Posudek oponenta diplomové práce – teoretická část
Jméno a příjmení studenta BcA. Milan Bureš Studijní program Výtvarná umění
Obor/ateliér Multimedia a design – Reklamní fotografie
Forma studia prezenční Akad. rok 2011/2012
Název práce Evropské fotožurnalistické agentury Oponent práce Mgr. Anna Maximová
Študent Ateliéru reklamní fotografie BcA. Milan Bureš ukončuje magisterské štúdium teoretickou diplomovou prácou na tému Evropské fotožurnalistické agentury. Autor sa v tejto práci rozhodol viac-menej štandardným spôsobom spracovať oblasť fotografie, ktorá je aj jemu blízka. Bola som zvedavá, či sa mu podarí v diplomovej práci reflektovať posun, ktorý v súčasnej fotožurnalistickej praxi oproti minulosti nastal (teda predovšetkým odklon od publikovania fotografií v časopisoch a častejšia prezentácia aj reportážnych fotografií v galerijnom kontexte či v monografických publikáciách).
V stručnej úvodnej kapitole autor načrtáva históriu obrazových agentúr, pozadie ich vzniku. Tu mi chýba konkrétnejšia analýza postavenia fotografa – žurnalistu v dobe rozmachu obrázkových časopisov, aká prax vtedy v médiách fungovala a najmä dôvody, ktoré fotografov viedli k združovaniu sa v agentúrach.
Ako prvej sa logicky venuje agentúre Magnum. História tohto zoskupenia fotografov je všeobecne známa, preto som očakávala, že sa práve na tomto mieste vyskytne príležitosť na príklade starších a novších členov Magna popísať dôležitý zlom v dokumentárnej fotografii, ktorý prinieslo rozšírenie televízneho spravodajstva, či súčasná aj mediálna kríza.
Rovnako by za hlbšiu analýzu stál i odklon od humanistického dokumentu k tzv. novému dokumentu, ktorý by sa dal pomenovať na tvorbe Martina Parra a na rozruchu, ktorý spôsobilo jeho prijatie do agentúry Magnum. Tento posun k novým témam a výrazovým prostriedkom je tu iba naznačený.
Trochu ma zamrzelo, že autor nespomenul fakt, že členom agentúry VU je aj slovenský fotograf a kameraman Martin Kollár.
Uvítala by som aj rozsiahlejšiu obrazovú časť, teda uvedenie viac fotografií k jednotlivým súborom, nie iba jednu maximálne dve, keďže reportážni fotografi pracujú prevažne v sériách.
Na záver mám na autora terminologickú otázku. Na strane 32 hovorí o post dokumentárnom prístupe. Chcela by som sa ho opýtať, ako tento termín chápe a v čom sa podľa neho líši od pojmu nový dokument?
Teoretickú prácu Milana Bureša hodnotím známkou B.
Návrh klasifikace ...B – velmi dobře...
V(e) ....Prahe... dne ...3.10.2012...
...
..……… podpis oponenta
práce
Pro klasifikaci použijte tuto stupnici:
A - výborně B - velmi dobře C - dobře D - uspokojivě E - dostatečně F - nedostatečně
* nehodící se škrtněte
Posudek oponenta diplomové práce – praktická část
Jméno a příjmení studenta BcA. Milan Bureš Studijní program Výtvarná umění
Obor/ateliér Multimedia a design/Reklamní fotografie
Forma studia prezenční Akad. 2012/2013
rok
Název práce Sevastopol
Oponent práce prof. Mgr. Pavel Dias
Pan Milan Bureš předkládá výstavní soubor cca 23 barevných fotografií (tisků) s názvem Sevastopol. Jejich výběr je výsledkem selekce prací z několika cest na Ukrajinu. Cca asi tří návštěv této země. Znám ho jako zaujatého i pracovitého fotografa. Jeho chápání fotografického dokumentu prošlo během posledních let studií zásadní proměnou. Od klasického čistého černobílého dokumentu snímaného reportážním způsobem, ve kterém byl velmi dobrý, přechází k novému způsobu dokumentárního zobrazování. Tento nový směr fotografického dokumentu vychází ze způsobu práce britského fotografa Martina Paara. Nepochybuji o tom, že tento vzor je pro Bureše přitažlivý. Na rozdíl od Parrových fotografií, nejsou ty Burešovy tak obrazově agresivní. Jen připomínám, že ojedinělost Angličana je zajímavá a novátorská. Připomínám také, že tento přístup je snadno napodobitelný a také je hojně napodobován.
Fotografická žeň obsažená ve výstavním souboru, na dokument zaměřeného autora, z několika cest do vzdálené části Ukrajiny, se mi zdá hubená. (Stav dodaných fotografií pouze přes email, bez shlédnutí připravených prací v definitivní podobě včetně adjustace.) Trochu málo na předpokládaného
„machra“ nikoliv v pejorativním smyslu. Výběr se zdá sestaven z nouze nedostatečného počtu vyrovnaných obrazů Ta zmíněná hubenost je dána dominantním použitím výběru fotografií souboru Sevastopol pro publikaci, která je rovněž součástí magisterských zkoušek. Očekávám, že budu překvapen provedením a adjustací fotografií. Vice méně mé hodnocení je vystaveno nutnému zkreslení proto, že jsem neměl možnost práce vidět. Z toho mám pocit, že výstavní soubor je na úkor publikace ochuzen.
Tímto nechci snižovat výsledek práce kandidáta Milana Bureše. Neviděl jsem instalovaný soubor v definitivní podobě, ale autor s citlivostí své obrázky z Ukrajiny nasnímal a sestavil do předváděného výběru. To, co jsem viděl jen na internetu. Trochu mne to mrzí! Nelze mu však upírat jistou kvalitativní úroveň většiny prací odevzdávaných ve škole. Líbí se mi jeho urputné zaujetí a odhodlanost, s jakou vyráží do světa za fotografií a je velmi orientovaný tématu současných agentur. S některými z nich spolupracuje.
Druhé praktické zadání magisterské zkoušky kandidáta Bureše je kniha, obrazová publikace. Hned na první pohled je patrné, že jde o stejné téma jako u výstavního souboru. Na rozdíl od něj jde o uzavřenou práci, s dostatečným reprezentativním počtem fotografií velmi kvalitních jak jednotlivě, tak v celkovém sestavení - výběru.
Kandidát BcA. Milan Bureš do publikace velmi dobře vybral cca padesát barevných fotografií v jeho současném stylu projevu. Celek působí velmi příjemně a také je velmi citlivě nafotografován. Právě konečně, po shlédnutí kompletní knihy, mohu se opožděně vyjádřit k jeho práci. Zcela určitě je výborným zhodnocením několika cest do vzdálených končin Sevastopolska.
Výběr fotografií a jejich seřazení má čistou stylovou a technickou jednotu.
Kniha je osobním a osobitým obrazovým vyprávěním dojmu z místa, kde fotografoval. Ten dojem velmi citlivě, výtvarně fotografickými prostředky, předává divákovi.
Aby nebylo jen pochval, musím se zmínit o výhradách. Ta zásadní spočívá v tom, že postrádám číslování stran, zejména proto, že fotografie - jednotlivé stránky nemají popisky, legendy nic, co by konkretizovalo přesněji alokaci míst, kde byly snímány. K dokumentární fotografii i s velmi výrazným osobním laděním, popisek - základní určující text - třeba jen pár upřesňujících slov, patří.
Při listování knihou jsou zpočátku dobré texty, které záhy zmizí. Čověk se začíná desorientovat nejen pro chybějící popisky, ale také číslování stran. To je kniha - ustálený tvar, který je třeba respektovat. Pokud jde o případ, že ne, musí to vypadat jinak!
Další výhradou je, proč v Česku u českého autora nebyly ponechány české texty. Také mohly být rovnou dvojjazyčné. Pokud vím, kniha byla zhotovena ve dvou exemplářích, tak mohlo jít o jazykovou mutaci.
Nepochybuji o tom, že Milan Bureš je dobře připraveným a talentovaným studentem na profesionální kariéru. O tom svědčí jeho profesní životaschopnost v praxi. Doporučuji práci k přijetí k magisterské zkoušce.
Návrh klasifikace ...A – B výborně – velmi dobře...
V(e) ...Praze... dne ...5. 10. 2012...
...
..……… podpis oponenta
práce
