Státní oblastní archiv v Plzni
Velkostatek Chlum Svaté Ma ř í (1753) 1771–1850 (1863)
Inventář
EL NAD č .: 260 AP č .: 755
Mgr. Jaroslav Jirát
Klášter 2019
Obsah
Úvod:
I. Vývoj původce archiválií 3
II. Vývoj a dějiny archivního fondu 10
III. Archivní charakteristika fondu 14
IV. Stručný rozbor archivního fondu 16
V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení archivní pomůcky 16 Seznam použitých pramenů, literatury a zdrojů 17
Přílohy:
Příloha č. 1: Seznam použitých zkratek 21
Příloha č. 2: Struktura archivního fondu 22
Příloha č. 3: Dnešní a německá či nepoužívaná znění míst ve 23 vlastnictví velkostatku Chlum Svaté Maří
(2. pol. 18. stol. a 1. pol. 19. stol.)
Příloha č. 4: Seznam doložených mistrů a později velmistrůřádu, 24 představených farnosti a později proboštství Chlum Svaté Maří,
úředníků a zaměstnanců velkostatku Chlum Svaté Maří
Inventární seznam:
KNIHY 33
SPISOVÝ MATERIÁL 36
I. Vývoj původce archiválií
Původcem archiválií archivního fondu Velkostatek Chlum Svaté Maří je:
Velkostatek Chlum Svaté Maří, [1383]–[1950].
V první polovině 19. století sousedil statek Chlum Svaté Maří na severu se statkem Habartov, statkem Lítov a na východě s panstvím Sokolov (tehdy Falkenau). Dále hraničil v severní, západní a jižní části se statkem Kaceřov. Na jihu měl velkostatek Chlum Svaté Maří hranici se statkem Nový Dvůr, jehož majitel byl v dané době zároveň vlastníkem statku Lítov.
K velkostatku tehdy patřilo městečko Chlum Svaté Maří a části vsí Markvarec (v dnešním okresu Sokolov) a Tuřany (v dnešním okresu Cheb).
Nejstarší název místa pravděpodobně pochází ze slovanského slova chlum (ve starší době Culm, později Kulm) ve významu kopec neboli pahorek (místo nazýváno dříve jako Culm Berg, Berg Culm, Mons Kulm neboli česky hora Chlum). Tento název se přenesl na osady, které na uvedeném kopci později vznikly jako například Drsný Chlum a Chlum Svaté Maří. Samotný název Chlum Svaté Maří (Sankt Maria Culm, Maria Kulm), jenž je odvozen od zasvěcení zdejšího poutního kostela, nahradil původní název Chlum v průběhu 18.–19. století.
Vlastníkem velkostatku byl Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou (v textu této AP dále jen křižovníci) založený Anežkou Přemyslovnou roku 1233 se sídlem v Praze. V čele řádu stál nejdříve mistr, v pozdější době titulovaný jako velmistr.
Křižovníci získali ve druhé polovině 13. století patronátní práva k farnímu kostelu Panny Marie v Kynšperku nad Ohří, o která vedli až do roku 1311 spor s cisterciáky z Waldsassenu.
Vlastnictví farního kostela Panny Marie v Kynšperku nad Ohří křižovníky bylo zřejmě předpokladem pozdějšího vzniku jejich samostatného zemskodeskového statku v Chlumu Svaté Maří.
První písemná zmínka o Chlumu Svaté Maří řečeném tehdy jenom Chlum v souvislosti s křižovníky se objevuje až v německy psané listině z roku 1383. Dle listiny dal na věčné časy Jindřich Reüssengrünner, v té době rychtář v Kynšperku nad Ohří, zmíněnému řádu 60 jiter polí ke kostelu ležícímu v Chlumu Svaté Maří včetně dalších nemovitostí, jako byly domy a krčmy v blízkosti zmíněné církevní stavby včetně činží, les řečený Culm loh s právem využívání půdy, pastvin, těžby dříví, lovu a jiných výsad.
Následně dne 13. května 1384 si nechal udělit na vlastní žádost Jindřich Reüssengrünner od českého a římského krále Václava IV. souhlas ke své donaci 1 lánu polí u Chlumu Svaté Maří pro místní kostel Panny Marie.
Roku 1404 prodali část svého majetku u Chlumu Svaté Maří velmistrovi řádu Zdeňkovi bratři Mikuláš a Jindřich Planknerové. Jednalo se o pole, lesy, pastviny a louky. Ponechali si zde pouze les zvaný Aichperg. V roce 1423 věnoval Ondřej ze Štampachu u Kynšperka kostelu v Chlumu Svaté Maří své tři dvorce v Markvarci za sloužení věčné mše.
V roce 1429 byl kostel vypálen kališníky a později měl být obnoven až z darů poutníků. V roce 1442 je doloženo, že fara v Chlumu Svaté Maří byla podřízena faráři Filipovi v Kynšperku nad Ohří, který byl ve sporu s velmistrem řádu Erasmem.
V roce 1444 dostali křižovníci od Hanuše Kagera, tehdy úředníka na Stollburghu, les Aichperg a horu téhož jména se všemi právy. Následujícího roku 1445 slíbili faráři v Kynšperku nad Ohří a v Chlumu Svaté Maří, že za obdržený les zvaný Aichperg budou konat pod pokutou šesti grošů zádušní mše v obou kostelech za fundátorovy rodiče, předky a potomky.
Dle listiny přibližně z roku 1454 vydané českým a uherským králem Ladislavem Pohrobkem bylo oznámeno zemským sudím, přísežným, manům a všem úředníkům na Loketsku, že král potvrdil velmistrovi a celému řádu privilegia, které je mimo jiné vyjmuli z jurisdikce všech soudů s výjimkou královského a soudu pražského purkrabího a zakázal zmíněným úředníkům obsílat lidi a statky, které měli křižovníci na Loketsku, před tamní soudy a nařídil zachovávat jejich privilegia.
Na základě listiny ze dne 15. března 1469 ustanovil velmistr křižovníků Mikuláš Puchner spolu s mistrem špitálu a bakalářem (komturem) Janem Stierem z Chebu a faráři Mikulášem Plohnerem z Kynšperka, Oldřichem Štěpánem ze Sedlce, Oldřichem [Sindeltem] z Lokte a Řehořem Kröttnerem z Chlumu Svaté Maří povinnosti obyvatel Chlumu Svaté Maří vůči místní farnosti, a to, že pět dědičných krčmářů mělo faráři obstarat ročně dva oráče, čtyři sekáče a tři sekáče sena nebo podle vůle faráře mu dát za zmíněné lidi finanční náhradu.
Za poskytnutí pomoci v zemědělských pracích se povolovalo krčmářům svobodně čepovat a volně nakládat s majetkem.
Ze dne 23. dubna 1487 pochází listina, kterou udělují bratři Jeroným a Kašpar Šlikové v léno statek (pravděpodobně v Chlumu Svaté Maří) velmistrovi křižovníků Mikuláši Puchnerovi, jenž je jako vlastník dotyčného statku v lenním vztahu vůči královskému hradu Lokti. Tento svobodný statek koupil dle zmíněné listiny Mikuláš Puchner od Albrechta Pauera z Chlumu (Svaté Maří), od něhož také získal v roce 1486 les zvaný Koczengubell
u Perglerova pole. Po smrti velmistra měl uvedený statek připadnout jakémukoliv faráři v Chlumu Svaté Maří. Kromě toho koupil velmistr Mikuláš Puchner dle listiny ze dne 4. července 1486 statek Rusov (tehdy Reissengrün) od chebského měšťana Vavřince Langa. V listině ze dne 10. června 1489 potvrdil generální převor Jošt a většina křižovníků shromážděných na kapitule, že velmistr Mikuláš Puchner věnoval s jejich souhlasem farnímu kostelu Panny Marie v Chlumu Svaté Maří nadání na jednu mši, 16 jiter luk koupených za vlastní peníze, čtyři rybníky, louky a Rusov pod horou Chlum koupený od Vavřince Langa a dále les a louky koupené od Albrechta Pauera s podmínkou, že farář bude vydržovat řádového nebo světského kněze, platit mu ročně pět kop grošů míšeňských a opatřovat potřeby ke mši.
Na konci 15. století je doloženo, že křižovníci vlastnili po smrti velmistra Mikuláše Puchnera zemský statek či zemské statky Rusov a Chlum Svaté Maří.
I v následující době získali křižovníci v Chlumu Svaté Maří další majetky. V roce 1491 koupili od Viléma Perglera z Perglasu (členové rodu uváděni s přídomkem Pergler z Perglasu nebo pouze z Perglasu) toho času na Chlumku (Perglasu) a jeho ženy Kristiny za 40 kop grošů louky při cestě do Dasnic s možností zpětné koupě do pěti let. V roce 1515 dostal řád polovinu dvora v Tuřanech od Mikuláše Füssela a jeho manželky Uršuly z Chebu.
V době třicetileté války došlo na určitou dobu k přerušení působení křižovníků v Chlumu Svaté Maří. Dne 4. října 1618 dorazili o půlnoci do Chlumu Svaté Maří páni Mikuláš Stolz ze Simsdorfu, Jan Fabián Pergler z Perglasu, Jan Matyáš Pergler z Perglasu a Volf Albrecht Pergler z Perglasu s vojskem a zajali křižovnického faráře Serrariuse. Toho nejprve věznili na Hřebenech (Hartenbergu) a později v Lokti. Na uprázdněnou faru byl následně dosazen evangelický kněz Jan [Pfretschmer].
První katolické bohoslužby se po této události měly uskutečnit až dne 2. března 1621, kdy je vedli katoličtí kněží Jan Coreth z Königsfeldu a Petr Loderecker, kteří do Chlumu Svaté Maří přišli s vojskem vedeným bavorským velitelem Janem z Eynattenu. Uvedený bavorský velitel napsal dne 23. března 1621 žádost velmistrovi řádu o pověření dočasným obsazením farností těmito duchovními v Chlumu Svaté Maří a v Kynšperku nad Ohří. V roce 1623 byl opět dosazen na farnost Chlum Svaté Maří duchovní z řad křižovníků.
V roce 1651 potvrdil Chlumu Svaté Maří stará privilegia z roku 1469 pražský arcibiskup a velmistr křižovníků Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu. V této době byl už Chlum Svaté Maří městečkem s vlastní obnovenou samosprávou reprezentovanou purkmistrem a radou.
Na obnovení samosprávy včetně voleb a dosazování purkmistra a konšelů se měli dle privilegia ze dne 12. května 1651 společně a každý rok podílet komtur v Chebu, děkan
v Lokti, faráři v Kynšperku nad Ohří a v Chlumu Svaté Maří. Ti také měli každoročně přijímat od kostelníků vyúčtování kostelního účtu. Představenstvo městečka pak schvaloval velmistr. Toto ustanovení platilo i na jejich nástupce v úřadě. Privilegium dále povolovalo odběr piva pouze od pivovarů vlastněných řádem a zakázalo poddaným odběr piva od sousedních či jiných statků. Stejné ustanovení platilo i na krčmy patřící křižovníkům.
Odebírání cizího piva mohlo být povoleno pouze se souhlasem velmistra nebo chebského komtura. Městečku byla dle listiny udělena i vlastní pečeť a to řádový kříž s hvězdou červené barvy na veliké hoře se dvěma menšími horami v modrých oblacích. Z hlediska hospodářského bylo městečko důležitým odbytištěm produktů vrchnostenského statku.
Dle berní ruly byly součástí statku v roce 1654 městečko Chlum Svaté Maří (29 hospodářů, z toho 8 hospodářství pustých) a některé usedlosti ve vsích Markvarec (3 hospodáři) a Tuřany (4 hospodáři). Dle kalkulu se všichni výše uvedení hospodáři dohromady počítali za 9 a ¾ osedlého.
Výrazné finanční prostředky získávali křižovníci ze samotného poutního místa v Chlumu Svaté Maří, kde už tehdy byla a je dodnes umístěna milostná socha Panny Marie. O rozkvět proboštství se zasadili jak poutníci z řad poddaných, tak i katolické šlechty.
V roce 1687 měl ustanovit velmistr Jan Bedřich hrabě z Waldsteina řádového bratra a bývalého chebského komtura Antonína Františka Helma jako představeného farnosti Chlum Svaté Maří. Zároveň mu udělil dle listiny ze dne 3. února 1688 titul probošta, který se vztahoval pouze na jeho osobu. I přes uvedenou skutečnost měli titul probošta i jeho nástupci a v pramenech z 18. století je Chlum Svaté Maří uváděn jako proboštství.
V 18. století byl dle tereziánského katastru statek tvořen stále především městečkem Chlum Svaté Maří a částmi vsí Tuřany a Markvarec. Druhá část Tuřan patřila k panství Kynšperk nad Ohří a druhá část Markvarce k panství Hřebeny (Hartenberg). V městečku Chlum Svaté Maří bylo k roku 1752 přiznáno 55 domů z toho 13 domů ve městě, 22 v ulicích mimo střed města a 20 domů na pastvinách. Křižovníci v dané době zde vlastnili i výtažní rybníky.
K proboštství patřil vrchnostenský špitál zřízený v roce 1714 a chudobinec otevřený v Chlumu Svaté Maří roku 1816.
V obci je doložena už v době 18. století škola vedená kantorem. V první polovině 19. století je uvedena jako škola, nad níž má patronát velmistr křižovníků. Působení pivovaru v Chlumu Svaté Maří nepřímo vyplývá z privilegia velmistra řádu a hraběte Arnošta Vojtěcha z Harrachu z roku 1651. Jeho prokazatelná existence je však doložena až v době 18. století.
V 19. století stál pivovar v tehdejší budově č. p. 61, přičemž se dával do pachtu. Produkce
pivovaru v první polovině 19. století dosahovala přibližně 10 sudů na jednu várku. K pivovaru patřila v druhé polovině 19. století také sladovna a pole. Kromě sládka pracovali v pivovaře bednáři a pivovarští pomocníci. Dne 1. května 1804 byl pivovar poškozen požárem, ale následujícího roku byla patrně jeho činnost obnovena. V rámci přehledu propinačního práva ze dne 6. dubna 1864 spadaly pod zemský statek Chlum Svaté Maří stejnojmenné městečko s obcemi Tuřany a Markvarec. V objektu pivovaru je doložen k roku 1898 pivní šenk, který byl také ve vlastnictví proboštství. Pivovar je ještě zmiňován v korespondenci starosty města Chlumu Svaté Maří s proboštstvím v roce 1908 a ve schematismech naposledy v roce 1910. Poté už patrně zanikl a na jeho místě zůstal už nejspíše pouze pivní šenk.
Součástí statku byla i vinopalna, která byla na konci 18. století patrně v tehdejší budově č. p. 81. K roku 1790 je doložen šenk vinopalny. V první polovině 19. století byli někteří lidé zároveň pachtýři vrchnostenského pivovaru i vrchnostenské vinopalny v Chlumu Svaté Maří.
Dle přehledu propinačního práva ze dne 6. dubna 1864 vydaného proboštem Josefem Laubem už vrchnostenská vinopalna nevyráběla.
Lesy proboštství Chlumu Svaté Maří se dělily do několika lesních celků. Mezi lety 1786–
1845 jsou dle vybraných archiválií, uložených v archivním fondu Farní úřad Chlum Svaté Maří I doloženy tyto lesní celky ve vlastnictví proboštství Chlum Svaté Maří a to Beeder Herrnwald (Peterherrnwald), Rinnelwald a Kirchenwald. V Sommerově topografii jsou zmiňovány lesní celky Amberg (neboli Beeder), Rinnholz, Katzenhübel a Kirchenholz.
Pro období let 1934 a 1949 jsou doloženy už ve vlastnictví proboštství pouze dva lesní celky a to Kirchenwald (čes. Kostelní les) a Kamm.
Dle topografie Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1847 byly podřízeny statku Chlum Svaté Maří stejnojmenné městečko, přibližně 7 domů ve vsi Tuřany a 6 domů ve vsi Markvarec. Domy uvedených vsí byly rozděleny z hlediska vrchnostenské podřízenosti mezi několika vlastníky zemskodeskových statků.
Dle schematismu Ignáce Tittla vydaného v roce 1881 byla z hospodářské půdy statku malá část (13,59 ha) ve vlastní režii, část pozemkových parcel vrchnost propachtovala (55,99 ha) a zbytkovou část přidělila k užitku pachtýřovi pivovaru, učiteli a kostelníkovi.
Celková výměra statku v dané době se rozkládala na 139,12 ha z toho bylo 87,61 ha lesů, 39,58 ha luk, 0,54 ha zahrad, 5,94 ha pastvin a 4,79 ha neproduktivní půdy. Zbytek 0,66 ha zahrnoval cesty, které patřily proboštství.
Dle schematismu z roku 1900, taktéž od Ignáce Tittla, činila celková rozloha statku 127,70 ha. Z toho bylo 32,18 ha polí, 13,67 ha luk, 0,53 ha zahrad, 15,25 ha pastvin, 64,02 ha lesů a 2,05 ha neproduktivní půdy spolu se stavebními parcelami.
V roce 1910 je statek naposledy doložen v schematismech. Ve schematismu Rudolfa Lustiga a Franze Světničky z roku 1933 už statek Chlum Svaté Maří uveden není. Přesto se dá předpokládat, že stále existoval, protože statek v úředních dokumentech v době své existence spravoval úřad proboštství, které nadále fungovalo. Mimo to oba autoři ve svém díle malé statky neuváděli. Pozemkovým majetkem, zejména pak lesním, však proboštství nepochybně disponovalo i nadále, a to zřejmě až do doby sistace řeholních institucí v roce 1950.
Správa statku
Správním sídlem statku byla v době křižovníků farnost a později proboštství v Chlumu Svaté Maří. Představitelé farnosti později povýšeného na proboštství se zodpovídali velmistrovi řádu v Praze, který sídlil na generalátu a v konventu domu svatého Františka u paty Pražského mostu. Ústřední kancelář jako nadřízený orgán veškerých křižovnických statků stála v 19. a na počátku 20. století na Křižovnickém náměstí v Praze. Mezi proboštstvím a centrální kanceláří řádu v Praze docházelo k předávání některých úředních dokumentů vzešlých z činnosti velkostatku, které musel schválit velmistr řádu.
Faráři, kteří měli od konce 17. století proboštský titul, byli nejvyššími představenými statku Chlum Svaté Maří. Do jejich úřadu je jmenoval velmistr křižovníků. Svěřený úřad nevykonávali doživotně.
O působení správy statku Chlumu Svaté Maří nejsou pro starší dobu žádné bližší zprávy.
Na základě torzovitě dochovaných listin z 16. století uchovaných v archivním fondu Farní úřad Chlum Svaté Maří I v SOkA Sokolov a listin uložených v archivním fondu Křižovníci s červenou hvězdou – generalát a konvent, Praha (1233–1872) v NA lze usuzovat, že správa statku byla vykonávána v Chlumu Svaté Maří už před třicetiletou válkou. V době třicetileté války došlo přibližně mezi lety 1618–1623 k přerušení působnosti křižovníků na farnosti, a tedy i správě statku Chlum Svaté Maří. Ve 30. letech 17. století je doložena působnost církevních administrátorů, kteří spravovali farnost v době nepřítomnosti faráře.
Dle privilegia z roku 1651 se podíleli na obnově samosprávy městečka Chlum Svaté Maří vedle místního faráře také chebský komtur, loketský děkan, kynšperský farář a velmistr řádu.
Ti také měli společné právo týkající se výkonu vrchnostenského práva nad městečkem, přičemž velmistr jejich rozhodnutí schvaloval.
Ve farní kronice Chlumu Svaté Maří, vedené od roku 1680, se dochovaly opisy listin uchovávaných od nejstarších dob na generalátu a v konventu křižovníků v Praze. Ve farní kronice byly vedeny i opisy listin a jiných úředních dokumentů vzniklých po třicetileté válce.
Nejstarší doložený laický vrchnostenský titul úředníka s výjimkou církevních osob byl písař (někdy uváděný jako vrchnostenský písař) pro období 80. let 18. století.
Od 90. let 18. století byl nejvyšší úředník velkostatku nazýván správce (Verwalter). Poprvé je tento titul v pozemkových knihách zmiňován roku 1791.
V důsledku josefínských reforem také vznikla zvláštní funkce justiciára, který vedl soudní agendu. Justiciáři jsou doloženi pro statek Chlum Svaté Maří poprvé od roku 1790 a působili zde až do roku 1850.
V hospodářských záležitostech, například v případě uzavírání pachtovních smluv ohledně pivovaru, zastupovali velkostatek v první polovině 19. století někdy dokonce tři osoby, a to probošt, justiciár a správce. Jejich činnost poté musela být schválena podpisem a úřední pečetí generálního velmistra křižovníků. Jindy tyto záležitosti vyřizoval jenom probošt s velmistrem, což už zcela platilo v druhé polovině 19. století. V obou případech však došlo k vyhotovení a podpisu pachtovní smlouvy v Chlumu Svaté Maří, která byla předána do Prahy k podpisu velmistrovi řádu. Odtud se daná písemná smlouva vrátila na proboštství v Chlumu Svaté Maří. Do pachtovních podmínek pivovaru mohl zájemce nahlédnout, jak na úřadě v Chlumu Svaté Maří, tak v kanceláři řádu v Praze.
Po zániku patrimoniální správy zanikly funkce justiciára a správce statku. Správu velkostatku nadále vykonávali proboštové v Chlumu Svaté Maří, kteří v druhé polovině 19. století v mnoha případech sami vedli hospodářskou agendu velkostatku, což dokládají hospodářské spisy archivního fondu Farní úřad Chlum Svaté Maří I. V některých hospodářských záležitostech statku vedle probošta nadále působil zároveň velmistr křižovníků, jako tomu bylo v případě uzavírání výše uvedených pachtovních smluv, týkajících se pivovaru.
Statek Chlum Svaté Maří měl vlastní lesní úředníky, kteří jsou poprvé doloženi už na konci 18. století. V 19. století vykonávali místo lesního úředníka příslušníci rodiny Hahnů, kteří žili v Chlumu Svaté Maří. Místní lesní úředníci se zodpovídali ze své činnosti proboštovi z Chlumu Svaté Maří, což vyplývá z instrukcí ze dne 1. ledna 1907 týkajících se práv a povinností lesníka na statku Chlum Svaté Maří vydaných tamním proboštem.
Mimo to vznikaly nálezy neboli posudky lesního hospodářství vrchnostenských lesů křižovnického statku a proboštství Chlumu Svaté Maří. Tyto zprávy zhotovovali cizí lesní úředníci. K roku 1786 je doložena zpráva polesného Jana Kliera z panství Hřebeny o stavu
lesního revíru Chlum Svaté Maří. Dále jsou částečně doložené zprávy (nálezy, lesní elaboráty aj.) lesů proboštství Chlumu Svaté Maří vyhotovené lesmistrem Lesního úřadu v Chebu (1807), c. k. lesním radou Janem Tomaschkem v Praze (1831, 1841, 1847) nebo lesním mistrem Janem Kašparem Mühlwenzlem královského města a panství Cheb (1845).
Někdy mezi lety 1907–1938 převzal vedení lesních záležitostí velkostatku Lesní úřad rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou v Boroticích u Dobříše. Správa lesa v majetku proboštství tímto úřadem je však poprvé prokazatelně doložena až právě roku 1938. Lesní úřad v Boroticích u Dobříše vyhotovil na základě obdržených dokumentů ze strany proboštství Chlum Svaté Maří návrh tamního hospodaření v oblasti lesních porostů, který schválila ústřední správa křižovníků v Praze vedená v roce 1938 generálním ekonomem Josefem Hainem. Dle návrhů lesního úřadu v Boroticích, schválených ústřední správou křižovníků v Praze, hospodařili na lesním hospodářství proboštství Chlum Svaté Maří pověření lesní úředníci. V roce 1938 byl pověřen některými pracemi lesní úředník Nonner z Chebu, který měl na náklady probošta dojíždět do Chlumu Svaté Maří. Na další práce dohlížel probošt. V roce 1948 byl bezprostřední správou nad lesním majetkem v Chlumu Svaté Maří pověřen lesní František Krotil, bytem ve Wiesu u Chebu a přísežný lesní pověřený ochrannou službou.
Správa městečka Chlumu Svaté Maří byla oddělena od správy velkostatku, i když jeho majitel byl v době patrimoniální správy zároveň vrchností městečka. Z toho důvodu v Chlumu Svaté Maří působily do roku 1850 dva soudy. Jednalo se o místně příslušný soud v Chlumu Svaté Maří (Ortsgericht in Maria Kulm) a o soud městečka v Chlumu Svaté Maří (Marktsgericht in Maria Kulm, vedl úředník zvaný Marktsrichter). Místně příslušný soud v Chlumu Svaté Maří měl vlastní pečeť s nápisem ORTSGERICHT MARIA KULM.
Uprostřed tohoto nápisu byly listy ve tvaru vavřínového věnce obklopující empírový štít se znakem osmicípé hvězdy stojící na menší šesticípé hvězdě.
II. Vývoj a dějiny archivního fondu
Archiválie vzniklé z činnosti správy statku a zároveň farního úřadu Chlum Svaté Maří od nejstaršího období až do první poloviny 17. století se s výjimkou několika listin a jedné matriční knihy (signatura Chlum Sv. Maří 29) uložené ve Sbírce matrik západních Čech ve SOA v Plzni nezachovaly. Činnost správy farnosti a zároveň statku Chlum byla z hlediska vlastnictví řádu křižovníků v době třicetileté války výrazně omezena a nějaký
čas dokonce přerušena. Přesto, že v čele správy farnosti a zároveň statku byla stejná osoba, tak se jejich území nekrylo.
František Korb ve svém článku Chlum Svaté Maří v historickém sborníku Karlovarsko z roku 1958 uvádí na základě starších poznatků německých autorů, že v roce 1618 mělo dojít k přemístění bohoslužebných předmětů a listin z farnosti Chlum Svaté Maří do Chebu.
Zde dle poznatků uvedeného autora byly zničeny roku 1645 během požáru města Chebu v domě Ondřeje Köstlera. Podobně se o přenesení bohoslužebních předmětů a listin farnosti do Chebu a jejich zničení požárem zmiňuje také zápis z farní kroniky Archivum Culmense, avšak bez bližších časových údajů. Kronika uvádí i odlišný dům, kde měly být předměty uschovány a zničeny, a to dům Jana Kramera. K uvedeným zničeným předmětům měly dle kroniky patřit ornáty, kostelní registr, velká kostelní kniha a jiné písemnosti. Některé listiny staršího data byly uloženy patrně na jiném místě a to nejspíše na generalátu a konventu křižovníků v Praze. Dnes jsou uloženy v archivním fondu Farní úřad Chlum Svaté Maří I, který je ve správě Státního okresního archivu Sokolov. Tento fond obsahuje podstatně více archiválií vzniklých z činnosti velkostatku než samotný fond Velkostatek Chlum Svaté Maří.
Ze staršího období jsou částečně dochované listiny uložené v NA, týkající se farnosti a proboštství Chlumu Svaté Maří, které vzešly z činnosti ústřední kanceláře křižovnického řádu či do ní byly převzaty.
Dne 1. května 1804 došlo patrně ke ztrátě části spisů hospodářské agendy při požáru pivovaru v Chlumu Svaté Maří. Záležitosti týkající se výčepnictví a pivovaru jsou totiž v archivním fondu Farní úřad Chlum Svaté Maří I datovány až od roku 1803.
Kancelář statku se nacházela v pozdější době patrně v některé z budov areálu proboštství Chlumu Svaté Maří, stejně jako byt probošta.
Úřední uzavření doložených pozemkových knih ze strany velkostatku provedl ve dnech 10. prosince 1849, 31. prosince 1849 a 5. května 1850 správce Ferdinand Porth. Následně v roce 1850 došlo k předání veškeré soudní agendy velkostatku Okresnímu soudu v Sokolově. V souvislosti s tím byly okresnímu soudu předány také pozemkové knihy velkostatku a část soudních spisů, především pak ty, které byly dosud živé. U soudních spisů došlo nejspíše až po předání k jejich dodatečnému označení příslušnými čísly fasciklů. K daným soudním spisům velkostatku byly vyhotoveny německy psané elenchy. Okresní soud v Sokolově pokračoval ve vedení předaných pozemkových knih, v některých případech až do roku 1863.
Okresní soud v Sokolově později předal pozemkové knihy velkostatku a městečka Chlum Svaté Maří do Zemského archivu království Českého v Praze, který byl později
přejmenován na Archiv zeměČeské. První pozemkové knihy, a to pozemková kniha vedená přibližně od roku 1787 (signatura Falknov 2530), pozemková kniha městečka Chlum Svaté Maří č. 1 (Grundbuch des Marktes Kulm No 1, 1792, signatura Falknov 2531) a kniha dlužních úpisů č. 1 městečka Chlum Svaté Maří (Schuldverschreibungsbuch 1. M. Maria Kulm, 1757, signatura Falknov 2532) byly do uvedeného archivu předány jako knihy statku Chlum Svaté Maří dne 14. listopadu 1898.
Někdy mezi lety 1898–1937 bylo dle nedatovaného soupisu společně předáno devět pozemkových knih městečka Chlum Svaté Maří (signatury Falknov 152, 153, 154, 155, 157, 158, 160, 161, 162) a tří pozemkové knihy velkostatku Chlum Svaté Maří (signatury Falknov 156, 159, 163). V roce 1937 byly dodatečně odevzdány čtyři pozemkové knihy velkostatku Chlum Svaté Maří (signatury Falknov 296, 297, 298, 299) a městečka Chlum Svaté Maří (signatury Falknov 300, 301).
O umístění spisů soudní agendy velkostatku Chlum Svaté Maří po jejich předání Okresnímu soudu v Sokolově bohužel nemáme žádné bližší zprávy, a to až do doby pořádání archivářky Květoslavy Haubertové v roce 1981. Máme však doloženo, že dne 19. května 1960 byly předány ze Státního archivu v Kadani do Státního archivu v Klášterci nad Ohří spisy předané roku 1850 Okresnímu soudu Sokolov z dominií, nacházejících se v oblasti jeho působnosti. Je pravděpodobné, že se mezi nimi nacházely také soudní spisy statku Chlum Svaté Maří.
Dne 21. února 1961 byly ze Státního ústředního archivu v Praze předány do Státního archivu v Plzni pozemkové knihy dominií, jejichž fondy měl ve správě. Jednalo se o 10 391 knih, které byly převezeny v letech 1962–1963. Ve Státním archivu v Plzni z nich byla vytvořena Sbírka pozemkových knih kraje Západočeského. V roce 1963 se začalo s vytvářením kartotéčních lístků ke všem pozemkovým knihám. Kartotéční lístky k pozemkovým knihám velkostatku a městečka Chlum Svaté Maří vytvořil archivář Karel Fleissig.
S pozemkovými knihami velkostatku byly do Státního archivu v Plzni převzaty i pozemkové knihy městečka Chlum Svaté Maří. Pozemkové knihy (signatury Falknov 2531 a 2532) byly přemístěny patrně dne 2. listopadu 1972 pod přírůstkovým číslem 575 ze Státního archivu v Plzni do dnešního fondu Archiv města Chlum Svaté Maří (tehdy Chlum nad Ohří) v péči SOkA Sokolov. Ostatní pozemkové knihy velkostatku a městečka Chlumu Svaté Maří byly převzaty dne 28. června 1972 pod přírůstkovým číslem KP 6/72 ze Státního archivu v Plzni do jeho pobočky ve Žluticích.
V roce 1981 uspořádala archiválie, později evidované ve fondu nazvaném Klášter křižovníků s červenou hvězdou Chlum n. Ohří, archivářka Květoslava Haubertová.
Fond obsahoval 19 úředních knih, dva elenchy a dva kartony spisů. Poprvé je však tento fond výslovně zmíněn až na evidenčním listu ze dne 10. února 1993, na kterém došlo k vykázání elenchů jako evidenční jednotky podací protokoly. Podle tohoto evidenčního listu fond stále obsahoval 19 úředních knih z období let 1764–1878, 2 elenchy, vykazované jako 2 podací protokoly z let 1843–1850 a 2 kartony soudních spisů z let 1824–1850. Jednalo se pouze o archiválie soudní agendy.
Celková metráž archivního fondu tehdy byla 0,85 bm.
Roku 2001 byl fond přejmenován na Křižovníci s červenou hvězdou Chlum n. O.
V roce 2006 byl archivní fond přestěhován z pobočky ve Žluticích do nových prostor pracoviště Klášter u Nepomuka a převzat do správy 1. oddělení SOA v Plzni.
Mezi lety 2012–2013 přehodnotila archivářka Gabriela Hartmannová z 1. oddělení dva podací protokoly na dva elenchy, vedené stále jako dvě evidenční jednotky.
V lednu 2016 došlo k převedení archivního fondu Křižovníci s červenou hvězdou Chlum n. O. ze správy 1. oddělení SOA v Plzni do správy 5. oddělení a jeho přejmenování na Velkostatek Chlum Svaté Maří. Důvodem přejmenování fondu byla skutečnost, že obsahuje pouze archiválie vzešlé z výkonu vrchnostenské správy, konkrétně z přenesené agendy soudní.
Před zahájením pořádacích prací v roce 2018, jejichž výsledkem je tato archivní pomůcka, obsahoval archivní fond Velkostatek Chlum Svaté Maří dle EL NAD 260:
19 pozemkových knih, 2 elenchy a 2 kartony soudních spisů o celkovém rozsahu 0,85 bm.
Písemnosti nepředané roku 1850 okresnímu soudu, případně dalším státním institucím, zůstaly nadále uloženy v prostorách proboštství Chlumu Svaté Maří. Odtud pak byla nejdříve část z nich předána dne 7. září 1955 do tehdejšího Okresního archivu Sokolov se sídlem v Lokti. Další předání archiválií z Chlumu Svaté Maří do Okresního archivu Sokolov se sídlem v Lokti proběhla 17. listopadu 1955, 17. března 1956, 24. dubna 1956, 20. června 1957, 13. července 1960 a 5. října 1960. Další archiválie převzal Okresní archiv Sokolov (nyní Státní okresní archiv Sokolov), tehdy již se sídlem v Jindřichovicích, a to ve dnech 9. dubna 1980 a 6. června 1991. Zde byly archiválie zařazeny do archivního fondu Farní úřad Chlum Svaté Maří I. Archiválie uložené v tomto fondu jsou v současné době majetkem řádu křižovníků.
III. Archivní charakteristika fondu
Archivní fond Velkostatek Chlum Svaté Maří po pořádacích pracích v roce 2018 obsahuje 7 pozemkových knih a 2 kartony soudních spisů včetně elenchů o časovém rozsahu (1753) 1771–1850 (1863). Celkový rozsah archivního fondu je 0,38 bm.
Rozsah fondu po pořádání v roce 2018 se oproti původnímu stavu značně zmenšil.
V průběhu pořádacích prací totiž bylo zjištěno, že 12 pozemkových knih o rozsahu 0,47 bm a část soudních spisů v kartonu č. 1 o rozsahu 0,02 bm, nevzešla z činnosti velkostatku Chlum Svaté Maří, ale z činnosti soudu městečka Chlum Svaté Maří. Tyto archiválie byly delimitovány do Státního okresního archivu Sokolov se sídlem v Jindřichovicích (protokol o delimitaci č. j. SOAP/02-175/2019-5 ze dne 29. 3. 2019).
Archivní fond je torzovitý. Obsahuje pouze zlomek soudní agendy velkostatku Chlum Svaté Maří, a to pozemkové knihy vedené na velkostatku od druhé poloviny 18. století do roku 1850 a soudní spisy z první poloviny 19. století.
Při inventarizaci fondu bylo postupováno podle základních pravidel (Metodické návody a instrukce pro zpracování archivního materiálu, Sborník archivních prací. Roč. X, 1960, č. 2, s. 215–310; Michal WANNER a kol. Základní pravidla pro zpracování archiválií. Praha : Odbor archivní správy a spisové služby MV, 2013, kapitola 2) a dále podle metodického pokynu ředitele SOA v Plzni pro zpracování archiválií a tvorbu archivních pomůcek č. j. SOAP/006-0767/2010 z 12. března 2010 a dodatku k tomuto pokynu č. j. SOAP/006- 1300/2014 s platností od 15. července 2014. Při pořádání pozemkových knih bylo přihlédnuto k metodickému článku Soupis starých pozemkových knih (Archivní časopis, roč. 11., 1961, s. 6–16).
K pozemkovým knihám byly po jejich převzetí Státním archivem v Plzni roku 1962 v rámci celostátního soupisu pozemkových knih vyhotoveny kartotéční lístky, které jsou součástí dokumentace archivního fondu Velkostatek Chlum Svaté Maří. Devatenáct kartotéčních lístků vyhotovených Karlem Fleissigem popisuje pozemkové knihy velkostatku Chlum Svaté Maří a městečka Chlum Svaté Maří, které byly v dané době rozděleny na knihy hlavní (signatury Falknov 2530, 155, 152, 153, 163) a knihy dokladové (signatury Falknov 297, 154, 296, 298, 300, 157, 299, 156, 301, 158, 160, 159).
Elenchy dokládají neúplnost soudních spisů uložených v archivním fondu Velkostatek Chlum Svaté Maří. V průběhu pořádacích prací v roce 2018 byly elenchy zařazeny přímo k odpovídajícím soudním spisům před nejstarší spisy. Elenchy soudních spisů Judiciale I.
byly přeřazeny k odpovídajícímu spisovému materiálu v kartonu č. 1 a elenchy soudních spisů
Judiciale II. dle stejného pořádacího principu do kartonu č. 2 tohoto archivního fondu.
Elenchy nejsou nadále vykazovány jako samostatné evidenční jednotky.
Při pořádání byly soudní spisy seřazeny dle signatur.
Jistou míru poškození vykazují všechny archiválie. Přesto žádná z archiválií, jejichž původcem byl velkostatek, nebyla na rozdíl od některých pozemkových knih náležejících do fondu Archiv města Chlum Svaté Maří (sign. Falknov 155 a Falknov 300) poškozena výraznou měrou.
Jazykem archiválií je němčina.
Pozemkové knihy jsou v inventáři rozděleny na hlavní a dokladové a v rámci těchto oddělení jsou řazeny chronologicky.
Vzhledem k tomu, že jak v literatuře, tak v AP Inventáře archivu proboštství Chlum Sv. Maří k archivnímu fondu Farní úřad Chlum Svaté Maří I v péči SOkA Sokolov se užívá počeštěné podoby jmen velmistrůřádu i proboštů německé národnosti, je tato podoba užívána i v této pomůcce. Výjimkou jsou jenom úředníci a zaměstnanci velkostatku uvedení v přílohách této AP, u nichž je užívána podoba jmen, uváděná v pramenech.
Během pořádacích prací došlo v důsledku delimitace větší části pozemkových knih k úpravě horní a dolní časové hranice archivního fondu Velkostatek Chlum Svaté Maří a u některých archiválií k úpravěči upřesnění jejich časového rozsahu.
Originální názvy pozemkových knih byly přejímány přednostně z titulních listů, pokud se zachovaly. Jestliže se originální názvy pozemkových knih nezachovaly na titulních listech, byly přejímány názvy z předních stran desek, a jestliže se ani ty nedochovaly, tak se vycházelo z názvů uvedených na štítcích na hřbetech knih. Posledně jmenované názvy však zejména u starších knih obvykle pocházejí z mladší doby, než z doby jejich vzniku.
Nečitelné (a tedy domyšlené) či nejisté údaje jsou rozepsány v hranatých závorkách.
Za priora jsou považovány u pozemkových knih opisy dokumentů vzniklých před založením úřední knihy. Za posteriora jsou považovány zápisy vzniklé na Okresním soudu Sokolov, tedy u jiného původce, po jejich předání roku 1850. U spisového materiálu jsou za priora považovány opisy dříve vzniklých písemností nebo starší dokumenty vzniklé v téže věci dodatečně přiložené k souvisejícím spisům. Za posteriora jsou považovány elenchy, které byly vyhotoveny a připojeny ke spisům dodatečně.
V inventáři se používají místní jména dle Územně identifikačního registru ČR, Statistického lexikonu obcí České republiky 2013 a odborných slovníků Místní jména v Čechách od Antonína Profouse.
V průběhu pořádacích prací nedošlo k žádné skartaci archiválií a také není zaznamenána žádná skartace v době existence tohoto archivního fondu.
Archiválie pocházející z činnosti téhož původce se ve větším množství nacházejí v archivním fondu Farní úřad Chlum Svaté Maří I, který je uložen ve SOkA Sokolov se sídlem v Jindřichovicích. Uvedený archivní fond Farní úřad Chlum Svaté Maří I uložený ve SOkA Sokolov se sídlem v Jindřichovicích nebyl v době pořádacích prací v roce 2018 zpracován. Staré listiny a účty kostela přibližně z let 1667–1796, týkající se farnosti a později proboštství Chlumu Svaté Maří, jsou uloženy v NA, a to v archivním fondu Křižovníci s červenou hvězdou – generalát a konvent, Praha (1233–1872).
Vzhledem k malému rozsahu archivního fondu nebyly vyhotoveny k této AP rejstříky.
IV. Stručný rozbor archivního fondu
Archivní fond Velkostatek Chlum Svaté Maří obsahuje pouze soudní agendu velkostatku, a to pozemkové knihy a torzo soudních spisů. Jejich badatelské využití je značně omezeno z důvodu torzovitého dochování.
Vzhledem k malému rozsahu velkostatku se soudní agenda věnuje záležitostem místní vrchnosti a měšťanů ve stejnojmenné obci. Kromě toho se dotýká obcí Tuřany a Markvarec, které k velkostatku zčásti patřily.
I přes malý rozsah archivního fondu lze pozemkové knihy i soudní spisy využít jako pramen ke genealogickému bádání či k dějinám velkostatku pro dobu druhé poloviny 18. století a zejména pro dobu první poloviny 19. století.
V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení archivní pomůcky
Archivní fond Velkostatek Chlum Svaté Maří o časovém rozsahu (1753) 1771–1850 (1863) uspořádal a inventář k němu sestavil v letech 2018 až 2019 Mgr. Jaroslav Jirát ve Státním oblastním archivu v Plzni na pracovišti Klášter u Nepomuka.
V Klášteře 25. 06. 2019 Mgr. Jaroslav Jirát
Seznam použitých pramenů, literatury a jiných / internetových / zdrojů: Nevydané prameny:
NA, fond Křižovníci s červenou hvězdou – generalát a konvent, Praha, listiny, signatura 106, 111, 120, 130, 347, 348, 387, 439, 440, 447, 448, 462, 471, 478, 479, 482, 483, 493, 494, 495, 496, 499, 503, 510, 513, 536, 729, 756, 772, 819, 821, 896, 929, 955, [online]. Dostupné z
<http://monasterium.net/mom/CZ-NA/RKr/fond>
SOA v Plzni, Sbírka matrik západních Čech, sign. Habartov 18, sign. Cheb sv. Bartoloměje 24, sign. Chlum sv. Maří 03, 04, 18, 20, 29, 31, 32, 33, 52, sign. Loket 097, sign. Kynšperk nad Ohří 035, 036. [online]. Dostupné z <http://www.portafontium.eu>
SOA v Plzni, pracoviště Klášter, fond Velkostatek Hřebeny, kniha K1, folio 52. [online].
Dostupné z: <www.portafontium.eu>
SOkA Sokolov, fond Archiv města Chlum Svaté Maří /nezpracováno/, Gemeinde Gedenkbuch Maria – Kulm. Angelegt im Jahre 1927 (obecní kronika Chlum Svaté Maří 1927–1938), Maria Kulm, s. 38–41, s. 56–69. [online]. Dostupné z <http://www.portafontium.eu>
SOkA Sokolov, fond Farní úřad Chlum Svaté Maří I /nezpracováno/, Forst Elaborat über die Culmer Probstei Waldungen Nro I, [Eger 1806].
SOkA Sokolov, fond Farní úřad Chlum Svaté Maří I /nezpracováno/, Forst Elaborat über die Culmer Probstei Waldungen Nro 2, Eger 1806.
SOkA Sokolov, fond Farní úřad Chlum Svaté Maří I /nezpracováno/, Lesní hospodářský plán pro polesí Chlum sv. Maří na období 1947/48–1956/57, Praha 1948.
SOkA Sokolov, fond Farní úřad Chlum Svaté Maří I /nezpracováno/, System zur Bewirthschaftung der zum Kreuzherrnordens Probstei Gute Maria Kulm gehörigen obrigkeitlichen Waldungen. Verfasst im Jahre 1845, Eger 1845.
SOkA Sokolov, fond Farní úřad Chlum Svaté Maří I /nezpracováno/, kar 42, Pivovar a výčep piva 1803–1911.
SOkA Sokolov, fond Farní úřad Chlum Svaté Maří I /nezpracováno/, kar 43, Lesy a honitba 1786–1944.
SOkA Sokolov, fond Farní úřad Chlum svaté Maří I /nezpracováno/, Archivum Culmense:
Oder; Verfaste Copiae=Schriefften. Welche; Die Kirchen, die Pfarr, Pfarr=Herrn, Culm und die Unterthanen zu Thurn und Mardesgrün: sambt derer Grundt, und Bodenbetreffen.
AuffGerichtet; Anno 1680 (farní kronika Chlum Svaté Maří 1680–1845), folio 1–33, 50–53, 326–338, 395–396, [online]. Dostupné z: <www.portafontium.eu>
SOkA Sokolov, fond Farní úřad Chlum svaté Maří I /nezpracováno/, Liber Memorabilium [a 12. ] Aprilis Anni 1821, pagio 12–16, 110–111, 119–120, 124 [online]. Dostupné z:
<www.portafontium.eu>
Tištěné a zpracované prameny:
BURDOVÁ, Pavla a kol. (edd.). Tereziánský katastr český. Svazek 3 Dominikál, Praha : Archivní správa ministerstva vnitra, 1970, s. 308–309.
DOSKOČIL, Karel (ed). Berní rula 2. Popis Čech r. 1654 Souhrnný index obcí, osad a samot k berní rule. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1953, s. 402.
Farní úřad Chlum Svaté Maří 1423–1951. Inventární seznam, [tiskem nepublikovaná archivní pomůcka archivního fondu Farní úřad Chlum Svaté Maří I uložená v SOkA Sokolov,
nedatována], Jindřichovice 2006, s. 1–10.
CHALUPA, Aleš a kol. (edd.). Tereziánský katastr český. Svazek 2 Rustikál (kraje K–Ž), Praha : Archivní správa ministerstva vnitra, 1966, s. 148, 150–151, 155.
Inventář archivu proboštství Chlum Sv. Maří [tiskem nepublikovaný soupis archiválií archivního fondu Farní úřad Chlum Svaté Maří I. uložená v SOkA Sokolov, nedatována]
LUSTIG, Rudolf – SVĚTNIČKA, Franz. Schematismus des Grossgrundbesitzes in Böhmen, Mars: Prag, 1933, s. 150–155.
PROCHÁZKA, F. Joh. Topografisch – statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen zugleich Adressenbuch sämtlicher bei demselben angestellten Beamten, des Forstperonals u. s. w., Prag, 1880, s. 200–204.
Řád křižovníků s červenou hvězdou v Praze 16. – 20. století : inventář, [tiskem nepublikovaná archivní pomůcka č. 85 archivního fondu Křížovníci s červenou hvězdou – generalát a konvent, Praha (1233–1872) uložená v NA] Praha 1958, s. 148. [online]. [cit. 27. 2. 2018].
Dostupné z: <http://badatelna.eu/fond/296/zaznam/1526603>
SCHALLER, Jaroslaus. Topographie des Königreichs Böhmen. Zweyter Theil. Ellbogner Kreis, Prag : Wenzel Piskazcek, 1785, s. 169–170.
SOMMER, Gottfried Johann. Das Königreich Böhmen. Fünfzehnter Band. Ellbogner Kreis, Prag : Friedrich Ehrlich, 1847, s. 31–35.
Statistický lexikon obcí České republiky 2013, Praha : Český statistický úřad, 2013, s. 269, s. 278.
TITTEL, Ignác. Schematismus a statistika statků velkých a rustikálních v království Českém, Praha : Josef Springer, 1902, s. 567.
TITTEL, Ignaz. Statistik Beamten – Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Prag : J. G. Calve, 1881, s. 318–320.
TITTEL, Ignaz. Schematismus des Grossgrundbesitzes und grösserer Rustikalgüter mit einer agronomischen und Eisenbahnkarte des landtäflichen Besitzes im Königreiche Böhmen, Prag : Jos. Springer, 1900, s. 639.
TITTEL, Ignaz. Schematismus landtäflicher Güter, Grösserer Rustikalwirtschaften, Beamten und Pächter als Nachtrag zu dem im J. 1906 erschienenen Schematismus und Statistik des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Prag : Josef Springer, 1910, s. 472–474.
Periodický tisk:
Handbuch des Königreiches Böhmen, Prag : Gedruckt und zu haben bei Gottlieb Haase Söhne, (1844–1848, 1851).
Schematismus für das Königreich Böhmen, Prag : Gottlieb Haase/Gottlieb Haase Söhne (ročníky 1805, 1808, 1810, 1813–1843).
Verstorbene. Beilage zur Prager Zeitung. Prager Abendblatt, 1888, Nr. 260, (13. 11.), s. 5.
Literatura:
BUBEN, M. Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl: Řády rytířské a křižovnici, Praha : Libri, 2002, s. 133–152.
KORB, František. Příspěvky k dějinám Sokolovska. IV. Chlum Svaté Maří. In Karlovarsko.
Vlastivědný sborník, Karlovy Vary : Krajské nakladatelství, 1958, s. 74–84.
PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl II.
CH–L, Praha : Česká akademie věd a umění, 1949, s. 15.
PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl III.
M–Ř, Praha : Česká akademie věd a umění, 1951, s. 27.
VLASÁK, Vladimír. Dějiny obce Chlum Svaté Maří, Sokolov : Tiskárna a grafické studio OKO, 2005. s. 1–24.
Internetové zdroje:
Územně identifikační registr ČR – aplikace pro vyhledávání objektů na území České republiky [online]. [cit. 19. 7. 2018]. Dostupné z:<http://www.uir.cz>
Příloha č. 1: Seznam použitých zkratek
AP archivní pomůcka
bm běžný metr
č. j. číslo jednací
č. p. číslo popisné
ed., edd. editor, editoři
EL NAD evidenční list Národního archivního dědictví
ev. j. evidenční jednotka
ha hektar
inv. č. inventární číslo
kar karton
KP kniha přírůstků
N., Nr., Nro. Nummer, Numero (číslo)
NA Národní archiv
SOA státní oblastní archiv
SOkA státní okresní archiv
ukn úřední kniha
Příloha č. 2: Struktura archivního fondu
Časový rozsah Inv. č. Počet ev. j.
I. KNIHY
Pozemkové knihy hlavní (1753) 1771–1845 (1863) 1–3 3 ukn Pozemkové knihy dokladové (1791) 1792–1849 (1853) 4–7 4 ukn II. SPISOVÝ MATERIÁL
Judiciale (1822) 1824–1850 8–9 2 kar
Příloha č. 3: Dnešní a německá či nepoužívaná znění místních jmen
Dnešní znění: Německá či nepoužívaná znění:
Chlum Svaté Maří (okr. Sokolov) Culm, Chlum, Chlum nad Ohří, Kulm, Maria Kulm,
Mariánský Chlum, Sankt Maria Kulm Markvarec (část obce Krajková, Marklesgrün okr. Sokolov)
Tuřany (okr. Cheb) Thurn
Německá či nepoužívaná znění: Dnešní znění:
Culm, Chlum, Chlum nad Ohří, Chlum Svaté Maří Kulm , Maria Kulm,
Mariánský Chlum
Marklesgrün Markvarec
Sankt Maria Kulm Chlum Svaté Maří
Thurn Tuřany
Příloha č. 4: Seznam doložených mistrů a později velmistrů řádu, představených farnosti a později proboštství Chlum Svaté Maří a úředníků a zaměstnanců velkostatku
Osobní jména představitelů křižovnického řádu, farnosti a proboštství jsou uváděna u této přílohy v podobě, v jaké se vyskytují ve využité literatuře (především jména církevních osob) nebo v pramenech (jména úředníků). Kurzíva vyznačuje data příslušné písemné zmínky, která ovšem nemusí být totožná se skutečným počátkem nebo koncem držby statku či výkonu funkce dané osoby. Hranaté závorky označují nejisté údaje.
Seznam doložených mistrů a později velmistrů řádu Křižovníků s červenou hvězdou od vzniku do roku 1958
Sestaveno dle díla Buben M. Milan: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích I. díl: Řády rytířské a křížovníci vydaného v Praze 2002 a doplněno či opraveno na základě listin archivního fondu Křižovníci s červenou hvězdou – generalát a konvent, Praha (1233-1872) v péči NA.
1237–1248 Albert
1248–1260 Konrád, zvaný Šváb 1260–1276 Merbot z Ratiboru 1276–1282 Otto, zvaný Sas
1282–1296 Ekard
1296–1313 Fridrich I.
1313–1324 Rudiger
1324–1351 Oldřich 1351–1352 Jindřich
1352–1363 Lev
1363–1380 Fridrich II.
1380–1407 Zdeněk
1407–1419 Jan ze Zdenic, vyhnán husity
1419–1426 Mikuláš I. Čapský, předtím probošt na Hradišti svatého Hypolita u Znojma (1417), patrně odvolán pro nezpůsobilost
1426 Jan Čapský
1426–1428 Václav Holub, předtím mistr špitálu v Chebu
1428–1454 Erasmus, jmenován po smrti Václava Holuba, předtím farář v Lokti 1454–1460 Ondřej Pesmet, prohrává spor o vedení řádu s Mikulášem Puchnerem 1460 Jan Hulec, rezignoval
1460–1490 Mikuláš Puchner 1490–1511 Matyáš z Třebska 1511–1552 Václav z Hradešína
1552–1580 Antonín Brus z Mohelnice, zároveň vídeňským biskupem v roce 1558, v roce 1561 jmenován pražským arcibiskupem
1580–1590 Martin Medek, pražský arcibiskup,
předtím probošt na Hradišti svatého Hypolita u Znojma (1577–1581) 1592–1606 Zbyněk Berka z Dubé, pražský arcibiskup
1607–1612 Karel svob. p. z Lambergu, pražský arcibiskup 1612–1622 Jan Lohel (Lohelius), pražský arcibiskup
1623–1667 Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu, kardinál, pražský arcibiskup
1668 Jan Vilém hrabě Libštejnský z Kolovrat, nominovaný pražský arcibiskup
1668–1694 Jan Bedřich hrabě z Waldsteina, královéhradecký biskup (1673–1675), pražský arcibiskup (1675–1694)
1694–1699 Jiří Ignác Pospíchal, předtím převor konventu a špitálu pražského 1699–1707 Jan František Franchimont z Franckenfeldu, předtím komtur v Chebu 1707–1722 Martin Konstantin Beinlich
1722–1750 František Matěj Böhmb, předtím farář v Karlových Varech 1750–1754 Julius František Waha, předtím probošt na Chlumu Svaté Maří 1755–1795 Antonín Jakub Suchánek
1795–1809 Ignác Blažej Zeidler, předtím farář u svatého Františka na Starém Městě pražském
1810–1814 František Kristián Pittroff 1815–1839 Josef Antonín Köhler 1840–1866 Jakub Beer
1866–1878 Jan Jestrzabek
1879–1882 Emanuel Jan Křtitel Schöbel, rezignoval, litoměřický biskup (1882–1909)
1882–1891 František Huspeka 1891–1902 Václav Horák
1902–1915 František Xaver Marat 1915–1958 Josef Vlasák
Seznam doložených představených farnosti Chlum Svaté Maří
Sestaveno dle Archivum Culmense: oder; Verfaste Copiae=Schriefften. Auffgerichtet;
Anno 1680 na stranách (folií) 395–396 (zkrácený název díla), Liber Memorabilium [a 12. ] Aprilis Anni 1821 na stranách (folií) 110–111, matrik uvedených v pramenech a listin archivního fondu Křižovníci s červenou hvězdou – generalát a konvent, Praha (1233-1872) v péči v NA. Osobní jména až na výjimky převedena do české podoby kromě příjmení dle přepisů z inventáře Karla Beránka a Věry Beránkové na monasterium.net.
1401 Jan Pichelmann 1405 Mikuláš Montanus
1423 Erasmus
1445 Václav
1450 Hanuš
1451 Hanuš [Puhelman]
1468 Jošt [Haulkuntz]
1469 Řehoř Kröttner 1488 Mikuláš Zeidler
1489 Mikuláš
1491 Fridrich Puchelman
1497 Jošt
1515 Jiří Trauttmann 1519 Bartoloměj [Phele]
1525 Matěj Guthan 1562–1570 Jakub Leibschmitzer 1573 Jakub Pesserer 1581 Jiří Heinfriedel 1590 Michael Scultetus 1594 Pavel Marset 1595–1605 Petr Graff
1610 Sebastián Pristianus
1615–1618 Matyáš Pantaleon Serrarius (farář), zajat 4. října 1618 na Chlumu Svaté Maří, vězněn na Hřebenech a v Lokti (1618–1620), propuštěn na základě císařského nařízení z roku 1620, v roce 1625 ustaven jmenovací listinou proboštem v Hradišti u Znojma, umírá v roce 1627 1618–1619 Jan [Pfretschmer]], evangelický duchovní, dosazen po svržení
předchozího faráře, měl odejít s manželkou v roce 1619
1621–1623 Jan Corth z Königsfeldu, katolický duchovní a polní kněz bavorského vojevůdce Jana z Eynattenu, uváděn jako duchovní farnosti Chlum Svaté Maří mezi lety 1621–1623
1623 Tomáš Kryštof Heinl, farář a křižovník 1623 Salomon Sigismundus Reitter, farář 1633 Martin Glickius, farář
Václav Peller, administrátor
Matouš Augustin Višnovský, administrátor [1640] Kašpar Ticz, administrátor
1644 Jiří Braun, farář
1649 Daniel Bernard Neumann, farář
1652 Severinus Chrisostomus Schubart, farář
1654–1670 Vít Ferdinand Etter, 16 let sloužil jako farář na Chlumu Svaté Maří a to až do roku 1670, v roce 1670 jmenován komturem komendy Cheb po smrti Jana Františka Brauna, umírá přibližně v roce 1683
1670–1671 Filip Jakub Götzl, farář
1671 Wolfgang František Peitelschmid, farář
Seznam doložených představených proboštství Chlum Svaté Maří do roku 1951
1688 Antonín František Helm, před rokem 1683 křižovnický kněz a děkan v Lokti, poté ustaven po smrti Víta Ferdinanda Ettera komturem komendy svatého Bartoloměje v Chebu roku 1683, v roce 1688 jmenován proboštem na Chlumu Svaté Maří
1691–1698 Jan Jiří Vojtěch Kaplánek
1699–1701 Jan František Rivola, předtím děkan v Červené Řečici, komtur
komendy svatého Václava u Mostu (1702), probošt na Hradišti svatého Hypolita u Znojma (1708-1734)
1701–1709 Jan Baltazar Langer, † 4. 12. 1709 Chlum Svaté Maří
1710–1714 Jan Karel Pellet de Hundt, 1701 jmenován papežským notářem
bez práva nosit hábit a rochetu, před rokem 1710 podpřevorem špitálu svatého Františka v Praze, v roce 1710 jmenován proboštem na Chlumu Svaté Maří, 1712 jmenován veřejným notářem, 1714 jmenován
komturem komendy v Chebu, okolo roku 1725 umírá
1714–1715 František Antonín Krocín z Drahobeylu, předtím farář a správce řádového statku ve Starém Kníně, poté komtur v Mostě (1715)
1715–1720 Jan Tomáš František Seitz, předtím farář v Hodonicích (1701), † 1721 1721–1734 Jan Ondřej Senger, předtím sekretář velmistra,
† 24. 3. 1734 Chlum Svaté Maří
1734–1744 Julius František Pellet de Hundt, poté komtur v Mostě (1744)
1744–1748 Václav Zikmund Otticzky, před jmenováním proboštem 6 let kaplanem a 17 let děkanem v Karlových Varech, komtur v Bratislavě (1748) 1748–1750 Julius František Waha (Váha), předtím děkan v Lokti, velmistr řádu
křižovníků s červenou hvězdou (1750–1754), po jeho smrti ustaven roku 1755 nový velmistr
1750–1755 František Josef Tunckhl, předtím kaplan v Chebu,
† 11. 9. 1755 Chlum Svaté Maří
1755–1763 František Josef Pfeifer, před jmenováním převor konventu v Praze 1763–1767 Antonín Mohr, převor konventu v Praze (1760)
1767–1784 Václav Bedřich Hlava, před jmenováním proboštem roku 1767
kaplanem v Horním Slavkově, v Lokti a v komendě Most, 8 let farářem ve Pšově
1784–1788 Jan Kristián Werner, předtím děkanem v Karlových Varech,
† 11. 5. 1788 Chlum Svaté Maří
1788–1802 Jan Josef Mayer, předtím farář ve Pšově,
† 24. 1. 1802 Chlum Svaté Maří
1802–1813 Filip Neumann, děkan v Karlových Varech (1784),
arcibiskupský notář (1797), † 21. 9. 1813 Chlum Svaté Maří 1814–1815 Jan Nepomuk Matyáš Huber, předtím děkan v Tachově,
od roku 1815 komtur v Mostě, † 28. 3. 1827
1815–1820 Vojtěch Dvořák, předtím farář v Kynšperku nad Ohří,
† 17. 12. 1820 Chlum Svaté Maří
1821–1830 František Zbraslavský, † 22. 7. 1830 Chlum Svaté Maří 1830–1834 Emanuel František Alois Fronek, předtím převor v Praze
1835–1844 Antonín Josef Wagner, farář v Kynšperku nad Ohří (1826–1835), poté komtur v Mostě (1844)
1845–1861 Josef Meißl, farář v Kynšperku nad Ohří (1835-1845),
† 8. 1. 1861 Chlum Svaté Maří
1861–1871 Josef Laube, kaplan v Lokti (1824) a ve Vídní (1826), chebský komtur (1871–1877) a farář kostela svatého Bartoloměje v Chebu (1872–1877),
† 7. 2. 1877 Cheb
1871–1881 Jan Bapt. Zimmer, † 11. 6. 1881 1881–1886 Karel Emele, rezignoval, † 1897
1887–1888 Josef Dobner, poté komtur ve Vídni, † 14. 9. 1888
1888–1893 Kassián Fischer, *11. 10. 1827 Chlum Svaté Maří, děkan v Lokti (1881), † 17. 7. 1893 Chlum Svaté Maří
1893–1897 Vavřinec Reinl, † 23. 8. 1897
1898–1900 Josef Pfob, poté komtur ve Vídni do roku 1919 1900–1921 Josef Bergmann, poté komtur ve Vídni a v Chebu 1921–1922 Josef Groš, kaplan na Chlumu Svaté Maří (1888),
kaplan ve Vídni (1892), děkan v Lokti (1907–1921),
† 15. 4. 1922 Chlum Svaté Maří
1923–1928 Rudolf Čapek, poté komtur v Mostě, † 1954 1928–1938 Stanislav Pelčík, † 1950
1939–1942 Erwin Künzl, poté sloužil v Kynšperku, odkud byl odsunut, † 1978 1943–1946 Jan Nepomuk Sailer, odsunut, † 1994
1946–1947 Bohumír Rákosník
1947–1951 František Ladislav Kučera
Seznam doložených úředníků velkostatku Chlum Svaté Maří
Písaři
1783–1784 Johann Georg Haberditzl, (obrigkeitl[icher] Actuarius) 1786–1788 Ant[on] Ockhl, (Actuar, Actuarius)
1789 Johann Josef Bayer, titulován jako písař (Actuarius)
Správci
1791–1795 Johann Anton Hoyer 1796–1797 Leopold Fritsch 1799 Johann Anton [Gütler]
1802–1805 Johann Anton Hoyer 1808-1809 Josef Ehmer
1810–1841 Johann Ehmer, † 6. 10. 1841, Chlum Svaté Maří
1842 Jos. Royler
1842–1843 Fr. Xaver Jungnikl 1843–1850 Ferdinand Porth 1880–1910 správa statku řízená
pouze proboštem Justiciáři
1790–1791 Ignatz Karl Götzl 1805–1811 Franz Fritsch
1812–1818 Andreas Püßl v. Burgthal 1818–1850 Johann Christoph Loimann Sládci, pachtýři pivovaru
1786–1802 Anton Hammerschmied, sládek 1803 Anton [Manert], sládek
[1805] 1811–1817 Anton Hammerschmied, sládek 1820–1824 Karl Secht, sládek
1824–1830 Joseph Haßman, pachtýř pivovaru i vinopalny 1830–1836 Johann Trapp, sládek a pachtýř pivovaru i vinopalny
1842–1847 Wilhelm Johann Niklas, sládek a pachtýř pivovaru i vinopalny 1847–1880 Georg Albert, sládek a pachtýř pivovaru původem z obce Hluboké
(něm. Nonnengrün) spadající tehdy obvodově pod farnost Chlum Svaté Maří, při svatbě dcery Rosiny Albert dne 26. 7. 1884 už zesnulý
1883–1887 Georg Albert, pachtýř pivovaru uváděn poprvé v roce 1883 původem z Kaceřova, pravděpodobně pozdější sládek a majitel pivovaru v Habartově (* 4. 6. 1853 Kaceřov)
1887–1888 Anton Kolb, sládek a pachtýř pivovaru
Od 15. října 1889 do 1. ledna 1891 pivovar mimo provoz
1893–1895 Josef Hackl, sládek a pachtýř pivovaru 1895–1896 Martin Stowasser, pachtýř pivovaru
1900, 1910 Georg Albert, pachtýř pivovaru, nejspíše stejná osoba z let 1883–1887
Vinopalníci, pachtýři vinopalny
1805 Johann Georg , vinopalník 1815–1816 Mathias Löw, vinopalník
1824–1830 Joseph Haßman, pachtýř vinopalny i pivovaru 1830–1836 Johann Trapp, pachtýř vinopalny i pivovaru
1842–1847 Wilhelm Johann Niklas, pachtýř vinopalny i pivovaru
Lesní úředníci velkostatku Chlum Svaté Maří
1785–1787 Johann Josef [Fahrner]
1805–1828 Mathes Hahn, měšťan a lesník, † 13. 3. 1828 Chlum Svaté Maří, 1833–1854 Johann Adam Hahn, měšťan a lesník, † 8. 5. 1854 Chlum Svaté Maří 1871 Johann Hahn, c. k. poštmistr a lesník, † 25. 3. 1871 Chlum Svaté Maří 1880–1888 Josef Hahn, † 5. 11. 1888 Chlum Svaté Maří
1900 Josef Hahn, revírník
Lesní úřad Borotice u Dobříše (pověřen organizací lesního hospodářství po zániku lesního úřadu v Chlumu Svaté Maří)
1938, 1948 Josef Parez, lesmistr
Inventární seznam
Inv.
č.
Sign. Obsah Datace Evid.
j. č.
I. KNIHY
a) Pozemkové knihy hlavní
1 Falknov 296 Pozemková kniha statku Chlum Svaté Maří
(Sanct Maria Kulmer Probstey Proth[o]coll […] 1791, N. I)
- kniha původně vedena jako úřední protokol, obsahující různé typy záznamů úřední povahy, převládají zápisy pozemkoknižní povahy Německy; 21,5 cm x 34 cm; vazba z lepenky a papíru, rohy a hřbety potažené kůží (popraskaný hřbet knihy, poškozené štítky, poškrábané desky); vzadu rejstřík smluv
(1753) 1771–1838 (1853) ukn 1
2 Falknov 297 Pozemková kniha statku Chlum Svaté Maří
(Kauf- und Pacht-Contractenbuch Nro II der Probstei M[aria] Kulm vom Jahre 1798) – pachtovní smlouvy na dominikál zaznamenávány zvlášť (od fol. 43)
Německy; 22 cm x 33,5 cm; vazba z lepenky a papíru, rohy a hřbety potažené kůží (popraskaná horní část hřbetu, uvolněná předsádka);
abecední jmenný rejstřík vzadu
1798–1829 (1834) ukn 2
Inv.
č.
Sign. Obsah Datace Evid.
j. č.
3 Falknov 163 Pozemková kniha statku Chlum Svaté Maří
(N: III. Kaufkontracten=Buch bey der Probstey Sct. Maria=Kulm) Německy; 26 cm x 40 cm; vazba z lepenky a papíru, rohy a hřbet potažené kůží (poškrábané desky, poškozené nápisové štítky, popraskaný hřbet knihy); abecední jmenný rejstřík vzadu
(1822) 1834–1845 (1863) ukn 3
b) Pozemkové knihy dokladové
4 Falknov 298 Kniha svatebních smluv
(H[eur]at[h] [Ko]ntraktenbuch Nro I.
bei der Probstei Sct. Maria Kulm Anfangend von 1ten 7bris A[nn]o 1798)
Německy; 22 cm x 34 cm; vazba z lepenky a papíru, rohy a hřbety potažené kůží (poškozená vazba knihy, poškození hřbetu, poškozeno vlhkostí a plísní); abecední jmenný rejstřík vzadu
1798–1833 ukn 4
Inv.
č.
Sign. Obsah Datace Evid.
j. č.
5 Falknov 299 Kniha dlužních úpisůč. 1 (N. I. Obligationenbuch für das obrigkeitl[iche] Amt Kulm 1792.) Německy; 22 cm x 35 cm; vazba z lepenky a papíru (popraskaný hřbet knihy, poškrábané desky);
abecední jmenný rejstřík vzadu
(1791) 1792–1828 ukn 5
6 Falknov 156 Kniha dlužních úpisůč. 2
(Nro. II. Obligationenbuch [für das]
obrigkeitliche Amt Kulm 1832.) Německy; 22 cm x 35 cm; vazba z lepenky a papíru (popraskaný hřbet knihy, poškrábané desky);
abecední jmenný rejstřík vzadu
(1805) 1832–1849 (1853) ukn 6
7 Falknov 159 Kniha kvitancí
(Quitungenbuch für das obrigkeitl[iche] Amt Kulm 1792)
Německy; 21,5 cm x 35 cm;
vazba z lepenky a papíru, rohy a hřbety potažené kůží (poškrábané desky, poškození vlhkostí a plísní);
abecední jmenný rejstřík vzadu
1792–1847 ukn 7
Inv.
č.
Sign. Obsah Datace Evid.
j. č.
II. SPISOVÝ MATERIÁL
Judiciale
8 Jud I., Fas. N. I
Spory a smíry poddaných, č. 3–264 (mezerovité; včetně elenchů
pravděpodobně z roku 1850)
(1838) 1843–1847 ([1850]) kar 1
9 Jud. II., Fas. N. I
Pozůstalostní, sirotčí a depozitní věci poddaných č. 1–131 (mezerovité;
včetně elenchů pravděpodobně z roku 1850)
(1841) 1843–1849 ([1850]) kar 2
9 Jud. II., Fas. N. II.
Pozůstalostní, sirotčí a
depozitní věci poddaných, č. 135–157 (mezerovité; včetně elenchů
pravděpodobně z roku 1850)
(1822) 1824–1850 kar 2
Název archivní pomůcky: Velkostatek Chlum Svaté Maří Značka archivního fondu: Vs Chlum Sv. Maří
Časové rozmezí: (1753) 1771–1850 (1863)
Počet evidenčních jednotek: 9 (7 úředních knih, 2 kartony) Počet inventárních jednotek: 9
Rozsah v bm: 0,38
Stav ke dni: 25. 06. 2019
Zpracovatel archivního fondu: Mgr. Jaroslav Jirát Zpracovatel archivní pomůcky: Mgr. Jaroslav Jirát
Počet stran: 37
Počet exemplářů: 5
Schválil: Mgr. Petr Hubka, ředitel SOA v Plzni
dne 25. 06. 2019, č. j. SOAP/01-1799/2019-08
