BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

VYSOKÁ ŠKOLA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A

BANKOVNÍ INSTITUT AMBIS, a.s.

Studijní program: Bezpečnostní management v regionech

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

METODA PACHOVÝCH KONZERV

Autor: Lenka Pokorná

Vedoucí bakalářské práce: Prof. Ing. Václav Krajník, CSc.

2018

P r o h l a š u j i,

že jsem předloženou bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny citace a prameny řádně vyznačila v textu. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. Současně souhlasím s tím, aby tato práce byla zpřístupněna v knihovně Vysoké školy regionálního rozvoje a Bankovního institutu – AMBIS, a.s. a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem.

V Praze, dne 13. 8. 2018 Podpis studenta

Poděkování

V této sekci bych velmi ráda poděkovala svému vedoucímu práce panu Prof. Ing. Václavu Krajníkovi, CSc. za odborné vedení bakalářské práce a za všechny cenné rady, podnětné konzultace a materiály, které mi byl ochotný poskytnout.

Zadávací list bakalářské práce

Abstrakt:

Bakalářská práce se zabývá problematikou Metody pachových konzerv. Teoretická část se zaměřuje na provedení i historii metody, pachové stopy, kriminalistickou odorologii a dále zahrnuje informace o služební kynologii a samotném, pro metodu podstatném zvířeti, psu. Praktická část je založena na datech z vlastního empirického šetření, díky nimž byl vytvořen souhrn o specifických údajích a využití služebních psů specialistů.

Klíčová slova:

Metoda pachových konzerv, metoda pachové identifikace, odorologie, policejní pes, kynologie, pach, pachová stopa

Abstract:

The topic of this bachelor thesis is The Scent Preservation Kit Method. The theoretical part focuses on the implementation and the method history, odor traces, criminalistic odorology and also presents information about the service cynology and about the animal that is crucial for the method - the dog. The practical part is based on the data from my own empirical survey. Summary on specific data and on use of specialized service dogs have been created based on the Survey data.

Keywords:

Method of odor preserves, odor identification method, odorology, police dog, kynology, odor, smell trail

OBSAH

OBSAH ... 4

SEZNAM ZKRATEK ... 5

ÚVOD ... 6

1 ZÁKLADNÍ POJMY ... 8

2 KRIMINALISTICKÁ ODOROLOGIE ... 11

2.1 Odorologie jako kriminalistická disciplína... 12

3 PACH ... 13

3.1 Lidský pach ... 14

3.2 Pachová stopa... 14

3.2.1 Zajišťování ... 15

4 METODA PACHOVÝCH KONZERV ... 16

4.1 Vznik a vývoj ... 16

4.2 Provedení MPK ... 17

4.2.1 Postup při zajišťování otisku pachové stopy: ... 17

4.2.2 Odběr pachového vzorku ... 19

4.2.3 Porovnávání ... 19

4.2.4 Manipulace s pachovými konzervami... 21

5 PČR A KYNOLOGIE... 22

5.1 Historie ... 22

5.2 Chovné stanice a výcviková střediska ... 24

5.2.1 Rozdělení služebních psů dle jejich upotřebitelnosti ... 26

5.2.2 Jednotlivý počet psů s kategorií MPI ... 27

6 VÝCVIK PSA K PACHOVÝM PRACÍM ... 28

6.1 Metodologie výcviku ... 28

6.1.1 Metoda klasického podmiňování ... 29

6.1.2 Metoda operačního podmiňování ... 29

6.2 Volba stopaře ... 30

6.2.1 Čistý stopař ... 31

6.3 Vlastnosti psovoda ... 31

7 PES... 32

7.1 Historie vývoje psa ... 32

7.2 Znaky psovitých ... 33

7.2.1 Domestikace ... 34

7.3 Německý ovčák ... 34

7.3.1 Standard plemene ... 34

8 VLASTNÍ ŠETŘENÍ ... 37

8.1 Dílčí výsledky dotazníkového šetření ... 56

ZÁVĚR ... 58

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ INFORMACÍ ... 60 PŘÍLOHY ... I

SEZNAM ZKRATEK

ČR Česká republika

ČMKU Českomoravská kynologická unie ČSR Československo

DKK Dysplazie kyčelních kloubů

CHS Chovná stanice

IPO Mezinárodní zkušební řád KŘP Krajské ředitelství policie MPI Metoda pachové identifikace MPK Metoda pachových konzerv

NO Německý ovčák

NZŘ Národní zkušební řád OPS Otisk pachové stopy PČR Policie České republiky PS Pohraniční stráž

SNB Sbor národní bezpečnosti SPK Srovnávací pachová konzerva

TČ Trestný čin

TMŽ Tumor mléčné žlázy VB Veřejná bezpečnost ZOP Základní odborná příprava

ÚVOD

Pes je od nepaměti věků považován za přítele člověka. Dříve pomáhal hlídat stáda a hranice, v dnešní době ochraňuje obydlí lidí, zachraňuje lidské životy, napomáhá odhalovat trestné činy a střeží majetek. Neustále je člověku různým způsobem nápomocný a málo kdy jej zklame.

Každý den se setkáváme s různými nejnovějšími poznatky vědeckého bádání a sledujeme pokroky v jednotlivých oblastech zkoumání. Metoda pachových konzerv je poměrně novou kriminalistickou metodou, která je v dnešní době hojně využívaná a jako další vědy se rozvíjí. Až ve 20. století využili a ocenili lidé výborné čichové schopnosti služebních psů a začali jej využívat pro individuální identifikaci osob, převážně těch, které chtěli dopadnout po spáchání trestného činu. Tento stav uvědomění si, že pes díky své unikátní čichové schopnosti může být nápomocný k individualizaci osoby, je pro některé jedince stále výjimečný. Skutečnost, že by se však měli lidé spolehnout pouze na služebního psa, ale v některých osobách vyvolává řadu sporných otázek a o metodě pachové identifikace, se proto neustále vedou diskuze, hlavně v případech, kdy má konkrétně metoda pachových konzerv sloužit jako důkazní prostředek v trestním řízení.

Bakalářská práce se zabývá kriminalistickou problematikou, která se nazývá Metoda pachových konzerv. Dle názvu práce je odvoditelné, že v části práce budou zahrnuty informace spojené s pachy. Fakticky se bude jednat o pachové stopy, vzorky a otisky osob, které jsou na základě metody pachových konzerv zkoumány pomocí speciálně vycvičeného služebního psa, kterému je práce z větší části věnovaná, což je patrné již po přečtení cíle práce. Konkrétně je cílem bakalářské práce vytvoření uceleného přehledu o využití služebních psů specialistů používaných k metodě pachových konzerv a zjištění vhodnější pohlaví služebního psa využívaného k MPK.

V souvislosti s cílem práce vznikly pracovní hypotézy, které budou v rámci práce potvrzeny, popřípadě vyvráceny a vyskytly se i otázky, které jsou níže vypsány a v závěru zodpovězeny. V práci získáme odpovědi na otázky, zda existuje spolupráce v rámci Schengenského prostoru, je-li vytvořená hromadná evidenci služebních psů nebo pachových konzerv se vzorkem/otiskem, nebo zda je možné zapůjčení služebního psa s psovodem v rámci území Schengenského prostoru. Dále zda si nechávají psovodi své služební psy po vyřazení, účastní-li se psovodi se služebním psem závodů ve sportovní kynologii dle

zkušebních řádů (IPO/NZŘ), jestli jsou vhodnější psi vykastrovaní a jediná hypotéza zní, zda se pes může při výkonu služby (porovnáváním pachových konzerv) přepracovat.

Pro zpracování bakalářské práce byly využity teoretické poznatky z odborné české literatury a zkušenosti získané z praxe. K dosažení cíle práce byly použity metody deskripce a explanace a dále bylo provedeno dotazníkové šetření předložené cílové skupině respondentů. V tomto případě kynologům a psovodům PČR. A jako doplňující metoda k dotazníkovému šetření byl proveden polostandardizovaný rozhovor s některými dotazovanými.

Struktura bakalářské práce se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část práce začíná kapitolou s názvem základní pojmy, ve které jsou vysvětleny podstatné termíny související s metodou pachových konzerv. Na tuto kapitolu navazuje kriminalistická odorologie, která je blíže specifikovaná a vysvětlená a nastiňuje kriminalistické prostředí, které s metodou pachových konzerv nepřímo souvisí. Třetí kapitola se zabývá pachem. Ten je s metodou pachových konzerv úzce spjat. Kapitola se detailně zaměřuje na lidský neboli tělesný pach, který je pro porovnávání pomocí pachové konzervy nejpodstatnější součástí.

Samozřejmostí je zmínění zajišťování pachových stop a samotné vysvětlení co pachová stopa je, kde se může nacházet a jak s ní dále pracovat. Na kapitolu o pachu navazuje další část, která nese název jako samotné téma celé bakalářské práce a to zní metoda pachových konzerv. Téma práce je zde detailně specifikováno včetně historie, vývoje a aktuálního využívání. Postupu jak se s pachovými konzervami pracuje, kde a za jakých podmínek se skladují a jak probíhá samotné uchování pachu v pachové konzervě. Pátá kapitola je věnována služební kynologii u ozbrojeného bezpečnostního sboru - Policie ČR. Zabývá se historií a postupným vývojem služební kynologie, chovem, výcvikovými středisky a početními stavy psů. Předposlední, šestá kapitola se věnuje výcviku, jeho jednotlivými způsoby, povahovými rysy psovoda a obecnou metodologií. Poslední kapitola je obecně věnována samotnému psu jako zvířeti, jeho vzniku, fyziologii. Část této kapitoly je zaměřená čistě na plemeno Německý ovčák včetně standardů plemene.

Praktická část práce zobrazuje data z dotazníkového šetření. Nejprve přibližuje problematiku získávání dat a průběh a ke konci kapitoly nechybí dílčí výsledky získané vyhodnocením

Závěr práce shrnuje celou bakalářskou práci a odpovídá na hypotézy stanovené v úvodu práce, nechybí zde doporučení pro budoucí praxi související s metodou pachových konzerv.

1 ZÁKLADNÍ POJMY

S vybraným tématem bakalářské práce souvisí samozřejmě určité specifické pojmy a výrazy, které je potřeba vysvětlit pro správné pochopení principů metody pachových konzerv (dále jen MPK). Samotný název bakalářské práce je odborným stěžejním termínem, se kterým je nutné se seznámit. Dále nesmí být opomenut termín pach, pachová konzerva, pachová stopa a pachová identifikace osoby, kriminalistická odorologie. Pojmy jsou v dalších částech práce podrobněji popisovány.

 Metoda pachových konzerv

Metoda pachový konzerv je mladá kriminalistická metoda, která zkoumá a porovnává pachové stopy osob z místa trestného činu uložené v pachových konzervách s odebraným pachovým vzorkem podezřelé osoby za pomoci speciálně vycvičeného služebního psa. Metoda je též nepřímým důkazním prostředkem v trestním řízení a soudním rozhodnutím.

 Pach

Pach je látka, vyskytující se v plynné podobě v ovzduší. Jde o „podíl odpařených nebo odsublimovaných molekul nebo atomů, které charakterizují osobu nebo objekt, ze kterých pochází.“ (Straus, 2010, s. 125) Některé pachy je možné rozpoznat čichem samotné osoby, jiné je možné charakterizovat pouze na základě přístrojové metody (olfaktronika) nebo schopnosti čichového ústrojí speciálně vycvičeného psa pro pachové práce (olfaktorika). Tato skutečnost je závislá na objemu koncentrace vylučovaného pachu.

 Pachová konzerva

Pachová konzerva je skleněná sterilní nádoba s hermetickým kovovým uzávěrem označená identifikačním štítkem, do které se ukládá pachová stopa a pachový vzorek nanesený na pachovém snímači, který je následně porovnávám v řadě pachových konzerv.

 Pachový snímač

Pachový snímač je druh sterilní textilie o 3 velikostech: I. 30x30 cm, II. 15x30 cm a III 15x15 cm. V odborné terminologii se dále nazývá aratex. Zachycuje se na něj pachová stopa nebo pachový vzorek podezřelého.

 Pachová stopa

Je latentní kriminalistická stopa, která se zajišťuje na pachový snímač (aratex), ukládá se do pachové konzervy předepsaným způsobem a následně se porovnává s pachovým vzorkem podezřelé osoby za pomoci speciálně vycvičeného psa.

 Pachová identifikace osoby

Je proces, při kterém se porovnávají pachové stopy s pachovými vzorky podezřelých osob. V důsledku provedení pachové identifikace dochází k pozitivnímu nebo negativnímu výsledku porovnání. Pojem je jiným vyjádřením pro metodu pachových konzerv.

 Kriminalistická odorologie

Kriminalistická odorologie je jednou z kriminalistických technik, která zkoumá vznik, význam a vlastnosti pachu, rozvoj metod zajišťování pachových stop, jejich zkoumání a porovnání s pachem konkrétního objektu pomocí analytických přístrojů nebo čichového ústrojí speciálně vycvičeného služebního psa. Jejím cílem je individuální, nebo alespoň druhová identifikace osob či objektů. (Porada, 2001, s. 215)

 Služební kynologie

Služební kynologií se rozumí činnost spojená s držením, ošetřováním, chovem, výchovou, výcvikem a používáním služebních psů a výukou psovodů za účelem plnění úkolů Policie České republiky (Policie České republiky, 2014).

 Policejně kynologická činnost

Policejně kynologická činnost je činnost psovoda se služebním psem, která je konána za účelem plnění úkolů Policie České republiky (Policie České republiky, 2014).

 Kynolog

Kynolog je vedoucí oddělení služební kynologie krajského ředitelství policie nebo policista, který má potřebné odborné znalosti v oboru kynologie a v popisu služební činnosti má stanovené úkoly spojené s metodickým vedením činnosti služební kynologie u útvaru Policie České republiky (Policie České republiky, 2014).

 Psovod

Psovod je policista nebo zaměstnanec policie, který má přiděleného služebního psa k plnění úkolů Policie České republiky; pro účely provádění výcvikových akcí se psovodem dále rozumí osoba registrovaná jako účastník výcvikové akce, která při akci vede služebního psa a usměrňuje jeho činnost (Policie České republiky, 2014).

 Služební pes

Služební pes je pes nebo fena, kteří jsou v majetku Policie České republiky včetně psů a fen, které Policie České republiky využívá k plnění úkolů na základě smlouvy o výpůjčce (Policie České republiky, 2014). Služební pes je podle mezinárodní organizace FCI („Federation Cynologique international”), dle upotřebitelnosti, řazen do 1. skupiny, stejně tak jako psi ovčáčtí a hlídací.

 Výcvik

Výcvik je systematická a metodicky řízená činnost policisty nebo zaměstnance směřující k dosažení potřebného stupně vycvičenosti a výkonnosti služebních psů, která zaručuje jejich upotřebitelnost při výkonu služby; výcvik je prováděn v souladu s metodikou zpracovanou odborem služební kynologie a hipologie ředitelství (Policie České republiky, 2014)

2 KRIMINALISTICKÁ ODOROLOGIE

Dlouhodobým zájmem kriminalistiky je využívání nových poznatků při identifikování osob a předmětů. Podstatným zdrojem při individuální identifikaci osob se stal převážně tělesný pach člověka. Jelikož všechny možné pachy vyskytující se kolem nás nejsou kriminalisticky významné, vznikla jako jedno z mnoha odvětví kriminalistické techniky kriminalistická odorologie.

Kriminalistická odorologie, v Polsku nazývána osmologie je využívána nejen pro identifikování, ale i pro zkoumání pachu. Zajímá se o vlastnosti, chemické složení a samotný vznik pachu, rozšiřuje metody vyhledávání, zjišťování a zajišťování vzorků pachu, následně získané vzorky pachu podrobuje zkoumání na základě smyslové schopnosti zvířat (využíváni jsou převážně odborně vycvičení psi) vnímat a rozlišit pachy nebo zkoumání provádí za pomoci analytických přístrojů. (Musil, Kondrád a Suchánek, 2004.

s. 185)

Zkoumání pachu lze provést biologickými či technickými prostředky. Dle způsobu používané kriminalistické metody v rámci odorologie rozlišujeme primárně vědeckou přístrojovou tj. technickou metodu s názvem olfaktronika a metodu s názvem olfaktorika, která se zabývá čichovými, biologickými způsoby identifikace a v podstatě se vyznačuje subjektivním způsobem zkoumání pachu prostřednictvím psa.

Bez ohledu na použitou metodu vychází kriminalistická odorologie z vědecky potvrzených fyzikálně-chemických poznatků, že většina látek za určitých podmínek uvolňuje do svého okolí částice nesoucí informaci, která odpovídá biologickému a chemickému složení látky. Smyslově taková informace nabývá charakter pachu. Látky přímo nevyvolávající odezvu smyslů, avšak potenciálně nebezpečné pro život a zdraví, bývají často obohacovány odoranty, které zajišťují jejich zaznamenání smysly v případě úniku, zpravidla v situacích uvolnění mimo distribuční soustavu. Z toho důvodu byly rovněž vyvinuty přístroje spolehlivě reagující na přítomnost těchto plynů v ovzduší. (Musil, Kondrád a Suchánek, 2004. s. 185), (Straus, Kloubek, 2010, s. 125)

Z hlediska kriminalistické odorologie se zkoumání pachů soustředí na odhalování přítomnosti a určování skupinové příslušnosti výbušnin a drog, popřípadě jiných toxických, hořlavých nebo výbušných látek a těkavých kapalin a plynů, které mají vztah k trestněprávně relevantnímu jednání. Významnou oblast představují rovněž nespecifické, orientační zkoušky, kdy se na základě detekce vybraných skupin zájmových látek v dechu

nebo potu zjišťuje, zda se určitá osoba nachází pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných a psychotropních látek.

Specifickým zaměřením odorologie je průzkum lidského pachu s cílem identifikace konkrétního jedince. Pokud dojde k nalezení spojitosti sejmuté pachové stopy z místa činu s možným původcem této stopy, může tato skutečnost následně být využita v trestním řízení jako jeden z prostředků k odhalení možného pachatele činu a popřípadě i dokázání jeho viny. Kriminalistická odorologie se tak podílí na plnění jednoho z hlavních úkolů kriminalistiky, kterým je vyhledání, zajištění, zkoumání a využití kriminalistických stop a dalších kriminalisticky relevantních informací za účelem jejich využití jako soudních důkazů, a to v zájmu rychlého, úplného a objektivního odhalování, vyšetřování a prevence trestných činů. (Porada a kol, 2001, s. 21)

2.1 Odorologie jako kriminalistická disciplína

Objektem kriminalistiky je mimo jiné také kriminalistická stopa a její vyhodnocení.

V rámci této činnosti se využívají různé druhy kriminalisticko-technických a taktických metod a jedna z nich se nazývá kriminalistická odorologie. Objektem kriminalistické odorologie je pach anorganického i organického původu. Výše uvedená disciplína je založena na domněnce, že všechny látky mohou postupně uvolňovat molekuly, které odráží jejich chemické složení a části molekul tvoří pach. Zdroje pachů jsou různé, proto se prakticky dají rozdělit do dvou skupin na pachy vzniklé lidskou činností (například průmyslově vyrobené) a pachy přírodní (například pachy osob a zvířat). Samozřejmě nejsou všechny pachy kriminalisticky relevantní. Potenciálně pro kriminalistiku významné jsou pachy osob, pachy toxických látek, pachy omamných látek, medikamentů, výbušnin, aj..(Musil, Kondrád a Suchánek, 2004. s. 186)

3 PACH

„Původ pachu je založen na všeobecné schopnosti přírodních látek organického i anorganického charakteru uvolňovat prostřednictvím odpařování nebo sublimace jednotlivé molekuly nebo atomy, které charakterizují jejich chemické složení.“ (Straus, Kloubek, 2009, s. 46)

Každý pach má své specifické vlastnosti. Ať se jedná o pach lidský, zvířecí, nebo pach věcí, každý bude mít své individuální organické vlastnosti. Pach věcí je oproti lidskému nebo zvířecímu pachu stálejší, jelikož nedochází k metabolickým změnám ani k vegetativním procesům, které se v pachu odráží, například kvůli přeměně nepotřebných živin na zásobní látky. Se stoupající teplotou jsou molekuly pachu uvolňovány rychleji. U člověka je pach uvolňován do okolí dechem a potem, přičemž z potu je vytvořeno nejvíce pachových stop.

Vylučovaný pot je totiž nezávislí na jeho původci a nelze jej omezit. Potní žlázy neustále produkují sekreci ze všech částí těla. Nejvíce potních žláz se nachází v axilách, v podkolení jamce a tříslech. Po povrchu celého těla lze identifikovat 3 až 4 milióny potních žláz.

V letních měsících jsou produktivnější z důvodu termoregulační funkce. Dále zajišťují funkci ochranou a hydratační. Potní žlázy se dělí na dva druhy a to ekrinní (zajišťují funkci termoregulační a hydratační) a apokrinní (aktivují se po dosažení pohlavní zralosti a nachází se v axilách, u genitálií a perianálně). Velké neboli apokrinní potní žlázy jsou ovlivněny našimi pocity a reagují na jakékoli emoční změny, například když se bojíme, jsme vzrušeni atd. Mají specifický pach, který je u všech osob individuální. (Eis, 1954, s. 16) (Porada,2001, s.216)

Hlavní složkou potu je voda, dále minerální látky, soli i organické látky. Objevují se i kyseliny, například kyselina mléčná. Pot je ovlivněn i naším zdravotním stavem nebo nutným užíváním antibiotik. (Straus, Kloubek, 2009, s. 46)

Díky vysoce citlivému čichovému ústrojí vycvičených služebních psů lze s jejich pomocí individuálně identifikovat jedince. U jednovaječných dvojčat, která mají stejnou genetickou výbavu je pro psa velmi obtížné je odlišit.

3.1 Lidský pach

Je pro účely kriminalistické odorologie označován někdy jako tělesný pach.

Individuální tělesný pach je tvořen pachem osobitým (vylučování kožního mazu, dýchání kůží, pocení) a pachem regionálním (pach hlavy, pohlavní orgánů, dlaní, análního otvoru).

Pro individualizaci osoby je nejdůležitější pach osobitý. Rozdílnost tělesného pachu je ovlivněna způsobem života, věkem, rasou, stálým podáváním medikamentů, špatným zdravotním stavem, zvýšenou konzumací alkoholu, kouřením, užíváním psychotropních látek, atd. Některá povolání jsou spojená s určitým specifickým odérem, například osoby zaměstnané ve zdravotnictví nebo v průmyslu. (Nový, 1995, s. 133)

Významným faktorem ovlivňující pach je vnější okolí. Převážně počasí, kdy se na přímém slunečním světle molekuly pachu odpařují a při průtrži zase smývají a odtékají pryč.

Ideálními podmínkami pro uchování pachových stop je oblačno s ranní rosou nebo mírním deštěm, který funguje jako konzervátor. Neopomenutelným faktorem ovlivňující pach je samotné konkrétní prostředí, kde se pachová stopa nachází, například povrch země. Tělesný pach je celkově utvořen z pachu individuálního a z pachů okolního prostředí tj. z přidružených pachů. (Ryneš, 1997, s. 10).

Důležitým faktorem pro vypracování pachové stopy je časový úsek mezi vznikem a zajištěním stopy. Za čerstvou stopu se považuje stopa stará maximálně jednu hodinu. Za normální stopu je považovaná stopa od jedné do tří hodin stáří a vychladlá stopa je stará přes tři hodiny. Výše uvedené časové horizonty platí, ale pouze pro pachové stopy v terénu.

(Ryneš, 1997, s. 11).

3.2 Pachová stopa

Pachová stopa je velmi nestálá, tzn. těkavá a s působením okolního prostředí a časovým horizontem od vzniku stopy po zajištění se postupně ztrácí, až není možné ji vyhodnotit. Negativním faktorem pachových stop je jejich možné překrytí jiným pachem.

Pozitivem je nemožnost zabránění jejich vzniku. (Vitásek, 1993, s. 502)

Jsou dvě formy pachových stop v rámci kriminalistické technické činnosti. Každá forma potřebuje specifický způsob zajištění. Pachová stopa vzniklá při kontaktu s původcem pachu je ovlivněna množstvím přeneseného pachu závisícího na době trvání kontaktu, jeho intenzitě a vlastnostech předmětu. Například nejčastěji zajišťované pachové

stopy vzniklé při přímém kontaktu jsou pachové stopy z volantu automobilu, kdy se dotýká ruka řidiče volantu nebo stopy z klik u dveří a dále stopy vzniklé držením mobilního telefonu.

Pachová stopa vzniklá při vylučování látek do okolí. Tyto pachové stopy lze využít převážně v uzavřených prostorách, jelikož jsou nestálé. Nejčastěji zajišťované výše uvedené pachové stopy, jsou od výbušnin nebo drog. (Musil, Kondrád a Suchánek, 2004. s. 186)

Pachová stopa je stopa latentní tzn. nezávislá na původci. Jde hlavně o částice lidských tkání a sekrecí, které souvisí fyziologicky s tělním pachem. Například odloupnutí kožní buňky, slina při mluvení, ulomení nehtu atd.

3.2.1 Zajišťování

Dříve se pachová stopa zajišťovala nejčastěji nasátím pachu do sterilní injekční stříkačky. Dnes již zajišťování probíhá formou absorbování pachu na speciální tkaninu, nejčastěji aratex, která se dále uzavře se sterilním hermetickém obalu – pachové konzervě.

4 METODA PACHOVÝCH KONZERV

4.1 Vznik a vývoj

Úplným základem pro vznik této metody byl pouze rozvoj sledování pachové stopy podezřelé osoby. Policejní kynologové jako první seskupovali nové poznatky a tvořili originální metodické postupy. Později i odborníci začali zkoumat problematiku pátrání po osobách díky individualitě pachu., který je neustále a hlavně nezávisle lidským tělem vylučován do ovzduší. Na počátku metody vycházeli policejní kynologové z nesčetněkrát ověřeného faktu, že pes je schopný díky svým predispozicím oproti člověku vysledovat hledané a nezvěstné osoby. S postupem času, kdy se metodou začali zajímat samotní kriminalisté (zlom nastal v okamžiku, kdy výsledky z praxe jednoznačně začali naznačovat možnost individuální identifikace osoby), teprve nastal zlom v metodě identifikace osob.

(Ďurišin, 2016, s. 243)

V socialistickém Československu (ČSR) se kriminalistika prvně zajímala použitím psa při sledování pachové stopy osoby na místě trestného činu v publikaci s názvem Základy kriminalistiky z roku 1954. Autorem odborné literatury byl pan Bohuslav Němec. V této době ale ještě nebyly pachové stopy považovány za stopy technické. Doktor Vilém Eis byl člověkem, který se ve své publikaci prvně v ČSR zabýval sledováním individuálního pachu osoby, o metodě pachových konzerv se ale ještě nezmiňuje. Další odborná literatura s názvem Učebnice kriminalistiky z roku 1959, se ani po Eisově publikaci stále nezajímá o problematiku individuální identifikace osoby. (Ďurišin, 2016, s. 246)

V rámci Veřejné bezpečnosti (VB) byla metoda pachových konzerv z počátku zařazena ke služební kynologii jednotlivých pracovišť kriminální policie a definovaná byla jako metoda kriminalistické taktiky. MPK byla první, plnohodnotnou a jedinou metodou služební kynologie VB používané v policejní praxi v době, kdy její výsledky nebyly považovány za hodnotné důkazy v trestně procesním řízení. V roce 1974 byla prvně MPK zavedená v Československu rovnou v rámci výcvikového kurzu probíhajícího v kynologickém cvičišti v Tuchoměřicích na Praze západ. Kurzu trvajícího 12 týdnů se účastnili a úspěšně jej zakončili dva psovody. Jeden psovod pocházel z Krajské správy VB Košic a druhý z Městské správy VB Prahy. Finální podobu získala nová metoda až ve výcvikovém středisku Federální správy VB Dolní Břežany na jižním okraji Prahy. Na všech kriminálních odborech ČSR krajských správ národní bezpečnosti našla v následujících letech

metoda využití. V druhé polovině 70. let se na již zmíněných krajských správách vybudovala pracoviště přímo pro MPK. Jako prostředek kriminalistické taktiky metodu po vybudování odborných pracovišť využívali operativní pracoviště všeobecné a hospodářské kriminality.

Další vývoj zůstal jen v působnosti expertů policejní kynologie na federální úrovni. Začaly se kompletovat materiály zhodnocující úroveň používané nové metody a do koncepce byly zahrnuty i návrhy jak metodu zefektivnit pro další praxi. Vývoj negativně ovlivňovala jen částečná možnost mezinárodní spolupráce, ale i přes komplikace se povedlo metodu obohatit o nový poznatek (pomocníka při kladení řady konzerv v porovnávací místnosti). Do dne 28. února roku 1989 nemohla být metoda použita v rámci trestně právního řízení, jelikož byla v přísném stupni utajení. V praxi to znamenalo, že dokumentace zajišťování pachových stop z místa činu může být součástí spisu z obhlídky místa činu. Odklon MPK od kriminalistické taktiky ke kriminalistické technice nastal, když se stala objektem vědeckého bádání v kriminalistice. (Ďurišin, 2016, s. 247-248)

4.2 Provedení MPK

4.2.1 Postup při zajišťování otisku pachové stopy:

Zajišťování pachových stop provádí vždy vyškolený technik, postup může případně konzultovat s psovodem. Vyhledání a zajištění otisku pachové stopy se provádí zpravidla jako přednostní kriminalistickotechnický úkon v rámci ohledání místa činu. Minimální doba potřebná k sejmutí pachové stopy je 30 minut, lze však dle potřeby prodloužit.Zajištěný otisk pachové stopy se ukládá do sterilizované pachové konzervy, která již byla zkompletována na odborném pracovišti a je připravena k uchovávání otisku pachové stopy. Při manipulaci s pachovým snímačem se vždy používají sterilní nástroje. (Policie České republiky, 2017)

Pachová konzerva s otiskem pachové stopy se neprodleně opatří štítkem s modrým potiskem, v němž se vyplní údaje potřebné pro odborně správný postup při porovnání:

a) datum zajištění otisku pachové stopy,

b) místo, odkud byl otisk pachové stopy zajištěn, c) číslo jednací,

d) příjmení a osobní evidenční číslo kriminalistického technika, který otisk pachové stopy zajistil.“ (Policie České republiky, 2017).

Poté se pachová konzerva vloží do bezpečnostního sáčku, který se po zajištění otisku pachové stopy uzavře. Otisk pachové stopy (OPS) musí být doručen do 15 dnů na odborné pracoviště.

Obr. č. 1: Sada na snímání pachové stopy a uložení do pachové konzervy

Zdroj: vlastní Příklady z praxe

Při snímání pachové stopy z drobných předmětů se na vnitřní stranu hliníkové fólie sterilním nástrojem rozprostře pachový snímač, do kterého se sterilním nástrojem vloží předmět, ze kterého má být sejmuta pachová stopa. Pachový snímač se s předmětem zabalí do hliníkové fólie. Po uplynutí doby potřebné k sejmutí pachové stopy se předmět sterilním nástrojem vyjme a pachový snímač se sterilním nástrojem vloží do obalu, který se ihned uzavře.

Při zajišťování pachových stop z vlasů je třeba zajistit u vlasů odstřižených nebo přetržených množství minimálně 5 kusů vlasů. Jeden kus vlasu stačí v případě, že je vypadnutý vlas i s vlasovým váčkem (kořínkem). (Policie České republiky, 2017).

Při OPS z předmětu uloženého pod vodou je nutné předmět umístit do sterilní nádoby nebo na sterilní podložku, kde se nechá přirozeně uschnout. Předmět nesmí být vystaven přímému slunci a podpůrným tepelným zdrojům pro rychlé vysoušení nebo uměle vyvolanému proudění vzduchu. Pachové snímání z takového předmětu trvá 48 hodin až 5 dnů. S otiskem pachové stopy je možno pracovat až po uplynutí této doby.

Zajištění otisku pachových stop musí být zadokumentováno. Dokumentace se provádí do předem vytvořených protokolů. Nejprve se vypisuje protokol o ohledání, dále protokol o zajištění otisku pachové stopy. První protokol doplňují fotografie nebo videozáznam. (Policie České republiky, 2017).

4.2.2 Odběr pachového vzorku

Odběr pachového vzorku provádí vždy proškolená osoba stejného pohlaví, jako osoba, které má být vzorek odebrán. Při odběru vzorku nesmí být přítomen technik ani žádná jiná osoba, která se podílela na zajišťování pachových stop v místě činu. Osobě, jejíž totožnost má být potvrzena, se nejčastěji odebírají 2 vzorky, k dispozici budou tedy 2 srovnávací pachové konzervy. Osoba, které se bude pachový vzorek odebírat, musí být řádně před odběrem poučena. Každý vzorek se uloží do samostatného obalu. Při odběru vlasů se postupuje obdobně. Odběr pachového vzorku je opět zdokumentován do protokolu.

Protokol o odběru pachového vzorku je v tištěné a digitální podobě distribuován příslušnému policejnímu orgánu. (Policie České republiky, 2017)

4.2.3 Porovnávání

Porovnání provádí příslušné odborné pracoviště na základě žádosti příslušného policejního orgánu o odborné vyjádření v oboru kriminalistiky odvětví kriminalistické techniky - kriminalistické identifikace osob metodou pachové identifikace. Při zajišťování srovnávacích pachových konzerv od více osob, jejichž totožnost má být porovnána v téže trestní věci, je nutné, aby vzorek pachových konzerv u každé osoby snímal jiný policista.

Porovnání se provádí výhradně v porovnávací místnosti odborného pracoviště. Proškolený policista vyjme sterilním nástrojem pachový snímač z obalu a tímto nástrojem jej přiloží osobě, které je odebírána srovnávací pachová konzerva, na holé tělo z boku v oblasti pasu.

Zde jej připevní vhodným způsobem vylučujícím kontaminaci a nechá působit po dobu nejméně 20 minut. (Policie České republiky, 2017)

Porovnání se skládá:

 „z kontrolního porovnání a dvou dílčích porovnání provedených jedním psem,

 z kontrolního porovnání a dvou dílčích porovnání provedených druhým psem.“

(Policie České republiky, 2017)

Porovnání řídí expert a na základě jeho pokynů jej se služebním psem provádí psovod.

Psovod, který bude v daném případě provádět se psem dílčí porovnání, nesmí provést rozmístění pachových konzerv v řadě pro potřeby předmětného dílčího porovnání a nebude znát umístění porovnávané pachové konzervy do ukončení. Expert řídí obě dílčí porovnání prováděná jedním psem, vybírá vhodné doplňkové pachové konzervy a odpovídá za jejich rozmísťování v řadě, rozhoduje o vlastním průběhu porovnání, sleduje porovnání z odděleného prostoru v porovnávací místnosti a nesmí žádným způsobem ovlivňovat průběh samotného porovnání prováděného psem. (Policie České republiky, 2017)

V řadě zpravidla 8 konzerv je umístěna jedna pachová konzerva s otiskem nebo vzorkem osoby. Rozlišování pachů se provádí za účelem identifikace osoby podezřelé ze spáchání trestného činu. Služební pes vyloučí v krátkém časovém úseku větší počet osob nebo otisků pachové stopy. Pachové konzervy i srovnávací pachové konzervy se používají k porovnávání pachů teprve po 24 hodinách od jejich snímání a nejméně 10 hodin po dodání na odborné pracoviště, pokud není z taktického hlediska nutno provést porovnání dříve.

(Policie České republiky, 2017)

Před začátkem srovnávání pachů provede psovod - specialista kontrolu náhodné zajímavosti pachové konzervy. Za pachovou konzervu z místa činu položí cvičnou pachovou konzervu se stejným pachem a služebnímu psovi z ní dá načichat. Pokud služební pes označí pouze cvičnou pachovou konzervu, je náhodná zajímavost vyloučena. Označí-li jinou pachovou konzervu, nelze ji pro další srovnávání pachů použít. Po nasátí pachu z načichávané pachové konzervy služební pes přičichává k jednotlivým srovnávaným pachovým konzervám postaveným v řadě a provádí rozlišení pachů, přičemž srovnávanou pachovou konzervu se shodným pachem označí nacvičeným způsobem, obvykle zalehnutím. Psovod nesmí služebního psa jakkoli ovlivňovat. Psovod změní pořadí srovnávaných pachových konzerv v řadě a pokračuje ve srovnávání pachů. (Policie České republiky, 2017)

Označí-li služební pes srovnávanou pachovou konzervu, umístí ji psovod na jiné místo a srovnávání pachů opakuje. Je-li stejná srovnávaná pachová konzerva označena stejným služebním psem opakovaně, vyjme psovod označenou srovnávanou pachovou konzervu z řady a provede kontrolní výkon. Přitom služební pes nesmí označit žádnou jinou srovnávanou pachovou konzervu. Dále psovod vrátí odebranou srovnávanou pachovou

konzervu do řady a po třetím shodném označení je možno srovnávání pachů považovat za průkazné. Totéž provede s druhým psem. V případě, že pes prvně neoznačí žádnou pachovou konzervu, je možné projít řadu jedenkrát znovu. Pokud nedojde k označení, pachová spojitost nebyla prokázána. (Policie České republiky, 2017)

Srovnávání pachů se provádí v těchto variantách:

 srovnávací pachová konzerva s pachovými konzervami s otisky pachových stop (od osob k místu činu),

 pachová konzerva s otiskem pachové stopy se srovnávacími pachovými konzervami (od místa činu k osobám),

 pachová konzerva s otisky pachových stop s pachovými konzervami s otisky pachových stop (otisky pachových stop z míst činů navzájem),

 srovnávací pachové konzervy mezi sebou (pro kontrolu shodnosti původního a revizního odběru). (Policie České republiky, 2017)

4.2.4 Manipulace s pachovými konzervami

Pro manipulaci i pro sterilizaci určí vedoucí oddělení služební kynologie pracovníky, kteří ovšem nemohou být stejní pro oba dva druhy pachových konzerv tj. pro konzervu s otiskem a pro pachovou konzervu se vzorkem. Součástí zkompletované pachové konzervy jsou jednorázové sterilní rukavice, sterilní nástroj pro manipulaci s tkaninou aratex, kde se zachycují pachové částice a štítky pro polepení. Jeden štítek modré barvy slouží pro označení pachových konzerv s otiskem a druhý štítek červené barvy je určen pro pachové konzervy s pachovým vzorkem osoby. (Policie České republiky, 2017)

Skladování pachových konzerv má také svůj řád. Pachová konzerva doplňková musí být uchovávána ve skladu odděleně od pachových konzerv s otiskem nebo vzorkem. Dále musí být pachové konzervy zabezpečeny, aby nedošlo k poškození, záměně, ztrátě či zničení a ještě musí být chráněny před přímým slunečním zářením.

V případě že byla při porovnání použita pachová konzerva s otiskem pachové stopy, vyřadí se z evidence a zlikviduje. Pro opětovné použití je možné ponechat pouze skleněnou nádobu, která se následně vysterilizuje. Pokud k porovnávání nedošlo, uchová se pachová konzerva s otiskem pachové stopy po dobu 3 let. Lhůtu lze prodloužit o 2 roky. Pro pachové konzervy s pachovým vzorkem osoby platí totéž co pro pachovou konzervu s otiskem pachové stopy. Pachové konzervy s pachovým vzorkem osoby určené k likvidaci je možné anonymizovat a použít je jako doplňkové pachové konzervy při jiných porovnáních nebo při výcviku psů, ovšem o anonymizování a likvidaci se musí sepsat záznam. (Policie České republiky, 2017)

5 PČR A KYNOLOGIE

Podstatnou částí z oblasti služební kynologie je samotný výběr policejního psa.

Tento úkon by měla vždy provádět pouze řádně proškolená a odborná osoba s mnoha lety zkušeností.

Aktuálně u PČR může být do akce nasazeno celkem 714 služebních psů s platnou kategorií použití. U krajských ředitelství policie a útvarů s celostátní působností je v současné době zařazeno do výkonu služby 413 psů hlídkových, výjezdových a strážních a 278 psů specialistů, do kterých se řadí psi s kategorii MPI, jež se používají v rámci metody pachových konzerv. Psovodi se služebními psy jsou zařazeni na oddělení služební kynologie u všech krajských ředitelství policie, službě cizinecké policie, ochranné službě. Služební kynologie u krajských ředitelství jsou organizačně začleněna pod odbory pořádkové policie krajských ředitelství. Na oddělení služební kynologie jsou zařazeni psovodi specialisté, kteří provádějí na daném území výkon služby se služebními psy specialisty na detekci omamných a psychotropních látek, detekci výbušnin, detekci akcelerantů, detekci zbraní a jejich částí, detekci lidských částí a ostatků a se specialisty na metodu pachové identifikace a ode dne 1.1.2009 i psovodi skupin základních kynologických činností, kteří s pátracími psy provádějí všechny potřebné činnosti dle požadavků útvarů počínaje prací na místě trestného činu a v jeho okolí, přes vyžádání na zákroky při signálech k ochraně objektů a narušení veřejného pořádku až k plánovanému výkonu služby a k preventivní činnosti v místech možnosti páchání trestných činů. (PČR, 2018)

5.1 Historie

Služební psi doprovázejí četníky přes sto let. Pes vypomáhal četnictvu již na počátku 19. století za Rakousko-Uherské monarchie a obvyklým plemenem byl německý ovčák.

V prvních letech patřil pes svému psovodovi a byl jím také vycvičen. Tým (pes a policista) působil v pohraničí, četnické a policejní službě. Rok po začátku první světové války vznikl na našem území první státní psinec v Písku, kde probíhaly kurzy pro psovody a jejich psy.

V roce 1924 byl na náklady ministerstva vnitra zakoupen a upraven objekt bývalé židovské synagogy v Pyšelích, v němž následně v roce 1924 vznikl Ústav pro chov a výcvik služebních psů četnictva. V Pyšelích byli chováni psi plemen německého ovčáka, airedale-

terriera, dobrmana, knírače, boxera, rottweilera, tatranští ovčáci, karpatští ovčáci a komondoři. (Policista.cz, 2016)

Poválečný vývoj

K dalšímu nárůstu počtu psů, zařazených do bezpečnostní služby, došlo v roce 1946 v důsledku vytvoření pohraničních pluků SNB, které měly v sestavě 50 psů. Do roku 1950 tento počet vzrostl na celkem 150 a do počátku roku 1951 na 210 psů.

V roce 1952 byla do sestavy PS zařazena i chovná stanice Ústavu v Pyšelích, odkud došlo k předání výcvikové činnosti nově vznikajícímu výcvikovému středisku psovodů a služebních psů Veřejné bezpečnosti v Býchorech. K definitivnímu ukončení činnosti původního Ústavu v Pyšelích došlo 30. 6. 1956.

V listopadu 1953 vzniká chovná stanice Prackovice nad Labem. Je to první zařízení tohoto druhu u SNB. Pro útvary SNB se zde odchovávali psi plemen německého ovčáka, dobrmana, bígla, bladhaunda, labradorského retrívra a krátkou dobu zde v chovu působily i dvě vlčice. (Policista.cz, 2016)

Další chovná stanice vznikla v roce 1954 v obci Hostouň

V roce 1955 bylo v sestavě PS zařazeno celkem 1 081 psů. Doplňování psů nákupem a ze stávajících chovatelských stanic již nestačilo pokrýt požadavky, a tak došlo v roce 1957 k rozhodnutí zřídit chovatelské stanice psů pro výkon služby u všech brigád PS vzniklých při reorganizaci v roce 1951.

Po stabilizaci stavu psů v sestavě PS se v průběhu následujících tří desítek let chovné stanice PS postupně opět sdružovaly a chovná stanice z obce Hostouň se v roce 1962 přemístila do Domažlic k brigádě PS.

V roce 1965 se v sestavě bezpečnostních sborů nacházelo 1418 psů, do roku 1970 tento počet poklesl na 1262 psů. V pozdějších letech počet psů opět stoupal a v roce 1984 bylo jen v sestavě šesti brigád PS 1408 psů. Čtyři chovatelské stanice zajišťovaly obměnu psů u ministerstva vnitra.

Odchov psů pro výkon služby v tehdejším Sboru národní bezpečnosti probíhal v Prackovicích nad Labem. V Aši, Libějovicích a Domažlicích to byli služební psi pro potřeby útvarů pohraniční stráže. (Policista.cz, 2016)

Po revoluci klesá počet služebních psů

S klesajícím počtem služebních psů se v následujících letech snižoval i počet chovatelských stanic. Pro nadbytečnost došlo v květnu roku 1992 ke zrušení chovné stanice v Aši, v roce 2005 byl restituentovi navrácen areál chovné stanice v Libějovicích. V roce 2011 se z ekonomických důvodů rozhodlo o utlumení chovu služebních psů v chovné stanici

v Prackovicích nad Labem, přičemž objekt chovné stanice zůstal v majetku policie. Dnes je policie jediným bezpečnostním sborem v ČR, který disponuje vlastní chovnou stanicí a ta se nachází právě ve zmiňovaných Domažlicích. (Policista.cz, 2016)

5.2 Chovné stanice a výcviková střediska

Chovem služebních psů se rozumí činnost spojená s výběrem chovných služebních psů, včetně psů a fen mimoslužebních ze soukromých chovů, jejich uchovnění podle platných chovatelských řádů klubů Českomoravské kynologické unie, odchovem štěňat v chovatelských stanicích odboru služební kynologie a hipologie ředitelství a výchovou mladých služebních psů a jejich předáváním na jednotlivé útvary PČR. (Policie České republiky, 2014)

Psi odchováni u PČR byli nejprve pojmenováni dle své chovné stanice. Za svým jménem měli dále zkratku chovné stanice SNB a z Pohraniční stráže. Posléze se název CHS změnil na název od Policie a následně od Policie České republiky. Všichni psi, kteří se dnes narodí u Policie, mají název chovné stanice od Policie České republiky (např. Berry od Policie ČR).

V současné době se služební psi odchovávají v chovných stanicích:

Domažlice

Nejstarší dějiny města Domažlic jsou spjaty s celní osadou, která existovala již v 10. století. Tamní krajinou procházely zemské stezky, podél nichž byly zakládány chodské vesnice. Jejich obyvatelé (Chodové) konali hraniční pochůzky a dbali na bezpečnost těchto stezek. Po nich převzala ochranu státních hranic Pohraniční stráž (PS), která ji vykonávala až do roku 1990, která také vybudovala chovnou stanici v obci Hostouň v okrese Domažlice.

V roce 1962 byla tato chovná stanice přemístěna do Domažlic na pohraniční brigádu PS.

V současné době je zde osmnáct chovných fen. V průměru je v chovné stanici ročně odchováno okolo 100 štěňat. Z těchto štěňat jsou vybírány přísnou selekcí další vhodné feny k chovu. (PČR, 2018)

Výcviková střediska PČR

Další důležitou součástí Odboru služební kynologie a hipologie jsou výcviková střediska. Nestačí jen psy odchovat, ale psovodi se musí se psy připravovat k plnění důležitých úkolů. K tomuto účelu jsou určena výcviková střediska. Výcviková střediska se dělí na střediska s všestranným výcvikem a speciálním výcvikem. Všestranný výcvik se dělí

na disciplíny: pachové práce, poslušnost a obranné práce. Speciální výcvik se soustředí na speciální pachové činnosti, kdy je pes cvičen k vyhledání a detekci určitých látek – metoda pachové identifikace, vyhledání drog a omamných látek, vyhledání výbušnin a nástražných výbušných systémů, vyhledání zbraní, vyhledání lidských ostatků, detekci akcelerantů, vyhledání osob v dopravních prostředcích. Psovodi v jednotlivých typech kurzů absolvují výcvik v délce 14 dnů až 20 týdnů. (PČR, 2018)

Výcvikové středisko služebních psů Býchory

Je nejstarším výcvikovým policejním střediskem. Od roku 1929 byl psovod se služebním psem zahrnut do systemizovaného stavu četnických pátracích stanic. Jednalo se o opatření navazující na přičlenění Ústavu pro výcvik a chov služebních psů četnictva v Pyšelích k Ústřednímu četnickému pátracímu oddělení v Praze. V roce 1952 bylo zřízeno nové výcvikové středisko Veřejné bezpečnosti pro výcvik služebních psů v Býchorách. Tím bývalé výcvikové středisko v Pyšelích zaniklo. Psi se zde připravují především k všestrannému využití, tedy pro hlídkovou a výjezdovou službu. Psům je po absolvování kurzu a splnění podmínek přezkoušení zadána kategorie hlídkového či pátracího psa. (PČR, 2018)

Výcvikové středisko služebních psů Dobrotice

Výcvikové středisko Dobrotice bylo v letech 1993-1994 přebudováno z bývalé školní pohraniční roty. Je dislokováno ve Zlínském kraji. První kurzy psovodů se služebními psy zde byly zahájeny v září 1994. Středisko má celostátní působnost s kapacitou 80 kotců pro služební psy a jeho činnost je zaměřena zejména na odbornou přípravu psovodů a výcvik služebních psů Policie České republiky. Na základě meziresortních dohod je zde dále prováděna odborná příprava psovodů se služebními psy obecních (městských) policií a vězeňské služby. Psi se zde připravují především k všestrannému využití, tedy pro hlídkovou a výjezdovou službu. Psům je po absolvování kurzu a splnění podmínek přezkoušení zadána kategorie hlídkového či pátracího psa. Dále se zde ze speciálních činností připravují psi k vyhledání osob v dopravních prostředcích. Tito specialisté jsou zařazeni především u služby cizinecké policie. (PČR, 2018)

Výcvikové středisko služebních psů Plzeň - Bílá Hora

Výcvikové středisko Plzeň - Bílá Hora vzniklo koncem šedesátých let jako výcvikové středisko služebních psů ozbrojené ochrany železnic, později železniční policie.

Nachází se v rekreační oblasti boleveckých rybníků, na břehu řeky Berounky na předměstí města Plzně. Během několika let středisko prošlo řadou úprav a stavebních zásahů až do současné podoby. Je zde vybudována cvičná kóje pro výcvik psů na metodu pachové

identifikace. Dále je ve výcvikovém středisku sklad pachových konzerv, sterilizátor a vše potřebné k výcviku těchto specialistů. V současné době zde probíhá výchova a výcvik mladých psů pro doplnění potřeb jednotlivých útvarů Policie ČR. (PČR, 2018)

Nová chovatelská stanice

Policie ČR dne 16.7.2018 slavnostně zahájila provoz nové chovatelské stanice v Prackovicích nad Labem.

První chovatelská stanice vznikla v Prackovicích v roce 1953 a sloužila pro odchov německých ovčáků, dobrmanů, bíglů, bloodhoundů, labradorských retrívrů a dalších plemen.

V roce 2012 byla z ekonomických důvodů zrušena a uzavřena. Do současné doby služební chov psů zajišťovala chovatelská stanice v Domažlicích.

Jelikož Policie ČR dlouhodobě usilovala o zajištění lepších podmínek pro chov psů, bylo rozhodnuto o opětovném přesunutí chovatelské stanice do Prackovic. Celková kapacita nově zrekonstruovaného areálu je 70 kotců s výběhy. V plánu je každý rok odchovat ve stanici přibližně sto štěňat, která najdou uplatnění na odděleních služební kynologie a dalších specializovaných útvarech po celé České republice. (PČR,2018)

5.2.1 Rozdělení služebních psů dle jejich upotřebitelnosti

Služební psi se dle druhu výcviku a použití dělí u PČR do kategorií:

a) hlídkové, kteří se používají zejména k:

1. preventivní činnosti na úseku ochrany veřejného pořádku, 2. zákrokům proti narušitelům veřejného pořádku,

3. prohlídce a průzkumu terénu, objektů nebo dopravních prostředků za účelem vyhledání osob a avizaci,

4. střežení a eskortám osob,

5. zajištění bezpečnosti a veřejného pořádku v dopravních prostředcích,

6. plnění speciálních úkolů v případech zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti zejména při jeho hromadném narušení,

7. pronásledování a případnému zadržení prchající osoby, která se dopustila protiprávního jednání, nebo pachatele z místa činu po stopě,

8. využití u zásahových jednotek

9. ochraně vnitrostátních letišť s mezinárodním provozem, chráněných osob, objektů zvláštní důležitosti,

10. zabránění vstupu do uzavřených prostorů,

b) pátrací, kteří jsou zařazeni do výjezdových skupin a používají se zejména k:

1. vyhledání a sledování pachové stopy,

2. širšímu ohledání místa činu za účelem vyhledání důkazních materiálů,

3. vyhledání vystřelených nábojnic a nalezení předmětů majících vztah k trestné činnosti nebo pachateli,

4. pátrání po hledaných a pohřešovaných osobách, případně ukrytých osobách v objektech, terénu a v dopravních prostředcích,

5. pronásledování a případnému zadržení prchající osoby, která se dopustila protiprávního jednání,

6. pátracím akcím,

c) specialisty, kteří se používají dle kategorie ke speciálním úkonům, kterými jsou:

1. metoda pachové identifikace,

2. vyhledávání drog (omamných a psychotropních látek a jejich prekursorů), 3. vyhledávání výbušnin,

4. vyhledávání palných zbraní a jejich komponentů, 5. vyhledávání živých osob,

6. vyhledávání osob v dopravních prostředcích,

7. vyhledávání neživých osob, jejich částí, případně místa jejich původního uložení, 8. detekce hořlavých kapalin na místech požáru,

9. další speciální činnosti vyplývající z potřeb výkonu služby, d) strážní, kteří se používají k:

1. střežení objektů nebo prostor,

2. avizaci na přicházející nebo ukrytou osobu.(ZPPP č. 9, 2009)

5.2.2 Jednotlivý počet psů s kategorií MPI

Počty služebních psů na krajských ředitelstvích policie ke dni 2.5.2018 dle získané kategorie praktického použití u útvarů na metodu pachové identifikace:

KŘP hl.m.Praha – 5, KŘP Jihočeské – 1, KŘP Jihomoravské – 7, KŘP Moravskoslezské – 4, KŘP Pardubické – 2, KŘP Plzeňské – 8, KŘP Středočeské – 6, KŘP Ústecké – 2.

KŘP Karlovarské, Vysočina, Liberecké, Olomoucké, Zlínské nemá žádného psa s kategorií MPI. Celkem je v České republice s kategorií MPI 39 služebních psů. (Územní odbor PČR Kladno, 2018)

6 VÝCVIK PSA K PACHOVÝM PRACÍM

Vycvičit psa pro pachové práce je jeden z nejobtížnějších úkonů. Příčiny složitosti výcviku pachových prací spočívají v tom, že člověk nedokáže psovi verbálně vysvětlit, co po něm bude chtít, nýbrž se spoléhá na jeho vrozený instinkt a za něj jej budeme chválit.

Například při učení povelu vstaň, jej vyslovíme a tlakem ruky si vypomůžeme, aby nám pes zvedl zadní část těla. S postupem času již pomoc ruky nebude potřeba a pes povel automaticky vykoná po verbálním podnětu. V případě zákusů u obran zase stačí psa řádně namotivovat, neboli spíše vyexcitovat. Výcvik ke stopování je ovšem úplně jiný. Záleží na vytrvalosti a zkušenostech psovoda. Ten musí pochopit, že pes na rozdíl od nás má nejvyvinutější základní smysl čich a používá jen automaticky. Před domestikací byl pes na čich odkázán a mohl si díky tomuto smyslu najít potravu a lovit, ale kdyby psovod spoléhal jen na výše uvedenou skutečnost a psa by neusměrňoval, k pachovým pracím by bylo zvíře nepoužitelné. Dalším důležitým faktem je genetická výbava psa, tzn. předpoklad, že pes bude čichat. Fyzická a psychická kondice zvířete a neomylnou součástí výcviku, musí být pravidelný trénink, který zvíře nesmí, ale nadměrně zatěžovat a unavovat. Trénink musí zvíře bavit, aby udrželo pozornost a bylo schopno si zapamatovat naše nároky. (Eis, 1954, s. 9-10)

6.1 Metodologie výcviku

Základy samostatné metodologie výcviku psa vychází z pozorování. Z klasického a operačního podmiňování, neboli ze dvou základních způsobů učení se vyvinuly výcvikové metody. Operační podmiňování je při výcviku používáno častěji a nahradilo klasický způsob výcviku, kdy se pes učil neustálým drilem a opakováním. Obě metody jsou známy přibližně ze stejné doby, ale do výcvikové praxe se přeneslo operační podmiňování později.

Metoda výcviku psa se odvíjí od zvyklosti a preferencí psovoda, ovšem psovod se musí přizpůsobit povaze a temperamentu psa. Volba vhodné výcvikové metody vyžaduje určité zkušenosti a znalosti psovoda. Vždy je nutné se přizpůsobit psovi a nezapomenout, že každému zvířeti vyhovuje jiný způsob. Ke každému psovi je nutné přistupovat individuálně.

6.1.1 Metoda klasického podmiňování

Tato metoda vychází z obecných principů vědce a držitele Nobelovy ceny I. P.

Pavlova, kdy se na psa působí nepodmíněnými a podmíněnými podněty. Metodu klasického podmiňování lze rozdělit do třech podskupin a to na mechanickou, kontrastní a intenzivní.

Mechanická metoda

Metoda spočívá v mechanickém nepodmíněném způsobu donucování psa splnit požadovaný úkol. Je nejstarší výcvikovou metodou. Jejím kladem je poměrně rychlé učení a zapamatování si cviků, naopak záporem je použití důraznějšího způsobu předání podnětu cvičenému psovi. Metoda je nevhodná pro senzibilní psy a štěňata.

Kontrastní metoda

Nepodmíněným podnětem nejprve povelem, poté posunkem a nakonec přinutěním následuje po vykonání cviku odměna, nejčastěji podrbání s pamlskem nebo aportem. Jedná se o nejvyužívanější a zároveň nejúčinnější metodu. Nehrozí narušení vztahu psa se psovodem.

Pes je ovladatelný i v rušivém prostředí.

Intenzivní metoda

Způsob využití této metody lze spatřit na cvičáku a ve výcvikových střediscích.

Spočívá v tom, že na psovoda se psem při vykonání cviků na různých stanovištích dohlíží odborný garant – cvičitel. Cviky jsou logicky sestaveny od nejjednoduššího po nejtěžší.

Nevýhodou je možnost většího zatížení nervové soustavy psa, kdy se pes rychle po sobě musí učit jiné cviky v krátkém časovém rozmezí. Z toho vyplývá i možnost fyzické únavy zvířete.

(Ďurišin, 2016, s. 299-300)

6.1.2 Metoda operačního podmiňování

Základ metody je postaven na pozitivním zafixování cviku. Pes je při provádění cviku za pomoci této metody aktivní a veselý, jsou mu podávány ihned po správném provedení cviku odměny. Metodu lze rozdělit do čtyř podskupin.

Chuťově – dráždivá metoda

Oblíbený pamlsek psa funguje jako podnět pro vykonání cviků. Pes pracuje aktivně, dochází k upevnění vztahu psovoda se psem. Nevýhodou je, že pes si na podávání pamlsků může zvyknout a sníží se účinek metody.

Kořistnická (lovecká) metoda

Jedna z nejčastěji využívaných metod operačního podmiňování. Výcvik je založený na přirozeném instinktu psa ulovit kořist. S pomocí aportu je pes motivován k vykonání cviku. Psi pracují aktivně a s radostí. K použití metody je nutné mít psa se zájmem o aportování a nošení předmětů. Při výcviku dochází k upevňování vztahu psa a psovoda.

Napodobovací metoda

Lze ji použít jen při některých cvikách. S pomocí staršího vycvičeného psa trénujeme štěně – dáváme povely oběma. Štěně napodobuje chování staršího psa. Ideální pro nácvik štěkání a překonání překážek. Vyžaduje jistou míru inteligence psa. Nevýhodou může být převzetí zlozvyků od staršího psa.

Klikr

Nejnovější pozitivní výcviková metoda, která si získala mnoho příznivců a také odpůrců. Spočívá v tom, že pes po správném vykonání cviku uslyší za odměnu kliknutí a poté dostane pamlsek. Zvukový vjem si pes spojí s daným cvikem a odměnou a s postupem času cvičí jen pro kliknutí. Jedna se o ryze pozitivní způsob cvičení. Kliknutí nahrazuje verbální pochvalu. (Ďurišin, 2016, s. 300-301)

6.2 Volba stopaře

Některá plemena jsou „naučená“ čich používat již od raného věku a proto lze vyslovit, že jsou predisponovaná k pachovým pracím. Obvykle dobrým stopařem bude Německý ovčák, Německý krátkosrstý ohař, Knírač, ale i obyčejný kříženec, či Dlouhosrstá kolie. Policie ale v dnešní době využívá k pachovým pracím pouze plemena Německý ovčák (NO), Belgický ovčák a Rotvajler, přičemž nejvyužívanější rasou je NO.

Při výcviku psa k pachovým pracím rozlišil Eis (1954, s. 35-36) tři druhy stopařů.

Pevný stopař je pes, který stopu načuchává pouze po zemi a nevětří pach člověka nebo předmětu ve vzduchu. Testem tohoto typ stopaře je lom na stopě. Pokud ho zvíře přejde, což se nepovažuje za chybu a dále začne pach hledat, oprávněně se pes řadí do výše zmíněné kategorie stopařů. Jistý stopař je pes, který ze stopy, na jakou byl uveden, nesejde. Ovšem v případě, že při křížení přejde na stopu, která je stejně stará nebo mladší za chybu se toto nepovažuje, protože jistý stopař nerozlišuje individuální pach, který tvoří jen minimální část celé pachové stopy. Čistý stopař je pes, který se soustřeďuje a sleduje individuální pach

kladeče. Ze stopy by neměl za žádných okolností sejít ani při křížení s mladší stopou, protože každá stopa zahrnuje svůj individuální pach.

6.2.1 Čistý stopař

Čistý stopař zvládne konat níže uvedené práce, který jiný typ stopaře nezvládne a to:

 „identifikovat různé regionální pachy podle určitého celkového pachu – identifikace předmětu podle celkového pachu určitého člověka

 identifikovat celkový pach podle daných regionálních pachů – identifikace z předmětu na člověka a identifikace ze stopy na člověka

 identifikovat regionální pachy podle daného jiného regionálního pachu – identifikace ze stopy na předmět, identifikace z předmětu na předmět a identifikace ze stopy na stopu.“ (Eis, 1954, s. 36)

6.3 Vlastnosti psovoda

Psovod a cvičitel psa stopaře musí být v první řadě důsledný, trpělivý, klidný, houževnatý, autoritativní a musí mít vřelý vztah ke zvířeti, dokazovat mu lásku, umět ho pochválit a odměnit. Při obranách ani při poslušnosti nedochází k takovému souznění a přenosu důvěry/nedůvěry jako při pachových pracích. Vztah psovoda ke psu, jeho psychická stabilita, temperament a sebevědomí se projeví již při uvedení psa na stopu.

Člověk přenáší na psa všechny své emoce a ty pak vyplývají na povrch skrz psa. Pes s člověkem jsou tým, ve kterém oba ke kvalitně provedené stopě přispívají rovným dílem.

Dobrým příkladem je nervozita a neklid psovoda. U psa se tento emocionální stav nejčastěji projeví zbrklým a rychlým procházením stopy.

7 PES

Pes obecně se vyznačuje mimořádnou přizpůsobivostí klimatickým a geografickým podmínkám. Jako jedno z mála zvířat světa se vyskytuje prakticky ve všech klimatických oblastech a zonálních ekosystémech: v tundře, tajze, v pouštích a polopouštních oblastech, v savanách nebo stepích, v buši, v lesích, v deštných pralesech, ale také v městských aglomeracích, předměstských, zemědělských a venkovních oblastech, a dokonce i v oblastech nad severním polárním kruhem. Všude tam, kde dokáže přebývat člověk.

(Císařovský, 2008, s. 12)

7.1 Historie vývoje psa

Evropští, zejména němečtí zoologové 19. století, se snažili o co nejpodrobnější klasifikaci a nalezení všech možných předků psa domácího. Vycházeli z objevů kosterních pozůstatků, jimž podle místa nálezu, odhadované doby původu a jména objevitele zadávali latinská jména. Vytvořili tak do jisté míry zdání velké mnohosti typů a protoplemen psa domácího, jimž přisuzovali i různé předky, včetně tak hypotetických, jako byla Studerova psovitá šelma Canis ferus, která nebyla ani vlk ani šakal, ale „přimykala se těsně k člověku a vzdávala se života v divočině“. Vzhledem k dobové podmíněnosti výzkumných metod se opírali takřka výhradně o zkoumání morfologických znaků, zvláště poměřování lebek a porovnávání chrupu. Ve své době bylo jistě přínosem vytvoření základní klasifikace skupin psa domácího, nechtěným důsledkem však byla i následně přetrvávající setrvačnost, která byla přejímána bez ohledu na nově získávané poznatky. Kynologové přijali jakousi tichou dohodu předpokládající, že stávající rozdělení moderních plemen do skupin odpovídá jejich původu. Je prostě za dané, že například v Evropě vznikli z jistých předchůdců ovčáci, z jiných špicové, z dalších pinčové a potažmo teriéři, z jiných možná dokonce chrti.

Aplikace téhož postupu – například porovnávání morfologických znaků z fotografických portrétů raných německých ovčáku z knihy německého rytmistra v. Stephanitz – Grafrath ukazuje, že proporce hlavy německého ovčáka z emblému tehdejšího spolku chovatelů se v podstatě kryjí s rysy současného německého pinče a totéž platí pro staroanglického bílého teriéra. (Císařovský, 2008, s. 21)

O tom, že prapředkem psa domácího (Canis lupus familiaris) byl vlk, není pohyb.

Je tomu jen pár let či desetiletí, kdy všichni autoři přidávali k tomuto konstatovaní slovo