Hlavní práce3318_xchlj09.pdf, 322.3 kB Stáhnout

(1)

OBCHODOVÁNÍ S EMISNÍMI POVOLENKAMI

bakalá ř ská práce

Autor: Jitka Chludilová

Vedoucí práce: Ing. Erik Geuss

Rok: 2006

(2)

Prohlašuji na svou č est, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatn ě a s použitím uvedené literatury.

Jitka Chludilová

V Praze, dne 27. 7. 2006

(3)

Anotace

Název práce: Obchodování s emisními povolenkami

Práce se týká systému emisního obchodování z pohledu státní správy i z pohledu provozovatelů zařízení. Měla by čtenáři poskytnout komplexní pohled na činnosti státu i provozovatelů zařízení v systému mezinárodního obchodování s emisemi. V závěru práce se budu zabývat otázkou vypuštění „malých“ provozovatelů zařízení ze systému EU ETS.

Annotation

Work title: Emission Trading

The work concerns Emission Trading Scheme from perspektive of public administration and from perspective of plant operator. A reader should be given a complex sight of activities of public administration and activities of plant operators in emission trading. At the close of my work are put mind to question of elimination the small plant operator out of EU ETS.

(4)

OBSAH:

Seznam zkratek ... 5

Úvod... 6

1. Legislativní úprava EU ETS... 10

1.1 EU ETS podle zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů... 10

1.1.1 Povolení k emisím skleníkových plynů... 10

1.1.2 Obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů... 12

1.1.3 Výkon státní správy v systému EU ETS ... 14

1.1.4 Správní delikty v systému EU ETS... 15

1.1.5 Přechodná, společná a zmocňovací ustanovení... 16

1.2 EU ETS podle směrnice Evropského parlamentu a rady 2003/87/EC... 17

1.2.1 Základní pojmy v systému EU ETS ... 17

1.2.2 Povolení k vypouštění skleníkových plynů... 18

1.2.3 Alokace povolenek ... 19

1.2.4 Monitoring a vykazování ... 20

1.2.5 Orgány v systému EU ETS ... 20

1.2.6 Vykazování členskými státy... 21

2. Efektivnost malých zařízení s systému EU ETS ... 22

2.1 Stav emisí za rok 2005 podle NAP ČR ... 22

2.2 Činnosti a náklady státní správy v systému EU ETS ... 24

2.3 Činnosti a náklady provozovatelů zařízení v systému EU ETS... 25

2.3.1 Činnosti související s registrací... 26

2.3.2 Činnosti související s uzavřením smlouvy ... 27

2.3.3 Činnosti související se zjišťováním emisí ... 28

2.3.4 Činnosti související s vykazováním emisí ... 30

2.3.5 Audit... 31

Závěr... 32

Seznam použité literatury a dalších zdrojů... 35

Seznam tabulek ... 36

Summary ... 37

Keywords ... 37

JEL Classification ... 37

Přílohy ... 38

(5)

Použité zkratky:

ČHMÚ Český hydrolometeorologický ústav ČIŽP Česká inspekce životního prostředí ČR Česká republika

EU Evropská unie

EU ETS EU schéma pro emisní obchodování ISR Informační systém rejstříku

KP Kjótský protokol

MŽP Ministerstvo životního prostředí MZe Ministerstvo zemědělství

NAP Národní alokační plán OTE Operátor trhu s elektřinou OZK Odbor změny klimatu MŽP

UNFCCC Rámcová úmluva OSN o změně klimatu ŽP Životní prostředí

(6)

ÚVOD

Systém obchodování s emisními povolenkami je jedním z flexibilních mechanismů Kjótského protokolu. Kjótský protokol se zabývá emisemi skleníkových plynů. Země, které ratifikovaly Kjótský protokol se zavázaly snížit svoje emise CO2 do roku 2012 o určité procento, celkový závazek činí 8 %. Kjótský protokol vstoupil v platnost 16.2.2005.

Obchodování s emisními povolenkami je speciálním příkladem vymezení vlastnických práv, tak jak je známe z přístupu tržního enviromentalismu a jejich následného obchodování.

Zbožím na trhu emisních povolenek je cenný papír, tedy jinými slovy právo produkovat znečištění – právo znečišťovat. Toto právo je objektem směny. Každý zdroj v systému musí obdržet povolení, administrativní povolení obsahující závazky spojené s monitoringem a vykazováním údajů, jako držitel se zavazuje nevypustit více emisí než kolik má povoleno, jinak budou uplatněny sankce.

Emise se stávají komoditou volně obchodovatelnou na trhu mezi jednotlivými účastníky. Od obchodování založeném na realizaci projektů se toto obchodování liší tím, že není vázáno na konkrétní projekt a nabízí tak do jisté míry homogenní produkt.

Principem systému je přenesení závazku státu na jednotlivé podniky tak, že je jim stanoven strop v určité dané výši, na které podnik obdrží povolenky. Tato povolenka jej opravňuje vypustit v daném období určité množství (1 tunu) emisí CO2. Podnik splní daný cíl tak, že buď sníží vypouštěné množství emisí na úroveň, která je dána množstvím přidělených povolenek, nebo nakoupí další povolenky tak, aby jimi pokryl své stávající emise. Vzhledem k tomu, že celkové množství povolenek je dáno a nelze jej dále navyšovat, znamená to, že nákupem dodatečných povolenek od jiného zdroje musel prodávající zdroj snížit své emise více než obdržel povolenek. Systém musí mít pevně stanovené podmínky obchodování¹.

V národním alokačním plánu České republiky na roky 2005 až 2007 se tento systém nazývá Evropské schéma obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů – EU ETS. Toto schéma bylo vytvořeno Společenstvím pro dosažení svého závazku snižovat emise skleníkových plynů v rámci Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu –

1 Jaroslav Klusák: Emisní obchodování, ZP 100 – cvičení, podzim 2004

(7)

UNFCCC. EU ETS je založeno na konceptu obchodovatelných povolenek, které stát přidělí významný emitentům skleníkových plynů bezplatně. Skleníkový plyn je oxid uhličitý, methan, oxid dusný, částečně nebo zcela fluorovaný uhlovodík nebo fluorid sírový, pokud je jako skleníkový plyn označen nařízením vlády, kterým se vyhlašuje národní alokační plán².

EU ETS se týká všech zařízeních vypouštějících oxid uhličitý do ovzduší. Zařízením se rozumí stacionární technická jednotka, ve které se provozuje jedna nebo více činností uvedených v příloze č. 1 v zákonu č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů a jakékoliv s nimi přímo související činnosti, které mají technickou spojitost s činnostmi provozovanými na daném místě a které mohou mít vliv na emise. Za zařízení se nepovažují stacionární technické jednotky používané k výzkumu, vývoji a zkoušení nových výrobků a procesů. Jestliže tentýž provozovatel zařízení provozuje ve stejném zařízení nebo na stejném místě více činností, které spadají do stejné kategorie podle výčtu uvedeného v příloze č. 1 v zákoně č. 695/2004 Sb., kapacity v rámci těchto činností se sčítají³.

Základními dokumenty zabývajícími se EU ETS jsou:

o Zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami ne emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů

o Směrnice 2003/87/EC o Národní alokační plány

Národní alokační plán

Národní alokační plán určuje celkový objem rozdělovaných povolenek, postupy rozdělování povolenek provozovatelům jednotlivých zařízení a každý stát si jej připravuje samostatně na základě Směrnice 2003/87/EC, vlastních potřeb a obecných doporučení Evropské komise.

2 Zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů

(8)

Národní alokační plán České republiky na období 2005 – 2007

V České republice je právě aktuální Národní alokační plán České republiky na roky 2005 až 2007. Za implementaci směrnice 2003/87/EC do českého právního řádu je v České republice odpovědné Ministerstvo životního prostředí, které s souladu s platnou legislativou připravilo Národní alokační plán. Věcně odpovědný útvarem Ministerstva životního prostředí je odbor změny klimatu. Na přípravě Národního alokačního plánu ČR spolupracoval odbor změny klimatu MŽP, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Český hydrometeorologický ústav, Český ekologický ústav, Český statistický ústav, Institut pro strukturální politiku a jednotlivé průmyslové svazy.

V Národním alokačním plánu České republiky na roky 2005 až 2007 je maximální alokovaný objem povolenek 292,8 milionů. Na jednotlivý rok tedy připadá 97,6 milionů povolenek.

K určení celkového množství povolenek byla použita metoda „zdola-nahoru“, což je kombinace historických emisních dat od jednotlivých zařízení a projekcí růstu pro jednotlivé sektory a zařízení. Historická data emisí za roky 1999 až 2001 byla získána od jednotlivých zařízení na základě dotazníkového šetření specificky za účelem tvorby Národního alokačního plánu. Byly od sebe odlišeny emise z technologických procesů a spalovacích procesů. Projekce emisí byly vypočítány na základě historických emisí za roky 1990 až 2001 a růstových koeficientů pro jednotlivé sektory, které zohledňují úroveň emisí v roce 2004.

Obchodování se týká pouze emisí oxidu uhličitého. Stát rozdělil všechny povolenky zdarma.

Objem emisí v EU ETS u stávajících zařízení je předpokládán 65% z celkových emisí skleníkových plynů v ČR v roce 2010. Jsou vytvořeny rezervy pro korekci alokace z důvodů normalizace průběhu teplot a nové zařízení. Novým zařízením se rozumí provozovatel zařízení, který získal povolení podle zákona č. 695/2004 Sb., po dni doruční národního alokačního plánu Evropské komisi, nebo provozovatel zařízení, který získal povolení před tímto dnem, avšak z důvodů změn v užívání, způsobu provozu nebo kapacitě zařízení mu bylo povolení po tomto dni změněno.Rezerva pro korekci činí 673 468 povolenek a rezerva pro nové účastníky je 0,5 milionu povolenek ročně, nevyužité povolenky z této rezervy budou zrušeny. Pro všechny sektory a zařízení byla použita stejná metodika výpočtu určení množství

(9)

povolenek, rozdílné jsou pouze růstové faktory jednotlivých sektorů. Počty se provádí s ročními hodnotami. Při určení celkového množství povolenek v Národním alokačním plánu byl zohledněn potenciál snižovat emise vyžadované platnou legislativou. Pro včasná opatření byla vytvořena rezerva 3% z projekce celkových emisí. Tato rezerva vznikne odečtením od očekávaných emisí a zohledňuje tak včasná opatření formou jejího přerozdělení. Z této rezervy bude přidělován bonus za včasná opatření těm zařízením, která prokážou realizaci investic, které přímo vedly k úsporám emisí skleníkových plynů. V Národním alokačním plánu byla vzata v úvahu i tzv. čistá technologie. Tato technologie je kombinovaná výroba elektřiny a tepla a přináší úsporu primárních energetických zdrojů oproti oddělené výrobě tepla a elektřiny.⁴

4 Národní alokační plán České republiky na roky 2005 až 2007

(10)

1. Legislativní úprava EU ETS

1.1

EU ETS podle zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů

Tento zákon stanovuje základní práva a povinnosti provozovatelů zařízení a dalších osob při obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Stanovuje postup při vydávání povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů a rozhodování o jeho změnách, postup při vydávání a přidělování povolenek na emise skleníkových plynů a podmínky obchodování.

Zákon nám přesně vymezuje základní pojmy v systému jako je zařízení, skleníkový plyn, emise, povolení, provozovatel zařízení, povolenka, nový provozovatel zařízení, ekvivalent tuny CO2, první obchodovaní období, další obchodovaní období. Zákon stanovuje množství skleníkového plynu, které má stejný účinek globálního ohřevu na klimatický systém Země jako jedna metrická tuna oxidu uhličitého.

1.1.1 Povolení k emisím skleníkových plynů

Podle § 3 tohoto zákona může provozovatel zařízení, který vypouští skleníkové plyny do ovzduší, provozovat svou činnost jen na základě povolení vydaného Ministerstvem životního prostředí po dohodě s Ministerstvem průmyslu a obchodu.

Provozovatel zařízení musí podat žádost o povolení, která podle § 4 musí obsahovat předepsané náležitosti:

a) popis zařízení a s ním spojených činností, včetně technologií, které jsou nebo mají být používány,

b) popis surovin a pomocných materiálů, s nimiž je nakládáno způsobem, který může mít vliv na emise skleníkových plynů,

c) seznam a popis zdrojů emisí skleníkových plynů ze zařízení,

d) popis dosavadních nebo uvažovaných opatření pro zjišťování a vykazování emisí vypouštěných do životního prostředí,

(11)

e) stručné shrnutí údajů uvedených v písmenech a) až d).⁵

Pokud jeho žádost splňuje tyto náležitosti, podá žádost o vydání povolení k Ministerstvu životního prostředí v elektronické nebo písemné podobě. Na žádost o povolení existuje formulář, který je stanovený prováděcím předpisem. Žadatel je jediným účastníkem řízení.

Povolení vydává Ministerstvo životního prostředí po dohodě s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Provozovatel zařízení musí prokázat dostatečné materiální, technické a organizační vybavení ke zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů. Rozhodnutí o povolení musí podle § 5 tohoto zákona obsahovat následující údaje:

a) obchodní firmu nebo název, sídlo, identifikační číslo, pokud je přiděleno, je-li provozovatelem zařízení právnická osoba, anebo jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo podnikání a identifikační číslo, pokud je přiděleno, je-li provozovatelem zařízení fyzická osoba, která je podnikatelem,

b) jméno, popřípadě jména, příjmení, číslo občanského průkazu, není-li vydán, číslo dokladu, který jej nahrazuje, adresu trvalého pobytu, je-li provozovatelem zařízení fyzická osoba, která není podnikatelem, nebo adresu místa pobytu, je-li provozovatelem zařízení fyzická osoba, která není podnikatelem a není občanem České republiky,

c) popis zařízení a s ním spojených činností a identifikační údaje o umístění zařízení (obec, katastrální území, parcelní číslo a číslo popisné),

d) podmínky zjišťování emisí, včetně specifikace metodiky zjišťování a jeho frekvence, e) podmínky zveřejňování a vykazování emisí.⁶

Podle § 7 musí provozovatel zařízení zjišťovat a vykazovat množství emisí skleníkových plynů ze zařízení a zajistit jeho ověření. Výkaz o množství emisí za předcházející rok předkládá provozovatel zařízení vždy nejpozději do 28. února následujícího roku Ministerstvu životního prostředí.

(12)

1.1.2 Obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů

§ 8 se zabývá národním alokačním plánem, který je vytvořen Ministerstvem životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu na každé obchodovací období.

V plánu se určí celkové množství povolenek pro dané období a množství pro jednotlivé provozovatele zařízení. Návrh národního alokačního plánu zveřejňuje Ministerstvo životního prostředí na portálu veřejné správy a ve sdělovacích prostředcích. Každý provozovatel zařízení může ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění zaslat k návrhu alokačního plánu vyjádření.

Návrh národního alokačního plánu předloží po lhůtě k vyjádření Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo průmyslu a obchodu vládě ke schválení. Po schválení Ministerstvo životního prostředí národní alokační plán zveřejní na portálu veřejné správy, předloží jej Evropské komisi a zašle ostatním členským státům Evropské unie nejpozději 18 měsíců před začátkem obchodovacího období.

Zřizuje se veřejně přístupný registr obchodování s povolenkami, který spravuje operátor trhu s elektřinou. Tento správce registru vydává nejpozději měsíc před začátkem nového obchodovacího období povolenky v příslušném množství pro dané období a přidělí je provozovateli zařízení v příslušném počtu stanoveném národním alokačním plánem. Pokud se v průběhu období zrodí nový provozovatel zařízení, správce registru mu dodatečně přidělí povolenky v takovém množství, které stanoví Ministerstvo životního prostředí na základě určitých kritérií.

Provozovatel zařízení může s přidělenými povolenkami volně disponovat, může je prodat nebo převést na jinou osobu. V případě zániku provozovatele zařízení přecházejí povolenky na právního nástupce provozovatele zařízení. Množství povolenek odpovídající množství vypuštěných emisí v předchozím kalendářním roce, vykázaným v souladu s podmínkami uvedenými v zákoně, musí provozovatel zařízení do 30. dubna vyřadit z obchodování postupem stanoveným právními předpisy. V okamžiku vyřazení přestávají být povolenky obchodovatelné. Povolenky, které nebyly vyřazeny, vyřadí Ministerstvo životního prostředí z obchodování do čtyř měsíců od začátku každého obchodovatelného období. Seznam provozovatelů zařízení, kteří povolenky nevyřadili, zveřejní Ministerstvo životního prostředí

(13)

do 30. června příslušného kalendářního roku ve Věstníku Ministerstva životního prostředí na portálu veřejné správy.

Provozovatelé zařízení stejných činností se mohou sdružovat za účelem přenesení odpovědnosti na zástupce členů sdružení. Musí být zvolen jednohlasně. Ustanovení zástupce podléhá schválení Ministerstvem životního prostředí. Provozovatelé musí sestavit žádost o souhlas, která musí obsahovat:

a) údaje o zařízeních jednotlivých provozovatelů zařízení, b) požadovanou dobu platnosti souhlasu,

c) obchodní firmu nebo název zástupce, popřípadě jeho jméno, příjmení, sídlo nebo místo podnikání, identifikační číslo pokud je zástupce právnická osoba nebo fyzická osoba, která podniká,

d) jméno, popř. jména, příjmení zástupce, číslo jeho občanského průkazu či číslo dokladu, které jej nahrazuje, adresu trvalého pobytu, je-li zástupce fyzická osoba, která není podnikatelem, nebo adresu místa pobytu, je-li zástupce fyzická osoba, která není podnikatelem a současně není občanem České republiky,

e) doložení skutečnosti, že zástupce disponuje dostatečným materiálním, technickým a organizačním vybavením k tomu, aby mohl vykonávat všechny činnosti spojené s výkonem funkce zástupce.⁷

Kopii žádosti zašle Ministerstvo životního prostředí Evropské komisi k posouzení. Po obdržení stanoviska Evropské komise vydá Ministerstvo životního prostředí do 30 dnů rozhodnutí o souhlasu.

Po obdržení souhlasu se postupuje podle § 14. Správce registru přidělí zástupci množství povolenek, které odpovídá množství všem členům sdružení. Zástupce musí vyřazovat z obchodování takové množství povolenek, které by vyřadil každý člen sdružení. Pokud ke dni 30. března není vykázané množství emisí za předcházející rok provozovatelem zařízení, jež je členem sdružení, zástupce nesmí převádět povolenky dokud ostatní členové sdružení ověřením neprokáží, že vykázaná množství jsou v souladu se stanovenými podmínkami.

Pokud sdružení nesplnilo vykazovací povinnost, zveřejní Ministerstvo životního prostředí ve Věstníku Ministerstva životního prostředí a na portálu veřejné správy pouze zástupce

(14)

sdružení. Ministerstvo životního prostředí uvede v seznamu i ty členy sdružení, kteří nepřeložili ověření vykázaného množství emisí.

1.1.3 Výkon státní správy v EU ETS

Státní správu provádí Ministerstvo životního prostředí a Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP).

Ministerstvo životního prostředí podle § 16 vykonává tuto činnost:

a) vykonává státní dozor, zejména dozírá, jak osoby dodržují ustanovení tohoto zákona, b) vydává povolení,

c) rozhoduje o změně povolení,

d) vydává rozhodnutí o autorizaci k ověřování množství emisí skleníkových plynů, e) předkládá vládě společně s Ministerstvem průmyslu a obchodu návrh národního

alokačního plánu,

f) rozhoduje o vydání a přidělení dalších povolenek provozovateli zařízení, jehož činnost ovlivnila neodvratitelná událost nemající původ v provozu zařízení,

g) stanoví rozhodnutím množství povolenek, které správce registru přidělí novému provozovateli zařízení,

h) zveřejňuje seznam provozovatelů zařízení, kteří nesplnili povinnost vyřazování povolenek,

i) rozhoduje o souhlasu s ustanovením zástupce,

j) plní úkoly vyplývající ze vztahu k Evropským společenstvím v oblasti vymezené tímto zákonem, podává zprávy o plnění příslušných směrnic Evropských společenství a koordinuje převzetí a zavádění práva Evropských společenství v oblasti emisního obchodování,

k) projednává správní delikty.⁸

Česká inspekce životního prostředí podle § 17 vykonává tuto činnost:

(15)

a) kontroluje plnění povinností stanovených provozovatelům zařízení tímto zákonem včetně dodržování podmínek povolení k emisím skleníkových plynů, b) kontroluje plnění povinností stanovených fyzické nebo právnické osobě rozhodnutím

o autorizaci k ověřování množství emisí skleníkových plynů,

c) stanoví opatření, která je provozovatel zařízení povinen učinit ve stanovené lhůtě k odstranění protiprávního stavu, a kontroluje dodržování lhůt pro zjednání nápravy protiprávního stavu,

d) projednává správní delikty.⁹

1.1.4 Správní delikty v systému EU ETS

Správního deliktu v systému obchodování s emisními povolenkami se dopustí ten, kdo:

a) provozuje zařízení bez povolení nebo v rozporu s ním,

b) neoznámí ministerstvu změnu v užívání, způsobu provozu nebo kapacitě zařízení, která může vyžadovat změnu podmínek zjišťování emisí nebo podmínek vykazování emisí,

c) neoznámí ministerstvu změnu údajů uvedených v povolení,

d) zjišťuje nebo vykazuje množství skleníkových plynů ze zařízení v rozporu se zákonem nebo povolením,

e) nevyřadí z obchodování postupem stanoveným právními předpisy Evropských společenství do 30. dubna množství povolenek odpovídající množství vykázaných a ověřených emisí v předchozím kalendářním roce.¹⁰

Správního deliktu se zástupce může dopustit, pokud nevyřadí z obchodování do 30. dubna množství povolenek odpovídající množství emisí z předchozího roku, vykázaným a ověřeným provozovateli zařízení, kteří jsou členy sdružení.

(16)

Za správní delikt se uloží pokuta do 5 mil. Kč, pokud provozovatel zařízení provozuje zařízení bez povolení nebo v rozporu s ním. Pokuta do 2 mil. Kč se udělí, pokud vykazuje množství skleníkových plynů ze zařízení v rozporu se zákonem nebo povolením. Pokutu do půl milionu Kč, pokud provozovatel neoznámí změnu v užívání, způsobu provozu či kapacitě zařízení Ministerstvu životního prostředí. Pokutu do 100 000 Kč, pokud provozovatel zařízení neoznámí Ministerstvu životního prostředí změnu údajů uvedených v povolení. Pokud provozovatel zařízení nevyřadí z obchodování do 30. dubna množství povolenek odpovídající množství z předchozího roku předepsaným předpisem, může být provozovateli zařízení uložena pokuta 40 EUR, jde-li o první obchodovací období, v ostatních období částka 100 EUR.

Zřizovatel zařízení, který se správního deliktu dopustil při podnikání nebo v přímé souvislosti s ním, za správní delikt neodpovídá, zda-li prokáže, že vynaložil veškeré úsilí k zabránění porušení povinnosti. Při určování pokuty se zohledňuje závažnost správního deliktu, obzvlášť způsob jeho spáchání, následky a okolnosti. Řízení o pokutě lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy se o skutku správní úřad dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. Správní delikt nevyřazení povolenek, projednává Ministerstvo životního prostředí a ostatní správní delikty uvedené výše projednává Česká inspekce životního prostředí. Uložené pokuty vybírá a vymáhá příslušný celní úřad postupem, který je stanovený zvláštním právním předpisem. Ministerstvo životního prostředí a Česká inspekce životního prostředí zasílá pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o uložení pokuty celnímu úřadu, na jehož územní působnosti má sídlo provozovatel zařízení, kterému byla pokuta uložena.

1.1.5 Přechodná, společná a zmocňovací ustanovení

Tato část zákona se zabývá účinností, jejími změnami a změnami zákonů. První účinností je žádost o povolení jež je provozováno v době nabytí účinnosti zákona, kdy je provozovatel zařízení, který hodlá provozovat nařízení i po 1. lednu 2005, povinen tuto žádost předložit Ministerstvu životního prostředí nejpozději do 6 týdnů po dni nabytí účinnosti zákona.

Změna integrovaného povolení se musí provést, pokud stanoví integrované povolení vydané před účinnosti zákona emisní limity skleníkových plynů. Správní úřad vydá integrované povolení nejpozději do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti zákona, je-li stanovení emisních

(17)

limitů pro emise skleníkových plynů nezbytné k zabránění vážnému poškození ovzduší v místě provozu.

Na rozhodování v rámci tohoto zákona se vztahuje správní řád, s výjimkou vydávání a přidělování povolenek správcem registru. Ministerstvo životního prostředí vyhláškou stanovuje množství skleníkového plynu jiného než oxidu uhličitého, které má stejný účinek globálního ohřevu na klimatický systém Země jako jedna metrická tuna oxidu uhličitého s platností po 1. lednu 2008, dále stanoví vyhláškou formulář žádosti o vydání povolení a postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů.

1. 2 EU ETS podle směrnice Evropského parlamentu a rady 2003/87/EC

Tato evropská směrnice ze dne 13. října 2003 pojednává o vytvoření systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.

1.2.1 Základní pojmy v systému EU ETS

Směrnice se skládá z 32 článků a z 5-ti příloh. V článku 1 se specifikuje předmět směrnice, což je vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství pro podporu snižování emisí skleníkových plynů a to způsobem efektivním z hlediska nákladů a ekonomicky účinným. Článek 2 nám upřesňuje oblast působnosti směrnice na činnosti způsobující emise a skleníkové plyny. Dále nám směrnice v článku 3 uvádí přesné definice pojmů nejčastěji používaných ve směrnici.

Základní nejdůležitější pojmy vysvětluje směrnice následovně¹¹:

Povolenkou se rozumí povolení vypouštět jednu tunu ekvivalentu oxidu uhličitého po specifikované období, přičemž toto povolení je platné pouze pro účely splnění požadavků této směrnice a je převoditelné v souladu s ustanoveními směrnice.

Emisemi se rozumí uvolňování skleníkových plynů do atmosféry ze zdrojů v zařízení.

11 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2003/87/EC ze den 13. října 2003

(18)

Skleníkovými plyny se rozumějí plyny uvedené v příloze II směrnice.

Povolením k vypouštění emisí skleníkových plynů se rozumí povolení vydané v souladu s články 5 a 6 směrnice.

Zařízením se rozumí stacionární technická jednotka, ve které probíhá jedna či více činností uvedených v příloze I směrnice a jakékoli další s tím přímo spojené činnosti, které po technické stránce souvisejí s činnostmi probíhajícími v dotyčném místě a mohly by ovlivnit emise a znečistění.

Provozovatelem se rozumí jakákoli osoba, která zařízení provozuje nebo řídí, nebo pokud to vyžadují vnitrostátní právní předpisy, na kterou byla přenesena rozhodující hospodářská pravomoc nad technickou funkcí zařízení.

1.2.2 Povolení k vypouštění skleníkových plynů

Čtvrtý článek se zabývá povolením k vypouštěním skleníkových plynů. Pověřuje členské státy, aby si pokryly od 1. ledna 2005 činnosti, při kterých vznikají emise a jsou uvedeny v seznamu činností v příloze směrnice, příslušným počtem povolenek.

Každý provozovatel zařízení si musí podat žádost o povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů u příslušného orgánu a tato žádost musí obsahovat popis následujících údajů:

a) zařízení a jeho činností včetně používané technologie,

b) surovin a pomocných materiálů, jejichž používání pravděpodobně povede k emisím plynů uvedených v příloze směrnice,

c) zdrojů emisí plynů uvedených v příloze směrnice ze zařízení,

d) opatření plánovaných k monitorování emisí a jejich vykazování v souladu s pokyny přijatými ve směrnice,

e) shrnutí údajů bez technických podrobnostech.¹²

Povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů se uděluje příslušným orgánem, pokud je provozovatel schopen emise monitorovat a podávat o nich zprávu. Povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů se může vztahovat na jedno či více zařízení na tomtéž místě, která

(19)

jsou provozována stejným provozovatelem. Povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů musí mít podle směrnice předepsané údaje:

a) jméno a adresu provozovatele, b) popis činností a emisí ze zařízení, c) požadavky týkající se monitorování, d) požadavky týkající se podávání zpráv,

e) povinnost vyřadit ověřené povolenky v celkové výši emisí zařízení v kalendářním roce do 4 měsíců po konci daného roku.¹³

Pokud provozovatel zařízení naplánuje jakoukoliv změnu v povaze, rozšíření nebo fungování zařízení vyžadující aktualizaci povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů, uvědomí o tom příslušný orgán, který popřípadě povolení aktualizuje.

Podle směrnice musí členské státy vytvořit pro každé období národní alokační plán, určující celkové množství povolenek a způsob jejich rozdělení. Při sestavování alokačního plánu se zohledňují připomínky veřejnosti. Plán se musí zveřejnit, oznámit Komisi a členským státům nejpozději 18 měsíců před začátkem období alokačního plánu. Národní alokační plán musí posoudit výbor, který si zřizuje Komise a do tří měsíců po oznámení národního alokačního plánu státem může Komise plán odmítnout z důvodů neslučitelnosti s kritérii ve směrnici.

Komise musí své rozhodnutí odůvodnit.

1.2.3 Alokace povolenek

Členský stát musí na začátku období (1. leden 2005) přidělit alespoň 95 % povolenek zdarma.

Na začátku druhého období (1. leden 2008) musí každý členský stát přidělit alespoň 90 % povolenek zdarma. Stát si rozhodne o celkovém množství povolenek pro dané období a o přidělení jednotlivým provozovatelům zařízení nejpozději 3 měsíce před začátkem období.

Povolenky se mohou mezi jednotlivými osobami v členských státech převádět nebo i v jiných zemích, kde jsou tyto povolenky uznávány. Jednotlivé členské země zajišťují uznávání povolenek i v dalších členských státech. Provozovatel zařízení vyřadí nejpozději do 30. dubna každého roku takový počet povolenek, který se rovná celkovým emisím z daného zařízení

(20)

během předešlého roku a následně je zruší. Tuto povinnost provozovatelů zajišťuje stát.

Povolenky jsou platné pro emise během daného období nebo pro dobu na kterou byly vydány.

Čtyři měsíce po začátku obchodovacího období zruší příslušný orgán neplatné povolenky, které nebyly vyřazeny a zrušeny.

1.2.4 Monitoring a vykazování

Monitorováním a vykazováním emisí skleníkových plynů se zabývá článek 14 a příloha IV směrnice. Jednotlivé členské státy musí zajistit, aby emise byly monitorovány podle pokynů a aby každý provozovatel zařízení v souladu s pokyny podal příslušnému orgánu zprávu o emisích z uvedeného zařízení během každého kalendářního roku po skončení uvedeného roku. Dále státy musí zajistit, aby tyto zprávy byly ověřeny v souladu s kritérii a aby příslušný orgán byl o tom informován. Pokud provozovatel zařízení jehož zpráva nebyla v souladu s kritérii, nemůže převádět povolenky dokud zpráva nebude opravena. Při porušení jednotlivých státních právních předpisů přijatých na základě této směrnice, jsou státem stanovena pravidla při uplatňování sankcí. Sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující. Členský stát zajistí zveřejňování jmen provozovatelů zařízení, kteří porušují požadavky na vyřazení dostačujícího množství povolenek a aby provozovatel, který do 30.

dubna každého roku nevyřadí dané množství povolenek ke krytí svých emisí, musel zaplatit pokutu za překročení emisí. Pokuta za překročení emisí činí 100 EUR za každou tunu ekvivalentu CO2 vypuštěnou daným zařízením, ale během prvního obchodovacího období členské státy uplatní nižší pokutu za překročení emisí ve výši 40 EUR za každou tunu ekvivalentu CO2 vypuštěnou daným zařízením.

Příslušný orgán zpřístupní veřejnosti rozhodnutí o přidělení povolenek a zprávy o emisích s výhradou omezení stanovených ve směrnici.

1.2.5 Orgány v systému EU ETS

Členské státy musí jmenovat vhodný příslušné orgány a jejich náplň práce musí být v rámci směrnice koordinována.

(21)

Registr

Členské státy vytvoří a vedou registr pro evidenci vydávání, držení, převádění a rušení

povolenek. Registr je přístupný veřejnosti a obsahuje oddělené účty k zaznamenání povolenek držených každou osobou, pro kterou jsou povolenky vydávány nebo od které jsou převáděny.

Ústřední správce

Komise jmenuje ústředního správce, aby vedl nezávislý protokol transakcí sloužící k zaznamenávání vydávání, převádění a rušení povolenek. Ústřední správce provádí automatickou kontrolu každé transakce v registrech prostřednictvím tohoto nezávislého protokolu transakcí, aby zajistil, že neexistují žádné nesrovnalosti ve vydávání, převádění a rušení povolenek. Pokud jsou při automatické kontrole zjištěny nesrovnalosti, ústřední správce o tom informuje dotyčný členský stát nebo dotyčné členské státy, které nezaregistrují danou transakci nebo jakékoli další transakce vztahující se k daným povolenkám, dokud nebudou nesrovnatelnosti vyřešeny.¹⁴

1.2.6 Vykazování členskými státy

Členské státy musí každý rok předkládat Komisi zprávu o uplatňování této směrnice. Tato zpráva se zejména zabývá úpravami pro přidělování povolenek, provozem registrů, uplatňováním pokynů pro monitorování a vykazování, ověřováním a otázkami týkajícími se dodržování této směrnice a případně nakládáním s povolenkami z daňového hlediska. Zpráva pro první obchodovací období musí být zaslána do 30. června 2005. Zpráva se vypracuje na základě dotazníku nebo osnovy navržených Komisí postupem podle článku 6 směrnice 91/692/EHS. Dotazník nebo osnova se zašle členským státům nejpozději šest měsíců před termínem pro předání první zprávy. Na základě těchto zpráv Komise zveřejní zprávu o uplatňování této směrnice do tří měsíců od obdržení zpráv od členských států.

Komise organizuje výměnu informací mezi příslušnými orgány členských států o vývoji v oblasti přidělování povolenek, provozu registrů, monitorování, vykazování, ověřování a dodržování.¹⁵

(22)

2. Efektivnost malých za ř ízení v systému EU ETS

V této části práce se budu snažit zmapovat stav emisí v České republice během prvního roku v systému obchodovatelnosti emisí, činnost státní správy i provozovatelů zařízení v systému EU ETS, jejich náklady a efektivnost zařazení do systému.

2.1 Stav emisí za rok 2005 podle Národního alokačního plánu České republiky

Za rok 2005 bylo rozděleno celkem 97,1 mil. povolenek mezi 446 zařízení spadajících do systému EU ETS¹⁶. Zařízení se člení do 12 skupin podle sektorů na:

o veřejná energetika o podniková energetika o rafinérie

o chemická výroba o koks

o výroba a zpracování kovů o cement

o vápno o sklo o keramika o celulóza o papír a lepenka

Největší podíl na celkových emisí je ve veřejné energetice, jejichž procentuální zastoupení činí 66,59% z celkového počtu emisí a v tomto sektoru je nejvyšší počet zařízení, tj. 140 zařízení. Nejvýznamnější provozovatelé zařízení v sektoru veřejné energetiky jsou ČEZ, Dalkia Česká republika, Pražská teplárenská, Plzeňská teplárenská a mnoho jiných provozovatelů zařízení, mezi které bylo rozděleno 63 458 493 povolenek.

16 Národní alokační plán České republiky na roky 2005 až 2007

(23)

V sektoru podnikové energetice je téměř srovnatelný počet zařízení – 137 zařízení, ale procentuální podíl na celkových emisí je jen 3,53%. Tomuto sektoru bylo přiřazeno 3 766 771 povolenek a mezi největší podílníky spotřeby patří společnosti Actherm, Cinergetika Ústí nad Labem , ČMD, Energetika TATRA, Transgas Břeclav a Transgas Hostim.

V sektoru rafinérie podnikají jen čtyři provozovatelé zařízení, a to Česká rafinérská Kralupy nad Vltavou, Česká rafinérská Litvínov, PARAMO Kolín a PARAMO Pardubice, mezi které byl rozdělen 1 370 498 povolenek, což činí 1,1% na celkové spotřebě emisí.

V chemické výrobě je 17 zařízení, kterým bylo přiděleno 5 574 288 povolenek, tj. 5,28%

z celkového počtu emisí. Přes 3 mil. povolenek však bylo přiděleno společnosti CHEMOPETROL, závod Energetika.

Společnost OKD – koksovna Jan Šverma a koksovna Svoboda jsou jediní dva zástupci v sektoru koks a mají nepatrný podíl na celkových emisích – 0,26%, což je 249 827 povolenek.

Výroba a zpracování kovů má druhý nejvyšší podíl na celkových emisí, a to 16,22%. Podniká zde 19 provozovatelů zařízení, kterým bylo přiděleno 15 455 479 povolenek. Největším podílníkem je společnost Mittal Steel Ostrava.

Přes 3 mil. povolenek bylo rozděleno v sektoru cement, v němž provozují činnost šest společností. Jejich podíl na celkových emisí činí necelé tři procenta.

Společností podnikající v sektoru s vápnem je pět a bylo jim přiděleno celkem 1 341 085 povolenek. Jejich podíl na celkových emisí činí 1,34%.

V sektoru sklo je 22 společností jimž bylo přiřazeno 827 848 povolenek. Jejich podíl na celkových emisí je vzhledem k počtu firem malý, tj. 0,84%.

V sektoru keramiky je však největší rozdíl v pohledu počtu firem, jež v tomto sektoru podnikají a jejich podílu na celkových emisí. Společností v sektoru keramika je 76 a jejich podíl na celkových emisí je 0,78%. Rozdělily si mezi sebe 808 166 povolenek.

V oboru zabývající se celulózou podnikají jen dvě firmy Biocel Paskov a Mondi Packaging Paper Štětí, jejich podíl na celkových emisí je 0,19%.

V sektoru papír a lepenka podniká 16 společností a jejich podíl na celkových emisí je 0,19%.

Bylo jim přiděleno 948 384 povolenek.¹⁷

17 Národní alokační plán České republiky na roky 2005 až 2007 a NAP v číslech – podíl sektorů, Ministerstvo životního prostředí, odbor změncy klimatu, Jaroslav Suchý, duben 2006

(24)

Tabulka č. 1: NAP v číslech – podíl sektorů

Procentuální zastoupení na celkových emisí

Počet zařízení v systému

Veřejná energetika 66,59% 140

Podniková energetika 3,53% 137

Rafinérie 1,1% 4

Chemická výroba 5,28% 17

Koks 0,26% 2

Výroba a zpracování kovů 16,22% 19

Cement 2,95% 6

Vápno 1,34% 5

Sklo 0,84% 22

Keramika 0,78% 76

Celulóza 0,19% 2

Papír a lepenka 0,91% 16

Celkem 446

zdroj: Jaroslav Suchý: NAP v číslech – podíl sektorů, OZK MŽP

2.2 Činnosti a náklady státní správy na systém EU ETS

Systémem EU ETS se v České republice zabývá odbor změny klimatu Ministerstva životního prostředí, který vede pan Ing. Tomáš Chmelík. Na odboru změny klimatu pracují 3 lidé, jejichž náplní práce je:

o vytváření národních alokačních plánů (Ing. Tomáš Chmelík) o rozdělování povolenek a změny v systému (Jaroslav Suchý) o verifikace (Zdeněk Spies)

o flexibilní mechanismy a ostatní systémy obchodování o vytváření nových systémů pro verifikátory

o jezdit učit nové přístupové kolegy do EU

(25)

o účast na jednání týkajících se témat v Bruselu o příprava nových směrnic

o jednání po celé Evropě

o příprava a realizace přednášek o účast na přednáškách

o mezirezortní jednání

o jednání s podnikatelskými svazy o jednání s provozovateli zařízení o poradenství

o národní sdělení a mediální záležitosti

Odbor změny klimatu České republiky je jedním z nejmenších odborů zabývajících se tímto tématem v porovnání s jinými zeměmi EU. Nejméně jednu třetinu času zaměstnanců odboru změny klimatu zaberou malé firmy. V systému EU ETS provozuje svou činnost 446 zařízení a v České republice jsou jen tři lidé připravující a provozující tento systém. Mezi náklady státní správy se počítají mzdové náklady zaměstnanců odboru změny klimatu, provozní náklady a režijní náklady tohoto odboru. Zaměstnanci odboru změny klimatu spadají do 13. tarifní třídy podle Zákona o platech ve státní správě. Jejich provozní a režijní náklady odpovídají průměrným výdajům Ministerstva životního prostředí. Z hlediska efektivnosti odboru změny klimatu je jejich náplň práce nepostradatelná a odbor je plně pracovně vytížen.

2.3 Činnosti a náklady provozovatelů zařízení v systému EU ETS

Z hlediska nákladů státní správy věcné náklady nemají smysl v porovnání s náklady ze strany provozovatelů zařízení. Provozovatel zařízení musí zařídit a zaplatit následující položky:

o vstupní poplatek do systému EU ETS (správní poplatek 10 000 Kč) o kvalitativní zařízení monitorování

o kvalitativní zpracování o účetní zpracování o daňové zpracování o audit výkazů

(26)

o poplatky za vedení účtu o pronájem brokerské firmy o zajistit personální zabezpečení o popřípadě i pokuty

2.3.1 Činnosti související s registrací

Nejprve musí správce rejstříku, což je operátor trhu s elektřinou (OTE), zahájit příjem žádostí o zřízení a vedení účtu v rejstříku. Učiní tak po schválení konečné verze Národního alokačního plánu a certifikaci informačního systému rejstříku (ISR). Poté Ministerstvo životního prostředí vydá rozhodnutí o povolení provozovateli zařízení, které se nazývá:

„Rozhodnutí o povolení k emisím skleníkových plynů a o stanovení podmínek k jejich zjišťování, zveřejňování a vykazování“. Pokud provozovatel dostal rozhodnutí o povolení, podá si žádost o zřízení účtu. Informace provozovatel najde na veřejných webových stránkách Správce rejstříku – www.povolenky.cz, kde si žadatel o účet stáhne, vyplní a zašle na e-mailovou adresu: povolenky-registrace@ote-cr.cz „Žádost o zřízení a vedení účtu v rejstříku pro obchodování s povolenkami emisí skleníkových plynů“. Žádost o zřízení a vedení účtu je pro právnické osoby i fyzické osoby stejná, jen u právnických osob je uvedena adresa pro doručování písemností, pokud je odlišná od sídla právnické osoby nebo fyzické osoby. Tato adresa je důležitá pro zaslání a doručení hesla. Žádost pověřuje uvedeného zástupce k jednání se správcem rejstříku – OTE. Na začátku formuláře je nutné vyplnit požadovaný počet vkladních účtů zařízení a požadovaný počet osobních vkladních účtů. Podle těchto uvedených počtů musí provozovatel vyplnit shodný počet příloh k uvedené žádosti. Provozovatel zařízení musí vyplnit a zaslat v elektronické podobě podle počtu zařízení stejný počet příloh, které podle jednotlivých zařízení rozlišují údaje, které se týkají vkladního účtu jednotlivých zařízení. To znamená, že každé zařízení musí mít vlastní vkladní účet zařízení. Ke každému účtu můžou být zmocněni dva až tři zástupci, hlavní zmocněný zástupce a druhý zmocněný zástupce jsou povinní a jeden další zmocněný zástupce může, ale nemusí být uveden. Přílohu číslo 2 k této žádosti musí vyplnit jak právnická, tak i fyzická osoba požadující založení osobního vkladního účtu, ke kterému náleží také dva až tři zmocnění zástupci. Opět platí, že hlavní zmocněný zástupce a druhý zmocněný zástupce jsou povinní a další zmocněný zástupce může, ale nemusí být uveden. Osobní vkladní účet nemusí

(27)

být požadován ani jeden a může jich být požadováno až 99 osobních vkladních účtů. Správce rejstříku provede kontrolu údajů v žádosti i jejich příloh a v případě jejich neúplnosti vyzve žadatele k jejich doplnění či opravě.

Pokud jsou data v žádosti a jejich přílohách správné a úplné, vyzve OTE provozovatele zařízení k jejich předání či zaslání v písemné podobě podepsané statutárním zástupcem či zástupci a s otiskem razítka společnosti i spolu s ověřenou kopií výpisu z obchodního rejstříku a s ověřenou kopií „Rozhodnutí o povolení“ vydané MŽP.

2.3.2 Činnosti související s uzavřením smlouvy

Na základě úplnosti dokladů připraví OTE „Smlouvu o zřízení a vedení účtu v rejstříku pro obchodování s jednotkami přiděleného množství (povolenkami) emisí skleníkových plynů a úpravě souvisejících vztahů“, v jejichž příloze č. 1 jsou uvedeni zástupci pro komunikaci.

Jedná se o:

a) pověřeného zástupce k jednání se správcem rejstříku b) osobu ke komunikaci pro jednotlivá zařízení

c) zmocnění zástupci pro jednotlivé účty:

1. hlavní zmocněný zástupce a jeho úředně ověřený podpis 2. druhý zmocněný zástupce a jeho úředně ověřený podpis 3. další zmocněný zástupce a jeho úředně ověřený podpis

Po vzájemné dohodě zašle OTE e-mailem provozovateli zařízení již předem vyplněnou přílohu č. 1 ke smlouvě, tzn. S předepsanými jednotlivými zařízeními a s daty jejich zmocněných zástupců tak, aby si mohl provozovatel zařízení nechat jejich podpisy úředně ověřit.

V příloze č. 2 zmiňované smlouvy jsou uvedeny obchodní podmínky ISR V příloze č. 3 je výborem rejstříku projednaný platný ceník (poplatky za zřízení, vedení účtu, změna hesla, apod.). V příloze č. 4 je přiložený uživatelský manuál na CD – nosiči, která bude buď zaslána či předána provozovateli zařízení spolu s výtisky smluv zaslanými OTE k podpisu.

(28)

Přílohy č. 2 a 3 jsou také zveřejňovány a průběžně aktualizovány na webových stránkách www.povolenky.cz.

Po kontrole všech obdržených dokladů, tj.:

a) originály žádosti a jejich příloh, b) ověřený výpis z obchodního rejstříku, c) ověřenou kopii rozhodnut o povolení MŽP,

d) příloha č. 1 ke smlouvě spolu s ověřenými podpisy zmocněnců pro jednotlivé účty

připraví OTE čistopis smlouvy, který následně předá ve dvou vyhotoveních s průvodním dopisem a uživatelským manuálem na CD – nosiči k podpisu provozovateli zařízení.

Oba statutárním zástupcem podepsané výtisky smlouvy zašle provozovatel zařízení zpět OTE tak, aby mohly být podepsány za správce rejstříku. Po podpisu smluv zástupcem správce rejstříku zašle OTE s předávacím dopisem jedno vyhotovení smlouvy zpět provozovateli zařízení. Po podpisu oběma smluvními stranami nabývá smlouva platnosti a účinnosti.

Správce rejstříku doplní ručně do ISR všechna povinná data za příslušné zmocněné osoby, tak aby mohlo být následně vygenerováno heslo a uživatelské jméno, a aby mohly být v případě splnění všech podmínek aktivovány příslušné účty. OTE následně vyplní do ISR údaje za příslušné osoby, přičemž vygeneruje pro každou osobu s přístupem k účtu zabezpečené heslo a uživatelské jméno. Heslo pak zašle písemně na korespondenční adresu každého

zmocněného zástupce. Uživatelské jméno odchází z ISR automaticky na uvedenou e-mailovou adresu .

Operátor trhu s elektřinou připraví finanční podklady do ISR pro následnou fakturaci (poplatek za zřízení účtu a později i vedení účtu dle ceníku). Správce rejstříku odešle na adresu pro doručování písemností právnické či fyzické osoby fakturu.¹⁸

2.3.3 Činnosti související se zjišťováním emisí

Každý provozovatel zařízení musí zjišťovat produkci svých emisí na vlastní náklady. Emise lze zjišťovat postupem založeným na výpočtu, postupem založeným na měření nebo

18 Přehled činností související s registrací, s uzavřením smlouvy a zřízením účtu, MŽP odbor změny klimatu

(29)

kombinací obou metod v případě stanovení emisí z různých dílčích zdrojů spadajících pod jedno zařízení.

Měření emisí kontinuálními měřícími systémy pro každý dílčí zdroj lze použít, pokud je doloženo, že měření spolehlivě poskytuje přesnější výsledky než výpočet aplikující kombinaci nejvyšších úrovní přesnosti a srovnání měření a výpočtu je založeno na identickém seznamu zdrojů a emisí. U měřícího zařízení je třeba pravidelně prověřovat jeho funkčnost a chování včetně časové odezvy, linearity, interference, posunu nulové linie, rozpětí a přesnosti v porovnání s referenční metodou¹⁹. Měřící zařízení může vykazovat i určitou míru odchylky.

Každý přístroj na různá měření má své předepsané chyby (viz Příloha č. 2).

Výpočtu emisí CO₂ dosáhne provozovatel zařízení pomocí součinu aktivitního údaje, emisního faktoru a oxidačního nebo konverzního faktoru, nepoužije-li se specifický výpočet.

Zachycený a uschovaný CO₂ se nezahrnuje do emisí daného zařízení.

Provozovatel zařízení musí rozlišovat z jakého procesu emise vytváří. Může jít o:

a) emise ze spalovacích procesů b) emise z procesů

V případě emisí ze spalování jsou aktivitní údaje založené na spotřebě paliv. Množství paliva se vyjadřuje v termínech energického obsahu v TJ. Emisní faktor se vyjadřuje v t CO2 na TJ.

Během spalování se převážná část uhlíku obsažená v palivu zoxiduje na CO2, přičemž část uhlíku může zůstat nezoxidovaná v popelu nebo se tvoří saze, což se zohlední oxidačním faktorem vyjádřeným jako podíl zoxidovaného uhlíku, kdy jeho maximální hodnota je rovna jedné. Obsahuje-li emisní faktor v sobě faktor oxidační, oxidační faktor se již nevyjadřuje.

Emise CO2 vyjádřené v tunách se vypočtou jako součin spotřeby paliva TJ, emisního faktoru vyjádřeného v t CO2 na TJ a oxidačního faktoru.

V případě emisí z procesů jsou aktivitní údaje založené na spotřebě suroviny, prosazení nebo vyrobeného produktu v tunách nebo m³. Uhlík obsažený ve vstupní surovině, který není přeměněn na CO₂ během procesu, je uvažován v konverzním faktoru vyjádřeném jako zlomek. V případě převedení veškerého uhlíku v surovině na CO₂ je konverzní faktor roven jedné. Je-li konverzní faktor zahrnut v emisním faktoru, konverzní faktor se již nevyjadřuje.

Množství vstupního materiálu musí provozovatel vyjádřit buď hmotnostně nebo objemově.

19 Vyhláška č. 696, kterou se stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů ze dne 21. prosince 2004

(30)

Emise CO2 vyjádřené v tunách se vypočtou jako součin aktivitního údaje vyjádřeného v tunách nebo metrech krychlových, emisního faktoru vyjádřeného v tunách CO2 na tunu nebo na metr krychlový a konverzního faktoru²⁰.

Pokud provozovatel zařízení není schopen stanovit emise ze spalovacích procesů či údajů o složení, musí použít specifické procedury pro stanovení technologicky-specifických emisních faktorů. Tyto specifické procedury jsou založeny na příslušných CEN normách, neexistují-li normy CEN, použije provozovatel normy ISO nebo národní normy ČSN.

2.3.4 Činnosti související s vykazováním

Pro vykazování kvantitativních údajů musí provozovatel zařízení použít formulář pro vykazování výsledků zjišťování emisí (viz Příloha č. 3). Součástí emisního hlášení jsou:

a) údaje identifikující zařízení,

b) emisní součty, zvolený postup, zvolená úroveň přesnosti, aktivitní údaje, emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory,

c) dočasné nebo trvalé změny prováděné v daném zařízení během monitorovacího a vykazovacího období, které by mohly být významné z hlediska vykazování emisí, d) jakékoliv další změny prováděné v daném zařízení.²¹

Emisní hlášení je zveřejňováno. Emise se vykazují zaokrouhleně na tunu. Informace o zjištěném množství emisí skleníkových plynů z daného zařízení se uchovávají alespoň 10 let od předložení emisního hlášení. Provozovatel musí zajistit aby všechny informace byly náležitě zaznamenány, kontrolovány a připraveny k nezávislému ověření. Standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat zahrnují:

a) identifikaci zdrojů skleníkových plynů podle zákona,

b) posloupnost a vzájemné ovlivnění procesů zjišťování a vykazování, c) odpovědnostní vztahy,

(31)

d) metody výpočtu nebo měření, které byly užity, e) použité měřící zařízení,

f) vykazování a záznamy,

g) vnitřní kontrolu vykázaných dat a kvality systému, h) opravné a preventivní činnosti²²

Zařízení pro měření emisí musí provozovatel nechat zkalibrovat, adjustovat, ověřit a otestovat pomocí příslušných standardů porovnatelných s mezinárodními standardy před prvním použitím a pak dále v pravidelných intervalech. Záznamy a výsledky kalibrace a dalších testů se musejí uschovat. Pro kontinuální měřící systém emisí platí pokyny obsažené v normách EN 14181 a EN ISO 14956:2002. Je-li měřením, vyhodnocováním dat a vykazováním výsledků pověřena nezávislá akreditovaná laboratoř, musí tato laboratoř splňovat pokyny obsažené v normě EN ISO 17025:2000.

Podrobněji viz Příloha č. 1.

2.3.5 Audit

Provozovatel zařízení si musí zajistit autorizovanou osobu pro ověření emisního hlášení. Tato autorizovaná osoba posuzuje, zda aplikovaný zjišťovací postup souhlasí se schváleným popisem zjišťovacího postupu a zda výsledky v emisním hlášení jsou bez nedostatků, deformací nebo chyb, které by mohly vést ke zkreslení nahlášených informací. Na závěr ověřovacího procesu vydá autorizovaná osoba provozovateli zařízení doklad o výsledku ověření emisí, který provozovatel zařízení předloží.

(32)

Záv ě r

Vzhledem k nákladům, které vznikají v souvislosti se zařazením a existencí v systému EU ETS a jejich užitky, navrhuji vypuštění „malých“ zařízení z tohoto systému. Malým zařízením myslím zařízení, které vypouští CO₂ do 10 000 t za rok. Těchto malých zařízení je v ČR 149 a jejich podíl na celkových emisí je 0,77%²³. Dohromady jim bylo přiděleno 744 825 povolenek. Většinou jsou to podniky, které spadají do sektoru keramika. V sektoru keramika podniká 76 provozovatelů zařízení a jejich podíl na celkových emisí je 0,78%²⁴. Pro takovou malou keramičku může přinést systém EU ETS velké existenční problémy. Již samotný vstupní poplatek, který činí 10 000 Kč a náklady na monitoring může ohrozit jejich existenci.

Natož kdyby taková keramička dostala pokutu například za pozdní hlášení či včas nezruší emisní povolenku a jestliže tak neučiní, za každou nezrušenou povolenku musí zaplatit 40 euro. Potom jdou pokuty až do výše 5 mil. Kč. Na tyto malé firmy je tak vyvíjet velký tlak a jsou nejvíce postižitelní ČIŽP. I státní správě – OZK by to velmi odlehčilo nejen z pohledu nákladů ale i časových úspor, jelikož právě tyto malé firmy neustále na OZK MŽP volají a potřebují poradit, protože nemají dostatek finančních prostředků na vlastního odborného poradce z oblasti systému EU ETS.

Pokud ovšem by se jednalo o zařízení, které slouží jako záložní zdroj v energetice, byl by nutný neustálý monitoring a včasná reakce při náběhu v činnosti těchto zařízení.

Hranicí 10 000 t CO2 za rok jsem si jistá a připadne mi to i logické v porovnání s náklady, pracností, časovou náročností jak ze strany státu tak i provozovatelů zařízení. Ale zaobírám se otázkou, zda nezvýšit hranici pro „malé“ zařízení na 25 000 t CO₂ za rok. V intervalu od 10 000 t CO₂ za rok do 25 000 t CO₂ za rok provozuje svou činnost 106 provozovatelů zařízení a jejich podíl na celkových emisí činí 1,74%²⁵ a rozdělili si mezi sebe dohromady 1 690 440 povolenek. Ze systému EU ETS by tedy bylo vypuštěno až do hranice 25 000 t CO₂

23 Situation in the Czech Republic – ETS table I. – Jaroslav Suchý, OZK MŽP

24 NAP v číslech – podíl sektorů, Jaroslav Suchý, OZK MŽP

25 Situation in the Czech Republic – ETS table I. – Jaroslav Suchý, OZK MŽP