Hlavní práce5423_xhorp20.pdf, 1 MB Stáhnout

(1)

Vysoká škola ekonomická v Praze

Fakulta národohospodá ř ská

Hlavní specializace: Regionalistika a ve ř ejná správa

Název diplomové práce

Revitalizace p ř íhrani č ních venkovských region ů na p ř íkladu okresu Č eský Krumlov

Autor: Pavla Ho ř ejšová

Vedoucí práce: RNDr. Eva He ř manová

Rok: 2007

(2)

Prohlášení:

Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Revitalizace příhraničních venkovských regionů na příkladu okresu Český Krumlov“ jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne 1. května 2007 Pavla Hořejšová

(3)

Poděkování:

Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucí diplomové práce RNDr. Evě Heřmanové za věcné připomínky a odborné vedení při vypracování mé diplomové práce.

(4)

Anotace:

Tato diplomová práce se zabývá situací okresu Český Krumlov jako pohraniční oblasti se specifickým historickým vývojem, který měl a stále má vliv na hospodářské a sociální ukazatele okresu. Tyto ukazatele jsou v práci podrobně rozebírány s cílem odhalit specifika nejen celého okresu v rámci kraje a celé České republiky, ale také poukázat na rozdíly mezi jednotlivými oblastmi okresu.

Annotation:

This thesis is focused on situation of Cesky Krumlov district as border region with specific historical development which still has an influence on economic and social indexes. These indexes are in thesis analyzed in details with purpose to reveal the specifics not only the whole district in region and whole Czech Republic, but also indicate the differences among the single areas within the district.

(5)

Úvod... 1

1. Pohraničí ... 3

1.1. Pojem pohraničí ... 3

1.2. Vnitřní a vnější pohraničí, Sudety ... 3

1.3. Obyvatelstvo českého pohraničí po 2. světové válce ... 5

1.4. Noví osídlenci ... 6

2. Venkov... 13

2.1. Vymezení pojmu... 13

2.2. Český venkov... 14

2.3. Typy českého venkova... 15

2.4. Důvody pro zachování venkovského osídlení ... 17

3. Český Krumlov – příhraniční venkovský okres ... 19

3.1. Charakteristika okresu ... 19

3.2. Správní členění ... 21

3.3. Sídelní struktura... 24

3.3.1. Velikostní struktura obcí... 25

3.3.2. Hustota zalidnění ... 25

3.4. Obyvatelstvo ... 26

3.4.1. Vývoj počtu obyvatel... 27

3.4.2. Věková struktura... 29

3.4.3. Vzdělanostní struktura ... 31

3.4.4. Národnostní složení ... 34

3.4.5. Shrnutí... 36

3.5. Trh práce ... 37

3.5.1. Struktura zaměstnanosti ... 37

3.5.2. Nezaměstnanost ... 39

3.5.3. Struktura nezaměstnanosti ... 42

3.5.4. Shrnutí... 46

3.6. Infrastruktura ... 46

3.6.1. Dopravní infrastruktura... 47

3.6.2. Základní infrastruktura ... 50

3.6.3. Vzdělávací instituce, kulturní a sportovní zařízení... 52

3.6.4. Zdravotní a sociální služby ... 53

4. Revitalizace... 55

4.1. Vymezení pojmu... 55

4.2. Regionální politika... 55

4.3. Státní podpora regionálního rozvoje... 58

4.4. Metodika stanovení hospodářky slabých regionů... 60

4.5. Aktualizace vymezení pro období 2007-2013 ... 62

5. Přeshraniční spolupráce a spolupráce obcí ... 63

5.1. Sdružování obcí ... 63

5.2. Příklad mikroregionu Svazek lipenských obcí ... 63

5.3. Euroregiony a přeshraniční spolupráce... 65

Závěr ... 67

(6)

Seznam použitých zdrojů... 70

Seznam tabulek ... 72

Seznam obrázků... 72

Seznam grafů... 73

Summary... 74

(7)

Úvod

Záměrem této práce je zhodnotit současnou situaci okresu Český Krumlov a na základě analýzy faktorů regionálního rozvoje snažit se postihnout změny, které proběhly po roce 1989.

Protože se jedná o okres pohraniční, pozornost je zaměřena na změnu významu jeho polohy jako činitele rozvoje území. Regiony jsou nepochybně ovlivněny blízkostí k vyššímu centru, významné komunikaci či např. přírodnímu zdroji. Český Krumlov byl jedním z okresů, který byl tímto činitelem až do roku 1989 znevýhodněn. Od vyspělého Rakouska ho oddělovala železná opona a v rámci tehdejšího Československa byl při své velké vzdálenosti od Prahy oblastí periferní. Možnost změny přinesl pád komunismu a následné otevření hranice s Rakouskem na konci roku 1989, kdy oblast mohla začít těžit z blízkosti vyspělejšího souseda. Moji snahou v této práci bude zhodnotit efekt této změny a postihnout, jak ovlivnila jednotlivé části tohoto okresu. Budu se snažit ukázat, že především bezprostředně pohraniční oblasti výraznou změnou stále neprošly.

Úvodní kapitoly jsou věnovány teoretické části, v první z kapitol je definováno pohraničí a stručně popsán vývoj českého pohraničí po 2. světové válce, protože tímto je území ovlivněno do současnosti. Protože Český Krumlov je také okresem venkovským, bude část teorie věnována vymezení venkova, jeho problémům a specifikům.

Původně jsem se chtěla v této práci také zaměřit na zdokumentování podpory okresu ze strany státu v období socialismu, přičemž jako hlavní zdroj jsem plánovala použít informace ze Státního okresního archivu. Bylo mi však sděleno, že údaje tohoto typu za tento okres dosud nejsou archivem zpřístupněny. Proto je další část práce více zaměřena na současný stav s cílem poukázat na specifika a výsledky snah o revitalizaci v současnosti, realizaci regionální politiky státu i Evropské unie.

V praktické části je pozornost zaměřena na okres Český Krumlov. Úvod je věnován jeho stručné charakteristice, další části potom analýze některých, dle mého názoru klíčových faktorů rozvoje. Ukazatele rozvojového potenciálu jsem se snažila porovnávat s ukazateli za Jihočeský kraj i celou Českou republiku. Největší pozornost je zaměřena na přírodní předpoklady, lidské zdroje, produkční možnosti a vybavenost infrastrukturou. Při analýze lidského potenciálu území, jakožto jednoho z nejdůležitějších rozvojových determinantů, je sledován vývoj počtu obyvatel, vlivy přirozené měny a migrace, dále potom jeho věková

(8)

struktura, struktura vzdělanosti a národnostní složení obyvatel okresu. V další z kapitol je zhodnoceno hospodářské zaměření okresu a trh práce, který vypovídá o využití potenciálu území. Podstatná část je věnována nezaměstnanosti jako jednomu z problémů sledovaného území. Následně je analyzována infrastrukturní vybavenost, která byla také silně ovlivněna historickým vývojem. Všechny údaje jsem se v závislosti na jejich dostupnosti snažila sledovat jak za celý okres, tak za jeho jednotlivé části, obvody obcí s rozšířenou působností i jednotlivé obce, aby bylo možné jednotlivá území porovnávat. Do praktické části je zařazena i kapitola věnující se spolupráci obcí a přeshraniční spolupráci jako vcelku novodobému jevu v regionálním rozvoji. V úplném závěru se pokusím o zhodnocení současné situace okresu a výhledu do budoucnosti. Na základě sledovaných ukazatelů poukáži na rozdíly mezi jednotlivými částmi okresu.

(9)

1. Pohrani č í

1.1. Pojem pohrani č í

Pohraničí je možné charakterizovat jako území s nižší frekvencí kontaktů s centrem. Jde o prostor, kde se stýkají dva státní celky, které se zpravidla etnicky, jazykově a kulturně liší¹. Ve vztahu k centru jde o oblasti periferní, ve vztahu k zahraničí závisí četnost kontaktů na utváření vzájemného mezistátního poměru (v době míru může být mezistátní spolupráce a tedy četnost kontaktů pohraničních oblastí dvou sousedních států značně vysoká, v období konfliktu téměř žádná). S přihlédnutím ke specifikům českého pohraničí hodnotí V.Houžvička² pohraničí takto: „Ve zcela obecné poloze charakterizuje pohraničí periferní poloha ve vztahu k centru, specifické přírodní a klimatické podmínky, ale také sociokulturní diskontinuita způsobená směnou obyvatelstva, jež byla důsledkem odsunu německy mluvícího obyvatelstva po 2. světové válce. Rozsáhlé přesuny obyvatelstva spojené se znovuosídlením pohraničních oblastí vedly ke značné deformaci migračních procesů, což mělo nepříznivý dopad jednak do struktury a hustoty osídlení pohraničních oblastí, jednak vytvořilo méně příznivou sociální a vzdělanostní strukturu.“ Jak dále uvádí V.Houžvička, neplatí toto pro celé české pohraničí stejnou měrou, a jako výrazně negativní příklad uvádí např. sociální strukturu pánevních oblastí v Podkrušnohoří.

1.2. Vnit ř ní a vn ě jší pohrani č í, Sudety

Pohraničí můžeme podle Quida Kastnera¹ chápat ze dvou aspektů. Za prvé z hlediska vztahů České republiky k Německu a Rakousku. Takto ho chápeme jako poměrně úzký pás, resp.

území skutečně jen hraničních okresů, přimykající se ke státní hranici (česko-německé a česko-rakouské). Druhé pojetí klade důraz na historický vývoj česko-německého společenství v českých zemích a považuje za pohraničí území, kde až do let 1945 – 1947 žilo německé obyvatelstvo, a to jako majoritní populace, tedy území podstatně rozsáhlejší. Toto území se víceméně překrývá se současným pojetím tzv. Sudet a je možné ho označit jako pohraničí

1 Kastner, Q.: Osidlování českého pohraničí od května 1945 na příkladu vybraných obcí Litoměřicka, Praha, Sociologický ústav AV ČR Praha detašovaný tým Ústí nad Labem, 1999

2 Houžvička, V.: Sudetoněmecká otázka v názorech a postojích obyvatel českého pohraničí, Praha, Sociologický Ústav AV ČR Praha, 1996

(10)

vnější. Českým vnitřním pohraničím označují sociologové poměrně úzké teritorium českého vnitrozemí těsně přiléhající k etnicky německému pohraničí Čech, Moravy a Slezska, oblast, na které probíhala neustálá změna národnostní hranice. Toto území se v období po Mnichovu změnilo ve skutečné vnější pohraničí³.

V souvislosti s pohraničím se také často používá pojem Sudety, jehož vymezení také není jednotné. Sudety v geografickosprávním pojetí jsou označením pro horskou soustavu na dnešním česko-polském (dříve česko-německém) pomezí, a to po obou stranách státní (zemské) hranice. Později se pojem Sudety stává i termínem politicko-správním, jak uvádí dále Q. Kastner³. Nejprve byl použit v letech 1918 a 1919 pro označení rozsáhlého etnicky převážně německého pohraničního území severní Moravy a Opavského Slezska. Dále se o propagaci tohoto pojmu zasloužila henleinovská a vůbec nacistická propaganda ve 30. letech a v první polovině 40. let, kdy Sudety dokonce dosáhly územního rozšíření. Sudety, resp.

Sudetskou župou bylo míněno široké severní, severozápadní, západní i jihozápadní pohraničí – od levého břehu řeky Odry v Moravské Ostravě až po Horšovský Týn včetně, pouze přerušené českým národnostním klínem u Náchoda. Po Mnichovu se termín „Sudetenland“

později „Sudetengau“ stává skutečným správním termínem. Po osvobození v roce 1945 se tento termín v českém prostředí zcela přestal používat, ale ve slovníku Sudetoněmeckého krajského sdružení a jeho sympatizantů se nepřetržitě objevuje a navíc je jím chápáno celé pohraničí českých zemí dříve převážně německé.

Dalším možným členěním pohraničí je rozdělení na severozápadní a jižní část, protože tyto oblasti se od sebe už v minulosti značně lišily. Severní část, která nesla správní označení Sudetská župa, byla hustě osídlena, vysoko položené vesnice, ve kterých dominoval sklářský průmysl a lesnictví, byly dobře napojeny na sídelní centra v podhůří. P. Mikšíček⁴ tuto oblast označuje jako „Bohaté Sudety“. Naproti tomu při jihovýchodní a jihozápadní hranici byl kraj mnohem chudší, bez zázemí větších měst. Industrializace zde proběhla později a ne příliš výrazně. Lidé se zde živili hlavně zemědělstvím.

3 Kastner, Q.: Osidlování českého pohraničí od května 1945 na příkladu vybraných obcí Litoměřicka, Praha, Sociologický ústav AV ČR Praha detašovaný tým Ústí nad Labem, 1999

4 Mikšíček, P.: Koktejl - geographic magazine [online]. 2003 [cit. 2006-05-10]. Dostupný z WWW:

<http://www.ikoktejl.cz/magaziny/koktejl/MKtema/tema0310.html>

(11)

1.3. Obyvatelstvo č eského pohrani č í po 2. sv ě tové válce

Podle sčítání lidu v roce 1930 žilo v tehdejším Československu přes 3 miliony obyvatel německé národnosti, většina z nich žila v pohraničí. Tito sudetští Němci se podle historika K.

Kaplana po nástupu nacismu v Německu v naprosté většině postavili za Henleinovu sudetoněmeckou stranu a za Adolfa Hitlera⁵.

Na mnichovské konferenci, která se konala 29. a 30. září 1938, byl na nátlak A. Hitlera podepsán tzv. Mnichovský diktát, ve kterém představitelé Německa, Itálie, Anglie a Francie přistoupili na německé požadavky a dohodli se na odstoupení pohraničních území tehdejšího Československa Německu. Po obsazení zbytku státu a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava 15.3.1939, se celé Československo stalo okupovanou a válečně řízenou německou kolonií.

Tento stav trval až do osvobození na jaře roku 1945. V době okupace nevraživost vůči Němcům sílila a v této době se také zrodila myšlenka odsunu německé populace. Tato idea byla potom realizována ve dvou etapách. 1.fáze označovaná jako tzv. divoký odsun začala ihned po kapitulaci Německa a probíhala až do Postupimské konference. Byla provázena násilím a krutostmi, které se staly předmětem kritiky především v západním světě. Druhá fáze začala po skončení Postupimské konference vítězných mocností – SSSR, USA, Velké Británie a Francie a je charakterizována jako organizovaný odsun. Tento již mezinárodně schválený odsun, při kterém docházelo k většinou nedobrovolnému vystěhovávání německé populace do americké a sovětské okupační zóny, probíhal až do roku 1947. Podle zprávy o výsledcích odsunu z roku 1947 bylo organizovaným odsunem vystěhováno 2 256 000 Němců. Postup odsunu ukazuje tabulka č.1.

5 Kastner, Q.: Osidlování českého pohraničí od května 1945 : na příkladu vybraných obcí Litoměřicka, Praha, Sociologický ústav AV ČR Praha detašovaný tým Ústí nad Labem, 1999. s. 9 cit. z K.Kaplan

(12)

Tabulka 1: Bilance odsunu německého obyvatelstva z Českých zemí od 1.5.1945 do 22.5.1947

Stav a pohyb obyvatelstva Počet obyvatel

Počet obyvatel německé národnosti 1.5.1945 3 000 000 Neorganizovaný odsun 1945-1946 a útěky 650 000

Organizovaný odsun 1945 -1947

z pohraničí 2 000 000

z vnitrozemí 100 000

Dodatečný odsun 1.1.1945 - 22.5.1947

z pohraničí 50 000

z vnitrozemí 20 000

Počet obyvatel německé národnosti 22.5.1947 180 000

Zdroj: Populační,ekonomický a národnostní vývoj pohraničních okresůČSR od roku 1930 do roku 2010⁶

1.4. Noví osídlenci

Odsun tedy způsobil výrazný úbytek populace v pohraničí, který bylo třeba nahradit novými obyvateli. Největší vlna dosídlování probíhala současně s odsunem, tedy v letech 1945-1947.

Na základě dekretu⁷ prezidenta republiky ze dne 17. července 1945 o jednotném řízení vnitřního osídlení byla zřízena ústřední komise, která měla dosídlování na starosti. V jejím čele stál ministr vnitra, pod tuto komisi spadaly osidlovací úřady se sídlem v Praze a Bratislavě. Těmto dále podléhaly krajské úřadovny, kterým byly odpovědné národní výbory.

Složení obyvatelstva k 22.5.1945 ukazuje tabulka č.2. Většinu nově příchozích tvořili obyvatelé vnitrozemí Čech nebo Slovenska, část jich ale přicházela i ze zahraničí.

6 Populační,ekonomický a národnostní vývoj pohraničních okresůČSR od roku 1930 do roku 2010, Praha, TERPLAN - Státní ústav pro územní plánování Praha, 1989

7 Ministerstvo vnitra České republiky. MV ČR : sbírka zákonů [online]. Praha : MV ČR, 2005 [cit. 2006-06-15].

Dostupný z WWW: <http://www.mvcr.cz/sbirka/1945/sb13-45.pdf>.

(13)

Tabulka 2 : Počet a složení obyvatelstva k 22.5. 1947 v pohraničních (celých) okresech v jejich správním vymezení z 31.12.1952

Počet obyvatel Skupiny obyvatelstva

absolutní v procentech Úhrn přítomného obyvatelstva

1.12.1930 3 707 852 X

z toho Němci

2 660 192 71,70

Úhrn přítomného obyvatelstva

1.5.1945 3 325 000 X

Soupis 22.5.1947:

Obyvatelstvo 1.5.1945

871 800 38,40

Noví osídlenci

od 1.5.1945 do 22.5.1947 1 263 300 55,60

Osídlenci, kteří byli 1.5.1945 v

zahr. armádě 9 700 0,40

Osoby bez údaje bydliště k

1.5.1945 5 400 0,20

Přirozený přírůstek

od 1.5.1945 do 22.5.1947 121 900 5,40

Úhrn přítomného obyvatelstva

22.5.1947 2 272 100 100

Zdroj: Populační,ekonomický a národnostní vývoj pohraničních okresůČSR od roku 1930 do roku 2010⁸.

Jak uvádí Q. Kastner⁹, byli to většinou Volyňští Češi, Češi od Střelína, Opolí a od Lodže, vídeňští Češi, kladští Češi, tzv. Moravci atp., popřípadě i jiné národnosti, jako Chorvati a Lužičtí Srbové. Osídlování probíhalo v různých částech pohraničí různě intenzivně. Nejpestřejší složení nových osídlenců bylo v roce 1947 v okresech západních Čech (ze Slovenska zde pocházelo 10,7 % nových obyvatel, ze zahraničí 14,6 %)⁸. Obyvatelé slovenské národnosti, popřípadě jiní obyvatelé Slovenska (Maďaři, Romové) tvořili 9,1 % nové populační základny severozápadních Čech, 8,5 % východních Čech, severní Moravy a

9 Kastner, Q.: Osidlování českého pohraničí od května 1945 : na příkladu vybraných obcí Litoměřicka, Praha, Sociologický ústav AV ČR Praha detašovaný tým Ústí nad Labem, 1999

(14)

Slezska, 7,9 % severozápadních Čech, 6,9 % jižních Čech a 5,3 % jižní Moravy¹⁰. Nejvíce osídlenců přišlo do pohraničí z vnitrozemských okresů, přičemž tyto okresy se na osídlování podílely nerovnoměrně. Nejsilnější migrační proudy směřovaly z okresů nejblíže pohraničí.

V tabulce č.3 jsou uvedeny nejvýznamnější zdrojové okresy.

Jak uvádí ve své publikaci Q. Kastner¹¹, úmysly lidí nově příchozích do pohraničí byly různé – někteří přišli s cílem natrvalo se usadit, jiní přicházeli dočasně, byli motivování pouze ziskem majetku a po nějaké době se opět vraceli do vnitrozemí.

Po roce 1947 osidlovací proces slábl, počet lidí migrujících do pohraničí se snižoval.

Příčinami bylo vyčerpání vnitřních zdrojů obyvatelstva a dále také dostatek pracovních příležitosti ve vnitrozemí související s nápravou válečných škod. Celkově se tedy do pohraničí během let 1945 – 1947 přistěhovalo 1 366 000 lidí, zatímco bylo vysídleno nebo odešlo asi 2 700 000 Němců. Náhrada vysídleného obyvatelstva nebyla úplná. Příznivější pro pohraničí byl přirozený přírůstek. Protože se do pohraničí stěhovali hlavně mladí lidé, kteří tam zakládali rodiny, docházelo v pohraničí k vyšším přirozeným přírůstkům než ve vnitrozemí.

Do konce roku 1952 přibylo ve srovnání s rokem 1950 v Česku 3,2 % obyvatel při jeho zvýšení ve vnitrozemí o 3,1 % a v pohraničí o 3,5 % (číselné údaje¹⁰ ).

Od roku 1947 do sčítání lidu v roce 1950 se celkový počet obyvatel pohraničí (pohraničních okresů) zvýšil o 38 615. Vývoj počtu obyvatel byl ale v jednotlivých oblastech rozdílný, největší celkový přírůstek byl zaznamenán v oblasti východních Čech, severní Moravy a Slezska, naproti tomu na jižní Moravě, v severních a severovýchodních Čechách došlo v těchto letech k celkovému úbytku obyvatel.

Ten byl způsobem hlavně snížením počtu pracovních míst a následnou migrací v důsledku přesunu některých průmyslových závodů z pohraničí na Slovensko. Dále také nedostatkem pracovních míst v zemědělských okresech. Po roce 1950 se migrační ztráty zmenšily a do konce roku 1952 přibylo v pohraničí 80 485 obyvatel. V tomto období byly zaznamenány migrační úbytky jen v zemědělských okresech jižní Moravy a jižních Čech. Počet obyvatel v pohraniční v roce 1952, který je považován za konec hromadného dosídlování, ale činil stále jen 2/3 úrovně z roku 1930 (patrné z posledního řádku tabulky č.4).

11 Kastner, Q.: Osidlování českého pohraničí od května 1945 : na příkladu vybraných obcí Litoměřicka, Praha, Sociologický ústav AV ČR Praha detašovaný tým Ústí nad Labem, 1999, str. 13

(15)

Tabulka 3: Okresy účastnící se osídlování pohraničí v letech 1945 – 1947 podílem svého obyvatelstva větším než 20 %.

Okresy

Obyvatelé okresu účastnící se osídlování pohraničí v letech 1945 -1947 (v %)

Slaný 29,2

Mnichovo hradiště 29,1

Rakovník 28,8

Roudnice nad Labem 28,7

Semily 26,7

Vsetín 25,9

Louny 25,4

Brandýs nad Labem 24,9

Praha - jih 24,7

Mladá Boleslav 24,6

Říčany 24,3

Turnov 23,7

Praha - sever 22,8

Rokycany 22,7

Mělník 22,6

Český Brod 22,1

Valašské Meziříčí 22,0

Praha - západ 21,3

Kralupy nad Vltavou 21,1

Jičín 20,7

Zdroj: Populační, ekonomický a národnostní vývoj pohraničních okresůČSR od roku 1930 do roku 2010¹².

12 Populační,ekonomický a národnostní vývoj pohraničních okresůČSR od roku 1930 do roku 2010, Praha, TERPLAN - Státní ústav pro územní plánování Praha, 1989.

(16)

Tabulka 4: Počet obyvatelstva v pohraničních celých okresech v r. 1930, 1945, 1947, 1950 a 1952 podle oblastí v jejich územním rozsahu 31.12.1952

Oblast 1.12.1930 1.5.1945 22.5.1947 1.3.1950 31.12.1952

Západní Čechy 791 134 858 236 376 719 379 718 389 625

Severozápadní Čechy 788 686 634 274 531 268 535 062 562 078 Severní a severovýchodní

Čechy 770 506 578 249 473 815 470 860 487 735

Východní Čechy, sev.

Morava a Slezsko 876 747 810 845 586 801 620 149 649 633

Jižní Morava 175 409 179 579 131 228 128 418 125 781

Jižní Čechy 305 370 263 690 172 266 176 505 176 345

Úhrnem 3 707 852 3 324 873 2 272 097 2 310 712 2 391 197 Zdroj: Populační,ekonomický a národnostní vývoj pohraničních okresůČSR od roku 1930 do roku 2010¹³.

Vývoj obyvatelstva byl stále nerovnoměrný, málo industrializované části pohraničního území potřebovaly pomoc vládních orgánů, a proto bylo v září 1953 rozhodnuto o zahájení osídlovací akce. Tato akce byla zaměřena především na zemědělské okresy popřípadě jejich části a měla spočívat v přímých i nepřímých podporách osídlenců.

Každoročně byly určovány okresy, jichž se vládní pomoc měla týkat. Jak je uvedeno v publikaci vydané TERPLANEM, přes určité pozitivní výsledky ve vývoji počtu obyvatel se po nějaké době objevily závažné nedostatky této akce. Projevil se špatný výběr nových osídlenců, z nichž mnozí jen využili osídlovacích příspěvků a opět se vraceli zpět do vnitrozemí, mnozí byli zase špatně přijímáni ze strany starousedlíků. Velkým problémem se ukázala nedostatečná vybavenost zanedbaných pohraničních regionů. Přiliv nových osídlenců narážel na nedostatek infrastruktury, chyběly školy, kulturní zařízení, zdravotnická zařízení, dopravní spojení. Navíc noví osídlenci pracující v zemědělství byli motivováni k hledání nových pracovních příležitostí v průmyslu, protože toto odvětví nabízelo vyšší mzdy.

Na základě těchto negativních zkušeností si tehdejší vládní orgány uvědomily nutnost soubornějšího řešení revitalizace. V roce 1958 bylo vybráno 10 okresů, v nichž bylo zahájeno tzv. komplexní dosídlování. Byly to okresy Kaplice, Vimperk, Prachatice, Horšovský Týn, Tachov, Aš, Podbořany, Toužim, Vamberk a Rýmařov. Snahou této akce bylo vytvořit životní

(17)

podmínky rovnající se podmínkám života ve vnitrozemí. Podpory směřovaly nejen do zemědělství, ale i do dalších odvětví.

Během 50. let počet obyvatel pohraničí pozvolna stoupal. V pohraničí docházelo k dynamičtější přirozené reprodukci, ta byla ale na druhé straně oslabována vystěhovalectvím, přesto celkové přírůstky v pohraničí byly v této době o něco vyšší než ve vnitrozemí. Počet obyvatelstva koncem roku 1959 byl ve srovnání s rokem 1947 o 15,9 % vyšší, stále byl ale téměř o 30 % pod úrovní roku 1930. Některé oblasti, jako například okresy Nový Jičín, Opava, Ústí nad Orlicí, Most, Semily, Trutnov a Jindřichův Hradec se podařilo dosídlit lépe, tzn. na více než 75 % úrovně roku 1930. Okresy Český Krumlov, Tachov, Sokolov a Cheb nadále nedosahovaly ani 50 % úrovně osídlení z roku 1930¹⁴.

V 60. letech byla přijata další vládní opatření směřující ke komplexnímu dosídlení, byla zaměřena na podporu zemědělství a týkala se především západních a jižních Čech. V 70.

letech nastalo zvýšení porodnosti v důsledku populačních opatření vlády, nadále ale pokračoval nerovnoměrný vývoj pohraničních okresů. Tato nerovnoměrnost se přes snahu tehdejších vládních orgánů projevuje dodnes. Po roce 1989 se navíc přidaly další problémy v souvislosti se strukturálními změnami ekonomiky.

„Je evidentní, že pohraniční regiony odchodem původního obyvatelstva (Němců) značně ztratily ze svých synergických možností rozvoje.“ (Q. Kastner¹⁵, str.17) Podle tohoto autora byla ztráta také způsobena přechodem drobného zemědělství na kolektivní formy, což způsobovalo ztrátu individuálních podnikatelských zájmů a migraci do větších sídel s lepšími možnostmi uplatnění. Následkem toho bylo vylidňování zejména malých obcí a zemědělských regionů. Velice nízkou hustotu osídlení pohraničního venkova dokazuje Kastner¹⁵ ve srovnání počtu obyvatel okresních měst a ostatních obcí v pohraničí. “Zatím, co se počet obyvatel mezi rokem 1930 a rokem 1950 v pohraničních okresních městech zvýšil o 12,1 %, v ostatních pohraničních obcích (= ve městech nemajících okresní charakter a na vesnicích) se snížil o 35,5 %. Tyto údaje ilustrují proces koncentrace obyvatel pohraničí do větších sídel a signalizují problémy osídlení venkovských pohraničních obcí.“

15 Kastner, Q.: Osidlování českého pohraničí od května 1945 : na příkladu vybraných obcí Litoměřicka, Praha, Sociologický ústav AV ČR Praha detašovaný tým Ústí nad Labem, 1999, str.17.

(18)

Další problém spatřuje Kastner¹⁶ v nestabilitě obyvatelstva, kdy migrace komplikuje revitalizaci zaostalých regionů. Na jedné straně sice signalizuje schopnost mobility při hledání práce, na druhé straně však ohrožuje stabilitu osídlení a zhoršuje kvalitu populace, protože z důvodu pracovní mobility odcházejí většinou kvalifikovanější a mladší lidé.

Novodobější pojetí pohraničí

V literatuře se lze setkat s různým pojetím pohraničním regionů. Jak uvádí M. Jeřábek, J.

Dokoupil a T. Havlíček ve své publikaci¹⁷, především v historizujících dokumentech jsou tyto regiony vnímány většinou jako „jizvy“ na mapách Evropy. Hlavně tam, kde v historii došlo ke střetům mezi sousedními národy, jsou až příliš často zdůrazňovány neblahé historické zkušenosti. Takové pohraničí je většinou vnímáno jako překážka. Naproti tomu v materiálech orientovaných na rozvoj přeshraniční spolupráce v západní Evropě, na vznik a fungování euroregionů, jsou hranice respektive příhraniční regiony vnímány jako území, kde dochází k porozumění mezi sousedními národy, což je základem dobrého sousedství. Je na ně tady pohlíženo spíše jako na prostor zprostředkování a kontaktu.

16 Kastner, Q.: Osidlování českého pohraničí od května 1945 : na příkladu vybraných obcí Litoměřicka, Praha, Sociologický ústav AV ČR Praha detašovaný tým Ústí nad Labem, 1999, str.18

17 Jeřábek, M., Dokoupil J., Havlíček, T. et al: České pohraničí - bariéra nebo prostor zprostředkování, Academia, Praha, 2004, str. 211

(19)

2. Venkov

2.1. Vymezení pojmu

Pro vymezení venkovského prostoru existuje řada definic a kritérií. Obecně bývá venkov charakterizován zemědělským využitím půdy a nižší hustotou osídlení, přičemž za další hlavní kritéria, která odlišují venkovská sídla, by se dal považovat urbanistický a architektonický ráz ovlivněný stále ještě zemědělstvím, preference bydlení, úzké spojení sídel s přírodou a krajinou, zvláštní sociální vztahy a jejich intenzita, hodnotová orientace obyvatel¹⁸.

Podle P. Maříkové, spoluautorky studie Český venkov 2005¹⁹, lze venkov objektivně vymezit na základě kvalitativních a kvantitativních charakteristik. V prvním případě jde o vymezení na základě přesně specifikovaných kritérií jako je např. architektonický ráz území, struktura osídlení, historický vývoj, ekonomické znaky, životní styl obyvatel. U takto pojatého vymezení však nejsou hranice mezi městem a venkovem zcela jednoznačné. Naproti tomu u kvantitativního vymezení jsou kriteria přesně definována, jsou měřitelná a jejich ověřování je snadné, jejich použití však přináší možné problémy. Těmito znaky jsou postavení obce v systému veřejné správy, statut obce, počet obyvatel, velikost katastru, hustota zalidnění.

V České republice se pro rozlišení sídel na venkovská a městská využívá jednak definice založená na počtu obyvatel v obci, v posledních letech se přechází na definici venkova stanovenou OECD, která vychází především z hustoty obyvatel na km². Podle OECD je hranicí specifikující venkovské obce 150 obyvatel na km², která byla pro použití Eurostatu snížena na 100 obyvatel na km². Druhým ukazatelem je podíl obyvatelstva žijícího v obcích s hustotou nižší než 100 obyvatel na km². Ve studii Český venkov 2000²⁰ je tato definice uvedena doslova takto: „Venkov, resp. venkovské obyvatelstvo je na základě této metodiky definováno jako území, resp. obyvatelstvo základních samosprávných celků (obcí v ČR, „local communities or municipalities“ v EU, tj. jednotek regionální úrovně NUTS 5), které mají hustotu osídlení nižší než 100 obyvatel na km²“.

18 Wokoun, R. et al.: Úvod do regionálních věd a veřejné správy, Aleš Čeněk, Plzeň, 2004.

19 Majerová, V. et al.: Český venkov 2005: Rozvoj venkovské společnosti, ČZU PEF, Praha, 2005.

20 Majerová, V. et al.: Český venkov 2000: Základní údaje, ČZU, Praha, 1999.

(20)

2.2. Č eský venkov

Naše území je charakteristické vysokou hustotou sídel s převažujícím počtem malých sídel.

Pro střední, jižní a východní Čechy je charakteristický výskyt malých, ale kompaktních sídel, na jižní Moravě převažují větší sídla, na severovýchodě Moravy, hlavně v podhorských oblastech zase rozptýlená zástavba. Tato sídelní struktura se utvářela historicky, jednotlivé etapy vývoje byly spojeny především s industrializací a urbanizací. Český venkov prošel, hlavně v souvislosti se zemědělstvím, za posledních sto let řadou společenských, ekonomických i politických změn, které poznamenaly nejen podobu venkovských sídel ale i jejich vnitřní život²¹. Za nejvýznamnější změny lze považovat pozemkovou reformu po roce 1918, která ovlivnila držbu zemědělské půdy, následně kolektivizaci a zakládání zemědělských družstev a statků, které způsobilo odchod části zemědělců do měst a v neposlední řadě vytvoření střediskové sídelní struktury, která znamenala omezení a zastavení možností rozvoje pro řadu malých venkovských obcí.

K dalším zásadním změnám došlo po roce 1989 v souvislosti s přechodem na tržní ekonomiku. Součástí transformace zemědělství byla změna prostorového rozmístění zemědělské výroby, která spočívala hlavně ve snižování produkce v oblastech s méně výhodnými přírodními podmínkami, který se projevil poklesem pracovních příležitostí v zemědělství. To vyvolalo růst nezaměstnanosti v agrárních oblastech, zhoršování pracovního uplatnění některých sociálních skupin, odchod mladých kvalifikovaných lidí ze zemědělství²². Z 14 krajů České republiky splňují kriteria OECD pro venkovský region tzn. region, kde hustota obyvatel je nižší než 100 obyvatel na km², 4 kraje: Jihočeský (62 obyvatel na km²), Plzeňský (73 obyvatel na km²), Vysočina (75 obyvatel na km²) a Karlovarský (92 obyvatel na km²)²².

Metodika OECD potom venkovský prostor dále člení na výrazně venkovské regiony, převážně venkovské regiony a výrazně městské regiony²².

Výrazně venkovské regiony – více než 50 % obyvatelstva žije ve venkovských obcích s hustotou menší než 100 obyvatel na km².

Převážně venkovské regiony – 15 -50 % obyvatel regionu žije ve venkovských obcích s hustotou menší než 100 obyvatel na km².

21 Wokoun, R. et al.: Úvod do regionálních věd a veřejné správy, Aleš Čeněk, Plzeň, 2004.

(21)

Výrazně městské regiony – méně než 15 % obyvatel regionu žije ve venkovských obcích s hustotou menší než 100 obyvatel na km².

Do první skupiny – tj. výrazně venkovských regionů spadá v současné době devět okresů (Jeseník, Jindřichův Hradec, Tachov, Rakovník, Domažlice, Benešov, Prachatice, Český Krumlov, Znojmo). V těchto okresech žije 6 % obyvatel České republiky, ale zaujímají 15,5

% její rozlohy.

Podle kriteria počtu obyvatel v obci, kdy za venkovské se považují obce s méně než 2000 trvale bydlících obyvatel, je v České republice 5612 venkovských obcí. To je asi 90 % všech obcí, jejich katastrální území pokrývá ¾ rozlohy našeho státu, žije v nich však jen čtvrtina obyvatel. Téměřčtvrtina obyvatel těchto obcí spadá do velikostní kategorie 200-499 obyvatel, což potvrzuje velké množství malých obcí na našem území ve srovnání s jinými evropskými státy²³.

2.3. Typy č eského venkova

Český venkov není na celém území homogenní, jednotlivé části se od sebe v různých parametrech liší. Podle historického vývoje, sociálně ekonomické situace a sídelní struktury ho lze rozdělit do několika částí. Radim Perlín²⁴ ho ve své studii rozlišil na suburbánní zónu, venkov bohatých zemědělských oblastí, oblast vnitřní periferie, Moravsko-slovenské pomezí, severní (bohaté) Sudety a jižní (chudé) Sudety.

Suburbánní zóna

Takovéto venkovské oblasti se nalézají většinou v zázemí velkých měst (Praha-východ, Praha–západ, Beroun, Brno–venkov, Blansko), dále v okresech v zázemí Ostravské aglomerace a v menší míře v okolí menších regionálních center.

Rozvoj suburbánních struktur byl ve větší míře zaznamenán po roce 1990 a pokračuje stále, charakteristické pro něj je prosazování městských činností do prostoru, který byl původně venkovský. V přilehlých vesnicích a v zázemí měst vznikají nové domy, které už nemají povahu venkovských stavení s hospodářským zázemím, ale plní výhradně funkci obytnou.

24 Perlín, R.: Typy Českého venkova . In: MAJEROVÁ,V. et al.: Český venkov 2003: Situace před vstupem do EU, ČZU PEF, Praha 2003.

(22)

V návaznosti na obytné domy se do těchto oblastí stěhují nákupní střediska. Venkov tak ztrácí svoje původní funkce a přejímá funkce městské.

Venkov bohatých zemědělských oblastí

Jedná se o tradiční zemědělské oblasti jako je Polabí, dolní Poohří, moravské úvaly a jihovýchodní část Moravy, kde je zemědělství významné i v současnosti. Specifikem těchto oblastí je zachování tradičních venkovských vzorců chování, dodržování zvyků, svátků a slavností a stále výrazný vliv církve. Sídla jsou zde větší s poměrně dobrou technickou infrastrukturou.

Vnitřní periferie

Vnitřní periferii tvoří oblasti středních a vyšších poloh s horšími podmínkami pro zemědělství.

Je to rozsáhlá oblast, která se rozkládá v širokém pásu od Rakovnicka, přes středo – jihočeské pomezí v okresech Příbram, Písek, Tábor, Benešov, Pelhřimov až do prostoru Českomoravské vrchoviny. Vyznačuje se poměrně malými sídly se špatnou občanskou vybaveností.

Zaměstnanost i pracovní místa byla především v okresních městech a regionálních centrech této oblasti, do kterých bylo nutné za prací dojíždět.

Moravsko – slovenské pomezí

Specifická oblast, která se do rozdělení Československa nacházela ve středu země, byla poměrně dobře vybavená a docházelo zde k rozvoji sídel. Po odtržení Slovenska a rostoucí orientaci na Bavorsko a Rakousko jí hrozí, že se stane oblastí periferní. Tato perifernost se začíná projevovat ve vyšší míře nezaměstnanosti a nižších daňových výnosech. Oblast je tvořena okresy Hodonín, Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín.

Severní (bohaté) Sudety

Oblast okolo severovýchodní a severozápadní hranice ČR, tam, kde bylo původně rozšířeno německé obyvatelstvo. Náleží sem pohraniční okresy od Chebu, Sokolova a Karlových Varů, přes pánevní okresy a Liberecko a až po okresy Orlických hor a Jesenicko. Tato oblast byla v minulosti velmi rychle industrializována a následně urbanizována, vznikla zde řada velkých měst. S rozvojem průmyslové výroby ztrácelo zemědělství svůj význam. Území levého břehu Labe bylo na rozdíl od zbytku oblasti zaměřeno na těžbu hnědého uhlí. V návaznosti na těžbu uhlí se zde začal rozvíjet těžký a později chemický průmysl. Rozšiřování povrchové těžby vedlo k zničení velkého počtu venkovských sídel. Obnova venkova této oblasti je spojena

(23)

v prvé řadě s ekologickou stabilitou. Narozdíl od jižní části Sudet zde došlo po 2. světové válce k rychlému nahrazení původní populace, hlavně díky oblastem těžkého průmyslu, které se staly imigračními centry.

Jižní (chudé) Sudety

Oblast podél jihozápadní, jižní a jihovýchodní hranice, vymezená původní etnickou hranicí.

Vyznačuje se hornatým terénem, velmi malou tradicí průmyslové výroby a orientací spíše na zemědělství. Zahrnuje okresy od Tachova, přes okresy Českého lesa, Plzeňska, Šumavy až po Českokrumlovsko. Po druhé světové válce došlo pouze k částečnému dosídlení. „Část této oblasti byla vzápětí po spuštění železné opony znovu vysídlena, a tak v pásu podél státní hranice s tehdejší Spolkovou republikou Německo a s Rakouskem byl pás široký místy až 10 km, kde prakticky zmizelo veškeré osídlení. Ostatní oblasti byly dosídleny pouze částečně, neboť dosídlení ani nebylo politickou prioritou socialistického Československa, protože se předpokládalo, že tato oblast je prvním bojištěm potenciálního válečného konfliktu Západ – Východ. Proto i investiční činnost v celé oblasti byla relativně nízká, v oblasti nebyly dlouho budovány významnější provozy průmyslové výroby a komunální investice v jednotlivých obcích byly nižší než v jiných částech republiky.“²⁵

Díky nepřístupnému terénu a nízkému zastoupení průmyslu si tato oblast zachovala jedinečné přírodní prostředí s řadou chráněných území. Navíc v současné době může těžit ze své polohy v sousedství regionů západní Evropy, která byla pro ni v minulosti jednou z překážek rozvoje.

2.4. D ů vody pro zachování venkovského osídlení

„Jestliže životní styl a vybavenost domácností i přístup k informačním zdrojům (rádio, televize, internet) se stále přibližují a v některých zemích se již téměř neliší, zůstává stále dostupnost obchodní sítě, kultury, výzkumných center, avšak zejména zaměstnání a zdravotní péče, ve městech a na venkově rozdílná“.²⁶

„Venkov představuje v podstatě ve všech členských státech EU méně rozvinutou oblast (v rámci vlastního státu) s četnými problémy, ale cíl je ve všech státech EU obdobný – zvýšit životní úroveň obyvatel venkovských oblastí, odstranit či aspoň zmírnit regionální disparity,

25 Perlín, R.: Typy Českého venkova . In: MAJEROVÁ,V. et al.: Český venkov 2003: Situace před vstupem do EU, ČZU PEF, Praha 2003.

26 Maříková, P.: Český venkov ze statistického pohledu. In: Český venkov 2005: Rozvoj venkovské společnosti, ČZU PEF, Praha, 2005.

(24)

zachovat životaschopnost venkovského prostoru – osídlení, krajinu. EU věnuje naplnění tohoto cíle mimořádnou pozornost. Propracovala funkční institucionální systém, vyčlenila řadu zdrojů pro financování podpor na rozvoj venkova“.²⁷

Problémem malých obcí jsou nízké rozpočtové příjmy, proto je těžké zajistit uspokojování základních potřeb obyvatel jako jsou zdravotnické či sociální služby, školy, kulturní zařízení, doprava. Z důvodů větší vzdálenosti a odlehlosti venkovských sídel a mnohdy nepříznivých přírodních podmínek jsou zde vyšší náklady na budování technické infrastruktury a proto venkovské obce v infrastrukturní vybavenosti zaostávají. Pro tuto zaostalost zde vzniká jen omezený počet pracovních míst, a to může být důvodem emigrace mladých lidí, stárnutí populace v daném regionu či obci a jeho postupného vylidňování.

Na druhé straně existence venkova zabezpečuje diverzitu krajiny a sídel, z venkova pochází většina zdrojů pro potravinářskou produkci. Venkov disponuje velkým množstvím chráněných území a kulturních památek, plní významnou rekreační funkci. Hlavně z těchto důvodů je žádoucí venkovské osídlení zachovat a vylidňování venkova zastavit.

27 Maříková, P.: Český venkov ze statistického pohledu. In: Český venkov 2005: Rozvoj venkovské společnosti, ČZU PEF, Praha, 2005.

(25)

3. Č eský Krumlov – p ř íhrani č ní venkovský okres

²⁸

3.1. Charakteristika okresu

Český Krumlov je pohraniční okres, který leží v nejjižnější části České republiky. Větší část jeho hranice je tvořena státní hranicí s Rakouskem, a to v délce 80 km. Dále sousedí na severozápadě s okresem Prachatice a na severovýchodě s okresem České Budějovice. Rozloha tohoto okresu činí 1 615 km².

Součástí okresu je 46 obcí, ve kterých žije celkem 60 708 obyvatel (údaj ČSÚ k 31.12.2005).

Hustota obyvatel v tomto okrese je nejnižší v celé České republice a činí 37,6 obyvatel na km². Správní území okresu je rozděleno do dvou obvodů obcí s rozšířenou působností a to obcí Český Krumlov a Kaplice. Okres je poměrně vysoko položen, průměrná nadmořská výška okresu činí 690 m a 25 % obcí leží v nadmořské výšce nad 700 m. Ve městech, kterých je v okrese pět (Český Krumlov, Horní Planá, Kaplice, Velešín a Vyšší Brod), žije více než polovina obyvatel. V samotném městěČeský Krumlov jich žije necelých 14 tisíc.

Co se týče přírodních podmínek, je území okresu velmi členité. Téměř celý okres je součástí Šumavy, jeho jihovýchodní část je součástí Novohradských hor. Nejvýznamnější vrchovinné celky jsou Krumlovská vrchovina, Prachatická vrchovina a oblast Blanského lesa s horou Kleť, dále Poluška, Soběnovská vrchovina. Nejvýše položeným místem okresu je hora Smrčina (1332 m), která je součástí Šumavy.

Nejvýznamnějším vodním tokem je řeka Vltava. Druhou významnou řekou je Malše, která svádí vodu z Novohradských hor a je využívána především jako zdroj pitné vody. Na řece Vltavě byla v padesátých letech vybudována vodní nádrž Lipno, která je dlouhá 48 km, zabírá plochu téměř 50 km²a je největší vodní nádrží v České republice a nejvýše položeným stupněm vltavské kaskády.

Okolí této nádrže je vyhledávaným místem letní rekreace. V okolí byla v posledních letech vybudována síť cyklostezek, které navazují na cyklostezky v Rakousku a Německu. Oblast Lipenska je také střediskem zimní rekreace, kromě husté sítě běžeckých tras je zde i nově zrekonstruovaný lyžařský areál Kramolín.

28Číselné údaje v této kapitole, není-li uveden jiný zdroj, jsou čerpány z databáze ČSÚ.

(26)

Součástí okresu je několik významných chráněných území, především Národní park Šumava, chráněná krajinná oblast Blanský les a uvažuje se o vyhlášení krajinné oblasti Novohradské hory. Tato území doplňují četné přírodní rezervace a památky např. Žofínský prales, Čertova stěna, Dívčí kámen, Vyšenské kopce.

Území okresu spadá do dvou klimatických oblastí – mírně teplé a chladné. Průměrná roční teplota se pohybuje v teplejších částech okresu okolo 7,5 stupně, na Lipensku kolem 5,5 stupně. Mrazových dní, v nichž teplota klesne pod nula stupňů, je za rok průměrně 120, na Lipensku dokonce 150.

Na území okresu se nacházejí dva významnější hraniční přechody s Rakouskem (Dolní Dvořiště a Studánky) a dále dva přechody pro pěší a cyklisty, které nejsou otevřeny celoročně (Zadní Zvonková, Přední Výtoň).

Okresem prochází mezinárodní silnice E55, která vede ze severních Čech až na hranice s Rakouskem (Dolní Dvořiště – Wullowitz). Celková délka silniční sítě okresu činí téměř 700 km. Českokrumlovskem vedou také dvě železniční tratě: České Budějovice – Černý Kříž – Volary a České Budějovice – Horní Dvořiště (Summerau), na které byla v roce 2001 provedena rekonstrukce a byla plně elektrifikována. Z hlediska cestovního ruchu je významná také trať Rybník – Lipno nad Vltavou sloužící hlavně cyklistům a vodákům.

Mezi přednosti okresu patří výskyt velkého počtu stavebních památek, architektonický a urbanistický celek – město Český Krumlov, zapsané od roku 1992 v seznamu UNESCO, kláštery ve Zlaté Koruně a Vyšším Brodě, hrad Rožmberk, hrad Nové Hrady, gotický kostel v Dolním Dvořišti, Poutní kostel v Kájově a další. Lákadlem je také observatoř Kleť, která je ve výšce 1070 m nad mořem a je nejvýše položenou astronomickou observatoří v Čechách.

Okres Český Krumlov je zaměřením převážně zemědělský. Zastoupen je zde v menší míře i průmysl, především průmysl papíru a celulózy (Papírny Větřní), stojírenství (Jihostroj Velešín) a stavebnictví.

Asi 58 tisíc hektarů z plochy okresu, tj. zhruba 36 %, je využíváno jako zemědělská půda.

Rostlinná výroba je zaměřena na pěstování obilovin a pícnin, v živočišné výrobě převažuje chov skotu, který je zde díky optimálním podmínkám chován většinou pastevně. Ještě významnější podíl na rozloze má lesní půda, která pokrývá téměř 48 % rozlohy. Podle údajů ČSÚ nezaměstnanost v okrese Český Krumlov k 31.12.2005 dosáhla úrovně 10,13 %, čímž

(27)

překročila celorepublikový průměr (8,88 %) a výrazně překročila průměr Jihočeského kraje (6,69 %).

3.2. Správní č len ě ní

Okres Český Krumlov se rozkládá na ploše 1 615 km², tvoří tak 16 % rozlohy Jihočeského kraje a co do rozlohy je jeho největším okresem viz obrázek 1. Po zrušení okresních úřadů slouží dnes už jen jako územní statistická jednotka. Podle správního členění, které je platné od 1.ledna 2003, se území okresu rozděluje na dvě části, obvody obcí s rozšířenou působností (ORP) – Český Krumlov a Kaplice.

Obrázek 1: Jihočeský kraj

Zdroj: ČSÚ, Krajská správa České Budějovice

(28)

Do správního obvodu ORP Český Krumlov dále spadají tři územní obvody pověřených obecních úřadů, a to Český Krumlov, Horní Planá a Vyšší Brod, zvlášť je vymezen vojenský újezd Boletice. Čtvrtým obvodem obce s pověřeným obecním úřadem je Kaplice. Toto členění je patrné z mapky na obrázku 2.

Obrázek 2: Správní rozdělení okresu Český Krumlov

Zdroj: ČSÚ, Krajská správa České Budějovice

Rozlohou největší z těchto obvodů je Kaplice (48 473 ha), počtem obyvatel Český Krumlov (30 411 obyvatel). V celém okrese je celkem 46 obcí, z nichž pět má status města – Český Krumlov, Kaplice, Velešín, Vyšší Brod a Horní Planá.

Vojenský újezd Boletice

Na území okresu se nachází také nachází vojenský újezd Boletice. Tento vojenský újezd a výcvikový prostor vznikl v roce 1946 na ploše 21 950 hektarů. V důsledku jeho vzniku byla

(29)

zlikvidována řada obcí, které zde existovaly před 2. světovou válkou. V současnosti patří Boletice k pěti funkčním vojenským újezdům v České republice. Tento újezd se nachází v přírodně velice atraktivním území, zčásti náleží do šumavského podhůří a z části přímo do Šumavy, Jihočeský kraj se proto snaží o převedení části tohoto areálu pod samosprávu, aby mohl být využíván jako rekreační areál a pomohl tak k vytvoření pracovních míst a rozvoji území.²⁹

29 Deklarace o společném postupu ve věci civilního využití území Vojenského újezdu Boletice, Praha, 2006.

Dostupné z WWW:

< http://www.kraj-jihocesky.cz/index.php?par%5Bid_v%5D=1028&par%5Blang%5D=CS>

(30)

3.3. Sídelní struktura

Vývoj počtu obcí

Oproti roku 1930 došlo k výraznému poklesu počtu obcí. Část jich zanikla v důsledku nedostatečného znovuosídlení oblasti po odsunu německy mluvícího obyvatelstva. V roce 1961 bylo na území okresu 67 obcí, v průběhu šedesátých a sedmdesátých let se jejich počet snižoval³⁰. Významné snížení počtu obcí přinesla kategorizace sídel z počátku sedmdesátých let, tzv. středisková sídelní soustava, která byla charakteristická centralizací obcí. V této době se mohly rozvíjet většinou jen střediskové obce nebo tzv. sídla trvalého významu. Nejmenší obce byly odsouzeny k přeměně na chalupářská sídla bez základní občanské vybavenosti. To bylo příčinou toho, že do roku 1980 se počet obcí v okrese snížil na 39. Tento vývoj doprovázela ztráta vztahu většiny obyvatel k půdě a rozpad vesnického společenství a jeho zvyky³¹.

Opačný trend nastal po politických změnách v roce 1989, kdy se řada částí obcí snažila získat samostatnost, do roku 1991 vzrostl jejich počet na 45. Dosud poslední změna proběhla v roce 2001, kdy vznikla obec Střítež vyčleněním části z obce Kaplice. V současné době je součástí okresu 46 samostatných obcí, rozmístění v jednotlivých obvodech zachycuje tabulka č. 5

Tabulka 5: Správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem.

Počet obcí Rozloha v ha Počet obyvatel

Český Krumlov 21 44 609 30 411

Horní Planá 3 20 371 4 426

Kaplice 15 48 473 19 237

Vojenský újezd Boletice 1 21 950 263

Vyšší Brod 6 26 102 5 807

Údaje k 31.12.2004

Zdroj: Data ČSÚ, vlastní úprava.

Z hlediska struktury osídlení připadá přibližně stejný podíl na obyvatele měst (49,9 %) a obyvatele venkovských obcí. Podíl městského obyvatelstva je nižší než v Jihočeském kraji,

31 Sociálně-ekonomický profil Jihočeského kraje, Jihočeský kraj, listopad 2005, kapitola 1,str.7.

(31)

kde ve městech žije asi 64 % obyvatel a výrazně nižší než v České republice (70,5 %).

Největší podíl městského obyvatelstva podle obvodů obcí s POÚ je v obvodu Kaplice (58,2

%), nejmenší naopak v obvodu obce Vyšší Brod (44,9 %).

3.3.1. Velikostní struktura obcí

Početně jsou v okrese nejvíce zastoupeny obce s 200 až 499 obyvateli, kterých je 16 a obce s 500 až 999 obyvateli, kterých je 10. Významné je tedy zastoupení malých obcí, což je typické pro celé jižní Čechy. Největší podíl obyvatel, a to 25 % ale žije v obcích s 2 000 až 5 000 obyvatel, kterých je v okrese 5, Horní Planá, Křemže, Větřní, Vyšší Brod, Velešín.

Necelých 12 % obyvatel připadá na město Kaplice (7 193 obyvatel). Téměřčtvrtina obyvatel žije v Českém Krumlově, který je jedinou obcí okresu v kategorii 10 tisíc a více obyvatel.

K 1.1.2005 žilo ve městěČeský Krumlov 13 942 obyvatel.

Tabulka 6: Velikostní struktura obcí okresu Český Krumlov

Velikostní kategorie obcí (počet obyvatel)

do

199 200-499 500-999 1 000-1 999 2 000-4 999 5 000-9 999 10 000 a více

Počet obcí 5 16 10 8 5 1 1

Počet obyvatel 529 5 307 7 250 10 563 15 360 7 193 13 942

Počet obyvatel v % 0,88 8,82 12,05 17,56 25,54 11,96 23,18

Zdroj: Malý lexikon obcí 2005, vlastní úprava.

3.3.2. Hustota zalidn ě ní

K 31.12.2005 žilo v okrese Český Krumlov 60 708 obyvatel, a to na rozloze 1 615 km², hustota zalidnění tedy činila 37,6 obyvatel na km², což je vůbec nejnižší hodnota tohoto ukazatele za okresy v celé České republice. Nízká hustota zalidnění v okrese je způsobena zčásti přírodními podmínkami, špatnou přístupností hornaté části v blízkosti státní hranice, dále odsunem německy mluvícího obyvatelstva z tohoto území po 2. světové válce. Rozsáhlé plochy podél státní hranice byly po dlouhou dobu nepřístupné a život se do těchto oblastí vrací jen velmi pomalu. Hustota osídlení je na území okresu velice nerovnoměrná. Jak ukazuje následující kartogram na obrázku 3, nejvyšší hodnoty vykazují logicky města Český Krumlov