Hlavní práce74649_burj13.pdf, 839 kB Stáhnout

(1)

Bakalářská práce

Jiří Bürger 2021

(2)

(3)

Vysoká škola ekonomická v Praze

Fakulta managementu

Katedra managementu

Vliv mediální komunikace na vní- maní populace za korona krize

Autor bakalářské práce: Jiří Bürger

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Veronika Šachová, MSc.

Rok obhajoby: 2022

(4)

(5)

„Vliv mediální komunikace na vnímání populace za korona krize“

jsem vypracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označil a uvedl v přiloženém seznamu.

V Jindřichově Hradci dne 10. listopadu 2021

podpis

(6)

(7)

Katedra managementu 2020/2021

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE

Autorka práce: Jiří Bürger

Studijní program: Ekonomika a management

Obor: Management

Vedoucí práce: Ing. Veronika Šachová, MSc.

Název práce: Vliv mediální komunikace na vnímání populace za korona krize

Jazyková varianta: Čeština

Rámcový obsah:

1) Bakalářská práce by měla postihnout aktuální trendy mediální komunikace, a to v relevantním kontextu současnosti. Cílem bakalářské práce by mělo být detailní posouzení distinktivních mediálních sdělení (mediální sdělení a jejich charakter bude upřesněn a zvolen v závislosti na teoretických koncepcích, které práce rozebere) a jejich dopadu na vybranou populaci v rámci korona krize.

2) Práce bude mít charakter výzkumně zaměřené bakalářské práce, výzkumné předpoklady lze konceptuálně opřít o obvyklé metody kvantitativní analýzy. Jednotlivé konstrukty, které se v práci objeví, vychází ze zakotvených vědeckých metod mě- ření, což zaručí měřitelnost všech konstruktů a umožní kontextuální interpretaci významů mediálních sdělení, z procedurálního hlediska lze při analýze dat vycházet např. z postupů zakotvené teorie a validovaných instrumentů.

Literatura:

1. CINELLI, Matteo, Walter QUATTROCIOCCHI, Alessandro GALEAZZI, Carlo Michele VALENSISE, Emanuele BRUGNOLI, Ana Lucia SCHMIDT, Paola ZOLA, Fabiana ZOLLO a Antonio SCALA, 2020. The COVID-19 Social Media Infodemic. Scientific Re- ports. 12., roč. 10, č. 1, s. 16598. ISSN 2045-2322. DOI: 10.1038/s41598-020-73510-5

2. GAO, Junling, Pinpin ZHENG, Yingnan JIA, Hao CHEN, Yimeng MAO, Suhong CHEN, Yi WANG, Hua FU a Junming DAI, 2020.

Mental health problems and social media exposure during COVID-19 outbreak. PLOS ONE. 16.4., roč. 15, č. 4, s. e0231924. ISSN 1932-6203. DOI: 10.1371/journal.pone.0231924

3. GARFIN, D. R., SILVER, R. C., a HOLMAN, E. A. (2020). The novel coronavirus (COVID-2019) outbreak: Amplification of public health consequences by media exposure. Health Psychology, 39(5), 355-357. http://dx.doi.org/10.1037/hea0000875

4. REAVES, Celia C. (1992). Quantitative research for the behavioral sciences. John Wiley & Sons.

Rozsah práce: 30-40

Datum zadání: říjen 2020

Datum odevzdání: Prosinec 2021 Jiří Bürger

Řešitel Ing. Veronika Šachová, MSc.

Vedoucí práce

Ing. Martin Musil, Ph.D.

Vedoucí katedry doc. Ing. Vladislav Bína, Ph.D.

Děkan FMJH VŠE

(8)

(9)

Název bakalářské práce:

Vliv mediální komunikace na vnímání populace za korona krize

Abstrakt:

Tato práce se zabývá problematikou spojenou s médii a jejich pokrytím situace okolo světové pandemie viru covid-19. Cílem práce bylo stanovit, zda nadměrné vystavení a styl podání těchto infomací negativně ovlivňuje vnímání těchto mediálních sdělení společností. Experiment testující vniklé hypotézy potřebné k zodpovězení cíle práce probíhá pomocí dotazníku, který byl vytvořen na základě oficiálních škál na měření mediální gramotnosti a SPANE škály, zachycující emoční odezvu respondentů na ob- sažené otázky. Experimentu se zůčastnilo 220 respondentů z České republiky ve věku nad 18 let. T-testy posuzující výsledky dotazníku dokazují závislost mezi čet- ností, stylem podání informací, mediální gramotností a vnímáním mediálního obsahu veřejností.

Klíčová slova:

Mediální obsah, mediální gramotnost, covid-19, vnímání médií, znalostní funkce, ego defensivní funkce

(10)

(11)

Poděkování:

Tímto bych chtěl poděkovat mé vedoucí práce za pomocné komentáře a vídky týka- jící se mé práce a dále bych chtěl poděkovat mé přítelkyni za podporu během psaní této práce.

(12)

(13)

Obsah

Úvod ... 14

1 Mediální obsah ... 17

1.1.1 Mediální obsah během korona krize ... 17

2 Mediální gramotnost... 20

2.1.1 Intervence ... 21

3 Postoje a vnímání mediálního obsahu ... 24

3.1.1 Znalostní funkce ... 26

3.1.2 Ego - defensivní funkce ... 27

4 Metodika ... 28

4.1 Možná chybovost měření ... 29

4.2 Etická omezení praktické části výzkumu ... 30

5 Výsledky měření ... 31

5.1 Anova: jeden faktor a t-test s nerovností rozptylu ... 40

Diskuze ... 44

Závěr ... 46

Seznam zdrojů ... 49

Přílohy ... 53

(14)

(15)

Seznam obrázků

Obrázek 1 - Zvýšení cen za předplatné a placený obsah ... 19

Seznam tabulek

Tabulka 1 - Porovnání mediální gramotnosti ... 21

Tabulka 2: ANOVA ... 40

Tabulka 3: T-test ... 40

Tabulka 4: ANOVA II ... 41

Tabulka 5: T-test II ... 41

Tabulka 6: ANOVA III ... 42

Tabulka 7: T-test III ... 42

Tabulka 8: T-test IV ... 43

Seznam grafů

Graf 1: Počet respondentů ... 31

Graf 2: Věkové rozložení respondentů v závislosti na pohlaví ... 32

Graf 3: Pohlaví respondentů ve spojitosti s dosaženým vzděláním ... 32

Graf 4: Mediální gramotnost ... 33

Graf 5: Analýza úrovně mediální gramotnosti respondentů ... 33

Graf 6: Úroveň mediální gramotnosti respondentů v kategoriích ... 34

Graf 7: Úroveň mediální gramotnosti respondentů v závislosti na dosaženém vzdělání ... 35

Graf 8: Četnost setkávání s mediálním sdělením týkajícim se Covid-19 ... 35

Graf 9: Hodnocení četnosti informací ohledně covid-19 ... 36

Graf 10: Vliv mediálního sdělení na vnímání znalostní/ego-defensivní funkce ... 37

Graf 11: Znalostní funkce - pozitivní pocity ... 37

Graf 12: Ego-defensivní funkce – pozitivní pocity... 38

Graf 13: Znalostní funkce - negativní pocity ... 38

Graf 14: Ego-defensivní funkce - negativní pocity ... 39

Graf 15: Negativní emoce v závislosti na mediální gramotnosti ... 39

(16)

STRANA 14

FAKULTA MANAGEMENTU DIPLOMOVÁ PRÁCE

Úvod

Proces vnímání začíná přijetím nejrůznějších smyslových podmětů z okolí jedince, tzv. čitím, které jsou dále zpracovávány a rozřazovány do podoby vjemů. Čití lze definovat jako proces, při kterém jedinec přijímá podměty buď ze svého okolí, nebo od sebe samého (např. bolest či hlad). Každý člověk tedy dostává nepřetržitě nespočet surových, nezpracovaných informací, tzv. počitky, které se liší kvalitou, především podle kvality našich smyslových orgánů. Tyto informace jsou poté jedincem rozřa- zeny, je jim přidělen význam (nejčastěji na základě předešlých zkušeností), a jsou hodnoceny podle subjektivních kritérií. Tento proces se nazývá vnímání (Krishna, 2012). Je nutné mít na paměti, že vnímání je silně individuální, a ačkoliv několik sub- jektů obdrží stejné informace, je pravděpodobné, že si každý zpracuje informace trochu jinak (Pacholík, 2018). Tato bakalářská práce je zaměřena na jedincovo vní- mání v okamžiku, kdy je vjemem určité mediální sdělení týkající se určité stresové situace, přesnějí aktuální koronakrize.

Média jsou v dnešním světě všude kolem nás. Se zvýšenou dostupností a aktuál- ností, díky vývoji v elektronice, mají lidé možnost být v kontaktu s médii na každém kroku (Baran, 2015). Společně s dostupností se také obrovsky zvýšil počet informací, které mohou být, či jsou, médii poskytnuty cílové skupině. Tento až znepokojivý ná- rust vede ke změnám týkajících se poptávaného obsahu a s tím spojeným změnám ve funkcích a efektech médií.

Historický vývoj mediálních efektů můžeme shrnout do 4 fází. První fáze začala první světovou válkou a trvala až do konce 30. let 20. století. Účinky médií na populaci byly stanoveny jako velmi silné. Média měla téměř neomezenou moc v tvarování názorů, víry, životních návyků, chování publika a to bylo značně využíváno k prospě- chu jejich vůdců. Druhá fáze probíhala od konce 30. let do konce 60. let a celkově se má za to, že v této době neměla média nijak významnou ovlivňovací sílu nad společ- ností. To bylo zapříčiněno změnou struktury v informovanosti společnosti. “Vedoucí osoba“ informace získané z médií předala dalším jedincům, kteří nebyli mediálně až tak aktivní a utvořili dohromady jakýsi celek. Ve snaze zapadnout do skupiny poté nebyli jedinci až tak náchylní na nové informace a média postupně ztrácela moc. Třetí fáze trvala od konce 60. let do konce 70. let. V této fázi se znovu objevují silné medi- ální efekty na společnost, jelikož média dokázala překonat některé procesy selektivity v prostředí nasyceném televizí. Poslední fáze probíhá od konce 70. let až do dneška a je označována jako vyjednávací, či transakční (Esser, 2008). Dnešní me- diální prostředí charakterizoval McQuail dvěma pohledy: „Zaprvé, média „vytvářejí“

(17)

STRANA 15

sociální formace a dokonce i historii samotnou vytvářením reality (v beletrii i ve zprá- vách) předvídatelným a vzorovaným způsobem. Zadruhé, lidé v publiku si vytváří svůj vlastní pohled na sociální realitu a své místo v ní, v interakci se symbolickými konstruk- cemi, které nabízejí média. Tento přístup umožňuje sílu médií a pro sílu lidí si vybrat, se zónou nepřetržitého vyjednávání mezi tím, jak to bylo.“ (McQuail, 2005, 463). Spo- lečně s vývojem efektu se vyvíjeli i jednotlivé funkce médií.

Historicky byl prvotní mediální funkcí dohled. Média sloužila a slouží jako hlavní zdroje informací. Dnešní společnost je v tomto případě v podstatě závislá na médiích, jelikož jde o hlavní zdroj informací o dění ve světě. Další funkcí je korelace, či sou- vztažnost. Korelace udává jak nám média prezentují fakta a informace, které využíváme ke každodennímu životu. Není podmínkou, že poskytnuté informace jsou objektivní a nezaujaté. Šíření desinformací a poplašných zpráv je velkou částí dneš- ního mediálního prostředí (Pennycook et al., 2020). Velmi důležitou a velmi vyhledávanou funkcí je senzace. Dnešní média berou své odběratele jako zákazníky, čím více zákazníků, tím větší výnosy. Proto je mediální trh zahrnut bulvárním tiskem a objektivní informace ustupují (Örnebring a Jönsson, 2004). Dalšími, pro tuto práci méně důležitými funkcemi, jsou například zábava, přenos, mobilizace a validace.

Pro důkladnější pochopení procesu vnímání mediálního obsahu jedincem je použit tzv. funkční přístup vytvořený Danielem Katzem. Katz, ve své teorii, uvádí čtyři funkce ovlivňující jedincovi postoje, které mají vliv na jeho osobnost a mohou být seřazeny podle motivačních základů. Funkce se dělí na utilitární funkci, ego-defen- sivní funkci, funkci vyjadřující hodnotu a funkci znalostní. Ve zkratce tento přístup vysvětluje proč osoby zastávají postoje, jaké zastávají.

Pro téma vnímání mediálních sdělení jedincem během korona krize byly použity poznatky z ego-defensivní a znalostní funkce (Katz, 1960). S použitím těchto dvou funkcí lze popsat a analyzovat možné postupy vnímání jedince v souvislosti s medi- álními sděleními. Z uvedené problematiky vznikají 2 výzkumné otázky.

Do jaké míry ovlivňují média svými praktikami jedincovo vnímání Covid-19 problematiky?

Změní se míra ovlivnění jedince při výskytu moderátoru, tedy určité úrovně medi- ální gramotnosti?

Teoretický rámec práce se zabývá jednotlivými složkami a proměnnými z výzkum- ných otázek, které jsou uvedeny v úvodu práce. Zároveň se je snaží literární rešerší přiblížit čtenáři a poskytnout nutné podklady pro jejich zodpovězení v praktické části. První proměnnou, na kterou se práce zaměřuje je samostatný obsah určitého

(18)

STRANA 16

mediálního sdělení. V další části následuje popis možnáho moderátoru, přesněji me- diální gramotnosti a její možný vliv na vztah mezi vnímáním informací a stylem podání daných informací. Moderátor lze definovat jako nástroj, který může, ale ne- musí, ovlivnit sílu nebo směr vztahu určitých proměnných (Bhandari, 2021).

Poslední kapitola je zaměřena na vnímání mediálního obsahu veřejností a na Katzův funkční přístup, který je později využit v praktické části práce.

(19)

STRANA 17

1 Mediální obsah

Mediální sdělení jako takové lze definovat jako obsah, který média produkují a dis- tribuují pro své odběratele. Ačkoliv existují mnohé typy a druhy mediálních sdělení, cílem každého mediálního sdělení je přilákat nové odběratele, nebo uspokojit stáva- jící odběratele.

Tento základní princip hraje pro mediální kanály primární roli ve výběru obsahu sdělení, cílové skupiny, nebo například nákladů vynaložených na určité sdělení, pokud chtějí dosahovat zisků, a udržet si relevantnost s konkurencí. Obsah sdělení se utváří v návaznosti na dříve zmíněné funkce médií. Obsah je zaměřen buď na zábavu, informace, reklamu, zprávy, nebo vzdělání odběratele (Downing et al., 2004). Mo- derní média jsou zaměřena především na první kategorii – zábavu, která přilákává největší počet zákazníků. Tento postup s sebou však nese negativní efekty. Média se zaměřují primárně na svou pozici na trhu a velikost jejich publika. Tato strategie za- měřená na zisk způsobuje, že média ztrácí svou důvěryhodnost (Pennycook et al., 2020).

Pro stanovení těchto proměnných média provádí průzkumy trhu, které jim poskyt- nou více informací o jejich cílové skupině. Tyto průzkumy se zaměřují na 3 základní aspekty odběratelů - na jejich demografii, psychografii a životní styl (Martínez et al., 2014). Po nástupu globální epidemie korona viru však musela média svůj obsah upravit, aby zůstala relevantní (Ni et al., 2020).

1.1.1 Mediální obsah během korona krize

Po vypuknutí světové pandemie Covid-19 se struktura poskytovaného mediálního obsahu drasticky změnila. Hlavním lákadlem se staly informace a zprávy týkající se světové pandemie, zatímco poskytování zábavy ustupovalo. Jak již bylo zmíněno výše, média jsou hlavním zdrojem informací pro veřejnost. Proto následovalo, že se po vypuknutí pandemie miliardy lidí obrátily se získáváním relevantních informací právě na média. Světová média zároveň nejsou již využívána jen odběrateli, ale z dru- hého konce, jako poskytovatelé informací, se zapojily zdravotní instituce, vlády, a odborníci v oborech z celého světa. Toto masivní mediální pokrytí problematiky vedlo k bleskové distribuci novinek, nově zjištěních podrobností o nemoci, a pomohlo zdravotnickým subjektům s osvětou společnosti týkající se prevence šíření nemoci.

Ovšem na druhé straně tato mediální vlna přinesla i značné množství negativních efektů. V médiích se ihned po vypuknutí začal objevovat nespočet dezinformací, fa- lešných zpráv a konspiračních teorií uživatelů, což vedlo k šíření paniky, rasismu nebo dokonce zhroucení některých ekonomických odvětví (Depoux et al., 2020).

(20)

STRANA 18

Jako podobný případ je zde uveden experiment z roku 2014, kdy se ve světě řešilo možné rozšíření viru ebola. Experiment v USA, zabývající se vztahem mezi mediál- ními sděleními o viru ebola v USA a potencionálním zvýšením, či snížením vnímání rizika občany USA. Výsledkem experimentu bylo zjištění, že mediální pokrytí dané krizové situace mělo na populaci negativní efekt. Vysoký počet mediálních sdělení, které zvyšovala pocit rizika u občanů způsobila veřejné znepokojení občanů, které v dané situaci bylo neadekvátní k reálné situaci. Až 96 % médií zapojených do experimentu se do situace připojilo alespoň 1 zprávou podporující společenský pocit rizika, zatím co pouze 55 % médií vydalo alespoň 1 zprávu, která měla za úkol pocit rizika snížit. Nejčastějším obsahem zpráv zvyšující riziko v povědomí společnosti byla sdělení naznačující, že cestovatelé a přistěhovalci přinášejí virus do USA. Tento obsah tvořil 72% zpráv (Sell et al., 2017).

Změnu obsahu médií shrnuje (Radcliffe, 2020) do několika bodů. Za prvé celosvě- tově klesají marketingové rozpočty médií. Z logického hlediska by dávalo smysl, že vysoký počet odběratelů znamená vysoké příjmy pro média. Situace se ale vyvýjí opačně. Ačkoliv média zaznamenala masivní přírůstek odběratelů, přišla česká mé- dia za rok 2020 o miliony korun na inzercích. Po zavedení vládních opatření došlo k omezení provozu, či uzavření firem, které si v médiích inzerci platily. České medi- ální domy tak zaznamenaly až o 40% nižší příjmy z inzerce než předešlé roky (Šalounová a Loudová, 2020). Dalším problémem, který se v tomto období vyskytl je různorodá zpětná vazba od publika. Média se potýkají s útoky ze strany publika kvůli svým postojům vůči vládním nařízením (Tabery, 2020). Tento problém je spojen s postoji jednotlivých odběratelů a jejich vnímáním jednotlivých mediálních sdělení a zároveň s množstvím dezinformací a poplašných zpráv, které se vyskytly na za- čátku a v průběhu korona krize (Pennycook et al., 2020). Bližší pohled na vliv postoje odběratele na problematiku viz. Kapitola 2.3 ve spojení s Katzovým funkčním přístu- pem.

Druhým bodem je změna mediálních návyků odběratelů. Příkladem je Indie, kde byl po vypuknutí korona krize zaznamenán nárust využívání médií u 87 % tázaných (Singh et al., 2020). Zároveň se rapidně zvýšilo procento uživatelů, kteří jsou ochotní platit za zpoplatněné mediální kanály.

Další změnou je zavedení nových produktů, především týkajících se tématu korona viru. Mediální domy přenesly svou pozornost na Covid-19 a začaly vznikat programy spojené s problematikou. Příkladem je dokumentární film Česko-19 režiséra Michala Kratochvíla, vysílaný stanicí TV Nova. Pořad má zachytit příběhy lidí, kteří se virem nakazili a poté dokumentovat průběh jejich nemoci. Pořad je ovšem zaměřen z velké části na lidské emoce pomocí hudebního doprovodu a emotivních záběrů a českým

(21)

STRANA 19

publikem nebyl přijat jako výstižné popsání stávající situace. Naopak jde podle di- váků až o bulvární snímek (TV Nova, 2020).

Čtvrtým bodem je zvýšení cen za předplatné a placený obsah. Zvýšení cen je gra- ficky znázorněno na následujícím obrázku.

Obrázek 1 - Zvýšení cen za předplatné a placený obsah

Zdroj: http://www.unievydavatelu.cz/cs/home/aktuality/3935-dopad_covid_19_na_me- dia_v_10_slidech

Pátým bodem je zájem veřejnosti o klasické reklamy v médiích. Podle výzkumu má veřejnost zájem o vysílání jí již známého obsahu, na který se média zaměřovala před začátkem pandemie. Posledním bodem je pokles reklamy v roce 2020 a 2021. Celo- světově se odhaduje pokles zisků z inzerce o 6% napříč médii. Jde zejména o televizi a tisk. Výjimkou jsou sociální sítě, kterým zisk naopak roste ve spojení s lockdownem veřejnosti (Vorhaus, 2020). Po shrnutí kapitoly týkající se obsahu mediálních sdělení vzniká první hypotéza této práce.

H1: Častý výskyt tématu týkajícího se viru Covid 19 v mediálním obsahu negativně ovlivňuje vnímání mediálního obsahu veřejností.

(22)

STRANA 20

2 Mediální gramotnost

Ačkoliv je mediální gramotnost jako taková poměrně nový studijní obor, ve kterém je pořád prostor ke zlepšení, je k dispozici velké množství odborné literatury popi- sující tuto problematiku. Jednotlivé přístupy se liší, jelikož jednotliví autoři problematiku konceptualizují jinou konstrukcí definičních prvků (Potter, 2010).

Proto je zde uvedeno hned několik různých definic mediální gramotnosti. Slovník mediální gramotnosti tento pojem definuje jako kritické myšlení, které umožňuje publiku dekódovat informace získané z mediálních kanálů a umožňuje jim vytvořit si nezávislý úsudek o mediálním obsahu (Eliceiri a Silverblatt, 1997). Anderson problematiku definuje jako sběr, interpretaci, testování a aplikování informací bez ohledu na médium, či typ prezentace, pro nějakou účelnou akci (Anderson a Ploghoft, 1980).

Livingstone problematiku shrnuje tak, že jedinci mediální gramotnost poskytuje rá- mec pro získání, analýzu, hodnocení a vytváření mediálních zpráv. Zároveň uvádí, že mediální gramotnost buduje u jedince porozumění úlohy médií ve společnosti (Li- vingstone a Van Der Graaf, 2008). Ačkoliv je k dispozici velké množství definicí, tak se navzájem doplňují a podporují. Z poskytnutých zdrojů tedy mediální gramotnost možno shrnout jako schopnost pracovat s médii, analyzovat a hodnotit jejich obsah, vytvářet si o něm vlastní úsudek a zároveň si uvědomit funkci médií v naší kultuře.

Téma mediální gramotnosti se potýká se třemi základními problémy. Prvním je samotná otázka, na které média se mediální gramotnost zaměřuje. Někteří odborníci se zaměřují pouze na jednotlivá média, jiní pouze na jednotlivé typy médií a někteří se zaměřují na média jako celek. V posledních letech se rozmohl názor, že rozdíly mezi jednotlivými sdělovacími prostředky jsou relativně nedůležité a tudíž by se me- diální gramotnost měla zaměřit na média jako celek. Druhým problémem je samotná definice mediální gramotnosti. Ta je již popsána v předešlém odstavci. Třetím pro- blémem tématiky je otázka, k čemu mediální gramotnost slouží. Většina odborníků zabývající se touto otázkou se shoduje, že účelem mediální gramotnosti je zlepšení kvality života jedince, v tomto případě z důvodu, že mají větší kontrolu nad tím, jak je ovlivní mediální zprávy (Potter, 2010).

Aby se předešlo možným negativním efektům vlivem médií, musí jedinec svou me- diální gramotnost rozvíjet. Například Česká republika byla podle výzkumu na 38 bodech ze 100 možných (pro rok 2018). Výzkum probíhal formou dotazníků, které byly zaměřeny na znalosti a postoje v jednotlivých oblastech mediální gramotnosti (STEM/MARK, 2018). Způsobem jak svou mediální gramotnost rozvíjet a rozpoznat

(23)

STRANA 21

například kvalitní média od „fake news“ jsou tzv. intervence (Potter, 2010). V násle- dující tabulce jsou uvedeny hodnoty indexu mediální gramotnosti sousedících států České republiky.

Tabulka 1 - Porovnání mediální gramotnosti

Stát Index mediální gramotnosti

2019 na škále 0-100 Pořadí v EU dle indexu

Německo 64 8.

Rakousko 59 13.

Polsko 53 18.

Česko 51 21.

Slovensko 44 22.

Zdroj hodnot: https://osis.bg/?p=3356&lang=en

2.1.1 Intervence

Intervence lze popsat jako určité strategie, které mají za úkol ochránit jedince před negativními vlivy médií. Podle toho, kdo intervence provádí, je lze rozdělit na přiro- zené a konstruované intervence. Přirozeným intervencím je vystavena většina populace. Ve velké části případů jde o intervenci ze strany rodiče k dítěti, za účelem nějaké ochrany. Tato intervence není na rozdíl od konstruované založena na teorii a odborných znalostech. Právě naopak, jde spíše o každodenní situace, které rodič zhodnotí jako možné nebezpečí.

Přirozené intervence jsou rozděleny na 3 typy. Restriktivní intervence, která vzniká v momentě, kdy nějaká autorita jedinci zakáže využívání nějakých médií, nebo udá pravidla pro využívání médií (Potter, 2010). Odborné názory na tento typ jsou smíšené. Autoři (Desmond et al., 1985) souhlasí s tím, že jde o užitečnou tech- niku. Naopak Nathanson argumentuje tím, že restriktivní intervence ze strany rodičů vede k negativním efektům, kterým se snažili předejít (Nathanson, 2002). Dalším typem je sociální spolu sledování. Sociální spolu sledování je technika, při které rodiče a děti jednoduše sledují televizi společně. Průzkumy zjistily, že tento zásah je rela- tivně vzácný. Například Lawrence a Wozniak zjistili, že většina sledování televize probíhá samostatně, a že když se děti dívají s členem rodiny, je to obvykle sourozenec (Lawrence a Wozniak, 1989). Také když dochází ke společnému sledování s rodiči a dětmi, mladší děti budou pravděpodobně sledovat seriál, který se líbí i dospělým (Dorr et al., 1989). Spolu sledování má stejně jako restriktivní typ smíšené hodno- cení od odborníků. Třetím a posledním typem přirozené intervence je instruktážní intervence. Termín instruktážní intervence se týká různých verbálních technik mezi

(24)

STRANA 22

„administrátory“ při rozhovorech s cílovým subjektem (Potter, 2010). Například (Messaris, 1982) vysvětlil, že rodiče, kteří používají instruktážní intervenci, obvykle diskutují o reálném stavu programů, kriticky komentují chování, které jejich děti vidí v televizi a poskytují doplňující informace o tématech poskytnutých mediálním ka- nálem.

Druhým typem intervencí, založeným na odborných znalostech, jsou konstruo- vané intervence. Pod konstruovanou intervencí se rozumí speciální postup navržený výzkumníky pro zvýšení některých aspektů mediální gramotnosti. Po aplikaci těchto intervencí následuje měření úrovně mediální gramotnosti cíle se snahou určit, zda intervence dosáhla svého cíle. Konstruované intervence lze rozdělit do několika ka- tegorií podle mediálního obsahu, a to na: násilí, sexuální obsah, zdraví, stereotypy a obsah vyvolávající strach. Obsahovou oblastí, které se věnovalo nejvíce empirické pozornosti, je mediální násilí. S více než 25 publikovanými hodnoceními intervencí se pokouší snížit agresivní reakce na násilné mediální zprávy. Druhou je sexuální obsah. Zatímco obecné mediální efekty literatury jmenují mnoho studií, které zkoumají vliv sexuálních zpráv vůči obecenstvu, tak málokteré studie zkoumají vliv mediálních literačních snahových zásahů na kritické schopnosti shlédnutí (Dorr et al., 1989). Na- příklad Pinkleton a kolegové testovali intervenci mediální gramotnosti vedenou mladistvými, která byla médiem pro 5 lekcí učební osnovy gramotnosti zaměřené především na studenty středních škol. Populárním tématem výzkumníků testujících zásahy do mediální gramotnosti bylo zdraví. Analýzy obsahu mediálního obsahu uka- zují, že zábavní a reklamní zprávy zkreslují určitá zobrazení, která mohou lidi vést k nezdravému chování, jako je kouření a poruchy příjmu potravy. Intervence mediální gramotnosti byla shledána jako úspěšná v boji proti glamorizaci kouření v médiích (Pinkleton et al., 2007).

Vědci navrhli a otestovali intervence zaměřené na stereotypy vyvolané médii. Cí- lem těchto intervencí bylo snížit divácké stereotypy – tedy věk, pohlaví a rasové role.

Nálezy byly smíšené, přičemž některé studie vedly k méně pozitivním stereotypním hodnocením obsahu a menšímu přijetí stereotypních postojů, zatím co jiné intervence nedokázaly dosáhnout tohoto cíle nebo dokonce selhaly (Potter, 2010).

Jak bylo v této kapitole již zmíněno, téma se skládá z mnoha teorií a názorů na problematiku. I když se od sebe odlišují, lze shrnout problematiku do 4 základních bodů, na kterých se většina vědců shoduje.

Prvním bodem je fakt, že média mají možnost vystavit jedince potencionálně ne- gativním efektům. Je potřeba zmínit, že může být vystaven i potencionálně pozitivním efektům. Za druhé, úkolem mediální gramotnosti je ochránit jedince před

(25)

STRANA 23

zmíněnými negativními efekty. Mediální vliv v naší společnosti a vysoká míra vysta- vení mediálním efektům (v podstatě každodenní), zapříčiňují nutnost brát v úvahu i mírné negativní efekty. Třetí bod udává fakt, že mediální gramotnost je třeba rozví- jet. Rozvoj mediální gramotnosti je dlouhodobý proces, na kterém musí jedinec pracovat a věnovat se mu. Čtvrtým, a posledním bodem, je rozsah mediální gramotnosti. Mediální gramotnost je multi-dimensionální. Společnost je médii ovlivňována v několika směrech, například kognitivně, behaviorálně, nebo emočně. A to jak přímo, tak nepřímo (Potter, 2010). Na základě literární rešerše o mediální gramotnosti vznikají další hypotézy.

H2: Vysoce mediálně gramotní dotazovaní budou reagovat mírněji na ego-defen- sivně zaměřený mediální obsah.

H3: Nejvyšší dosažené vzdělání, jako jedna z možných intervencí, ovlivní úroveň mediální gramotnosti jedince.

(26)

STRANA 24

3 Postoje a vnímání mediálního obsahu

V dnešním světe jsou média všude kolem nás a mají mnohem větší moc, než si většina lidí uvědomuje. Mediální sdělení utváří, reflektují a mění postoje jedinců, společnosti, i celých kultur (Cinelli et al., 2020). Zároveň mohou v extrémních případech ovlivnit i zdravotní stav jedince. Čínský výzkum z roku 2019, který proběhl v oblasti Wuhan zkoumal rizikové faktory, mezi kterými bylo i vystavení sociálním sítím během vy- puknutí pandemie Covid-19, a jejich možný vztah s rostoucím počtem případů úzkosti a deprese u obyvatel Wuhanu. Ačkoli z výsledků není přímý vztah potvrzen, přibližně 20 % respondentů uvedlo možný vztah mezi proměnnými a autoři vý- zkumu i přes nejednoznačný výsledek varují před nadměrnou konzumací mediálního obsahu týkajícího se tématu Covid 19 (Ni et al., 2020). Každopádně, pokud se chceme zaměřit na dopad mediálních sdělení na společnost, či jednotlivce, musíme nejdříve poznat jednotlivé faktory vyskytující se v procesu mediální komunikace.

Komunikační proces jako takový představuje přenos určitého sdělení. Lasswell již v roce 1948 shrnul komunikační model do následující teorie, kterou je ale nutno po- užít spíše jako nástroj k porozumění komunikace. Lasswellova teorie se skládá z pěti subjektů, které se v komunikačním procesu vyskytují. Prvním je komunikátor, dru- hým je výpověď, třetím nějaké médium, čtvrtým recipient, a posledním článkem je samotný účinek komunikačního procesu (Sapienza et al., 2015). Pokud je komuni- kační proces zúžen pouze na mediální komunikaci, zůstanou k dispozici tři faktory.

Prvním faktorem je komunikátor, který označuje jakýkoliv subjekt vytvářející medi- ální obsah. Komunikátorem může být dokonce i odběratel mediálního obsahu. Jak bylo zmíněno v jedné z předešlých kapitol, subjekty mediálního prostředí jsou často jak na straně konzumenta obsahu, tak na straně tvůrce, kde jde o takzvané interak- tivní publikum (Jirak a Köpplová, 2009). A to především na sociálních sítích. Druhým faktorem je samotná funkce, pro kterou bylo mediální sdělení vytvořeno. Funkce me- diálního sdělení se může lišit například podle využitého typu média, nebo cíleného publika. Jednotlivé funkce mediálních sdělení jsou již zmíněny v úvodním textu práce, a proto je zde není nutno opakovat. Třetí faktor je komparace médií. Každý typ média je něčím specifický a jednotlivé rozdíly mají vliv na produkovaný obsah, či za- mýšlený dopad na publikum. Posledním z hlavních faktorů je publikum, popřípadě publika (Silverblatt et al., 2015). Publikum jako takové je souhrn všech konzumentů médií, jak aktivních, tak pasivních a právě správná volba publika je pro média jedním z pilířů úspěchu na trhu. Publikum je možné rozdělit na pasivní, které očekává velký vliv médií na společnost a médiím přisuzuje spíše negativní roli ve společnosti. Dru- hým typem je aktivní publikum, které je v kontaktu s médii z vlastní vůle a pomocí

(27)

STRANA 25

médií například uspokojuje své potřeby (Jirak a Köpplová, 2009). Mediální organi- zace se při výběru publika řídí především průzkumy trhu a vzory chování odběratelů.

Při přijímání mediálních podnětů vznikají u publika tzv. vzory chování. Příkladem vzoru chování je například pravidelný čtenář bulvárního tisku, u kterého je vzorem chování opakovaná potřeba senzace uspokojována pravidelnou koupí daného bul- várního tisku (Hasebrink a Domeyer, 2012). U tématu přijímání mediálních podnětů je nutné zmínit Daniela Katze, který vytvořil tzv. funkční přístup, který se pokouší určit, na základě čeho si publikum vytváří své postoje k přijatým informacím a jaké funkce tyto postoje plní a dané funkce stručně vysvětlit. Katz udává 4 hlavní funkce postojů a těmi jsou instrumentální funkce, ego-defensivní funkce, funkce vyjadřující hodnotu a znalostní funkce. Instrumentální funkce v podstatě dává jedincovi mož- nost rozpoznat k jakým podmětům by si měl vytvořit kladný postoj a k jakým záporný. Podmět, ze kterého jedinci ve výsledku vznikne jakési uspokojení, by měl vnímat jako kladný, naopak podmět který vede k nepříznivému vnímání, či trestu, jako záporný. Funkce vyjadřující hodnotu se zaměřuje na pohled, či vnímání, jedince na sama sebe a snaze tento postoj prezentovat okolnímu světu (Katz, 1960). Pokud je jedinec liberálem, bude zastupovat a obhajovat liberální postoje v dnešní společ- nosti. Funkce znalostní je vysvětlena v následující podkapitole. Stejně tak funkce ego defensivní.

Jednotlivé postoje publika nelze podceňovat, jelikož možnost ovlivnit dané postoje ve společnosti dává médiím velkou moc. Příkladem moci mediálních sdělení je napří- klad změna kultury v Indii, kde většina televizních stanic, hlavně soukromých, zobrazuje především západní životní styl, čímž podporují i konzumní chování ty- pické pro západní země (Wijesundara, 2011). Ovšem postoje publika nejsou ovlivňovány pouze mediálním obsahem. Nachází se zde spektrum externích faktorů, které mohou jedincovo mínění a postoje měnit.

Jak bylo výše zmíněno, vnímání jednotlivých mediálních kanálů se u jedince může značně lišit a může být silně ovlivněno externími faktory, jako například komunikace s okolím. Dokazuje to experiment, který provedl Spiro Kiousis. Experiment zjišťoval, jak subjekty vnímají důvěryhodnost jednotlivých mediálních kanálů, přesněji televize, novin a zpravodajských webů. Experiment proběhl ve městě Austin, stát Texas, na náhodně zvoleném vzorku residentů. Výsledky naznačují, že lidé jsou obecně skeptičtí vůči sdělením, které byly k dispozici od všech 3 médií. Data dále například ukazují, že zde existuje negativní spojení mezi interpersonální komunikací subjektů a jejich vnímání důvěryhodnosti televize jako média (Kiousis, 2001). Visuální a audi- ovisuální média mají také velký předpoklad k emocionálním podnětům.

(28)

STRANA 26

Komunikátoři ve visuálních a audiovisuálních médiích mohou ovlivňovat vnímání publika apelováním na jejich emoce. Z toho vyplývá, že každý mediální komunikátor má již při tvorbě mediálního sdělení předem vymyšlené, jak by sdělení mělo na publikum apelovat, za účelem vyvolání požadovaného efektu na publikum. Tohoto efektu se dá dosáhnout několika prvky, které jsou zapracované do mediálního sdě- lení. Těmito elementy může být například hudba, osvětlení, symbolika, stanovení

„hrdinů a zloduchů“, ale i obyčejná volba slov. Tímto postupem ovlivňuje komuniká- tor své publikum, aby sdílelo jeho názor a postoje. Příkladem v praxi jsou následující titulky z novin, informující o sebevražedných útocích v Iráku. Egyptské noviny vlast- něné státem označili událost jako: „5 po sobě jdoucích mučednických sebevražedných operací otřáslo Bagdádem“. Zatím co americký mainstreamový de- ník Newsday přidal k článku titulek: „Zkrvavený Bagdád, 4 koordinované exploze aut zabily 34, zranily 224“. Ve způsobu podání lze rozpoznat značný rozdíl. Egyptské noviny použily slovo mučedník za účelem justifikace události. Na opačné straně americký deník použil spojení zkrvavený Bagdád a uvedl přesná čísla týkající se obětí, s účelem odsoudit danou událost (Silverblatt et al., 2015). Dalším příkladem z historie je využití médií jako nástroje k podpoře propagandy v totalitních zemích či státech. Světoví diktátoři se dnes drží u moci nejen díky násilí a vyhrožování, ale pře- devším proto, že přesvědčili občany daných států o své kompetentnosti skrze mediální propagandu režimu a silnou cenzuru nezávislých médií (Guriev a Treisman, 2015). Publikum si v reakci na obsah sdělení vytvoří svůj postoj vůči problematice, a to buď pozitivní, nebo negativní. Zde je nutné vrátit se zpět ke Katzově funkční teorii.

Přesněji ke znalostní funkci a ego – defensivní funkci, které jsou využity v experimentu, na který se tato práce zaměřuje.

3.1.1 Znalostní funkce

Znalostní funkce je spíše než na jedincův postoj zaměřena na obsah ovlivňujícího fak- toru. Podle Katze je založena na: „základě potřeby jednotlivce dát adekvátní strukturu jeho vesmíru.“ Zaměřuje se tedy na jedincovi základní potřeby jako je hledání smyslu, porozumění a pod. Postoje nevznikají pouze za účelem uspokojení osobních potřeb, ale také k vyhledávání znalostí, které vysvětlují a spojují jednotlivé fakta týkající se okolního světa. K porovnání je potřeba mít nějaké dané standarty, reference, či rámce, a právě osobní postoje pomáhají tyto standarty vytvářet (Katz, 1960). Potřeba znalostí a vědění ovšem neznamená, že jsou lidé vedeni touhou a potřebou poznání všeho okolo sebe. Zaměřují se výhradně na vědomosti, které je přímo ovlivňují a za- sahují do jejich života. Znalostní funkce jedincovi slouží jako pomůcka při třídění informací v procesu tvorby svého postoje. Jedinec je schopen rychle rozeznat, které informace jsou pro něho relevantní a naopak, které může ignorovat. V podstatě si je

(29)

STRANA 27

díky znalostní funkce rozdělí do kategorií, které následovně hodnotí podle relevant- nosti (Fazio, 2000). Tuto funkci lze později využít v experimentu tím způsobem, že vygenerovaný text poskytne dotazovanému podklady pro vytvoření postoje na zá- kladě předešlých zkušeností a znalostí (Daugherty et al., 2008). Od textu zaměřeného na ego – defensivní funkci se liší čistě informačním obsahem bez emočních projevů.

3.1.2 Ego - defensivní funkce

Ego defensivní funkce je zaměřena na vnímání jedince sebe samého. Má za úkol ochránit jedince před jeho pohledem na sebe samého – ve svých očích se jedinec bere jako ten dobrý. Funkce jedine chrání před realitou okolního světa, která se často ne- slučuje s jeho názory a postoji. Každý o sobě a svých postojích má nějaké mínění a pokud je tento pohled nějakým faktorem ohrožen, či napaden, spustí to v jedinci reakci. U lidí vystavených faktorům, v tomto případě mediálnímu sdělení, které považují za ohrožující nebo napadající jejich postoj, mají větší předpoklad k tvorbě více negativních myšlenek než jedinci vystavení sdělením, které podporují jejich postoje, nebo nemají takový vliv na jedincovo ego. Příkladem tohoto procesu během korona krize jsou zprávy týkající se např. vládních nařízení pro občany, kdy je sku- pina odmítající dodržovat nařízení vystavena zprávě, která ohrožuje jejich postoj (Katz, 1960). „Lidé se chovají způsobem, který odpovídá jejich vnímání sebe samých a interpretují jakoukoli zkušenost, která je v rozporu s tímto sebepozorováním, jako hrozbu“ (Rosenberg, 1979, 57). Tato funkce je použita v experimentu, jako druhá va- rianta textu v dotazníku. Text je emocionálně zaměřen a napadá obecné postoje veřejnosti a jejich postoj vůči vládním nařízením. Očekávaným výsledkem je nega- tivní reakce na poskytnutý text, na rozdíl od znalostní funkce, kde by čtenář neměl být textem negativně ovlivněn. Z rozdílů ve funkcích postojů veřejnosti vzniká po- slední hypotéza.

H4: Mediální sdělení zaměřené na ego-defensivní funkci postoje má na vnímání veřejnosti větší negativní efekt, než funkce znalostní.

(30)

STRANA 28

4 Metodika

Na základě rešerše literatury a stanovených hypotéz se práce zaměřila na online experiment v dotazníkové formě. Experiment byl zaměřen na 2 proměnné, kterými byly obsah mediálního sdělení a postoj jedince ke korona krizi a moderátor, kterým byl v tomto experimentu mediální gramotnost. Obsah mediálního sdělení byl nezá- vislou proměnnou, která obsahovala 2 úrovně – dva styly textu založené na Katzových funkčních přístupech, přesněji ego defensivní a znalostní přístup. Tyto dvě úrovně byly experimentálními podmínkami této práce. Studie zkoumala efekt obsahu mediálního sdělení na postoj jedince k danému mediálnímu sdělení, tzn. sna- žila se ho kvantifikovat, s mediální gramotností jako moderátorem, který mohl výsledek ovlivnit. Online forma byla vybrána za účelem změření závislé proměnné a zjednodušení sběru dat. Zároveň pomohla vybrat potřebný a hlavně kvalitní vý- zkumný vzorek. Respondentům v rámci experimentu byla náhodně přiřazena jedna z experimentálních podmínek, a proto experiment pracoval s nezávislým měřením.

Tímto postupem se zachovala randomizace experimentu.

Interní validitu experimentu zajistila zaprvé struktura dotazníku, která zajistila anonymitu a otázka na kontrolu pozornosti zajistila přesnost výsledků. Zároveň byla interní validita zajištěna koeficientem CROMBACHS ALFA, tudíž všechny použité škály byly reliabilní. Dále byla dodržena randomizace – jednotlivé subjekty byly ná- hodně vybráni a mezi subjekty nebyla možnost kontaminace sesbíraných dat. Podle pravidla palce byl výzkumný vzorek minimálně 200 respondentů, jelikož experiment obsahoval dvě experimentální podmínky a moderátor. Reálný vzorek byl tvořen 220 respondenty, ze kterých 5 nezodpovědělo správně kontrolní otázku, tudíž se praco- valo s 215 respondenty (u H4 byl pro rovnost vstupů vynechán poslední respondent s variantou ego-defensivní funkce). Externí validita byla zajištěna, protože je experiment zaměřen na nespecifickou skupinu respondentů, kterými byli jedinci ze sociálních sítí, a měla by zde tedy být možnost použití výsledků na celou populaci.

Před začátkem dotazníku byli respondenti seznámeni s tématem dotazníku a pod- mínkami GDPR. Samotný dotazník byl rozdělen do 6 sekcí. První sekce byla složena z demografických otázek týkajících se věku, pohlaví a nejvyššího dosaženého vzdě- lání respondentů. Zatím co věk a pohlaví respondentů sloužil pouze k informativnímu účelu, nejvyšší dosažené vzdělání bylo později použito k testování jedné z hypotéz. Druhá sekce dotazníku byla vytvořena na základě experimentu v USA, který měřil mediální gramotnost učitelů a žáků (Simons et al., 2017). Sekce se skládala z pěti tvrzení, na které respondenti odpovídali pomocí 5 stupňové škály s body „rozhodně souhlasím“, „Spíše souhlasím“, „Souhlasím i nesouhlasím“, „Spíše

(31)

STRANA 29

nesouhlasím“ a „Rozhodně nesouhlasím“. Tyto otázky a škála vycházely ze zmíně- ného experimentu. Jednotlivé odpovědi byly ohodnoceny body (Rozhodně souhlasím-5 bodů, až Rozhodně nesouhlasím-1bod), které byly následně sečteny a respondent byl zařazen do kategorie mediální gramotnosti. Tato sekce později slou- žila pro zhodnocení hypotéz H2 a H3. Třetí sekce dotazníku se týkala četnosti mediálních sdělení a jejich vnímání respondenty, kdy u první otázky stanovil respondent kolikrát týdně byl v kontaktu s obsahem týkajícím se covid-19 a v druhé otázce na 7 stupňovou Likertovu škálu zanesl jak tuto četnost informací vnímal. Třetí sekce sloužila jako nástroj pro získání podkladů k H1. Ve čtvrté sekci byla respondentovi představena jedna ze dvou experimentálních podmínek. Randomizace v tomto kroku byla zajištěna softwarem Qualtrics, ve kterém byl dotazník vytvořen. Čtvrtá sekce taktéž obsahovala SPANE škálu (Diener et al., 2010), která zachycovala responden- tovu pocitovou odezvu na poskytnutý podmět, v tomto případě jednu z experimentálních podmínek. Součet hodnot získaných z odpovědí na negativní emoce byl odečten od součtu hodnot pozitivních emocí, čímž vznikl číselný údaj sta- novující vnímání experimentální podmínky respondentem. Tato hodnota byla poté využita ke zkoumání hypotéz H2, H3 a H4. Poslední sekce obsahuje kontrolní otázku, která slouila jako nástroj interní validity práce.

Údaje získané z dotazníku byly posléze měřeny analytickými nástroji v software Microsoft Excel, přesněji nástroji Anova-jeden faktor, pro porovnání středních hodnot a určení možné závislosti a nástrojem dvouvýběrový t-test s nerovností rozptylů pro specifikaci těchto závislostí.

H1: Častý výskyt tématu týkajícího se viru Covid 19 v mediálním obsahu negativně ovlivňuje vnímání mediálního obsahu veřejností.

H2: Výše mediálně gramotní dotazovaní budou reagovat mírněji na ego-defen- sivně zaměřený mediální obsah.

H3: Nejvyšší dosažené vzdělání, jako jedna z možných intervencí, ovlivní úroveň mediální gramotnosti jedince.

H4: Mediální sdělení zaměřené na ego-defensivní funkci postoje má na vnímání veřejnosti větší negativní efekt, než funkce znalostní.

4.1 Možná chybovost měření

Jelikož proběhl experiment dotazníkovým způsobem, nebylo možné kompletně vy- loučit určité nepřesnosti v měření. Zaprvé to bylo způsobeno poměrně malým

(32)

STRANA 30

vzorkem respondentů, zadruhé není možné zaručit, že respondenti odpovídali prav- divě ve všech případech. Dále sada otázek pro výměr mediální gramotnosti musela být značně zkrácena, a to z důvodu neochoty respondentů odpovědět na vysoký po- čet otázek týkajících se mediální gramotnosti vycházejících z originálního experimentu. Další možnou chybovostí byl potencionální rozdíl výsledků v jiných státech než Česká republika a to z důvodu rozdílného obsahu mediálních sdělení v respektivních zemích, nebo popřípadě stylem textu zahraničních médií. Poslední důležitou limitací je absence časového vymezení. Stejné hypotézy zkoumané pomocí stejných otázek, mohly vyjít před rokem jinak, něž v roce 2021 a pokud se situace s onemocněním covid bude nadále protahovat, je možné, že se výsledky budou lišit v budoucnu.

4.2 Etická omezení praktické části výzkumu

Hlavním etickým omezením této práce bylo zaměření dotazníků na pocity a vnímání respondentů. Tyto informace lze považovat za velmi soukromé a v některých přípa- dech bylo očekáváno, že se respondent nebude s těmito informacemi chtít svěřovat, popřípadě nebude odpovídat pravdivě, a to za účelem ochrany svého soukromí a po- stojů. Tento problém byl vyřešen anonymitou dotazníků, tudíž respondenti nemuseli cítit nátlak, či nepříjemné pocity při participaci ve výzkumu.

(33)

STRANA 31

5 Výsledky měření

Výsledky měření vlivu mediální komunikace na vnímání populace za koronakrize jsou zaznamenány na grafech, které zobrazují celkové výsledky měření pozorované na 220 respondentech, ze kterých 5 neodpovědělo správně na kontrolní otázku v do- tazníku, tudíž grafy znázorňují výsledky 215 respondentů. Respondenti byli sehnáni prostřednictvím sociálních sítí. Ačkoliv byl dotazník veden anonymně, první sekce dotazníku obsahuje základní demografické údaje o respondentech, jako je věk, po- hlaví a nejvyšší dosažené vzdělání.

Odpovědi na demografické otázky byly shrnuty do 3 grafů, a to samostatného grafu zachycujícího počet respondentů v závislosti k pohlaví, kontingenčního grafu, který zaznamenává věk a pohlaví respondentů a samostatného grafu zobrazujícího nejvyšší dosažené vzdělání respondentů.

Graf 1: Počet respondentů

Zdroj: Vlastní zpracování

Graf číslo 1 ukazuje, že výzkumu se zůčastnilo 116 žen, 94 mužů a 5 responentů, kteří uvedli jako pohlaví jiné. Z celkových 220 vybraných dotazníků 5 nesplňovalo pod- mínku kontrolní otázky, tudíž nebyly do výzkumného vzorku započítány.

116

94

5 0

20 40 60 80 100 120

Žena Muž Jiné

Počet respondentů

(34)

STRANA 32

Graf 2: Věkové rozložení respondentů v závislosti na pohlaví

Z grafu číslo 2 lze vyčíst, že z celkového počtu 116 žen, se nachází 95 ve věku mezi 18-25 roky, 16 ve věku 26-35 let a 5 žen ve věku 36-45 let. Z celkových 94 mužů se 53 nachází v kategorii 18-25 let, 27 je ve věku mezi 26-35 lety, 4 ve věku 36-45 let a 10 mužů ve věku 56 a více let.

Graf 3: Pohlaví respondentů ve spojitosti s dosaženým vzděláním

Graf číslo 3 znázorňuje nejvyšší dosažené vzdělání respondentů pro jednotlivá po- hlaví. Z grafu lze vyčíst, že převážná část respondentů dosáhla buď středoškolského vzdělání ukončeného maturitní zkouškou, nebo vysokoškolského vzdělání. Dále 27 respondentů dosáhlo základního vzdělání a pouhých 18 středoškolského vzdělání ukončeného získáním výučního listu.

39

51

5

10 6

33

44

12 15

0 10 20 30 40 50 60

jiné Muž žena

Počet respondentů

Pohlaví

středoškolské s maturitou středoškolské s výučním listem Vysokoškolské

Základní 95

53

5 16

27

5 4 10

0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100

Žena Muž jiné

Počet respondentů

Pohlaví

18-25 26-35 36-45 56+

(35)

STRANA 33 Graf 4: Mediální gramotnost

Graf číslo 4 znázorňuje četnost jednotlivých odpovědí na jednotlivé dotazníkové otázky týkající se mediální gramotnosti respondenta. Z grafu si lze všimnout rozptylů počtu stejných odpovědí u jednotlivých otázek, naznačující komplexitu a zároveň problematiku tématu mediální gramotnosti a jejího měření s dosavadními znalostmi tohto tématu. Detailnější analýza získaných bodů je znázorněna v boxplot grafu níže.

Graf 5: Analýza úrovně mediální gramotnosti respondentů

Zdroj: Vlastní zpracování 22

56

77 79

44

61 63 62

52

33

70 69

31

57 60

30 27

39

10 32 42

0 6 17

36

100 2030 4050 6070 8090

[Informace přijaté z mediálních zdrojů si pokaždé ověřuji]

[Vím jak média obsah tvoří a pracují

s ním (propojení mezi médii,

politikou, demokracií a mediální praktiky)]

[Vím jaké mají média efekt na

chování spotřebitele]

[Média prezentují a interpretují

informace selektivním způsobem]

[Umím vytvářet mediální obsah]

Mediální gramotnost

Rozhodně souhlasím Spíše souhlasím Částečně ano i ne Spíše nesouhlasím Rozhodně nesouhlasím

(36)

STRANA 34

Z přiloženého boxplot grafu lze vyčíst, že maximální dosažené obodování se rovnalo 25 bodům, což je zároveň i maximální možné dosažené ohodnocení. Naopak nejme- nenší získaný počet bodů byl roven 9, kdy nejmeněí možný výsledek byl 5 bodů.

Medián z dosaženého obodování respondentů naznačuje, že průměrně sesbírali respondenti mezi 14 a 22 body, kdy čistý průměr vychází na 17 bodů.

Graf 6: Úroveň mediální gramotnosti respondentů v kategoriích

Po sečtení hodnotících bodů přidaným k jednotlivým možným odpovědím vzniknul následující graf, rezdělující respondenty do 4 kategorií. Jednotlivé sloupce v grafu 5 znázorňují početní zastoupení v jednotlivých kategoriích mediální gramotnosti. Lze si všimnout, že vysoce a středně mediálně gramotní zastupují přibližně 66% vý- zkumného vzorku.

Získáné podklady z otázky (i) „Jake jé Vaše nejvyšší dosažené vzdělání“ a sekce otázek týkajících se mediální gramotnosti jsou v další podkapitole „Anova a dvouvý- běrový t-test“ využity k otestování třetí hypotézy : „Nejvyšší dosažené vzdělání, jako jedna z intervencí, ovlivní úroveň mediální gramotnosti jedince.“ Následující graf zobrazuje výsledky těchto dvou otázek ve vzájemném vztahu pro větší přehlednost.

32

40

64

79

0 20 40 60 80

Mediálně negramotní Slabě mediálně gramotní Středně mediálně gramotní

Vysoce mediálně gramotní

Úroveň mediální gramotnosti respondentů v kategoriích

(37)

STRANA 35 Graf 7: Úroveň mediální gramotnosti respondentů v závislosti na dosaženém vzdělání

Graf 7 znázorňuje jednotlivé úrovně mediální gramotnosti a zastoupení respondentů ve zmíněných úrovních na základě nejvyššího dosaženého vzdělání. Většinu respon- dentů z nejnižší úrovně gramotnosti tvoří respondenti se základním vzděláním.

Střední kategorie 11-15 a 16-20 jsou z velké části respondenti se střední školou za- končenou maturitní zkouškou a poslední, nevyšší kategorie, je zastoupena z necelých 80% vysokoškolsky vzdělanými respondenty.

První hypotéza: „Častý výskyt tématu týkajícího se viru Covid-19 v mediálním obsahu negativně ovlivňuje vnímání mediálního obsahu veřejností“, byla měřena za pomoci 2 otázek, a to (1) Kolik dní v týdnu se setkáváte s mediálním sdělením týka- jícím se Covid-19? a (2) Jaký je Váš postoj k četnosti zpráv týkajících se Covid-19 ve Vámi odebíraném mediálním obsahu? Odpovědi na otázku (2) byly zaznamenány na Likertovu škálu o 7 bodech.

Graf 8: Četnost setkávání s mediálním sdělením týkajícim se Covid-19

28

41

16

6 6 9 14

63

21

6 0

10 20 30 40 50 60 70

Mediálně negramotní

Slabě mediálně gramotní

Stedně mediálně gramotní

Vysoce mediálně gramotní

středoškolské s maturitou středoškolské s výučním listem Vysokoškolské

Základní

17

53

89

56

0 20 40 60 80 100

celkem

Kolik dní v týdnu se setkáváte s mediálním sdělením týkajícím se Covid-19

0-1 den 2-3 dny 4-6 dní každý den

(38)

STRANA 36

Graf číslo 8 znázorňuje jak často se respondent setkává s mediálním obsahem týka- jícím se tématiky Covid-19, kdy nejčastější odpovědí byla možnost 4—6 dní v týdnu a nejméně častou odpovědí byla možnost 0-1 den týdně. Odpovědi 2-3 dny a každý den byly přibližně na stejné úrovni.

Graf 9: Hodnocení četnosti informací ohledně covid-19

Navazující graf číslo 9 zaznamenává tuto informaci ve spojitosti s názorem, jak hod- notili respondenti četnost mediálního osahu týkajícího se Covid v mediální sféře.

Jednotlivá čísla v historii grafu 7 znázorňují odpovědi na likertovu škálu, kdy 1 – Po- zitivně, četnost informací oceňuji až 7 – Negativně, četnost informací mě obtěžuje, preferuji ostatní zprávy. Z grafu je zřejmé, že se stoupajícím počtem dnů, kdy byl subjekt vystaven mediálním sdělením o Covid stoupala i hodnota zadaná na škálu.

Zároveň z grafu vyplývá, že žádný z respondentů, kteří byli v kontaktu s mediálním obsahem týkajícím se Covid každý den, nevybral na škále možnost nižší než 5, a naopak respondenti, kteří byli v kontaktu s obsahem pouze 1, nebo ani jednou do týdne nevybrali na škále možnost vyšší než 3. Tudíž extrémy na škále měly naprosto opačné výsledky a bylo usouzeno, že mezi těmito proměnnými bude existovat určitá závislost. Postup ověření hypotézy a výsledek je k vidění v podkapitole „5.1 Anova:

jeden faktor a t-test s nerovností rozptylu“.

0 5 10 15 20 25 30 35

0-1 den 2-3 dny 4-6 dnů Každý den

Počet respondentů

Četnost zpráv ohledně onemocnění covid-19 za týden

1 2 3 4 5 6 7

(39)

STRANA 37 Graf 10: Vliv mediálního sdělení na vnímání znalostní/ego-defensivní funkce

Další sekce dotazníku byla zaměřena na samotný obsah mediálního sdělení. Jelikož polovina respondentů reagovala na text zaměřený na Katzovu znalostní funkci a druhá polovina na funkci Ego-defensivní, byl vytvořen boxplot graf zobrazující mi- nima, maxima a medián pro výsledky měření obou textů. U textu založeném na znalostní funkci byla nejvyšší dosažená hodnota 6 a nejnižší -6, s mediánem v poblíž hodnoty 0. U textu zaměřeného na ego-defensivní funkci dosáhlo maximum na hodnotu -2 a minimum na hodnotu -18, s mediánem v hodnotě -10,5.

Graf 11: Znalostní funkce - pozitivní pocity

10 20 30 40 50 60 70 80

Součet z Pozitivně

Součet z Dobře

Součet z Příjemně

Součet z Informovaně

Součet z Ubezpečeně

Součet z Klidně

Rozhodně ne Ne

Ano i ne Ano

Rozhodně ano

(40)

STRANA 38

Graf 12: Ego-defensivní funkce – pozitivní pocity

Výše viditelné grafy zobrazují četnost odpovědí k jednotlivým pozitivním pocitům vyvolaných textem. Graf 11 zobrazuje odpovědi na pozitivní pocity ze znalostně za- měřeného textu a graf 12 odpovědi na pozitivní pocity z ego-defensivně zaměřeného textu. V grafu znalostní funkce v majoritní většině pocitů pevládala odpověď „ano i ne“, dále byla častá odpověď „ne“ a u pocitu informovanosti bylo nejčastější odpovědí

„ano“. Graf ego-defensivní funkce dominovala odpověď „ne“, která měla nejvyšší čet- nost u všech dotazovaných pozitivních pocitů. Druhou nejčastěji zadanou odpovědí byla možnost „ano i ne“.

Četnosti odpovědí k negativním pocitům byly zaznamenány na následujících grafech.

Graf 13: Znalostní funkce - negativní pocity

10 20 30 40 50 60 70 80

Součet z Pozitivně

Součet z Dobře

Součet z Příjemně

Součet z Informovaně

Součet z Ubezpečeně

Součet z Klidně

Rozhodně ne Ne

Ano i ne Ano

Rozhodně ano

0 10 20 30 40 50 60 70 80

Součet z Negativně

Součet z Špatně

Součet z Nepříjemně

Součet z Smutně

Součet z Vystrašeně

Součet z Rozzlobeně

Rozhodně ne Ne

Ano i ne Ano

Rozhodně ano