BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

UNIVERZITA KARLOVA Fakulta tělesné výchovy a sportu

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2022 Jan Fiala

UNIVERZITA KARLOVA

FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Dopad rané tenisové specializace na fyzický vývoj jedince Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Vypracoval:

Mgr. Tomáš Kočíb Jan Fiala

Praha, prosinec 2022

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci zpracoval/a samostatně a že jsem uvedl/a všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.

V Praze, dne: _________________ _________________________

Podpis autora práce

4

Poděkování

Děkuji vedoucímu mgr. Tomáši Kočíbovi za trpělivost a cenné rady během tvorby práce a děkuji i všem spřízněným konzultujícím, kteří věnovali svůj drahocenný čas připomínkám a opravám mé bakalářské práce.

V Praze, dne: _________________ _________________________

Podpis autora práce

5

Abstrakt

Název: Dopad rané tenisové specializace na fyzický vývoj jedince

Cíle: Cílem bakalářské práce je zhodnocení dopadu rané tenisové specializace jako dlouhodobé koncepce sportovního tréninku na fyzický a psychický vývoj jedince a jeho porovnání s vývojem v tréninku odpovídajícím vývoji.

Metody: V práci bylo užito metod analýzy dokumentů a fyzických dat a dotazování vybraných jedinců formou strukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami. Odpovědi respondentů jsou vyhodnoceny induktivním a deduktivním postupem analýzy dat.

Výsledky: Výsledkem práce je vyhodnocení míry dopadu rané tenisové specializace na fyzický vývoj jedince, jeho mentální rozpoložení a vztah k tenisu jako profesionální sportovní aktivitě.

Klíčová slova: raná specializace, dopad, jedinec, sport, rizika, výhody, vývoj

6

Abstract

Title: Impact of an early tennis specialization on physical development of an individual

Objectives: The objective of this bachelor thesis is to evaluate the impact of early tennis specialization on physical and mental development of young athlete and it’s comparison to early sampling.

Methods: Thesis uses document and physical data analysis and questioning chosen individuals in the form of structured interview with opened questions. Answers of respondents are evaluated by inductive and deductive method of data analysis.

Results: The result of bachelor thesis is evaluation of impact of an early tennis specialization on physical development of an individual, his/her mental statement and relationship developed to tennis as a professional sport activity.

Keywords: early specialization, impact, individual, sport, risks, benefits, development

7

Obsah

Obsah ... 7

Úvod ... 8

1 TEORETICKÁ ČÁST ... 9

1.1 Historie vývoje dlouhodobých koncepcí sportovního tréninku ... 9

1.2 Charakteristika rané specializace ... 10

1.3 Rizika rané specializace ... 11

1.3.1 Zdravotní rizika ... 11

1.3.2 Psychické a psychosociální dopady ... 12

1.3.3 Snížení výkonnostního potenciálu ... 13

1.4 Výhody rané sportovní specializace ... 13

1.5 Trénink odpovídající vývoji ... 14

1.6 Rizika tréninku odpovídajícímu vývoji ... 15

1.7 Výhody tréninku odpovídajícímu vývoji ... 15

1.8 Názory expertů ... 16

2 PRAKTICKÁ ČÁST ... 19

2.1 Úvod do praktické části ... 19

2.2 Výzkumný záměr ... 19

2.3 Cíl praktické části ... 19

2.4 Metody ... 19

2.5 Charakteristika zařazených subjektů ... 20

2.5.1 Hráč ŠM ... 20

2.5.2 Hráč DM ... 21

2.5.3 Hráč JJ ... 22

2.5.4 Hráč ŠS ... 22

2.6 Výsledky a diskuze ... 24

2.6.1 Otázky zabývající se mírou specializace ... 24

Výsledné odpovědi hráče ŠM: ... 24

Výsledné odpovědi hráče DM: ... 24

Výsledné odpovědi hráče JJ: ... 24

Výsledné odpovědi hráče ŠS: ... 25

2.6.2 Otázky týkající se tréninku a soutěží ... 26

2.6.3 Otázky týkající se zdraví ... 28

2.6.4 Otázky týkající se psychického stavu hráčů a motivace k hraní tenisu .... 32

3 Závěr ... 36

4 Seznam použité literatury a internetových zdrojů ... 38

5 Příloha 1 – seznam otázek ... 40

5.1 Otázky zabývající se mírou specializace ... 40

5.2 Otázky týkající se tréninku a soutěží ... 40

5.3 Otázky týkající se zdraví ... 40

5.4 Otázky týkající se psychického stavu hráčů a motivace k hraní tenisu ... 41

8

Úvod

Téma rané sportovní specializace se stává stále diskutovanějším, a to jak v České republice, tak i za hranicemi našeho státu. Vzhledem k vysokým požadavkům na úroveň motorických schopností a dovedností a individuálnímu zaměření je tenis sportem s vysokým zastoupením tohoto dlouhodobého konceptu sportovního tréninku.

Jakožto tenisový trenér se s konceptem rané tenisové specializace setkávám téměř každý den. V určitých případech jsem jeho přímou součástí, ve spoustě jiných jde o pozorování tohoto přístupu v praxi. Stejně tak se setkávám i s riziky tohoto konceptu a to zejména s dopady na fyzickou a psychickou stránku daného jedince.

Já sám jsem tímto procesem zčásti prošel, od zhruba 10 let jsem se naplno věnoval pouze tenisovým tréninkům a zápasům a ostatní sporty (mimo výuku školní TV) zařazoval čistě nárazově. V předchozích fázích života jsem naštěstí díky sportovně velice aktivním rodičům vyzkoušel a praktikoval celou škálu různých sportovních aktivit od basketbalu, přes florbal a fotbal až po základy nohejbalu či volejbalu, což u mne vytvořilo zásobu pohybových dovedností, které se v tenise kladně projevily.

Stejně tak se bohužel časem projevila i značná jednostrannost tenisového tréninku a na scénu přišly zdravotní komplikace spojené s vytvořením svalových disbalancí a přetížením vzniknuvším na základě intenzivního tréninku. Tyto problémy v určité míře přetrvávaly značnou část mé závodní kariéry a ve výsledku se dá říci, že výraznější zlepšení přišlo až po jejím ukončení.

V této práci si tedy představíme obě dlouhodobé koncepce sportovního tréninku, zaměříme se na klady a zápory s nimi spojené a dozvíme se, co o této problematice říkají názory expertů. Následně pak za pomoci strukturovaného rozhovoru vyzpovídáme vybrané raně specializované hráče a na základě jejich odpovědí vyhodnotíme míru dopadu rané specializace na jejich fyzický a psychický stav.

9

1 TEORETICKÁ ČÁST

1.1 Historie vývoje dlouhodobých koncepcí sportovního tréninku

Názor, že brzký specializovaný trénink vede v budoucnu k vyšší výkonnosti, než kterou může poskytnout trénink odpovídající vývoji, a že jedinci, kteří tímto dlouhodobým konceptem sportovního tréninku prošli, jsou i ve vyšším věku nadále schopni zvyšovat svou výkonnost, převládal zhruba od poloviny minulého století.

Hlavním, avšak bohužel chybným předpokladem této teze byl fakt, že kritériem pro posouzení správnosti tréninkového postupu byl především sportovní výkon (Valik, 1975).

Tato myšlenka byla postupně přibývajícími studiemi vyvrácena a sportovní trénink začal být vnímán jako dlouhodobý proces. Začal být dělen na jednotlivé etapy, z nichž každá má své zákonitosti a specifika s ohledem na věk sportovce (Matvejev 1981).

Téma dlouhodobé koncepce sportovního tréninku, zahrnující ranou sportovní specializaci, znovuotevřel program LATD¹ společnosti Canadien sport for life (2009), který aktualizuje a modernizuje pohled na sportovní specializaci z 2. poloviny 20. století o současné poznatky. Společně s dalšími publikacemi vzniknuvšími po roce 2000 (např. Starkes-Ericsson a jejich Expert performance in sports z roku 2003) a jejich dělením dlouhodobé koncepce sportovního tréninku se staly výraznou inspirací pro téma sportovní přípravy dětí (Perič, Pecha, 2013).

V konečném důsledku všech diskuzí, tréninkových a zápasových poznatků a analýz vývoje výkonnosti a jejich udržení byly validními shledány dva základní typy dlouhodobé koncepce sportovního tréninku. Byly jimi raná sportovní specializace a trénink odpovídající vývoji. Tyto dva postupy spolu ostře kontrastují jak v přístupu k tréninku a jeho vedení, tak i v otázkách sportovních cílů a časových intervalů, ve kterých jich chceme dosáhnout (Perič, Pecha, 2013, Dovalil 2009).

1 LATD – Long-term athlete development

10

Praktické zkušenosti odborníků vědecké obce ukazují, že vrcholné výkonnosti lze dosáhnout jak konceptem rané specializace, tak i tréninkem odpovídajícím vývoji (Dovalil, 2009, Schumacher, 2007)

1.2 Charakteristika rané specializace

Termínem raná specializace nazýváme dlouhodobou koncepci sportovního tréninku zaměřenou na co nejvyšší okamžitý výkon (Perič, 2008). Jednotná definice neexistuje, většina autorů zabývajících se tímto tématem se však na jejích základech shodne a uvádí obdobná kritéria pro posouzení míry specializace.

Nejrozšířenější škálou pro určení míry specializace je tzv. Jayanthi scale (Jayanthi, 2015). Tento autor definoval míru rané sportovní specializace třemi parametry. Jsou jimi:

1) intenzivní trénink v jednom sportu (více než 8 měsíců v roce) 2) výběr hlavního sportu

3) ukončení participace v jiných sportovních aktivitách

Míra specializace se následně určuje na základě kladné nebo záporné odpovědi na tyto tři otázky (parametry):

1) 0-1 kladných odpovědí – nízká úroveň specializace 2) 2 kladné odpovědi – střední míra specializace 3) 3 kladné odpovědi – vysoká míra specializace

Mezi charakteristické rysy rané specializace patří maximální efektivita cvičení vzhledem k okamžitému výkonnostnímu růstu a dosažení vytyčených cílů, vysoké

tréninkové dávky, často se pohybující na hraně možností trénovaného jedince, a psychický tlak, pramenící z očekávání dobrých výsledků (Dovalil, 2009, Perič, 2006).

Tento usilovný trénink je založen na myšlence rozvoje a korekce aktuálních nedostatků ve výkonu jedince, přičemž tréninkové prostředky pro tento rozvoj jsou často nezáživné a vyžadují vysokou míru koncentrace (Ericsson, 1993, Côté a kol., 2007).

Dle Schönborna (2008) se raná specializace v tenise týká jedinců, kteří zahájili trénink daného sportu před dovršením 13 let.

11

1.3 Rizika rané specializace

Strategie tréninku rané specializace, množství objemu tréninkových hodin a mentální přístup k takovému tréninku skýtají mnohá rizika pro vyvíjejícího se jedince.

Jayanthi (2015) upozorňuje na možnou nevhodnost využití této koncepce u jedinců předpubertálního věku, kvůli razantnímu zásahu do jejich vývoje. Kromě nesporných zdravotních rizik, která raná specializace přináší, tento způsob tréninku výrazně ovlivňuje i psychické a psycho-sociální stavy a v určitých ohledech má vliv i na výkonnostní potenciál svěřence. Myer a kol. (2015) uvádí, že se tato rizika mohou projevit u dětí, jejichž kalendářní věk je nižší než počet hodin odtrénovaných za týden v daném sportu.

1.3.1 Zdravotní rizika

Základem pro budoucí zvyšování výkonnosti a udržení vrcholové výkonnosti je pevné zdraví. V případě procesu rané specializace existuje výrazně větší riziko zranění

než u všestranné přípravy, při které si jedinci vytváří neuromuskulární vzorce a následně tak svůj pohybový aparát lépe chrání. (Sluder a kol., 2017)

V závislosti na zvyšování míry specializace se úměrně zvyšuje také riziko zranění, zejména pak výskyt zranění únavových, která mohou vést až ke konci kariéry.

Jayanthi (2019) ve své studii zdravotních dopadů rané sportovní specializace zmiňuje přímou souvislost mezi mírou specializace a rizikem vzniku vážného únavového

zranění (rekonvalesence delší než 1 měsíc). Čísla pak dle této studie ukazují, že u mladých specializovaných sportovců, participujících v individuálním, dovednostně

specifickém sportu (tenis, gymnastika apod.), je až 1,67krát vyšší riziko únavového zranění než u sportovců hrajících týmové sporty. U skupiny amerických tenistových juniorů byla dokonce nalezena souvislost mezi takovýmto zraněním a objemem hodin a rizikem skrečování zápasu ze zdravotních důvodů. Naproti tomu poukazuje na fakt, že zranění náhlá se s vyšší mírou specializace vytrácí.

Velkým rizikem intenzivního tréninku u raně specializovaných jedinců je také vliv zátěže na osifikaci kostí. Vývoj šlach a svalových snopců nefunguje v čase stejně jako vývoj kostí. V důsledku tohoto rozdílu a přetížení vznikají specifická zranění (osteochondróza, Osgood-Schlatterova nemoc a jiné) (Dalton, 1992, Baker, 2009).

12

V důsledku častého používání specifických pohybových vzorců mohou u sportovců vznikat svalové disbalance, jejichž základem je narušení rovnováhy mezi

agonistou a antagonistou. Část autorů (Brooks a Evans, 1992, Mahrová a Bunc, 2008) tuto skutečnost vysvětluje vznikem mikrotraumatu agonisty vlivem intenzivního tréninku a následného přetížení. Jakmile je rovnováha narušena, řetězení pohybu neprobíhá správným způsobem a vzniká nesprávné provedení pohybového vzorce.

V důsledku toho je ovlivněno držení těla (Tichý, 2008, Véle, 2006). Přetrvávající nerovnováha může způsobit degenerativní změny ve svalovém aparátu, traumata a v důsledku všech výše zmíněných problémů přichází i snížení výkonnosti (Newton et al., 2006, Šrámková a Vojtík, 2010).

Baker (2009) také udává, že v případě sportů vyžadujících ranou specializaci (zejména sporty estetické) existuje častější výskyt poruch příjmu potravy než u běžné populace.

1.3.2 Psychické a psychosociální dopady

Vysoký objem tréninkového zatížení, vysoký podíl drilových cvičení a jejich monotónnost, tvrdý, výkonově orientovaný přístup v tréninku a tlak na předvedený výkon mohou v konečném důsledku vyústit v celkovou frustraci jedince, emocionální vyčerpání a následný syndrom vyhoření. Ten je často doprovázen ztrátou motivace a úplným ukončením závodní aktivity jedince (Ericsson, 1993). Naopak trénink všestrannosti a časté střídání různých podnětů v dětech vyvolává pocit nadšení a zápal pro daný sport (Perič, 2012).

Psychosociálním úskalím rané tenisové specializace je především izolace z kolektivu v důsledku časové náročnosti tenisového tréninku. S tím souvisí nízká socializace a začlenění do kolektivu, což může mít za následek negativní změnu v psychologickém a sociálním vývoji jedince (Wiersma, 2000). O narušení vývoje raně specializovaného jedince se zmiňují i další autoři, zejména pak ve vztazích s rodinou (Malina, 2010) a kolektivem (Gould, 2010).

Mluvíme-li o narušeném vývoji mladých sportovců, je vhodné zmínit i celkové zpomalení dospívání (růst i zrání), které s brzkým specializovaným tréninkem asociuje

Malina (1999). Tento problém se zdá být tíživějším u mladých dívek spíše než u chlapců.

13

1.3.3 Snížení výkonnostního potenciálu

Hovoříme-li o riziku snížení výkonnostního potenciálu jedince, máme v této konkrétní práci na mysli vyčerpání adaptační kapacity (Perič, 2020). Pokud jedinec již od brzkého věku prochází pouze specifickou sportovní přípravou a podněty, jež na něj působí, mají charakter orientovaný výlučně pro danou sportovní disciplínu, riskuje, že se sportovcův organismus příliš brzy adaptuje na tyto konkrétní podněty a efektivita tréninku postupně klesá, až se téměř zastaví. Tento proces můžeme demonstrovat na příkladu vrcholových atletů, jejichž výkony se v čase stabilizují v určitém časovém či výkonnostním intervalu a dále se již neposouvají. V případě, že tento fenomén nastane ještě před dosažením vrcholového tréninkového věku (pro různé sporty různý věk), jedincův výkonnostní posun je omezen a s ním i potenciální výkonnostní maximum.

Perič zároveň upozorňuje na fakt, že i když se raně specializovaný jedinec dostane dříve na své výkonnostní maximum, jeho budoucí dovednostní rozvoj je pomalejší a složitější (zákon síly opakování, viz. níže) a na nejvyšší úrovni vydrží hrát kratší dobu, než je tomu u všestranně založených sportovců.

1.4 Výhody rané sportovní specializace

Hlavní výhodou rané specializace v porovnání s tréninkem odpovídajícímu vývoji je rychlejší osvojení speciálních dovedností dané disciplíny, rychlý vývoj směrem k jejich odbornému provedení a účinnost daných dovedností v herních situacích (Wiersma, 2000).

V tenisovém prostředí se tato zvýšená úroveň speciálních dovedností projevuje především rychlým vývojem techniky provedení úderů, která má za následek méně nevynucených chyb, více vyhraných zápasů a tím pádem posun v soutěžních žebříčcích

směrem vzhůru. Zejména u dětí v nejnižších věkových kategoriích (minitenis a babytenis – 6-9 let) je tento fenomén často spojován či dokonce zaměňován s pojmem

talent.

Rychlý dovednostní vývoj v tenisové přípravě přispívá také k vyššímu množství možností a příležitostí, které se před jedincem otevírají v nižším i vyšším věku.

Kupříkladu národní tenisová centra aktivně vyhledávají jedince s vyšší úrovní tenisových dovedností již od raných let tenisové přípravy a následně tyto jedince formují specifickými prostředky k maximálnímu výkonu. V rámci tohoto procesu je dětem věnována vysoká odborná pozornost v oblasti fyzické přípravy, která v budoucnu

14

předchází zraněním a jiným zdravotním rizikům spojeným s ranou tenisovou specializací.

Sportovní prostředí je považováno za jedno z nejpřirozenějších z hlediska socializace dítěte (Wiersma, 2000). Navazování dlouhodobých i krátkodobých vztahů s ostatními sportovci, trenéry a dalšími lidmi, pohybujícími se v daném prostředí, a s tím spojené učení se fungování ve společnosti pozitivně ovlivňuje vývoj dítěte směrem k dospělosti.

V odborné literatuře se raná specializace opírá zejména o pravidlo 10 let (Simon a Chase, 1973) a zákon síly opakování (Newell a Rosenblom, 1981).

Pravidlo 10 let vychází z předpokladu, že 10letý usilovný trénink je nejkratší dobou k získání nejvyšší úrovně v dané disciplíně. Mimo tenis (Monsaas, 1985) bylo toto pravidlo potvrzeno i v oblasti dálkových běhů a plavání, či matematiky a hudby.

„Usilovný trénink“ je přitom esenciální při progresu v měnících se tréninkových podmínkách.

Zákon síly opakování hovoří o přímé závislosti úrovně dovednosti na počtu jejích opakování v průběhu učení. Zjednodušeně se dá říci, že čím častěji danou činnost provádíme, tím vyšší je úroveň jejího provedení. Zároveň však také platí, že čím déle tuto činnost trénujeme, tím těžší je trénovanou dovednost kvalitativně zlepšit (Baker, 2003).

Gould (2010) poukazuje také na to, že mnohem více odborně vzdělaných a praxe znalých trenérů pracuje právě s raně specializovanými jedinci, a tudíž je progres těchto jedinců ještě výraznější.

1.5 Trénink odpovídající vývoji

Druhou dlouhodobou koncepcí sportovní přípravy dětí je tzv. trénink odpovídající vývoji. Tento přístup klade důraz na rozvoj všestrannosti, podporuje participaci v co největším množství sportovních odvětvích a především je veden v souladu s věkovými zákonitostmi a biologickými specifiky dětí. Na rozdíl od rané specializace je založen na hravosti a učení široké škály nespecifických pohybů, pozitivních prožitcích dětí při účasti na sportovních lekcích a minimálním tlaku na výsledky. Vysoká výkonnost je brána jako perspektivní cíl, ke kterému se jedinec propracuje ve vyšším věku (Perič, Pecha, 2014).

15

1.6 Rizika tréninku odpovídajícímu vývoji

Stejně jako raná specializace, i trénink odpovídající vývoji přináší určitá rizika a nevýhody, a to zejména v oblasti časové organizace a finančních nároků tréninku (Perič a Komínková, 2018).

Sluder a kol. (2017) uvádí, že účast ve více organizovaných sportovních činnostech zároveň znamená vyšší časovou dotaci těchto aktivit, a to nejen při jejich aktivním vykonávání, ale zároveň i při přesunech z jednoho sportoviště na jiné.

Organizace a zvládání takto koncipovaného harmonogramu pak může působit určitým jedincům problémy.

Bodey a kol. (2013) pak poukazuje nejen na těžší organizaci a plnění daného harmonogramu, ale zároveň i na finanční zátěž, kterou mohou sporty přinášet ve formě nákupu vybavení, platby za využívání tréninkových prostor či účast v soutěžích.

Dalším potenciálním rizikem, jež zmiňuje Perič (2020), je nedostatečná odbornost v dané sportovní disciplíně způsobená nedostatkem specifických podnětů působících na jedince a počtem opakování těchto speciálních pohybových vzorců.

Zejména u technicky náročných sportů (tenis) a sportů, kde sportovci dosahují výkonnostního vrcholu v období před dovršením dospělosti (gymnastika), je kratší čas tréninku, způsobený participací ve více sportech, problémem.

1.7 Výhody tréninku odpovídajícímu vývoji

Yannick Laflamme, expert na lidský pohyb a zdravovědu, ve svém článku Všestrannost vs. raná specializace vyzdvihuje z hlediska sportovního přínosu především dovednost využít již známé pohybové vzorce k naučení se nových, jim podobných, vzorců v jiném sportovním odvětví. Tento proces zrychleného učení označuje sportovní obec jako pohybový transfer.

Côté (2009) rozděluje benefity tohoto konceptu do sedmi bodů, z nichž některé jsou přímo spojeny s kariérou profesionálního sportovce:

1) Není překážkou u sportovních odvětví, v nichž jedinec dosahuje vrcholových výkonů až po dosažení dospělosti (specializovaný trénink může proběhnout později)

2) Je spojen s delší aktivní kariérou

16

3) V pozdní adolescenci disponují sportovci fyzickými, pohybovými, sociálními, kognitivními a emočními dovednostmi potřebnými k vynaložení dostatečného úsilí ve vysoce specializovaném tréninku Jiné pak mají dopad na kvalitu života obecně:

4) Trénink odpovídající vývoji má pozitivní vliv na správný vývoj dítěte 5) Posiluje vnitřní motivaci skrze účast v aktivitách, při kterých převládají

příjemné pocity, hravost a radost ze hry

6) Zajišťuje vysokou diverzitu kognitivních a motorických dovedností 7) Otevírá jedinci možnost se nejen specializovat, ale zároveň se účastnit

řady sportovních aktivit na rekreační úrovni v případě, že sport nezvolí jako svou profesní dráhu

1.8 Názory expertů

Mezi vědeckými pracovníky, zabývajícími se tématem dlouhodobých koncepcí sportovního tréninku, panují neshody ohledně využívání rané specializace jako přístupu k přípravě dětí. Ti, kteří formu rané specializace podporují, opírají svůj názor především o budoucí odbornost v daném sportu pramenící z velkého objemu času stráveného tréninkem. Někteří také hledají odůvodnění a ospravedlnění tohoto přístupu i za hranicemi sportovní vědy, jako například Josef Baker (2003). Ten tento předpoklad demonstruje na hudebním odvětví, kde hudební virtuosové začínají s náročným cvičením již ve velmi útlém věku. Jako důvod uvádějí neschopnost těch, kteří začali s hudebními lekcemi později, dohnat a vyrovnat své vrstevníky v hodinách strávených hraním na hudební nástroj (Ericsson a kol.). V rámci empirického výzkumu se pak tato tvrzení opírají o tzv. zákon síly opakování a pravidlo 10 let (Simon, Chase, 1973, Newell, Rosenbloom, 1981). Vysokou časovou dotaci tréninku daného sportu vyzdvihují také Ericsson a kol. (1993), kteří na základě svého výzkumu spojují sílu opakování nejen s dosaženou úrovní dovednosti, ale také se změnami ve vnímání a biologickém vývoji jedince. Z tohoto zjištění pak pramení jejich přesvědčení, že raná specializace je důležitou složkou přípravy sportovce v případě, že chce v daném odvětví uspět, a čím dříve jedinec začne s tréninkem zaměřeným čistě na zlepšení v dané činnosti, tím větší šance na úspěch má.

Naopak autoři, jimž je bližší myšlenka tréninku odpovídajícímu vývoji, hovoří zejména o zdravotních rizicích rané specializace a zároveň poukazují na fakt, že

17

dlouhodobý průzkum ukazuje na vyrovnané zastoupení obou koncepcí mezi vrcholovými sportovci a co více, trénink odpovídající vývoji má dokonce mírnou převahu (Perič, 2020). To potvrzuje v jedné ze svých studií i Baker (2009), který říká, že ačkoli je ze strany řídících sportovních orgánů, trenérů, rodičů i samotných sportovců znát inklinace k rané specializaci, jejímž důvodem je předpoklad, že tento přístup zajistí budoucí vysokou výkonnost spíše než trénink odpovídající vývoji, empirický výzkum tuto myšlenku nepodporuje. Zpětný pohled do života zkoumaných vrcholových sportovců totiž ukazuje, že se tito sportovci účastnili mnoha různých organizovaných i neformálních pohybových aktivit předtím, než si vybrali jeden konkrétní sport. Tyto aktivity svým uvolněným charakterem vyvolaly u sportovců zájem a nadšení, které následně sportovci využili i v tvrdších podmínkách „usilovného tréninku“. Perič a Komínková (2018) taktéž kvitují přínos všestranného tréninku a to zejména kvůli zdravotním a psychickým benefitům, které tento koncept skýtá. U takto připravovaných dětí se snižuje jak riziko zranění z přetrénování a předčasné ukončení závodní kariéry, tak i šance, že děti v dospělosti zanevřou na sport obecně.

Baker (2009) však zároveň poukazuje na fakt, že samotný trénink odpovídající vývoji je nedostačující k získání mistrovské úrovně v dané sportovní disciplíně a přesto, že trénink odpovídající vývoji položí pevné základy pro budoucí sportovní trénink, v určité chvíli musí přijít přechod k „usilovnému tréninku“ a tréninku specifických dovedností zaměřených čistě na jejich zlepšení. Tyto specifické dovednosti si však jedinci osvojí rychleji, pokud byli v mladším věku provedeni všestrannou sportovní přípravou. Tuto myšlenku podporuje ve své práci i Hecimovich (2004), který uvádí, že pro ideální výkon v týmovém i individuálním sportu je určitá míra specializace potřebná a že i ti, kteří s užitím specializace obecně nesouhlasí, podporují její zapojení v pozdějším věku, kdy už je jedinec dostatečně fyzicky zdatný, aby se specializace negativně nepodepsala na jeho fyzickém vývoji, a zároveň určité indikátory (talent, sociální vývoj atd.) ukazují na možnost úspěchu v daném sportu.

Zaměříme-li se konkrétně na tenis, Pecha a Dovalil (2014) vyzpovídali 9 expertů z oblasti tenisové přípravy dětí ohledně jejich pohledu na dlouhodobou koncepci sportovního tréninku. Sedm z nich se v těchto rozhovorech vyslovilo spíše pro trénink odpovídající vývoji a to hlavně z důvodu omezení tlaku na výkon, vytváření pozitivního vztahu k tenisu prostřednictvím hravosti a radosti ze hry a vysokému podílu

všestrannosti. Dalším faktorem hovořícím pro trénink odpovídající vývoji byl

18

i potenciální negativní dopad rané specializace v oblasti vyčerpání adaptační kapacity a výkonnostního rozvoje hráčů. Zároveň autoři upozorňují na vliv správných technických a pohybových základů, ke kterým je potřeba děti od raného věku vést, a které hrají dle Schönborna (1993) zásadní roli v předváděných výkonech u dětí do 13 let. Čtyři z dotazovaných expertů (Pecha, Dovalil, 2014) se též vyslovili především pro cestu zdokonalování techniky úderů a pohybu po kurtu v rané fázi tenisové přípravy dětí.

19

2 PRAKTICKÁ ČÁST

2.1 Úvod do praktické části

Praktická část této práce je zaměřena na způsob vedení rané specializace v tenisovém tréninku, vyhodnocení dopadu rané tenisové specializace na vývoj zkoumaných jedinců v průběhu času a souvislost mezi absolvováním rané tenisové specializace a fyzickým a mentálním stavem hráčů v pozdějším věku. Všichni zkoumaní jedinci pochází z blízkého sportovního i osobního okolí autora, autor proto může jejich odpovědi zařadit do širšího kontextu a poskytnout jiný náhled na zmiňovanou problematiku než pouze ten, jenž vychází z jejich odpovědí.

2.2 Výzkumný záměr

Na základě literární rešerše a vlastních zkušeností autor očekává, že raná specializace zanechala stopy na fyzickém a psychickém vývoji zkoumaných jedinců.

Dotazováním jednotlivých respondentů se snaží získat a utřídit informace o jimi absolvovaném tréninku, jejich zdravotním stavu v průběhu let a psychickém rozpoložení, které v nich raně specializovaný trénink vyvolal.

2.3 Cíl praktické části

Cílem praktické části práce je určit míru a způsob dopadu rané tenisové specializace na fyzický a psychický vývoj zkoumaných jedinců, evaluovat klady a zápory zapojení tohoto přístupu v tréninku mezi sedmým a patnáctým rokem života u těchto hráčů a zhodnotit její vliv na vnímání tenisu v pozdějším věku respondentů.

2.4 Metody

Výzkumná část je zpracována formou případové studie 4 subjektů. Sběr dat proběhl formou strukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami se zkoumanými subjekty. Tato forma byla použita především z důvodu obtížného opakování rozhovoru a omezeného času, který na rozhovor autor práce měl. Stejně tak tato forma redukuje možnost, že se získaná data budou výrazně strukturně lišit (Hendl, 2008).

První otázky směřují k určení míry specializace, k čemuž autor využil běžně používanou Jayanthiho stupnici míry specializace. Po stanovení míry specializace přednáší autor otázky týkající se tréninku mezi sedmým a patnáctým rokem života, jeho

20

četnosti, časového objemu a způsobu, jakým byl trénink veden a vnímán. Dále pak otázky směřují na zdravotní aspekt jedince v tomto období i po něm a mentální nastavení hráčů vzhledem ke stanoveným cílům, kterých chce hráč dosáhnout.

Otázky byly zvoleny tak, aby autorovi co nejvíce přiblížily průběh tenisové přípravy dotazovaných hráčů především v období od začátku tenisové přípravy do 15. roku života. Autor dále cílí zejména na oblasti zdravotních komplikací hráčů a problémy s motivací, ve kterých očekával nejvíce negativních projevů rané specializace.

Rozhovory byly vedeny v neformálním duchu a prostředí bylo zvoleno samotnými respondenty, autor tedy předpokládá dobré rozpoložení odpovídajících v průběhu dotazování.

2.5 Charakteristika zařazených subjektů 2.5.1 Hráč ŠM

Prvním dotazovaným subjektem je hráč pod zkratkou ŠM. ŠM se narodil v roce 2004 a s tenisovou přípravou začínal v klubu LTC Slovan Kladno ve věku 4 let. Během let postupně navyšoval týdenní objem odtrénovaných hodin, který se zastavil přibližně na 4 hodinách strávených na kurtu ve věku 9 let. Do tohoto věku aktivně participoval taktéž v tréninku fotbalu a to přibližně se stejnou časovou dotací, jakou věnoval tréninku tenisu. Na konci tohoto období se subjekt rozhodl dát přednost tenisu před fotbalem a dále se naplno věnoval pouze tenisovému tréninku a s ním spojeným aktivitám. V následujícím roce ŠM zařadil v rámci kondiční přípravy atletický trénink se skupinou atletů ve Slaném. Od tohoto momentu se objem hodin strávených na kurtu ustálil přibližně na 14 hodinách za týden, na kterých hráč vydržel do věku 15 let. Poté se objem hodin začal zvyšovat až k současným 30 hodinám týdně.

Turnajové zkušenosti začal ŠM sbírat již v útlém věku (6 let – minitenis). Ze začátku se tenisové turnaje střídaly s fotbalovými zápasy, po ukončení aktivní participace ve fotbalovém tréninku vzrostl počet absolvovaných turnajů přibližně na 35 až 40 za rok. Od 13 let se počet turnajů začal opět snižovat z důvodu pořádání turnajů vyšší kategorie v pracovním týdnu a vyššího počtu hráčů na jednom turnaji. Svou roli hrála i participace na mezinárodních turnajích u nás i v zahraničí.

Od roku 2016 je ŠM stabilním členem užší národní špičky ve své věkové

21

kategorii, nejvýše se dostal na 8. místo národního žebříčku v dorostenecké kategorii v letní sezóně roku 2022. Ve světovém juniorském žebříčku se ŠM nacházel nejvýše na 84. pozici (3. 1. 2022). V současné době bojuje o první body do žebříčku ATP na turnajích ITF futures.

2.5.2 Hráč DM

Hráč DM se narodil v roce 1992, měří 190cm a váží 85kg. S tenisovou přípravou začal oproti zbylým subjektům později, a sice ve věku 8 let. Jeho mateřským klubem je kladenský SK Tenis. Mezi šestým a patnáctým rokem života DM trénoval průměrně 4-5 hodin týdně (vzhledem k dlouhé časové prodlevě mezi tímto obdobím a současností subjekt detailnější tréninkový harmonogram nebyl schopen poskytnout). Po ukončení povinné školní docházky a nástupu na střední školu se DM zaměřil více na kondiční přípravu, počet hodin na kurtu zůstával stejný. Měnil se však poměr mezi trenérem organizovanou činností a sparingovými zápasy (ve prospěch sparingů). V tuto dobu si DM začal současně přivydělávat jako tenisový trenér.

Do vrcholového tréninku se DM dostal až kolem 21. roku života. Tehdy zvýšil objem tenisového a kondičního tréninku na počet 15 hodin týdně strávených organizovanou činností s cílem zvýšit úroveň speciálních dovedností.

V 10 letech se DM začal aktivně účastnit turnajů a klubových soutěží. Do 16 let absolvoval v průměru 15-20 národních turnajů ročně, zhruba 70% z nich připadlo na letní sezónu. Toto číslo udržoval konstantně až do 17 let, poté na 4 roky turnajový objem omezil a věnoval se více školním povinnostem a začátku trenérské kariéry.

Opětovný nárůst počtu turnajů zaznamenal až v 21 letech. V tuto dobu také odjel na 2 měsíce trénovat a hrát za oceán do věhlasné IMG academy Nicka Bolletieriho.

DM je dlouhodobým hráčem 2. ligy (3. nejvyšší v České republice) v klubu LTC Slovan Kladno. Ve svých věkových kategoriích se pravidelně pohyboval kolem 100.

místa, po restartu kariéry se dostal nejvýše na 38. místo českého národního žebříčku.

V celosvětovém žebříčku sdružujícím tenisové profesionály mu 30. května 2018 patřila 1580. pozice.

22

2.5.3 Hráč JJ

V roce 2004 se narodil i hráč pod zkratkou JJ, který s tenisem začínal na kladenském Slovanu ve věku 4 let. Jeho váha a výška jsou 191cm a 76kg. Od 4 do 7 let strávil tréninkem tenisu přibližně 2-3 hodiny týdně, mezi 7. a 9. rokem života se časová dotace tréninku zvedla na 4 hodiny týdně a trénink byl výrazněji přizpůsoben osobním potřebám hráče. V 9 letech pak přišel přesun do tréninkového centra TK Sparta Praha, ve kterém hráč JJ od té doby nepřetržitě působí. Spolu s přechodem do národního tenisového centra přišel i přechod ke každodennímu tréninku v rozsahu 1-1,5 hodiny denně a tento tréninkový plán vydržel JJ až do 15 let. Následně se hodinová dotace tréninku zvedla na 2 i více hodin denně a zakomponován byl kondiční trénink a regenerační procesy. V tuto chvíli hráč JJ přešel na individuální studijní plán a dvoufázové tréninky dvakrát až třikrát týdně.

Soutěžní zápasy začal JJ hrát již v nejnižší kategorii minitenisu (6-7 let), nicméně až do 9 let a přestupu na Spartu nebyla turnajová vytíženost nijak velká a turnaje sloužily spíše jako zpestření tréninkové přípravy. S přechodem do kategorie mladších žáků se turnaje staly nedílnou součástí tenisové přípravy a více než polovina víkendů v roce byla věnována jejich hraní. Ve 12 letech se JJ začal účastnit mezinárodních turnajů organizací Tennis Europe a následně i ITF juniors.

V průběhu let se JJ pravidelně umisťoval na předních příčkách žebříčku své kategorie, konkrétně to byla 9., respektive 10. pozice mezi mladšími a staršími žáky a 18. příčka v dorostenecké kategorii. Na juniorském okruhu ITF byl nejlépe 249.

(3.1.2022)

2.5.4 Hráč ŠS

Poslední studovaný subjekt ŠS se narodil v roce 2007. ŠS měří 178cm, váží 64kg a s tenisem začínal v 5 letech v klubu VŠ Praha. Do 8 let trávil tenisovým tréninkem přibližně 2 hodiny týdně, následně byl osloven zástupci TK Sparta Praha k přestupu do jejich národního tenisového centra, ve kterém se připravuje i v současné době. S příchodem na Spartu přišlo i navýšení časového objemu hodin strávených na kurtu, a sice na 3-4 hodinové tréninky v týdnu. V průběhu let se objem postupně navyšoval až k současným 8-10 hodinám na kurtu a 4-5 hodinám kondičního cvičení týdně.

Do 9 let se ŠS účastnil soutěžních zápasů jen sporadicky (1-2 turnaje ročně),

23

větší turnajová vytíženost přišla až po přechodu do kategorie mladších žáků (9 let). Od té doby až do současnosti ŠS absolvuje kolem 15 turnajů ročně. Svou roli zřejmě hrál i přestup na TK Sparta Praha a zvýšená turnajová aktivita očekávaná vedením klubu. Ve 12 letech si ŠS poprvé zahrál na mezinárodním turnaji okruhu Tennis Europe.

V kategorii mladších a starších žáků patřila ŠS nejvýše 3. pozice. V současné době atakuje pozici v Top50 na juniorském okruhu Tennis Europe. Jeho letošní bilance čítá 29 výher a 6 proher.

24

2.6 Výsledky a diskuze

Výzkumnou část práce otevřeme otázkami z Jayanthiho stupnice k určení míry specializace. Abychom mohli tuto míru stanovit, budou odpovědi interpretovány pro každého hráče zvlášť. Všechny otázky a odpovědi se týkají časového období mezi počátkem tenisové přípravy a patnáctým rokem života zkoumaného subjektu.

2.6.1 Otázky zabývající se mírou specializace

1) Věnoval ses tréninku tenisu více než 8 měsíců v roce?

„Ano, kromě prázdnin (červen, červenec), kdy jsem trénoval jen nárazově, jsem trénoval celý zbytek roku.“

2) Vybral sis tenis jako svůj hlavní sport? V kolika letech?

„Ano, v 9 letech.“

3) Ukončil jsi kvůli trénování tenisu participaci v jiných sportovních odvětvích?

„V 9 letech jsem skončil s fotbalem a začal se naplno věnovat tenisu. A tehdy jsem začal trénovat pravidelně i o prázdninách...“

Výsledné odpovědi hráče DM:

1) Věnoval ses tréninku tenisu více než 8 měsíců v roce?

„Od 8 let jsem trénoval v podstatě pořád.“

2) Vybral sis tenis jako svůj hlavní sport? V kolika letech?

„Ano, hned po pár trénincích jsem věděl, že chci být tenista.“

3) Ukončil jsi kvůli trénování tenisu participaci v jiných sportovních odvětvích?

„V podstatě půl roku po začátku tenisu jsem přestal chodit na fotbal. Basket mi ještě chvíli vydržel, ale už jen na rekreační úrovni.“

Výsledné odpovědi hráče JJ:

1) Věnoval ses tréninku tenisu více než 8 měsíců v roce?

25

„Ano, trénoval jsem celý rok.“

2) Vybral sis tenis jako svůj hlavní sport? V kolika letech?

„Od mala jsem zkoušel různé sporty jako hokej nebo fotbal, až mě nakonec děda strčil ve 4 letech na tenis a u toho jsem už zůstal.“

3) Ukončil jsi kvůli trénování tenisu participaci v jiných sportovních odvětvích?

„Nebylo to tak, že bych měl k tenisu ještě jiný sport. Tenis mě hned na začátku chytnul a ostatní sporty jsem dělal jenom ve při tělocviku nebo občas s kamarády ve volném čase...“

Výsledné odpovědi hráče ŠS:

1) Věnoval ses tréninku tenisu více než 8 měsíců v roce?

„Ano, ano, hned od začátku jsem trénoval celý rok.“

2) Vybral sis tenis jako svůj hlavní sport? V kolika letech?

„V 5 letech jsem začal hrát tenis kvůli staršímu bratrovi a žádný jiný sport jsem na podobné úrovni dělat nechtěl.“

3) Ukončil jsi kvůli trénování tenisu participaci v jiných sportovních odvětvích?

„Kromě plavání, které jsem dělal jako doplněk k tenisu, jsem žádný jiný sport nedělal.“

Všichni dotazovaní hráči spadají svými odpověďmi pod nejvyšší možnou míru specializace. Přesto každý z nich zahájil tenisovou kariéru jiným způsobem a v jiném věku. Zajímavým postřehem je fakt, že zatímco věkem výrazně starší DM se k tréninku tenisu dostal až v relativně vyšším věku 8 let a k vrcholovému tenisu se propracoval až po 20. roku života, zbytek mladších respondentů zahájil tenisovou přípravu již v období 4-5 let a už od mládežnických kategorií se pravidelně umisťuje na předních příčkách žebříčků daných kategorií. Do hry tak z hlediska autora práce vstupuje zákon síly opakování a brzká technická vyspělost mladších hráčů, kteří zahájili tenisovou přípravu formou rané specializace ještě před dosažením školního věku.

26

2.6.2 Otázky týkající se tréninku a soutěží

Druhá oblast výzkumných otázek směřuje k četnosti tréninků, turnajů a soutěžních zápasů. Konkrétněji jsou otázky zaměřeny na objemové změny časové dotace tenisové přípravy v průběhu let, speciální kondiční přípravu a účast na turnajích a mistrovských utkáních.

1) Kolik hodin týdně jsi strávil na kurtu v období mezi počátkem tenisové přípravy a 15. rokem života? Jak se v průběhu let tato časová dotace tenisového tréninku měnila?

ŠM: „Začal jsem ve 4 letech na jedné hodině týdně a každý rok jsem zvyšoval o jednu hodinu až do 8 let, kdy jsem hrál 4 hodiny týdně...Od 10 let hraju minimálně hodinu denně plus turnaje o víkendu… Ve 12 se to určitě přehouplo průměrně přes 2 hodiny denně...pak jsem to držel víceméně takhle až do 15.“

DM: „Organizovaně s trenérem to bylo 4-5 hodin týdně v celém tomhle období...kolem toho 15. roku jsem víc sparingoval a jezdil po turnajích, ale tréninky jsem nepřidával.“

JJ: „Do 6 let jsem trénoval 1-2 krát týdně. Potom jsem přešel k jinému trenérovi a dostal jsem se někam na 4 hodiny tenisu týdně a nic k tomu. Pak už vlastně přišel přechod na Spartu a tam to fungovalo tak, že jsem vždycky přijel po škole, 1,5 hodiny tenisu a pak nějaká kondice každý den… V 15 jsem pak začal zařazovat i dvoufázový trénink.“

ŠS: „Začínal jsem na VŠ Praha 1-2 krát týdně. V posledním roce babytenisu (8 let) jsem hrál turnaj na Spartě, kde mi pak nabídli i trénování. To jsem pak začal hrát 3-4 krát týdně po hodině...Dneska trénuju 4 krát týdně po 2 hodinách a hodinu mám na kondici, cvičení a kompenzaci...

27

2) V kolika letech si se začal účastnit soutěží? Jak časté tyto soutěže byly?

ŠM: „Turnaje jsem začal jezdit hned od mala, zažil jsem minitenis i babytenis… V babytenise jsem už objel minimálně 25 víkendů (turnajů) v roce, proto jsem byl lepší než ostatní, protože jsem měl hodně nahráno… V mladších žácích jsem měl už třeba 40 turnajů, ve 12 se to začalo snižovat, protože turnaje začaly být celotýdenní a začal jsem jezdit i do zahraničí.“

DM: „Začal jezdit až mladší žáky a myslím, že jsem průměrně objel třeba 6-7 turnajů v zimě a tak 10-12 v létě.“

JJ: „Co si tak pamatuju, začínal jsem už od minitenisu, ale bylo to pár turnajů za rok.

V baby jsem pak jezdil víc, ale pořádně se začalo až v mladších, tam byli všichni hladoví a jezdilo se přes 30 turnajů ročně… Pak to kleslo na 20 a tam se to tak nějak furt drží...hodně jsme toho objeli i mimo republiku, hlavně turnaje do 14 let. To jsem strávil třeba měsíc a půl v Portugalsku a pak na Maltě.“

ŠS: „V 7 letech jsem hrál tak 2 turnaje ročně… Od prvního roku v mladších jsem hrál tak 13, 14 turnajů ročně a u toho jsem zůstal i teď… Ve 13 letech jsem začal jezdit i mezinárodní turnaje Tennis Europe...

V tréninkové přípravě vybraných hráčů i jejich soutěžním vytížení si autor práce všímá několika kontrastů. Zatímco hráči ŠM a JJ od relativně nízkého věku (10, respektive 9 let) navýšili objem tenisových tréninků na týdenní počet hodin srovnatelný s jejich kalendářním věkem, hráči DM a ŠS ponechali časovou dotaci pro tenisový trénink přibližně na polovině tohoto času. V konkrétnějších číslech rozdíl mezi ŠM a ŠS v týdenní tréninkové dotaci mezi 10. a 15. rokem života činil asi 4-5 hodin, tzn.

přibližně 200-250 tréninkových hodin za rok. Rozdíl v turnajovém vytížení byl ještě markantnější již od raných tenisových začátků, mezi 8. a 12. rokem života odehrál ŠS zhruba třetinu soutěžních zápasů oproti ŠM. Při hodinové délce jednoho zápasu a průměru 4 zápasů na jednom turnaji by rozdíl mezi nimi činil 360 soutěžních hodin.

Přesto soutěžní statistiky hráče ŠS ve většině ohledech předčí statistiky ŠM a to i na společně absolvovaných turnajích, kde by se měl projevit tréninkový deficit a věkový rozdíl obou hráčů. Vyšší objem odehraných hodin tak očividně ne vždy vede k vyšší výkonnosti.

28

2.6.3 Otázky týkající se zdraví

Třetím okruhem otázek jsou otázky směřující na zdravotní stav hráčů v průběhu let. Autor práce zjišťuje případná zranění, jejich vážnost a rozsah a dobu potřebnou k návratu k tréninku. Dále se zajímá o procesy a programy, které hráči absolvují z důvodu prevence zranění, regenerace po zátěži a případně i rekonvalescence a rekondice po zranění.

1) Navštěvoval jsi nějaké zdravotní či rehabilitační programy za účelem regenerace, kompenzace nebo prevence svalových disbalancí? V jakém rozsahu?

ŠM: „Když mi bylo 13 nebo 14, tak jsem měl bolesti zad, to jsem chodil tak 3 měsíce k fyzioterapeutovi. Pak to přešlo, tak jsem přestal chodit… Víc regenerace jsem začal dělat až v 16, když jsem přešel do Prostějova, kde mám pravidelně fyzio, masáže, sauny, ledové vany a podobně...Teď se mnou přibližně půl hodiny denně cvičí moje fyzio a půl hodiny dělám sám.

DM: „Myslím si, že do nějakých 12 let jsem o ničem takovém vůbec nevěděl a asi mi o tom ani nikdo nic neříkal. Maximálně když člověka něco bolelo, tak se to začalo řešit, což je samozřejmě pozdě.. Pak jsem měl štěstí, že jsem se dostal do skupiny, kterou vedl Jirka Medonos a začali jsme 1-2 krát týdně dělat kondici a jednou jsme chodili plavat.

Ale fyzio a masáže tam už nebyly… Nakonec jsem to začal dělat až sám, když jsem se chtěl zase dostat do formy.

JJ: „Na Spartě mám k dispozici vybavení jako lymfatické kalhoty, dřív jsme měli přístup i na Olymp (Centrum sportu Ministerstva vnitra), kde byly vířivky a kryokomory. Pak je tu masér a fyzioterapeutka, kteří jsou k dispozici všem hráčům. Nějaké kompenzační cvičení nám občas ukážou, ale víceméně je to na každém hráči, co pro sebe udělá navíc… Dřív to bylo horší, teď se snažím na tom pracovat a minimálně půl hodiny denně regeneraci věnovat.“

ŠS: „Od 13 let chodím 1-2 krát týdně na masáž, předtím jsem 10 let plaval.“

29

2) Prošel sis během své kariéry nějakým vážným zraněním? V kolika letech a při jaké činnosti ses zranil?

ŠM: „Nikdy jsem neměl zranění, kvůli kterému bych vůbec nemohl hrát. Jednou jsem měl zlomenou levou ruku v zápěstí, ale protože jsem pravák, chodil jsem normálně trénovat forehand...zlomil jsem si jí při pádu na bruslích v 11 letech… Menší zranění moc neřeším, když s nima jde hrát, léčím je za pochodu...“

DM: „Asi v 18 letech jsem si při dobíhání balónu zvrtnul kotník a natrhal vazy. 3 týdny jsem pak měl berle a k tréninku jsem se vrátil až po skoro 2 měsících. Okolo 20 let jsem pak řešil tenisový loket, se kterým jsem ještě dohrával sezónu, ale nakonec jsem musel dát více než měsíc pauzu a docházet na rehabilitace formou rázovky… Dva roky zpátky (28 let) mi začalo otékat koleno a několikrát mi z něj vytahovali vodu… Doktoři mi řekli, že je to poničený meniskus, zřejmě z opotřebování. Pomohli mi kortikoidy, aplikovali jsme i metodu ACP a nakonec i klid a následné postupné posilování okolních svalových partií. V plánu byla i operace, ale přišel covid a během něj se mi povedlo nohu dostat do dobrého stavu, takže z ní nakonec sešlo...“

JJ: „Největší zranění, které přišlo, bylo na konci roku 2020, kdy jsem si natrhnul vazy v koleni při zápase. Nebylo to naštěstí tak příšerné, trvalo mi asi měsíc a půl nebo dva než jsem se vrátil zpátky na kurty… Stalo se mi to při dokluzu k balónu...řekl bych, že to bylo únavou z toho konkrétního zápasu a špatným pohybem spíš než nějakým přetrénováním... Zároveň mi 4 nebo 5 let zpátky byl diagnostikován Osgood- Schlatter. Jednalo se o pravé koleno. Musím říct, že se mi docela podařilo se s tím vypořádat, během pár týdnů jsem naskočil do upraveného režimu tréninku… Asi rok zpátky mi začaly další problémy s koleny, tentokrát už to byly obě najednou… Jedním z faktorů byla vrozená vada, myslím, že se jednalo o špatné postavení čéšky, druhým faktorem byl můj rychlý růst a třetím zatížení, které těm prvním dvěma nepomáhalo…

Řešením byla operace, ale to jsem v 18 nechtěl, tak jsme nasadili léky a injekce. Bolest stále cítím, v tréninku mě neomezuje, ale určité kondiční tréninky absolvovat nemůžu...“

ŠS: „Měl jsem zlomený malíček na levé ruce, to jsem si udělal při kondici na Olympu v 10 letech. Kolenem jsem si při protahování přišlápl vlastní malíček a zlomil si ho...to jsem nehrál měsíc… Pak jsem si v 11 při sáňkování přetrhal vazy v rameni, poškodil kloubní pouzdro a zlomil klíční kost, takže jsem byl na operaci. Ale nehrál jsem jenom 2 měsíce...“

30

3) Bavili se s tebou někdy trenéři o možných zdravotních rizicích, která tenis přináší?

ŠM: „Moc ne. Vím, jaká jsou, je to hodně jednostranný sport, ale nikdo s tím za mnou nepřišel...“

DM: „Já si myslím, že jsem se k těmhle informacím dostal až sám. Dneska se to snažím říkat dětem na kurtu já, ale se mnou o tom vlastně nikdo nemluvil...“

JJ: „Bavili, ale vždycky za mnou přišli, až když se něco stalo. Pak mi řekli: měl bys dělat tohle a tohle, ale ve formě prevence jsem tyhle informace nedostával a ani nedostávám.“

ŠS: „Trenéři mi nic takového neříkali, ale fyzioterapeuti ano. Hodně mi říkali, že mám přetíženou pravou stranu a ukázali mi nějaká cvičení na srovnání.“

Přestože všichni sledovaní hráči již od brzkého věku absolvovali poměrně vysoký počet tréninkových i soutěžních časových bloků, věnování se kompenzaci svalových dysbalancí, ať už ve formě uvolňování zatěžovaných svalových partií, jejich protahování nebo i následnému posilování antagonistů, se v jejich tréninku pozornost příliš nevěnovala. Mimo hráče ŠS, u kterého v průběhu tenisové přípravy probíhala alespoň kompenzace v podobě plavání, zbytek zkoumaných subjektů vyjádřil nespokojenost s procesem regenerace po zátěži do věku 12-13 let. U dotazovaných se tento stav změnil až ve chvíli, kdy se dostali do skupin a sportovních klubů, ve kterých odbornost a sportovní ambice vedení převyšovaly běžnou úroveň a ve kterých mají tuto činnost na starost specializovaní pracovníci. Na nižších úrovních organizované sportovní činnosti se cvičení pro zdravotní prevenci zdá být spíše výjimkou. Stejně tak alespoň částečná edukace dětí o zdravotních rizicích pramenících z hraní tenisu a jejich možné prevenci se dle odpovědí dotazovaných téměř nevyskytovala.

Přesune-li se autor práce k tématu vážných zranění, rozdělí skupinu dotazovaných na dvě části. Zatímco hráči ŠM a ŠS si svá zranění přivodili v 10, respektive 11 letech mimo tenisový kurt a dalo by se tedy v jejich případě hovořit spíše o nešťastné náhodě než zranění souvisejícím s nadměrným fyzickým zatížením, hráči DM a JJ prošli v pozdějším věku zraněními, která by mohla souviset se špatnou kondiční přípravou nebo fyzickým přetížením. Distorze kotníku a narušení vazivového

31

aparátu u DM mohlo být způsobeno absencí silového tréninku oblasti kotníku a trojhlavého svalu lýtkového. Laterální epikondylita (tenisový loket) pak byla pravděpodobně způsobena přetížením svalů a šlach předloktí, což by ukazovalo na špatnou úderovou techniku nebo vysoký objem odehraných hodin s minimálním uvolněním po zátěži. Vzhledem k autorově úzkému vztahu s hráčem DM a jeho znalostem a zkušenostem s jeho úderovým provedením, se autor práce přiklání spíše k přetížení svalů předloktí vlivem vysokého objemu hodin strávených na kurtu (hráč DM se v tuto dobu mimo vlastní trénink živil jako tenisový trenér). Zranění kolene v pozdějším věku pramenilo dle lékařů z mechanického opotřebování menisku vlivem vysoké sportovní aktivity DM.

Hráči JJ byla ve 13 letech diagnostikována Osgood-Schlatterova nemoc. Toto onemocnění pramenící z nerovnoměrného růstu kostí a šlach během růstového spurtu (u chlapců 12-14 let) způsobuje bolestivost a zánět v místě úponu šlachy čtyřhlavého svalu stehenního na drsnatinu kosti holení. Šlacha je vlivem rychlého růstu přepnuta a vznikají mikrovaskulární traumata drsnatiny na ne zcela osifikované kosti. Řešením je upravení sportovní aktivity směrem k rehabilitačním cvičením, jako jsou lehké protažení předního i zadního stehenního svalu a posílení svalů zajišťujících stabilitu kolene. Rychlý růst a vyšší zatížení se projevily i v budoucích problémech s koleny, kterými JJ prošel a dále prochází i v současnosti. Natržení kolenních vazů při zápase v roce 2020 mohlo mít základ ve špatné stabilitě kolene pramenící z nedostatečné silové připravenosti dolních končetin. Vliv zátěže v rámci rané specializace měl tak v tomto případě dle autorova názoru velmi negativní dopad na zdravotní stav hráče.

Mimo vážná zranění hráč ŠM zmínil bolesti zad, které musel řešit formou rehabilitace mezi 13. a 14. rokem života. Tyto bolesti by dle autora mohly souviset s přetížením dominantní strany vlivem častého tréninku a téměř nulové kompenzace, nicméně sám hráč si na přesné znění diagnózy nevzpomíná.

32

2.6.4 Otázky týkající se psychického stavu hráčů a motivace k hraní tenisu

Poslední oblastí výzkumných otázek byl psychický stav hráčů. Autor práce se zaměřuje zejména na motivaci subjektů k trénování a participaci v soutěžních zápasech, zkoumá důvody, které hráče v průběhu let k hraní tenisu poháněly a v neposlední řadě zjišťuje, zda raná specializace zanechala stopy ve vnímání tenisu jako celoživotní aktivity.

1) Co tě motivovalo k participaci v tréninku a soutěžních zápasech?

ŠM: „Táta! A ještě že chci být nejlepší… Když to děláš tolik let, tak chceš prostě dokázat ostatním, že seš lepší než oni… Od malička jsem měl sen, že chci být nejlepší na světě v nějakém sportu...v tenise je pro mě šance největší...určitě budu jezdit a zkoušet to dál, ale upřímně si nejsem jistý, jestli bych zvládnul jezdit a makat tolik let, jako třeba Djokovič… Samotnou hru na kurtu si užívám, ale nebaví mě starat se o všechno kolem, nebaví mě dlouhé lety na turnaje a návraty domů, když prohraju… Tímhle stylem to určitě dělat nechci a nebudu, dávám tomu tak 2 roky...“

DM: „Sporty mě vždycky bavily, s klukama jsme pořád lítali venku a hráli fotbal, hokej, cokoli. Pak jsem kvůli své výšce zkusil basket a tenis a u těch už jsem zůstal. Myslím, že individuální sport byl víc pro mě… V nižším věku mě konkrétně na tenise bavilo hlavně to, že mi všichni říkali, jak mi to jde… Pak se přidaly i nějaké úspěchy a to samozřejmě člověka nakopne.“

JJ: „Jsem hodně soutěživý, vždycky jsem byl. Ať už je to tenis nebo klidně počítačové hry, vždycky chci vyhrát… Individuální sport mi tuhle možnost nabízel, byl jsem v něm úspěšný… Obecně si ale myslím, že motivace je důležitější až v pokročilém věku, dokud hrajete párkrát týdně něco, co vám jde, tak není těžké v tom pokračovat. Když pak přijdou herní výkyvy a nebo zranění, tak už je to horší… Ale všem vždycky říkám, že kdyby mě to nebavilo, tak to nehraju...sport je pro mě jako droga, tenis hlavně. Miluju ho a nesnáším zároveň...“

ŠS: „Hrozně mě to baví, proto to dělám… Nikdy jsem se nemusel do tréninku nutit, čas na kurtu si užívám.“

33

2) Ztratil jsi někdy dlouhodobě motivaci k hraní tenisu?

ŠM: „Nejsem si jistý, že dlouhodobě, ale určitě jsem měl krize, kdy jsem se na to chtěl vykašlat...byly to spíš týdny než třeba měsíce, chodí to tak ve vlnách… Naučil jsem se trénovat dál a neřešit, protože vím, že to nakonec vždycky přejde, ale stalo se mi, že jsem trénoval a ani moc nevěděl proč to dělám, nechtělo se mi...“

DM: „Jsou samozřejmě chvíle, kdy se člověku na ten trénink nechce, ale nikdy to nebyla nějaká dlouhodobější záležitost, spíš tak 1-2 dny… Naopak mi tenis dost často v životě pomáhal, na tréninku jsem se kolikrát dokázal dostat ze stresu ze školy nebo nějakých problémů v osobním životě.“

JJ: „Už kolikrát se mi stalo, že jsem byl kousíček od toho, abych skončil, ale vždycky si představím, kolik mi toho už tenis dal a ještě může dát. Řeknu si: teďka zadři a v budoucnu ti to přinese ovoce, budeš se mít líp. Chci jít hrát na univerzitu (do USA) a skončit pár měsíců před tím by byla hloupost...“

ŠS: „Jednou jsem byl docela vyhořelý. Bylo to první rok ve starších. Ve 13 letech jsem měl výbornou zimní sezónu a pak najednou jsem v letní sezóně prohrál 3 zápasy, které jsem prohrát neměl a pak už jsem byl docela nervózní, 3 měsíce mě to vlastně pořádně nebavilo… Pak jsem šel hrát velký turnaj někde v Mostu, chytil jsem formu, porazil dobré hráče a zase mě to nakoplo.“

3) Kdyby ses mohl vrátit v čase do tenisových začátků, vybral by sis jako svůj hlavní sport opět tenis?

ŠM: „Kdybych věděl to, co vím teď a měl všechny znalosti a zkušenosti, tak bych zvolil znovu tenis. Ale jinak určitě ne, je to fyzicky, psychicky, časově i finančně strašně náročný sport, když chceš něco dokázat, tak musíš většinu času trávit na kurtech… V mnoha ohledech umí být tenis hrozný...“

DM: „Na to, co tomu člověk obětuje, mi to přineslo strašně moc. Takže ne, ze svého pohledu bych neměnil. Tenis mě doprovází celý život a nemyslím si, že by mi jiný sport nebo způsob života seděl tolik jako ten tenisový...“

JJ: „Poslední rok, když se tak bavím s lidma nebo i třeba jenom koukám na televizi na kolektivní sport, tak si říkám, že by mě to muselo hrozně bavit. Tenis je strašně osamělý

34

sport...ale když si to tak všechno přehraju v hlavě, všechny možnosti, které mi tenis dal, lidi které jsem potkal, tak bych si to klidně zopakoval.“

ŠS: „Určitě, na 100%!“

Všichni 4 zkoumaní hráči se během svých kariér dostali mezi širší špičku svých kategorií na české tenisové scéně. 2 ze 4 respondentů vykazují známky vnitřní motivace, u hráče JJ se objevily jak známky motivace vnější (stipendium na univerzitě v USA), tak i vnitřní (kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám) a zbylý hráč ŠM až na výjimečné chvíle využívá v procesu zejména motivaci vnější (otec, touha být lepší než ostatní). Zajímavé je, že hráči ŠM a JJ absolvovali v porovnání s hráči ŠS a DM výrazně vyšší počet tréninkových a soutěžních hodin ve věku 6-15 let. Je tak nasnadě se domnívat, že vysoký počet hodin strávených tréninkem a soutěžními zápasy má spojitost s rozdílným vnímáním tenisu v pozdějším věku, cílů tenisové přípravy a motivací k tréninku. Jedinci, u kterých převažuje vnější motivace, potřebují sledovat viditelné cíle, ať už v podobě peněz, trofejí, postupu žebříčkem nebo třeba jen výher a důkazu, že jsou lepší než ostatní. Hráč ŠM se například v části rozhovoru nezanesené do výsledných odpovědí vyjádřil k tréninku v období mimo turnajovou sezónu následovně:

„Když nebyly turnaje, nebavilo mě trénovat. Na trénink jsem chodil jen ze setrvačnosti, nedávalo smysl trénovat, když jsem to nikde nemohl ukázat...“ Naopak jedinci s vnitřní motivací dělají sport pro vlastní potěšení a kariérní posun je pro ně jakousi odměnou a bonusem, ač v tenise víceméně nezbytnou.

V otázce ztráty motivace můžeme postřehnout podobný model. Zatímco hráč DM dobu motivační krize zužuje pouze na dny a mimo záznam tuto krátkodobou nechuť k tréninku připisuje spíše fyzické únavě než mentálnímu opotřebování, hráč ŠM popisuje výkyvy v motivaci k tréninku a obecně k hraní tenisu spíše jako sinusoidu závislou zejména na výsledcích v turnajích. Nicméně z rozhovorů s hráči bylo patrné, že bez solidních výsledků a alespoň subjektivního pocitu zlepšení je ztráta motivace pouze otázkou času.

Poslední otázka měla za úkol přiblížit vztah respondentů k tenisu jako jejich dosavadní celoživotní aktivitě, vnímání kladů a záporů tenisové přípravy a případných výčitek ohledně výběru tenisu jako hlavního sportu. V konečném důsledku všichni dotazovaní odpověděli, že by tenisovou přípravu absolvovali znovu, důvody výběru tenisu však byly různé. U hráčů DM, JJ a ŠS je znatelná citová zainteresovanost

35

k tenisu, který je jako hra baví a přiznali mu i pozitivní dopad na život v podobě možností a cenných zkušeností, které jim přinesl. Pro hráče ŠM se tenis zdá být pragmatickou volbou a zkušenosti z něj získané příslibem pro hráče, které v budoucnu případně povede. Tento názor je podložen především časovou, finanční, fyzickou a psychickou náročností tenisové přípravy, v čemž musí dát autor práce hráči ŠM za pravdu.

Při ohlédnutí se za výzkumem a jeho zpětném zhodnocení by autor práce doporučil větší podrobnost otázek týkajících se tréninku a soutěží, především pak jejich průběhu. Zjištění objemové dotace tréninku a soutěží sice dokládá informace o čase stráveném na kurtu, charakter a zaměření cvičení však zůstávají neznámé. I při větším objemu času stráveném na kurtu tak teoreticky může jedinec provést menší počet opakování konkrétních úderů než jedinec s nižší časovou dotací tréninku, ale cvičeními zaměřenými čistě na rozvoj techniky.

V budoucích studiích na toto téma by taktéž bylo vhodné evaluovat případnou neorganizovanou sportovní činnost jedince. Ač vybraní dotazovaní potvrdili odstoupení z jiné sportovní aktivity kvůli tréninku tenisu, tuto i jiné aktivity dále provozovali na rekreační úrovni, která měla dle autora práce určitý vlil na jejich tenisový vývoj.