V
YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ VP
RAZE FAKULTA FINANCÍ A ÚČETNICTVÍKatedra finančního účetnictví
Obor: Účetnictví a finanční řízení podniku
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Lenka Nováková
Interní audit
Pedagogické vedení: STROUHAL Jiří, Ing. Ph.D.
2006
P r o h l á š e n í
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně . Veškerá použitá literatura a prameny jsou uvedeny v seznamu.
V Praze, dne
1. Úvod………4
2.Podstata auditu a jeho cíle………..5
2.1. Vývoj auditu……….5
2.1.1.Vývoj auditorské profese v ČR……….. ………7
2.2.Definice auditu………...7
2.3.Druhy auditů……….8
2.4.Vztah externího a interního auditu………9
3.Interní audit………11
3.1.Vývoj interního auditu………11
3.2.Interní audit v tradičním a moderním pojetí………...12
3.3.Úkoly a účel interního auditu………13
3.4.Interní auditor……….14
3.4.1.Profesionální profil………...14
3.4.2.Etický kodex a chování……….15
3.4.3.Standardy pro profesionální praxi interního auditu………..16
3.4.4.Odborná příprava interního auditora……….16
4.Pracovní postup interního auditu ……….17
4.1.Plánování auditu……….17
4.2.Východiska auditu………..18
4.3.Dokumentace auditu - auditorský spis……….18
4.4. Příprava auditu………..19
4.5.Techniky auditorské práce……….19
4.6.Výsledek interního auditu - auditorská zpráva………20
5.Interní audit ve Škoda Auto, a.s……….21
5.1.Historie a současnost………...21
5.2.Interní audit v rámci organizační struktury………24
5.3.Normy upravující práci Interního auditu ve Škoda Auto, a.s………25
5.4.Oddělení Interního auditu………..25
6.Závěr………27
Literatura………29
1. Úvod
Svět a společnost prochází neustálými změnami, vyvíjí se a mění. I historie byla na změny bohatá, velmi významným mezníkem ve vývoji lidstva byla průmyslová revoluce. V té době dochází v Evropě (především ve Velké Británii) k závažným technickým, ekonomickým a společenským změnám Vznikali nové podniky a jejich růst přináší různorodé problémy s jejich řízením. Rozvoj auditu byl vyvolán nárůstem účetních informací a nutností zabezpečit spolehlivost účetního systému.
S rostoucí velikostí podniku, která byla měřena počtem zaměstnanců, obratem a hodnotou užívaného majetku, se zvyšovalo riziko omylů a podvodů. Proto bylo vyžadováno, aby správnost účetnictví bylo vedeno vedle nezávislého externího posuzování také interními auditory.
V současné době stoupá význam a postavení interního auditu v rámci organizační struktury a to je jeden z důvodů, proč jsem si za téma své bakalářské práce zvolila problematiku Interního auditu. Dalším důvodem je mé několikaměsíční působení na oddělení Interního auditu ve Škoda auto a.s.
Cílem mé bakalářské práce je přiblížit nejen historii, ale i dnešní pojetí interního auditu. Práce je rozdělena do několika kapitol. První z nich podrobně představuje historii, definice tradičního a moderního pojetí interního auditu a úlohy, které interní audit v současné době plní. Tato kapitola se mimo jiné týká rozdělení auditu na dva významné druhy a hovoří o jejich vztahu.
Další kapitola obsahuje informace o interních auditorech, o Standardech pro profesionální praxi interního auditu, o etickém kodexu a o odborné přípravě interního auditora.
Čtvrtá kapitola pojednává o pracovním postupu interního auditu.
Konkrétně popisuje jednotlivé fáze postupu interního auditora.
Předposlední kapitola mé bakalářské práce podrobněji popisuje fungování interního auditu ve firmě Škoda auto a.s., ve které jsem měla
možnost několik měsíců pracovat jako praktikantka a podílet se na provádění konkrétních prověrek pod dohledem zkušených auditorů.
2. Podstata auditu a jeho cíle 2.1. Vývoj auditu
Význam slova audit byl odvozen z latinského slova audire ( = slyšení, poslouchání, dozvídání se ).
Historie auditu je prastará a úzce souvisí s rozvojem účetnictví, ji staří Egypťané vyžadovali, aby o daňových příjmech referovali dva nezávislí úředníci. Již ve třetím stoletím před naším letopočtem římští vládci mívali ve zvyku určovat tzv. kvestory, kteří kontrolovali evidenci ( účetnictví ) ve všech provinciích. Kvestoři byli povinni „účtovat“ před shromážděním, které se skládalo z posluchačů.
Významným okamžikem ve vývoji auditu byl počátek minulého století, kdy v průmyslově nejvyspělejších zemích Evropy nastává průmyslová revoluce.
V této době ke vzniku auditorské profese přispěly především tyto faktory:
• hospodářský a technický rozvoj
• vyšší investiční náročnost
• potřeba koncentrace kapitálu
• vznik nové právní formy podnikání akciové společnosti
• potřeba specifické formy ochrany vlastníků
První právní akt o „ auditorech“ nacházíme ve Velké Británii v zákoně o akciových společnostech tzv. Companies Act. Ten stanovil, že jeden nebo více akcionářů pověřuje bilance společnosti, za jejich sestavení je odpovědný ředitel společnosti. Akcionář tak tímto ustanovením zákona získal právo kontrolovat účetní knihy a výkazy společnosti.
Sestavené účetní výkazy byly v té době charakterizovány pojmy
„pravdivé a bezchybné“ hlavní důraz byl kladen především na odstraňování chyb, nespravedlností, popřípadě defraudací, které mohli ovlivnit majetek společnosti i každého jednotlivého akcionáře.
Ústupem zpět bylo vydání zákona o akciových společnostech z roku 1856, který stanovil ověřování účetních výkazů na dobrovolné bázi a až v roce 1900 je doplňkem právního předpisu audit povinně vyžadován. V této době však stále chybí zmínka o profesním vzdělání auditorů, je ale stanoveno, že osoba auditora musí být na auditované společnosti nezávislá.
Až teprve Companies Act z roku 1948 vyžaduje, aby auditorskou činnost prováděli pouze osoby profesně kvalifikované a účetní znalci.
Kromě toho má ještě jiný význam, formálně sice akceptuje předchozí vývoj, zároveň ukládá akciovým společnostem řadu povinností:
• předkládat výkaz zisků a ztrát akcionářům v ročních intervalech
• povinnost informovat veřejnost o použitých účetních politikách při sestavování účetních výkazů
• společnosti, které měly kontrolní podíl v jiných společnostech, byly povinny sestavovat tzv. konsolidované účetní výkazy
• pojetí „pravdivost a bezchybnost“ se mění na „pravdivé a věrné zobrazení“
Ve vývoji auditu se stále více a více zdůrazňovalo pojetí „true and view“, což formálně upravil až Companies act z roku 1967.
Rostoucí velikost podniků, měřená počtem zaměstnanců, obratem a hodnotou majetku, zvýšila riziko omylů a podvodů. Vyžadovalo se tak, aby kromě nezávislého externího posuzování, byla správnost účetnictví zabezpečována pracovníky podniku, interními auditory.
2.1.1. Vývoj auditorské profese v ČR
V české republice je auditorská činnost relativně novou profesí.
Vyhláška FMF č. 63/89 Sb., o ověřovatelích (auditorech) a jejich činnosti, byla určena především pro kontrolu účetních závěrek podniků se zahraniční majetkovou účastí.
Zákon č.524/92 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky vymezuje základní pojmy a určuje pravidla pro pojetí auditu v naší zemi.
2.2. Definice auditu
„Audit v obecném smyslu slova je prostředek, jímž jedna osoba ujišťuje druhou o kvalitě, podmínkách či stavu určité skutečnosti, kterou první osoba prozkoumala. Potřeba takového auditu vyplývá z nejistoty nebo pochybností druhé osoby o kvalitě, podmínkách či stavu předmětné skutečnosti a z nemožnosti tuto jistotu nebo pochybnost odstranit vlastními silami.“ (T. Lee: Company Auditing, Chapman & Hall, London 1986) (4)
„Nezávislé ověření a vyjádření názoru na účetní závěrku podniku jmenovaným auditorem na základě tohoto jmenování a ve shodě s příslušnými zákonnými předpisy.“ (Britská definice dle Auditing Practices Commitee, J. Dunn, I. Gray, D. Walters) (4)
„Audit je systematický proces objektivního získávání a vyhodnocování důkazů, týkajících se informací o ekonomických činnostech a událostech , s cílem zjistit míru souladu mezi těmito informacemi a stanovenými kritérii a sdělit výsledky zainteresovaným zájemcům.“ (American Institute of Certified Public Accountants – uvedeno v David N. Ricchiute: Audit, Victoria Publishing, Praha, 1994) (4)
„Auditing je proces, pomocí něhož kompetentní a nezávislá osoba shromažďuje a vyhodnocuje poznatky o kvantifikovatelných informacích, týkajících se určité ekonomické entity za účelem stanovení a sdělení stupně souhlasnosti mezi kvantifikovatelnými informacemi a stanovenými kritérii.“
(A. A. Arens, J. K. Loebbecke: Auditing, an integrated approach, Prentice – Hall, 1988) (4)
Z výše uvedených definic vyplývají základní cíle auditu:
• zvýšení věrohodnosti účetních informací těch společností, které povinně zveřejňují účetní závěrky a výroční zprávy.
• morální a preventivní působení proti vzniku chyb a podvodů.
• poradenská a výchovná funkce.
2.3. Druhy auditů
Externí audit
Je definován jako veřejné služba, kterou poskytují kvalifikovaní odborníci v oboru účetnictví. Tato činnost spočívá v provádění kontroly finančního stavu společnosti, a to podle právních norem a s pomocí speciálních technik. Je zaměřen na individuální a konsolidované účetní výkazy. Cílem je ověřit, zda hospodářská situace společnosti odpovídá finančnímu a ekonomickému stavu společnosti v daném okamžiku, zda jsou výsledky a změny v souladu s obecně přijatými účetními zásadami. Provádí ho zpravidla na objednávku vlastníků podniku nezávislí externí auditor.
„ Externí auditor “ je fyzická nebo právnická osoba zapsaná do seznamu auditorů. Musí být nezávislý jak na státních orgánech, tak na vedení auditované společnosti i na ostatních zájmových skupinách.
Právní úprava v ČR týkající se působení externích auditorů v oblasti účetnictví je upravena zákonem č. 524/1992. o auditorech a Komoře auditor
Státní audit je zvláštním případem externího auditu. Je vykonáván zákonem určeným úřadem a jeho hlavní činnost je kontrola hospodaření se státní majetkem. V české republice je tato činnost svěřena do pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu (NÚK), jehož existence vychází přímo z Ústavy České republiky.
Interní audit
Více se budu internímu auditu věnovat v následující kapitole, a proto zde uvedu pouze jednu z definic interního auditu.
„ Interní audit je nezávislá, objektivní, ujišťovací a konzultační činnost zaměřená na přidanou hodnotu a zlepšení provozu organizace. Pomáhá organizaci dosáhnout její cíle tím, že zavádí systematický metodický přístup k hodnocení a zlepšení efektivnosti řízení rizik, řídících a kontrolních precesů.“ (definici schválila rada Institutu interních auditorů v červnu 1999 na základě celosvětové diskuse)
2.4. Vztah externího a interního auditu
Interní audit se uskutečňuje prostřednictvím vlastních pracovníků společnosti. Externí audit vyžaduje jako základní podmínku své existence a důvěryhodnosti, aby odborníci, jež jej provádí, nebyli zaměstnanci auditované společnosti . To znamená, aby byli zcela nezávislí na dané společnosti a jeho vedoucích pracovnících.
Schéma 1 – Vztah interních a externích auditorů k uživatelům (5)
Databáze podniku
Externí audit
Externí uživatelé Interní audit
Interní uživatelé
Schéma 2 – Vztah interního a externího auditu
Externí audit Interní audit
Legislativní
úprava Zákon o účetnictví Zákon o finanční kontrole
Obchodní zákoník X Nařízení ČNB
Zákon o auditorech a Komoře auditotů
Uživatelé Vlastníci, investoři, třetí
osoby X Představenstvo,
managemant
Cíl
Nezávislé vyjádření názoru na účetní
závěrku
X
Efektivní řízení rizik, kontrola procesů a
řízení organizace Začlenění
auditu v organizaci
stojí mimo podnik X útvar společnosti
Povinnost auditu
Stanovena zákonem (a.s. a další společnosti splňující
kritéria)
X Veřejná správa, banky
Definice postupu práce
Auditorské směrnice
KAČR X
Standardy pro profesionální praxi
interního auditora
Časový interval Pravidelně X Průběžně
Předmět auditu Činnosti s vazbou na
finanční výkazy X Všechny činnosti podniku
3. Interní audit
3.1. Vývoj interního auditu
V kapitole 2.1. jsem se již stručně historií auditu zabývala. Šlo ale především o historii externí audit. Historii interního auditu je mladší .
Již jsem se zmínila, že rostoucí velikost podniků znamenala zvýšené riziko omylů a podvodů a vyžadovalo se, aby vedle nezávislého externího posuzování, byla správnost účetnictví zabezpečena i pracovníky podniku – interními auditory.
Význam interního auditu v průběhu posledních let rostl a vyvíjel se.
Postupem času přibývaly k hlavní funkci interního auditu i další činnosti podporující efektivní řízení podniku.
Interní auditor byl v minulosti kontrolorem účtů, stále dohlížel na účetní a finanční oblast podniku.
Významným přelomen v rozvoji interního auditu bylo založení Institutu interních auditorů (IIA) v New Yorku v roce 1941. Dnešním sídlem institutu je Altamonte Springs na Floridě. V současné době k němu patří interní auditoři většiny evropských zemí, Spojených států, Kanady, Asie, Afriky a Austrálie.
Hlavní činností institutu je odborné školení interních auditorů, profilování a rozvoj interní auditorské činnosti. Dále se institut zaměřuje na vypracování norem a pravidel, které zaručují správné vykonávání této činnosti, při současném dodržování etických pravidel.
Český Institut Interních Auditorů (ČIIA) vznikl až v roce 1994.
Snaha sjednotit přístupy k problematice interního auditu vedlo k založení Evropské Konfederace Institutů pro interní audit (European Confederation of Institutes Auditing – ECIIA), která zachovává úplnou autonomii národních institutů. Konfederace zaměřuje svou pozornost na prosazování a rozvíjení profesionální praxe v oblasti interního auditu v Evropě prostřednictvím členských organizací .
V současné době roste význam interního auditu v rámci organizační struktury podniku. Činnost interního auditora má své místo vedle nejvyšší
řídící úrovně (představenstva, vrcholového managementu nebo dozorčí rady) a slouží jako poradní orgán vedení podniku.
3.2. Interní audit v tradičním a moderním pojetí
Interní audit býval definován jako, „činnost, kterou vykonává specializovaný personál ve vlastním podniku, přičemž jeho činnost se vztahuje na všechny druhy operací, které se v podniku uskutečňují, tak aby byla zajištěna vnitřní kontrola a efektivnost řízení, a to nezávisle na výkonu funkce a odpovědnosti vedoucích pracovníků uvedeného podniku.“
Tato zastaralá definice zužovala činnost interního auditu na zkoumání a vyhodnocování vnitřní podnikové kultury, přičemž nebylo jasné, zda má na mysli kontrolování nebo všechny řídící a kontrolní mechanizmy.
Hledala se tedy jiná koncepce, která odráží podmínky, které jsou s touto odbornou činností spojeny:
• objektivnost
• pravdivost
• nezávislost
• použití metod auditorské činnosti
Interní audit byl tedy definován jako nezávislá, objektivní, ujišťovací a konzultační činnost zaměřená na přidanou hodnotu a zlepšení provozu organizace. Pomáhá organizaci dosáhnout její cíle tím, že zavádí systematický metodický přístup k hodnocení a zlepšení efektivnosti řízení rizik, řídících a kontrolních procesů.
Tato moderní koncepce se liší od představy, která byla přijímána tradičně, především tím, že interní audit je pouze revizí ostatních kontrol v podniku.
Rozdíl mezi tradičním a moderním přístupem k internímu auditu, respektive role tradičního a moderního interního auditora je zřejmý
Schéma 3 – Tradiční versus moderní pojetí interního auditu (1)
Policajt Poradce
Autorita: Formální Neformální
Zdroj autority: Podnikové předpisy Osobní schopnosti, zkušenosti
Opatření k nápravě Nátlak Doporučení
3.3. Úkoly a účel interního auditu
V prvních vývojových etapách se interní audit zabýval převážně finančním auditem a vnitřní účetní kontrolou, postupem času se přidávali další funkce. Pro dosažení vysoké kvality výkonů poskytovaných podnikatelem se za velmi důležitý považuje audit jakosti. S ochranou životního prostředí souvisí ekologický audit.
V současné době nabývají služby poskytované interním auditem například těchto podob:
• finanční audit
• prevence a odhalování podvodu
• vnitřní účetní kontrola
• audit kontraktů (investoři, dodavatelé, odběratelé)
• audit souladu (harmonie) podnikové politiky postupů se zákony, vyhláškami a nejrůznějšími zařízeními
Role interního auditora
Tradiční Moderní
• audit operací
• audit produktivity
• audit podniku
• audit managementu
• audit jakosti
• audit ekologický
• audit personálního rozvoje
• audit vnějších podnikových vztahů
Hlavními žadateli o služby interní auditu jsou především:
• řídící orgány společnosti
• provozní management
• výbor pro audit
• externí auditoři
Účelem činnosti interního auditu (podle definice IIA) je především pomáhat pracovníkům organizace efektivně plnit jejich funkce. Pro dosažení tohoto cíle jsou jim poskytovány informace, návrhy, doporučení, hodnocení a analýzy.
3.4. Interní auditor
3.4.1. Profesionální profil
Interní auditor je většinou osoba zaměstnaná v dané společnosti, což by mohlo negativně působit na jeho nestrannost, jako na jeden z předpokladů úspěchu interního auditu. Interní auditor by však měl být nezávislý vůči auditované činnosti nikoli vůči auditované společnosti. Interní auditor tedy postrádá nezávislost, kterou mají externí auditoři. Interní auditor
je nezávislý pokud může svoji profesi provádět svobodně a má možnost vyřknout nestranné a nezaujaté soudy, důležité pro vedení auditu.
Stejně jako externí auditor, musí také interní auditor splňovat odborné požadavky, které jsou na výkon jeho profese kladeny. Interním auditorem by měla být osoba dynamická s osobní přitažlivostí, se společenským vystupováním. Osoba se schopností naslouchat, vytvářet ovzduší důvěry, žádá-li o informaci nebo o jakýkoliv údaj týkající se její odborné práce.
Samozřejmostí je vzdělání a kvalifikace, kterou musí stále rozšiřovat a zdokonalovat, musí mít neustálý přehled o rizikách, která mohou ohrozit organizaci a o nových trendech ve své profesi. Interní auditor by měla být osoba čestná a objektivní, která umí efektivně mluvit a jasně psát. Má široké znalosti v oblasti finančního účetnictví, marketingu, práva, manažerského účetnictví, statistiky, financí, ekonomie a také ovládání práce na počítači.
Interní auditoři, kteří jsou uznáváni managementem jako odborníci na manažerskou kontrolu a riziko, jsou základem budoucího úspěchu organizace.
3.4.2. Etický kodex a chování
Etický kodex dává přehled o tom, jak interní audit může sloužit ostatním. Vztahuje se jak na jednotlivce, tak na ostatní instituce, které vykonávají služby interního auditu. Je závazný pro všechny členy IIA a všechny certifikované interní auditory (nositele certifikace CIA).
Etický kodex je tvořen dvěmi složkami, jednak principy, které se vztahují k profesi a praxi interního auditu. Dále pak pravidly jednání, která představují normy, jejichž dodržování se od profesionálů v interním auditu očekává. Normy představují pomoc při interpretaci principů jsou návodem k etickému chování.
3.4.2.1. Principy etického kodexu
• integrita – integrita interních auditorů s organizací zabezpečuje důvěru v jejich profesionální úsudek
• objektivita – při sběru, hodnocení a sdělování informací o činnostech či procesech a při formulování svých názorů se nesmějí auditoři nechat ovlivnit svými vlastními zájmy či zájmy jiných osob
• důvěrnost – hodnotu a vlastnictví informace nevyužije interní auditor bez předběžné autorizace, nezavazuje-li ho zákon či profesionální povinnost.
• kompetentnost – spočívá v aplikaci potřebných znalostí, schopností a zkušeností při poskytování služeb auditora
3.4.3 Standardy pro profesionální praxi interního auditu
Standardy pro profesionální praxi jsou principy, které při své práci využívají interní auditoři na celém světě. Mezi jejich hlavní účely patří, umožnit všem úrovním managementu porozumět úloze a odpovědnosti interního auditu, dále pak stanovit základnu pro vedení a měření výkonu interního auditu, v neposlední řadě zlepšit praktický výkon interního auditu.
Minimální rozsah náplně práce útvaru interního auditu je stanoven Standardy IIA. Standardy jsou rozděleny na dvě části. První z nich popisuje požadavky kladené na osobu interního auditora a útvar interní auditu.
Druhou částí jsou standardy dávající návod postupu při provádění interního auditu.
3.4.4. Odborná příprava interní auditora
V současné době se interní audit stává poradním orgánem vedení organizace, interní auditoři by tedy kromě funkce kontrolóra měli ovládat manažerskou ekonomiku a management. Rovněž by si měli uvědomovat řídíci, plánovací, koordinační a organizační funkce interního auditu.
Interní auditor si musí neustále udržovat aktuální přehled a informovanost v rámci svého pole působnosti. Podniky s dobrou organizací útvaru interního auditu dbají na dodržování povinného počtu hodin odborné přípravy, které jsou věnovány výcviku a aktualizaci informovanosti interních auditorů.
Proces odborné přípravy interního auditora má tři základní oblasti.
První z nich je seznámení se s podnikem, s jeho činností, organizační strukturou a obecnými informacemi. Další je seznámení se s auditorskou činností, která v sobě zahrnuje informace o interním auditu, koncepci finančního auditu a auditu řízení, funkční analýzu apod. Poslední ze základních oblastí je teoretická příprava, která obsahuje organizaci a řízení podniku, znalosti z ekonomie, informatiky a techniky, finanční a manažerské účetnictví a odvětví podnikání.
4. Pracovní postup interního auditu 4.1. Plánování auditu
Každý audit prováděný na oddělení interního auditu musí být naplánovaný. Plánováním auditu se zaručuje optimální využití kapacit interního auditu .
Rozlišujeme tři hlavní typy plánů . Jedním z nich jsou plány strategické (s horizontem 3 až 5 let), které závisí na velikosti a struktuře podniku a velikosti útvaru interního auditu. Strategický plán se vypracovává buď komplexně najednou pro celý útvar interního auditu nebo se vypracují plány pro jednotlivé složky interního auditu a z těchto dílčích plánů se sestaví komplexní plán pro celý útvar interního auditu.
Dále se setkáváme s plány periodicky ročními. Ty vycházejí z plánů strategických a pokrývají veškeré aktivity útvaru interního auditu pro příslušný rok. Stanovují priority a odráží potřeby vedení organizace.
Plány operativní jsou sestavovány na čtvrtletí a jsou členěny na měsíce. Konkretizují roční plán a o jeho zapracování a struktuře rozhoduje vedoucí útvaru interního auditu.
Plány musí směřovat k činnosti organizace. Vychází z vyhodnocených rizik, podle nichž jsou sestavovány priority činnosti interního auditu. Při sestavování plánu je nutné brát v úvahu též požadavky legislativy, managementu, návrhy spolupracovníků, externích auditorů a změny v okolí organizace.
4.2. Východiska auditu
Tabulka 1 - Tradiční versus rizikový přístup k auditu
Tradiční přístup Rizikový přístup
Identifikace obecných cílů Určení klíčových rizik Identifikace specifických cílů Identifikace limitů rizika
Identifikace technik a řízení kontroly Vytvoření hypotézy o řídících a kontrolních mechanizmech Zhodnocení adekvátnosti technik
řízení a kontroly Prověření platnosti hypotézy
Testování vybraných technik řízení
a kontroly Oznamování výsledků Předložení stanoviska a doporučení
4.3.Dokumentace auditu – auditorský spis
Auditorský spis obsahuje všechny podstatné materiály vypracované a získané v průběhu provádění auditu, jeho účelem je doložit průběh celého procesu auditu. Spis slouží jako podklad pro vypracování zpráv.
Dokumentace se zakládá ke každému auditu, jeho obsah se liší podle povahy auditu a přihlíží k podmínkám provádění auditu. Spis dokládá
činnosti auditu ve fázích přípravy, provedení, zpracování výsledků a jejich prezentace a ve fázi přijetí opatření a jejich plnění.
4.4. Příprava auditu
Interní auditor provádí kontrolní činnost dle programu. Využívá uznané postupy a metodiky, dle typu a druhu auditu. Je-li interní auditor pověřen k auditu, ukládá se mu povinnost tento audit provést. Vedoucí příslušného pracoviště mu oznámí typ a účel auditu, jeho zahájení a ukončení.
Interní auditoři kromě výše uvedených povinností mají také některá práva. Musí jim být umožněn vstup na veškerá pracoviště podniku, dle jejich potřeby. Mají právo požadovat jakékoliv doklady a informace související s tématem auditu a pořizovat jejich kopie. Mohou požadovat předložení technické a provozní dokumentace a záznamů, pracovních a bezpečnostních příkazů souvisejících s předmětem a výkonem auditu.
Zaměstnanci jsou povinni respektovat nezávislou kontrolní činnost útvaru auditu jako součást řídící práce vedení společnosti. Dále napomáhat provedení auditu podle oznámení a typu účelu. Umožňují vstup na pracoviště, podávají požadované informace, dokládají svoji činnost. Na požádání zodpovídají veškeré dotazy a podávají úplné, pravdivé informace z oblasti auditovaného tématu. Respektují metodu a techniku činnosti auditorů. Právem zaměstnanců je vyjádřit se v průběhu auditu k nálezům a žádat zaprotokolování výhrad a uvedení důvodů svého stanoviska.
4.5. Techniky auditorské práce
Interní auditor aplikuje pouze takové techniky, které jsou nezbytné pro činnost, jež má být auditována. Auditor je povinen používat takové techniky , které zabezpečují požadované výsledy a současně nevyvolávají přílišné náklady.
Přehled často používaných technik:
• Interview
• Komparativní analýza – dovoluje porovnávat data získaná z různých zdrojů, s cílem identifikovat odchylky
• Postupový diagram – stanovuje použití diagramové sítě pro určení kroků, které musí být podniknuty dříve, než bude projekt zakončen
• Analytický přehled – umožňuje nám srovnávat údaje příjmů, výdajů atd. za tutéž jednotku v různých obdobích
• Výběrový vzorek
• Pozorování
• Srovnávání - zjišťuje shodné či rozdílné stránky u dvou či více různých předmětů a jevů
• Analogie – na základě shody některých znaků několika předmětů či jevů usuzujeme na přibližnou shodu i u ostatních předmětů a jevů či shod v ostatních znacích. Využívá se při zkoumání neznámých jevů
• Analýza a syntéza
• Abstrakce – myšlenkové oddělení nepodstatných vlastností od vlastností podstatných, což umožňuje zjistit obecné vlastnosti a vztahy
• Indukce a dedukce
• Matematické a statistické metody
• Modelování – reprodukuje vlastnosti dané skutečnosti
4.6. Výsledek interního auditu – auditorská zpráva
Výsledkem práce útvaru interní auditu je auditorská zpráva. Auditorská zpráva je výsledkem průzkumu, šetření a analýz, které byly uskutečněny při provádění auditu, je shrnutím názorů auditorů na auditovanou oblast.
Obecné požadavky na obsah auditorských zpráv vymezují Standardy pro profesionální praxi interního auditu. (odstavce 430 a 440).
Pro dosažení úplné účinnosti musí každá závěrečná auditorská zpráva splňovat řadu náležitostí. Mezi nejvýznamnější patří pečlivá a vzorná úprava, správná stylizace. Auditorská zpráva musí být jednoduše a přehledně uspořádaná, dále přesná, stručná a věcná. Neměli by se v ní vyskytovat pravopisné chyby, překlepy, měla by být svázaná. Je nutné vyhýbat se rázným tvrzením a agresivním způsobům vyjadřování. Často se využívá normalizovaná struktura zprávy členěná na obsah, úvod, cíle, posudek, doporučení, soupis výjimek.
5. Interní audit ve Škoda Auto, a.s.
Firma Škoda Auto je jeden z největších právních subjektů v naší republice. Zaměstnává něco přes 20000 zaměstnanců. Z toho přibližně 900 v závodě ve Vrchlabí, 2000 v závodě v Kvasinách a zbytek je ze závodu v Mladé Boleslavi a jejím okolí. V závodě ve Vrchlabí se vyrábí speciální provedení Octavií (L&K, RS, 4x4 atd.) a Fabie sedan. V nové hale v Kvasinách se vyrábí Superb, vlajková loď Škoda Auto. V Mladé Boleslavi se vyrábí Fabie hatcback, combi a Octavie. Na počátku všeho byly dva páry šikovných rukou pánů Laurina a Klementa. Začátkem dlouholeté historie značky Škoda byla kola, nejprve byla dvě a o 10 let později již byla čtyři.
5.1. Historie a současnost
Historie podniku Škoda Auto se začala psát pár dnů před vánočními svátky roku 1895, kdy knihkupec Václav Klement a strojník Václav Laurin otevřeli dílnu na opravu a výrobu jízdních kol značky Slavia. Nic v té době nenasvědčovalo tomu, že začali psát velmi významnou kapitolu v dějinách města Mladé Boleslavi, ale současně i položili základy českého automobilového průmyslu.
V roce 1898 navštívil V. Klement Paříž, kde ho uchvátil bicykl s pomocným motorkem nad předním kolem, který považoval z obchodního
hlediska za vhodný artikl pro český trh. Již na jaře 1899 firma Laurin &
Klement zahajuje výrobu motocyklů. K obchodním úspěchům firmy nemalou měrou přispěly i vynikající sportovní úspěchy v mezinárodních soutěžích.
Na sklonku roku 1905 byl v Mladé Boleslavi vyroben první automobil - voituretta typ A. V té době bylo nutno vyřešit zvýšené nároky na financování stále rozšiřované výroby. Soukromá firma s takovým kapitálem nedisponovala, proto byla roku 1907 firma převedena na akciovou společnost. Největší balík akcií získaly rakouská Länderbank a pražská Živnobanka. Firma přeměnou na akciovou společnost získala další prosperitu. Do vzniku první světové války přicházela každoročně s novými typy automobilů a brzy pronikla i na všechny kontinenty.
Válka však úspěšný rozvoj pozastavila. Výroba se přeorientovala na válečné účely, poválečná krize automobilovému sportu nepřála a tak se v polovině 20. let ocitla akciová společnost na osudové křižovatce. Tehdy bylo v zájmu firmy a její další existence splynutí s dalším českým strojírenským kolosem - koncernem Škoda v Plzni. V roce 1925 se tato fúze uskutečnila. S tím souviselo i používání nového označení následně vyráběných automobilů – Škoda. Daleko větší kapitálové možnosti pomohly uskutečnit rozsáhlou modernizaci a přestavbu celého továrního komplexu.
Rozjela se velkovýroba, která umožnila zlevnit zpřístupnit automobily široké veřejnosti. Automobil Populár se stal v roce 1934 nejprodávanějším vozem v republice. Automobilka byla na vzestupu.
Slibný vývoj technicky dobře připraveného podniku byl narušen okupací a druhou světovou válkou. Civilní výroba je zastavena a závod přechází na válečnou výrobu. Škoda se stává součástí hospodářského systému německé říše. Koncem války byla značná část továrny zničena bombardováním.
Po skončení II. světové války, krátce po znárodnění byl mladoboleslavský závod určen k výrobě malého osobního automobilu. Závod přijal nový název – Automobilové závody n. p., v zájmu obchodní tradice nesou však jeho výrobky i nadále značku Škoda.
Po roce 1948 Ministerstvo všeobecného strojírenství stanovilo základní charakteristiky nového vozu spolu s požadavkem nedovážet žádné díly ze zahraničí. Byl proto vybudován domácí dodavatelský průmysl.
Nejvýznamnější etapou v rozvoji podniku je období rekonstrukce v šedesátých letech. Na trhu se objevil malý osobní automobil Škoda 1000MB. Následovaly Škoda 1203 ( 1968 ), Škoda 100 (1970 ). Export směřoval do zemí RVHP, škodovky byly však žádány i v Anglii, Nizozemí a v severských zemích.
V roce 1989 hledala firma silného zahraničního partnera, který by svými zkušenostmi a investicemi zajistil dlouhodobou mezinárodní konkurenceschopnost podniku. Z původně 24 oslovených zahraničních automobilek byl v poslední fázi vybrán Volkswagen, který nabídl velkou samostatnost a zachování značky Škoda a její další existenci v rámci národního koncernu. Dne 16. dubna 1991 vstoupila v platnost smlouva o začlenění Škody do koncernu Volkwagen. V počátku disponoval VW 31 % podílem, v současné době je již 100 % vlastníkem.
Výsledkem spolupráce byl jeden z nejúspěšnějších automobilů v novodobé historii značky – Škoda Felicia (1994). Dalším významnou událostí bylo vyrobení Škody Octavia (1996), automobilu, který se stal symbolem základního přerodu celého podniku a nástupu nové cesty vedoucí k obnovení prestižní značky. V roce 1996 bylo dosaženo kladného hospodářského výsledku po zdanění – 163 mil Kč. Do vývoje automobilky se ročně investovali značné částky. Například velkou investicí v objemu 17 mld. byla výstavba motorárny, kde se dnes vyrábějí motory a převodovky i pro ostatní značky koncernu.
V roce 1999 došlo ke změně názvu na Škoda auto a.s. Byla zahájena výroba nových modelových řad jako jsou Škoda Fabia, následně Škoda Superba a v současné době je v Kvasinách zahájena výroby modelu Roomster.
Současná organizační struktura je složena z šesti oblastí, za které jsou odpovědni (kromě oblasti T) jednotliví členové představenstva:
Tabulka 2 - Základní oblasti organizační struktury
Oblast
Odpovědná osoba
G Předseda Dipl.-KFM. Detlef Wittig
T Technický vývoj Dr. Harald Ludanek V Výroba a logistika Horst Mühl
P Prodej a marketing Dipl. - Ökonom Fred Kappler
E Ekonomika Holger Kintscher
Z Personalistika Martin Jahn
5.2. Interní audit v rámci organizační struktury
Odborná literatura navrhuje začlenit útvar interního auditu do organizační struktury tak, aby nebyl ohrožen požadavek nezávislosti. V praxi má toto zařazení mnoho podob. Ve Škoda Auto je oddělení Interního auditu podřízeno přímo předsedovi představenstva.
Schéma 3 - Začlenění útvaru Interní auditu do organizační struktury Škoda Auto a. s.
Oblast G
GP – Podniková
komunikace
GA – Interní audit
GS – Plánování výrobků značky
GQ – Řízeníkvality
GK – Optimalizace výrobních nákladů
5.3. Normy upravující práci Interního auditu ve Škoda Auto, a.s.
Oddělení Interního auditu ve Škodě se především soustředí na provádění auditu jakosti a ekologického auditu. Jeho fungování vychází z organizační směrnice pokynu č. 512/11 ze dne 01.06.2004 pod náznem Interní audit.
Odpovědnost za něj nesou útvary:
• „Řízení kvality“ – audit jakosti
• „Řízení výroby“ – ekologický audit
Na oddělení jsou prováděny tyto typy auditů:
• procesní audit – hodnocení kvalitativní způsobilosti procesů vzniku výrobků a sériové výroby dle požadavků VDA 6.3.
• výrobkový audit – porovnává plánované a skutečně dosažené vlastnosti výrobku dle VDA 6.5.
• systémový audit – hodnotí užívání požadavků ISO 9001, VDA 6.1./6.4. a ISO 14001 se zavedenou praxí v integrovaném systému řízení
Další organizační směrnicí je směrnice č.131/1 Revizní činnost ze dne 01.11.97, která upravuje do určité míry audit operací.
5.4. Oddělení Interního auditu
Celé oddělení je tvořeno patnácti pracovníky – auditory, kteří jsou rozděleni do čtyř menších skupin dle oblastí prověrek:
• audit – controlling a financování/personalistika - prověřuje především činnost finanční a personální
• audit – nákup/prodej – hodnotí výhodnost jednotlivých nákupních a prodejních smluvních podmínek, zlepšuje a prověřuje nákupní proces
• ochrana a bezpečnost dat – význam této skupiny v posledních letech zvyšuje s rostoucím tlakem na ochranu informací. Data dnes
patří k nejcennějšímu zboží, jejich krádež nebo zneužití mohou firmu velice poškodit. Hlavním úkolem tohoto týmu je tedy vyhodnocovat veškerá rizika, která souvisí s informačními systémy a snaží se dosáhnout jejich eliminace
• technický audit – jak již název napovídá, se zaměřuje hlavně na výrobní oblast
Útvar Interního audit (v organizační struktuře Škoda označeného GA) se zaměřuje především na kontrolu všech pracovních oblastí, podílnických společností a cizích dodavatelských firem, pro které existuje smluvní právo kontroly. Interní audit má neomezené právo zjišťovat a získávat informace.
Oddělení je povinno vypracovávat Revizní zprávu pro představenstvo a management. Radí odborným oblastem v řádném a efektivním plnění jejich úkolů a dohlíží na splnění a provedení. Kontrola GA však neruší povinnost vedoucích zaměstnanců provádět kontroly v rámci své působnosti a které spadají do pravomocí odborných útvarů.
GA zjišťuje, zda:
• záměry představenstva a managementu jsou z organizačního hlediska řádně plněny
• odpovědné osoby plní svou řídící povinnost s ohledem na vnitřní kontrolní systém
• jsou respektovány zásahy hospodárnosti a rentability
• investice byly účelně vynaloženy
• majetek je dostatečně krytý
Za plnění auditovaných úkolů zodpovídá vedoucí GA, který velmi úzce spolupracuje s oddělením Revize koncernu WV, radí se s nimi nejen v otázkách auditovaného programu, ale poskytuje jí auditní zprávy a tím podporuje koncernovou revizi při provádění kontrol ve společnosti.
Oddělení Interního auditu každoročně spolu koncernovou Revizí vydává program auditu, který schvaluje předseda představenstva. Revizní
program , který se nezveřejňuje, zohledňuje požadavky odborných útvarů a externího auditora. Změny v revizním programu jsou samozřejmě možné, vždy o nich však musí vědět předseda představenstva.
Vedoucí Interního auditu s jednotlivými koordinátory čtyř výše uvedených skupin vybírá kontrolóry, kteří povedou konkrétní prověrku.
Kontrolóři si stanoví metodu kontroly, cíl a čas vyhrazený prověrce. Vyrozumí oddělení, které je předmětem kontroly. Její pracovníci jsou pak povinni poskytovat útvaru GA jakékoliv informace a data bez časových průtahů.
Výsledkem každé prověrky je revizní zpráva či interní sdělení. Sdělení je vyhotoveno ve dvou kopiích – česky a německy. Tato zpráva je nejprve zaslána odbornému útvaru, který podléhal kontrole. Útvar se k zprávě vyjádří. Poté je zpráva zaslána představenstvu a oficiálně zveřejněna.
Útvar taktéž každoročně vyhotovuje komplexní zprávu o své činnosti, která je určena předsedovi a místopředsedovi představenstva a vedoucím koncernové revize. Tato zpráva obsahuje doporučení a výzvy k odstranění nedostatků organizačních postupů a GA sleduje jejich plnění, což je v kompetenci jednotlivých oddělení, ve kterých se nedostatky vyskytly.
6. Závěr
Současné pojetí interní auditu, jeho implementace ve firmě, představuje důležitou součást společnosti. Útvar interního auditu se již nezabývá pouhou kontrolou finančních výkazů či běžnou kontrolní činností, v dnešní době se snaží hodnotit minulé události a z nich hodnotit budoucí vývoje. Změny podnikatelského prostředí vedly k přeměně útvaru interního auditu na poradní a konzultační orgán. Audit tedy představuje podnikovou poradenskou činnost, která slouží potřebám organizace a zvyšuje celkovou efektivnost.
Oddělení interního auditu by mělo být tvořeno vzdělanými odborníky, kteří mají celkový přehled o činnosti podniku, a kterým nechybí ani teoretické a praktické znalosti z oblasti interního auditu. Interní auditor by měla být osoba nezávislá na auditovaných činnostech, která při své práci respektuje Standardy pro profesionální praxi interního auditu a také etický
kodex. Na osobu interního auditora jsou kladeny velké požadavky z hlediska vzdělání, nejvyšším možným stupněm vzdělání v této oblasti je diplom certifikovaného interního auditora.
V České republice je tato profese velmi mladá, začala se objevovat až počátkem devadesátých let a příchodem nového tržního prostředí. Vývoj lze sledovat i v legislativní oblasti, kdy se po vydání zákona o finanční kontrole ve veřejné správě, stává interní audit součástí vnitřního kontrolního systému.
Jednou ze společností, která má ve své organizační struktuře útvar interního auditu je Škoda auto, a.s. Vzhledem k tomu, že Škoda je v rukou německých vlastníků a interní audit je v Německu pojímán odlišně něž v anglosaských zemích, dochází v této oblasti k určitým nejasnostem a špatnému použití pojmového aparátu. Během mého působení Škoda auto došlo na popud pracovníků k přejmenování oddělení Revize na Interní audit, který provádí tzv. audit operací. Toto oddělení zkoumá, zda společnost provádí věci správně, levně, zda se chová eticky, respektuje životní prostředí a dodržuje platnou legislativu.
V mé bakalářské práci jsem nastínila vývoj auditu, zabývala jsem se rozlišením auditu na interní a externí. V druhé části mé práce jsem se zaměřila na přiblížení interního auditu čtenářovi a v konci jsem fungování útvaru interního auditu popsala v konkrétním podniku, ve kterém jsem vykonávala praxi.
Literatura
(1) DVOŘÁČEK, J.: Interní audit a kontrola.
1. vydání, Praha, C.H. Beck 2000, ISBN 8071794104
(2) HERČÍK, K.: Čtení o Mladé Boleslavi.
1. vydání, Kompakt spol. s.r.o. 2004
(3) KOVANICOVÁ, D.: Finanční účetnictví – světový koncept.
4. vydání, Praha, Polygon 2003, ISBN 8072730908
(4) KRÁLÍČEK, V.: Auditing.
1.vydání, Praha, Vysoká škola ekonomická 1997, ISBN 8070798122
(5) SYNEK, M. a kol.: Manažerská ekonomika.
1. vydání, Grada Publishing 1996, ISBN 807169115
(6) www.ciia.cz
(7) www.kacr.cz
(8) www.nku.cz
(9) www.skoda-auto.cz
Příloha číslo 1
Základní standardy
1000 – Účel, pravomoc a odpovědnost
1100 – Nezávislost a objektivita 1120 – Objektivita jednotlivců
1130 – Narušení nezávislosti nebo objektivity
1200 – Odbornost a náležitá profesionální péče 1210 – Odbornost
1220 – Náležitá profesionální péče 1230 – Průběžný profesní rozvoj
1300 – Program pro zabezpečení a zvyšování kvality interního auditu 1310 – Hodnocení programu kvality interního auditu
1320 – Podání zpráv o programu kvality
1330 – Užívání výrazu „Provedeno v souladu se Standardy“
1340 – Nedodržení standardů
Standardy pro výkon interního auditu
2000 – Řízení interního auditu 2010 – Plánování
2020 – Komunikace
2040 – Zásady a postupy 2050 – Komunikace
2060 – Předání zpráv vedení a orgánům společnosti
2100 – Charakter práce 2110 – Řízení rizik 2120 – Řízení a kontrola
2130 – Řízení a správa společnosti
2200- Plánování auditu 2201 – Přístup k plánování 2210 – Cíle jednotlivých auditů 2230 – Zdroje auditu
2240 – Pracovní program auditu
2300 – Průběh auditu 2310 – Identifikace informací 2320 – Analýzy a hodnocení 2330 - Záznam informací 2340 – Kontrola auditu
2400 – Předání výsledků 2410 – Kritéria komunikace 2420 – Kvalita komunikace 2430- Nedodržení standardů 2440 – Distribuce výsledků
2500 – Monitorování
2600 – Přijetí rizika vedením společnosti
