Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství Katedra ochrany životního prostředí v průmyslu
Bakalářská práce
Autor: Daniela Mertová
Vedoucí práce: Ing. Jiří Fiedor, PhD.
Poděkování
Tímto bych chtěla poděkovat Ing. Jiřímu Fiedorovi, PhD., za odbornou pomoc při zpracování mé bakalářské práce. Za jeho čas, rady, vstřícnost a podporu, kterou mi při psaní práce věnoval.
Abstrakt
Tématem bakalářské práce je analýza způsobu zpracování komunálních odpadů v jednotlivých krajích České republiky s ohledem na platnou a nově plánovanou legislativu odpadového hospodářství. První kapitoly bakalářské práce jsou zaměřené na oblast nakládání s komunálním odpadem a způsob odstraňování a primárně rozborem platného zákona odpadového hospodářství. Následující kapitoly se týkají analýzy nakládání s komunálním odpadem v jednotlivých krajích České republiky. Hlavním tématem bakalářské práce je zjištění současného stavu jednotlivých krajů v rámci nakládání s komunálním odpadem a jejich plánované nakládání po platnosti nově plánované legislativy.
Klíčová slova:
komunální odpad, nakládání s odpady, odstraňování odpadů, energetické využití odpadů, legislativa
Summary
The topic of bachelor thesis is an analysis of methods for municipal waste treatment in individual regions of the Czech Republic with regard to valid and new planned legislativ in Waste Management. The initial chapters of my thesis focus on municipal waste management and disposal, and the analysis of the existing legislation in Waste Management. The following chapters focus on the analysis of municipal waste management in individual regions of the Czech Republic. The main topic of the thesis is to ascertain the current state of municipal waste management in individual regions and their methods of waste management after the newly planned legislation comes into effect.
Keywords:
Municipal waste, waste management, waste disposal, energetic recovery of waste, legislation
Obsah
1 ÚVOD ... 1
2 SOUČASNĚ PLATNÁ LEGISLATIVA ... 3
2.1 Právní předpisy České republiky o odpadech ... 3
2.1.1 Další strategické dokumenty odpadového hospodářství ... 3
2.1.2 Nástroje na podporu odpadového hospodářství ... 4
3 ZÁKLADNÍ POJMY ... 6
3.1 Obecné povinnosti při nakládání s odpady ... 6
3.2 Povinnosti a poplatky při nakládání s komunálním odpadem ... 7
3.3 Povinnosti a poplatky při ukládání odpadů na skládky ... 8
4 NOVĚ PLÁNOVANÁ LEGISLATIVA ... 10
4.1 Poplatek za komunální odpad ... 11
4.2 Zákaz ukládání vybraných odpadů na skládku ... 12
4.2.1 Základ a sazba poplatku za ukládání odpadů na skládku ... 12
5 ZPŮSOBY NAKLÁDÁNÍ S KOMUNÁLNÍM ODPADEM V ČR ... 14
5.1 Komunální odpad na území ČR ... 14
5.1 Metody odstraňování komunálních odpadů ... 15
5.1.1 Spalování komunálních odpadů ... 16
5.1.2 Biologické metody zpracování odpadů ... 17
5.1.3 Skládkování ... 17
6 ZPŮSOBY NAKLÁDÁNÍ S KOMUNÁLNÍM ODPADEM V ZAHRANIČÍ ... 19
7 NAKLÁDÁNÍ S KOMUNÁLNÍM ODPADEM V JEDNOTLIVÝCH KRAJÍCH ČR ………...21
7.1 Praha ... 21
7.2 Moravskoslezský kraj ... 22
7.3 Olomoucký kraj ... 25
7.4 Středočeský kraj ... 26
7.5 Jihomoravský kraj ... 28
7.6 Zlínský kraj ... 29
7.7 Plzeňský kraj ... 30
7.8 Jihočeský kraj ... 31
7.9 Karlovarský kraj ... 33
7.10 Liberecký kraj ... 34
7.11 Ústecký kraj ... 36
7.12 Královéhradecký kraj ... 37
7.13 Pardubický kraj ... 38
7.14 Kraj Vysočina ... 39
8 DISKUZE VÝSLEDKŮ ... 41
9 ZÁVĚR ... 42
10 POUŽITÁ LITERATURA... 43
11 SEZNAM OBRÁZKŮ ... 47
12 SEZNAM TABULEK ... 48
13 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ... 49
1
1 ÚVOD
Problematika produkce a způsobu nakládání s odpady sahá hluboko do historie.
Můžeme začít dobu kamennou, kde byl odpad tvořen zejména zbytky jídel, kostmi, rozbitými předměty apod. Předpokládáme, že lidé z důvodu většího hromadění odpadů založili jámy, kde tyto odpady ukládali. Domníváme se, že tyto jámy byly postaveny dále od obydlí, aby lidi neobtěžoval zápach a možní škůdci.
Ve středověku byly vydány první předpisy, stanovující povinnost každého obyvatele spočívající v zametání a uklízení ulic. Úroveň nakládání s odpady se značně snížila s rozpadem starověkých říší, kdy docházelo k zanedbání hygienických pravidel a ulice a řeky byly silně znečištěny odpady. Toto mělo spojitost s významným vznikem zdravotních problémů a šíření epidemií. Situace se zlepšila během 15. století, kdy se začala řešit problematika s odpady. Lidé začali dlaždit ulice, uklízet exkrementy a nečistoty z ulic nebo spalovat ostatky svých zemřelých. [1]
Největší zlom nastal v průběhu 19. století s příchodem průmyslové revoluce a vzniku nových velkých měst. První spalovna vznikla koncem 19. století ve Velké Británii. V České republice vznikla první spalovna v roce 1933 v Praze.
V současné době se produkce komunálního odpadu neustále zvyšuje a lidstvo je povinno najít efektivní způsob s jeho nakládáním. Příčina neustálé produkce odpadů může být zejména ve vysoké životní úrovni jednotlivých států nebo pokrokem vědy a techniky.
Tématem bakalářské práce je analýza způsobů zpracování komunálních odpadů v jednotlivých krajích České republiky s ohledem na nově plánovanou legislativu odpadového hospodářství. Téma odpadového hospodářství jsem si vybrala hlavně z důvodu stále větší aktuálnosti. Dle mého mínění si lidé více začínají uvědomovat jeho důležitost, neboť nás obklopuje stále větší množství odpadů všeho druhu. S odpady se setkáváme denně a je nutné hledat různé možnosti jeho zpracování a likvidaci. Zejména díky ochraně lidského zdraví a šetrnosti k životnímu prostředí.
Ideálem odpadového hospodářství by bylo úplné bezezbytkové recyklování odpadu.
V dnešní společnosti toho nelze dosáhnout, a proto musíme nerecyklovatelnou část odpadu vhodně zpracovat. V současné době se většina odpadů ukládá na skládky. Jedná se o nejlevnější způsob odstraňování odpadů, ale také velké plýtvání surovinami, které mohou být ještě dále využitelné.
2
Cílem mé bakalářské práce je tedy zhodnocení možností zpracování komunálního odpadu na podkladě průzkumu a komunikace s jednotlivými odbory odpadů ve všech krajích České republiky s ohledem na platnou a nově plánovanou legislativu odpadového hospodářství.
3
2 SOUČASNĚ PLATNÁ LEGISLATIVA 2.1 Právní předpisy České republiky o odpadech
Legislativa odpadového hospodářství v České republice se řídí platnými zákony, vyhláškami, nařízeními vlády a normami. Historicky prvním právním předpisem, který se problematikou odpadů zabýval, byl zákon č. 238/1991 Sb., o odpadech. Druhý zákon o odpadech č. 125/1997 Sb., o odpadech, který rozšiřoval body ze zákona předcházejícího a reagoval na nově vzniklé problémy a nedostatky v oblasti odpadů. O nakládání s odpady se v současné době opírá zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen Zákon o odpadech). V tomto zákoně jsou sjednoceny právní předpisy České republiky a Evropské unie.
Dle tohoto zákona je důležité soustředit se na hierarchii způsobů nakládání s odpady, a to předcházení vzniku odpadů, omezování vzniku odpadů, recyklace či jiné využití odpadů a odstranění odpadů. Od této hierarchie je možno se odchýlit pouze v případě, že se jedná o odpady, u nichž je dle posouzení celkových dopadů životního cyklu zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním vhodné s ohledem na nejlepší celkový výsledek z hlediska ochrany životního prostředí.
Podle zákona o odpadech rozlišujeme dvě základní kategorie odpadů, a to odpady ostatní a nebezpečné. K rozdělování odpadů podle skupin a druhů slouží Katalog odpadů, který vydává ministerstvo prováděcím právním předpisem. [2]
Od té doby, kdy v roce 2004 Česká republika vstoupila do Evropské unie, musí plnit veškeré právní předpisy Evropské unie v oblasti odpadového hospodářství. Jedná se o směrnice, nařízení a rozhodnutí.
2.1.1 Další strategické dokumenty odpadového hospodářství
Mezi zásadní strategické dokumenty v oblasti odpadového hospodářství každého kraje České republiky patří Plány odpadového hospodářství kraje (dále POHK), které jsou platné na období nejméně 10 let. Musí být změněny v případě zásadních změn a dále musí být zpracovány nejpozději do 1 roku od změny podmínek.
Jsou v souladu s evropskou odpadovou legislativou a vznikly za účelem vytvoření podmínek předcházení, využívání a odstraňování odpadů. POHK se zpracovávají ve spolupráci s příslušnými orgány veřejné správy.
4 Plán je rozdělen do tří základních částí:
1) Analytická část – popisuje základní identifikaci kraje – hospodaření, přírodní podmínky, aj. Dále rozebírá stávající stav a vývoj odpadového hospodářství v kraje – produkci a způsob nakládání s odpady.
2) Závazná část – popisuje strategii a priority rozvoje odpadového hospodářství v kraji – cíle, zásady a opatření. Například nakládání s komunálním odpadem, se stavebními odpady, s obalovými odpady, s výrobky s ukončenou životností apod. Je sepsána na základě principů dodržování hierarchie při nakládání s odpady.
3) Směsná část – popisuje předpoklady, opatření a nástroje pro splnění vytyčených cílů kraje a systém kontroly POHK. Může také popisovat kritéria pro typy a kapacity zařízení pro nakládání s odpady v kraji.
Nejnovější Plán odpadového hospodářství schválila vláda České republiky dne 22. 12. 2014 pro období 2015 – 2024. Z těchto dokumentů pro každý kraj ČR jsem vycházela ve své bakalářské práci. Tyto plány jsou volně dostupné na internetových stránkách Ministerstva životního prostředí České republiky a na stránkách každého kraje.
Je možné do nich dle zákona veřejně nahlížet pořizovat si z nich výpisy či kopie.
2.1.2 Nástroje na podporu odpadového hospodářství [3]
Směrná část odpadového hospodářství (dále jen OH) stanovuje výčet nástrojů pro plnění cílů odpadového hospodářství.
Nástroje na prosazování strategie OH můžeme dělit do několika kategorií - například administrativní, ekonomické a ostatní nástroje. Administrativní nástroje vycházejí z právních a technických předpisů a zahrnují politické nástroje, zákonné a technické normy a koncepční materiály. Tyto nástroje prosazují formou příkazů a zákazů, používají donucovací postup a patří k nim například Státní politika životního prostředí ČR, Státní program environmentálního vzdělání a osvěty, zákon o odpadech, plány odpadového hospodářství aj.
Mezi další patří ekonomické nástroje, které zahrnují především poplatky za znečišťování prostředí – za ukládání odpadů na skládky, recyklační poplatky aj.
Můžeme zde zařadit také daňová zvýhodnění, cla, pojištění apod.
K ostatním nástrojům můžeme zařadit informační nástroje prostřednictvím internetových stránek. Dobrovolné nástroje definované jako aktivity subjektů, které
5
nedělají v rámci povinnosti ale z důvodu snahy zlepšení životního prostředí – dobrovolné dohody se subjekty OH, společnosti zajišťující některé aspekty nakládání s odpady, například EKO-KOM, a.s., ELEKTROWIN, a.s., apod.
6
3 ZÁKLADNÍ POJMY [2]
Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje, nebo má úmysl, nebo povinnost se ji zbavit. Každá osoba má v rámci zákona povinnost se zbavit každé věci, která už neslouží ke svému původnímu účelu.
Nebezpečný odpad (dále také NO) je odpad, který vykazuje jednu nebo více nebezpečných vlastností, které jsou uvedeny v příloze předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů.
Ostatní odpad (dále také OO) je veškerý odpad, který není zákonem definovaný jako nebezpečný a neobsahuje žádné nebezpečné vlastnosti.
Komunální odpad (dále také KO) je všechen odpad vznikající při činnosti fyzických osob na území obce. Je také uveden v Katalogu odpadů, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Mezi komunální odpady patří domovní odpad, objemový odpad, využitelné separované složky KO, směsný odpad, nebezpečné složky KO, uliční smetky a odpady ze zeleně.
Odpad podobný komunálnímu je odpad, který má podobné složení jako odpad komunální a vzniká na území obce při nevýrobní činnosti právnických osob nebo osob fyzických, které jsou oprávněné k podnikání. Je také uveden v Katalogu odpadů jako odpad komunální. Původce těchto odpadů se může zapojit do systému nakládání se směsným komunálním odpadem na základě písemné dohody s obcí.
Směsný komunální odpad (dále jen SKO) je odpad, který zbyl po vytřídění všech materiálově využitelných a nebezpečných složek komunálního odpadu. Nejedná se o odpad nebezpečný, tudíž se s ním nemusí nakládat jako s NO.
3.1 Obecné povinnosti při nakládání s odpady
Každý člověk je ze zákona povinný při své činnosti předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti. V případě, že nelze vzniku odpadů zabránit, je člověk povinný odpady využít nebo odstranit způsobem, který neohrožuje životní prostředí a lidské zdraví.
Pokud není ustanoveno jinak, každý je povinen nakládat a zbavovat se odpadů podle stanoveného zákona o odpadech. S odpady se má nakládat pouze v zařízeních k tomu určených. Tyto zařízení lze provozovat na základě rozhodnutí krajského úřadu a je
7
v nich možné využívat ty odpady, které splňují určené požadavky pro vstupní suroviny a zároveň nejsou porušeny právní předpisy.
Zákon definuje osoby, které jsou oprávněné převzít odpad do svého vlastnictví a každý člověk je povinen zjistit, zda se jedná dle zákona o kompetentní osobu, než ji odpad předá.
3.2 Povinnosti a poplatky při nakládání s komunálním odpadem
Obec je povinna zákonem stanovit povinnosti nakládání s komunálním odpadem – systém shromažďování, sběru, přepravy a třídění, využívání a odstraňovaní tohoto odpadu vznikajícího na území obce. Na základě písemné smlouvy s obcí, včetně stanovené ceny, můžou tento systém využívat i původci, kteří produkují odpad podobný komunálnímu.
Dle zákona je obec povinna zajistit místa pro umístění vyprodukovaného komunálního odpadu a místa pro oddělené soustřeďování jednotlivých složek komunálního odpadu. Jedná se o sklo, papír, plast, kovy, nebezpečné odpady a biologicky rozložitelné odpady.
Za komunální odpad vznikající na území obce může obec na základě vyhlášky vybírat poplatek, který nelze stanovit součastně s místním poplatkem za nakládání s odpady. Poplatníkem, který je poplatky povinen zaplatit, je každá fyzická osoba, při jejíž činnosti tento odpad vzniká. Poplatníkem může být také vlastník nemovitosti, kde komunální odpad vzniká či budova společenství vlastníků jednotek. Veškerou správu ohledně poplatku vykonává obec, která ho zavedla. Je nutno postupovat dle daňového řádu. Obec stanoví například maximální výši poplatku, náklady spojené s pronájmem nádob určených k odkládání odpadů, poplatek za neuhrazení částky ve stanoveném termínu, aj.
Poplatek za provoz systému nakládání s odpadem v obci platí každá fyzická osoba, která má trvalý pobyt na území obce nebo vlastní stavbu určenou či sloužící k individuální rekreaci bez jakéhokoliv nahlášeného trvalého pobytu.
Každý poplatek je složen ze dvou částek. První částka je 250 Kč za osobu a kalendářní rok a druhá částka je až 750 Kč za osobu a kalendářní rok na základě skutečných nákladů obce za předchozí rok na sběr a svoz netříděného KO. Rozúčtování nákladů na jednu osobu ohledně sběru a svozu netříděného KO stanoví obec na základě vyhlášky. V případě, že během kalendářního roku dojde ke změně trvalého pobytu
8
či změně vlastníka stavby, která je určená k individuální rekreaci se poplatek uhradí v poměrné výši, která bude odpovídat počtu kalendářních měsíců pobytu či vlastnictví stavby v daném roce. Pokud dojde ke změně v průběhu kalendářního měsíce, je rozhodující stav na konci daného měsíce vzhledem k počtu stanovených měsíců.
3.3 Povinnosti a poplatky při ukládání odpadů na skládky
Každý původce odpadů, který ho uloží na skládku, je povinen zaplatit poplatek.
Tento poplatek platí také provozovatel skládky a skládka je umístěna na jeho vlastním pozemku. Za ukládání technologického materiálu na skládky se poplatky neplatí.
Požadavky na ukládání tohoto materiálu na skládky stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.
Poplatek při ukládání odpadů na skládky se skládá ze dvou složek. První složka je za uložení odpadu na skládku. Tuto složku vybírá obec, na jejímž katastrálním území se daná skládka nachází. V případě, že je skládka umístěna na více katastrálních územích, se poplatek proporcionálně dělí podle velikosti části skládky ležící na území dané obce.
Výše sazby poplatku je uvedena v příloze č. 6 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (tab. 1.) Druhá je složka riziková za uložení odpadu nebezpečného. Příjemcem tohoto poplatku je Státní fond životního prostředí. Výše částky je uvedena taktéž v příloze č. 6 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. (tab. 2)
V případě, že odpad na skládku ukládá obec a skládka se nachází na území obce, nemusí platit základní složku poplatku. Poplatek od původce odpadů, který odkládá odpad na skládku, vybírá poplatek provozovatel skládky. Provozovatel skládky je povinen odvádět vybrané poplatky vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce. Obec či krajský úřad, provádí v místě skládky kontrolu placení poplatků provozovatelem skládky.
Tab. 1: Sazba základního poplatku za ukládání odpadu na skládky v Kč/t (kalendářní rok) [2]
Kategorie odpadu 2002 - 2004 2005 - 2006 2007 - 2008 2009 a následující léta
Nebezpečný 110 1200 1400 1700
Komunální a
ostatní 200 300 400 500
9
Tab. 2: Sazba rizikového poplatku za ukládání nebezpečných odpadů v Kč/t (kalendářní rok) [2]
Kategorie odpadu 2002 - 2004 2005 - 2006 2007 - 2008 2009 a následující léta
Nebezpečný 2000 2500 3300 4500
10
4 NOVĚ PLÁNOVANÁ LEGISLATIVA
V průběhu uplynulých let došlo mnohokrát k novelizaci zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a stále se případné plánované změny projednávají a přichází se s novými možnostmi a nápady, co v novém zákoně o odpadech zahrnout. V roce 2014 se projednávala novela zákona č. 229/2014 Sb. Od října 2015 došlo k nabytí účinnosti novely zákona č. 223/2015 Sb., v návaznosti na nařízení vlády č. 352/2014 Sb.
Již ve stávajícím zákoně je zmíněno, že od roku 2024 bude zakázáno ukládat na skládku recyklovatelný a využitelný odpad. Dále je od téhož roku zakázáno ukládat na skládky směsný komunální odpad, recyklovatelné a využitelné dopady stanovené prováděcím právním předpisem. [2]
Hlavním zaměřením je odklonit využitelný odpad ze skládek a značně zvýšit poplatek za ukládání odpadů na skládky. Je to z důvodu, že Česká republika využívá skládkování v rámci možnosti nakládání s odpadem jako nejčastější možnost. V rámci zpracování statistických dat za rok 2016 vyšlo, že v České republice se 45 % komunálních odpadů ukládá na skládky, 12 % připadá na spalování a 38 % na recyklaci. Vysoké procento skládkování je hlavně z důvodu, že Česká republika ukládá odpad na skládky bez jakéhokoliv předchozího dotřídění. V současnosti se česká odpadová legislativa zabývá odklonem odpadů na skládky. Jednou z nejlepších možných variant v rámci krajů České republiky je vybudování zařízení na energetické využití odpadů (dále také ZEVO). Díky využití ZEVA by měl podíl energetického využití komunálního odpadu stoupat (tab. 3)
Současný odhad evropských politiků je zvýšit podíl recyklace do roku 2035 na hodnotu minimálně 65 %. V novelizaci zákona má také dojít k úpravě stávajících definic, změně podmínek nejen pro skládkování, ale také pro shromažďování a sběr odpadů. [4]
Dle nařízení vlády č. 352/2014 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky by se mělo snížit množství uložení biologicky rozložitelných komunálních odpadů (dále také BRKO) na skládky, aby v roce 2020 snížil podíl celkem 35 hm.%
z celkového množství BRKO vzniklých v roce 1995. [5]
11
Tab. 3: Prognóza nakládání s komunálním odpadem v Mt [6]
Nakládání 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 materiálové
využití 1,84 1,89 1,91 1,94 1,96 1,99 2,03 2,07 2,12 2,17 2,23 2,31 kompostování 0,25 0,31 0,37 0,43 0,49 0,54 0,6 0,65 0,7 0,75 0,8 0,85 energetické
využití 0,63 0,63 0,68 0,72 0,72 0,72 0,8 0,95 1,15 1,15 1,37 1,47 skládkování 2,69 2,61 2,46 2,32 2,21 2,1 1,91 1,65 1,34 1,12 0,87 0,65 spalování 0,01 0,01 0,01 0,02 0,02 0,02 0,02 0,02 0,02 0,02 0,02 0,02
4.1 Poplatek za komunální odpad [7]
Výši poplatku za svoz komunálního odpadu si stanovuje každá obce zvlášť v rámci místní vyhlášky. Jednotlivé výše cen se v městech liší, některé města sváží odpad zdarma, avšak nejvyšší teoretická sazba činí 1000 Kč. Město Frýdlant v Libereckém kraji si účtuje dle průzkumu v lednu 2018 nejvyšší sazbu a to 790 Kč za rok. [8]
Poplatníkem za platbu nakládání s komunálním odpadem je každá fyzická osoba, která je přihlášena v obci či vlastní nemovitou věc na území obce, ve které není přihlášena žádná fyzická osoba. Za nemovitou věc můžeme požadovat byt, rodinný dům či stavbu určenou k rodinné rekreaci. Spoluvlastníci nemovité věci jsou povinni plnit poplatkovou povinnost společně. Poplatek v maximální výši 1000 Kč se snižuje o jednu dvanáctinu za každé dílčí období, jestliže je fyzická osoba osvobozena od poplatku, není přihlášena v obci nebo nevlastní nemovitou věc.
Základ poplatku za systém s nakládáním s komunálním odpadem z nemovité věci je sestaven ze součtu jednotlivých dílčích základů za jednotlivá dílčí období. Dílčí základy jsou hmotností, objemový a kapacitní. Jednotlivé obce musí určit minimální dílčí základ poplatku za odkládání odpadu, a to 10 kg v případě hmotnostního dílčího základu a 60 l v případě objemového či kapacitního dílčího základu.
Obecní úřad na území obce je povinen informovat plátce poplatku o hmotnosti nebo objemu SKO odloženého z nemovité věci, zvolí-li obec ve své vyhlášce hmotnostní či objemový základ poplatku za odkládání KO z nemovité věci. Poplatkovým obdobím je vždy kalendářní rok a dílčím obdobím se rozumí kalendářní měsíc.
Jedná se o systém PAYT (pay-as-you-throw / zaplať, kolik vyhodíš), který má snížit skládkování odpadů a lidé můžou ovlivňovat svůj poplatek za svoz komunálního odpadu. Při procesu PAYT je nutná identifikace každé odpadové nádoby, majitele
12
a odvezeného množství komunálního odpadu. Vše je nutno následně spárovat do systému, kde se data budou postupně ukládat a to občas může dosáhnout značných výhod v platbě za odpady. Každá domácnost by měla mít svou samostatnou smlouvu, kódy a přístupové údaje. V některých obcích se používají čárové kódy na nádobách s odpady, v jiných zase označení pomocí čipů. Každá obec si může sama rozhodnout, zdali tento systém použije či nikoliv. Na zřízení tohoto systému je možno využít dotačních prostředků z Evropské unie, neboť zřízení tohoto systému přináší značné počáteční náklady na provoz a administrativu. [9]
Tento systém se v mnoha obcích osvědčil a vedl ke značnému poklesu produkce směsného komunálního odpadu a zvýšení procenta separovaných složek – BRKO, papíru a plastů.
4.2 Zákaz ukládání vybraných odpadů na skládku
Od roku 2024 bude zakázáno ukládat na skládky odpady, jejichž výhřevnost v sušině dosahuje hodnoty vyšších než 6,5 MJ/kg. Dále také odpady, které nesplní parametr biologické stability AT4 – jedná se o testovací metodu pro hodnocení stability bioodpadu na základě měření spotřeby O2 za 4 dny. Limitní hodnota kyslíku po 4 dnech je 10 mg O2/sušiny. Od roku 2024 bude také zakázáno na skládky ukládat odpady, které je ještě možné dle vědeckých a technologických možností dále recyklovat. Tyto odpady stanoví ministerstvo na základě stanovené vyhlášky.
Zákon se na tyhle tři typy odpadů nebude vztahovat v případě následku řešení nějaké krizové situace či dle krizového zákona. Další možností bude, že se zákaz neuplatní v důsledku technické odstávky zařízení na využití odpadu, s jehož původcem je uzavřena smlouva o převzetí odpadu do tohoto zařízení. [10]
4.2.1 Základ a sazba poplatku za ukládání odpadů na skládku
Poplatníkem poplatku za uložení odpadů na skládku je původce odpadů. V rámci krizové situace nebo krizového zákona je poplatník od poplatku osvobozen. Poplatkovým obdobím, kdy se platí za ukládání odpadů na skládku je kalendářní čtvrtletí. Poplatek za ukládání odpadů na skládku je tvořen součtem jednotlivých dílčích základů poplatků tvořící hmotnost odpadů vymezených v tunách. Jednotlivé dílčí poplatky jsou nebezpečné odpady s výjimkou azbestu, vybrané technologické odpady a neodpadní materiál.
Do vybraných technologických odpadů můžeme zařadit odpady z průmyslové výroby,
13
stavebnictví či energetiky, jejichž vzniku nelze předejít nebo využít. Odpady a neodpadní materiály, které jsou uložené jako technologický materiál pro zabezpečené skládky, můžou dosáhnout maximálně 25 % hmotnosti všech odpadů a materiálů, které byly uloženy na skládku v konkrétním poplatkovém období.
Poplatek, který hradí poplatník za uložení odpadů na skládku, vzniká výpočtem součtu všech dílčích poplatků. Jednotlivý dílčí poplatek se vypočte jako součin dílčího základu poplatku a dané sazby stanovené pro tento dílčí základ poplatku. Příjmem výnosu poplatku je Státní fond životního prostředí České republiky a obce, na jejímž území je skládka umístěna. Sazba poplatku pro jednotlivé dílčí základy poplatku je uložena v příloze č. 6 v návrhu nového zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech.
(obr. 1)
Obr. 1: Sazba pro jednotlivé dílčí základy poplatku za ukládání odpadů na skládku v Kč/t [10]
14
5 ZPŮSOBY NAKLÁDÁNÍ S KOMUNÁLNÍM ODPADEM V ČR
Na území České republiky se o data k produkci odpadů stará Český statistický úřad, který je ústředním orgánem státní správy České republiky. Kromě Českého statistického úřadu se poskytováním informací o zařízení k nakládání s odpady zabývá také internetová aplikace Registr zařízení ISOH – informační systém odpadového hospodářství.
V neposlední řadě data zpracovává také Ministerstvo životního prostředí, které sbírá data pomocí systému ISPOP, který zpracovává data z oblasti životního prostředí.
V rámci Evropy má data na starosti Eurostat, což je statistický úřad Evropské unie.
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) také zajišťuje porovnání dat v rámci Evropy.
5.1 Komunální odpad na území ČR
Na území České republiky bylo v roce 2016 vyprodukováno celkem 34,2 milionů tun odpadů. Tato suma je o 3 miliony tun vyšší než v roce 2015. Na jednoho obyvatele připadá v průměru 3 241 kg všech druhů odpadů za rok. Tyto odpady Česká republika v roce 2016 využila z 85 % - z toho připadá 82 % na materiálové využití a pouhé 3 % na využití energetické.
Obyvatelé České republiky vyprodukovali v roce 2016 celkem 5,6 milionů tun komunálních odpadů. Tato suma tvoří 16 % z celkové produkce. Na jednoho obyvatele to vychází v průměru 531 kg KO za rok. Celková produkce KO v rámci jednotlivých krajů České republiky včetně produkce komunálních odpadů na obyvatele je uvedena v tabulce č. 4 (tab. 4). Mezi největší producenty komunálního odpadu v republice patří Hlavní město Praha, Středočeský kraj a Moravskoslezský kraj. Nejnižší hodnotu produkce má kraj Karlovarský. V témže roce dokázala republika využít zhruba polovinu vzniklých komunálních odpadů – z toho 38 % materiálově a 12 % energeticky.
Na skládkách skončilo v roce 2016 celkem 45 % komunálních odpadů. Procenta nakládání s KO pomocí skládkování ročně klesají pouze mizivě a vláda České republiky se bude snažit o značný viditelný pokles. [11]
Dle cílů směrnice Rady 99/31/ES je potřeba zaměřit se na postupné snižování podílu biologicky rozložitelných komunálních odpadů na skládkách. Cíle byly zvoleny dohledově v porovnání s celkovým množstvím vyprodukovaného BRKO v roce 1995 –
15
na 75 % hmotnosti do 5 let, na 50 % hmotnosti do 8 let a na 35 % hmotnosti BRKO do 15 let. Tento pokles se má uskutečnit zejména prostřednictvím recyklace, kompostování a energetického využití odpadů.
Tab. 4 – Produkce komunálního odpadů v České republice pro rok 2016 [11]
Kraj 2016
počet obyvatel CPKO (tis.t.) CPKO na obyv. (kg/obyv.) Hlavní město Praha 1 272 732 724 569
Středočeský kraj 1 333 249 779 584
Jihočeský kraj 638 307 359 562
Plzeňský kraj 577 638 300 519
Karlovarský kraj 297 317 158 530
Ústecký kraj 822 300 421 511
Liberecký kraj 440 179 204 463
Královehradecký kraj 551 177 286 520
Pardubický kraj 516 553 274 530
Kraj Vysočina 509 187 284 558
Jihomoravský kraj 1 176 927 571 485
Olomoucký kraj 634 081 341 537
Zlínský kraj 584 155 279 478
Moravskoslezský
kraj 1 211 437 634 523
Celkový součet 10 565 284 5 612 531
Jednotlivé složení látkových skupin obsažených v komunálních odpadech je ovlivněno mnoha faktory – například skladbou obyvatel, životním stylem, velikost sídla aj.
Dochází k oddělenému sběru KO v rámci separace využitelných složek, kde patří papír, sklo, kovy, bioodpad. Dále separace nebezpečných složek – zbytky barev, rozpouštědel, léky, baterie, akumulátory nebo zářivky. Opatření k omezení těchto nebezpečných složek je prostřednictvím osvěty, výběrných míst a třídění odpadů do speciálních kontejnerů a sudů.
5.1 Metody odstraňování komunálních odpadů
Jak již bylo uvedeno, komunální odpady se v České republice nejčastěji odstraňují prostřednictvím skládkování. Jakási předúprava odpadů před uložením na skládky probíhá prostřednictvím mechanicko-biologické úpravy (dále také MBÚ) za účelem stabilizace a snížení objemu odpadu. Je určena především na zpracování zbytkového komunálního odpadu, jako papír, sklo, plasty apod. Výstupy z MBÚ jsou rozděleny na jednotlivé frakce
16
na základě měrných hmotností. Částečně mechanicko-biologická úprava slouží také jako částečné využití některých složek odpadů.
Další metodou odstraňování odpadů je spalování či biologické metody – kompostování, metanizace či biodegradace. Energetické využití komunálních odpadů připadá jako nejlepší vhodné řešení. Dochází při něm k výrobě alternativního paliva pro cementárny, teplárny aj.
5.1.1 Spalování komunálních odpadů [12]
Spalování odpadů je řízené exotermické slučování hořlavých látek odpadů s kyslíkem za stechiometrických nebo nadsechiometrických podmínek. Spalování má množství výhod i nevýhod, avšak výhody zde nad ostatním využitím odpadů převládají.
K hlavním výhodám spalování patří:
- Snížení objemu odpadů na 10 – 15 % původního objemu - Snížení hmotnosti odpadů na 20 – 40 % původní hmotnosti - Jediný způsob zneškodnění chemických a zdravotních odpadů - Využití vznikajícího tepla na výrobu tepla a teplé vody
- Krátká doba zneškodnění
K nevýhodám spalování patří hlavně produkce tuhých škodlivin a emisních plynů (NOX, CO, SO2, SO3), díky tomu se zvyšují náklady na pořízení zařízení na účinný systém čištění spalin. K nákladům je také nutno zahrnout prvotní investiční náklady na výstavbu spalovny, které bývají vysoké.
Proces spalování odpadů patří k hygienicky nejúčelnějším způsobem odstraňování odpadů. Jedná se o proces velmi složitý a vzniká souborem mnoha reakcí. Aby bylo spalování efektivní, je potřeba dostatečné spalovací teploty. Začátek principu spalování začíná u vysušení, kdy se materiál vysouší při teplotách 50 – 150 °C. Při dalším zvyšování teploty dochází ke zplyňování těkavých látek a po jejich vznícení ke vzniku plamene.
Zbývající tuhý materiál je postupně odplyňován a při dosažení zápalné teploty postupně spalován. Zápalná teplota je definována jako minimální teplota, při níž probíhá hoření paliva bez použití podpůrného paliva.
V současné době se na území České republiky vyskytují 4 spalovny komunálního odpadu. Nejstarší spalovna v Brně, poté spalovna v Praze a Liberci, a nově vzniklá
17
spalovna v Plzni. Avšak aby došlo k plnění cílů Plánů odpadového hospodářství České republiky, bude potřeba výstavby dalších spaloven.
5.1.2 Biologické metody zpracování odpadů
Biologicky rozložitelné komunální odpady tvoří významnou část komunálních odpadů. Přibližně polovina biologicky rozložitelných odpadů je součástí směsného komunálního odpadu. Tyto odpady obsahují živočišnou i organickou složku, kterou je možno stabilizovat a získat z ní organické hnojivo – kompost. Větší procento těchto odpadů je předurčeno k materiálovému či energetickému využití. Skládkování BRKO má negativní vliv na životní prostředí, neboť se při tomto procesu uvolňují plyny, převážně metan, který napomáhá skleníkovému efektu.
Mezi biologické metody zpracování odpadů patří aerobní biologický rozklad, neboli kompostování, při kterém se zpracovávají odpady zejména rostlinného původu, jako odpad ze zeleně, zemědělské produkty či bioodpad z domácností. Kompostování probíhá v několika fázích a ve výsledku nám vznikne kompost, což je stabilizovaná látka bohatá na humusové látky a rostlinné živiny. Ke kompostování slouží kompostéry. Většina obcí je schopna z dotací poskytnout domácí kompostéry nebo tento proces probíhá přímo v kompostárnách.
Další možností je anaerobní biologický rozklad, neboli metanizace, kde se využívají zejména odpady živočišného původu. Tento proces probíhá v bioplynových stanicích a produkty jsou substrát s vysokým hnojivým účinkem (digestát) a bioplyn.
Odpady vhodné k metanizaci jsou zejména produkty ze zemědělství, z komunitní sféry, potravinářského průmyslu či ze stravovacích zařízení.
5.1.3 Skládkování
Skládkování je termín používaný k popisu procesu, kdy se zbytky pevného odpadu ukládají na skládku. Skládky jsou zdrojem znečištění vzduchu a vody, avšak především poškozují krajinný ráz a zabírají velké plochy území. Skládkování komunálních odpadů, jak již bylo uvedeno, je stále nejrozšířenější a nejpohodlnější cestou odstraňování KO. Je to zejména také kvůli faktu, že patří mezi nejlevnější možnosti. Skládkování je řízený a kontrolovaný proces a každá skládka musí podléhat přísným podmínkám pro vznik a existenci. [32]
18
Skládkování odpadů se řídí vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 294/2005 Sb. o podmínkách ukládání odpadů na skládky, kde je uvedeno jak má skládka vypadat, jaké zde můžeme ukládat druhy odpadů apod. Odpady jsou na skládky přijímány dle druhu a kategorie odpadů podle Katalogu odpadů a dle třídy vychovatelnosti vodou či obsahu škodlivin v sušině. Například směsný komunální odpad je ukládán na skládky podskupiny S-OO3, kde se jedná o kategorii ostatního odpadu s vysokým obsahem organických biologicky rozložitelných látek a odpady, které nelze hodnotit na základě vodného výluhu.
Vodný výluh je roztok, který byl připravovaný podle stanoveného postupu vyluhování pevného odpadů ve vodě.
19
6 ZPŮSOBY NAKLÁDÁNÍ S KOMUNÁLNÍM ODPADEM V ZAHRANIČÍ [13]
V zemích Evropské unie bylo v roce 2016 vyprodukováno v průměru 480 kg komunálního odpadu za osobu. Tato hodnota je srovnatelná s předchozím rokem 2015, kdy bylo vyprodukováno 483 kg za osobu. Nejvíce odpadů za osobu v roce 2016 bylo vyprodukováno v Dánsku - 777 kg/osob. Další země, které každoročně spadají k zemím s největší produkcí KO, jsou Německo, Kypr a Norsko. Nejnižší produkci mělo Rumunsko s 261 kg/osob., hned za ním Srbsko s 268 kg/osob.
Ze statistických údajů vyplývá, že v roce 2016 bylo v zemích Evropské unie určeno k recyklaci 30 %, spáleno 27 %, 25 % skládkováno a 17 % komunálního odpadu kompostováno. Celkové množství vyrecyklovaného a kompostovaného komunálního odpadu se neustále zvyšuje - ze 17 % v roce 1995 na 46 % v roce 2016.
Většina evropských zemí v minulosti upřednostňovala skládkování v rámci nakládání s odpady, především díky minimálním finančním nákladům. Díky problematice ohrožení lidského zdraví a poškození životního prostředí se nakládání s odpady z minulosti značně posunulo k jeho energetickému a materiálovému využití. [33]
Obr. 2: Tvorba KO ve vybraných zemích EU [13]
20
Tab. 5: Produkce a nakládání s KO v roce 2016 ve vybraných zemích EU v kg/obyv. [14]
Stát Produkce Nakládání
skládkování spalování recyklace kompostování celkem
Belgie 420 3 187 140 84 415
Česká
republika 339 169 56 91 23 339
Dánsko 777 8 398 222 149 777
Německo 626 9 195 301 112 626
Estonsko 376 38 184 95 10 344
Španělsko 443 251 60 81 51 443
Chorvatsko 403 309 0 77 7 394
Kypr 640 481 0 85 25 592
Nizozemsko 520 7 236 131 144 520
Rakousko 564 15 212 144 181 553
Polsko 307 112 50 85 50 307
Rumunsko 261 181 11 17 18 227
Slovensko 348 228 36 54 26 345
Švédsko 443 3 223 144 72 443
Norsko 754 32 404 211 77 754
Srbsko 268 211 0 1 0 212
Turecko 426 359 0 37 2 398
Obr. 3: Produkce komunálních odpadů v evropských zemích v roce 2016 v kg/obyv. [14]
21
7 NAKLÁDÁNÍ S KOMUNÁLNÍM ODPADEM V JEDNOTLIVÝCH KRAJÍCH ČR
7.1 Praha [15]
Kraj Hlavní město Praha tvoří samostatný správní celek, který byl vytvořen v roce 2000 a nachází se v srdci Středočeského kraje ve středu Čech. Jedná se o hlavní město České republiky s rozlohou 496 km2 a 1 280 508 obyvatel, díky čemuž je nejlidnatějším a rozlohou nejmenším krajem České republiky. [31] Hustotou zalidnění 2 538,5 obyvatel/km2kraj několikanásobně převyšuje průměr republiky.
Na území Hlavního města Prahy produkce odpadů dlouhodobě kolísá mezi 3 – 6 mil. tun za rok, z toho se celková produkce komunálních odpadů pohybuje okolo 670 000 tun. V roce 2016 to bylo 723 636 t komunálního odpadu. Z tohoto množství je téměř polovina energeticky využívána a podíl skládkování v posledních letech klesá na úroveň 5%. V roce 2016 byla celková produkce komunálních odpadů na obyvatele 569 kg/obyvatel a celková produkce směsného komunálního odpadu 314 kg/obyvatel.
Z hlediska SKO na obyvatele to bylo nejvíc v republice.
Hlavní město Praha má v rámci jiných krajů České republiky výhodu energetického využití komunálních odpadů přímo na území Prahy a to díky zařízení pro energetické využívání odpadů Malešice s kapacitou 330 000 t/rok. Provozovatelem je již od roku 1998 společnost Pražské služby a.s. V roce 2016 se zde energeticky zpracovalo 95% SKO a v roce 2015 98%. Zajímavostí je, že smluvně je zavedeno, že minimálně 90% SKO vyprodukovaného na území Hlavního města Prahy musí být energeticky využito. Zbylé procenta směsného komunálního odpadů spadají na skládkování zejména díky provozním odstávkám, a to zejména skládky A.S.A., spol. s.r.o. v Praze 8-Ďáblicích či skládky v Benátkách nad Jizerou, jejímž provozovatelem je společnost AVE CZ odpadové hospodářství, s.r.o. Z již uvedeného téměř sto procentního energetického využití směsného komunálního odpadu je patrné, že plánovaná novela zákona se Hlavního města Prahy téměř nedotkne a téměř jediné co bude v jednání je to, co s odpady v rámci odstávek.
Kraj má na svém území 20 sběrných dvorů a 2 sběrné dvory městských částí, které jsou zdarma pro občany Hlavního města Prahy.
Z hlediska třízení bylo v roce 2016 vytřízeno například 22 000 t papíru, 17 000 t skla a 13 000 t plastu. Můžeme říci, že novinkou na území Prahy je, že od 1. srpna 2016 se kromě již uvedených materiálů začaly třídit také kovy. Konkrétně kovové obaly, pro které
22
slouží určené šedé kontejnery kterých je v ulicích Prahy rozmístěno přes 500. Do těchto kontejnerů patří zejména prázdné nápojové plechovky, konzervy, tuby, kovové uzávěry nebo víčka. Přestože nádob na separovaný sběr přibývá a množství odděleně sesbíraných materiálově využitelných složek značně narůstá, je přesto nutno do budoucna stále posilovat stávající síť sběrných míst a stále zvyšovat množství separovaných odpadů.
Odděleně sesbírané materiálově využitelné složky komunálního odpadu, jsou dotříďovány na dotřiďovacích linkách a posléze předávány k dalšímu využití.
Obr. 4: ZEVO Malešice Zdroj: www.praha.idnes.cz
7.2 Moravskoslezský kraj [16]
Moravskoslezský kraj leží ve východní části České republiky a jeho rozloha činí 5 427 km2 a obývá jej 1 209 879 obyvatel. Tím mu patří třetí příčka mezi nejlidnatějšími kraji České republiky hned po Hlavním městu Praha a Středočeském kraji. [31]
Celková produkce KO v Moravskoslezském kraji v roce 2016 byla 633 979 t, z čehož je polovina – 301 636 t SKO. Více než 99 % směsného komunálních odpadů je odstraňována skládkováním, avšak podíl procent skládkování rok od roku klesá. Na území kraje se nachází kolem 20 skládek, z nichž 7 může přijímat také nebezpečné odpady.
Z hlediska produkce směsných komunálních odpadů v rámci obcí Moravskoslezského kraje má největší podíl Ostrava, která například v roce 2015 vyprodukovala 99 258 t komunálního odpadu, z čehož největší procento připadá na SKO.
V v roce 2016 byla celková produkce KO v průměru celkem 523 kg/obyv.
23
V současné době není na území Moravskoslezského kraje zařízení, které by umožňovalo směsný komunální odpad energeticky využívat. V průběhu posledních let zde byly projekty, které se o vybudování takového zařízení snažily, avšak bezúspěšně.
Především se o to snažil projekt Krajského integrovaného centra (KIC Odpady a.s.), který měl v plánu vybudovat zařízení na energetické využívání odpadů. V průběhu roku 2005 Moravskoslezský kraj společně s 5 statutárními městy – Ostrava, Opava, Frýdek- Místek, Havířov a Karviná podepsali memorandum o vzájemné spolupráci o snaze o vybudování tohoto centra. V následujících letech se začala zpracovávat Technickoekonomická analýza k tomuto projektu, dále Studie proveditelnosti, technické varianty řešení a posouzení možných environmentálních rizik. Byly navrhnuty 3 území pro vybudování KIC, a to Teplárna Mariánské Hory, OZO Ostrava či Karviná. Jako nejvíce vhodnou lokalitou byla vybrána Karviná - Doly, areál bývalého dolu Barbora, kde zařízení pro energetické využívání odpadů mělo mít kapacitu na 192 000 t/rok. Dalším důležitým krokem v projektu bylo podepsání smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o dodávce a odběru tepelné energie, které proběhlo na konci roku 2010 se společností Dalkia ČR, dnes Veolia ČR. Hlavní myšlenkou bylo vytvořit vyvedení energetického výkonu do sítě centrálního zdroje tepla v oblasti mezi Karvinou a Havířovem.
I přes veškeré plánování a úsilí kraje o vybudování této jednotky projekt nebyl zrealizován z důvodu nedostatečné finanční podpory ze strany státu. Společnost KIC Odpady a.s. byla nucena na základě nedostatečných finančních podmínek od projektu odstoupit. Pro případné znovu zrealizování projektu je nutné nalézt vhodného partnera jak ze strany finanční tak strategické.
Další variantou by mohla být dotřiďovací linka směsného komunálního odpadu, která se nachází například v Polsku. Jedná se o systém třídičů, které jsou schopny opticko- mechanicky a ručně třídit SKO podle jednotlivých frakcí – podsítnou a nadsítnou frakci.
Podsítná frakce (někdy také těžká frakce) obsahuje převážně biologicky rozložitelné komunální odpady, kdežto nadsítná (lehká frakce) materiálově a energeticky zhodnotitelné odpady – vhodné pro dotřídění.
Lehká frakce může být energeticky využita například v cementárnách, v nichž je již dnes spoluspalováno v České republice kolem 160 000 t odpadů, zejména tuhá alternativní paliva z průmyslových odpadů a pneumatik. Problém při využití lehké frakce ze SKO je zajištění její dostatečné výhřevnosti. Lehkou frakci je proto nutné upravovat do peletek,
24
což vyžaduje další energetické vstupy. Důležité je také dodržovat nízký obsah chlóru, který ovlivňuje kvalitu slínku.
Další možností je spalování lehké frakce v klasických zařízeních na energetické využití odpadu (dále také EVO). V tomto případě však MBÚ tvoří pouze nákladný mezistupeň v konečném využití SKO. Lehkou frakci lze využít ve speciálních zařízeních EVO, kde dochází rovněž k energetickému využití, ovšem při podstatně vyšších investičních a provozních nákladech, než v případě neupraveného odpadu. Při spalování lehké frakce v elektrárnách či teplárnách je problém především v čištění spalin, které vyžaduje značné dodatečné investiční a provozní náklady (při dodržení limitů pro klasické EVO). [17]
V rámci Moravskoslezského proběhly určité studie, které měly za úkol shromáždit informace, vyhodnotit předpokládané investiční náklady a vyhodnotit celkové aspekty realizace této myšlenky. Závěrem provedených studií byl fakt, že vybudování dotřiďovací linky SKO na území kraje by bylo ekonomicky náročné s poměrně malou využitelností vytříděného odpadu. Hlavně na základě předpokladu, že už nyní vytříděné složky, jako například papír, sklo a plasty nejsou využity pro další použití ze sta procent. V současné době se na území kraje vyskytuje linka na třídění plastů, která se nachází v areálu OZO Ostrava v Kunčicích. V tomto komplexu se také nachází linka sloužící na výrobu alternativního paliva ze spalitelných složek odpadů. Kapacita této linky je přibližně 25 tisíc tun za rok. Toto palivo je dodáváno do cementáren, kde slouží především jako náhrada černého uhlí.
Vyhlídky kraje, jak bude nakládat se směsným komunálním odpadem a zamezí tím skládkování, jsou v současné době nejasné.
V Moravskoslezském kraji se vyskytuje 30 kompostáren s celkovou kapacitou 225 510 tun/rok, ve které se zpracovává biologicky rozložitelný odpad, převážně ze sektoru služeb a údržby městské zeleně, na kompost nebo substrát.
Poměrně velký zájem má kraj v rozšiřování systému PAYT („Pay as you throw“ –
„Zaplať, kolik vyhodíš“). Jako jedna z prvních obcí, kde tento systém vznikl, jsou Trojanovice, kde tento systém funguje od roku 2009 a jejich vytříděnost SKO se zvýšila až o 80 %. V obci se vybudoval vlastní sběrný dvůr, kde se svezený odpad dále třídí a následně prodává na další zpracování. Systém pracuje na myšlence, že každá domácnost, která se do systému přihlásila, získá sběrné nádoby a pytle na třídění odpadu, které mají na
25
sobě unikátní čárové kódy, přes které probíhá evidence odpadů z domácnosti – do systému se ukládá hmotnost vytříděného odpadu. Občané poté dostávají podle stupně vytříděného odpadu různé slevové úlevy z celkové částky inkasované za odpad domácnosti.
Tento systém platí pouze v několika obcích v Moravskoslezském kraji. Kraj doufá, že se časem zapojí více obcí a tím se sníží procento směsného komunálního odpadu a zvýší se procento recyklace.
7.3 Olomoucký kraj [18]
Olomoucký kraj je situován ve střední části Moravy a jeho výměra je 5 267 km2, tím patří mezi menší kraje České republiky. Obývá ho celkem 633 925 obyvatel. [31]
Na území Olomouckého kraje bylo v roce 2016 vyprodukováno 340 650 t KO. Z toho je 164 179 t SKO, z čehož je drtivá většina – 144 563 t, odstraněna skládkováním. Na území Olomouckého kraje leží hned několik skládek, z nichž mezi největší patří Skládka odpadů Rapotín, Řízená skládka odpadů Medlov nebo Řízená skládka odpadů S-003 a S- 001 Supíkovice. V současné době není na území Olomouckého kraje žádné zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu nebo závod na energetické využití odpadů.
Od roku 2011 zhruba 15-20% SKO, zejména z měst Olomouc a Prostějov, je odvážena do ZEVO SAKO Brno, kde se energeticky zpracovává.
Olomoucký kraj se plánuje do budoucna zaměřit hlavně na třídění odpadů, kde v celorepublikových statistikách kraj obsazuje v třídění odpadů první příčky. Cílem je poskytnout občanům dostatek informací o třídění odpadů, například formou textů na webových stránkách, různých populárně-naučných článků v místních zpravodajích či letácích přímo do jejich schránek.
Snahy o vybudování přímého zpracování SKO prostřednictvím spalovny tady byly v roce 2010 v městě Přerov, avšak díky silným protestům se nikdy neuskutečnily. O rok později se podepsalo memorandum o snaze řešit problematiku KO v Olomouckém kraji prostřednictvím seminářů pro starosty obcí, kdy hlavní myšlenkou bylo sdružení obcí a společné uvažování nad otázkou KO.
Velký zlom přišel v roce 2015, kdy vznikl spolek „Odpady Olomouckého kraje, z.s.“, jehož posláním je vytvoření podmínek pro předcházení vzniku odpadu a zajištění efektivního nakládání s KO členů spolku, v souladu s platnou legislativou České republiky.
Cílem je zejména společná koordinace jednotlivých kroků souvisejících s nakládáním s
26
KO a především jeho efektivním využitím. Myšlenka vytvoření spolku je zajímavá a není interpretována v mnoha krajích České republiky. Model společného řešení prostřednictvím spolků a svazků obcí funguje v současnosti v převážné části evropských zemí.
V současné době je aktuálním cílem spolku vytvoření systému 7 odpadových center na území kraje, která by umožnila zajistit efektivní nakládání s KO. Pod zmíněným pojmem odpadové centrum si můžeme představit areál, ve kterém se nachází zařízení pro nakládání s odpady, například kompostárna, překladiště zbytkového SKO a velkoobjemového odpadu, dotřiďovací linka na papír a plasty, sběrný dvůr nebo prostory pro umístění dalších druhů odpadů, jako například bioodpad, pro další případné kompostování či vysloužilé elektrozařízení – jedná se zejména o důsledné využívání zpětného odběru.
7.4 Středočeský kraj [19]
Středočeský kraj je co do rozlohy největším krajem v České republice s celkovou rozlohou 11 016 km2. Obývá ho 1 338 982 obyvatel a tím je druhým nejlidnatějším krajem České republiky. [31] Nachází se ve středu Čech.
Objem komunálního odpadu na obyvatele je v tomto kraji většinou nejvyšší. Na území Středočeského kraje bylo v roce 2016 vyprodukováno 779 112 t KO, což činilo nejvíc v republice. Z tohoto množství činí 407 421 t SKO. 96 % SKO ve Středočeském kraji končí na skládkách, kterých má kraj celkem 21. Mezi největší skládky v kraji patří Skládka Benátky nad Jizerou nebo Skládka Čáslav, které jsou pod správou společnosti AVE. Firma AVE CZ odpadové hospodářství, s.r.o. je jednou z největších firem, která se soustřeďuje zejména na svoz odpadů. Skládky ležící na území Středočeského kraje dosahují hodnot velké volné kapacity, proto kraj výhledově o zřízení nových skládek neuvažuje.
Z celkového množství 779 112 t KO v roce 2016 bylo pouze 706 t odstraněno spalováním, které probíhá v zařízení na energetické využití odpadu v Malešicích. I přesto, že toto zařízení leží nedaleko Středočeského kraje, není možné zde odstraňovat větší množství KO, neboť spalovna je vytížena příjmem KO z Prahy, která je primárním dodavatelem odpadů do tohoto zařízení.
Jedna z hlavních výhledových variant, kterou Středočeský kraj podporuje, je výstavba zařízení na energetické využití odpadu přímo na území kraje. První lokalita připadající v úvahu je Mělník, kde je vystavěna elektrárna pod záštitou výroben ČEZ.
27
Podstatou záměru výstavby ZEVO v lokalitě Mělník je filosofie nahrazení části současného výkonu instalovaného v dané lokalitě a jeho využití pro kogenerační výrobu tepelné a elektrické energie. Z pohledu ekonomického a environmentálního profitu je nejoptimálnější varianta výstavba ZEVO Mělník v kapacitě 400-500 kt SKO na výstupu.
Jedním ze základních úkolů je také zajistit logistiku dopravy SKO do zdroje a mít k dispozici dostatečné množství odpadů pro plánovanou kapacitu ZEVO. Jedná se o studii o překládacích stanicích – počítá se s využitím silniční či vlakové dopravy, ale tohle je ještě předmětem dalších diskuzí kraje s jednotlivými orgány.
Je třeba pro tuto myšlenku najít investora, jehož úkolem směrem k obcím Středočeského kraje je zajistit ekonomicky výhodnou cenu za příjem odpadu. Veškerou organizaci výstavby a provozu ZEVO by následně zajišťovala společnost ČEZ a.s.
Výstavbu ZEVO by v této variantě mohl ČEZ zajistit pouze v případě, že by měl smluvně zajištěno dostatečné množství odpadu – paliva. Forma a způsob spolupráce bude předmětem další fáze projektu, pokud tento bude schválen. V rámci Středočeského kraje se nabízí nejlepší varianta investora jednotlivé města a obce kraje, které se mezi sebou dohodnou a budou tento projekt podporovat. Kdyby k tomu nedošlo, musel by se najít soukromý investor, který by tento projekt podpořil.
V rámci řešení dalších možností nakládání se SKO byla myšlenka výstavby zařízení MBÚ. Byla už navržena spousta projektů pro výstavbu, ale žádný z nich nebyl zrealizován zejména díky pochybnostem s využitím jednotlivých frakcí a také kvůli ekonomickým nákladům.
Kraj mimo jiné pořádá každoročně ve spolupráci se společností EKO-KOM, a.s.
školení pro jednotlivé obce a města.
Jako v jiných krajích, i tady hojně funguje zpětný odběr zařízení, kde se každoročně pořádají soutěže, jaká obec či město nejvíce vytřídí.
Podnikatelské subjekty ve Středočeském kraji se hojně zajímají o dotační podporu pro zavádění tzv. systému „door-to-door“, což si můžeme volně přeložit jako systém vzniku domovního odpadů u občanů. Jedná se o celorepublikovou 68. výzvu Ministerstva životního prostředí k podávání žádosti o poskytnutí podpory v rámci „Operačního programu Životního prostředí 2014 – 2020“ podporovaných z Fondu soudružnosti.[20]
Hlavní myšlenka systému door-to-door je dotřídění věcí, a také by se daly ještě použít a nešly zbytečně do režimu odpadů. Jedná se zejména o nábytek, ale které spotřebiče, které
28
jsou ještě stále funkční nebo je možné je opravit. Jednalo by se zejména o prodej těchto věcí.
7.5 Jihomoravský kraj [21]
Jihomoravský kraj se nachází v jihovýchodní části České republiky s rozlohou 7 195 km2 a tím je čtvrtý největší v republice. Obývá ho 1 178 812 obyvatel. [31]
Množství celkové produkce komunálních odpadů v Jihomoravském kraji se v roce 2016 vyšplhalo na 571 279 t, z čehož je téměř polovina – 292 981 t SKO. Největší produkce odpadů připadá na největší města v kraji, jako Brno, Břeclav, Znojmo či Hodonín. Produkce komunálního odpadu na 1 obyvatele zatím každoročně stoupá. V roce 2016 byla hodnota produkce KO 485 kg/obyvatele.
Důležitým bodem s nakládáním komunálního odpadu v Jihomoravském kraji je výskyt spalovny komunálních odpadů, kde probíhá energetické využití odpadů a podporuje slíbené plnění cílů Plánu odpadového hospodářství kraje. Jedná se o jedinou společnost svého druhu v Jihomoravském kraji, a to SAKO Brno, a.s., jejíž vlastníkem je statutární město Brno. Patří mezi nejstabilnější firmy v kraji. Společnost zajišťuje činnosti týkající se sběru a svozu směsného komunálního odpadu a také separovaného odpadu. Odpad se zde také třídí a zpracovává k pozdějšímu využití. Mimo jiné zajišťuje také pronájem velkokapacitních kontejnerů a svoz objemového odpadu. Největší pozornost zde věnujeme zařízení na energetické zpracování odpadů. Využitá energie je dodávána ve formě tepla do centrální sítě tepelného zásobování a také ve formě elektrické energie do určitých míst v kraji. Spalovna SAKO Brno, a.s. má kapacitu přibližně 225 000 t komunálního odpadu a odpadů podobných komunálním odpadům.
Funguje zde také dotřiďovací linka barevných kontejnerů. V roce 2016 bylo zde přivezeno celkem 7 323 t přetříděného odpadu převážně z Brna, ale také z některých jiných okolních obcí. Výrazně zde převládá papírová složka.
Na území kraje se nachází celkem 18 skládek a 86 sběrných dvorů. Jako jinde, zde také existuje systém zpětného odběru výrobků, jako elektrická zařízení, pneumatiky, baterie a jiné. Zajímavostí je, že v kraji se nachází největší český závod na recyklaci PET.
29 Obr. 5: SAKO Brno, a.s.
Zdroj: http://www.sako.cz
7.6 Zlínský kraj [22]
Zlínský kraj se rozprostírá na střední Moravě a rozlohou je čtvrtým nejmenším krajem České republiky s 3 963 km2. Na území kraje žije 583 698 obyvatel. [31]
Kraj vyprodukoval v roce 2016 celkem 278 980 t komunálního odpadu, z čehož bylo 130 031 t SKO. V letech 2009 – 2013se produkce SKO pohybovala okolo 52-57 % z celkové produkce KO. V roce 2013 byla produkce KO v kraji 438 kg/obyvatele, v roce 2016 celkem 478 kg/obyv. – což patří k nejmenší produkci na obyvatele v republice.
Největšími producenty KO v kraji jsou statutární město Zlín, město Kroměříž, Uherské Hradiště, Valašské Meziříči či Uherský Brod; kde bylo vyprodukováno přibližně 30 % z celkového množství KO. Například v roce 2016 z celkového množství KO statutární město Zlín vyprodukovalo 52 161 t.
Zlínský kraj nakládá s KO především prostřednictví skládkování, které se v kraji pohybuje každoročně v průměru okol 50 % z celkového podílu produkce a nakládání s KO.
Na území kraje se nachází 8 skládek, na nichž je ukládán především SKO. K největším můžeme zařadit například skládky Moravská skládková společnost a.s., RUMPOLD UHB, s.r.o. Prakšice či DEPOZ, spol. s.r.o. Kromě skládkování nebyl doposud v Zlínském kraji zaznamenán jiný způsob nakládání s SKO. Princip omezení skládkování a zároveň klesající produkci SKO bude nutné v následujících letech urychlit. Viditelné změny však lze očekávat pouze za předpokladu, že bude pokračováno ve zlepšování třídění využitelných složek KO včetně BRKO a v případě, že bude realizováno předání SKO k jeho energetickému využití, ať již na zařízení umístěného na území Zlínského kraje nebo mimo něj.
30
Podíl materiálového využití se pohybuje v průměru okolo 10-20%. Nejmenší podíl nakládání s KO přichází na energetické využití, které je do 1 %. Důvodem toho je fakt, že se na území kraje nenachází žádné ZEVO. Pozitivní je růst podílu připadajícího na využití kompostování, který každoročně narůstá a pohybuje se okolo 6 %.
Kraj momentálně kromě vhodného použití vzdělávacích a osvětových nástrojů nemá jasné vyhlídky jak se připravit na úplný zákaz skládkování SKO s ohledem na platnou a nově plánovanou legislativu v oblasti nakládání s odpady.
7.7 Plzeňský kraj [23]
Plzeňský kraj je lokalizován na jihozápadě České republiky a obývá jej 578 629 obyvatel. [31] Po Jihočeském kraji je hned druhým nejřidčeji zalidněným krajem republiky. Rozlohou se rozprostírá na ploše 7 649 km2.
Kraj produkuje každoročně přibližně 2 mil. tun odpadů za rok, kdy v roce 2013 téměř 90 % hmotnosti všech odpadů spadalo na stavební a demoliční odpady, především díky průmyslu. Jako druhá největší část s 12,5 % připadalo na KO. Celková produkce komunálního odpadu například v roce 2016 v Plzeňském kraji byla 299 698 t, kde 148 185 t spadalo na SKO.
V obci Chotíkov byl v roce 2014 dokončen závod na energetické využití komunálního odpadu – ZEVO Plzeň s kapacitou 95 000 tun komunálního odpadu za rok a v roce 2016 byl uveden do zkušebního provozu. Hlavním zdrojem paliva pro ZEVO je z většího procenta město Plzeň, kde v roce 2015 vznikla k jeho svozu společnost Čistá Plzeň, s.r.o., která se stará o sběr a svoz odpadů v městě. Komunální odpad je pak převážen do ZEVA Plzeň, kde se zpracovává na zisk tepla a elektřiny. Za den se zde zpracuje v průměru 300 t odpadu. Za rok téměř 100 000 tun.
Na území Plzeňského kraje je lokalizováno celkem 18 aktivních skládek odpadů, ale díky vybudování ZEVA na území kraje značně poklesl podíl skládkování SKO.
Plzeňský kraj si dává za cíl dále zpracovávat SKO zejména energeticky a omezovat množství skládkování, zejména biologicky rozložitelného odpadu. Konkrétně se snaží o odklon od skládkování dalších 46 638 t BRKO za rok. V oblasti technické vybavenosti si klade za úkol především dovybavení svého území sítí sběrných dvorů či optimalizace sítě zařízení pro využití bioodpadu.
