Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a ú č etnictví
Katedra bankovnictví a pojišťovnictví Studijní obor: Finance
SEPA
Podstata a d ů sledky implementace jednotného platebního styku v rámci EU
Autor bakalá ř ské práce: Sylva Vonásková Vedoucí práce: prof. Ing. Miroslav Tu č ek, CSc.
Rok obhajoby: 2007
Č estné prohlášení:
Prohlašuji, že bakalá ř skou práci na téma „SEPA - Podstata a d ů sledky implementace jednotného platebního styku v rámci EU“ jsem vypracovala samostatn ě a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem ř ádn ě ozna č ila a uvedla v p ř iloženém seznamu.
V Praze dne ... ...………..
Sylva Vonásková
OBSAH
OBSAH ...3
1 ÚVOD ...4
1.1 KONCEPCE A ZÁKLADNÍ CÍL SEPA ...4
1.2 HISTORICKÉ SOUVISLOSTI...5
1.3 ROZDĚLENÍ ODPOVĚDNOSTÍ...6
1.1.1. Evropská komise ...6
1.1.2. Evropská centrální banka ...6
1.1.3. Evropská rada pro platby ...7
1.1.4. Vnitrostátní orgány ...8
1.4 HARMONOGRAM IMPLEMENTACE...9
2 SOUČASNÝ PLATEBNÍ STYK...10
2.1 PRÁVNÍ ÚPRAVA...10
2.2 PLATEBNÍ SYSTÉMY...11
2.2.1 Platební systémy na národní úrovni...12
2.2.2 Systém korespondenčních bank...13
2.2.3 TARGET...14
2.2.4 EURO1...16
2.2.5 STEP1 ...17
2.2.6 STEP2 ...18
3 SEPA PLATEBNÍ STYK ...18
3.1 PRÁVNÍ ÚPRAVA...18
3.2 PLATEBNÍ SYSTÉMY...19
3.2.1 TARGET2...20
3.2.2 STEP2 ...22
3.2.3 PE-ACH ...23
3.2.4 Systém korespondenčních bank...24
4 SEPA PLATEBNÍ NÁSTROJE A JEJICH PŘÍNOS ...24
4.1 FINANČNÍ PŘEVODY...24
4.2 PŘÍMÁ INKASA...27
4.3 DEBETNÍ KARTY...29
4.4 ŠEK...33
5 ZÁVĚR...35
LITERATURA...37
SEZNAM OBRÁZKŮ A SCHÉMAT ...38
1 Úvod
1.1 Koncepce a základní cíl SEPA
Od zrození eura uplynulo již osm let a již více jak pět let mohou občané všech 13 zemí eurozóny provádět také hotovostní platby v jednotné měně, tzn. bez nutnosti vzájemného přepočtu a směny jednotlivých národní bankovek a mincí. Jednotná měna je používána i pro bezhotovostní platební styk, avšak za poněkud nejednotných podmínek, kdy platby v rámci jedné země jsou realizovány rychleji a s nižšími náklady než platby mezinárodní, byť stále v rámci eurozóny. A právě cílem projektu SEPA (Single Euro Payment Area), je odstranění této nejednotnosti a vytvoření „oblasti, v níž spotřebitelé, podniky a další hospodářské subjekty budou moci provádět a přijímat platby v eurech uvnitř jednotlivých zemí i mezi nimi, a to za stejných podmínek, práv a povinností a bez ohledu na svou zeměpisnou polohu“ 1. Protože současná eurozóna představuje oblast s jednotným trhem a jednotnou měnovou politikou, kterou řídí Evropská centrální banka (ECB), ale kde se zároveň velmi výrazně promítá vliv národních právních norem, národních zúčtovacích center a národních bankovní zvyklostí, je pro sjednocení podmínek platebního styku nezbytná vize a podpora na nejvyšší politické úrovni EU. SEPA tuto podporu získala od Evropská komise (EK) a ECB, které požadují vytvořit „integrovaný trh služeb platebního styku, který se vyznačuje účinnou konkurencí a na kterém v rámci eurozóny není rozdílu mezi přeshraničními a vnitrostátními platbami, což vyžaduje odstranění všech technických, právních a obchodních překážek mezi stávajícími národními platebními trhy“ 2.
Přestože je projekt SEPA primárně zacílen na banky zemí v prostoru Evropské měnové unie (EMU), bezesporu bude mít dopad i na fungování bank v celé Evropské unii (EU), potažmo v celé Evropě. Nejedná se tedy pouze o 27 členských států, z nichž 13 již zavedlo euro jako své zákonné platidlo3, ale i o země Evropského hospodářského prostoru (EHP) a Švýcarsko, které byly rovněž přizvány ke spolupráci. Státy, které ještě nezavedly euro, mohou harmonizované platební prostředí využít pro platby v euro, ale rovněž mohou standardy SEPA použít i pro platební styk ve své vlastní národní měně. Na tomto místě připomeňme, že nedílnou součástí přistoupení České republiky k EU (v květnu 2004), byl i závazek o
1 Kolektiv autorů: Jednotná oblast pro platby v eurech, str.7, ECB, Frankfurt nad Mohanem, 2006, ISBN (online) 978-92-899-0100-0.
2 Kolektiv autorů: Tisková zpráva - Jednotná oblast pro platby v eurech, ECB, Frankfurt nad Mohanem, 4. květen, 2006.
3 13 států, které zavedly euro: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko a Španělsko.
následném přistoupení k eurozóně, přičemž ČR získala statut členské země s dočasnou výjimkou pro zavedení eura. Podmínkou pro zavedení jednotné měny je splnění tzv.
Maastrichtských konvergenčních kritérií4, avšak vlastní časový okamžik pro zavedení eura či pro splnění kritérií není zatím pevně stanoven.
Základními charakteristickými prvky5 projektu SEPA jsou zejména jednotná měna euro a jednotný soubor nástrojů, kterými jsou bezhotovostní úhrady, přímé inkaso, platby uskutečňované prostřednictvím platebních karet a šeky. Dále pak efektivní infrastruktura pro platební styk v euro, jednotné technické normy a provozní postupy, harmonizovaný právní řád a průběžný rozvoj nových služeb orientovaných na zákazníka. Právě tyto jednotlivé prvky jsou blíže popsány v následujících kapitolách.
Projekt SEPA můžeme, bez nadsázky, označit za jednu z nejvýznamnějších výzev, které v současném ekonomickém světě čelíme, protože bez SEPA nemůže být měnová unie kompletní a nebylo by možné dosáhnout všech výhod, které společný trh nabízí.
1.2 Historické souvislosti
Již před deseti lety, v roce 1997, byla schválena Směrnice č. 5/1997/ES o přeshraničních převodech. Byl to vůbec první právní dokument, který definoval přeshraniční platební styk6. V roce 1999 bylo zavedeno euro jako bezhotovostní měna a vytvořen platební systém centrálních bank TARGET (podrobněji je popsán v kapitole 2.2.3). 1. ledna 1999 vstoupila též v platnost směrnice č. 89/646/EEC, která zavedla jednotnou bankovní licenci. Jednotná licence představuje možnost pro podnikání zahraničních bank, oprávněných finančních institucí a institucí oprávněných vydávat elektronické peněžní prostředky na území České republiky, ale i působení českých bank na území členských států Evropské unie a EFTA7. Dalším, velmi důležitým mezníkem, byl rok 2001, kdy Evropská komise schválila nařízení č. 2560/2001/ES. Jednalo se o regulaci bank v oblasti platebního styku a jejich cenové politiky.
V roce 2002, kdy bylo euro zavedeno i jako hotovostní měna pro země v eurozóně, banky iniciovaly integraci a harmonizaci platebních systémů eurozóny, a proto založily Evropskou radu pro platby (European Payment Council, EPC), která si vytkla za cíl vytvořit jednotnou
4 Kritérium cenové stability, kritérium dlouhodobých úrokových sazeb, kritérium veřejného deficitu, kritérium hrubého veřejného dluhu, kritérium stability kurzu měny a účasti v evropském kurzovém mechanismu (v systému ERMII).
5 Kolektiv autorů: Jednotná oblast pro platby v eurech, str.7, ECB, Frankfurt nad Mohanem, 2006, ISBN (online) 978-92-899-0100-0.
6 Do té doby se platební styk rozlišoval pouze na vnitrostátní a zahraniční.
7 Kolektiv autorů: Jednotná bankovní licence v bankovním sektoru, str. 1, ČNB, Praha, 17. březen 2004.
platební oblast v eurozóně do roku 2010. Rada vznikla z iniciativy několika evropských bankovních sdružení EACB (European Association of Kooperative banks), ESBG (European Savings Banks Group), FBE (European Banking Federation), EBA (Euro Banking Association) a 42 evropských bank.
1.3 Rozd ě lení odpov ě dností
Projekt SEPA je zastřešován Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou, která spolupracuje s celým eurosystémem8 a s podporou Evropské rady pro platby, který spojuje celý evropský bankovní sektor.9
1.1.1. Evropská komise
Evropská komise je nezávislá instituce, založená v padesátých letech na základě zakládacích smluv, jejímž úkolem je zastupovat zájmy EU jako celku. EK má zodpovědnost za celkovou ekonomickou integraci zemí EU a implementaci Lisabonské strategie. Je také výkonnou složkou EU, tzn. že odpovídá za provádění rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady Evropské unie. Evropská komise má čtyři hlavní úkoly, kterými jsou navrhování právních předpisů Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie, řízení a provádění politiky EU a rozpočtu, vymáhání evropského práva a v neposlední řadě zastupování Evropské unie na mezinárodní scéně.
Evropská komise je hlavním iniciátorem projektu SEPA a již v roce 2005 předložila návrh Směrnice o platebním styku (PSD), jejímž hlavním cílem je sjednotit vnitřní trh a odstranit právní bariéry pro bezhotovostní platby v EU a zvláště pak v eurozóně10.
1.1.2. Evropská centrální banka
Evropská centrální banka byla založena v roce 1998 Smlouvou o Evropské unii a má sídlo v Německu, ve Frankfurtu nad Mohanem.Jejími akcionáři jsou centrální banky členských zemí EU. Podíly národních bank jednotlivých zemí na kapitálu ECB jsou odvozeny z podílu HDP země na celkovém HDP Evropské unie a z podílu země na celkovém počtu obyvatel, váha každého kritéria je 50 %. Centrální banky zemí eurozóny splácí celkovou výši upsaného
8 Eurosystém tvoří ECB a všechny centrální banky členských státu EU, které přijaly euro.
9 Kolektiv autorů: About SEPA, EPC [on line], 2007 [cit. 2007-05-10]. Dostupné z:
http://www.europeanpaymentscouncil.eu/content.cfm?page=sepa_vision.
10 Kolektiv autorů: Making SEPA a Reality, version 1.3, str. 6, EPC, Brussels, leden 2007.
kapitálu. Země, které nevstoupily do eurozóny, splácejí pouze 7%11. ECB dohlíží, pomáhá implementovat a zodpovídá za bezproblémové fungování platebního styku. ECB má také zodpovědnost za dodání platebního systému TARGET2, který bude tvořit základ pro vypořádání SEPA plateb (viz. kapitola 3.2.1).
V rámci své funkce ECB spolupracuje s Evropským systémem centrálních bank (ESCB), který je tvořen ECB a centrálními bankami všech členských států EU. SEPA se pak týká hlavně Eurosystému, jehož zásadní rolí je zajištění hladkého fungování platebních systémů a dohled nad implementací SEPA na národní úrovni.
1.1.3. Evropská rada pro platby
Evropská rada pro platby (EPC) je rozhodovacím a koordinačním orgánem, který zastřešuje evropský bankovní sektor v oblasti platebního styku. Jeho základním posláním je podílet se na vytvoření Jednotného evropského platebního prostoru a tvorbě nových SEPA platebních nástrojů. EPC byl založen v červnu 2002 společným prohlášením zakládajících institucí:12
„ My, evropské banky a evropské úvěrové asociace, budeme:
- sdílet společnou vizi, že eurové platby jsou domácí platby,
- společně činit vše potřebné k realizaci této vize, která přinese prospěch evropskému zákazníkovi, průmyslu a bankám.
- spustíme naši oblast jednotných plateb.“
Rada v současné době sdružuje 64 členů, které tvoří banky a bankovní sdružení reprezentující různé segmenty bankovnictví z 27 evropských zemí13, přizvány byly též banky z EHP.
V roce 2004 již bylo zřejmé, že instituce s takovým polem působnosti musí mít formální strukturu a tak došlo v polovině roku 2004 k transformaci na veřejně prospěšnou organizaci, která má, podle belgického práva, statut právnické osoby.
Nejvyšším orgánem je plenární zasedání, které, jako jediné, disponuje rozhodovací pravomocí. Úkolem plenárního zasedání je schvalovat podobu platebních systémů, standardů a všech věcí souvisejících. Českou republiku, s jedním hlasem, v plenárním zasedání zastupuje Česká bankovní asociace (ČBA).
Dalším důležitým orgánem, který právě plenárnímu zasedání předkládá příslušené materiály, jsou tzv. pracovní skupiny (Working Groups, WG), které se specializují na jednotlivé oblasti.
Jak je vidět z obrázku č. 1, byly vytvořeny WG pro přímé platby, WG pro přímá inkasa a WG
11 Před 1.5.2005 se splácelo pouze 5%.
12 Kolektiv autorů: Making SEPA a Reality, version 1.3, str. 6, EPC, Brussels, leden 2007
13 Kolektiv autorů: About EPC, EPC [on line], 2007 [cit. 2007-05-10]. Dostupné z:
http://www.europeanpaymentscouncil.eu/content.cfm?page=what_is_epc.
pro debetní karty, jejichž úkolem je formulovat společné postupy a standardy, který budou blíže popsány v kapitole 4 a WG pro hotovost (Single Euro Cash Area, SECA). Cílem SECA je vytvořit, v rámci eurozóny, pravidla pro jednotné zacházení s hotovostí. V každé skupině má i Česká republika svého zástupce, kteří jsou představitelé předních bank působících v ČR.
Obrázek č. 1 – Organizační struktura EPC
Zdroj: Kolektiv autorů: Making SEPA a Reality, version 1.3, str. 21, EPC, Brussels, leden 2007
1.1.4. Vnitrostátní orgány
Jelikož je SEPA jedna z největších platebních iniciativ vůbec, není možné, aby byl tento projekt realizován pouze třemi výše zmíněnými organizacemi, ale na implementaci SEPA se musí podílet národní vlády, národní centrální banky a národní bankovní asociace, které svým postavením mohou podporovat adopci SEPA a usnadňovat její implementaci. Jednotlivé vazby jsou pak patrny z obrázku č. 2, který zachycuje jak postavení samotných institucí, tak i jejich povinnosti.
Obrázek č. 2 – Postavení a povinnosti SEPA institucí
Zdroj: Kolektiv autorů: Making SEPA a Reality, version 1.3, str. 54, EPC, Brussels, leden 2007
1.4 Harmonogram implementace
V projektu SEPA se počítá se třemi hlavními časovými úseky, a to s plánovací etapou, prováděcí etapou a migrační fází.
Obrázek č. 3 – Harmonogram
Zdroj: Kolektiv autorů: Jednotná oblast pro platby v eurech, str.14, ECB, Frankfurt nad Mohanem, 2006, ISBN (online) 978-92-899-0100-0
Projekt SEPA vstoupil do své 1. fáze již začátkem ledna 2004, ve které se soustředil na návrh nových pravidel a nových platebních nástrojů. Tato plánovací etapa byla již plně dokončena a nově definované SEPA standardy a jednotlivé technické detaily tak mohly být dále zpracovány.
V polovině roku 2006 začala i druhá, prováděcí, etapa, která se zaměřuje na přípravu a implementaci nových nástrojů, norem a infrastruktury SEPA. Od června 2007 již probíhá samotné testování aplikací umožňujících přijímat a odesílat SEPA platby. Pod dohledem EPC se testování zúčastní skupina 17 bank, SWIFT a EBA CLEARING , která je označována jako STAG (SEPA Testing Advisory Group)14 .
V poslední, migrační, fázi se počítá s koexistencí původních vnitrostátních pravidel a nových pravidel SEPA, které budou k dispozici od 1. ledna 2008. Během následujících tří let si tedy klienti bank ještě budou moci vybrat, ale po následné migraci a po završení 3. fáze (k 31.12.
2010) bude již převážná většina bank nabízet jen čisté SEPA nástroje.
14 Kolektiv autorů: Banks Preparing for SEPA, version 2.2, str. 7, EBA, leden 2007.
2 Sou č asný platební styk 2.1 Právní úprava
V současné době platební styk v EU upravuje celá řada norem. Mezi nejdůležitější se řadí Směrnice 5/1997/ES o přeshraničních převodech, jejíž cílem je, aby byly finanční prostředky, v rámci EU, přesunuty co nejrychleji, nejbezpečněji, s minimem informací a s co nejnižšími náklady. Směrnice vymezuje přesné informace, které banka musí v souvislosti s přeshraničním platebním stykem svým klientům poskytnout. Jsou to například doba přesunu finančních prostředků od plátce k příjemci, způsoby kalkulace poplatků, poznámka o identifikaci platby pro příjemce, informace o původní výši posílané částky a o celkové výši poplatků.
Směrnice je dále doplněna nařízením 2560/2001/ES, které se snaží sjednotit poplatkovou politiku mezi jednotlivými členskými zeměmi. Nařízení upravuje všechny platby do výše 50 000 EUR15 nebo ekvivalent této částky v měnách zemí členských států. Tímto nařízením o přeshraničních platbách v euro se institucím ukládá povinnost informovat klienta o výši poplatku za přeshraniční platby a za platby uskutečněné v rámci členského státu. Účelem nové právní úpravy je též ulehčit zpracování přeshraničních plateb používáním mezinárodních standardů. Pro to, aby platba byla automaticky zpracována technologiemi, tak aby do procesu nemusela zasahovat lidská ruka, tzv. STP (Straight Through Processing), je nezbytné, aby platební instrukce obsahovala číslo účtu ve formátu IBAN (International Bank Account Number), jedná se o již plně sjednocené značení bankovních účtů, platné pro všechny země EU a dále identifikační kód banky, čili BIC (Bank Identifier Code).
V ČR byla směrnice implementována zákonem o platebním styku č. 124/2002 Sb. Zákon o platebním styku se skládá ze tří základních částí16. První část upravuje provádění převodů peněžních prostředků na území České republiky v české měně bez ohledu na výši částky a provádění přeshraničních převodů až do výše protihodnoty 50 000 euro. Druhá část se pak zaměřuje na vydávání a užívání elektronických platebních prostředků. Novelizace z roku 2006 upravuje rovněž činnost institucí elektronických peněz a zahraničních institucí elektronických peněz. Třetí část pak upravuje vznik a provozování platebních systémů a práva a povinnosti jejich účastníků.
15 Od 1. července 2005 platba ve výši 12 500 EUR, od 1. ledna 2006 platba ve výši 50 000 EUR.
16 Kolektiv autorů: Modrá kniha – Platební styk v České republice, str. 5, ČNB, Praha, únor 2007.
2.2 Platební systémy
Zatímco převod peněz mezi účty drženými u jedné banky je realizován prostřednictvím zúčtovacího centra banka, ve kterém je snížen zůstatek na účtu plátce a naopak navýšen zůstatek na účtu příjemce, pro realizaci bezhotovostního převodu mezi účty drženými v různých bankách je nezbytné využít některého z platebních systémů.
Platební systém definuje následující tři základní oblasti:
- způsob komunikace v rámci platebního systému,
- způsob kontroly a zajištění likvidity jednotlivých účastníků a - způsob vypořádání závazků mezi jednotlivými účastníky.
Všechny níže zmíněné systémy jsou doplněny mezinárodním komunikačním systémem SWIFT. SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunications, čili Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční komunikaci), je síť pro přenos zpráv se standardizovaným obsahem. Společnost byla založena v roce 1973 a v současné době je na její systém napojeno přibližně 8100 finančních institucí z 208 zemí světa17. Komunikace přes SWIFT přináší bankám výhody, které lze spatřovat ve velmi rychlé komunikaci po celém světě mezi bankami navzájem. SWIFT je v provozu 24 hodin denně a 7 dnů v týdnů a zaslání zprávy je otázkou jen několika málo vteřin. Systém je plně automatický a velmi bezpečný, jelikož zprávy jsou šifrovány a pro třetí osobu absolutně nerozluštitelné. Banky komunikující přes SWIFT si vzájemně předem vyměňují určitý klíč, na základě kterého je zpráva při odeslání zakódována a při přijetí opět dešifrována a ověřena. Přenos dat a informací se provádí prostřednictvím tzv. swiftových zpráv, které jsou charakterizovány vysokým stupněm standardizace obsahu a stejným jazykem, kterým je angličtina. Každá banka, resp. i každá pobočka banky má přidělenou svou swiftovou adresu, která je jedinečná a lze podle ní identifikovat jak příjemce, tak odesílatele zprávy.
Vypořádání závazků mezi jednotlivými účastníky transakce je zpravidla prováděno převodem mezi účty banky plátce a banky příjemce. Pro realizaci převodu je nezbytné, aby oba účty byly drženy u stejné banky, což je v praxi řešeno buďto vzájemný držením účtů mezi jednotlivými bankami nebo prostřednictvím účtů držených u vyšší bankovní autority, např. národní centrální banky.
17Kolektiv autorů: About SWIFT, SWIFT [on line], 2007 [cit. 2007-05-10]. Dostupné z:
http://www.swift.com/index.cfm?item_id=43232.
Efektivitu a nákladovost daného platebního systému zásadním způsobem ovlivňuje způsob kontroly a zajištění likvidity mezi účastníky transakce. Základním, avšak nejnákladnějším, řešením je okamžitý převod z účtu plátce (tzv. brutto způsob), a to maximálně do výše zůstatku na daném účtu. Mezi sofistikovanější a méně nákladné způsoby řízení likvidity patří převod celkového salda vzniklého na základě transakcí realizovaných v daném období (tzv.
netto způsob) a automatické využití krátkodobých úvěrů zajišťujících potřebnou likviditu pro vypořádání závazků.
V následujících kapitolách jsou při popisu tradičních platebních systémů a platebních systémů v rámci SEPA použity následující značky a zkratky:
2.2.1 Platební systémy na národní úrovni
Mezibankovní platební systémy na národní úrovni zpravidla definují a zajišťují jednotlivé národní centrální banky. Například v ČR je veškeré zúčtování prováděno přes systém CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement system), který vlastní a provozuje ČNB. Ta vede pro každou banku pouze jeden účet mezibankovního platebního styku, přes který probíhá zúčtování a poskytuje bankám plně kolaterizované úvěry, a to jak vnitrodenní, tak i úvěry přes noc, s cílem zajistit bankám dostatečnou likviditu, viz. schéma č.1.
Schéma č. 1 – Vnitrostátní platební styk
Banka plátce odečte příslušnou částku z účtu klienta (1) a následně vydá příkaz k převedení příslušné částky ze svého účtu u centrální banky na účet banky příjemce (2). Centrální banka provede převod mezi účty banky plátce a příjemce (3). Na základě převodu peněz na účet u centrální banky si banka příjemce zúčtuje tuto transakci na svůj zrcadlový účet (4) a připíše příslušnou výši peněz ve prospěch účtu příjemce (5).
2.2.2 Systém korespondenčních bank
Základním, a v některých případech stále i jediným, mezinárodním platebním systémem je tzv. systém korespondenčních bank. Tento systém dnes sice zpravidla využívá standardizovanou komunikaci prostřednictvím systému SWIFT, avšak pro vypořádání závazků vyžaduje existenci účtů vzájemně držených mezi bankou plátce a bankou příjemce.
Jedná se o systém tzv. nostro a loro účtů, který umožňuje převod peněz mezi bankami navzájem. Banka si zřizuje u korespondenčních bank v zahraničí své účty v požadovaných měnách, tyto účty se označují jako nostro účty. Zároveň umožňuje, aby si zahraniční banky u ní otvíraly své účty, tzv. loro účty. Vzhledem ke skutečnosti, že není možné, a zejména není efektivní, aby každá banka měla založeny příslušné účty u všech dalších bank, dochází běžně k situaci, kdy je pro zprostředkování transakce třeba použít prostředníka u kterého mají banka plátce i příjemce příslušný účet, a který danou transakci zrealizuje.
Schéma č. 2 a 3 – Mezinárodní platební styk na bázi korespondenčních vztahů
Pro realizace platební transakce je potřeba minimálně dvou bank, tuto variantu zachycuje schéma č. 2. Přehledný popis vzájemného zúčtování pak zachycuje schéma č. 3. Potom, co plátce doručí své bance příkaz k převodu peněžních prostředků, banka plátce zatíží klientův účet příslušnou sumou a zaúčtuje ho ve prospěch svého zrcadlového účtu u korespondenční
banky (1). Banka plátce pošle svému korespondenčnímu zprostředkovateli příkaz o zúčtování (2) a zároveň pošle zprávu bance příjemce o očekávané platbě. Korespondenční banka provede převod příslušné částky z účtu banky plátce na účet banky příjemce (3). V poslední fázi si banka příjemce zatíží svůj zrcadlový účet k účtu u korespondenta (4) a připíše peníze na účet příjemce (5).
Vzácným případem bohužel není ani skutečnost, že neexistuje takový prostředník, u kterého by banka plátce i příjemce měla příslušný účet a celý řetězec zprostředkovatelů se dále natahuje, což je zachyceno ve schématu č. 4, takže samotný převod trvá i několik dnů.
Schéma č. 4 – Mezinárodní platební styk na bázi koresp. vztahů s více prostředníky
Způsob vypořádání mezi bankami, prostřednictvím vzájemných účtů, do značné míry determinuje i způsob kontroly a zajištění likvidity. Ta je většinou dána zůstatkem na příslušném účtu a individuálně dohodnutými podmínkami mezi příslušnými bankami, což přináší značné náklady na realizaci transakce (zejména v nákladech na držení zůstatku na příslušném účtu, či v nákladech na krytí případného salda vzniklého realizací platby).
2.2.3 TARGET
TARGET (Trans-European Automated Real-time Gross-settlement Express Transfer) zahájil svou činnost v lednu 1999 a jde o nadnárodní systém, který zúčtovává platby pouze v euro.
Jedná se o decentralizovaný systém, který vzájemně propojuje národní clearingové systémy při centrálních bankách členských států EU s platebním systémem ECB. Systém má
v současné době 16 členů18. TARGET je velmi spolehlivý, bezpečný, rychlý, velkokapacitní přeshraniční clearingový systém, který funguje jako brutto vypořádací systém v reálném čase, tzn. že zpracování a vypořádání každé operace se provádí kontinuálně v reálném čase. ECB ve své modré knize19 uvádí, že TARGET byl vyvinut ze tří hlavních důvodů. Prvním a hlavním důvodem je umožnit integraci evropského peněžního trhu, tak aby bylo možné co nejlépe provádět měnovou politiku. Dalším důvod bylo zvýšení spolehlivosti a zefektivnění plateb v euro. V neposlední řadě pak vytvoření bezpečného a solidního mechanismu pro zúčtování a vypořádání plateb v reálném čase. Tento systém lze také využít pro řízení likvidity, kde banky mohou na svých účtech držet rezervy. ECB také poskytuje během dne pro své členy tzv. mezidenní bezúročné úvěry, které jsou ovšem plně zajištěné cennými papíry.
K tomu, aby bylo možné posílat peněžní prostředky přes TARGET, je nutné mít přístup ke svému národnímu RTGS20 systému, který spravují místní CB. Přístup do TARGETu pak už není podmíněn velikostí kapitálu. Převody se mohou uskutečňovat jak mezi bankami v jednom členském státě, to mluvíme o tzv. vnitrostátních platbách, tak mezi bankami v různých členských státech, zde jde o mezistátní platby. České banky v současné době nemohou být přímými účastníky tohoto systému, ale platbu mohou zabezpečit prostřednictvím svého korespondenta, který je na systém napojen.
Schéma č. 5 – Přeshraniční platební styk na bázi TARGET
18 Vedle 13 zemí EU, které již zavedly euro, je k systému TARGET připojeno i Dánsko, Švédsko, UK.
19 Kolektiv autorů: Blue Book – Payment and securities settlement systems in the European union, str. 29, ECB, Frankfurt am Main, červen 2001.
20 Real Time Gross Settlement (Hrubé zúčtování v reálném čase).
Zúčtování v systému TARGET podrobně zachycuje schéma č. 5. Poté, co klient své bance předloží příkaz k převodu a banka ho zúčtuje na vrub klientova účtu (1), banka plátce následně předá informace o transakci do NCB (2), která příkaz dále zpracuje (3) a postoupí do zúčtovacího centra ECB (4). Zároveň NCB plátce, prostřednictvím SWIFTu, zašle všechny potřebné informace o transakci NCB příjemce. V ECB pak dojde k zúčtovaní a clearingu požadované částky z účtu NCB pláce na účet NCB příjemce (5). NBC příjemce si zaúčtuje peněžní prostředky ze svého zrcadlového účtu u ECB (6) a připíše je na účet komerční banky příjemce (7), která si transakci zanese do svých účetních knih (8). Nakonec jsou příslušné peníze zúčtovány ve prospěch účtu samotného klienta-příjemce (9).
Problémem TARGETu je nejednotnost softwarové základy, která se u jednotlivých národních RTGS liší. Sjednocení softwarové platformy, sjednocení služeb a následně i sjednocení cen má za cíl nový systém TARGET2, který bude blíže popsán v kapitole 3.2.1.
2.2.4 EURO1
EURO1 je clearingový systém provozovaný Evropskou bankovní asociací (Euro Banking Association, EBA). Jedná se o privátní systém pro přeshraniční a domácí platby v euro, který vznikl v roce 1998 a jehož cílem bylo zefektivnění infrastruktury pro urgentní velkoobjemové platby. Systém zahrnuje více než 70 velkých evropských bank. Účastníky EURO1 mohou být komerční banky působící na území EU s přímým napojením na systém TARGET, které dále splňují podmínky minimálního kapitálu ve výši 1,25 mld. EUR a jsou ohodnoceny dostatečným ratingem21. Na rozdíl od systému TARGET se jedná o nettingový clearingový systém, tzn. že veškeré platební příkazy nashromážděné za celý den se vypořádají najednou až na konci dne, na základě kompenzace mezi členskými bankami systému.
Podmínka přímé účasti v TARGETu je dána důvodem, že konečné zúčtování neprobíhá v samotném systému EURO1, ale právě přes TARGET. Díky netto zúčtování, kdy na konci dne dojde k hromadnému vypořádání platebních příkazů, což nevyžaduje takové náklady na kontrolu, jako při brutto zúčtování a neklade tak velké nároky na likviditu, jsou platby v EURO1 levnější než v systému TARGET.
21 Rating nejméně P2 od Moody´s nebo A2 od S&P, zdroj: www.abe.org.
Schéma č. 6 – Platební styk na bázi EURO1
Pokud se banka plátce rozhodne příkaz zúčtovat přes systém EURO1, postupuje dle kroků zachycených ve schématu č. 6. Banka nejprve odečte požadovanou částku z účtu svého klienta (1), a zašle instrukce, prostřednictvím SWIFT, do počítačového centra EBA (a). Po ukončení obchodního dne EBA spočte a rozešle informace o saldech mezi jednotlivými bankami (b), na základě kterých je provedeno vypořádání prostřednictvím systému TARGET, tzn. banka plátce dá pokyn své NCB (2), která zatíží účet banky odesílatele (3) a dále dá příkaz k zúčtování dané částky ze svého účtu u ECB (4). NCB příjemce, po obdržení peněz na svůj účet u ECB (5), zanese přijatou částku do svých účetních knih (6) a danou transakci zúčtuje ve prospěch účtu KB příjemce (7). NCB pak již informuje komerční banku příjemce o příchozí platbě (8) a ta připíše peníze ve prospěch klientova účtu (9).
2.2.5 STEP1
STEP1 je platební systém, který rovněž spadá pod EBA a jehož činnost byla zahájena v roce 2000. Jeho účastníky jsou všechny členské banky EURO1 a dalším účastníkem může být každá komerční banka EU, jelikož u tohoto systému nejsou stanoveny žádné vstupní podmínky. Systém pracuje na stejné technické platformě jako EURO1, ale je určen pro neurgentní komerční převody nižších částek v euro.
Samotné vypořádání transakce je pak přes systém EURO1 a TARGET, s tím, že platba musí být specifikována třímístným označením ERP (Euro Retail Payment), které identifikuje, že jde o retailovou platbu v euro.
Od EURO1 se liší hlavně tím, že neumožňuje jít do debetu, což také snižuje riziko likvidity.
Provoz tohoto platebního systému je nenáročný, takže provozní náklady jsou nízké a z toho plynou i nízké ceny za přeshraniční převody realizované jeho prostřednictvím.
2.2.6 STEP2
Již začátkem roku 2003 začala EBA přípravy na novém systému, typu ACH22, systému STEP2. Jedná se o systém pro nízkoobjemové neurgentní platby v euro a který navázal na EURO1 a STEP1. V současné době STEP2 zpracovává pouze platby v euro maximálně do výše 50 000,-. Jelikož STEP2 je již plně založen na technologii STP, což odpovídá standardům, které musí PE-ACH (Pan – European Automated Clearing House) splňovat, budu se tomuto systému blíže věnovat v další kapitole.
3 SEPA platební styk 3.1 Právní úprava
Projekt SEPA je postaven na samoregulačních opatřeních, na kterých se dohodli jednotliví členové EPC. Právní základ by ale měl být tvořen již navrženou směrnicí o platebním styku (PSD), kterou předložila Evropská komice v prosinci 2005. Daná směrnice si klade za cíl
„zajistit spravedlivý a otevřený přístup k trhům plateb a zároveň zvýšit a sjednotit ochranu spotřebitele“23. V současnosti si totiž bankovní instituce nemohou konkurovat a nabízet své služby v celé EU, jelikož si každý členský stát EU stanoví svá vlastní pravidla pro provádění plateb. Tato směrnice bude regulovat veškeré platební služby v měnách používaných členskými státy EU, nikoli jen pro euro. Směrnice je závazným právním dokumentem, který musí být pro svou platnost převeden do národní legislativy. Jak již bylo zmíněno, tato směrnice bude tvořit základ pro právní oblast SEPA, ale vznik SEPA na ní není nijak vázán.
Dne 24. dubna 2007 ECB a EK ve svém společném prohlášení oznámily, že „Evropský parlament schválil návrh směrnice o platebních službách (PSD), pro niž už na svém zasedání 27. března 2007 schválila Rada ECOFIN obecný postup. Text směrnice o platebních službách bude nyní předán Radě EU ke konečnému schválení. Členské státy by následně měly tuto směrnici zavést do vnitrostátní legislativy co nejdříve, nejpozději však do 1. listopadu 2009.“24
22 Automated Clearing House.
23 Kolektiv autorů: Tisková zpráva - Prostor jednotných plateb: platby kdekoli v EU provedete stejným způsobem jako doma, IP/05/1514, Brusel, 1. prosinec 2005.
24 Kolektiv autorů: Tisková zpráva - Společné prohlášení Evropské centrální banky a Evropské komise ke schválení směrnice o platebních službách Evropským parlamentem, IP/07/550, Brusel, 24. duben 2007.
Hlavní rozdíl mezi Směrnicí o platebním styku a SEPA spočívá v tom, že Směrnice je závazná pro všechny členské státy EU a jejich národní měny, kdežto SEPA se zaměřuje pouze na platby v euro a má samoregulační povahu. PSD a SEPA se navzájem doplňují. Pokud banky nebudou chtít poskytovat nové nástroje kompatibilní se SEPA, budou připraveny o výhody vyplývající ze SEPA a jen těžko budou čelit nové a velmi silné konkurenci. Z obrázku č. 4 jasně vyplývá, jaké změny bude přestavovat SEPA a nová směrnice PSD.
Obrázek č. 4 – SEPA vs. PSD
Zdroj: Kolektiv autorů: Banks Preparing for SEPA, version 2.2, str. 7, EBA, Paris, leden 2007
3.2 Platební systémy
Cílem SEPA je zabezpečení platebního styku v reálném čase v eurozóně, tzn. vybudování panevropského clearingového centra (PE-ACH). Jde o vytvoření infrastruktury, v níž lze přímo či nepřímo provádět, přijímat, odesílat a vypořádávat veškeré platby v eurech. Do konce roku 2010 by veškerá infrastruktura měla být schopna zpracovávat platební nástroje SEPA a poskytovat tak přeshraniční zúčtování se stejnou kvalitou a rychlostí jako převody vnitrostátní.
Celý prostor eurozóny je tak veliký, že se neuvažuje pouze jediný centralizovaný panevropský clearing. Předpokládá se, že pro velkoobjemové platby bude sloužit hlavně TARGET2, díky jehož brutto způsobu zúčtování bude možnost kontrolovat peněžní prostředky na účtu banky plátce. A systém STEP2, jelikož funguje na netto vypořádání a zúčtovací banka bude nést riziko nelikvidity protistrany, bude určen výhradně pro platby do výše 50 000 EUR. STEP2 by měl postupně převzít funkce systému EURO1 a STEP1, které by pak měly zaniknout. Dále bude mít každá SEPA banka možnost vytvořit nový PE-ACH a je také vysoce pravděpodobné, že malé banky nebudou mít zájem o přímé napojení a využijí
tak tyto služby zprostředkovaně.
Na dalších řádcích blíže popíši jednotlivé možnosti SEPA zúčtování, mezi které patří TARGET2, STEP2, PE-ACH a systém korespondenčních bank.
3.2.1 TARGET2
Platební systém TARGET2 by měl v budoucnu postupně nahradit systém TARGET. V průběhu roku 2004 byly vypracované nové funkcionality systému a návrhy, které předložila skupina třech centrálních bank (Banca d’Italia, Deutsche Bundesbank a Banque de France), která vyvíjí technickou platformu, tzv. jednotnou sdílenou platformu – „SSP“ (Single Shared Platform) pro přenos dat a zpracování, na které má být nový systém založený.
Největším očekáváním je již zmíněná konsolidace současných RTGS systémů, které by měla nahradit společná platforma SSP. Účastníci budou také moci používat vyspělé nástroje pro řízení likvidity, jako je možnost využívání prioritních plateb či držení hotovostních rezerv.
TARGET2 umožní vnitrodenní sdílení likvidity, a to sdružováním jednotlivých účtů na jednom virtuálním. Každý člen skupiny účtů tak může provádět platby ze svého vlastního účtu až do celkového objemu vnitrodenní likvidity, která je k dispozici na účtech skupiny25. Díky tomuto sdružovaní klesne riziko, že by banka neměla dostatečné množství prostředků, platba se neprovedla a došlo by k přetížení systému.
V červnu 2007 eurosystém zveřejnil Čtvrtou zprávu o vývoji TARGET226, ve které potvrdil postupnou migraci a zahájení pilotního provozu na 19. listopad 2007. Pro centrální banky zemí eurozóny je účast v systému povinná, pro komerční banky je založena na dobrovolné bázi. Pro ČNB, stejně jako ostatní nové členy EU, se závazné členství nepředpokládá dříve než vstupem do eurozóny. A vzhledem k tomu, že většina českých bank funguje v rámci nadnárodních bankovních domu, předpokládá se, že se systému budou účastnit nepřímo. Tím se dostáváme k možným přístupům k systému27. Prvním je přístup přímý a platí pro něj stejná kritéria jako byla v původním systému TARGET. Přímí účastníci musí být schopni přijímat a odesílat platby z/do systému a být napojeni na přímé vypořádání u jejich centrální banky.
Na TARGETu2 je možné participovat i nepřímo. To znamená, že platební příkazy jsou vždy zpracovány v systému přes účty přímých účastníků, které napojení zprostředkují. Systém
25 Kolektiv autorů: Zpráva o vývoji systému TARGET2, str.2, ECB, Frankfurtu nad Mohanem, 2005, ISBN 92-9181-540-3 (verze online).
26 Kolektiv autorů: Fourth Progress Report on TARGET2, str. 1, ECB, Frankfurt am Main, červen 2007.
27 Kolektiv autorů: From TARGET to TARGET2, str. 5, ECB, Frankfurt am Main, září 2006.
rozlišuje tři nepřímé účasti, a to jako „klasický“ nepřímý účastník, kterým mohou být úvěrové instituce pouze z EHP. Nebo jako „multi-addressee access“, což je přístup, kterým přímý účastník pověří své dceřiné společnosti a pobočky, aby používaly jeho účet v systému bez jeho účasti. Posledním je „addressable BIC“ přístup, kdy klientovi systému TARGET2 postačí BIC, aby mohl posílat a přijímat platby prostřednictvím přímého účastníka a který se po právní stránce neliší od „klasického“, ale TARGET2 tohoto účastníka nepozná a nemůže čerpat případné výhody.
Rozdíl v zúčtování mezi původním a novým systém TARGET bude spočívat v tom, že platební instrukce bude zaslána přímo do systému TARGET2 a již nebude zpracována lokálními decentralizovanými systémy, jak je znázorněno na schématu č. 7.
Schéma č. 7 – Platební styk na bázi TARGET2
Poté, co banka plátce obdrží příkaz od svého klienta (1), pomocí SWIFTu pošle příkaz přímo do systému TARGET2 (2), kde po cestě dojde k vypořádání (3), banka příjemce si příchozí platbu zúčtuje do svých účetních knih (4) a připíše peněžní prostředky ve prospěch účtu příjemce (5). Celý proces bude již plně automatický a neměl by trvat déle než 3 dny od zadání pokynu plátcem.
V případě české banky, realizující platbu v rámci TARGET2 nepřímo prostřednictvím své mateřské banky, je pak průběh znázorněn schématem č. 8. Dceřiná banka v ČR zde nekomunikuje přímo se zúčtovacím centrem v ECB, ale pouze nepřímo prostřednictvím své mateřské banky, která zde de facto plní roli banky korespondenční. Alternativním případem může být napojení na systém přes svou národní centrální banku.
Schéma č. 8 – Platební styk na bázi TARGET2 prostřednictvím mateřské banky
3.2.2 STEP2
Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, EBA již zavedla STEP2. Jedná se o první clearingový systém, který odpovídá požadavkům panevropského zúčtovacího centra a své služby poskytuje již od dubna 2003. Je to vysoce výkonný, plně automatizovaný systém postavený na nových standardech a vyspělé technologii, určený pro eurové, nízkoobjemové platby neurgentní povahy a jehož účastníkem se může stát jakákoliv banka působící v EU.
Každý účastník systémů EURO1 a STEP1 se může stát přímým účastníkem STEP2.
Přes zúčtovací systém STEP2 přecházejí v současnosti pouze platby do výše 50 000,- eur.
Systém je teda určený především pro obyvatelstvo a podnikatele, jejichž transakce nepřesáhnou tento objem. Jelikož je tento systém již plně automatizovaný, veškeré platby musí obsahovat povinné náležitosti, které ukládá nařízení 2560/2001/ES. Jedná se o již zmiňovaný IBAN a BIC. Zavedením tohoto systému došlo nejen ke snížení nákladů, ale i ke zvýšení komfortu lidí a firem v platebním styku.
Přestože systém STEP2 odpovídá požadavkům SEPA, stále přetrvávají rozdíly mezi domácím a přeshraničním platebním stykem mezi jednotlivými domácími platebními systémy zemí EU. Tyto národní platební systémy jsou ale dostatečně flexibilní a umožní plynulý přechod na systém s jednotnými standardy a jednotnou poplatkovou politikou.
V současné době se přes STEP2 zúčtovávají pouze finanční převody. EBA na svých webových stránkách informovala, že již počátkem třetího čtvrtletí 2006 byla dokončena implementace finančních převodů na STEP2 platformě a počítá se spuštěním od 1. ledna 2008. Od téhož data by měl tento systém zpracovávat i SEPA inkasa, která jsou ve fázi
testování. Do budoucna se předpokládá využití tohoto systému i pro zpracování šeků. Budoucí průběh platebního styku přes systém STEP2 je zachycen na schématu č. 9.
Schéma č. 9 – Platební styk na bázi STEP2
3.2.3 PE-ACH
Jak již bylo, výše v této kapitole zmíněno, bankovní trh nabízí dostatečný prostor pro vznik dalších clearingových systému typu PE-ACH.
EPC definoval, jaké charakteristiky musí PE-ACH splňovat. Jsou jimi neutralita ve vztahu k národním pravidlům, přístupu a k vládě. Musí také garantovat otevřená a transparentní kritéria přístupu pro všechny SEPA banky a dosažitelnost v celé SEPA oblasti, a to jak přímo tak nepřímo. Neméně důležitá je plná součinnost při zúčtování a následném vypořádání finančních převodů a přímých inkas, kdy musí být jasně definovaná pravidla služeb a žádné bariéry vstupu. Mezi další důležité atributy patři jednotná poplatková politika jak pro národní tak i přeshraniční platby a pevně definovaná pravidla pro zúčtování, vypořádání, řízení rizik a bezpečnost. K systému budou mít finanční zprostředkovatelé přístup jak přímí účastníci, tak nepřímí. Tento zjednodušený model je zachycen schématem č. 10 .
Schéma č. 10 – Platební styk prostřednictvím PE-ACH
3.2.4 Systém korespondenčních bank
I nadále bude možné využívat systém korespondenčních bank, avšak vzhledem k možnostem platebních systémů SEPA lze očekávat výrazný pokles využití toho systému pro platby v euro. Naopak pro platby v jiných měnách nebo mimo Evropskou unii bude systém korespondenčních bank hlavním platebním systémem, který bude dále rozvíjen a zejména technicky vylepšován (např. bude zaveden nový XML formát swiftových zpráv).
4 SEPA platební nástroje a jejich p ř ínos
EPC vypracoval schémata jednotlivých celoevropských nástrojů, tzv. Rulebooks (Pravidla), která specifikují hlavní rysy a metodologii jak pro zákazníky, banky, tak i pro poskytovatele infrastruktury. Stále není definitivní konečná podoba, ale od 1.1.2008 by je již měli poskytovatelé bankovních služeb nabízet svým klientům. Vytvoření SEPA především znamená přechod z národních platebních nástrojů, kterými jsou finanční převody, přímá inkasa a platební karty, na panevropské.
4.1 Finan č ní p ř evody
Finanční převody jsou nejvíce rozšířený prostředek bezhotovostních plateb v euro oblasti. Dle jednotlivých národních zvyklostí platí rozdílná pravidla při jejich zúčtování a vypořádání.
SEPA převody budou tvořit standardizovaná pravidla, která definují, že se bude jednat o
neurgentní platbu v euro a v jakékoliv výši28, provedená platba musí být zúčtována maximálně do tří bankovních dnů29, na účet příjemce bude připsána beze srážek a poplatky budou hrazeny typem SHA, tzn. že každá strana si bude hradit náklady své vlastní banky.
Součástí příkazu samozřejmě musí být všechny povinné náležitosti, tak aby platba mohla být zpracována zcela automaticky způsobem STP. Mezi nejdůležitější patří již zmíněný IBAN a BIC. K tomu, aby banka mohla poskytovat služby vyhovující SEPA musí podepsat tzv. SEPA Credit Transfer Adherence Agreement a řídit se dle Pravidel30.
Schéma č. 11 – Průběh platebního příkazu
Schéma č. 11 znázorňuje průběh platebního příkazu. Čas od zadání platebního příkazu plátcem, až do připsání peněz na účet příjemce, by neměl trvat déle než tři dny. Celý cyklus bude spuštěn v den D, kdy plátce předá platební příkaz své bance (1), který banka zkontroluje zda obsahuje všechny povinné náležitosti a pokud má klient dostatek peněžních prostředků, zatíží banka účet plátce (2) a pošle instrukce do clearingového centra (ACH) (3). Ne později než v D+2 musí dojít k vypořádání a ACH připíše peníze na účet banky příjemce (4).
Nejpozději do druhého dne pak budou peníze zaúčtovány ve prospěch beneficianta (5). Celý proces bude plně automatický, tím bude zaručena vyšší bezpečnost a vyšší rychlost zpracování než doposud.
Přínos pro drobné klienty a podnikatele
Platební služby v SEPA budou více univerzální. V dnešním dynamické světě lidé hodněčasu tráví na cestách a je jedno jestli jsou na dovolené, na studijní stáži nebo v zahraničí pracují.
Po zavedení SEPA budou moci mít pouze jeden účet, který bude dosažitelný v celé SEPA
28 Nyní pro přeshraniční platby platí limit do 50 000 euro.
29 Připravovaná směrnice (PDS) dokonce počítá s lhůtou T+1.
30 Kolektiv autorů: Banks Preparing for SEPA, version 2.2 , str. 11, EBA, Paris, leden 2007.
oblasti a který bude zatížen stejnými podmínkami, jako kdyby byl zřízen v domovském státě. V současné době tvoří přeshraniční platby u drobné klientely jen velmi malé procento, ale to je hlavně kvůli vysokým poplatků, které si banky účtují. Díky úsporám z rozsahu a zjednodušení služeb budou pak konečné náklady daleko nižší. I menší klienti se budou moci těšit novým službám, které banky chystají. Namátkou lze třeba zmínit využívání internet bankingu pro přeshraniční platby. Pozadu jistě nezůstanou ani mobilní operátoři, kteří umožní nákupy přes telefon.
Přínos pro korporace
Pro korporace bude zavedení SEPA představovat velké změny. Společnosti si od SEPA slibují zrychlení a zlevnění platebního styku při splatnosti svých závazků. Tento problém ale ani SEPA nevyřeší. Velké společnosti mají ekonomickou sílu a mohou si na trhu diktovat své podmínky. Běžná doba splatnosti faktur je až třicet dnů. Většina, i velkých, dodavatelů je ale na svých odběratelích plně závislá a nezbývá jim, než tyto lhůty akceptovat a své odběratele tak vlastně zdarma úvěrovat.
Podniky i korporace ponesou na zavedení SEPA značnou část nákladů, protože např. budou muset upravit své účetní systémy. Na druhé straně tímto nejspíše dojde k jejich sjednocení a podniky následně budou moci využívat nové služby, jako je například e-invoicing nebo e- reconciliation, což ocení hlavně velké nadnárodní firmy. E-invoicing je elektronický platební systém, kde jsou faktury zasílány zákazníkům přes aplikace elektronického bankovnictví a po jejich přijmutí se automaticky vytvoří platební příkaz. Dojde tak k úspoře času a eliminaci chyb, ke kterým může docházet při manuálním zadávání. Nelze nezmínit, že elektronické zasílání faktur za čas určitě nahradí jejich fyzickou podobu, což velmi ušetří čas a peníze při jejich zasílání. Dodavatelé pak mohou využít služby e-reconciliation, čili elektronické přiřazení platby k faktuře. Systém funguje tak, že jakmile dojde k úhradě vystavené faktury, automaticky se příjemci příchozí peníze spárují s příslušnou fakturou a dojde k aktualizaci databáze.
Přínos pro banky
Zatímco SEPA přínosy pro klienty jsou celkem jasné, výhody pro banky jsou již méně zřetelné. Žádná banka by ale do SEPA neinvestovala, pokud by neviděla budoucí návratnost svých investic. SEPA je pro banky příležitost inovovat nebo vyvinout nové produkty a služby.
Tím, že dojde k sloučení národních trhů, budou moci rozšířit své pole působnosti a získat nové zákazníky. Zvětšením trhu se každopádně zvýší i konkurence a banky tomu budou
muset přizpůsobit i svou cenovou politiku. Tak velký trh umožní třeba bankám specializovat se jen na určitý segment, který by byl v podmínkách národních hranic neefektivní.
4.2 P ř ímá inkasa
Inkasní forma placení existuje většinou na tuzemské bázi, ale pro přeshraniční převody se zatím nevyužívá. Je tedy nezbytností definice platebního příkazu a musí se přesně stanovit pravidla a standardy pro inkasní zpracování plateb pro všechny zúčastněné strany, kterými jsou odesílatel, příjemce a jejich příslušné banky. Pravidla budou platit jak pro opakující se, tak i jednorázové platby v euro. Některé náležitosti se shodují se SEPA převody, jde o bankovní kód BIC, číslo účtu IBAN, zpracování STP a neomezená výše platby v euro. Plátce i příjemce musí mít účet v SEPA bance, v příkazu musí být uvedeny všechny mandatorní informace a délka zpracování by neměla být delší než D+2, vyjma první platby, kde je povoleno D+5. Mezi plátcem a příjemcem platby musí být sepsána SEPA mandátní smlouva.
I zde banka podepisuje smlouvu, tentokrát SEPA Direkt Debit Adherence Agreement a řídí se dle Pravidel31.
Nová pravidla by měla obsahovat dva různé modely. V prvním případě, který je běžný hlavně v Německu a v některých západoevropských zemích, je smlouva mezi plátcem a příjemcem pro zúčtování závazků předána bance příjemce. Banka plátce již nezkoumá konkrétní oprávněnost k inkasu a plátce má právo na bezodkladné vrácení peněz do šesti týdnů od odepsání finančních prostředků z účtu.32
Druhý model se liší tím, že tyto smlouvy spravuje banka plátce. Tento přístup je podobný systému v ČR. Jak uvedla Helena Šrámková, naše zástupkyně v pracovní skupině pro inkasa,
„vzhledem k tomu, že tento způsob je plně automatizovaný a zároveň bez rizik, vyjádřila se většina kolegů pro možnost mít k dispozici v SEPA připravená pravidla pro oba způsoby provádění“33. Rozdíl bude spočívat v tom, že jestliže smlouvy o mandantech budou v úschově banky plátce, která tím pádem bude mít informace o výši limitu, klient pak nemůže uplatňovat nárok na vrácení peněz.34
31 Kolektiv autorů: Banks Preparing for SEPA, version 2.2, str. 17, EBA, Paris, leden 2007.
32 Komise pro platební styk/ČBA: Aktuální vývoj v zóně SEPA, Bankovnictví č. 4/2007, str. 16.
33 Chuchvalcová J.: Příprava na SEPA je z velké části hotová, na euro teprve začíná, Bankovnictví č. 2/2007, str. 15.
34 Komise pro platební styk/ČBA: Aktuální vývoj v zóně SEPA, Bankovnictví č. 4/2007, str. 16.
Schéma č. 12 – Průběh zúčtování inkasa
Jednotlivé kroky zúčtování inkasa jsou patrny ze schématu č.12, kdy nejprve dlužník dá příjemci souhlas s inkasem (1a), u druhého modelu musí ještě plátce informovat svou banku o výši povoleného inkasa (1b). Na rozdíl od příkazu k úhradě, příkaz k inkasu pak dává své bance příjemce platby (2). Banka příjemce předá prostřednictvím systému mezibankovního platebního styku elektronickou formou neúčetní výzvu k inkasu bance plátce (3). V případě druhého modelu, banka plátce zkontroluje, zda je inkaso přípustné, v prvním případě rovnou banka plátce převede prostředky z účtu plátce (4) ve prospěch banky příjemce (5). Banka příjemce pak jen přeúčtuje peníze ve prospěch účtu příjemce inkasa (6).
Pro oba, výše zmíněné, nástroje by měla platit tři základní pravidla35. Nová pravidla by měla umožnit bankám nabízet své vlastní produkty a služby, která budou samozřejmě kompatibilní se SEPA a banky si tak mohou plně konkurovat. Dále by různá národní schémata měla být nahrazena jednotným souborem pravidel a standardů. Bankám se tak otevře příležitost poskytovat své služby v celé SEPA oblasti a nemusí se orientovat jen na svůj národní trh.
Třetí doménou pak je konkurenceschopná infrastruktura tvořena clearingových centrem, kde SEPA uvažuje několik modelů plně kompatibilních se SEPA.
Přínos pro drobné klienty a podnikatele
Inkasní forma placení má řadu výhod. Pro běžné občany spočívají především v jednoduchosti, kdy plátce vydá souhlas s inkasem, a následně jsou peníze z účtu strhávány podle požadavků příjemce. Plátce si může stanovit maximální limit, čímž je zabezpečen proti případnému neočekávanému nadměrnému čerpání finančních prostředků. Inkaso umožňuje platit každý měsíc jinou částku, což je výhoda oproti trvalému příkazu a oproti platbám pomocí
35Kolektiv autorů: Making SEPA a Reality, version 1.3, str. 37, EPC, Brussels, leden 2007.
jednorázových příkazů k úhradě odpadají pravidelné starosti a hlavně riziko opomenutí provedení platby. SEPA občané tak budou moci platit za služby inkasní formou v celé SEPA oblasti. Připravované standardy uvažují i možnost elektronického zřízení inkasa, pomocí elektronického podpisu, takže by plátce ani nemusel navštívit svou banku.
Přínos pro korporace
V některých zemích, např. v Německu, se inkasní forma hodně používá i pro placení ve firmách (v ČR zatím tento způsob placení nyní zvykem) a tyto podniky jistě ocení komfortnější a flexibilnější zpracování svých plateb. Teoreticky se tak nabízí velmi dobrá cesta, jak vybírat peníze od svých zákazníků. Firmám se tak snižuje riziko nesplacení závazku a mohly by tak lépe řídit své cash-flow.
Ještě výraznější přínos přinese implementace SEPA podnikům, které prostřednictvím inkasních plateb vybírají platby od svých zákazníků. Dle současné praxe si totiž zákazník zpravidla musí založit účet u banky v zemi poskytovatele, což často představuje poměrně nepříjemnou obstrukci. S účty dle SEPA bude možno provádět inkasní platby ze všech účtů za stejných podmínek, takže podniky budou moci své služby poskytnout všem zákazníkům, i zahraničním, bez požadavku na založení speciálního, pro dané inkaso technicky a cenově vyhovujícího, účtu.
4.3 Debetní karty
Kvůli existenci velkého množství národních vydavatelů platebních karet, se přístupy v jednotlivých členských zemích velmi liší a jejich karty nelze použít na jiných trzích. Na přelomu roku 2004/2005 EPC představil tzv. rámcovou strukturu platebních karet SEPA (SEPA Cards Framework, SCF), která uvádí, jak vydavatelé a poskytovatelé kartových služeb musejí přizpůsobit jejich současné postupy, aby vyhovovaly SEPA pravidlům, tak aby uživatelé mohli platit jednou kartou a vybírat z jakéhokoliv automatu v celé SEPA oblasti tak efektivně jako doma. Na rozdíl od SEPA převodů a SEPA inkas, SEPA karty budou založeny na již existující technologii. První možností je nahrazení národních pravidel společným mezinárodním rámcem. Druhá varianta připouští vytvoření aliance s jinými kreditními poskytovateli a společné dobytí euro trhů. Další možnost je tzv. co-branding s mezinárodní karetní společností, což již běžně funguje například v České republice, kde je většina debetních karet vydávána pod značkami MasterCard či Visa. Aktuálně se SEPA zabývá pouze
