Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta informatiky a statistiky
Odklad narození dětí prvního pořadí v Česku po roce 1989
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor: Ekonomická demografie
Autor: Bc. Veronika Skoblíková
Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ondřej Nývlt, Ph.D.
Praha, květen 2021
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Odklad narození dětí prvního pořadí v Česku po roce 1989 vypracovala samostatně za použití v práci uvedených pramenů a literatury.
V Praze dne 1. května 2021 ...
Bc. Veronika Skoblíková
Poděkování
V první řadě bych chtěla poděkovat Mgr. Ondřeji Nývltovi, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce a věcné připomínky a nápady ke zpracování. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Janě Paloncyové, Ph.D. za poskytnutí publikace v recenzním řízení a interních dat z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Dále děkuji všem zúčastněným dotazníkového šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku. V neposlední řadě děkuji také svému partnerovi, rodině a přátelům za diskusi nad problematikou a podporu při psaní této práce.
Abstrakt
Diplomová práce se zabývá jednou z nejvýraznějších demografických změn od devadesátých let minulého století – odkladem narození prvního dítěte v České republice. S touto problematikou je úzce spojen pojem demografická tranzice, která ovlivnila nejen úroveň plodnosti a průměrný věk matek při narození prvního dítěte, ale také umožnila nový pohled na rodinný život a způsoby partnerského soužití. Plodnost je v práci zkoumaná pomocí dvou pohledů – transverzálního a longitudinálního. Cílem diplomové práce je nalézt a vyhodnotit hodnotové i ekonomické důvody odkladu narození prvního dítěte do vyššího věku. Na základě dotazníkového šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku a článků zabývající se touto problematikou byly zkoumány příčiny způsobující odklad rodičovství. Pomocí faktorové analýzy byl výsledný počet možných důvodů odkladu redukován a následně interpretován. Závěrem jsou shrnuty všechny nalezené příčiny, proč lidé odkládají rodinu do vyššího věku.
Klíčová slova
odklad narození prvního dítěte, průměrný věk matek, demografická tranzice, úhrnná plodnost, konečná plodnost, dotazníkové šetření, faktorová analýza, Česká republika
JEL klasifikace
J 13
Abstract
The diploma thesis addresses one of the most significant demographic changes since the 1990s: the postponement of the birth of the first child in the Czech Republic. This issue is closely related to the term of demographic transition that has not only influenced the level of fertility and the average age of mothers at the birth of their first child, but it has also opened up a new insight into family life and ways of cohabitation. The work examines fertility from two points of view: transversal and longitudinal. The objective of the thesis is to find and evaluate both economic and value-based reasons for postponing the birth of the first child to an older age. The causes of the postponement of parenthood were examined using a questionnaire survey, Postponement of Parenthood to an Older Age, and articles dealing with the issue. The resulting number of potential reasons for postponement was reduced and interpreted with the use of a factor analysis. The conclusion summarises all the found causes of postponement of parenthood to an older age.
Keywords
postponement of the birth of the first child, the average age of mothers, demographic transition, total fertility rate, final fertility rate, questionnaire survey, factor analysis, Czech Republic
JEL Classification
J 13
Obsah
Úvod ... 11
1 Teoretická část ... 13
1.1 Ukazatele plodnosti ... 13
1.2 Druhá demografická tranzice ... 15
1.3 Populační vývoj 1920–2019 ... 17
1.3.1 Narození v letech 1950–2019 ... 17
1.3.2 Úhrnná plodnost v letech 1950–2019 ... 18
1.3.3 Průměrný věk matek v letech 1920–2019...19
1.3.4 Mimomanželská plodnost v letech 1920–2019 ... 21
1.4 Dotazníkové šetření ... 22
1.5 Rešerše ... 24
2 Analytická část ... 27
2.1 Porovnání úrovní plodnosti České republiky s evropskými státy ... 27
2.1.1 Transverzální pohled ... 27
2.1.2 Longitudinální pohled ... 30
2.2 Porovnání úrovní plodnosti v rámci České republiky... 35
2.2.1 Transverzální pohled ... 35
2.2.2 Longitudinální pohled ... 36
3 Dotazníkové šetření ... 39
3.1 Metodika zpracování dat ... 39
3.1.1 Využité nástroje ... 39
3.1.2 Předzpracování dat ... 39
3.1.3 Metody aplikované na data ...41
3.2 Deskriptivní statistika ... 42
3.3 Výsledky scoringu ... 49
3.3.1 Porovnání s daty z VÚPSV ... 51
3.4 Faktorová analýza ... 52
Závěr ... 60
Použitá literatura ... 64 Přílohy ... I Příloha A: Dotazník ... I
Seznam obrázků
Obr. 1.1 Ukazatele konečné a úhrnné plodnosti, zdroj: FSS MU Brno ... 13
Obr. 1.2 Narození a zemřelí v letech 1950–2019 v České republice, zdroj: ČSÚ ... 17
Obr. 1.3 Úhrnná plodnost v letech 1950–2019 v České republice, zdroj: ČSÚ ... 18
Obr. 1.4 Úhrnná plodnost a průměrný věk matek, 1920–2019; zdroj: ČSÚ ... 20
Obr. 1.5 Mimomanželská porodnost a předmanželské koncepce (%), 1920–2019, zdroj: ČSÚ ... 22
Obr. 2.1 Výběr evropských států a jejich celkové úhrnné plodnosti v roce 2018; vlastní zpracování, zdroj dat: EUROSTAT ... 27
Obr. 2.2 Specifické míry plodnosti EU a vybraných států EU; vlastní zpracování, zdroj dat: EUROSTAT ... 28
Obr. 2.3 Specifické míry plodnosti 1. pořadí EU a vybraných států EU; vlastní zpracování, zdroj dat: EUROSTAT ... 29
Obr. 2.4 Úhrnná plodnost celková a prvního pořadí ve vybraných evropských státech v roce 2018; vlastní zpracování, zdroj dat: EUROSTAT ... 30
Obr. 2.5 Kohortní plodnost prvního pořadí pro ženy narozené v roce 1957 ve vybraných státech Evropy; vlastní zpracování, zdroj dat: Human Fertility Database ... 31
Obr. 2.6 Kumulovaná kohortní plodnost ve věku 35 let bez vlivu pořadí pro ženy narozené v roce 1957 ve vybraných státech Evropy; vlastní zpracování, zdroj dat: Human Fertility Database ... 32
Obr. 2.7 Kohortní plodnost prvního pořadí pro ženy narozené v roce 1977 ve vybraných státech Evropy; vlastní zpracování, zdroj dat: Human Fertility Database ... 33
Obr. 2.8 Kumulovaná kohortní plodnost ve věku 35 let bez vlivu pořadí pro ženy narozené v roce 1977 ve vybraných státech Evropy; vlastní zpracování, zdroj dat: Human Fertility Database ... 34
Obr. 2.9 Kohortní plodnost prvního pořadí pro ženy narozené v roce 1997 ve vybraných státech Evropy; vlastní zpracování, zdroj dat: Human Fertility Database ... 35
Obr. 2.10 Specifické míry plodnosti 1. pořadí v České republice v letech 1961–2011; vlastní zpracování, zdroj: EUROSTAT, Human Fertility Database ... 36
Obr. 2.11 Kohortní plodnost prvního pořadí pro ženy narozené v letech 1951–1991 v České republice; vlastní zpracování, zdroj dat: Human Fertility Database ... 37
Obr. 2.12 Kumulovaná kohortní plodnost ve věku 35 let bez vlivu pořadí pro ženy narozené v letech 1951–1981 v České republice; vlastní zpracování, zdroj dat: Human Fertility Database ... 38
Obr. 3.1 Relativní zastoupení mužů a žen v rámci dotazníku Odkládání rodiny do pozdějšího věku; vlastní zpracování, zdroj dat: dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku ... 43
Obr. 3.2 Histogram věkového složení respondentů; vlastní zpracování, zdroj dat: dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku... 44
Obr. 3.3 Analýza otázky, v kolika letech by chtěli mít respondenti první dítě; vlastní zpracování, zdroj dat: dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku ... 45
Obr. 3.4 První sada otázek popisující názory všech respondentů; vlastní zpracování, zdroj dat: dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku ... 46
Obr. 3.5 Druhá sada otázek popisující názory všech respondentů; vlastní zpracování, zdroj dat: dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku ... 47
Obr. 3.6 Otázka pro ženy z dotazníkového šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku;
vlastní zpracování, zdroj dat: dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku 48 Obr. 3.7 Scoring preference rodiny či volného času u 20–30letých bezdětných žen se středoškolským s maturitou a vysokoškolským vzděláním; vlastní zpracování, zdroj dat:
dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku... 50 Obr. 3.8 Scoring preference rodiny či volného času u 20–30letých bezdětných mužů se středoškolským s maturitou a vysokoškolským vzděláním; vlastní zpracování, zdroj dat:
dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku... 50 Obr. 3.9 Porovnání škál druhé sady otázek u 25–30letých bezdětných mužů a žen se středoškolským s maturitou a vysokoškolským vzděláním; vlastní zpracování, zdroj dat:
dotazníkové šetření Bezdětní ... 52 Obr. 3.10 Scree plot – faktorová analýza události s dětmi; vlastní zpracování, zdroj dat:
dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku... 53 Obr. 3.11 Scree plot – faktorová analýza překážky s dětmi; vlastní zpracování, zdroj dat:
dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku... 56 Obr. 3.12 Scree plot – faktorová analýza události bez dětí; vlastní zpracování, zdroj dat:
Odkládání rodiny do pozdějšího věku ... 57 Obr. 3.13 Scree plot – faktorová analýza překážky bez dětí; vlastní zpracování, zdroj dat:
dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku... 59
Seznam tabulek
Tab. 3.1 Popisné statistiky; vlastní zpracování, zdroj dat: dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku ... 43 Tab. 3.2 Komponentní matice – události s dětmi, rotace varimax s 2 faktory; vlastní zpracování, zdroj dat: dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku ... 54 Tab. 3.3 Komponentní matice – události s dětmi, rotace varimax s 3 faktory; vlastní zpracování, zdroj dat: dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku ... 55 Tab. 3.4 Komponentní matice – překážky s dětmi, rotace varimax s 3 faktory; vlastní zpracování, zdroj dat: dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku ... 56 Tab. 3.5 Komponentní matice – události bez dětí, rotace varimax s 3 faktory; vlastní zpracování, zdroj dat: dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku ... 58 Tab. 3.6 Komponentní matice – překážky bez dětí, rotace varimax s 2 faktory; vlastní zpracování, zdroj dat: dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku ... 59
Úvod
Demografické změny způsobené druhou demografickou tranzicí odehrávající se od devadesátých let minulého století v České republice způsobily změnu stylu rodinného života a sociodemografických ukazatelů. Změny po roce 1989 měly vliv na prohlubující se problematiku stále se zvyšujícího průměrného věku matek při narození prvního dítěte.
S narůstajícím věkem začaly klesat hodnoty specifických měr plodnosti především vyššího pořadí, které ovlivnily ukazatele úhrnné plodnosti po roce 1989 a konečné plodnosti generace žen narozených od sedmdesátých let minulého století.
Odklad narození prvního dítěte do vyššího věku má vliv i na úroveň úhrnné plodnosti. Díky postupnému nárůstu průměrného věku matek při narození prvního dítěte již od osmdesátých let minulého století začaly enormně klesat úhrnné plodnosti po roce 1989.
Jedním z důvodů, proč se odklad rodičovství navzájem ovlivňuje s úhrnnou plodností, je skutečnost, že čím déle má žena první dítě, tím si zkracuje své reprodukční období, které je vymezeno věkovým rozmezím 15–49 let. Se zkracováním reprodukčního období se může snižovat i možnost mít více dětí. Se snižující se úhrnnou plodností přicházejí i jiné problémy než stáří matek. Nízké úrovně měr plodnosti prohlubují stárnutí populace od základny pyramidy. Tomuto jevu se říká relativní stárnutí, kdy ubývá potenciálních produktivních jedinců. Odkládání narození prvního dítěte do vyššího věku nepřímo působí i na stárnutí populace.
Dané téma jsem si zvolila z více důvodů, téma považuji za velice aktuální. Dalším důvodem je, že se také dotýká mé osoby, jelikož jsem ve věku, kdy uvažuji o zakládání rodiny v následujících letech. Dále by mě zajímalo, jaké naleznu důvody odkladu narození dítěte v mém dotazníkovém šetření a jestli se budu já jako budoucí matka s nějakými překážkami ohledně založení rodiny potýkat a budu muset nakonec také odložit narození prvního dítěte do pozdějšího věku. Hlavním cílem diplomové práce je nalézt, identifikovat a vyhodnotit důvody odkladu narození prvního dítěte do vyššího věku, případně nalézt vztahy mezi jednotlivými příčinami. Dalším dílčím cílem je popsat fenomén prudkého nárůstu průměrného věku matek při narození prvního dítěte, a naopak poklesu celkové úrovně úhrnné plodnosti bez rozlišení pořadí od devadesátých let minulého století. Poslední dílčím cílem je porovnání specifických měr plodnosti v rámci dvou pohledů – transverzálního a longitudinálního – a zhodnocení vývoje v České republice a porovnání s vybranými evropskými státy.
Teoretická část diplomové práce začíná vymezením dvou pohledů na ukazatele plodnosti – transverzálního a longitudinálního. Dále jsou definovány pojmy jako specifická míra plodnosti, úhrnná plodnost, konečná plodnost a obecná míra plodnosti. Důležitým pojmem, který se prolíná celou diplomovou prací, je průměrný věk matek při narození prvního dítěte, jelikož tento pojem úzce souvisí s daným tématem. Dalšími termíny byly ukazatele související se sňatečností, jelikož existuje jistá závislost mezi sňatečností a plodností. Po definování všech pojmů následuje proces demografických změn probíhající od devadesátých let minulého století – druhá demografická tranzice, která urychlila nárůst
průměrného věku matek při narození prvního dítěte a zároveň ovlivnila pokles úhrnné plodnosti pod záchovnou hranici. Výše zmíněné ukazatele byly sledovány i z pohledu populačního vývoje ve 20. století. V první kapitole je též podrobně popsané celé dotazníkové šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku, které je součástí přílohy této diplomové práce. Poslední podkapitolou je rešerše již zjištěných důvodů odkladu narození prvního dítěte do pozdějšího věku.
Ve druhé kapitole je pohlíženo na plodnost dvěma přístupy – transverzálním a longitudinálním. Nejprve jsou porovnávány hodnoty úrovně plodnosti České republiky s vybranými evropskými státy, kdy jsou zkoumány specifické míry plodnosti prvního pořadí a celkové v rámci EU a vybraných zemí EU průřezovým pohledem. Podélným přístupem jsou do analýzy zařazeny stejné země EU, kdy jsou porovnávány kumulované kohortní plodnosti generace žen narozených v roce 1957, 1977 a 1997. Dále následuje srovnání specifických měr plodnosti prvního pořadí podle jednotlivých generací a kalendářních roků, které se věnuje výhradně České republice. Transverzální pohled byl použit pouze na specifické míry plodnosti prvního pořadí v roce 1961 až 2011, jelikož celkové specifické míry plodnosti a úhrnné plodnosti jsou podrobněji popsány v první kapitole. Naopak generační plodnosti byly brány za generace narozené v roce 1951 až do roku 1991. V této kapitole bylo zkoumáno, jak se vyvíjel a vyvíjí v České republice a ve vybraných zemí EU odklad narození prvního dítěte do pozdějšího věku. Důvody, proč tomu tak je, budou blíže specifikovány v další kapitole této práce.
Poslední kapitola diplomové práce se zabývá dotazníkovým šetřením Odkládání rodiny do pozdějšího věku, kdy je na začátku popsáno, jak budou data předzpracována a jaké metody budou aplikovány. Dotazník je přiložen v příloze a v první kapitole je dotazník podrobně popsán. Cílovou skupinou dotazníkové šetření jsou muži i ženy ve věku 20 až 49 let.
Dotazník rozděluje respondenty na dvě skupiny – mající děti a nemající děti. V první části dotazníku se nachází dvě sady otázek, které jsou převedeny na scoringové škály pro zjednodušení interpretace. Druhá sada otázek bude porovnána se sadou otázek z dotazníkového šetření Bezdětní, jelikož data získaná z šetření Odkládání rodiny do pozdějšího věku jsou pohlavně nevyrovnaná a mohlo dojít ke zkreslení výsledků. Na druhou část dotazníkového šetření bude použita faktorová analýza k redukci počtu výsledných důvodů odkladu narození prvního dítěte do vyššího věku, které pak budou shrnuty na konci poslední kapitoly. Respondenti mohli v druhé části dotazníku vybrat více možností odpovědi, jelikož nemusí být pouze jeden důvod k odkládání rodiny do pozdějšího věku.
Bude tedy potřeba důvody redukovat do menšího počtu a následně také zkoumat, zdali není mezi důvody odkladu nějaká provázanost. Faktorová analýza bude rozdělena na dvě části, první část se bude věnovat respondentům mající děti a ta druhá respondentům nemající děti. Všechny výsledky budou následně porovnány a vyhodnoceny.
1 Teoretická část
1.1 Ukazatele plodnosti
Na úroveň plodnosti lze pohlížet dvěma pohledy – transverzálním a longitudinálním.
Transverzální neboli průřezový přístup shrnuje charakteristiky za jednotlivé kalendářní roky. Tímto způsobem lze udělat průřez za všechny generace žijící v daném roce a v daném věku. Longitudinální neboli generační, podélný přístup, který shrnuje charakteristiky za jednotlivé generace, sleduje generace žen narozené v roce x a jejich specifické míry plodnosti (Roubíček, 1997). Díky tomuto přístupu lze porovnávat vývoj ukazatelů různých generací. Znázorněné přístupy na ukazatelích plodnosti lze pozorovat na následujícím Obr.
1.1.
Obr. 1.1 Ukazatele konečné a úhrnné plodnosti, zdroj: FSS MU Brno
Konečná plodnost vyjadřuje průměrný počet živě narozených dětí jedné ženě narozené v určitém roce x za celé její reprodukční období. Tento ukazatel se počítá pouze pro ženy, které ukončily své reprodukční období (Pavlík a spol., 1986). Konečná plodnost (viz Obr.
1.1) je součet měr plodnosti v dané generaci neboli součet generačních měr. Úhrnná plodnost naopak říká, kolik by se narodilo jedné ženě během jejího reprodukčního období živě narozených dětí, jestliže by se míry plodnosti dle věku neměnily a za předpokladu nulové úmrtnosti do konce reprodukčního období (Koschin, 2005). Reprodukční období je vymezeno věkovým rozmezím 15–49 let (Pavlík a spol., 1986). Výpočet úhrnné plodnosti je obdobný jako výpočet konečné plodnosti, pokud jsou známé míry plodnosti dle věku, tak stačí provést součet těchto měr v daném období. U úhrnné plodnosti se na míry plodnosti dle věku dívá přes transverzální přístup a u konečné plodnosti je využit longitudinální přístup (viz Obr. 1.1).
Míra plodnosti podle věku je podíl počtu všech živě narozených dětí ženám v určitém věku x a středního stavu žen v tomto věku x vynásobený 1000, jelikož ukazatel je vztažený k 1000 ženám (Pavlík a spol., 1986). Jedná se o specifickou míru plodnosti, která se počítá podle vzorce
. (1.1)
Naopak obecná míra plodnosti je podíl počtu všech živě narozených dětí a středního stavu žen v reprodukčním období
(1.2) (Koschin, 2005).
Pro tuto práci jsou dále důležité pojmy jako průměrný věk matek při narození prvního dítěte a plodnost prvního pořadí. Průměrný věk matek při narození prvního dítěte se dá vyjádřit jako průměr věků matek při narození prvního dítěte. Dále lze aplikovat medián či modus věku žen při porodu prvního dítěte (Klufová–Poláková, 2010). Modální věk matek při narození prvního dítěte lze zjistit například z grafu specifických měr plodnosti prvního pořadí, kdy na ose x je věk matky a na ose y jsou specifické míry plodnosti prvního pořadí.
V bodě maxima grafu, kdy je specifická míra plodnosti dle věku nejvyšší, se jedná o věk, ve kterém ženy mají nejčastěji své první dítě. Prvním pořadím je bráno první pořadí dítěte narozeného ženě při sečtení všech živě i mrtvě narozených dětí. Do této charakteristiky se nezapočítávají potraty (Koschin, 2005).
Živě narozeným dítětem je myšleno podle nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské Unie č. 1260/2013 ze dne 20. listopadu 2013 o evropské demografické statistice:
„narození dítěte, které dýchá nebo projevuje jiné známky života, jako srdeční činnost, pulzaci pupečníku nebo aktivní pohyb svalstva, bez ohledu na gestační stáří.“
Naopak definice mrtvě narozené dítěte je podle nařízení Komise Evropské Unie č. 328/2011 ze dne 5. dubna 2011: „úmrtí plodu, jmenovitě úmrtí počatého plodu, ke kterému došlo před úplným vypuzením či vynětím z těla matky, bez ohledu na dobu trvání těhotenství. Smrt je indikována skutečností, že po oddělení od matky plod nedýchá ani nevykazuje jiné známky života, jako například srdeční akci, pulzaci pupečníku nebo aktivní pohyby kosterního svalstva.“
Dalším důležitým pojmem je legitimita. Tato charakteristika ukazuje, zda se živě narozené dítě nebo mrtvě narozené dítě narodilo v manželství či mimo manželství. To znamená, zda byla žena u porodu po svatbě či ne. Z této charakteristiky vychází ukazatel podíl narozených mimo manželství mezi všemi narozenými (Koschin, 2005). K tomuto ukazateli by bylo dobré definovat další pojmy, které s ním souvisí, a tím je úhrnná sňatečnost a průměrný věk při prvním sňatku. Sňatečnost ovlivňuje do určité míry plodnost, i když v dnešní době je vliv téměř zanedbatelný (Fiala, 2001). Úhrnná sňatečnost se vyjadřuje podle stejného vzorce jako úhrnná plodnost, specifické míry plodnosti jsou
nahrazeny redukovanými specifickými míry sňatečnosti. Tento ukazatel se počítá pro stejné věkové rozmezí 15–49 let a většinou se uvádí zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. Jeho doplňujícím ukazatelem je průměrný věk při prvním sňatku, na který lze pohlížet jako na průměr, medián či modus. Průměrný věk je opět definovaný pro obě pohlaví zvlášť a věk je omezen intervalem od 15 do 49 let (Klufová–Poláková, 2010; Koschin, 2005).
1.2 Druhá demografická tranzice
Autory konceptu druhé demografické tranzice jsou Ron Lesthaeghe a Dirk van de Kaa.
Jedná se o koncept, který zachycuje změny chování populace ve vyspělých zemích Evropy a Severní Ameriky od šedesátých let minulého století (Křesťanová, 2016). Jedná se o změny vedoucí k vyšší individualizaci, seberealizaci a zrovnoprávnění mužů a žen (Lesthaeghe–
Willems, 1999). Odstartování druhé demografické tranzice je připisováno vynalezení hormonální antikoncepce, která umožnila snížit počet nechtěných dětí a dala možnost ženám rozhodnout se, kdy založí rodinu. Stejně tak jako legalizace potratů, která také prohloubila důsledky druhé demografické tranzice. Mezi základní důsledky demografické tranzice patří snižování průměrné velikosti domácnosti (Nývlt–Šustová, 2014), zvyšování počtu domácností, zejména domácností jednotlivců, dále zvyšování podílu neúplných rodin, odkládání odchodu od rodičů, vzestup počtu nesezdaných soužití a pokles počtu závislých dětí v domácnosti (Nývlt, 2020).
Již s počátkem průmyslové revoluce se začali mladí lidé stěhovat do měst za prací. Vznikaly tzv. nukleární rodiny, které tvořili rodiče a děti. Prarodiče zůstávali na venkově. Tím došlo k rozpadu tradiční vícegenerační rodiny, která dříve žila v jedné domácnosti. Tím se velikost každé domácnosti začala zmenšovat (Nývlt–Šustová, 2014). Toto započalo i zvyšování počtu domácností, které se v posledních letech také navyšuje díky nárustu individualizace a vzniku tzv. singles. Nárůst počtu domácností nezpůsobují jen chtěné domácnosti jednotlivců, ale také vysoká míra rozvodovosti. Také ve starším věku přibývají domácnosti jednotlivců. Díky vyšší střední délce života žen a zároveň nižšímu průměrnému sňatkovému věku žen je více vdov než vdovců (Nývlt, 2020).
Již v sedmdesátých letech minulého století se začala navyšovat míra rozvodovosti a s tím klesat manželská plodnost téměř ve všech evropských státech s výjimkou Anglie, Belgie a Nizozemí (Lesthaeghe, 1983). Se zvyšující se mírou rozvodovosti roste počet neúplných rodin, jelikož rozvod je brán v dnešní době jako společensky i ekonomicky možný díky vysoké zaměstnanosti žen (Koschin, 2005). Naopak manželství postupně ztrácí na významu a stoupá počet nesezdaných soužití, které se stává v dnešní době stále preferovanější (Lesthaeghe–Willems, 1999). Podle autorů článku Rodinná soužití s dětmi v České republice z pohledu výběrových šetření v domácnostech se v poslední době nesezdaná soužití, jinými slovy kohabitace: „stávají běžnou formou soužití při výchově dětí“ (Nývlt–
Šustová, 2014). Podíl kohabitací se nadále zvyšuje, ale nejedná se o trvalý trend. Většinou lidé v nesezdaném soužití pouze odkládají sňatek na pozdější dobu (Nývlt, 2020;
Paloncyová a spol., 2021). S odkladem svatby a zakládání rodiny do pozdějšího věku souvisí odkládání odchodu od rodičů (Paloncyová a spol., 2021), kdy mladí lidé díky vyšší průměrné době studia či vyšší nezaměstnanosti mladých zůstávají u svých rodičů déle a tím pádem se vše posouvá do vyššího věku. S tím pak může souviset, že mají i méně dětí a plodnost proto
klesá. K posunu zařizování vlastního bydlení vede především nejistota na trhu práce a rostoucí ceny nemovitostí či nízká nabídka nájemního bydlení (Nývlt, 2020). Dle dotazníkového šetření Bezdětní deficit bydlení či vysoká tržní cena nemovitostí je hlavním důvodem, proč bezdětní žijí odděleně (Paloncyová a spol., 2021). Bytové problémy mohou také způsobit odklad zakládání rodiny do vyššího věku. Dále je důležité zmínit dobu studia, která se po roce 1989 prodlužuje. Nejenže povinná školní docházka se protáhla z osmi na devět let povinné docházky, ale přibylo rapidně více vysokoškoláků díky možnosti zakončení bakalářského studia a dále rozšíření počtu humanitních oborů (Nývlt, 2020).
Druhá demografická tranzice by se dala rozdělit do tří fází, v první fázi k odkladu narození dítěte ještě nedochází, ale už se pomalu začínají měnit specifické míry plodnosti, kdy především začínají klesat míry plodnosti vyššího pořadí (Křesťanová, 2016). Ve druhé fázi začíná společnost inklinovat k emancipaci žen a vysoké vzdělanosti a zaměstnanosti žen, v této fázi už nastává odklad zakládání rodiny do pozdějšího věku. Většina evropských zemích si ještě prochází druhou fází, jelikož ve třetí fázi dojde k ukončení odkladu narození prvního dítěte a průměrný věk matek se nadále neprodlužuje (Lesthaeghe–Willems, 1999).
S odkládáním rodiny do pozdějšího věku a nízkou úhrnnou plodností se potýká většina evropských zemí, které nedokážou dosáhnout takových měr plodnosti, aby populace byla zachována a nestárla (Lesthaeghe–Willems, 1999). Při nízké plodnosti dochází k relativnímu stárnutí populace, kdy se snižuje velikost populace na základně věkové pyramidy, a tím pádem ubývá předproduktivní složka, která se později stává produktivní generací. Na druhé straně je absolutní stárnutí, kdy se naopak zvětšuje špička věkové pyramidy díky stále se navyšující střední délce života (Koschin, 2005). Oba typy stárnutí probíhají většinou pospolu. Z toho plyne, že nízká úhrnná plodnost přispívá i ke stárnutí populace. K dosažení záchovné úrovně udržení populace by bylo vyžadováno vysoké úrovně plodnosti anebo by muselo dojít k určitému zvratu v trendu odkládání narození dítěte do pozdějšího věku. Existují dvě ekonomické teorie týkající se změny ohledně úrovně plodnosti, tou první je tzv. Beckerova teorie, kdy se zvyšuje nezávislost žen. Druhou teorií podle Easterlina jde o relativní ekonomickou ztrátu. Důležitým elementem těchto dvou teorií je vysoká vzdělanost žen a s tím související vysoká zaměstnanost žen. Podle Beckerovy teorie se zvyšující se vzdělaností žen dochází k růstu nákladů obětované příležitosti, kdy klesá plodnost a ženy odkládají zakládání rodiny, svatbu a rodičovství jako takové (Lesthaeghe, 1983). Easterlinova teorie se dotýká dnešní konzumní společnosti a trendu dvoudětné rodiny. Důsledky této teorie jsou v podstatě obdobné s těmi předcházejícími, vysoká zaměstnanost žen přispívá k odkladu narození prvního dítěte, a tím pádem vede k poklesu plodnosti (Lesthaeghe–Willems, 1999).
V České republice byl průběh druhé demografické tranzice rapidně rychlejší než v ostatních zemích Evropy a Severní Ameriky, ve kterých probíhala od šedesátých let minulého století.
Pro druhý demografický přechod bylo zlomovým okamžikem rozvolnění po pádu komunismu v roce 1989, kdy byly trendy druhé demografické tranzice rychlejší a intenzivnější. V devadesátých letech došlo k dramatičtějšímu poklesu plodnosti, který byl zároveň podnícen snížením významu manželství. Jelikož ti, co odkládali v tomto desetiletí narození prvního dítěte do pozdějšího věku, odkládali taktéž uzavření sňatku (Fiala, 2001).
Od transformace ekonomiky uběhlo 30 let a za tu dobu se transformovala společnost a její chování v rodinném životě. Enormní nárůsty v počtu rozvodů a mimomanželsky
narozených dětí, které bylo možno pozorovat v České republice v devadesátých letech minulého století, patrně ustaly. Naopak by se dalo tvrdit, že míra sňatečnosti v posledních letech pomalu roste. Nelze už ale říct, že by intenzita sňatečnosti ovlivňovala natolik intenzitu plodnosti (Nývlt, 2020). Přibývá opakovaných sňatků a stejně tak narůstá podíl žen, které se vdávají již s dětmi. Dále roste i podíl dětí vyššího pořadí narozených jako první v současném manželství (Fiala, 2001). Význam manželství už v dnešní době nehraje velkou roli, ale stále má svoji prestiž (Fiala a spol., 2001). Naopak také v České republice přibývá počtu kohabitací a zároveň se čím dál více lidí hlásí k dobrovolné bezdětnosti (Lesthaeghe, 1983). Neznamená to ale, že by dobrovolná bezdětnost byla akceptována celou společností (Paloncyová a spol., 2021).
1.3 Populační vývoj 1920–2019
V další podkapitole je pohlíženo na plodnost jako na populační vývoj v České republice v letech 1920–2019, tedy v období od První republiky až po současnost. Následuje popis grafů – Narození a zemřelí a Úhrnná plodnost v letech 1950–2019, Úhrnná plodnost a průměrný věk matek v letech 1920–2019 a Mimomanželská porodnost a předmanželské koncepce v letech 1920–2019.
1.3.1 Narození v letech 1950–2019
Obr. 1.2 Narození a zemřelí v letech 1950–2019 v České republice, zdroj: ČSÚ
Na Obr. 1.2 jsou znázorněny živě narození a zemřelí v letech 1950–2019. Zemřelí nejsou zkoumaným objektem této diplomové práce, ale při pohledu na graf byl vývoj téměř konstantní s mírným nárůstem po roce 1960, který po transformaci v devadesátých letech zase mírně poklesl. Je známo, že za doby Československa v komunistickém režimu naděje dožití stagnovala a později u mužů dokonce poklesla. Dále bylo pozorováno zvětšovaní
rozdílu středních délek mezi muži a ženami (Kučera, 2008). Tento pokles naděje dožití byl způsoben díky zastaralému nemocničnímu vybavení a také díky tehdejšímu nezdravému životnímu stylu (Vandasová–Lustigová, 2005). Naopak u živě narozených po II. světové válce začal poválečný babyboom, který byl způsobený kompenzací odkládání narození dítěte z konce války, klesat. Pokles byl pravděpodobně způsoben vyprcháním poválečné euforie, ukončením kompenzační plodnosti, dále také díky nástupu komunistického režimu a nejistoty, a nakonec díky zlegalizování interrupcí, kdy byl přijat zákon o umělém přerušení těhotenství (Křesťanová, 2016). Mezi roky 1960–1965 lze pozorovat krátkodobější nárůst živě narozených dětí. Tento nárůst byl způsoben přislíbeným prodloužením doby pobírání mateřské dovolené a zároveň byly zpřísněné podmínky týkající se interrupcí. Poměrně vysoký nárůst živě narozených byl podnícen v sedmdesátých letech minulého století dobře nastavenou pronatalitní politikou. Jednalo se například o prodloužení mateřské dovolené a navýšení přídavků na děti. Také masivní panelová výstavba v 70. letech zajistila nově založeným rodinám domov. Na babyboomu se nepodílela jen sociální politika, ale také věková struktura žen, kdy v tomto období byl zaznamenán vysoký počet žen ve věku nejvyšší plodnosti. Tento věk se pohyboval v rozmezí 20–29 let (Kučera, 2008). Po skončení působení propopulačních opatření začal počet živě narozených klesat, kdy se minimum dětí narodilo v devadesátých letech minulého století. Od té doby se počty narozených pomalu navyšovaly, především díky početné generaci tzv. Husákových dětí, které se narodily v sedmdesátých letech a po roce 2000 byly v reprodukčním období (Křesťanová, 2016).
1.3.2 Úhrnná plodnost v letech 1950–2019
Obr. 1.3 Úhrnná plodnost v letech 1950–2019 v České republice, zdroj: ČSÚ
Vývoj úhrnné plodnosti v letech 1950–2019 je velice podobný vývoji počtu živě narozených (viz. Obr. 1.2). V roce 1950 dosahovala úhrnná plodnost maxima za celé sledované období.
Ukazatel se pohyboval kolem 2,8 dítěte na jednu ženu. Postupně jak vyprchávala poválečná euforie, klesala i plodnost. V roce 1958, kdy byl uveden v platnost zákon o umělém přerušení
těhotenství, se snížila hodnota ukazatele na 2,3 dítěte na jednu ženu (Křesťanová, 2016).
Úhrnná plodnost se ale udržovala nad tzv. záchovnou hranicí udržení populace až do roku 1966. Tato hranice je přibližně 2,1 dítěte, které by se narodilo jedné ženě během jejího reprodukčního období za neměnné plodnosti a úmrtnosti. Záchovná hranice znamená, že se populace sama obnovuje díky vyšší úrovni plodnosti a populace nevymírá (Kocourková–
Šídlo, 2009). Nad tuto hranici se ukazatel úhrnné plodnosti znovu vyšplhal po nástupu pronatalitní politiky v sedmdesátých letech minulého století, kdy hodnota na počátku tohoto desetiletí byla 1,92 dítěte a postupně se dostala na úroveň 2,44 dítěte (Křesťanová, 2016). Tento nárůst úhrnné plodnosti během pouhých 4 let byl způsoben také díky dodatečnému rození dětí (Kučera, 2008). Po dosažení lokálního maxima v sedmdesátých letech začala propopulační opatření méně působit a úhrnná plodnost se pomalu znovu dostávala pod záchovnou hranici a od té doby ji už nepřesáhla.
Po transformaci v 90. letech si prošla proměnou i celá společnost a v České republice došlo k demografickému přechodu, kdy začal narůstat individualismus a odklon od tradičních rodinných hodnot a zvyků. Tento přechod je na Obr. 1.3 znázorněn extrémním poklesem úhrnné plodnosti a dosažením velice nízkých hodnot tohoto ukazatele. Tyto hodnoty se v devadesátých letech pohybovaly kolem 1,3 dítěte, lokálního minima dosáhly v roce 1999, kdy by se narodilo jedné ženě 1,13 dítěte (Křesťanová, 2016). Je potřeba uvažovat i vliv časování plodnosti, dalo by se říct podle Křesťanové: „hodnoty úhrnné plodnosti očištěné od změn časování … do roku 1999 klesly pouze na 1,64 na jednu ženu“ (2016). Tedy nelze se na ukazatele dívat pouze z povrchu, je potřeba je očistit od vnějších vlivů či využít dekompozičních metod a rozebrat ukazatele na jednotlivé efekty. Po roce 2000 začala úhrnná plodnost znovu narůstat, mluvilo se o tzv. populační vlně, která už ale nepřesáhla záchovnou hranici udržení populace (Kocourková, 2008). Tato vlna skončila tak rychle, jako začala. Úhrnná plodnost mírně narůstá v posledních letech, ale stále je pod tzv. kritickou hranicí pro udržení populační rovnováhy, hodnoty se pohybují kolem 1,5 dítěte na jednu ženu. V devadesátých letech se jednalo o nebezpečnou hranici, jelikož hodnoty poklesly pod hodnotu 1,3 dítěte na jednu ženu (Křesťanová, 2016).
1.3.3 Průměrný věk matek v letech 1920–2019
Na následujícím Obr. 1.4 je vidět, že se úhrnná plodnost zachovala stejně po obou světových válkách. Po každé válce přichází poválečná euforie a s tím související kompenzační plodnost. Naopak před II. světovou válkou a také díky velké hospodářské krizi docházelo k propadu tohoto ukazatele, jelikož v tehdejším Československu panovala nejistota. Druhá světová válka v České republice byla specifická tím, že v tomto období plodnost narůstala.
Nerostla jen úhrnná plodnost, ale také úhrnná sňatečnost, jelikož ti, co založili rodinu a vzali se, nemuseli do nucených prací v Německu (Kučera, 2008). Průměrný věk matek při narození prvního dítěte se v meziválečném a válečném období pohyboval okolo 25 let.
Naopak průměrný věk matek bez ohledu na pořadí narozeného dítěte byl o téměř 4 roky vyšší, jelikož se do tohoto průměru nezapočítávají jen prvorodičky.
V druhé polovině minulého století připadalo nejvíce živě narozených dětí na věkovou skupinu žen 20–24letých. Tato skutečnost souvisela s nízkým podílem počtu let strávených vzděláváním a s tím související nemožnost kariéry a zajištění bydlení. Dále platilo, že s přibývajícím věkem klesala úroveň plodnosti (Nývlt, 2020). Jelikož byl na ženy vyvíjen
nátlak díky vysoké zaměstnanosti žen a budování infrastruktury jeslí a mateřských školek, měly tedy děti po svatbě a nejlépe hned po sobě, aby mohly nastoupit do zaměstnání (Kučera, 2008). Při pohledu na následující Obr. 1.4 je zřejmé, že od devadesátých let minulého století při nástupu individualizace oba průměrné věky matek enormně narostly.
V roce 1995 byl průměrný věk žen při narození prvního dítěte skoro stejný jako v roce 1950 a pohyboval se v průměru kolem 23 let. V období komunistického režimu byl tento věk ještě nižší, s tím souvisel i velmi nízký věk při prvním sňatku (Kučera, 2008). Oba věky dosahovaly velmi nízkých hodnot v porovnání s celou Evropou, především západní (Lesthaeghe, 1983). Mladí lidé byli převážně od sedmdesátých let minulého století podporováni k založení rodiny formou novomanželským půjček či přidělením bytu. Mladým lidem se takříkajíc vyplatilo vstoupit do manželství a čerpat výhody (Nývlt–Šustová, 2014).
Po roce 1989 se rodinný život změnil a začal trend odkladu rodiny do pozdějšího věku.
Průměrný věk žen při narození 1. dítěte v roce 2019 dosahoval skoro 28,5 roku života žen.
Převážně za to mohl nástup individualizace a změna orientace rodinného života na západoevropský životní styl.
Obr. 1.4 Úhrnná plodnost a průměrný věk matek, 1920–2019; zdroj: ČSÚ
Průměrný věk žen při narození dítěte bez ohledu na pořadí je samozřejmě o pár let vyšší, jelikož ženy děti dalšího pořadí mají v pozdějším věku. Při pohledu na úhrnnou plodnost v roce 1920, která dosahovala hodnoty téměř 3, byla naopak v roce 2019 úhrnná plodnost přibližně 1,7 dítěte na jednu ženu, což znamená, že se pohybuje pod záchovnou hranicí. Ženy v roce 1920 měly více dětí než ženy dnes, tím pádem období mezi narozením prvního a posledního dítěte bylo delší než u žen v roce 2019. Průměrný věk žen při narození prvního dítěte a průměrný věk žen při narození dítěte v roce 1925 se liší o větší počet let než průměrný věk žen při narození prvního dítěte a průměrný věk při narození dítěte v roce 2019. V roce 1925 činil rozdíl těchto průměrných věků téměř 6 let, naopak v roce 2019 byl rozdíl skoro třikrát menší. Průměrné věky se začaly přibližovat v druhé polovině minulého
století díky vysoké zaměstnanosti žen, které měly děti brzo po sobě a také s touto dobou souvisí pojem dvoudětná rodina (Kučera, 2008; Paloncyová a spol., 2021). V České republice stále převažují krátké meziporodní intervaly mezi narozením prvního a druhého dítěte. Tento krátký interval ovlivňuje pobírání rodičovského příspěvku a výhody s ním spojené (Nývlt–Šustová, 2014).
1.3.4 Mimomanželská plodnost v letech 1920–2019
Vývoj plodnosti po roce 1989 nabral jiných obrátek. S nástupem individualismu, většího důrazu na vzdělávání a sebevzdělávání a upřednostňováním kariéry před rodinným životem se změnilo chování celé společnosti. Od devadesátých let začal odsun zakládání rodiny do pozdějšího věku, stejně tak se posunul i vstup do manželství. V tomto období probíhala v České republice druhá demografická tranzice, která byla umocněna nástupem hormonální antikoncepce. Ženy si od té doby mohou samy určit, kdy by chtěly založit rodinu a nemusejí kvůli tomu chodit na interrupci. V devadesátých letech minulého století se také rapidně zvýšila rozvodovost (Nývlt, 2020). Počet rozvodů už v dnešní době není tak vysoký, ale to souvisí s tím, že stále větší skupina obyvatel České republiky žije pouze s partnerem a sňatek neuzavírá. Jedná se o nový styl života a manželství už nehraje takovou roli, jako tomu bylo v minulém století (Hašková–Rabušic, 2008). S tím souvisí dva demografické pojmy – mimomanželská plodnost a předmanželská koncepce neboli předmanželské početí. Většina živě narozených dětí mimo manželství se narodí párům žijících v nesezdaném soužití neboli kohabitaci. Naopak podíl neúplných rodin je na mimomanželsky narozené děti minimální.
V posledních letech mimomanželská plodnost narůstá, jelikož roste počet nesezdaných soužití (Nývlt–Šustová, 2014).
V období po I. světové válce a meziválečném se podíl dětí narozených mimo manželství pohyboval kolem 11 %. Za II. světové války podíl nabýval nejnižších hodnot v celém sledovaném období. Důvodem takto nízkého podílu byly vyšší hodnoty úhrnné plodnosti a sňatečnosti díky již zmíněným nuceným pracím v Německu. Nízké hodnoty podílu narozených dětí mimo manželství převažovaly i v poválečném období a prakticky v celém komunistickém režimu, kdy byly manželské svazky finančně podporovány (Nývlt–Šustová, 2014). Předmanželská koncepce a její nárůst byl zaznamenán už od padesátých let minulého století. Znamená to tedy, že lidé založili rodinu, aniž by byli svoji. Jedná se o narozené děti do osmi měsíců po sňatku (Hamplová, 2007). Navzdory tomu, že docházelo k přechodu od tradice „nejdřív svatba a až po ní početí dítěte“ k modernějšímu chování „těhotenství a brzký sňatek“, stále panoval názor, že děti by se měly narodit a vychovávat v manželství (Fiala, 2001). Při pohledu na podíl živě narozených dětí mimo manželství (viz Obr. 1.5) je vidět, že v období 1950–1990 než se dítě narodilo, tak se tzv. museli vzít. V období šedesátých a sedmdesátých let minulého století docházelo ke zkracování intervalu mezi sňatkem a příchodem prvního dítěte. Naopak od devadesátých let nastává trend opačný, dochází k prodlužování intervalu mezi svatbou a narozením prvního dítěte a zároveň už neplatí, že po zjištění těhotenství následuje brzký sňatek (Fiala, 2001). Proto podíl živě narozených dětí mimo manželství začal narůstat až od devadesátých let minulého století a zároveň klesat podíl předmanželských koncepcí, jelikož též klesal počet sňatků. Podíl předmanželských koncepcí dosáhnul maxima v osmdesátých letech. Tento podíl se pohyboval přes 50 %, tzn.
že více než polovina nevěst byla těhotných. Na počátku milénia se už téměř 25 % živě
narozených dětí prvního pořadí narodilo mimo manželství (Fiala, 2001). Vysoký podíl živě narozených mimo manželství lze komentovat tak, že v dnešní době lidé nikam nespěchají anebo zůstanou v nesezdaném soužití po zbytek života (Hamplová, 2007). Porovná-li se podíl živě narozených mimo manželství v prvním pořadí s podílem živě narozených mimo manželství bez vlivu pořadí narozeného dítěte, lze na grafu pozorovat, že se některé páry po prvním dítěti vezmou a až pak mají druhé dítě. Zde se potvrdilo, že nesezdané soužití neznamená trvalý stav, ale pouze odklad manželství do pozdějšího věku a nejvíce dětí narozených v prvním pořadí se rodí mimo manželství. Podíl živě narozených mimo manželství poprvé přesáhl 50 % v roce 2010 (Nývlt–Šustová, 2014).
Obr. 1.5 Mimomanželská porodnost a předmanželské koncepce (%), 1920–2019, zdroj: ČSÚ Proč došlo k tak enormnímu nárůstu mimomanželské plodnosti v devadesátých letech?
Existují dvě zdůvodnění – hodnotové a ekonomické (Nývlt–Šustová, 2014). Názor, který naráží na hodnoty jedince, souvisí úzce s druhou demografickou tranzicí. Tedy jedná se o individualizaci a seberealizaci jedince, především žen, které díky vysoké zaměstnanosti a možnosti vzdělání se dokážou finančně zajistit. Druhým zdůvodněním je ekonomické, které říká, že nejvíce dětí narozených mimo manželství připadá na ženy s nejnižším vzděláním. Toto zdůvodnění ale neplatí pro Českou republiku (Nývlt, 2020).
1.4 Dotazníkové šetření
Důvody, proč lidé odkládají založení rodiny do pozdějšího věku, byly zjišťovány pomocí dotazníkového šetření s názvem Odkládání rodiny do pozdějšího věku. Dotazník byl vytvořen ve webové aplikaci Formuláře od společnosti Google. Výsledky jsou shrnuty v praktické části. Dotazník byl určen pro věkovou skupinu 20–49letých mužů i žen. Mohl se
ho zúčastnit kdokoliv z této věkové skupiny mající či nemající děti. Pro ženy bylo omezení, že nesmí být těhotné, jelikož by bylo těžké zařazení těchto respondentek do skupiny, která má děti, či do skupiny, která dítě ještě nemá.
Na začátku dotazníku byla položena otázka na pohlaví, zdali je respondent muž či žena, podle pohlaví byly větveny další otázky. Následující sekce vyžadovala vyjádření respondentova souhlasu s názory týkající se stylu života a životních hodnot. Odpovědi se pohybovaly na škále od rozhodně souhlasím přes spíše souhlasím, ani souhlas, ani nesouhlas, spíše nesouhlasím až po rozhodně nesouhlasím. Další sekce otázek se zaměřovala na činnosti v domácnosti a kdo by za ně měl být odpovědný
(
například finanční zajišťování rodiny, péče o domácnost a podobně). Na tyto otázky bylo možno odpovědět pomocí možností – rozhodně muž, spíše muž, oba stejně, spíše žena, rozhodně žena. Poté následovala hlavní sekce, jestli respondent má či nemá děti, která rozdělila respondenty do dalších dvou skupin. Ti, co odpověděli ano, byli vyzpovídáni, kolik mají dětí. Do počtu dětí se počítaly i adoptované děti. Pak následovaly dvě otázky, na které nemusel respondent odpovídat, pokud nenastaly. Jednalo se o otázky: „Která událost byla pro Vás důležitá, když jste uvažovali o početí dítěte?“ a „Jaká byla hlavní překážka při zakládání rodiny?“. Tyto otázky nebyly otevřené z důvodu malého reprezentativního vzorku. Na první otázku byly následující události jako odpovědi na otázku – úspěšné ukončení vzdělání, svatba, nalezení životního partnera / životní partnerky, zajištění stabilního zaměstnání, koupě vlastního bydlení a otěhotněla jsem neplánovaně / partnerka otěhotněla neplánovaně. Na druhou otázku byly zvoleny následující překážky – nedokončené vzdělání, náboženství, nevyhovující materiální podmínky, skloubení pracovního a rodinného života, zdravotní potíže a nepřítomnost vhodného partnera / vhodné partnerky. Další dvě otázky se týkaly, kdy měl respondent první dítě a jestli si myslí zpětně, zdali by chtěl založit rodinu dříve, později nebo by svoje rozhodnutí neměnil. Tímto byla sekce pro ty, co mají děti, uzavřena.Pro ty, co odpověděli, že děti nemají, následovala otázka, jestli plánují mít v budoucnu děti.
Pokud ne, tak byl respondent tázán, proč neplánuje mít děti. Otázka byla polouzavřená.
Zároveň byla možnost výběru více odpovědí – zdravotní potíže, nejsem rodinný typ, ekonomické důvody či jiná, kde mohl respondent vyjádřit jiný důvod, než je uveden výše.
Pokud respondent na otázku, zdali plánuje mít v budoucnu děti, zvolil možnost ano, následovaly tři otázky. První otázka byla nepovinná, stejně jako pro respondenty mající děti.
Týkala se životní události, po které by si respondent založil rodinu. Otázka byla uzavřená a na výběr měl respondent možnost více odpovědí – po svatbě, existence životního partnera / životní partnerky, profesní jistota, finanční zajištění partnerem/partnerkou, po zařízení vlastního bydlení, po získání finanční podpory od rodičů, po pořízení spolehlivého dopravního prostředku či po uzavření životního pojištění. Další otázka už byla povinná a respondent na ni nemusel odpovědět konkrétně, jak působí na jeho osobnost, ale jak ji obecně vnímá ve společnosti. Touto otázkou bylo: „Co vnímáte jako hlavní problémy při zakládání rodiny?“. Otázka byla polouzavřená. I zde byla možnost výběru více odpovědí, ale respondent měl zvolit ty nejvýstižnější problémy – neschopnost finančně zajistit rodinu, nepřítomnost partnera/partnerky, nedosažené vzdělání, strach ze zodpovědnosti, ztráta svobody (cestování, večírky apod.) a jiná, kde mohl respondent vyjádřit svoje názory a pocity ohledně této problematiky. Poslední otázkou pro respondenty nemající děti bylo, v kolika letech by chtěli mít první dítě. Respondent měl uvést nejnižší možný věk. Poslední sekcí pro všechny respondenty kromě těhotných žen, se kterými byl ukončen dotazník hned
na začátku, byly sociodemografické znaky. Jako první zazněla otázka na vzdělání – základní, středoškolské bez maturity, středoškolské s maturitou a vysokoškolské. Další důležitou otázkou bylo, zdali je respondent stále studující či ne. Předposlední otázkou je otázka na rodinný stav, je-li respondent svobodný/-á, ženatý/vdaná, rozvedený/-á a ovdovělý/-á. Poslední otázkou celého dotazníku a této sekce je dotaz, v jaké domácnosti respondent žije – s partnerem/partnerkou, sám/sama, s rodiči či se spolubydlící/-mi.
Byla použita jedna z dotazovacích technik – CAWI (Computer Assisted Web Interviewing).
Výhodou této techniky a sběru dat je, že tazatel nemusí být v přímém kontaktu s respondentem a dotazník vyplňuje respondent zcela sám. V dnešní době, kdy většina lidí disponuje internetovým připojením, počítačem nebo mobilním telefonem, patří tato technika mezi nejoblíbenější a nejrychlejší. Nevýhodou této techniky je naopak to, že respondent bez přítomnosti tazatele nemusí porozumět otázce, a tedy vyplní dotazník nesprávně. Může také nastat situace, že respondent záměrně vyplňuje některé informace chybně, nejčastěji se to týká věku či příjmu domácnosti (Nývlt, 2020). Důležitým bodem je také výběr respondentů. Respondenti byli oslovováni pomocí e-mailové adresy, přes sociální sítě či osobně s odkazem na dotazník Odkládání rodiny do pozdějšího věku. Bylo snahou oslovit takové respondenty, kteří by spadali do věkové skupiny 20–49 let a zároveň byla splněna podmínka, aby byl zkoumaný vzorek reprezentativní. Šetření bylo započato 1. prosince 2020, poslední respondenti měli možnost vyplnit dotazník Odkládání rodiny do pozdějšího věku do konce února 2021.
1.5 Rešerše
Proč lidé odkládají v dnešní době narození prvního dítěte do pozdějšího věku? Jaké jsou hlavní důvody odkladu? Cílem této rešerše je shrnutí této problematiky a snaha odpovědět na předchozí otázky. Podle autorů článku K nízké sňatečnosti v České republice (2008) existuje vzájemná souvislost mezi sňatečností a plodností, které se mohou navzájem ovlivňovat. Stejně jako míry plodnosti, tak i míry sňatečnosti si prošly druhou demografickou tranzicí, která probíhala od devadesátých let minulého století v České republice. Před rokem 1989 byl průměrný věk při prvním sňatku a zároveň průměrný věk při narození prvního dítěte velmi nízký v porovnání po roce 1989. V době komunismu byli mladí lidé podporováni a zvýhodňováni systémem státních podpor a novomanželských půjček, pokud byli sezdáni a měli či v brzké době založili rodinu. Neznamená to, že manželství či rodičovství ztrácí na významu, jen je lidé odsouvají do vyššího věku (Hašková–
Rabušic, 2008). Otázkou je, z jakých důvodů tomu tak mladí lidé činí?
Autoři Hašková a Rabušic (2008) ve své výzkumné části odborného článku potvrdili Hoffmann-Nowotnyho hypotézu, že nízká porodnost ovlivňuje nízkou intenzitu sňatečnosti (Hašková–Rabušic, 2008 a Fiala, 2001). Tedy lze z tohoto článku považovat důvody odkladu sňatku do vyššího věku i za důvody odkladu narození prvního dítěte do pozdějšího věku.
Výjimkou jsou páry žijící a preferující život v nesezdaném soužití, u nichž nelze zkoumat vztah mezi sňatečností a plodností. Nárůst počtu kohabitací od devadesátých let a jejich přijetí společností umožnil dočasný odklad manželství do pozdějšího věku či pozdější setrvání v nesezdaném soužití (Nývlt, 2020 a Nývlt–Šustová, 2014).
Důvody odkladu mohou být ekonomické, ale i hodnotové. Mezi ty ekonomické patří například nejistota na trhu práce, vyšší nezaměstnanost mladých či příjmová chudoba domácností mladých. Ekonomické důvody úzce souvisí se situací na bytovém trhu, která ve většině případech neulehčuje zařízení vlastního bydlení, které je „v současné době jako podmínka partnerského soužití“ (Hašková–Rabušic, 2008). Druhou skupinou tvoří hodnotové důvody, například jako budování kariéry, dosažení nejvyššího stupně vzdělání či přednost individuálního života před rodinným životem. Od devadesátých let minulého století přibyl rychlým tempem počet vysokoškoláků, především vysokoškolaček. Nárůst vysokoškolaček by se dal zdůvodnit nárůstem počtu humanitních oborů. Velký přírůstek lidí s vysokoškolským vzděláním byl způsoben hlavně díky uzákonění bakalářského stupně studia (Nývlt, 2020).
Hašková a Rabušic (2008) dále zjistili z dat z výběrového šetření Manželství, práce a rodina tři hlavní příčiny poklesu sňatečnosti. První z nich je, že mladí lidé touží po nezávislosti, další příčinou poklesu jsou ekonomické bariéry vstupu do manželství jako nepříznivá situace na trhu s byty či nedostatečný příjem a jako poslední příčina byla zjištěna, že díky společensky tolerované kohabitaci je umožněno odkládání sňatku do pozdějšího věku či vůbec nezrealizování sňatku jako takového (Hašková–Rabušic, 2008). Preference manželství či kohabitace zkoumali autoři článku K nízké sňatečnosti v České republice (2008) na základě dat z výběrového šetření Souvislosti proměn pracovního trhu a forem soukromého, rodinného a partnerského života v české společnosti (dále jen „Proměny“).
Ve výsledku vyšly tři skupiny české populace 25–54letých. První je skupina konzervativců, kteří považují manželství za jediné správné a možné řešení společného života partnerů.
K této variantě se kloní 30 % respondentů a respondentek. Tradiční rodinné chování vystihuje osoby s vyšším stupněm vzdělání (Nývlt–Šustová, 2014).
Druhou možností jsou nesezdaná soužití, tedy bydlení s partnerem pod jednou střechou s absencí manželství. K této skupině se hlásí 37 % české populace. Páry žijící v kohabitaci spojují odkládání manželství s odkladem zakládání rodiny. Dále Hamplová zjistila, že polovina dětí, které se narodí ženě žijící v nesezdaném soužití, patří do úplných rodin, a druhá polovina dětí se narodí matkám samoživitelkám (Hamplová, 2007). To vede k nestabilitě rodinných soužití (Nývlt–Šustová, 2014). Důvodem, proč ženy byly neprovdané, bylo zodpovězeno polovinou respondentek odmítnutí sňatku partnerem a s tím související nejistota ohledně jejich vztahu. Dále Hamplová dokázala, že ženy žijící před porodem s partnerem v kohabitaci uzavřely sňatek po porodu častěji než ženy nežijící s partnerem (Hamplová, 2007). Neznamená to ale, že by kohabitace nahrazovala manželství. Stále platí, že většina žen chce vychovávat dítě v manželství, ale pokud se narodí dítě v kohabitaci, s velkou pravděpodobností bude pár preferovat nesezdané soužití. Také autoři článku Rodinná soužití s dětmi v České republice z pohledu výběrových šetření v domácnostech prokázali, že obecně platí, že po narození prvního dítěte teprve uzavřou partneři sňatek (Nývlt–Šustová, 2014). Dále bylo zjištěno z šetření Manželství, práce a rodina, že především mladí muži nemají jasné rodičovské plány anebo děti ani neplánují (Hašková–Rabušic, 2008). Poslední skupina, která byla zjištěna na základě dat výběrového šetření Proměny, by se dala označit jako „individualizované formy soužití“, kterým nevadí jakékoliv uspořádání rodinného života. Tuto variantu zvolilo 33 % respondentů, většina těchto respondentů neměla stálého partnera/partnerku, i tento problém je jedním z důvodů odkladu narození prvního dítěte do pozdějšího věku (Hašková–Rabušic, 2008). Podle
autorek Šťastné, Slabé a Kocourkové (2017) existují další důvody, které ovlivňují odklad narození prvního dítěte v České republice. Podle již výše zmíněných důvodů jsou definovány ještě dva faktory. Těmi jsou sladění pracovního a rodinného života a zdravotní potíže (Šťastná a spol., 2017). Se zvyšujícím se věkem ženy roste také riziko, že žena neotěhotní či bude mít zdravotní problémy. Tedy pokud ženy odkládají zakládání rodiny do pozdějšího věku, zároveň si zkracují své reprodukční období, a tedy možnost otěhotnět (Paloncyová a spol, 2021; Šťastná a spol., 2017).
2 Analytická část
2.1 Porovnání úrovní plodnosti České republiky s evropskými státy
2.1.1 Transverzální pohled
Potýká se s odkladem zakládání rodiny do pozdějšího věku jenom Česká republika? Tento trend postihuje většinu vyspělých zemích nejen v Evropě, které si prošly druhou demografickou tranzicí. Pro srovnání, jak je na tom Česká republika s ostatními zeměmi, byly vytvořeny dva grafy specifických měr plodnosti pro vybrané státy Evropské Unie (dále jen EU), Českou republiku a průměr všech zemí EU27. Byli zvoleni zástupci z jednotlivých částí Evropy. Za východní Evropu bylo vybráno Maďarsko, naopak za západ Evropy Nizozemí. Španělsko bylo zvoleno jako jedna ze zemí jižní Evropy a na druhé straně Švédsko za severní Evropu. Pro porovnání byla určena Česká republika a Evropská Unie. Data byla stažena z databáze Eurostatu za poslední dostupný rok – 2018.
Obr. 2.1 Výběr evropských států a jejich celkové úhrnné plodnosti v roce 2018; vlastní zpracování, zdroj dat: EUROSTAT
Při pohledu na následující grafy lze pozorovat, v jakém věku ženy mají nejčastěji děti. Na prvním grafu (viz Obr. 2.2) lze vidět, že Česká republika spolu s Holandskem na špici a Švédskem převyšuje specifické míry plodnosti EU. Naopak Maďarsko a Španělsko se nachází pod průměrem EU. U jižních zemí Evropy je známo, že mají nižší úhrnnou plodnost, z toho vyplývá, že i specifické míry plodnosti musí být na nízké úrovni.
Obr. 2.2 Specifické míry plodnosti EU a vybraných států EU; vlastní zpracování, zdroj dat:
EUROSTAT
Nelze si nepovšimnout, že Španělsko má posunutý věk, kdy ženy mají nejčastěji děti, přibližně 34 let, což je o 4 roky více, než mají vybrané země EU a průměr Evropské Unie.
Tedy průměr EU a ostatní vybrané státy kromě Španělska mají tento věk kolem 30 let.
Španělsko je též typické vysokou nezaměstnaností mladých, těžce shánějí uplatnění na trhu práce, tím pádem odkládají odchod od rodičů a založení vlastní rodiny (Wood a spol., 2014;
Nývlt, 2019; Paloncyová a spol., 2021). Česká republika je na tom podobně jako Švédsko, které též umožňuje poměrně dlouhou rodičovskou dovolenou, na které se může střídat muž se ženou. Naopak od České republiky jsou ve Švédsku rozšířeny částečné úvazky právě pro matky, potažmo muže, na rodičovské dovolené (Oláh–Bernhardt, 2008). Podle Zprávy o rodině je na českém trhu práce nedostatek polovičních úvazků, které chybí hlavně matkám vracejícím se z rodičovské dovolené. Většinou nemají na výběr a musí zvolit zaměstnání na plný úvazek (Kuchařová a spol., 2020). Když už by si české matky zvolily možnost práce na částečný úvazek, tak většinou vzhledem k nižším platům v České republice se jim sníží kvalita života (Nývlt, 2020). Na vrcholu se drží Nizozemí, naopak kromě Španělska je pod průměrem EU i Maďarsko. Tato země je ale zajímavá vyšší mírou plodnosti u náctiletých.
Maďarsko má podobný počet obyvatel jako Česká republika, ale co týká počtu živě narozených věkové skupině 14–19letých žen, tak Maďarsko oproti České republice má téměř dvakrát vyšší specifickou plodnost nejen v roce 2018, ale i v letech předchozích. Je to také způsobeno díky vyšším specifickým mírám plodnosti prvního pořadí v Maďarsku ve věkové skupině 14–19letých žen.
Druhý graf se liší od toho prvního ve specifických mírách plodnosti prvního pořadí. Lze tedy pozorovat věk matek při narození prvního dítěte. Ten je sice trochu nižší, než tomu bylo bez rozlišení pořadí, ale průběh grafu se takřka nezměnil mimo posunu po ose x doleva a po ose y dolů, jelikož se jedná o specifické míry prvního pořadí. Česká republika se odklonila od Švédska doleva, tedy průměrný věk prvorodiček v ČR je nižší než ve Švédsku. Pořadí států se změnilo, Česká republika předběhla ve specifických mírách plodnosti prvního pořadí
0,000 0,015 0,030 0,045 0,060 0,075 0,090 0,105 0,120 0,135 0,150
Míra plodnosti
Věk
Specifické míry plodnosti EU a vybraných států EU
ČR Nizozemí Španělsko Maďarsko Švédsko EU27
Nizozemí. Při pohledu na Obr. 2.3 je stále znát, že Česká republika má nižší průměrný věk matek při narození prvního dítěte než ostatní evropské státy. Je to pozůstatek z období před rokem 1989, kdy patřilo Česko mezi země s nejnižším průměrným věkem při prvním sňatku a narození prvního dítěte. Dále se mezi země s poměrně nízkým průměrným věkem matek při narození prvního dítěte řadí postkomunistická země – Maďarsko (Hašková–Rabušic, 2008). Nakonec lze říct, že naopak Španělky zakládají rodinu déle než ostatní Evropanky.
Obr. 2.3 Specifické míry plodnosti 1. pořadí EU a vybraných států EU; vlastní zpracování, zdroj dat:
EUROSTAT
V následujícím grafu jsou shrnuty vybrané země Evropské Unie a průměr EU v hodnotách ukazatele celkové úhrnné plodnosti a úhrnné plodnosti prvního pořadí. Průměr EU je vyznačen zeleně a Česká republika červeně. Hodnoty jsou seřazeny vzestupně podle celkové úhrnné plodnosti. Nejvyšší hodnotou tohoto ukazatele se pyšní Švédsko s 1,76 dítěte na jednu ženu, naopak nejnižší hodnotou disponuje Španělsko s 1,26 dítěte na jednu ženu.
Česká republika se blíží k úhrnné plodnosti Švédska – 1,71 dítěte by v České republice připadalo na jednu ženu za neměnných měr plodnosti a úmrtnosti v celém jejím reprodukčním období. Průměr Evropské Unie dosahuje hodnoty 1,56 dítěte na jednu ženu.
Je zajímavé, že z pohledu úhrnné plodnosti prvního pořadí je na tom nejlépe Česká republika s hodnotou 0,86 dítěte na jednu ženu.
0,000 0,005 0,010 0,015 0,020 0,025 0,030 0,035 0,040 0,045 0,050 0,055 0,060 0,065 0,070 0,075
Míra plodnosti
Věk
Specifické míry plodnosti 1. pořadí EU a vybraných států EU
ČR Nizozemí Španělsko Maďarsko Švédsko EU27
