VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE
Fakulta informatiky a statistiky
Katedra informačních technologií
DIPLOMOVÁ PRÁCE
:
Vysoká škola ekonomická Katedra informačních technologií
Fakulta informatiky a statistiky Školní rok 2006/2007
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE
Jméno : Vladimír Kesl
Obor: : informační systémy a technologie
Vedoucí katedry Vám ve smyslu nařízení vlády o státních závěrečných zkouškách a státních rigorózních zkouškách určuje tuto diplomovou práci:
Téma : Podnikání z domova – „Vybrané možnosti podnikání z domova a mimo stálé pracoviště“
Osnova:
1. Úvod, co je to vlastně podnikání z domova a mimo pracoviště?
2. Cíle – návrh vhodného řešení 3. Stav řešení v České Republice 4. Vybrané ukázky tohoto podnikání 5. Pozitivní zkušenosti
6. Problémy a negativní zkušenosti 7. Návrh vybraného způsobu podnikání
8. Závěry – v čem jsou přínosy a čeho se naopak vyvarovat
Seznam literatury :
1. Turban E.,King D.,Lee J.,Viehland D. : Electronic Commerce, A Managerial Perspective
2. Stuchlík,Petr. : Reklama na internetu 3. Diplomové práce
4. Internetové zdroje
Vedoucí diplomové práce: Doc. Ing. Norbert ŽID, CSc.
Datum zadání diplomové práce: 3/10/2006
... ...
Vedoucí katedry Děkan
V Praze, dne 4.5.2007
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpal.
Vladimír Kesl V Praze dne 2.5.2007
……….
podpis
Poděkování
Rád bych poděkoval všem, kteří mi byli nápomocni při vzniku této práce, zejména pak svému vedoucímu, panu Doc. Ing. Norbertu Židovi, CSc. s jehož pomocí práce vznikla.
Vladimír Kesl V Praze dne 2.5.2007
……….
podpis
Abstrakt :
Práce se zabývá možnostmi a způsoby, jakými lze v dnešní době pracovat z domova. Definuje a osvětluje jednotlivé pojmy, které s touto problematikou úzce souvisí, protože je tato oblast zatím v literatuře jen velmi nejednoznačně popsána.
Základním cílem této práce je pokus vymezit práci z domova a mimo stálé pracoviště. Druhým cílem je ukázat vzory takovéto práce a upozornit na její pozitiva a negativa. Dalším cílem je ukázat jednotlivé možnosti, kterými lze tento model práce či podnikání realizovat.
Po úvodní kapitole, která definuje základní pojmy, následuje druhá část práce, která řeší možné postupy při realizaci práce z domova. Třetí část práce je zároveň nejobsáhlejší a je věnována zkušenostem a konkrétním příkladům nabídek na práci z domu.
Přínos práce spatřuji v tom, že získám přehled o možnostech využití nových forem práce a následně jich využiji.
Abstract :
The thesis concerns possibilities and different ways of these days’ work from home or work out of a permanent workplace. It defines and explains individual terms, that are closely associated with this problems, because in literature it has been described highly indeterminately so far.
The main goal of this thesis is to define and specify work from home and work out of a permanent workplace. The alternate goal is to show examples of such work and to advice of its advantages and disadvantages. Another goal is to show individual possibilities, which might help in implementation of such a work or business model.
After the introductory, which defines basic terms, there follows a second part of the thesis, which solves possible procedures during implementation of work from home.
A third part of the thesis is the most extensive part and it addresses to experience and specific examples of work from home offers.
I see the main benefit of this thesis in summing up possibilities of work from home or work out of a permanent workplace and also in opportunity of the reader to be well informed in this field.
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta informatiky a statistiky
Katedra informačních technologií
Studijní program: Aplikovaná informatika Obor: Informační systémy a technologie
Diplomant: Vladimír Kesl
Vedoucí diplomové práce: Doc. Ing. Norbert Žid, CSc.
Recenzent: Ing. Václav Krátoška
TÉMA DIPLOMOVÉ PRÁCE
VYBRANÉ MOŽNOSTI PRÁCE Z DOMOVA A MIMO STÁLÉ PRACOVIŠTĚ
Obsah:
1 Úvod... 10
1.1 Má představa práce ve zvolené oblasti... 11
1.2 Definice podnikání z domova... 12
1.3 Homeworking ... 13
1.3.1 Názory a zkušenosti... 13
1.4 Teleworking a telecommuting ... 13
1.4.1 Vybrané názory a zkušenosti ... 14
1.5 Hot-desking ... 16
1.5.1 Vybrané příklady hot-deskingu v praxi... 17
1.5.2 Shrnutí a zkušenosti z oblasti hot-deskingu... 18
1.5.3 Obecná konfigurace telecentra v hot-deskingu... 19
2 Postupy a podmínky při řešení práce z domova... 23
2.1 Rozvaha ... 23
2.1.1 Prodej produktu... 23
2.1.2 Prodej služby... 24
2.1.3 Prodej cizího produktu nebo cizí služby za provizi ... 24
2.2 Výhody ... 24
2.3 Nevýhody ... 25
2.4 Typičtí možní uživatelé práce z domova... 26
2.5 Hodnocení vybraných zkušeností ze světa... 27
2.5.1 GAO ... 28
2.5.2 Gartner... 28
2.5.3 Obecný průzkum v 18 zemích zaměřený na názory zaměstnanců... 29
2.5.4 Detailnější pohled na britský průzkum... 31
2.6 Vybraná rizika a hrozby, která jsou někdy spojená s podnikáním z domova32 2.6.1 České národní sdružení přímého prodeje „ČNSPP“ ... 32
2.6.2 ARES... 33
2.6.3 Využití zdravého úsudku ... 34
2.6.4 Právní aspekty... 34
2.6.5 Důvěra v podnikání na internetu... 35
2.6.6 Zázemí a ekonomická rozvaha... 35
2.6.7 Několik rad a doporučení k modelu řešení práce z domova... 36
2.6.8 Budoucnost domácí práce v České Republice ... 38
3 Příklady a zkušenosti ... 39
3.1 Rozdělení... 39
3.2 Vedlejší pracovní poměr investiční ... 40
3.2.1 Invia.cz ... 41
3.2.2 Vcela.net ... 41
3.2.3 AccommodationInCzech.com... 42
3.2.4 Aukro.cz ... 43
3.2.5 DVDstar.cz ... 44
3.2.6 Amulet ... 44
3.2.7 Zdravá výživa... 45
3.2.8 Amway... 48
3.2.9 Ovb ... 49
3.3 Hlavní pracovní poměr investiční... 49
3.3.1 Akciové trhy... 49
3.3.2 Komoditní trhy... 50
3.4 Vedlejší pracovní poměr neinvestiční... 50
3.4.1 Fazole.cz ... 51
3.4.2 Spedia ... 51
3.4.3 Cybex... 52
3.4.4 SendMore_Info ... 52
3.4.5 GetPaid4 ... 53
3.4.6 Cennenazory.cz ... 53
3.4.7 Radiofreecash... 53
3.4.8 AllComunity ... 54
3.4.9 Skype a jeho programy SkypeFind a Skype Prime... 54
3.5 Hlavní pracovní poměr neinvestiční ... 56
3.5.1 Atweb Consulting... 56
3.5.2 IP Izolace Polná ... 58
3.6 Ostatní možnosti ... 59
3.6.1 Projekty pro hůře zaměstnatelné občany ... 59
3.6.2 Sázení a hazard... 60
3.7 Příklad neseriozní nabídky ... 61
4 Závěry ... 64
4.1 Shrnutí ... 64
4.2 Závěrečné hodnocení definovaných tezí... 64
4.3 Zvolená taktika ... 66
4.4 Hodnocení cílů... 66
5 Přehled literatury a použitých zdrojů... 67
1 Úvod
Současné možnosti informačních a komunikačních technologií nabízí stále větší komfort a zbavují společnost nutnosti pracovat pouze ze stálého pracoviště. Lidé mají přístup k informačním fondům například pomocí laptopů i mimo své pracoviště, čímž šetří čas a mohou pracovat operativněji. Otevírá se tak cesta, k tomu aby řada lidí mohla pracovat a podnikat z domova. Tento koncept je ve větší míře využíván v západním světě a u nás není ještě příliš obvyklý. Ovšem je zde řada lidí, kteří by rádi pracovali a podnikali z domova. Mám na mysli ženy na mateřské dovolené, studenty, nezaměstnané nebo třeba osoby zdravotně a tělesně postižené. Ukazuje se, že běžní zaměstnanci, kteří musí každodenně překonávat přecpané silnice a kolony aut, aby se dostali do svého zaměstnání, by uvítali, kdyby řadu věcí mohli vyřídit ze svého domácího pracoviště.
Práce a podnikání z domova by mohlo přinést v první řadě ekonomické efekty, v druhé řadě efekty sociální a v neposlední řadě ekologické. Představy o tom co vlastně práce z domova a mimo stálé pracoviště je se liší. A protože se tento koncept neustále vyvíjí, tak neexistuje v literatuře a odborných časopisech jednoznačná definice a přesné vymezení pro takovou oblast podnikání.
V diplomové práci bych se chtěl zabývat možnostmi, jak pracovat a vydělávat peníze doma namísto dojíždění za prací. Podle hesla: „když nejde Mohamed k hoře musí přijít hora k Mohamedovi“. Začal jsem se zabývat touto problematikou, protože mám pocit, že neumíme dostatečně efektivně vyžívat prostředky a možnosti, které nás obklopují.
Cíle práce:
♦ pokus vymezit práci z domova a mimo stálé pracoviště dle stávající literatury a zdrojů na webu
♦ ukázat vzory takové práce a upozornit na silné a slabé stránky těchto vzorů
♦ najít oblasti, kde je dle mého názoru takovéto podnikání vhodné a navrhnout jak postupovat při realizaci
♦ vyjádřit se ke všeobecně přijímaným faktům a tezím
Při prvním seznámení se s tímto tématem jsem byl svazován svými dosavadními zkušenostmi a jistými všeobecně přijímanými fakty. Ty jsem se pokusil shrnout do následujících tezí a po důkladnějším prostudování daného tématu jsem se k nim v závěru práce vyjádřil.
Teze:
♦ práce z domova je jednoznačný trend
♦ lidé, kteří takto pracují potřebují širší znalosti výpočetní techniky
♦ proč se Česká republika liší
• trendy jako teleworking přicházejí se zpožděním
• generace mladšího a středního věku se přizpůsobují rychleji a mají zažité určité základní dovednosti
• šetření nákladů a životního prostředí
• ztráta jednotného pracovního prostředí
• není již problém aplikace provozovat doma
Přestože je tento koncept často citován ve sdělovacích prostředcích jako jednoznačně pozitivní trend, tak jeho rozšíření v praxi zatím neodpovídá očekáváním, která uvádějí média. V odborné literatuře se citují jednotlivé možnosti technologického řešení tohoto konceptu, ale ucelený pohled od technologie po vlastní zkušenosti je v literatuře zatím málo popsán. Tento rozpor by měl být v mé diplomové práci vysvětlen.
1.1 Má představa práce ve zvolené oblasti
V této práci podrobně prozkoumám možnosti podnikání z domova. Rád bych ověřil, jak se takovým způsobem dají získat finance. Moje práce by mi měla odpovědět na otázku, jestli mohu do budoucna přemýšlet o takovémto projektu. Tímto v žádném případě nechci zavrhovat současný způsob fungování informatiky ve společnosti. Tedy to, že se musí denně chodit do zaměstnání.
V dnešní době existuje hodně možností inzerce na internetu a v komunikačních prostředcích, které jsou zadarmo. Takové prostředky dokáží oslovit zákazníky, ale zdá se mi škoda těchto nástrojů nevyužít a nezkusit se s nimi prosadit a třeba „vydělat peníze“. Jedinou podmínkou tohoto podnikání by měl být počítač s přístupem na internet. Není to nikterak omezující podmínka. Jednak 36% domácností vlastní počítač (viz statistika níže), dále studenti mají přístup k technice ve školách a knihovnách a také vznikají hot-desking centra, (viz oddíl 1.5.) a v neposlední řadě se rozmohly také internetové kavárny.
Obrázek 1 - Graf vybavenosti domácností osobním počítačem [Zdroj - SÚ, Šetření o využívání ICT v domácnostech a mezi jednotlivci 2003,2004,2005,2006]
Pozn.1: Osobní počítač zahrnuje všechny typy osobních počítačů: tj. stolní počítač (klasický nepřenosný osobní počítač), přenosný počítač (často také nazývaný notebook) a palmtop (PDA – neboli počítač do dlaně). Pozn.2: Vysokorychlostní připojení (ADSL, připojení přes kabelovou televizi, bezdrátové připojení, Wi-Fi, vysokorychlostní mobilní připojení atd.): připojení umožňující vyšší přenosovou rychlost dat (144 kb/s a více). [1]
1.2 Definice podnikání z domova
Pod pojmem podnikání z domova si většina z nás zjednodušeně představí podnikání, ve kterém není třeba dojíždět do práce každý den. Zkoumáním definic, které mají s tímto druhem podnikání co do činění, jsem narazil na další zajímavé pojmy, které více či méně s podnikáním z domova souvisejí. U některých z nich bych se teď pozastavil a pokusil se je vysvětlit. V zásadě existují asi 3 oblasti, které mají souvislost s prací z domova. Tyto oblasti se značně překrývají a navazují na sebe. V každém případě znamenají ústup od zažitých forem práce z pevného místa. Těmito oblastmi jsou:
♦ Homeworking - práce řízená z domova
♦ Teleworking (telecommuting) - práce na dálku
♦ Hot-desking - práce na dálku prostřednictvím telecentra
1.3 Homeworking
Doslovně přeloženo je to práce doma. Můžeme tuto oblast dále rozdělit na homeworking zaměstnanců firem a na homeworking osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), tedy malých podnikatelů. Homeworking zaměstnanců firem je jedním z řešení, jak snižovat náklady a současně co nejlépe a nejefektivněji využít potenciál zaměstnanců. Děje se to tím způsobem, že zaměstnavatel nechá svého zaměstnance pracovat místo ve firmě doma. Tím odpadají náklady a časové ztráty při každodenní cestě do práce. Některé profese jsou vhodné pro toto řešení, například někteří programátoři, hudebníci nebo vybraní manažeři. Další možnosti (viz oddíl 2.4.) Většinou jim stačí jen jednou za čas odevzdat svou práci, učiní tak pomocí mailu, diskety či vypáleného CD.
Definice homeworkingu tedy zní: „Je to způsob zaměstnání využívající možnost plnit za odměnu pracovní úkoly zadané zaměstnavatelem převážně v domácím prostředí nebo v jiném prostředí, které si domácí pracovník sám vybral. Homeworking je obsahem Úmluvy č. 177 Mezinárodní organizace práce z 20.6.1996, kterou Evropská komise doporučila členským státům EU k ratifikaci - 98/380/ES.“ (V tomto významu je třeba tento typ domácí práce nezaměňovat s prací OSVČ se sídlem na své domácí adrese.) [2]
1.3.1 Názory a zkušenosti
„Homeworking je zkušenost, která zásadním způsobem změní životní styl - pokud jsou lidé zvyklí na každodenní dojíždění do školy nebo do práce. Pokud někdo pracuje doma, zjistí, že vlastně celé dny nemusí vycházet ven z domu - nakupuje do mrazničky v hypermarketech, s přáteli (a v dnešní době třeba i s ostatním členy rodiny) komunikujete e-mailem. Tenhle tlak je obzvláště silný, pokud takový člověk pracuje jako programátor a uživatelskou bázi jeho programu tvoří převážně lidé ze zahraničí, se kterými se ani scházet nemůže.
Homeworking je ale i značným zásahem do života všech spolubydlících (rodina, partneři) - a naopak jejich tolerance a pochopení je nutnou podmínkou toho, aby homeworking fungoval. V zásadě lze homeworking jedině doporučit vybraným individualistům, kteří často bydlí sami, např. sledování televize je deprimuje a mají sklon ke spaní přes den a k práci v noci. Záliba v noční práci je ostatně důležitou motivací pro homeworking - ve většině klasických firem budou šéfové vyžadovat stálou pracovní dobu.“ [3]
1.4 Teleworking a telecommuting
Teleworking a telecommuting můžeme přesněji definovat jako provádění práce na dálku. A jak je možné si představit „práci na dálku“? Jde o činnosti, které obvykle vykonává pracovník v zaměstnání každý den a které je schopen stejně dobře udělat z domova nebo z místa z něhož se může připojit do počítačové sítě svého zaměstnavatele, ať jde o firmu, podnik či kancelář.
Označení teleworking se používá zejména v Evropě. V USA pro tento způsob
který se pohybuje mezi svými klienty a od nich pracuje třeba pomocí komunikačních technologií.
Podle odhadů zatím tímto způsobem pracují v České republice celkem asi 4 % práceschopných lidí, v EU je to přibližně 6 %. Asi dvě třetiny lidí z tohoto počtu pracují na dálku pravidelně a zbývající třetina příležitostně. „Nejvyšší procenta pracovníků na dálku zaznamenávají země s kvalitní komunikační infrastrukturou a přístupem občanů na internet, jako je Velká Británie, Švédsko, Finsko a Dánsko, kde tak pracuje dokonce mezi 10 a 20% zaměstnanců,“ říká odborník na teleworking Daniel Kába.
Podle jeho slov se teleworking stává stále oblíbenější formou způsobu organizace práce. „Prosazuje se především v těch odvětvích, kde je všechno, co pracovník ke své práci potřebuje, snadno dostupné zejména díky internetu,“ dále vysvětluje Daniel Kába. Jedná se například o oblasti informačních technologií, jako zpracování informací, grafika, programování, účetní a ekonomické služby, překladatelství a práce obchodních zástupců. [4]
1.4.1 Vybrané názory a zkušenosti
Existuje velké množství názorů, které formulují názor na práci z domova či provádění práce na dálku. V rámci objektivity zde uvádím dva zcela protikladné názory na tuto tematiku, protože na nich je nejlépe vidět s jakými výhodami či naopak problémy se při této formě práce setkáváme.
1.4.1.1 Názor negativní – reprezentant Jiří Wagner (redaktor Neviditelného psa )
„Teleworking, častěji nazývaný homeworking, tedy práce doma pomocí počítače, kdy výsledky jsou přenášeny e-mailem nebo je práce na zadaných úkolech prováděna přímo na vzdáleném serveru pomocí internetového připojení, příliš velkou budoucnost nemá, jakkoli opak by se zdál být pravdou.
Práce homeworkerů s sebou přináší mnoho negativních důsledků. Takový zaměstnanec pracuje doma u svého počítače a tudíž se nemusí přesouvat na žádné pracoviště. Díky tomu není ani nucen používat dopravní prostředky, což mu umožňuje volně disponovat s takto nabytým časem. Otázkou ovšem je, zda svůj čas dokáže využít rozumně. Jeho rodina po něm žádá plnění řady domácích prací, o něž by se jinak podělil s manželem/manželkou, případně s dětmi. Jeho blízcí si mnohdy jeho práce příliš necení (v našich podmínkách zejména), přestože výplatu má vesměs vyšší než
"státem stanovená" průměrná mzda. Pro běžného člověka v Česku je práce homeworkera rovna obyčejnému "sezení u počítače" a málokdo si dokáže uvědomit, že takový pracovník plní úkoly často důležitější než člověk, který do zaměstnání dojíždí.
U osamoceného jedince je situace poněkud odlišná. Je omezen pouze svými potřebami, ovšem ty by musel uspokojovat vždy, i kdyby do zaměstnání dojížděl. Zdálo by se, že disponuje volným časem po celých sedm dní v týdnu, jenže pokud není zrovna
přepracovaný, prosedí u počítače často více času než kdyby byl zaměstnancem s pevnou pracovní dobou - i když si většinou práci může rozdělit do libovolných časových úseků. Opakem pak může být teleworkerovo nadměrně zvýšené pracovní úsilí. Příčinou může být i to, že mnozí homeworkeři jsou placeni „od kusu“ a jejich výplata je skutečná, pravidelná, pomineme-li náhodné, zřídkakdy se dostavující výkyvy, je i vyšší. Zničující nasazení však má za následek snižující se zájem o společnost, kulturu či ochabující péči o domácnost, výživu nebo oblékání. Člověk nejenže přestává rozlišovat pracovní a sváteční dni, ale přichází i o přátele a může být po nějaké době dokonce frustrován či mít jiné psychické obtíže.
Protože není možno pracovat pomocí počítače a internetového připojení ve všech profesích (dalo by se říct, že u málokteré), je budoucnost teleworkingu značně nejistá. To se týká zejména zemí, které se jen relativně nedávno vymanily totalitní moci a v nichž při vytváření hrubého domácího produktu stále ještě převažuje práce fyzická nad duševní. Tento problém se samozřejmě týká i České republiky. [5]
1.4.1.2 Názor pozitivní – reprezentant Petr Holan (šéfredaktor Sardenu, sci-fi sekce Neviditelného psa)
„Světem obchází strašidlo – strašidlo nákladů: každý, kdo má na vizitce kouzelné slůvko MANAGER, se snaží vypadat, jako kdyby nějaké náklady vlastně nikdy a vůbec nebyly. A najednou – vlastně ne tak úplně najednou, ale čím dál tím víc – se objevuje slovo, které už samo jakoby náklady rozpouštělo do nebytí. Slovo teleworking, práce na dálku.
Koncept ale není žádnou novinkou, v různé míře se ve světě uplatňuje již téměř čtvrt století. Nejprve se prosadil u činností, které se musejí provádět daleko od sídla firmy – v práci obchodních zástupců. Denní cestování do centrály s balíkem vyplněných objednávek se stalo anachronizmem už před řadou let. Už v době
„předinternetové“ byly využívány různé možnosti dálkové komunikace, ale teprve síť sítí dala obchodním útvarům do rukou nástroj dostatečně výkonný a mocný na to, aby se kontakty se zástupci v regionech zjednodušily.
V činnosti firem vždycky bude spousta práce, která vyžaduje osobní přítomnost, v mnoha případech je ale osobní přítomnost na pracovišti spíše zvykem než nutností – alespoň osobní přítomnost pět dní v týdnu. Hodně při tom hraje roli názor šéfů, že podřízení potřebují stálý dohled, aby pracovali. Dokonce i v případě, že hlavním kritériem jejich práce jsou odevzdané výkony jejich samostatných aktivit, které provádějí bez potřeby osobního kontaktu s ostatními kolegy.
Průzkumy u českých manažerů ukazují, že u nás panuje velká neochota přenášet na podřízené odpovědnost za jejich práci, ale důvěra v ně a v kvalitu jejich výkonů jsou hlavní podmínky pro rozšíření teleworkingu do oblastí, kde je jeho nasazení oprávněné a přináší zaměstnavateli úsporu nákladů a zaměstnanci určitou míru volnosti. Zvláště, pokud se jedná o pracovníky tvůrčí nebo pohybující se často v terénu.
Jsem přesvědčen, že teleworking u nás dosud není využíván dostatečně. Věřím,
ušetřit čas a náklady a přitom dokázal zachovat nebo i zlepšit pracovní výsledky, se podaří odbourat.
Teleworking se stane stejnou součástí firemní kultury, jako jsou třeba notebooky pro ty, kteří ho ve své práci potřebují.“ [5]
1.5 Hot-desking
Je rozšířením předchozích dvou pojmů o centrum (telecentrum), které je podstatně blíž než centrála firmy, a které funguje jako předsunutá kancelář. Teprve zde se využívá možnosti práce na dálku tedy teleworking. „Do budoucna je dokonce možné, že "telecentra" vzniknou jako veřejná záležitost na principu dnešních telehousů, telehotelů, hostingových center. Budou mít své provozovatele, ale místo serverů či jiného hardwaru se v nich budou (dočasně, třeba jen na hodinu či několik málo hodin)
„ubytovávat“ zaměstnanci jiných firem a budou zde pracovat.
To, co zde najdou bude pracovní stůl, možnost připojit svůj vlastní notebook, PDA či jiné přenosné zařízení, nebo místní "veřejný počítač" k okamžitému použití, dále vhodnou konektivitu, podporu videokonferencí apod. Samozřejmě také tradiční kancelářský servis počínaje kávou a konče kopírkami, faxy atd.“ [6]
„Myšlenka "hot-deskingu" však nemusí nutně reagovat na potřebu práce na dálku. Dnes řeší spíše jiný problém. Firmy dnes mohou mít určité počty zaměstnanců, kteří nepracují trvale ve firmě, ale relativně často se pohybují mimo firmu - ať již doma, u zákazníků či na cestách, s potřebou práce na dálku, či bez ní. Přímo ve firmě se proto vyskytují jen někdy, nikoliv trvale. Otázka potom zní: je nutné pro všechny tyto lidi držet ve firmě stabilní a plně vybavená pracoviště? Je opravdu nutné, aby každý z nich měl ve firmě svůj stabilní stůl a na něm svůj firemní počítač, telefon atd.? Neboli: je potřeba dimenzovat kancelářské a další zázemí na celkový počet pracovníků s vědomím, že se nikdy nesejdou ve firmě všichni? Nebo by stačilo dimenzovat toto zázemí jen na určitou procentuelní část celkového počtu zaměstnanců, podle toho, jaká je četnost jejich současného výskytu ve firmě? Právě pro takováto pracoviště (s
"výměnným uživatelem") se vžil název hot-desk.“ [7]
Obrázek 2 - Neobsazený hot-desk zepředu [Zdroj: www.lupa.cz]
1.5.1 Vybrané příklady hot-deskingu v praxi 1.5.1.1 PricewaterhouseCoopers
Tato firma provozuje centrum přímo v sídle společnosti v Praze. Svůj stůl si zde mohou auditoři a konzultanti rezervovat pomocí internetu nebo skrze automatizovaný telefonní systém či přímo z kanceláře pomocí tzv. elektronických kiosků ovládaných z dotekové obrazovky, kterých je na každém patře budovy několik. Ve chvíli, kdy pracovník přijde do kanceláře, musí se na jednom z těchto kiosků přihlásit. Systém mu sdělí, kde má rezervovaný stůl, eventuálně které jiné stoly jsou volné. Jakmile se k určitému stolu přihlásí, systém jim k němu automaticky spojí jejich osobní telefonní linku. Jakmile se odhlásí, přepne systém jejich linku k sekretářce či do hlasové schránky.
Každý ze zaměstnanců má také osobní faxové číslo. Všechny faxy i telefonické vzkazy zanechané v hlasové schránce jsou automaticky odesílány do elektronické pošty v podobě mailu.
Díky tomuto komplexnímu systému mohou jednotliví mobilní pracovníci (vůbec nejčastěji jsou jimi auditoři i někteří konzultanti) spolupracovat se svými klienty přímo u nich a zároveň být v kontaktu s okolním světem i bez mobilního telefonu, který je sice dnes neodmyslitelnou součástí života většiny z nás, ale při práci může být i velice nepříjemným „rušičem“.
1.5.1.2 Accenture
Podobný systém "pronájmu" kancelářského vybavení využívá také například česká pobočka Accenture v Tančícím domě. První hot-desk u nás byl zřízen právě v Tančícím domě. Pracovník v takovém centru popisuje, jak takové centrum funguje. „V tomto centru si každý může pronajímat kancelář, respektive stůl, na který si přiveze svůj šuplík z centrální úschovny a pracuje. Pokud potřebuje být určitý den v kanceláři, musí to ohlásit předem. Pokud tak neučiní, není jisté, že se najde volné místo. Funguje to už nejméně tři roky.“[8]
1.5.1.3 Aliatel
Aliatel dokonce provozuje něco, co připomíná hot-desking v kombinaci s homeworkingem. Jeho generální ředitel Jiří Hubka napsal v pro týdeník Euro: „My máme v systému homeworkingu od letošního ledna všechny naše prodejce, tedy devadesát lidí. Ti nemají ve firmě svou vlastní židli ani stůl. Jsou v terénu nebo doma, pouze občas si přijdou s notebookem nahrát aktuální data a ta svá firmě předají.
Zajímají nás pouze jejich výsledky.“[9]
1.5.1.4 Telenor
Dalším zajímavým a ilustrativním příkladem ze zahraničí může být nové sídlo norského Telenoru (u nás přítomného například skrze dceřinou Nextru). „Nová kancelářská budova této společnosti je koncipována pro 7.500 zaměstnanců. Ve skutečnosti však disponuje pouze 6.000 pracovními místy. Rozdíl tvoří zaměstnanci, kteří se pohybují většinou v terénu. Moderní pracovní prostředí ve Fornebu umožňuje každému zaměstnanci vybrat si vhodné pracovní prostředí kdekoliv uvnitř komplexu, připojit přenosný počítač do sítě a dělat svou práci. Všechna používaná zařízení jsou bezdrátová.“[10]
Obrázek 3 - Kancelář s pracovišti "hot-desk", Fornebu, Norsko [Zdroj:www.lupa.cz]
1.5.2 Shrnutí a zkušenosti z oblasti hot-deskingu
Zde jsou autentické názory lidí, kteří mají s firemním hot-deskingem osobní zkušenosti. „Dělal jsem ve firmě (podotýkám, že 100% české), která používala hot- desking již několik let, takže si myslím, že mám porovnání s klasickou kanceláří.
Většinou se argumentuje úsporou místa a tím i nákladů při používání hot-deskingu.
Dovolím si nesouhlasit. Problém firmy, ve které jsem pracoval byl právě nedostatek místa, kde by člověk mohl zpracovávat nabídky a dokumentaci pro klienty. Dost často se stávalo, že jsem potřeboval zpracovat nabídku pro klienta a ačkoliv jsem měl zamluven hot-desk den dopředu na určitou hodinu (což bylo potřeba) tak hot-desk prostě volný nebyl. Kolega například potřeboval dodělat rozdělanou práci a vyhazujte z hot-desku někoho, kdo má rozdělanou práci a finišuje s přípravou nabídky pro zákazníka. Nezřídka se tak stávalo, že nešlo nabídku prostě dokončit a udělat, protože nebyl volný počítač, na kterém by ji bylo možno vypracovat (podotýkám že žádné osobní laptopy nebo něco takového jsme neměli).“
„Dalším problém při hot-deskingu byla občasně špatná komunikace počítačů.
Prostě, co jste si uložili na disk, tak nebylo z jiného počítače přístupné, ačkoliv by mělo být. Takže firma sice ušetřila na nájemném z kancelářské plochy, ale na druhou stranu ztrácela některé klienty právě vinou toho, že jsme nebyli schopni připravit nabídky včas, protože nebylo prostě možné je na čem připravit. Firmu bych nerad jmenoval, ale jedna se o největší firmu ve svém oboru v České republice jejíž roční tržby jsou v řádu stovek milionů až miliard korun. Hot-desking funguje, ale pouze za určitých podmínek.
Z vlastní zkušenosti vím, že např. v Tančícím domě v Accenture funguje hot-desk bezvadně a firma ušetří velice vysoké náklady za nájemné (v případě Tančícího domu se jedná o desítky milionu korun ročně). Podmínkou dobrého fungování hot-desku je především dobré počítačové vybavení a dobrá organizace práce. V případě nedodržení těchto podmínek je spíše brzdou pro firmu.“
1.5.3 Obecná konfigurace telecentra v hot-deskingu
Co vše takové telecentrum obsahuje a jak funguje? Tyto okolnosti velice dobře vystihuje následující článek, z časopisu Network Computing. „Pod pojmem telecentrum si představme pracoviště, kde bude umístěn pracovní stůl s možností připojení vlastního notebooku, PDA či jiného přenosného zařízení, nebo lokálně připojený "veřejný počítač". Dále je nezbytná vhodná konektivita k provozovateli teleworkingového centra, možnost provádění videokonferencí a podobně. Samozřejmě zde nesmí chybět tradiční kancelářský servis (kopírka, fax, telefon, tiskárna atd.). Telecentrum musí mít vybudovanou komunikační infrastrukturu, zajišťující lokální provoz a administraci telecentra a dále připojení na mateřskou společnost, která může být pronajímatelem telecentra a kam se z telecentra uživatelé (zaměstnanci) připojují, pořizují zde data apod. Uživatelem nemusí být nutně jen zaměstnanec nějaké společnosti. Takové pracoviště lze využívat v mimopracovní dobu například jako veřejné přístupové místo do sítě internet.
1.5.3.1 Konfigurace pracoviště telecentra
Nejprve se zaměřme na vlastní telecentrum, které si můžeme schématicky znázornit jako malou LAN síť s připojením do sítě Internet - viz. následující obrázek.
Obrázek 4 - Schéma telecentra [Zdroj: www.anect.com]
Realizace internetového připojení je možné řešit mnoha způsoby, kde patrně hlavním aspektem bude zabezpečená komunikace telecentra s pronajímatelem.
Zabezpečení připojení lze realizovat pomocí firewallu a šifrovaného VPN tunelu, který zajistí přenos dat v zakryptované podobě. Všimněme si, že součástí výpočetního prostředí telecentra je také server. Ten má svoje opodstatnění a to zejména ze dvou hlavních důvodů. Jednak nese adresářovou službu, která slouží pro autentizaci uživatelů a správu síťových zdrojů telecentra a navíc jsou na tomto serveru umístěny obrazy pracovní stanice (resp. stanic), které slouží pro rychlou a automatickou instalaci/obnovu stanic podle požadavků.
Princip správy takového prostředí je realizováno přes adresářovou službu. Ta řídí jednak správu identit uživatelů, řídí jejich autentizaci a umožňuje i vzdálenou správu pracovních stanic telecentra. Správa pracovních stanic se provádí na dálku bez nutnosti fyzické asistence administrátora či jiné oprávněné osoby. V případě jakékoli poruchy na pracovní stanici nebo nutnosti distribuce jiného prostředí provede administrátor vzdáleně nastavení politiky distribuce daného obrazu na pracovní stanici.
1.5.3.2 Princip práce
Aby mohl pracovník telecentra zahájit práci, musí se nejprve autentizovat do adresářové služby a na základě své identity obdrží na pracovní ploše pronajímané pracovní stanice své prostředí. Stupeň autentizace může například ovlivňovat pracovní prostředí pro zaměstnance a pracovní prostředí pro veřejnost (tj. když je pracoviště volné, je například možné jej nabídnout veřejnosti). V tomto případě je vhodné, aby vlastní zaměstnanec používal z bezpečnostních důvodů některých metod zesílené autentizace, např. oblíbenou čipovou kartu s certifikátem. Adresářová služba v místě telecentra může a nebo nemusí obsahovat uživatelské účty. Uživatel se může autentizovat přímo do adresářové služby pronajímatele po VPN tunelu, a to buď přímo na server s adresářovou službou uvnitř sítě, nebo pomocí autentizační proxy. To samozřejmě závisí na celkové implementaci adresářového stromu a dalších komponent.
Pracovní prostředí zaměstnance vytváří prioritně tenký klient (nemusí být pouze tenký klient) v podobě internetového prohlížeče, který zobrazuje množinu distribuovaných aplikací. Množina aplikací je závislá na identitě uživatele, jak naznačuje předchozí odstavec. V rámci webovského prohlížeče (tedy tenkého klienta) lze dnes uživateli nabídnou většinu síťových služeb jako např. souborový systém, tisk, poštovního klienta, klienta webovské aplikace atd. Samozřejmě lze doručit i klienta aplikace klient-server nebo jinou aplikaci, kterou dodá terminálový server (běžné kancelářské aplikace typu Word, Excel atd.).
Pronajímané stanice se používají k různým účelům a je tedy třeba na nich umožnit především takovou činnost, která se na nich provádět má. Vše ostatní a nežádoucí je potřeba pomocí dostupných prostředků zamezit. Na hardwarové úrovni není problém zajistit stanici proti neoprávněnému používání mechanik, USB disků, čímž zabráníme nežádoucím instalacím neautorizovaného software, ale např. i pořizování dat jinam, než je určeno. Další omezení na softwarové úrovni pak musí pracoviště omezit na spouštění pouze těch aplikací, které jsou pro práci nezbytně nutné (např. právě jen webovský prohlížeč).
1.5.3.3 Pracoviště pronajímatele
Na straně pronajímatele telecentra je situace z hlediska instalovaných technologií o něco složitější, neboť se zde nachází podstatná část inteligence systému.
Schématicky je pracoviště pronajímatele znázorněno na následujícím obrázku.
Obrázek 5 - Schéma pronajímatele telecentra [Zdroj: www.anect.com]
Technologie firewall a VPN je realizována stejně jako na straně telecentra.
Navíc je na obrázku naznačena DMZ (demilitarizovaná zóna) do které lze mimo jiné umístit server ve funkci autentizační proxy. Jedná se pochopitelně o doporučenou variantu využití této služby.“ [11]
2 Postupy a podmínky při řešení práce z domova
V této kapitole se budu mimo jiné zabývat možnými postupy a podmínkami při řešení práce z domova. Uvedu zde dle mého názoru největší výhody a nevýhody, které jsou s těmito řešeními spojeny. Dále se budu věnovat některým rizikům, která při těchto řešeních hrozí a předložím doporučení k jejich možnému snížení.
2.1 Rozvaha
Ještě než se nějaký zájemce rozhodne tímto způsobem práce zabývat a případně též podnikat, měl by dobře rozvážit a propočítat si jednotlivé obchodní příležitosti. Je mnoho způsobů, jak lze realizovat takovéto podnikání a vydělávat peníze z domova. V zásadě jsou ale v literatuře popisovány tři cesty. Tyto cesty popisují například autoři na serveru (domácích strategií).[12]
Podle těchto autorů existují tyto možnosti:
♦ prodávat produkt
♦ prodávat službu
♦ prodávat cizí produkt nebo cizí službu za provizi
2.1.1 Prodej produktu
Nejprodávanějšími produkty na internetu jsou produkty informatiky. Mezi tyto produkty patří například software, e-knížky a placené stránky (stránky na které je přístup pouze přes měsíční poplatek). Náklady na výrobu a distribuci těchto produktů jsou velice nízké a proto mají veliký ziskový potenciál.
♦ Software: je jednoznačně nejlepší výrobek, který lze takto prodávat.
Počítač je ve většině domácností a ty všechny potřebují programy. Je spousta informatiků, kteří dokáží vytvořit webovou stránku nebo program, který je užitečný obecně pro více uživatelů a to za velice příznivých podmínek.
♦ E-books: nebo-li e-knížky. Každý má nějakou znalost, která může být pro někoho užitečná. Skoro každý člověk může napsat a publikovat knihu s velice nízkými náklady. Také distribuce knih stahováním z webové stránky je téměř bez nákladů.
♦ Hmotné statky: u hmotných statků je problém s tím, že podnikatel musí mít svůj obchod. Ale ti, kdo už nějaký takový obchod vlastní, mohou pomocí internetu a on–line byznysu svoje podnikání oživit a oslovit tím nové zákazníky, kteří by do kamenného obchodu nikdy nezavítali. Ovšem toto podnikání je dále náročné na prostor a čas.
Cesta z tohoto koloběhu vede přes velkoobchodní zprostředkování.
Zkráceně lze říci, že je to možnost, kdy velkoobchodník pošle každý jednotlivý produkt přímo vašemu zákazníkovi, hned poté co si ho zákazník koupí od vás. Jinými slovy to znamená, že vy dostanete
2.1.2 Prodej služby
Začít s prodejem služeb též není drahé. Vše co je třeba je webová stránka, na které nabídnete něco, za co jiní zaplatí. Může se jednat o práci sekretářky on-line, přepisování textů, psaní knih, astrologii, numerologii nebo on-line předčítání. Jestli má ovšem člověk nějaké zvláštní nebo specifické znalosti, může působit i jako on-line konzultant. Jednou z velice zajímavých možností je služba Skype Prime. Viz.oddíl (3.4.9)
2.1.3 Prodej cizího produktu nebo cizí služby za provizi
Toto lze provádět v zásadě dvěma způsoby. Prvním z nich je fyzicky obcházet zákazníky a dojednávat smlouvy. Druhý způsob je méně náročný na cestování a spočívá v rozesílání nabídek potenciálním zákazníkům. Cíl těchto aktivit je zřejmý. Je to snaha přimět zákazníky, aby nakoupili u dodavatelů, se kterými má daný podnikatel smlouvu a on mohl získat provizi za zprostředkování. I v této oblasti je spousta možností k realizaci. Některé vybrané jsou dále popsány v oddíle (3.2.)
2.2 Výhody
Celý způsob této práce se neustále vyvíjí a přináší jak pozitiva tak negativa.
Proto v této kapitole jsou postaveny proti sobě výhody a nevýhody. Bohužel z českého prostředí není dosud tolik zkušeností jako ze zahraničních zdrojů, kde tyto typy podnikání fungují mnohem déle než u nás.
♦ Pohyblivá pracovní doba – Práce z domova může lépe odpovídat přirozenému biorytmu člověka, který si sám určí její délku, začátek i konec, stejně tak jako kdy vstane, kdy si udělá pauzu a nebo třeba kdy bude místo práce celý den relaxovat.
♦ Nízké náklady – Nájem a služby (elektřina, teplo, internet, telefon, aj.) jsou již částečně zahrnuty v nákladech na domácnost, a proto je domácí pracoviště řádově levnější než samostatná provozovna či kancelář. České zákony navíc v některých případech umožňují započítat si domácí pracoviště do nákladů na podnikání.
♦ Kontakt s blízkými – I když to není úplným pravidlem, domácí pracovníci si často pochvalují celodenní kontakt se svojí rodinou či blízkými. Obzvláště pro duševní vývoj dětí je zpravidla lepší mít možnost vídat se s rodičem častěji.
♦ Žádný stresující dozor – Při práci doma je každý profesionál svým pánem. Je velmi osvobozující nemít neustále někoho za zády, což vede v kombinaci s dobrou osobní disciplínou k poměrně vysoké produktivitě práce.
Jaká pozitiva například uvádějí propagátoři těchto myšlenek? Nejčastěji jsou to
argumenty, které shrnuje následující citát: „Můžete pracovat v pohyblivé pracovní době za současného zvýšení produktivity práce a to ani nemluvíme o úspoře času, který denně ztrácíte cestami do svého zaměstnání. Je úspěšné a snadno organizovatelné.“[13]
Podle jednoho výzkumu viz níže by asi polovina Čechů chtěla pracovat doma nebo alespoň část svých pracovních aktivit realizovat z domova. Ovšem zatím nemohou, brání jim v tom způsob práce. U některých pracovních pozic je třeba neustálý kontakt s kolegy. A zaměstnavatel není schopen (nebo nechce) zajistit komunikaci mezi domovy zaměstnanců. Existují nabídky, které umožňují pracovat, jak na hlavní pracovní poměr, tak na vedlejší pracovní poměr. Z toho vyplývá, že člověk ani nemusí opouštět své stávající zaměstnání a tomuto podnikání se věnovat třeba jen pár hodin denně. A po určitém čase sám zhodnotit, jestli je toto pro něj přínosem nebo pouze zátěží.
Podle Miloslava Sovy, který je iniciátorem „Výzvy k rozšíření Internetu v ČR“
a zakladatelem občanského sdružení Internet pro všechny, homeworking přináší výrazné úspory na straně zaměstnavatele, neboť nemusí platit za (tak velké) kancelářské prostory. S tím že v menších firmách i u nás tvoří pronájmy kanceláří i 50 % všech firemních nákladů. Výhody jsou i na straně zaměstnance. Má-li mu trvat hodinu doprava do kanceláře v zacpaném provozu, potom mu práce z domova ušetří 2 hodiny času, který může věnovat příjemnějším činnostem než je sezení v autě.
Výraznou měrou může pomoci také snížení mzdových nákladů, neboť je jistě několikanásobně levnější zaměstnat na stejnou práci člověka z Ostravy než z Prahy a homeworking tak může pomáhat řešit i problémy vysoké nezaměstnanosti v některých regionech.
2.3 Nevýhody
Mezi ty největší nevýhody patří motivace a denní režim. Projevuje se to nejčastěji z počátku tohoto podnikání. Za normálních okolností je člověk nucen brzy vstát, aby byl včas v práci. Brzké vstávání při práci z domova odpadá a člověk získá více času pro sebe, ovšem vstát a pracovat musí stejně. Další „nevýhoda“ se skrývá v odměňování a vyplývá z toho, že člověk pracující v režimu homeworkingu většinou bývá placen výkonově na rozdíl od stálého zaměstnání. To znamená, že nemá jistoty nějakého stálého základního příjmu. Takže sice může ráno vstát kdy chce, ale když neudělá nějaký výkon, tak žádnou odměnu nezíská. Toto často bývá jedním z motorů této činnosti.
Dalším záporem je také přístup velké části zaměstnavatelů, kterým se nelíbí, že ztrácí přehled o tom, co zaměstnanci dělají a myslí si, že přílišnou volností utrpí pracovní morálka. Je to ale pravda jen z části. Například podle různých průzkumů [14]
asi 20 % času, který stráví zaměstnanec na internetu je využívána k jeho osobním potřebám. A z toho 8 % věnuje diskutabilním činnostem jako návštěvou stránek nesouvisejících s pracovní činností. „Práce z domu se ve světle této pravdy může jevit jako špatný vtip: nezvedení zaměstnanci by bezpochyby celou "pracovní dobu" zaplnili zábavou na internetu. Co když je to však naopak? Podle jiného, [15] tentokrát pozitivně
pití mimo obvyklý čas, 45 procent poslouchá hudbu a 28 procent se dívá na televizi.
Když k tomu přičteme 39 procent "teleworkerů", kteří v pracovní době nosí domácí oděv, je jasné, že většina z nich si práci z domu zkrátka užívá a nepotřebuje dodatečné relaxační techniky, užívané jejich kolegy v kanceláři. Z hlediska manažerů je pak takový "outsourcing" nežádoucích aktivit mimo pracoviště výborným řešením dilematu produktivity práce versus spokojenosti zaměstnanců.“ [16]
2.4 Typičtí možní uživatelé práce z domova
Ukazuje se, že některá zaměstnání a profese mají blíže k tomu, aby mohly být realizovány prací z domova. Ovšem velká část zaměstnání a profesí je naopak úzce svázána s místem výkonu a nejsou alespoň zatím vhodná pro tento nový model. Při podrobnějším studiu zjišťujeme, že počet profesí, které lze doma zcela a nebo alespoň částečně vykonávat, je poměrně vysoký. Při rozhodování je ale nutné zvažovat mnoho různorodých faktorů, a proto nelze snad o žádné z nich říci, jestli domů vyloženě patří či ne. Uvádím zde příklady oblastí, které jsou příhodné pro naše zaměření. Tyto oblasti jsou velice dobře popsány v článku z podnikatelského týdeníku Profit.[17]
♦ Účetní společnost – účetní na základě dodaných zdrojových dokladů zpracuje doma veškerou účetní agendu společnosti a pošle výsledky jejího zpracování do kanceláře ke schválení. Data, která vkládá do účetního systému společnosti jsou přitom umístěna na domácím PC účetní nebo na centrálním serveru účetní společnosti.
♦ Pojišťovací společnost - pojišťovací agent nebo likvidátor škod společnosti zpracuje u pojištěnce veškerou agendu (smlouvu, protokol o škodě, fotodokumentaci škody apod.), vloží přímo všechna data z formulářů do informačního systému pojišťovny nebo je odešle v dávce při nejbližším spojení do centrály pojišťovny.
♦ SW vývojáři / systémoví integrátoři - připravují na svém PC jednotlivé části společného projektu vývoje nového software, prostřednictvím telekonferencí konzultují vzájemně vzniklé problémy a dostávají nová zadání od manažera projektu. Současně si mezi sebou nebo kolegy v oboru vyměňují nápady a řešení nejlépe prostřednictvím sdíleného prostoru na internetu nebo elektronické pošty.
♦ Konzultační / auditorská společnost - konzultant na základě shromážděných materiálů připravuje analýzy a studie, sbírá další poznatky z internetu nebo si prostřednictvím Web/telekonference vymění poznatky se svými kolegy. Samozřejmě vyřizuje denní agendu prostřednictvím elektronické pošty nebo interního informačního systému.
♦ Architekti/designéři/grafici - architekt/designér v klidu svého
domova připraví na svém PC návrhy pro své zákazníky a odešlou je ke kompletaci do ateliéru. Prezentaci návrhů nebo mezivýsledků mohou uskutečnit prostřednictvím Web prezentace a okamžitě tak získají náměty od svých zákazníků nebo kolegů.
♦ Vybraní manažeři - připravují v klidu svého domova strategické a operativní dokumenty i zpracovávají denní agendu pro řízení svých podřízených, přijímají a odesílají elektronickou poštu, provádějí analýzy, rozdělují úkoly a připravují prezentace svých záměrů.
Mohou samozřejmě organizovat i telekonference, zúčastňovat se telefonicky jednání nebo prostřednictvím webových prezentací sdělovat informace svým zákazníkům či kolegům.
♦ Právníci - klidné prostředí mimo kancelář (domov, chata) umožní právníkovi rychleji připravit návrh smlouvy, odeslat ho elektronickou poštou klientovi, rychle telefonicky konzultovat případné úpravy a smlouvu co nejrychleji finalizovat.
2.5 Hodnocení vybraných zkušeností ze světa
Odklon od práce z pevného pracoviště k práci z domova a práci mimo hlavní pracoviště (např. v telecentru) je obecně světový trend. Pro svoji práci jsem vybral několik zdrojů, které se touto problematikou zabývají. Většina těchto zdrojů je zahraničních, protože využívání práce z domova můžeme zhodnotit nejlépe na zkušenostech ze západních zemí, které mají mnohem více zkušeností v této oblasti.
Výsledky průzkumů a názory propagátorů a kritiků v těchto zemích nám poskytují zajímavé a překvapivé informace. Jednou z nejdůležitějších je například to, že u tří čtvrtin pracujících z domova vzrostla produktivita práce.
Další názory a informace z těchto průzkumů jsou opět neméně zajímavé. „Asi málokdo si uvědomuje, jak například rozvoj osobní dopravy, respektive soukromého či individuálního automobilizmu, dokáže ovlivnit i oblast zaměstnanosti a produktivity práce. A to jak v pozitivním, tak negativním smyslu.
Není to ještě tak dávno, co jsme nevěřícně sledovali dopravní zácpy a kolapsy neuvěřitelných rozměrů, ke kterým docházelo ve velkých městech Spojených států amerických a západní Evropy. Bylo to v době, kdy hustota dopravy u nás nebyla tak vysoká jako nyní, kdy jsme v počtu osobních automobilů na hlavu „doháněli“ svět. A v oblasti rychlosti a plynulosti dopravy ve městech jsme ho z té negativní stránky asi předehnali. Kolony aut se dnes netvoří jen ve velkých městech či v důsledku přírodních katastrof, ale i v dobách klidných u průmyslových zón a na méně důležitých komunikacích, které svojí propustností už nestačí hustotě provozu. Není divu, že společně s rozvojem technologií daly dopravní problémy impuls vývoji konceptu práce z domova, homeworkingu (v USA a západní Evropě nazývaného též teleworking).
Nejbohatší zkušenosti s prací z domova tedy mají v USA.
34 milionů lidí. Odhady nárůstu tohoto počtu se pohybují od 7 % do 25 % ročně.
"Homeworkeři" tedy tvoří asi jednu pětinu všech amerických pracujících. Práce z domova zasahuje prakticky do všech pracovních odvětví od zemědělství po umění, do všech profesí od vrcholových manažerů přes techniky po operátory call center.
Homeworking neklade žádné speciální nároky na vzdělání či kvalifikaci - 22 % lidí pracujících z domova má střední a nižší vzdělání. Základem vybavení pro homeworking je kromě počítače přirozeně telefon - využívá jej 94 % "homeworkerů". S mobilním telefonem jich pracuje 71 % a s faxem 66 %. Přístup k internetu využívá 64
% lidí pracujících z domova. Pro týmovou práci jsou využívány pokročilé komunikační služby jako telekonference (26 %) a videokonference (7 %). Ať už "homeworkeři"
pracují v jakémkoli oboru a na jakékoli pozici, pracují lépe. Studie ITAC z roku 2000 ukázala, že více než tři čtvrtiny těch, kteří pracují z domova, uvádějí, že jejich produktivita díky homeworkingu podstatně vzrostla. Společnost AT&T uvádí, že díky zvýšení produktivity jejích pracovníků využívajících homeworking byly její ekonomické výsledky v roce 2000 lepší o 100 milionů dolarů. Rovněž mzdové ocenění těchto zaměstnanců ukazuje, že dosahují lepších výsledků než jejich kolegové pracující v kancelářích. Studie ITAC potvrdila zvýšení produktivity práce o 15 % (např. u společností Siemens a Compaq) až o 23 % (American Express).“ [18]
2.5.1 GAO
Nejvyšší kontrolní úřad v USA (GAO) dokonce uvádí, že prací z domova se živí až padesát milionů lidí. V EU to bylo v roce 2002 15 milionů lidí a do roku 2007 by měl jejich počet vzrůst k padesáti milionům. A v Česku vychází počet teleworkerů podle Statistického úřadu (na základě šetření roku 2004) na zhruba 90 tisíc.
Dalším dobrým příkladem užití teleworkingu je studie na dopravní nároky v britském městě Cambridge. Podle této studie má práce z domova potenciál snížit celkové dopravní zatížení o 4-8 % a v dopravních špičkách až o 30 procent. „Americká vláda zase nechala vypracovat rozsáhlou studii z níž vyplynulo, že díky teleworkingu bude možné nepostavit 4,5 až 7 tisíc kilometrů nových dálničních pruhů a 7-10 tisíc kilometrů nových jízdních pruhů na městských okruzích. Prostou aritmetikou vypočtené úspory pohonných hmot a související omezení emisí jsou také impozantní. Sečteno:
teleworking má zvrátit negativní civilizační jevy. Včetně demografických.“ [19]
2.5.2 Gartner
Další zajímavé postřehy přinesl průzkum agentury Gartner z října 2004 mezi malými a středními podniky (10 až 750 zaměstnanců) v západní Evropě, který ukázal, že z domova pracuje 26 procent zaměstnanců těchto podniků (v obdobném průzkumu v roce 2001 to byla pouze tři procenta). Z pěti zemí, kde průzkum proběhl, je teleworking v malých a středních podnicích (SME) nejrozšířenější ve Velké Británii (32 % zaměstnanců), nejméně rozšířen je v Itálii (18 procent).
Ze zmíněných 26 procent teleworkerů připadá největší podíl, 61 procent, na ty, kdo prací doma pouze prodlužují svoji pracovaní dobu a po večerech dodělávají práci, kterou nestihli přes den. Specialisty na to jsou Italové, kde tímto způsobem pracuje na 90 % teleworkerů, zatímco na plný úvazek (3-5 dnů v týdnu) pouze šest procent.
V rámci celého zkoumaného vzorku vyšlo, že na plný úvazek pracuje větší podíl teleworkerů (26 %) než kolik jich pracuje jen 1-2 dny v týdnu (těch je jen 13 procent).
Zajímavé je, že v Německu je podíl full-time teleworkerů téměř stejný jako podíl
"prodlužovačů dne" (day-extenders).
Pouze 21 % dotázaných firem uvedlo, že má formulovanou (v písemné podobě) politiku pro teleworking. V Německu to byla třetina firem, v Itálii pouze pět procent.
Co se placení telekomunikačních nákladů teleworkerů týče, politiky zaměstnavatelů se výrazně liší. Zajímavé je, že 16 % z nich uvedlo, že zaměstnancům neplatí vůbec nic, v Británii je to dokonce 36 procent.
Příklady firem, které již objevily přitažlivost teleworkingu
Mezi manažery amerického telekomunikačního operátora AT & T, kde teleworking podporují již deset let, je práce z domova masovou záležitostí. Na 90 % z nich takto pracuje "čas od času" a 30 procent jich z domova pracuje "téměř výhradně".
AT & T uvádí, že jen na pronájmech kancelářských prostor díky tomu loni ušetřili na 34 milionů dolarů.
Ještě výraznější je tento trend u společností, které stojí a padají s telemarketingem a nebo s telefonickým objednávkovým systémem. Například telefonní operátoři největšího zásilkového květinářství ve Státech 1-800-FLOWERS.COM pracují výhradně z domova.“ [20]
2.5.3 Obecný průzkum v 18 zemích zaměřený na názory zaměstnanců
Doposud jsme předkládali spíše manažerské názory na práci z domu. Teď předkládáme několik průzkumů týkajících se samotných zaměstnanců a jejich názorů na práci z domu. Tak například: Společnost Monster provedla on-line průzkum, v němž 11 757 účastníků z 18 evropských zemí odpovídalo, zda a za jakých podmínek by chtěli pracovat z domova. Jejich odpovědi lze shrnout takto:
Tabulka 1 : Názory lidí na práci z domova [Zdroj: sonicwall.mediaroom.com]
Evropa
Česká republika
Ano, rád(a) bych pracoval(a) někdy doma 33,76% 25,81%
Rád(a) bych pracoval(a) doma vždy 29,80% 48,39%
Ne, chci oddělovat práci a domov 20,35% 6,45%
Ano, ale zaměstnavatel to nedovoluje 13,57% 19,35%
Ano, ale od zaměstnavatele nedostanu kancelářské
vybavení 2,52% 0,00%
Pracovat doma si nejvíce přejí Maďaři (60 %). Následuje je 48 % českých a 40
% německých zaměstnanců. V Itálii, Nizozemsku a Rakousku k práci doma převažuje nechuť ze strany zaměstnavatele, zatímco neochota firem poskytovat kancelářské vybavení domů nepředstavuje vážnou překážku v žádném ze sledovaných států.
Nedotknutelnost domova je asi nejvíce ceněna Poláky, z nichž 30 % chce domov od práce oddělovat. Následují Italové s 28 %, Švédové s 26 % a Francouzi s 25 %.
♦ Podle výzkumu společnosti SonicWall, která se zaměřuje na výrobu zabezpečovacích systémů sítí, se
76 % lidí pracujících doma domnívá, že pracovat z domova je pro firmu přínosné a
61 % lidí se domnívá, že je nadřízení v práci z domova podporují
♦ Z průzkumu také vyplynulo, že během „pracovní doby“ doma:
39 % pracujících nosí tepláky
12 % mužů a 7 % žen nenosí žádné oblečení 44 % žen se sprchuje
33 % mužů se holí
18 % mužů si dává pauzu na praní či mytí nádobí 35 % respondentů poslouchá muziku
45 % respondentů se dívá na televizi
12 % si dává na oběd delší pauzu než v kanceláři
40 % mělo problémy s připojením na firemní systém z domova.
Pozn.: Výzkumu se zúčastnilo 650 respondentů ze Spojených států amerických, 291 pocházel z Austrálie, Kanady, Japonska a Evropy. Většině respondentů bylo mezi 25 a 45 lety a všichni pracovali doma. [21]
2.5.4 Detailnější pohled na britský průzkum
Další velice zajímavý průzkum proběhl ve Velké Británii. Podle tohoto výzkumu je v přibližně 4,3 milionu domácností (18 % všech v Británii) někdo, kdo pracuje z domova. 70 % z nich (3,1 milionu) přitom používá internet jako pracovní nástroj. V některých domácnostech pracuje z domova více jejich členů, celkem je tedy na 5,4 milionů jedinců pracujících z domova, z toho 3,8 milionu používá k této práci internet.
Výzkum ukázal, že naprostá většina homeworkerů je samostatně výdělečně činná, většinou se přitom jedná o muže na manažerském či profesionálním postu, vesměs z okolí Londýna či jiných prosperujících měst. Největší počet takto pracujících byl v Londýně a na jihovýchodě Británie. Zkusíme-li více rozkrýt výsledky průzkumu, potom se dají lidé pracující z domova rozdělit do přibližně třech kategorií: samostatní pracovníci – ti tvoří až 50 % všech takto pracujících, pracují jen na sebe, nemají žádné zaměstnance. Tím se liší od další významné skupiny lidí, kteří jsou zaměstnaní v tzv. teleworking režimu – pracují z domova pro nějakou společnost na dálku. Konečně pak třetí, nejmenší skupina tvořící přibližně 8 % homeworking uživatelů jsou malé firmy se zaměstnanci, mající kancelář ve vlastním bytě majitele.
Typický profil domácího pracovníka, jak vyplývá z výzkumu má rodinu, je jím typicky muž (více jak dvakrát mužů než žen používá při práci doma internet), mezi 25 a 54 lety na profesionálním, manažerském či technickém postu. Většinou mají doma více než jeden počítač, internet používají doma 4 roky, vysokorychlostní připojení pak dva roky. Domácí uživatel je také více zkušený, má větší povědomost o bezpečnosti a je více náročný než uživatel nepracující z domova, utratí ale také podstatně více.
Z geografického pohledu, nejvyšší podíl takto pracujících v Británii je na jihovýchodě, jihozápadě, v Londýně a dále na východě Anglie. V okolí Londýna pracuje z domova dokonce 28 % všech zaměstnanců, v prosperujících místech Británie pak 24 % a v centru Londýna 23 % zaměstnanců.
Obrázek 6 - Podíl lidí pracujících z domova podle regionů ve Velké Británii [Zdroj: point-topic.com]
Domácí pracovníci také utrácí více za zabezpečení, v průměru 30 liber ročně, oproti 19 librám u ostatních uživatelů nepracujících z domova. O bezpečnostní otázky se také oproti nim podstatně více zajímají. Mají i výrazně více počítačového vybavení a častěji vědí, jakou rychlost připojení mají.
Výzkum byl proveden firmou Recom Research pro firmu Point Topic, mezi 6.
červnem a 7. červencem roku 2005. Celkem bylo provedeno 2017 rozhovorů na základě demografického vzorku obyvatel celé Británie.
Výsledky britského výzkumu nejsou nikterak překvapivé, vesměs se dají předpovědět a aplikovat na jakýkoliv trh. Až zarážející je snad jen míra využití práce z domova, kdy v některých oblastech dosahuje plné čtvrtiny všech zaměstnanců. Ukazuje to jasné výhody tohoto způsobu zaměstnání zejména v místech, kde jsou velmi drahé pronájmy a drahý je i čas zaměstnanců.
Podle již dříve zmíněného autora Miloslava Sovy, Česká republika v tomto směru rozhodně velmi zaostává, velkou měrou se na tom podílí nízká počítačová gramotnost a dostupnost cenově přijatelného permanentního připojení v regionech.
Práce z domova je tak u nás podle něj často synonymem "navlékání korálků" či různých pochybných multi-level marketing aktivit. Objevují se ale i první vlaštovky opravdových nabídek na zaměstnání z domova, vesměs se přitom jedná o nabídky zahraničních firem, které s tímto způsobem již mají dobré zkušenosti, většinou pak o nabídky z počítačových oblastí, jako je programování, nebo tvorba webu.“ [22]
2.6 Vybraná rizika a hrozby, která jsou někdy spojená s podnikáním z domova
Při hledání možností jak pracovat z domova se často naráží na termín síťový marketing neboli multi-level. Tyto aktivity nepůsobí na mnoho lidí zrovna seriozním způsobem. Nicméně než je úplně nezavrhneme měli bychom se pokusit se s nimi alespoň seznámit a vysvětlit si jejich úskalí. Je třeba upozornit především na to, jak se vyhnout problémům a nenechat se „napálit“. Existuje několik rad, kterak rozpoznat nepoctivé nabídky. Tyto rady neboli doporučení vypracovalo České národní sdružení přímého prodeje.
2.6.1 České národní sdružení přímého prodeje „ČNSPP“
Tato organizace napomáhá bránit zájemce o tento typ podnikání. Je to dobrovolná organizace, jejímž cílem je podporovat a hájit zájmy svých členů s ohledem na společný způsob prodeje. Předpokladem členství je zejména respektování čistoty a korektnosti podnikání ve vztahu k zákazníkům, svým prodejcům a konkurentům tak, jak to stanovují mezinárodní pravidla chování v přímém prodeji též známá jako Etický kodex. ČNSPP udržuje užitečné pracovní kontakty s vládními činiteli a zastupitelskými orgány, sdělovacími prostředky a vzdělávacími institucemi. Má k ruce nezávislého právníka, který dohlíží na dodržování pravidel Etického kodexu v ČR v případě sporů
mezi firmami, prodejci a zákazníky slouží jako právní ochrana a rozhodce.
Základní znaky odlišující seriózní podnikatelskou příležitost od nebezpečných pyramidových struktur jsou velice dobře definovány na stránkách ČNSPP. [23]
2.6.1.1 Prodává firma zboží, nebo jen nabírá nové členy?
Seriózní síťový marketing je obchod, kde zisk je vždy založen výhradně na obratu tvořeném prodejem zboží od mateřské firmy konečnému spotřebiteli. Pokud však některá struktura funguje pouze na základě nabírání nových členů za jejichž získávání vyplácí odměny, jedná se o klasický znak pyramidové struktury!
2.6.1.2 Vysoký nevratný vstupní poplatek
Většina seriózních podnikatelských příležitostí v síťovém marketingu je zájemcům přístupná jen s velmi nízkým vstupním poplatkem, který obyčejně pokrývá hodnotu základních informačních a propagačních materiálů, případně vzorků zboží. U těch nejkvalitnějších firem bývá dokonce zvykem poskytnout novým zájemcům lhůtu na vyzkoušení příležitosti s možností vrácení vstupního poplatku v případě ukončení spolupráce ve zkušební lhůtě. Pokud však nějaká struktura vyžaduje vysoký vstupní poplatek, nebo jej maskuje neúměrně vysokou cenou za startovní materiály, která je nevratná, jedná se opět o klasický znak pyramidového schématu!
2.6.1.3 Nucené, povinné odběry zboží bez možnosti vrácení
Žádná seriózní firma, podnikající na principu síťového marketingu, nestanovuje svým členům jakékoli povinné odběry výrobků. Většina slušných firem dokonce i v případě, že by jejich spolupracovník špatně odhadl svoje obchodní možnosti zpětně odkoupí zásobu zboží, která by z tohoto důvodu vznikla. Jakékoli vynucované, povinné odběry zboží jsou opět neklamnou známkou pyramidového systému.
2.6.1.4 Nabízení nepoužitelného nebo nekvalitního zboží
Nabízení nepoužitelného nebo nekvalitního zboží o jehož prodej firma nebo daná struktura nemá ve skutečnosti zájem, a které působí jen jako maskovací zástěrka.
Některé pyramidové struktury maskují svoji pravou podstatu tím, že mají jakýsi sortiment produktů fyzických nebo častěji finančních, tyto produkty však nemají valnou užitnou hodnotu a taková struktura nemá ve skutečnosti o obrat vzniklý z produktů přílišný zájem. Většinou se tento rys pojí s již dříve zmíněným vysokým vstupním poplatkem.
♦ Tyto čtyři charakteristické znaky jsou jasnými znameními, která by měla případné zájemce o vstup do jakéhokoli "takzvaně výdělečného" systému varovat!
