Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodá ř ská
Katedra veřejné správy a regionálního rozvoje
PODPORA AKTIVIT
NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ ZE STRANY VELKÝCH FIREM
diplomová práce
Vypracovala: Lucie Pilná
Vedoucí diplomové práce: PhDr. Jaroslava Kade ř ábková, CSc.
Rok: 2006
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Podpora aktivit neziskových organizací ze strany velkých firem“ vypracovala samostatn ě a s použitím uvedené literatury.
V Praze, dne 1. 5. 2006
Lucie Pilná
Pod ě kování:
D ě kuji PhDr. Jaroslav ě Kade ř ábkové, CSc. za pomoc, cenné rady a podn ě tné
p ř ipomínky p ř i zpracování mé diplomové práce a za vst ř ícný p ř ístup p ř i jejím
vedení. D ě kuji i mým rodi čů m za podporu p ř i psaní této práce a po celou dobu
studia na vysoké škole.
ÚVOD ... 6
1 VYMEZENÍ POJMU A TEORETICKÁ VÝCHODISKA ... 8
1.1 OBČANSKÁ SPOLEČNOST... 8
Charakter české občanské společnosti ... 9
1.2 VEŘEJNÝ PROSTOR... 10
1.3 OBČANSKÝ SEKTOR... 11
1.4 OBČANSKÁ SPOLEČNOST A OBČANSKÁ PARTICIPACE... 12
1.5 NEZISKOVÝ SEKTOR... 13
Vývoj neziskového sektoru v ČR ... 13
1.6 NEZISKOVÉ ORGANIZACE... 16
Dělení neziskových organizací podle právní normy... 18
Neziskové organizace můžeme rozdělit do dvou skupin:... 19
Oblasti působení nestátních neziskových organizací ... 19
Právní formy nevládních neziskových organizací v České republice: ... 20
Charakter neziskového sektoru v České republice ... 22
Spolupráce s vládou, centrálními a místními úřady a samosprávami... 24
2 FINANCOVÁNÍ NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ... 26
2.1 FUNDRAISING... 26
Zdroje financování neziskových organizací ... 27
2.2 PROBLÉMOVÉ OBLASTI FINANCOVÁNÍ NEZISKOVÉHO SEKTORU... 31
2.3 FUNDRAISING JAKO PLÁNOVANÝ PROCES... 32
Způsoby fundraisingu ... 33
2.4 FIREMNÍ DÁRCOVSTVÍ... 34
Motivace firemních dárců... 35
Typy projektů, které firmy nejčastěji podporují... 37
Jak firmy pomáhají ... 38
Sponzoring a dárcovství ... 39
Co mohou nabídnout neziskové organizace a co přináší společenská odpovědnost firmám: ... 41
3 FIREMNÍ FILANTROPIE ... 42
3.1 POJEM FILANTROPIE... 42
3.2 ORGANIZOVANÁ FILANTROPIE... 43
3.3 SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST FIREM... 44
Vnímání společenské odpovědnosti firem... 45
3.4 FIREMNÍ FILANTROPIE... 47
Firemní filantropie - nástroje a mechanismy ... 48
Firemní filantropie v České republice ... 50
4 KRITÉRIA, VÝBĚR A FINANCOVÁNÍ PROJEKTŮ VE VYBRANÝCH FIRMÁCH ... 55
4.1 ČEZ ... 57
4.2 SIEMENS... 59
4.3 T-MOBILE... 61
4.4 EUROTEL... 63
ZÁVĚR ... 66
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 69
PŘÍLOHY... 73
Úvod
Jako téma mé diplomové práce jsem si zvolila: „Podpora aktivit neziskových organizací ze strany velkých firem“. Účelem práce je prokázat důležitost a roli firemního dárcovství ve financování aktivit neziskových organizací v České republice.
Problematiku financování neziskových organizací ze strany velkých podniků považuji nejen za velmi zajímavou a důležitou, ale v současné době také za velice aktuální, neboť firemní dárcovství nabývá na stále větším významu nejen při financování neziskových organizací, ale také při tvorbě celkových strategií jednotlivých firem v České republice.
Společenská odpovědnost a firemní filantropie, jako jedna z jejích prvků, se v posledních letech rozvíjí i v konceptech firem působících v České republice. Ve vyspělých zemích je společensky odpovědný přístup, kdy firmy prokazují svoji spoluzodpovědnost za stav a chod celé společnosti, zcela běžný a je považován za nezbytnou součást firem, které chtějí být trvale úspěšné.
Neziskové organizace nesporně hrají v naší občanské společnosti důležitou úlohu.
Umožňují občanům aktivně participovat na správě věcí veřejných, vyjadřovat své společné zájmy a řešit společné problémy, zejména v těch oblastech života, kde stát ani tržní mechanismus není schopen zajistit ty potřeby, které určité skupiny obyvatel, zejména ty menšinové, vyžadují. Organizace neziskového sektoru také poskytují prostor pro aktivní účast občanů na životě své komunity.
Ve financování aktivit neziskových organizací hraje firemní dárcovství stále podstatnější roli a příjmy z darů firem nabývají trvale na objemu i na významu. Ve své práci se zabývám otázkou financování neziskových organizací se zaměřením na financování ze strany velkých firem. Cílem mé práce je zjistit, jaký význam má firemní dárcovství ve financování aktivit neziskových organizací a zároveň jaký je význam firemní filantropie pro jednotlivé firmy.
Zabývám se tím, jaké formy firemní podpory neziskových organizací jsou nejčastější, jaké jsou motivace firemních dárců a které projekty firmy nejvíce podporují.
Práce je rozdělena do čtyř kapitol; v první kapitole jsou vymezeny důležité pojmy, jako občanská společnost, občanská participace a neziskový sektor. Věnuji se v ní charakteru neziskového sektoru v České republice a také roli neziskových organizací v naší společnosti.
Ve druhé kapitole se zabývám různými zdroji financování, problematickými otázkami
financování neziskového sektoru a zejména firemním dárcovstvím. Analyzuji motivaci firemních dárců, typy projektů, na které se firmy zaměřují, jaké jsou typy podpory neziskových organizací a co firemní dárcovství firmám přináší. Třetí kapitola je věnována firemní filantropii. Definuje pojem firemní filantropie a společenské odpovědnosti firem, popisuje jaké jsou nástroje a mechanismy firemní filantropie a jak jsme na tom s firemní filantropií v České republice. Čtvrtá kapitola spočívá na případových studiích firem ČEZ, Siemens, T-Mobile a Eurotel. Zde je účelem zjistit, na jaké projekty se firmy zaměřují, jaká jsou kritéria výběru podporovaných projektů a jak konkrétně firmy projekty financují.
Ve své práci jsem jako hlavní cíl zvolila zjistit, jaká jsou kritéria výběru projektů, které firmy podporují, na jaké projekty se zaměřují a do jakých oblastí svoji podporu směřují. Dále se zajímám, zda firmy při výběru projektů, které podpoří, berou v úvahu regionální hledisko, na jaké regiony se zaměřují a zda se pokouší řešit nějakou konkrétní regionální problematiku.
Účelem práce není postihnout veškeré filantropické aktivity firem působících v České republice, nýbrž nastínit na základě čtyř případových studií, jak firemní dárcovství u nás konkrétně probíhá a na kterou problematiku se obvykle firmy zaměřují, nebo naopak, kterým tématům by měly věnovat více pozornosti.
1 Vymezení pojmu a teoretická východiska
1.1 Ob č anská spole č nost
Demokratický politický systém je postaven na možnosti občana přímo participovat a ovlivňovat věci veřejné. Jako občanskou společnost lze označit prostor mezi oblastí privátních zájmů jedinců a státem. Svojí povahou náleží do oblasti veřejné, nikoli ale státní.
Jde o oblast dobrovolného sdružování mimo sféry trhu, státu i soukromého života, v níž si uvědomujeme společnou provázanost našeho světa. Občanskou společnost lze jinak definovat jako prostor mezi rodinou, státem a trhem, kde se lidé sdružují za účelem sledování svých zájmů. Jinak řečeno, občanská společnost znamená pozitivní sdružování občanů, které je nezávislé na státu, přispívá k rozvoji občanských hodnot a sociálního kapitálu a je vůči demokracii jako společenskému režimu v podstatě konstruktivní.
Z institucionálního hlediska představuje občanská společnost soustavu horizontálně působících společenských institucí a vztahů, které jsou na státu nezávislé, ale zároveň pod jeho právní ochranou. Pro občanskou společnost je příznačné, že přebírá některé funkce, které by jinak zajišťoval stát, čímž zároveň brání jeho nadbytečné expanzi. I když je občanská společnost oddělená od státu, nelze říci, že by mezi nimi existovala jednoznačná hranice.
Občanská společnost působí aktivně v tom smyslu, že zabraňuje, aby stát působil tam, kde není jeho přítomnost nutná a umožňuje občanům, aby se aktivně podíleli na tvorbě státní politiky a na jeho kontrole.
„Moderní demokratický stát a občanská společnost nestojí ve vzájemném protikladu.
Existence občanské společnosti je totiž jednou z hlavních garancí demokratického a právního státu a současně moderní demokratický stát není pojmově možný bez občanské společnosti, protože by ztratil tuto svoji povahu.“ [1]
[1] MATES, P. Občanská společnost. In Kolektiv autorů: Úvod do regionálních věd a veřejné správy. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. 2004.
Základní charakteristikou aktivit, které ve svém souhrnu tvoří občanskou společnost, je dobrovolné sdružování se za určitými, většinou nepolitickými cíli, mezi nimiž nefiguruje na nejvyšší příčce získání politické moci. Rozvinutá občanská společnost představuje určitou kvalitu, kterou by bylo možné nejlépe popsat jako občanskou angažovanost. Aktivní účast na správě věcí veřejných je právě tím, co dává obsah samotné demokracii. Moderní demokratická společnost je komplexní systém, v němž existuje mnoho různých vrstev angažovanosti občanů - od politické, přes občanskou, až po náboženskou, které se navzájem prolínají a obohacují.
„Občanská společnost je postavena na principech svobody, demokratických principech, na posilování občanské zodpovědnosti, solidarity, emancipace a především na participaci občanů v rozhodování o věcech veřejných.“ [2]
Občanská společnost v sobě spojuje úsilí formulovat problematický vztah mezi soukromým a veřejným zájmem, mezi individuálním a společenským zájmem, soukromými a veřejnými potřebami. Je jak prostorem interakce jednotlivců ve společnosti, tak i prostorem utváření positivních hodnot, prostorem lidské solidarity a sdílení osobních hodnot.
Charakter č eské ob č anské spole č nosti
Podle výzkumu „Index občanské společnosti“, realizovaného Nadací občanské společnosti (NROS) v roce 2004, se může česká občanská společnost pochlubit mnoha silnými stránkami, jako jsou například poměrně silná základna občanů, úspěšné působení neziskových organizací v oblasti ochrany přírody, celkově pozitivní vztah s veřejnou správou a kladnými hodnotami a každodenní praxí mnoha neziskových organizací. Česká občanská společnost však trpí i řadou problémů – jde zejména o veřejnou vykazatelnost a interní řízení organizací.
Výzkum ukázal, že téměř polovina českých občanů se aktivně angažuje v občanské společnosti, a to buď poskytnutím materiálního či peněžního daru některé neziskové organizaci, popřípadě samotným členstvím v některé z neziskových organizací, nebo také nejrůznějšími společenskými aktivitami ve své obci. Česká občanská společnost je různorodá
[2] Kadeřábková, J. Neziskové organizace a rozvoj regionů. In Kolektiv autorů: Úvod do regionálních věd a veřejné správy. Plzeň:
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. 2004.
– nejčastější je členství ve sportovních a zájmových organizacích. Existují však i vlivné dobrovolné organizace, které se zabývají i jinak spíše opomíjenými tématy a které dokáží dosáhnut pozitivních společenských změn (jde např. o problematiku drog, postižených, ochranu spotřebitele atd.). Problematická je komunikace mezi státem a občanskou společností, kdy většina aktérů občanské společnosti není v postavení respektovaných a silných partnerů, což pomáhá zlepšit působení Rady vlády pro nestátní neziskové organizace.
Obecně je většina firem vůči občanské společnosti převážně lhostejná a spolupráce mezi podniky a občanskou společností zatím zůstává spíše výjimečná. Nízká míra mezilidské důvěry ve společnosti představuje překážku rozvoje občanské společnosti. Prostředí v české občanské společnosti je stále dosti neprůhledné. Nejsilnější role má občanská společnost především v oblasti ochrany přírody a v oblasti pomoci sociálně slabým.
1.2 Ve ř ejný prostor
Vedle občanské společnosti rozlišujeme i pojem veřejný prostor, který zde chápeme v institucionálním smyslu - tedy jako prostor, který se neváže na fyzicky specifické místo, ale na prostor, kde se občané střetávají nejen jako svobodná individua, ale i v podobě nejrůznějších skupin, spolků a asociací. Tento společenský prostor je nezávislý na politické moci a jeho parametry jsou garantovány právním státem. Takovýto veřejný prostor je tedy jednou ze základních podmínek existence moderní občanské společnosti. V rámci veřejného prostoru vzniká veřejnost jako jedna ze základních forem občanské společnosti a participace občanů na věcech veřejných, jako místo diskuse a jako důležitá součást fungování demokracie.
Ve veřejném prostoru dochází k šíření informací, je místem setkávání a diskusí, místem pro výměnu názorů, zkušeností i postojů. V tomto prostoru se také realizuje společný zájem komunity a vytváří se zde zázemí pro tvorbu politických rozhodnutí a pro výkon politické moci.
1.3 Ob č anský sektor
„Občanský sektor chápeme jako prostor mezi státem, státními institucemi, trhem, ziskovými soukromými společnostmi a jednotlivými občany nebo skupinami občanů, prostor mezi občanem nebo rodinou a společností.“ [3]
Občanský sektor hraje důležitou úlohu v téměř každé oblasti sociálních aktivit.
Organizace občanského sektoru přispívají k aktivnímu občanství, demokracii, k vytváření zaměstnanosti, zajišťují rozsáhlou škálu služeb, zastupují zájmy občanů vzhledem k různým úřadům a hrají důležitou roli v podpoře a zaručování lidských práv a svobod.
Z ekonomického hlediska vyplývá existence a rozvoj tohoto sektoru z nedokonalého fungování státu a trhu. Stát není plně schopen uspokojit požadavky různých menšin při poskytování veřejných statků, u trhu zase existuje informační nesoulad mezi výrobci a spotřebiteli. U občanského sektoru, kde není cílem dosažení zisku, tak dochází ke zvětšování společenského bohatství.
Protože v naší společnosti mají občané pocit, že národní a nadnárodní struktury jako vláda nebo formální asociace nemusí vždy hájit a chápat jejich problémy, jsou-li tak daleko od reality každodenního života, vytváří se tak občanský sektor, který vyplňuje propast mezi těmito strukturami a skupinami či jedinci.Občanský sektor zastává také zprostředkovatelskou roli v prostoru mezi státem a trhem, a tudíž představuje část společnosti, ve které dochází ke zmírňování sociálního napětí a politických konfliktů, neboť pomáhá interpretovat požadavky občanů jejich aktivní účastí ve svých činnostech, čímž se zvyšuje povědomí o těchto jejich požadavcích. Takto vyjádřená přání a potřeby občanů se převtělují do formování politických nároků a stávají se součástí politického procesu.
Tento pojem zvláště zdůrazňuje úzkou vazbu mezi občanskou společností a neziskovými organizacemi. Součástí občanského sektoru jsou kromě nestátních neziskových organizací i další občanské aktivity vykonávající nějakou obecně nebo vzájemně prospěšnou aktivitu bez právní subjektivity – jde například o petiční akce, sousedské iniciativy a jinou organizovanost obyvatel.
[3] DOHNALOVÁ, M.: Občanský sektor. In Definice neziskového sektoru Sborník příspěvků z internetové diskuse CVNS. Brno: CVNS, 2005
1.4 Ob č anská spole č nost a ob č anská participace
Občanská společnost tedy označuje prostor mezi privátními zájmy a státem; oblast dobrovolného sdružování mimo sféry trhu, státu i soukromého života. Pakliže demokratický politický systém spočívá na možnosti občana přímou participací ovlivňovat věci veřejné, je občanská participace významnou funkcí občanské společnosti.
Pojem občanské společnosti je velice obecný a využívá se především v teoretické rovině, zatímco neziskové organizace jako součást občanské společnosti představují konkrétní institucionalizovanou formu občanské společnosti; tvoří vlastně jakousi podmnožinu občanského sektoru. Neziskový sektor (někdy se též hovoří o občanském nebo i třetím sektoru) je pak souhrnným označením pro neziskové organizace.
Schéma 1 Vztah občanské společnosti a neziskového sektoru
Zdroj: RAKUŠANOVÁ, P.: Občanská společnost a občanská participace v České republice. Institut sociologických studií FSV UK a Sociologický ústav AV ČR text pro Letní doktorandskou konferenci ISS-FSV UK, Praha. 26. 5. 2005.
Neziskové organizace mají roli participativní, neboť tím jak se občané mohou sdružovat v neziskových organizacích, je jim umožněno vyjadřovat své společné zájmy a požadavky a řešit své společné problémy. Je tak občanům umožněno působit na rozhodování orgánů veřejné moci, zejména na úrovni obecní či krajské.
1.5 Neziskový sektor
V posledních desetiletích zaznamenává neziskový sektor obrovský rozmach spolu s rozvojem demokracie, i se snahou vlád řešit různorodé problémy svých občanů. Neziskový sektor je v současnosti spíše vnímán jako doplňující nebo alternativní vzhledem ke státu při poskytování služeb či veřejných statků. Role neziskového sektoru je tak v moderních společnostech stále větší a větší.
Hlavním důvodem existence neziskového sektoru v tržní ekonomice je omezená působnost tržních sil v ekonomice i ve společnosti. To se týká zejména poskytování veřejných statků a nedostatku potřebných informací s tím spojených. Někdy se stává, že určitá skupina obyvatel požaduje odlišný sortiment veřejných statků, o nichž si většina ostatních občanů nemyslí, že by byly všeobecně žádoucí. Proto v této situaci musí existovat alternativa pro produkci dodatečných veřejných statků a služeb, které si část populace žádá. Tuto alternativu nabízejí právě neziskové organizace, které iniciují skupiny jednotlivců, které pociťují nedostatek určitého veřejného zboží. V některých případech existuje možnost, kdy se stát obrátí s žádostí o poskytování nestandardních služeb přímo na neziskové organizace a zároveň jim pomůže s jejich financováním. Neziskový sektor tak plní funkci zabezpečování určitých kolektivních potřeb, jejichž uspokojováním se nezabývá ani vláda, ani trh, čímž doplňuje normálně fungující tržní systém. Navíc společnosti neziskového sektoru zajišťují potřebné služby na daleko vyšší úrovni, jelikož zde hraje roli prvek větší přímé osobní účastí a snahy.
Vývoj neziskového sektoru v Č R
1Občanská společnost a s ní i neziskový sektor mají v České republice dlouhou tradici, jež spadá až do dob národního obrození, kdy různé kulturní, umělecké a vzdělávací spolky a sdružení představovaly významné aktéry českého občanského života. Již dávno předtím však existovala řada dobročinných spolků a nadací, vykonávajících charitativní činnost, péči o chudé, sirotky, staré či postižené lidi. Vznikaly i nadace zaměřené na podporu církví a duchovního vzdělávání. V době národního obrození, kdy sílily snahy o kulturní a politickou
1 blíže viz: FRIČ, P.; GOULLI, R. a kol.: Neziskový sektor v ČR. Praha. EUROLEX BOHEMIA. 2001. s 33 a následující
emancipaci českého národa, došlo k obrovskému nárůstu různých spolků a společností i nadací.
Velký rozkvět neziskové sféry (a s ním i další nárůst spolkové a nadační činnosti na základě národnostního principu) nastal opět po vzniku samostatného českého státu v roce 1918. Vznikaly i nové neziskové organizace, jež měly svůj vzor v zahraničí, zejména ve Spojených státech amerických (příkladem může být YMCA, Skaut, trampské oddíly, atd.).
Někdy se o období první Československé republiky hovoří jako o zlatém věku našeho neziskového sektoru. Neziskové organizace se začaly také více zaměřovat na sociální problémy, ochranu zdraví, dětí, mládeže a problém chudoby. Ještě dnes může neziskový sektor čerpat z tradice a potenciálu tohoto období (například vytvořené sociální sítě, občanská kultura a další). Mnohé organizace, které v tomto období vznikly, byly po roce 1989 znovu obnoveny.
Období slibného rozvoje neziskového sektoru však zastavila II. světová válka a rok 1948 znamenal pro třetí sektor v našich zemích zásah do shromažďovacích svobod občanů a celá řada organizací byla zrušena. Stát začal kontrolovat a organizovat většinu volnočasových aktivit všech různých skupin obyvatel. Ale i v dobách komunistického režimu působily některé organizace a skupiny buď v ilegalitě nebo jako státem stíhané (např. Charta 77).
Spontánní občanská aktivita se rozvíjela v rámci mnoha zájmových, sportovních nebo kulturních organizací sdružujících značné množství obyvatel; tyto organizace ale směly fungovat pouze jako součást Národní fronty. Nelze opominout ani výsadní postavení Revolučního odborového hnutí. Jinak byla občanská participace většinou jen formální a vyvíjená za účelem projevu loajality k režimu. Služby, které poskytovaly neziskové organizace v oblasti školství, zdraví a sociální péče, byly nahrazeny státem, který si vytvořil vlastní, státní neziskový sektor skládající se z rozpočtových a příspěvkových organizací.
V období Pražského jara v době politického uvolňování se rapidně zvýšil zájem občanů o věci veřejné a byla obnovena aktivita některých významných neziskových organizací. Toto krátkodobé vzepětí občanské iniciativy bylo však násilně přerušeno a následovalo období normalizace, kdy se poměry v neziskovém sektoru vrátily na úroveň, jaká u nás vládla před rokem 1960. Ojedinělé projevy občanských aktivit byly vystaveny tvrdé represi a nenašly širší podporu u veřejnosti. Situace se začala postupně měnit v osmdesátých letech, kdy se aktivita občanských iniciativ rozšířila téměř do všech oblastí společenského života a vyústila v pád komunistického režimu v roce 1989 a připravila zároveň půdu pro vlastní liberalizaci poměrů v neziskovém sektoru.
Česká občanská společnost a s ní i náš neziskový sektor jsou bezesporu jistým způsobem negativně ovlivněny minulostí komunistického režimu. To se pak projevuje v řadě specifik, která je zde možné identifikovat. Jedná se například o přetrvávající silnou roli státu, přerušenou tradici dobrovolnictví a dárcovství, i určitou deziluzi či vysokou míru nedůvěry obyvatel (průměrný občan České republiky ještě dnes spíše vyhledává ústranní veřejného dění). Výsledkem je pak menší podpora neziskových organizací ze strany veřejnosti, což následně ztěžuje zejména jejich vyjednávací pozici.
Po roce 1989 byla přijata nová legislativa a začalo vznikat velké množství nových organizací občanské společnosti. Občané se tak mohli po dlouhých letech znovu zapojit do zřizování nejrůznějších nadací a občanských sdružení, tak jak to bylo a je běžné pro otevřenou občanskou společnost. Počáteční období transformace české ekonomiky i občanské společnosti lze charakterizovat poněkud chaotickým a živelným rozvojem neziskového sektoru, který bohužel nebyl doprovázen odpovídajícími a rychlými změnami v systému státní podpory ani v systému norem regulujících činnost neziskových organizací. Neziskový sektor zpočátku nebyl zahrnut do transformačních koncepcí a nebyl dostatečně financován a lze říci že, až do roku 1996 byl na periferii politického zájmu. K tomu zřejmě přispěly i obavy státní správy ze zneužívání veřejných prostředků v neziskovém sektoru a tím zabrzdily tvorbu vhodných legislativních nástrojů a transformaci celého neziskového sektoru. Malý zájem o podporu neziskového sektoru vyplýval také z historických zkušeností, kdy se z řad neziskových organizací často rekrutovala politická opozice vůči vládnoucímu režimu.
Důsledkem těchto obav pak logicky bylo odmítání politické funkce neziskových organizací vůbec.
Na druhé straně však stát ekonomicky tyto organizace podporoval, zejména v první polovině devadesátých let a tato jeho podpora nadále pokračuje i přesto, že stále existuje hrozba, že neziskové organizace o tuto finanční podporu mohou do budoucna kdykoliv přijít.
V poslední době se to počáteční prudké tempo růstu počtu neziskových organizací zpomaluje a přichází fáze nasycenosti na trhu služeb, které tyto organizace zabezpečují a dochází k intensivnější selekci neziskových organizací, které na tomto trhu úspěšně obstojí.
V dnešních podmínkách neziskové organizace musejí tvrdě prosazovat své místo, svůj prostor i svoje opodstatnění. Zároveň čelí omezeným možnostem získávání profesionálů, zejména z důvodu horšího mzdového ohodnocení pracovníků neziskového sektoru oproti ziskovému.
Problematickou je i určitá závislost některých neziskových organizací na finančních zdrojích ze zahraničí, které přestávají být do budoucna aktuální. Současně ani obce, ani podnikatelské
subjekty nemají finanční zdroje v takových objemech, které by umožňovaly dostatečné a pravidelné přelévání těchto financí neziskovým organizacím, jak by si stát představoval.
1.6 Neziskové organizace
Protože český právní řád pojem neziskové organizace nijak přímo nedefinuje, tak bývají nejčastěji nestátní neziskové organizace definovány s využitím komplexní a mezinárodně uznávané charakteristiky profesorů Salamona a Anheiera, kteří chápou nestátní neziskový sektor jako souhrn institucí, které existují vně státních struktur, slouží ale v zásadě veřejným zájmům, na rozdíl od zájmů nestátních. Základními znaky neziskových organizací jsou následující:2
1. Neziskové organizace jsou institucionalizované (organized) – to znamená, že mají jistou míru institucionální struktury, organizační skutečnost, bez ohledu na to, zda jsou formálně nebo právně registrovány.
2. Důležité je, že neziskové organizace mají soukromou povahu (private), a jsou tedy institucionálně odděleny od státní správy, nejsou jí řízeny. Nemohou tak mít významnou státní podporu a ve vedení nemohou být mj. státní úředníci. Rozhodující je skutečnost, že základní struktura neziskových organizací je soukromá.
3. Dalším znakem je nerozdělování zisku – tzn. jde o organizace neziskové (non- profit), u nichž se nepřipouští žádné přerozdělování zisků vzniklých z činnosti organizace mezi vlastníky nebo vedení organizace. I neziskové organizace mohou svou činností vytvářet zisk, ten ovšem musí být použit na cíle dané posláním samotné organizace.
4. Nestátní neziskové organizace jsou samosprávné a nezávislé (self-governing), mají vlastní postupy, struktury a interní pravidla, jsou schopny řídit samy sebe a svou činnost a nejsou ovládány zvenčí ani státem, ani jinými institucemi
5. Podstatná je i dobrovolnost (voluntary). Neziskové organizace využívají dobrovolných činností ve formě neplacené práce pro organizaci, darů a jiných.
2 blíže viz: ŠKARABELOVÁ, S.: Vymezení pojmu nestátní nezisková organizace. In Definice neziskového sektoru Sborník příspěvků z internetové diskuse CVNS. Brno: CVNS, 2005 s. 24 a následující
Neziskový sektor představuje otevřený, živý a mnohotvárný prostor, do něhož mohou svobodně vstupovat aktivní lidé, vedeni svou odpovědností za stav věcí veřejných, komunitu, společnost. Činnost v neziskových organizacích umožňuje lidem prakticky pomáhat druhým, podílet se aktivně na životě své komunity a v neposlední řadě umožňuje vnášet do života společnosti nové impulsy. Příkladem mohou být diskuse o tom, jak mají být správně spravovány věci veřejné – ať už se jedná třeba o přístup k menšinám, ochranu životního prostředí, korupci ve společnosti či odpovědnost každého z nás za stav světa.
Nesmíme zapomínat, že u kořenů dnešních neziskových organizací stojí také samotná filantropie, popřípadě charita. Opodstatnění existence neziskových organizací nestačí vysvětlit pouhou svobodou sdružování se, tedy sebeřízením společnosti a podílením se na veřejné politice v rámci občanské společnosti. Pojem filantropie souvisí s neziskovými organizacemi v tom smyslu, že jde o snahu pomoci ostatním lidem, jsou vyjádřením postoje určité společnosti či komunity lidí k některému z veřejných problémů a jsou z velké části závislé na financování z prostředků dobrovolných dárců.
„Neziskové organizace hrají ve společnosti zejména tyto role:
• Zajišťují služby neziskového charakteru mimo státní rámec (např. ve sféře sociální, zdravotní, ekologie, zájmové apod.), které často zohledňují menšinové a individuální potřeby obyvatel.
• Poskytují prostor pro veřejnou aktivitu občanů mimo politický rámec, podle tématického či regionálního zájmu občanů.
• Díky svému zaměření a charakteru bývají často iniciátory změn nebo nových trendů ve společnosti a nositeli morálních hodnot.
• Umožňují vést spolkový život, sdružovat se za účelem svého zájmu, sdílení osudu, společných hodnot.“ [4]
Neziskové organizace můžeme také definovat jako organizace, které nevytvářejí zisk k přerozdělení mezi jeho vlastníky, vedení organizace nebo zakladatele. V případě, že neziskové organizace zisk vytvoří, musí ho zase vložit zpět k rozvoji organizace a plnění
[4] FRIČ, P.: Dobrovolnictví a dárcovství v ČR [online]. AGNES, 2000 [cit. 4.4.2006]. Dostupný na WWW:
http://www.vilacerych.cz/res/data/000035.pdf
jejích cílů. Ani v České republice neexistuje žádný samostatný zákon, který by upravoval všechny typy neziskových organizací.
Neziskový sektor tedy zahrnuje kromě nevládních neziskových organizací i organizace příspěvkové, rozpočtové, odbory, politické strany a hnutí, zájmová sdružení právnických osob, družstva (pokud jsou zřizována za jinými účely než podnikání), nepodnikatelské obchodní společnosti (např. společnosti s ručením omezeným, pokud jsou zřízeny k jiným účelům než podnikání), příp. i právnické osoby zřizované samostatnými zákony (např. Česká akademie věd, Česká televize, Český rozhlas).
D ě lení neziskových organizací podle právní normy
„V právním systému je vymezení neziskové organizace nejblíže zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, který v § 18, odstavci 7 definuje tzv. organizaci charakteru právnické osoby, která nebyla zřízena nebo založena za účelem podnikání. Zákon sem řadí tyto organizace:
• zájmová sdružení právnických osob, pokud tato sdružení mají právní subjektivitu
• občanská sdružení včetně odborových organizací
• politické strany a politická hnutí
• registrované církve a náboženské společnosti
• nadace, nadační fondy
• obecně prospěšné společnosti
• veřejné vysoké školy
• obce
• vyšší územní samosprávné celky
• organizační složky státu a územních samosprávných celků (do roku 2001 rozpočtové organizace)
• příspěvkové organizace
• státní fondy
• subjekty, o nichž tak stanoví zvláštní zákon“ [5]
Neziskové organizace m ů žeme rozd ě lit do dvou skupin:
3Vládní (státní, veřejné) neziskové organizace
Tyto organizace zabezpečují převážně výkon veřejné správy. Jsou zřizovány za tím účelem, aby se podílely se na výkonu veřejné správy na úrovni státu, regionu či obce. Právní formy, které se v České republice vyskytují, jsou příspěvkové organizace a organizační složky státu, kraje či obce. Některé z nich se svou činností blíží nestátním neziskovým organizacím.
Tyto organizace jsou institucionalizované, nejsou založeny za účelem podnikání a dosahování zisku, který by sloužil k rozdělování mezi členy organizace a jsou samosprávné. Nejsou ale soukromé, nýbrž určitým způsobem závislé na státní správě.
Nevládní (nestátní, občanské, soukromé) neziskové organizace (NNO)
Existence těchto organizací, pro něž se v současné době v České republice nejvíce vžilo označení nestátní neziskové organizace, vychází z principu, že tyto společnosti jsou schopny se řídit samostatně. Určité společenství lidí žijících a spolupracujících ve vymezeném prostoru je schopno samo organizovat a vzájemně usměrňovat své jednání. Občané, kteří se sdružují do různých typů nestátních neziskových organizací, se tak v rámci realizace své svobody sdružovací podílejí na veřejné politice a stávají se tak aktivními aktéry občanské společnosti. Základní právní formy nestátních neziskových organizací představují v České republice občanská sdružení, nadace a nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, církve a náboženské společnosti a církevní právnické osoby se svými veřejně prospěšnými aktivitami.
Oblasti p ů sobení nestátních neziskových organizací
Společenská oblast působení neziskových organizací je velmi rozmanitá. Přesto ale můžeme rozdělit neziskové organizace do několika základních oblastí jejich působení.
[5] ŠKARABELOVÁ, S. Vymezení pojmu nestátní nezisková organizace. In Definice neziskového sektoru Sborník příspěvků z internetové diskuse CVNS. Brno: CVNS, 2005
3 blíže viz: ŠKARABELOVÁ, S. Vymezení pojmu nestátní nezisková organizace. In Definice neziskového sektoru Sborník příspěvků z internetové diskuse CVNS. Brno: CVNS, 2005 s. 27 a následující
„Oblasti působení NNO:
• kultura, ochrana památek, umění
• výzkum a vzdělávání
• zdravotní péče a sociální služby
• ochrana životního prostředí, ekologická výchova
• ochrana lidských práv
• komunitní rozvoj
• práce s dětmi a mládeží
• rekreace, sport, tělovýchova
• ostatní (např. podpora neziskového sektoru, jeho PR, informační služby, podpora dárcovství a dobrovolnictví)“ [6]
Právní formy nevládních neziskových organizací v Č eské republice:
• Občanská sdružení (zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů)
• Obecně prospěšné společnosti (zákon č. 248/1995 Sb., o OPS)
• Nadace a nadační fondy (zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech)
• Účelová zařízení církví (zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě víry a postavení církví a náboženských společností)
Obecně prospěšná společnost4
Nejrozšířenější formou neziskové organizace je v České republice obecně prospěšná společnost. Lze ji definovat jako subjekt (právnická osoba), který poskytuje obecně prospěšné služby všem uživatelům a za stejných, předem stanovených podmínek. Ani obecně prospěšné společnosti (OPS) nemohou svůj zisk přerozdělovat mezi zakladatele nebo zaměstnance, ale
[6] JEŽKOVÁ, Z.: Co to je neziskový sektor [online]. ICN, o.p.s, 4.5.2002 [cit. 25.3.2006]. Dostupný na WWW:
http://www.neziskovky.cz/NeziskovysektorCR/Ar.asp?CAI=2122&ARI=100663
4 blíže viz: Přehled základních typů nestátních neziskových organizací v ČR [online]. ICN, o.p.s, březen 2006 [cit. 28.3.2006]. Dostupný na WWW: http://www.neziskovky.cz/Files/Soubory/neziskovy_sektor_CR/prehled_typu_NNO.pdf
používají jej na financování dalších aktivit společnosti. OPS by měly fungovat hlavně v oblasti sociální (sociální ústavy, pensiony pro důchodce apod.), ve zdravotnictví (např. léčebny pro dlouhodobě nemocné) a ve školství a kultuře (kina, divadla, muzea, galerie).
Nadace
Nadace představují další významnou formu neziskových organizací. Jedná se o účelové sdružení majetku, které je zřízené za účelem dosahování obecně prospěšného cíle. Tímto cílem se rozumí zejména rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic a také rozvoj vědy, vzdělávání, tělovýchovy a sportu. Nadace je právnickou osobou a součástí názvu nadace musí být označení „nadace“. Z výnosů nadačního jmění a z ostatního majetku nadace se poskytují nadační příspěvky. Nadační jmění je peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů a nadačních darů. Tohoto nadačního jmění využívá nadace spolu s ostatním majetkem nadace k dosahování účelu, pro který byla zřízena.
Nadační fondy
Podobně jako nadace, i nadační fondy jsou účelová sdružení majetku zřízená za účelem dosahování obecně prospěšného cíle. Nadační fond však nezřizuje nadační jmění a pro dosažení účelu smí použít veškerý svůj majetek. I nadační fond je právnickou osobou a součástí jeho názvu musí být označení „nadační fond“ (jiné osoby než nadace a nadační fondy nesmějí ve svém názvu nebo obchodní firmě tato označení používat).
Občanská sdružení
Specifickým postavením se vyznačují občanská sdružení, která jsou založena jako sdružení fyzických a právnických osob, které vzniká za účelem realizace společného zájmu.
Občanům vzniká ze zákona právo svobodně se sdružovat. Občané mohou zakládat a sdružovat se ve spolcích, společnostech, svazech, hnutích, klubech či jiných občanských sdruženích i odborových organizacích. Takto vzniklá sdružení mají následně povahu právnické osoby. Typickým znakem občanských sdružení je členská základna. Příkladem občanských sdružení jsou: tělovýchovné jednoty, chovatelé, zahrádkáři, Český červený kříž, myslivecká sdružení, Asociace muzeí a galerií, amatérské kulturní spolky a jiné.
Charakter neziskového sektoru v Č eské republice
Činnost nestátních neziskových organizací je v České republice stále ještě často chápána jako doplněk činnosti státu a samosprávy v těch oblastech, kde tyto selhávají. V anglosaských zemích tradičně funguje systém, v němž je řešení problémů individuální a lidé si sami spravují své věci a za tím účelem se také sdružují do různých organizací. Evropská unie naopak prosazuje takový přístup správy věcí veřejných, kdy je každá činnost organizována tam, a na takové úrovni, kde je to nejefektivnější a nejbližší lidem. Tyto dva přístupy však u nás zatím nejsou dostatečně rozšířeny. Ale i přesto je vztah NNO s veřejnou správou hodnocen jako bezkonfliktní vztah širší spolupráce. I přes prudký růst počtu NNO po roce 1989 je stále ještě v České republice menší počet NNO na obyvatele než v zemích EU.
V následující Tabulce 1 Vývoj počtu nestátních neziskových organizací v ČR po roce 1990 a Grafu 1 Vývoj počtu nestátních neziskových organizací v ČR po roce 1990, můžeme sledovat stále rostoucí trend počtu neziskových organizací v České republice.
Tabulka 1 Vývoj počtu nestátních neziskových organizací v ČR po roce 1990
Rok
Občanská
sdružení Nadace Nadační fondy
Obecně prospěšné společnosti
1990 3879
1991 9366
1992 15393 1551
1993 21694 2768
1994 24978 3800
1995 26814 4253
1996 27807 4392 1
1997 30297 5238 52
1998 36046 55 71 129
1999 38072 272 695 560
2000 42302 282 735 557
2001 47101 299 784 701
2002 49108 330 825 762
2003 50997 350 859 884
Zdroj: HYÁNEK, V., ROSENMAYER, T.: Zpráva o neziskovém sektoru – ekonomické výsledky neziskových organizací v ČR [online]. CVNS [cit. 4.4.2006]. Dostupný na WWW: http://www.e- cvns.cz/soubory/CVNS_autorska_studie.pdf
Graf 1 Vývoj počtu nestátních neziskových organizací v ČR po roce 1990
0 10000 20000 30000 40000 50000 60000
1990 1991
1992 1993
1994 1995
1996 1997
1998 1999
2000 2001
2002 2003 Rok
Počet nestátních neziskových
organizací
Občanská sdružení
Nadace
Nadační fondy
Obecně prospěšné společnosti
Zdroj: HYÁNEK, V., ROSENMAYER, T.: Zpráva o neziskovém sektoru – ekonomické výsledky neziskových organizací v ČR [online]. CVNS [cit. 4.4.2006]. Dostupný na WWW: http://www.e- cvns.cz/soubory/CVNS_autorska_studie.pdf
Pro vládu je obtížné, aby sama poskytla plnou škálu veřejných a kolektivních statků a služeb zvláště v případě, že jsou požadovány jen některou skupinou obyvatelstva. Zde se pak logicky otevírá prostor pro neziskové organizace. Ty mohou lépe vyhovět potřebám a požadavkům jednotlivých spotřebitelů těchto statků. Neziskové organizace obvykle využívají získané finanční zdroje efektivněji a účelněji, neboť je pro ně ve vzájemném konkurenčním boji poměrně obtížné je získat. Neziskové organizace mají schopnost organizovat svoji činnost poměrně pružným způsobem, což přispívá k větším inovačním aktivitám při poskytování požadovaných veřejných služeb. Organizace třetího sektoru mají větší možnosti, jak identifikovat vznikající veřejné problémy a nacházet jejich řešení. Zároveň vytvářejí příznivé klima ve společnosti tím, že iniciují jednotlivce a jednotlivé skupiny občanů pro řešení veřejných problémů. Dobré fungování organizací neziskového sektoru přispívá významnou měrou k řádnému fungování a celkovému rozvoji demokratické společnosti zejména tím, že podporují dobrovolnou angažovanost a odpovědnost občanů při řešení naléhavých otázek ve společnosti.
Třetí sektor vytváří předpoklady a podmínky pro řešení konkrétních situací, které vyplývají z již zmíněných omezení státu a jeho orgánů. Zároveň existují vhodné podmínky pro spolupráci veřejného sektoru s neziskovými organizacemi. Slabé a silné stránky veřejného a třetího sektoru se vzájemně prolínají, kombinují a doplňují a tak vystupují tyto dva sektory jako potenciální partneři v oblasti zajišťování veřejných služeb.
Význam neziskových organizací pro společnost je veřejností dobře chápán a pozitivně vnímán, zejména pokud jde o konkrétní organizace. Zejména zahraniční a větší domácí firmy počítají s neziskovými organizacemi v rámci svých koncepcí sociální zodpovědnosti a jejich prostřednictvím zároveňřeší podporu určitých problematických témat či regionů. Spolupráce s neziskovými organizacemi je pro firmy dobrou vizitkou, ale zdaleka není běžnou součástí firemní kultury.
Neziskové organizace často vedou kampaně za řešení dílčích společensko-politických problémů v různých oborech činnosti jako např. dětská práva, domácí násilí, prevence onkologických onemocnění a další, čímž napomáhají posunout dále řešení daného problému.
Ačkoliv kvantita a kvalita služeb není ve všech regionech ČR stejná, tak jejich diversifikaci můžeme považovat za dostatečnou a obecně na poměrně vysoké profesionální úrovni. Z větší části reagují neziskové organizace na viditelné potřeby společnosti a trhu a situaci na něm si zjišťují intuitivně a zároveň i sledují a vyhodnocují zpětnou vazbu. České nadace udělují granty k realizaci domácích projektů podle svých priorit, které si určují na základě vlastního rozhodnutí, což se stává diskutovaným tématem právě ve vztahu k potřebám občanské společnosti. Domácí nadace za sebou mají pouze krátkou dobu své existence a jen zcela výjimečně dokázaly vytvořit významné finanční fondy (nadační jmění) na grantování. To se týká i firemních nadací, kterých je v České republice zatím jen velice málo.
Spolupráce s vládou, centrálními a místními ú ř ady a samosprávami
Neziskové organizace jsou zastoupeny v poradních orgánech centrálních úřadů a v poradním orgánu vlády ČR – v Radě vlády pro nestátní neziskové organizace.
S neziskovými organizacemi se většinou počítá i na nižších regionálních úrovních, např. při komunitním plánování, při vytváření regionálních rozvojových strategií atd. Kraje zpravidla mají vypracované grantové strategie a pravidla podpory neziskových organizací, zatímco u malých měst je zatím jejich podpora spíše nahodilá a improvizovaná a chybí větší systémovost jejich práce. Ačkoliv jsou neziskové organizace veřejnou správou označovány za
partnery a spolupracovníky, v praxi stále nejde o rovnocenný vztah. Veřejná správa spolu s neziskovými organizacemi realizuje společné projekty zejména v určitých specifických oblastech jako je romská, protidrogová či komunitní problematika. V jiných oblastech - zvláště se to týká sociální a zdravotní problematiky - je veřejná správa objednatelem služeb, které neziskové organizace poskytují.
Prostřednictvím neziskového sektoru se tedy mohou občané aktivně podílet na sociálním, kulturním i dalším rozvoji společnosti v níž žijí. Neziskové organizace vystupují v procesech koncipování a realizace rozvojových programů jako prostředníci mezi veřejným a soukromým sektorem a občany. V rámci rozvoje partnerství veřejného a soukromého sektoru dochází k zapojení občanů lokálních i regionálních komunit do rozhodování o rozvojových aktivitách a tím pádem i k následnému progresivnějšímu a dynamičtějšímu rozvoji území, lepší koordinaci rozvojových aktivit a jejich realizaci.
Partnerství představuje spolupráci zástupců organizací, institucí i jednotlivců, která se vytváří, aby společně pracovali na rozvojovém programu nebo projektu, nebo na řešení určitého problému. Partnerství umožňuje vzájemnou komunikaci členů nějaké komunity, obce, města nebo kraje - místní lidé a instituce mohou pracovat společně na výstavbě své komunity nebo regionu a řešit problémy všeho druhu. Dalším pozitivem partnerství je zkvalitnění správy věcí veřejných, hlavně co se týká informací a také konfrontace národních a místních priorit a tím i následně jejich přesnější zaměření na řešení těch hlavních problémů, které v území existují a které regionální aktéři sami identifikovali. Zároveň je touto spoluprací dosaženo vyššího stupně soudržnosti komunity, posiluje se vzájemná důvěra, rozšiřují a prohlubují se vazby a integrita komunity. Při takovémto širším zapojení různých subjektů by nemělo docházet k opomíjení zájmů žádné větší skupiny občanů na úkor většiny.
V rámci partnerství se setkávají zástupci veřejného a soukromého sektoru, ziskově motivované subjekty s neziskově orientovanými, prezentují svá stanoviska, reagují na podněty přicházející od partnerů a formulují návrhy řešení, v nichž má být dosaženo společného souhlasu většiny. Místní partnerství vznikají v mnoha různých podobách, ale společné pro všechny je, že usilují o lepší využívání schopností a zdrojů všech skupin obyvatelstva, celých komunit, institucí a organizací, které hrají důležitou roli v životě obcí a regionů.
2 Financování neziskových organizací
Stejně jako stát potřebuje kreativitu a flexibilitu neziskových organizací při řešení společenských problémů, tak i neziskové organizace potřebují ke své kvalitní činnosti dostatek prostředků finanční i nefinanční povahy.
Financování neziskových organizací je příkladem typického vícezdrojového financování. Tyto organizace pro svojí činnost využívají buď vlastní zdroje jako jsou příspěvky členů či výnosy z vlastní činnosti a podobně, tak i sponzorské dary či dotace.
U občanských sdružení a obecně prospěšných společností je možné poskytovat dotace ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu obce - není na ně ale právní nárok a jsou zásadně účelové (tj. na konkrétní akce, programy nebo předem stanovené oblasti potřeb). Protože Parlament rozhoduje vždy pouze o ročním rozpočtu, nelze přijímat závazky na víceleté období a poskytovat dotace na víceletá období. Konečné využití finančních prostředků v neziskových organizacích však nemůže veřejná správa tolik ovlivňovat a ani organizace přímo řídit.
2.1 Fundraising
Fundraising je systematická činnost, jejímž výsledkem je získání finančních či jiných prostředků na obecně prospěšnou činnost neziskových organizací. Jde tedy o získávání prostředků a hledání zdrojů pro fungování, činnost a naplňování cílů neziskových organizací.
Zdroje financování neziskových organizací
5Státní instituce a samospráva
Stát, potažmo veřejná správa, musí pro občany zajišťovat služby definované v Ústavě - jedná se zejména o školství, kulturu, dopravu, obranu a bezpečnost, soudnictví, důchodové zabezpečení a celou řadu dalších funkcí, se kterými se občané denně setkávají. Uvedené služby může stát zajišťovat buď přímo (prostřednictvím státních rozpočtových a příspěvkových organizací) nebo tím, že bude přispívat dotacemi nestátním neziskovým organizacím na jejich produkci.
Stát financuje činnost neziskových organizací z největší části prostřednictvím resortních ministerstev. Každé ministerstvo má své grantové systémy a pravidelně každý rok vyhlašuje veřejnou soutěž, kde se občanská sdružení, nadace a obecně prospěšné společnosti ucházejí o dotace. Další příspěvky poskytují např. státní fondy či Grantová agentura České republiky. Na nižší úrovni státu pak podporují neziskové organizace také krajské, městské či obecní úřady a to buď z jednotlivých odborů nebo ze zvláštních fondů zastupitelstev. Výhodou grantů, které pocházejí od orgánů státní správy a samosprávy je to, že bývají také určeny i na provozní náklady, jako jsou mzdy, nájem anebo služby.
Zároveň tyto granty mohou přidělit neziskovým organizacím na daný projekt poměrně vysoké částky.
Finanční pomoc státu je vyjádřena i daňovými úlevami a dalšími daňovými zvýhodněními. Neziskové subjekty mohou využívat až do 3 mil. Kč základu daně značné výhody, navíc drobné a střední příjmy nejsou vůbec zdaňovány, a to až do 100 tis. Kč základu daně. Reálně se tak zdanění od 110 tis. Kč do např. 9 mil. Kč základu daně pohybuje v rozmezí 3,5 % až 27,3 %, zatímco obecná sazba daně je 35 %.
Nadace a nadační fondy
Neziskové organizace mohou požádat o finanční pomoc také české nadace či nadační fondy, které jsou zaměřeny na podporu řešení konkrétních problémů v oblasti sociálních a zdravotnických služeb, kultury, vzdělávání nebo rozvoje občanského života ve městech
5 blíže viz: REKTOŘÍK J. a kol.: Organizace neziskového sektoru základy ekonomiky, teorie a řízení. Praha. Ekopress, s.r.o. 2001, 2004. s. 89 a následující
či regionech. Poskytují granty spíše střední či menší výše, cílené na velmi konkrétní projekty podle jimi stanovených pravidel. V České republice zatím není velké množství nadací, které by ve velké míře podporovaly ostatní neziskové organizace, ale existuje také možnost pro české subjekty se s žádostí o grant obrátit také na zahraniční nadace, nebo nadace, které byly ze zahraničních zdrojů v České republice založeny (příkladem mohou být Nadace rozvoje občanské společnosti, Open Society Fund Praha, The Charles Stewart Mott Foundation). „Zahraniční nadace podporují i rozvoj občanské společnosti a nástrojů života v demokracii obecněji a jsou schopny a ochotny se podílet se na rozsáhlejších (a to i časově i finančně) projektech, které nemají vždy přímý dopad na dění ve společnosti.“[7]
Podniky a podnikatelé
Některé podniky a velké firmy samy podporují neziskové organizace pomocí vlastního grantového systému. Neziskové organizace se ucházejí o dotaci přímo u těchto firem, a to obvykle tak, že podají žádost v níž je projekt, který má být z firemních zdrojů financován, náležitě popsán, je uveden rozpočet projektu a informace o poslání a cílech organizace.
Zástupci firmy, popřípadě i jiných institucí, pak daný projekt posuzují a rozhodnou o udělení finančních prostředků případně jiných zdrojů. Menší firmy nebo soukromí podnikatelé spíše poskytují pomoc v podobě vlastních výrobků anebo služeb a záleží tu také více na osobním jednání obou subjektů.
Individuální dárci
Ani individuální dárci netvoří zanedbatelnou skupinu, která podporuje neziskové organizace. V USA dokonce podíl této skupiny na celkovém součtu sponzorských darů dosahuje až 80 %. Tento zdroj spočívá na systému mnoha drobných dárců, mezi něž patří například dobrovolníci, členové organizace samotné, lidé, kteří se o danou problematiku zajímají či jinak tyto organizace podporují. Individuální dárci se stávají pro neziskové organizace stále zajímavějším zdrojem finančních prostředků a do budoucna bude jistě jejich role i v České republice narůstat, zejména protože dovolují organizaci zajistit poměrně stabilní příjmy. Na druhé straně je ale získání dostatečného množství takových
[7] SLAUKOVÁ, L.: Kde najít na internetu informace užitečné pro fundraising. [online]. 24. 1. 2005 Econnet [cit. 10.4.2006]. Dostupný na WWW: http://nno.ecn.cz/index.stm?apc=nI1x1--&x=220242
dárců, aby se zabezpečila zajímavá částka, velmi náročné na čas i lidské zdroje. I přesto by neziskové organizace neměly váhat s oslovováním této skupiny dárců.
Pro lidi je přirozená starost o řešení problému a dar je pro ně jednou z možností, jak něco významného pro věc udělat. Pokud se dárce cítí být bohatý, považuje za svoji povinnost pomoci těm, kteří takové štěstí v životě neměli. Dalšími motivy k dárcovství jednotlivců mohou být daňová zvýhodnění, tlak okolí, emocionální pohnutky, pocit viny, vlastní zviditelnění a další.
Individuální dárci mohou pomoci mnoha různými způsoby. Příkladem může být jednorázový příspěvek či pravidelná průběžná podpora neziskové organizace. Mohou poskytnout věcný dar nebo věci do prodeje na benefiční akci, zakoupit si dárkový předmět nebo propagační materiál, navštívit benefiční akci, nebo pomoci prostřednictvím dobrovolnické práce.
Vlastní činnost
Nezisková organizace může využívat své kapacity (lidské, materiální, finanční, know- how apod.) na tvorbu a získávání zdrojů a realizovat například výnosy z prodeje vlastních výrobků a produktů, nebo poskytuje nějaké služby (například kurzy, poradenství a další).
Může také organizovat různé akce, jejichž výtěžek je pak použit na financování vlastní činnosti nebo je dále poskytnut v souladu s cíli a účely neziskové organizace. Příkladem takovýchto akcí mohou být burzy, aukce, plesy, loterie a další. Výhodou tvorby zisku z vlastní činnosti je to, že se jedná o neadresný zdroj, který může být použit na cokoliv, co organizace potřebuje, tedy i na mzdy. I když by organizace nezískala například jiný grant, tak je schopna alespoň takto zabezpečit prostředky na svou činnost. Úsilí o realizaci zisku sebou přináší zvýšení organizační náročnosti, ale třeba i riziko, že se organizace nebude zcela věnovat plnění svého poslání, protože jí výdělečná činnost zcela zaměstná.
Organizace také může prodělat nebo poškodit své jméno.
Členské příspěvky
Členské příspěvky tvoří u těch neziskových organizací, které jsou konstituovány na členském principu (tj. zejména občanská sdružení), pravidelný a předem plánovaný finanční zdroj.
Evropská unie
Se vstupem naší země do EU jsou velmi aktuální finanční zdroje poskytované Evropskou unií, kdy se nyní naplno otevírá nabídka čerpání pomoci ze strukturálních fondů EU, z Fondu soudržnosti; Česká republika se může účastnit komunitárních programů a některých iniciativ Společenství. Již řadu let před vstupem do EU však Česká republika čerpala finanční prostředky Evropské unie určené na podporu celé řady nejrůznějších projektů a aktivit v rámci předvstupních programů Phare, ISPA a Sapard.
Podle výzkumu provedeném v roce 2003 se české neziskové organizace nejvíce spoléhají na finanční podporu státní správy a na regionální podporu (jejich příspěvky tvoří průměrně více než třetinu příjmů, u velkých neziskových organizací téměř polovinu).
Příjmy z vlastní činnosti činí jen asi 20 % příjmů; dalších 20 % příjmů připadá souhrnně na veřejnost, individuální a firemní dárce. U malých neziskových organizací roste význam individuálních a firemních dárců. Provozní náklady financují neziskové organizace nejvíce z vlastních příjmů a ze státní podpory. Jak jsou zastoupeny jednotlivé zdroje ve financování neziskových organizací vidíme v následujícím Grafu 2 Podíl jednotlivých finančních zdrojů na financování neziskových organizací.
Graf 2 Podíl jednotlivých finančních zdrojů na financování neziskových organizací
příjmy z vlastní činnosti
20%
jiné zdroje členské 5%
příspěvky 6%
individuální dárci
7%
nadace a nadační fondy
10%
firemní dárci 11%
veřejnost, anonymní sbírky
2% zahraniční zastupitelstva v
ČR 2%
státní správa a samospráva
36%
Zdroj: Současný stav fundraisingu v neziskových organizacích. [online]. 2003 Market Vision, s.r.o. a Spiralis o.s. [cit. 4.4.2006]. Dostupný na WWW:
http://www.neziskovky.cz/files/soubory/neziskovy_sektor_CR/vyzkum_FR_Spiralis.pdf
Jak naznačuje následující Graf 3 Které zdroje považují neziskové organizace za nejdůležitější, tak i do budoucna očekávají české neziskové organizace, že jim ze státní sféry budou plynout nejdůležitější zdroje pro financování jejich činnosti. Počítají i s důležitým firemním dárcovstvím, sponzorskými dary a vlastními příjmy.
Graf 3 Které zdroje považují neziskové organizace za nejdůležitější
2 5
7 8
11 14 14
24 26
27
44
0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 50
veřejnost, anonymní sbírky členské příspěvky neví granty krajské úřady nadace strukturální fondy, EU vlastní příjmy městské úřady sponzorské dary, firemní dary stát, ministerstva
% respondentů
Zdroj: Současný stav fundraisingu v neziskových organizacích. [online]. 2003 Market Vision, s.r.o. a Spiralis o.s. [cit. 4.4.2006]. Dostupný na WWW:
http://www.neziskovky.cz/files/soubory/neziskovy_sektor_CR/vyzkum_FR_Spiralis.pdf
2.2 Problémové oblasti financování neziskového sektoru
6Nevyhovující systém veřejného financování neziskových organizací
Systém veřejného financování má centralizovaný charakter, jen velmi málo finančních prostředků plyne do neziskových organizací prostřednictvím regionálních a lokálních
6 blíže viz: FRIČ, P. a kol.: Strategie rozvoje neziskového sektoru. Praha. Fórum dárců. 2000. s. 21 a následující
