordánsko, Irák, Libanon, Sýrie) - obsazen přístav Ejlát (přístup k Akabskému zálivu)
- postupné příměří
- Izrael získal víc území, než měl při svém vzniku
- důsledek: arabské státy přijaly „Doktrínu tří ne“ = NEjednání s Izraelem, NEuznání Izraele, NEmír s Izraelem → z území Izraele uprchly statisíce arabských obyvatel 2. arabsko-izraelská válka – Sinajská
- 1956
- blokáda izraelského přístavu Ejlát + znárodnění Suezského průplavu egyptským prezidentem Násirem → útok izraelské armády na Sinajský poloostrov, postup až k Suezu (viz suezská krize)
- okupace pásma Gazy (Egypt)
3. arabsko-izraelská válka – Šestidenní (preventivní) - červen 1967
- výzvy egyptského prezidenta Násira k zničení židovského státu + organizovaný teror (zvláště skupin palestinských uprchlíků – partyzánské organizace – např. al- Fatáh)
- Egypt zablokoval Akabský záliv x letecký úrok Izraelců → zničena většina egyptského, syrského a jordánského letectva
- dobyt Jeruzalém armádou izraelského generála = Moše Dajan (jednooký) - arabské státy odmítaly uzavřít mír
- konec vyhrocením sporů
OOP = Organizace pro osvobození Palestiny (založena 1964)
hlavní cíl = zničení Izraele a vytvoření demokratického Palestinského státu
po 6denní válce dominantní silou al-Fatáh (hlavní palestinská politická strana)
v čele OOP – Jásir Arafat
teroristické akce
INTIFÁDA (= otřes, probuzení) = reakce Arabů na okupovaných územích 4. arabsko-izraelská válka – Jomkippurská (ramadánská)
- říjen 1973
- Jom Kippur = Den smíření = židovský svátek smíření
- egyptský prezident Anvar Sadat + palestinské vojsko → proti Izraeli na největší židovský svátek
- úspěšně překročen Suezský kanál, postup na Sinaj + syrská ofenziva na Golanské výšiny
- egyptská ekonomická zbraň = omezení těžby ropy, růst její ceny → bojové akce přerušeny
- dohody v Camp Davidu (Egypt + Izrael)
- poprvé uznání Izraele – výměnou za vrácení Sinajského poloostrova a slib autonomie na obsazených palestinských územích
- Sadat zavražděn jako „zrádce arabské věci“
- 1988 OOP uznala Izrael (příslib vlastního státu) → mírové jednání odmítly organizace (např. HAMAS) a pokračovaly v útocích
- 1988 vyhlášení nezávislého Palestinského státu (prezident Jásir Arafat) - další vojenské tažení Izraele do Libanonu
Egypt
- prezident Gamál Abdal Násir – vyhlášena republika - výstavba Asuánské přehrady na Nilu
- 7/1956 znárodněna anglofrancouzská Společnost Suezského průplavu (spojnice mezi Evropou a Asií) – záminka = zisk finančních prostředků z průjezdních poplatků na stavbu Asuánu
suezská krize:
střetnutí zájmů Británie, Francie, USA a SSSR (USA odmítly dodat Egyptu zbraně z obavy jejich použití proti Izraeli, Egypt je získal prostřednictvím SSSR
v Československu)
vojenský útok
tajná dohoda Británie, Francie, Izraele
pokus o svržení Násira, izraelská vojska obsadila Sinaj
okupován Port Said
rezoluce OSN → okamžité ukončení konfliktu (Francie a Velká Británie se stahují po hrozbě Moskvy – vojenský útok a USA – ekonomické páky)
Násir považován za egyptského a arabského hrdinu Libanon
- politický systém – dělba moci mezi sunnity, šíity a křesťany - 1. občanská válka (1958)
- 2. občanská válka (1975) – rozbit Bejrút (hlavní město Libanonu) Írán
- centralizovaný stát s národnostními menšinami (Kurdové, Ázerbájdžánci, atd.) - vybudován dynastií Páhlaví (původně Persie)
- modernizace země, Persie přejmenována na Írán - orientace na USA, na západní demokracie MOHAMMAD ŠÁH RÉZÁ PÁHLAVÍ (1941 – 1979) - liberální reformy
- transformace země na moderní průmyslový stát
- krize vyvolaná ropnou otázkou (znárodnění těžby ropy) - revoluce = program reforem shora (emancipace žen) - 1971 – šáh u zrodu zvyšování cen ropy
- nepřiměřeně rychlá intenzivní industrializace za podpory USA → hospodářské potíže, inflace, hluboké ekonomické rozdíly)
- 1977 – studentská demonstrace + odpor islámské opozice duchovních vedených v exilu ajatolláhem Chomejním (radikální muslim)
- ajatolláhové = nejvyšší duchovní vůdci, vykladači koránu
- „islámská revoluce“ (1978 – 1979) – svržena monarchie (1979 opustil šáh zemi)
→ návrat Chomejního z exilu) → neoficiální hlava státu, neomezený vládce - vyhlášena „Islámská republika“
- oficiální ideologie = šíitský islám
- projevy fundamentalismu (= nekritický přístup k náboženským pramenům a oficiální ideologii, nesnášenlivost k jiným náboženstvím a k nenáboženskému světu)
- opět nerovnoprávnost žen, boj proti všemu cizímu = „západnímu“
- pronásledování opozice → „revoluční soudy“ – proti představitelům bývalých režimů (tresty smrti)
- nepřátelství vůči USA
- šaría = trest smrti – Chomejní vyřknul před svou smrtí proti Salmanovi Rushdiemu Irák
- 1958 – v čele republiky strana BAAS (orientovaná na SSSR) → totalitní diktatura - 1979 – prezidentem Saddám Husajn (jeho režim svržen v roce 2003, 2006
popraven)
- snaha o využití oslabení Íránu po islámské revoluci → ropná naleziště → 1. válka v Perském zálivu (1980 – 1988)
= íránsko-irácká válka
- v oblasti, kde se nachází 50 % světových ropných zásob
- vyprovokovaná Irákem – snaha získat sporné pohraniční území a lepší kontrolu nad Perským zálivem, a to na úkor Íránu nebo Kuvajtu
- náboženská válka 2 směrů islámu:
a) iránských šíitů b) iráckých sunitů
- úsilí irácké BAAS o arabské obrození - Írán vysílal dětské oddíly na minová pole
- obě strany vyčerpány (i přes materiální pomoc Francie a SSSR Iráku) - boje zastaveny → 1988 příměří
2. válka v Perském zálivu (1990 – 1991) - obsazen Kuvajt iráckými vojsky Husajna
- úsilí získat bohatý emirát zpět jako iráckou provincii
- vyhlášena anexe území jako provincie x výzva Rady bezpečnosti OSN k stažení iráckých jednotek + vyhrůžka USA vysláním ozbrojených sil
- 1/1991 – operace Pouštní štít a Pouštní bouře → letectvo bombardovalo raketové základny
- 2/1991 – válka ukončena, Kuvajt osvobozen, irácká vojska před ústupem zapálila naftová pole
Kuba
- 1959 – svržen prezident Batista (orientace na USA)
- moc revoluční vlády v čele s Fidelem Castrem → represivní komunistický režim s orientací na SSSR
- 1961 – pokus o svržení komunistů a návrat Batisty → poražen pokus o invazi protikomunistických povstalců → v Zátoce sviní se vylodily jednotky kubánských emigrantů, vyzbrojené a podporované USA x Castrova armáda + SSSR rozmístilo na Kubě raketové zbraně
- karibská krize (říjen – listopad 1962):
▫ USA (Kennedy), SSSR (Chruščov), Kuba (Castro)
▫ konfrontační střet mezi SSSR a USA
▫ svět na pokraji atomové války
▫ blokáda Kuby USA → jednání (USA + SSSR) – závazek SSSR odvézt rakety za příslib USA, že nepodnikne žádnou intervenci na Kubě → zrušena námoční blokáda
▫ komunistický režim dosud přežívá Válka o Falklandy (1982)
- VB (Thatcherová) x Argentina (Leopold Galtieri) - hlavní město Falkland (Malvín) – Port Stanley
- obyvatelé (cca 3000) chtěli zůstat součástí britského Commonwealthu (již od roku 1833)
- Argentina – k moci se dostává vojenská junta v čele s generálem Leopoldem Galtierim → požadavky na Falklandy
Dekolonizace Afriky
- 1945 – pouze 4 nezávislé státy: Egypt, Etiopie, Libérie a Jihoafrická unie
- koloniální velmoci v Africe: Británie (Súdán, Keňa, Nigérie), Francie (Maroko, Alžírsko, Madagaskar), Belgie (Kongo), Portugalsko (Angola, Mosambik) - leden 1944 – konference v Brazzaville – Charles de Gaulle (předseda
francouzské prozatímní vlády) slíbil rozšíření autonomních práv i přípravu emancipačního procesu
- Belgické Kongo (Lumumba) → Demokratická republika Kongo - ghanský prezident Kwame Nkrumah
- 1960 = rok Afriky – nezávislost většiny afrických zemí (mnoho francouzských kolonií využilo uvolnění po nástupu de Gaulla)
- 1957 Ghana (brit.)
- 1958 Belgické Kongo (bel.) - důsledky:
▫ někde se povedlo dojít k jakési „africké demokracii“ – tržní principy v hospodářství a těží z turistického ruchu (Tunisko) nebo přírodního bohatství (Botswana)
▫ jiné státy si po pokojném vyhlášení nezávislosti (Nigérie) prošly násilnými převraty, které bývaly podporovány jak státy západního, tak i východního bloku
Změny ve společnosti
o první jaderná elektrárna byla spuštěna v SSSR v roce 1954
o přes jejich výhody se rozjíždí kampaň, která poukazuje na problémy jaderného odpadu, nebezpečí jaderných katastrof
o během války rozvoj v letectví
o technologický pokrok – tlačen Studenou válkou
Pokrok dobývání vesmírného prostoru ( USA, SSSR):
o v roce 1957 vzlétla první umělá družice Země,sovětský Sputnik 1 o v roce 1961 obletěl zemi první člověk - Rus Gagarin
(12.4. Den letectví a kosmonautiky)
o v roce 1969 přistál na Měsíci první člověk – Američan Neil Armstrong
o zavádění automatizace, výpočetní technika
Vznik celé řady mezinárodních organizací:
o G-8 > skupina 8 nejvyspělejších ekonomik světa
o Liga arabských států – společnost 22 arabských států politicky spolupracujících
o MAAE – mezinárodní agentura pro atomovou energii > stanovuje pravidla pro mírové využití jaderné zbraně
o Africká unie > zajišťuje jednotu a vzájemnou solidaritu afrických zemí o NATO >vojenská organizace severoamerických a evropských zemí se
sídlem v Bruselu
o Greenpeace >celosvětová nevládní organizace zabývající se ochranou přírody
o Červený kříž > humanitární organizace zabývající se zdravotnictvím o v muslimských zemí působí místo červeného kříže Červený půlměsíc
ČSR v poválečném období
Únor 1948 (vyhrocení napětí, politický převrat a jeho důsledky)
Politické procesy
Rok 1968, období tání
Normalizace
Listopad 1989
Únor 1948 (,,Vítězný únor“)
Rok 1948 je významný nástupem komunistické strany k moci.
Politické napětí: Mezi pravicovými a levicovými stranami, zesílilo díky pokynům, které přivezl náměstek ministra zahraničí SSSR Valerian Zorin přímo od Stalina 19. února 1948 – Stalin chtěl, aby komunisté přešli k rozhodujícímu střetnutí.
Stalin: nabídl vojenskou pomoc – v případě potřeby
Gottwald ji před tím odmítal. Nakonec ji přijal (tzn. jestliže dojde k potížím, Sovětská armáda je v plném právu vpadnout do ČSR.)
Vyšetřování některých politických afér policejní složkou státu – Sborem národní bezpečnosti (SNB) – vedlo k protestům nekomunistických ministrů. Vyjádřili se na zasedání vlády 13. února 1948 společně s odmítnutím chystaných přesunů velitelů SNB v Praze (měl v podstatě posílit vliv KSČ v policejních složkách).
Vládní usnesení bylo Václavem Noskem (KSČ, ministr vnitra) odmítnuto. Dalšího jednání vlády se 12 ministrů nekomunistických stran nezúčastnilo a 20. února 1948 podali demisi. Očekávali, že tuto demisi prezident Beneš nepřijme, a že se budou konat předčasné volby, nebo že komunisté ustoupí.
Komunisté svolali manifestaci na Staroměstské náměstí 21. února, sjezd závodních rad 22. února a generální stávku s více než dvěma miliony zúčastněných o dva dny později.
Jediný cíl: Donucení prezidenta, aby demisi přijal.
Komunisté vytvořili – lidové milice (ozbrojené složky). Proti stáli Vysokoškolští studenti 23. února pochod na Hrad = vyjádření podpory prezidentu (Beneš).
Komunisté tlačili i na další levicové strany odtržení prokomunistické třetiny sociální demokracie a její následné začlenění do KSČ.
Akční výbory: vylučování lidí nesouhlasících s komunisty.
Beneš: jednání se všemi stranami, nechtěl přijmout Gottwaldův návrh (protože přeci, ne všechen ČSR lid si přeje zánik demokracie). Nakonec Demisi přijal- 25.2.1948 (pod nátlakem, ze strachu z občanské války a zásahu Sovětské armády).
Naivita obyvatel: věřili slibům komunistů. Tvrdili, že právě oni jsou ti, kteří dokážou zajistit opravdovou vládu lidu (demokracii, spravedlnost, prosperitu).
Komunistickým převratem se naše země stala součástí Sovětského bloku.
Na Západní hranici ( s Něm. a Rak.): byla postupně budována téměř ,,nepřekonatelná bariera“ Pro okolní svět to byl signál k útokům proti komunistům.
Poúnorové uspořádání: Příslušníci nekomunistických stran byli postupně vytlačováni ze všech důležitých a rozhodujících funkcí.
Akční výbory: Díky jejich činnosti opustilo své pracovní místo v krátké době po únoru 1948 více než 200 tisíc lidí. Většina radši volila cestu emigrace z vlasti - druhá emigrační vlna.
Ústřední vedení komunistické strany předem schvalovalo zákony, které byly poté předloženy ke schválení Národnímu shromáždění – drželi si tedy
moc zákonodárnou.
pod kontrolu se dostala i moc výkonná. Když komunisté dostali vliv i v soudnictví, přešla tak pod KSČ poslední složka moci.
Propagandistickým nástrojem KSČ představovalo zavedení cenzury a převedení kontroly tisku a rozhlasu pod státní moc.
Volby a Ústava
Na zasedání Národního shromáždění v březnu 1948 byla vládě Klementa Gottwalda vyslovena důvěra.
Pro hlasovala naprostá většina poslanců. Den před hlasováním za dosud ne zcela vyjasněných okolností zemřel ministr zahraničí Jan Masaryk.
30. 5. – Volby do Národního shromáždění - měly být schválením dosavadních kroků KSČ. Ti se však pojistili – předložili totiž voličům pouze jedinou kandidátku, a to tzv.Národní fronty.
Na ní stála ze 70% jména komunistů, zbytek tvořil prostor pro ostatní víceméně sympatizující strany.
Volit (rozumějme volit mezi kandidáty na jediném hlasovacím lístku) museli všichni a bylo tomu tak až do pádu komunistického režimu v roce 1989. Jediná forma protestu byla tedy možná vhozením tzv. bílého hlasovacího lístku do volební urny -
Tuto formu zvolilo přes 10% voličů, čili pro kandidátku Národní fronty se vyslovilo přes 89% voličů.
Po volbách 7. 6. 1948 - prezident Edvard Beneš abdikoval, odešel z Prahy do Sezimova Ústí a tři měsíce nato zemřel.
14. 3. 1948 - zvolen Klement Gottwald, který o den později jmenoval předsedou vlády Antonína Zápotockého.
14. července 1948 - vstoupila v platnost nová ústava, která byla připravena již v květnu, ale nepodepsána prezidentem Benešem. Tato ústava se nazývá Ústava 9. května.
Politické procesy
Bukurešťské zasedání: V červnu 1948 proběhlo v Bukurešti zasedání Informačního byra komunistických a dělnických stran-byli zde kritizovaní komunisté Jugoslávie - ustupovali z pozic dělnické třídy a rozcházeli se s marxistickou teorií tříd a třídního boje.
zneužívání bezpečnostních složek: Ministerstvo vnitra řídil již od roku 1945 komunistický ministr. Bezpečnost byla po celý čas zneužívána pro politické účely.
StB spolu s bezpečnostní komisí ÚV KSČ evidovali osoby, které nevyhovovaly komunistům.
-První zatýkání proběhlo již během převratu v únoru v červnu 1848: evidováno cca 1000 osob, které měly pravděpodobně vyvíjet protistátní aktivitu.
Zasedání předsednictva ÚV KSČ: 9. 9. 1948 – nastolení ostrého kurzu (=
vybudování táborů, nucených prací, pozatýkání protikomunistických občanů).
-začátkem 50. let: Bylo vybudováno 422 pracovních táborů a věznic.
-Duben 1950: Bylo uvězněno v českých zemích cca 6788 osob-z politických důvodů.
-Květen 1950: 11 026 uvězněných osob
-Vyhledávání nepřátel muselo být urychleno (kvůli splnění úkolů ze zasedání v září)
Bezpečnostní pětky: Starali se na celostátních a krajských úrovních o přísun nepřátel.
Vyšetřování bylo přesunuto z ÚV KSČ na zvláštní vyšetřovací sektor (byl k tomuto účelu vytvořen na ministerstvu vnitra)pro stranické a politické delikty.
-Tento odbor dostal na starosti Karel Šváb-později popraven.
Mezinárodní souvislosti: Ve většině socialistických států se soudruzi snažili.
V celé řadě zemí již třídní boj probíhal. Pro vývoj v naší republice mělo největší význam vyšetřování maďarského komunisty László Rajka, který byl nakonec, spolu s dalšími, odsouzen a popraven.
Sovětští poradci: Na žádost Gottwalda a Slánského přijeli do Prahy sovětští poradci, kteří měli pomoci s organizací velkých procesů, stejně jako v jiných socialistických státech.
Poradci nepřijeli diskutovat, ale KONAT.
Procesy mimo KSČ: Procesy s vysokými funkcionáři KSČ byly kdysi vnímány jako vrchol represí komunistického režimu v Československu.
-Funkcionáři KSČ tvořili velmi malé procento obětí politických procesů 50. let.
-Většina obětí = lidé, kteří neměli s KSČ nic společného, proti režimu se pokoušeli bojovat nebo byli režimem z různých důvodů vnímáni jako potenciální odpůrci či nespolehliví jedinci.
Proces s Miladou Horákovou
- Koncem září 1949 byla zatčena Dr. M.
Horáková. Počáteční vyšetřování stále tápalo.
- Vyšetřovatelé nevěděli z čeho ji obvinit.
- Obrat přinesly až kruté výslechy Dr. Kopeckého. Tehdy Gottwald schválil uspořádání velkého procesu proti funkcionářům nekomunistické strany.
- 1. den – středa (31. 5. 1950) byla vyslechnuta M. Horáková a den na to byli vyslechnuti Josef Nestával a Jiří Hejda,
3. den byli vyslechnuti Fráňa Zeminová, František Přeučil a Jan Buchal.
-Po zbytek procesu nosili do soudní síně plno rezolucí (usnesení nějakého kolektivního orgánu, či právnické osoby), ve kterých prý ,,lid“ požadoval spravedlivé tresty, bylo jich cca přes 6000.
- 4. a 5. den byli vyslechnutí další: Kleinerová Antonie, Oldřich Pecl, Kalandra Z., a další.
- 6. den se konaly výslechy 19 svědků- Šobra, Sýkora, Kopecký, Suma a další., - 7. den. Byli vyslechnuti další svědkové (Jan Opasek, agent StB Josef Vávra-Stařík-
byl později komunisty popraven)
- 8. den (8. 6. 1950) - Závěrečné řeči prokurátorů Viesky, Urválka a Brožové, promluvili také obhájci a obžalovaní.
-Po krátkém přerušení soud vynesl ve 20.00 hodin rozsudek, který šokoval doslova celý svět.
-Nepomohly intervence za milost z celého světa pro odsouzené, Ohlasy odsuzující tento čin nic neutišilo ani po popravách – 27. 6. 1950 na dvoře pankrácké věznice.
- Společnost: Atmosféra odplaty, členové KSČ se povinně vyjadřovali k probíhajícímu řízení, děti byly nuceny zříct se svých rodičů, na některých základních školách byly žáky odhlasovány některé rezoluce.
Proces s generálem Heliodorem Pikou
-Hlavní přelíčení bylo neveřejné a konalo se 26., 27. a 28. ledna 1949.
- Pika byl odsouzen za vyzrazení informací exponentům britské inteligence Service (koncem roku 1940 v Istambulu, od roku 1941 do konce roku 1945 v Moskvě, na jaře 1946 v Londýně a konečně v období
1945 - 1948 v Praze), vyzradil skutečnosti, opatření a předměty, jež měly zůstat utajeny pro obranu republiky".
- Plukovník Zadina a štábní kapitán Kocián potvrdili, že informace byli důležité pro obranyschopnost ČSR.
- Pika prý byl ve skutečnosti popraven ne za vlastizradu, ale protože měl jako šéf československé vojenské mise v Moskvě desítky zmapovaných Sovětských koncentračních táborů s nelidskými poměry, které tam panovaly.
V koncentračních táborech - Čechoslováci, kteří před nacistickou okupací utekli v roce 1938 do Sovětského svazu.
- Historik Zdeněk Vališ zabývající se Pikovou smrtí říká: "Píka vlastně nestál o
mapování sovětských gulagů. Mapa o nich mu v rukou začala vznikat spontánně, s tím, jak přibývalo zoufalých dopisů vězněných Čechoslováků, aby je dostal z koncentráku,"
-Na komunisty, kteří československý zahraniční odboj dlouho sabotovali, toho věděl až příliš. Věděl také o obchodování s potravinami českého velvyslance v
Moskvě Zdeňka Fierlingera. Ten u soudu svědčil proti němu.
- Žádosti o milost prezident Klement Gottwald nevyhověl, rozsudek byl vykonán v časných ranních hodinách 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice na Borech.
Proces s Rudolfem Slánským
-V letech 1949-1954 došlo k zatčení řady funkcionářů strany, k jejich obvinění z činnosti, jíž se nikdy nedopustili, za niž však byli neoprávněně a nezákonně odsouzeni.
-Rudolf Slánský - generální tajemník, zatčen 23. 11. 1951, odsouzen k trestu smrti
- v červnu 1948, kdy byla na zasedání Informbyra v Bukurešti zatracena jugoslávská komunistická strana. Následovalo hledání nepřátel v jednotlivých komunistických stranách završené maďarským monstrprocesem
s Rajkem a československým Rudolfem Slánským.
- Další obžalovaní: Bedřich Geminder, Ludvík Frejka, Josef Frank, Vladimír Clementis, Karel Šváb a další.
- (Ne všichni byli odsouzeni k trestu smrti, někteří k doživotnímu strestu-Vávro Hajdů, Arthur London).
-Obžalovací spis: O 40 stranách, v nichž byla obviněna řada funkcionářů ze spiknutí proti republice-z velezrady, špionáže, sabotáže a vojenské zrady, trockismu a taoismu.
- Dle obžaloby chtěli ČSR po vzoru Jugoslávie vytrhnout ze sovětského tábora za tím účelem, vytvořili druhé centrum moci příprava spiknutí, rozsazování svých lidí do vedoucích funkcí, sabotování politiky socialistické výstavby a spojenectví se SSSR, chystání odstranit Gottwalda.
-Dále chtěli záměrně poškozovat ekonomické, politické a obranné zájmy ČSR,
-Veřejnost: Obžalovaní byli na veřejnosti vylíčení a popsání jako dávní nepřátelé KSČ a československého lidu, jako sionističtí, buržoazně nacionalističtí zrádci a agenti západních zpravodajských centrál.
- U 11 ze 14 obžalovaných bylo uvedeno, že jsou židovského původu.
Další procesy: proces Babice, proces s Jiřinou Štěpničkovou, proces s protistátní skupinou Modrý a spol., tragédie Koubalové lhoty, proces Hejna a spol.
Dělení politických procesů v 50. letech:
Soudní perzekuce politické povahy: politické procesy v pravém slova smyslu, Před soudem stanuly osoby žalované a odsouzené za skutečnou politickou činnost – (jako procesy uvnitř KSČ) vykonstruovanou, vyprovokovanou, nebo zaměřenou proti komunistickému režimu.
Procesy politicky motivované: šlo o "trestné činy" převážně hospodářského rázu - činy nebo přestupky skutečné či uměle nastražené. Sloužily k "odhalování viníků" z řad odpůrců režimu nebo třídních nepřátel. Také k odhalování příčin hospodářských potíží a neúspěchů hospodářské politiky v republice.
Soudy za politické verbální činy: Probíhaly na nižších stupních prokuratur a soudů a žaloba se obvykle týkala "protistátních výroků", "urážek" hlavy státu a spojenců, rozšiřování "nepravdivých" a "poplašných" zpráv či "pobuřování".
Rozsudky vynášené tajnými komisemi: Rozhodnutí komisí - perzekuce osob režimu nepohodlných. Jejich oběti končily v pracovních táborech se ztrátou osobní svobody.
Rok 1968 (,,Období tání“)
Doba útlaku 50. let pomalu končila.
Druhá polovina 60. let - ve znamení pozvolného uvolnění.
Lidé se pomalu začali vyjadřovat ke stavu společnosti, ve které žili.
Stav společnosti, ve které žili, rozhodně dobrý nebyl-nedostatky v zásobování obyvatelstva, pošramocené vztahy mezi českým a slovenským národem
Komunistická strana: začaly zde sílit snahy o odvolání generálního tajemníka Antonína Novotného , kterému byla připisována hlavní zodpovědnost za tento stav.
Vyvrcholení v lednu 1968 na zasedání ÚV KSČ: Novotný odvolán
nastartován proces, který vešel do dějin jako tzv. "Pražské jaro"(Krátké období liberalizace v komunistickém Československu 1967-68, které akcelerovalo po zasedání ÚV KSČ v lednu 1968.) a skončil srpnovou okupací země.
Zahájení procesu: postupné výměny funkcionářů na všech úrovních, obnova svobody slova.
Nové stranické a státní vedení: demokratizační změny ve společnosti spočívaly v předání části rozhodovacích pravomocí demokraticky zvoleným společenským strukturám.
Tlak společnosti na další změny postupně sílil.
Sovětské vedení: na počátcích tento vývoj podcenily, v srpnu 1968 bylo nuceno použít vojenskou sílu zabránění dalšího pokračování Pražského jara a jeho eventuálnímu rozšíření do okolních socialistických států.
Nastala dloholetá okupace republiky: Mnozí představitelé Pražského jara se, v zájmu uchování vlastní moci, sami podíleli na likvidaci zbytků pozitivního, co předsrpnový vývoj přinesl.
-Během roku byli donuceni se vzdát svých posledních pozic, vedení se ujali noví lidé (v čele: ambiciózní Gustav Husák, který byl dosazen Moskvou).
-70. léta: ve znamení stranických prověrek a normalizace poměrů ve společnosti
Normalizace
Období, které následovalo po invazi vojsk v srpnu 1968. Období zmrazení demokratizačního procesu v ČSR, a postupné likvidace většiny jeho výsledků, proces obnovy prosovětského režimu od srpna 1968 do května 1971, kdy proběhl XIV. Sjezd KSČ.
Procesem normalizace je taky označováno období od dubna 1969 do listopadu 1989
-šlo o obnovu systému neostalinismu, postupné unavování a otupování politického odporu.
Práce a způsoby režimu: pomocí hrozeb, tlaků, nabídek výhod, soustavného očerňování a zpochybňování jinak smýšlejících lidí, manipulací s lidmi, fakty a hodnotami, individuální a sociální korupcí
Současně také období ekonomického vývoje, devastace životního prostředí, úpadku pracovní morálky, resp. morálky vůbec.
Zahájení normalizace probíhalo hned v několika fázích, dle toho jak postupně ztráceli moc představitelé ,,Pražského jara“.
I. FÁZE
-Postupné odstavování Dubčekova vedení jakožto řídící koncepční síly.
Alexandr Dubček- slovenský politik a státník, hlavní osobnost Pražského jara -Tato fáze byla dovršena říjnovým plénem ÚV KSČ v roce 1969.
II. FÁZE
-Stranické čistky a poté likvidace všech ostatních struktur - kulturní spolky:
Junák (skauting, výchovné hnutí, které vzniklo na přelomu 19. a 20. stol. ve Velké Británii, v Kanadě a USA)
KAN (Demokratické politické hnutí zformované na jaře 1968 v Československu),
K-231 (Organizace někdejších politických vězňů komunistického režimu v Československu od konce 40. do začátku 60. let, ustavená v březnu 1968 v Praze),
Sokol
- Polednové čistky-nejprve v bezpečnosti a armádě, poté v odborech a v zájmových organizacích a složkách NF (=seskupení politických stran a společenských organizací v Československu v letech 1945-90.)
III. FÁZE
-Zahájil tzv. Dopis ÚV stranickým organizacím schválený koncem ledna 1970, který vyhlašoval principy "výměny stranických legitimací".
-Jmenovány prověrkové komise ze starých dogmatických komunistů i z mladých agilních pracovníků stranických aparát.
Listopad 1989
Sametová revoluce – 17. listopad 1989
v řadě demonstrací se konala na památku 50. výročí uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 17. listopadu.
Poté, co demonstranti zamířili z Vyšehradu, kde vzpomněli na studenta Jana Opletala zastřeleného nacisty při demonstraci v roce 1939, do centra Prahy, na Národní třídě-proti nim zasáhly ozbrojené složky Veřejné bezpečnosti a pluk Sboru národní bezpečnosti.
Způsob, jakým zasáhli, pobouřil celou veřejnost následek: Odstartování celé vlny protestních akcí po celém státě a začátek revoluce.
18. 11. - údajná smrt studenta Martina Šmída -stávka studentů vysokých škol
-stávka pražských herců a divadelníků
-v divadlech místo představení diskuze na aktuální témata -výzva ke GENERÁLNÍ hodinové STÁVCE
Občanské fórum: vytvořeno v noci z 18. 11. na 19. 11., v čele s Václavem Havlem
-Vyhlásilo generální stávku (27. 11.)- s požadavkem - potrestání viníků zásahu policie proti demonstrantům, odchod neschopných komunistických politiků a záruky občanských práv a svobod.
na Slovensku vzniklo politické hnutí Verejnosť proti násiliu (VPN)- hlavní úlohu v založení VPN sehrál Milan Kňažko, Ján Budaj, Fedor Gál, Jozef Kucerák a další.
Každý den se konaly demonstrace už nejen studentů, ale mnohých občanů.
Praha: kromě Václavského náměstí se protestovalo také na Letenské pláni.
19. 11. – ustaven Koordinační stávkový výbor pro VŠ, prohlášení a zatčení souvislosti
s osudem Martina Šmída
20. 11. – první jednání Občanského fóra s premiérem, stávka studentů na většině VS
21. 11.- jednání- zástupci Občanského fóra s premiérem Ladislavem Adamcem.
22. 11. - Vyhlášení ke generální stávce na 27.11.
23. 11. - Nejpočetnější demonstrace na Václavském náměstí
24. 11. - zasedání ÚV KSČ, na kterém se stranické vedení vzdalo funkcí - armáda je připravena k akci na signál "zásah"
-V. Havel převzal cenu Olofa Palmeho
25. 11. - zvoleno nové stranické vedení
-800 000 účastníků demonstrace na Letenské pláni -svatořečení Anežky Přemyslovny
-odstoupení Miroslava Štěpána
26. 11. -první setkání Havel – Adamec
-více než 500 000 demonstrantů opět na Letenské pláni -zveřejnění programových zásad OF
-personální změny v předsednictvu ÚV KSČ
27. 11. -dvouhodinová generální stávka po celém území ČSR - uvolnění cenzury
29. 11. – Federální shromáždění zrušilo čtvrtý článek ústavy o vedoucí úloze KSČ.
