Posudek vedoucího diplomové práce Jiřího Volného:
Management kvality ve veřejné správě-model CAF
Modernizace veřejné správy z pohledu její organizace i fungování, je v posledních letech otázkou, jíž je věnována pozornost celou řadou teoretických i užitých vědních disciplín a pozadu v tomto směru nezůstává ani správní věda. Vcelku jednomyslně jsou přijímány závěry, že s rostoucí rolí správy se zvětšují nároky na kvalitu její činnosti, což sebou nese i tlak na rozsah prostředků, které je zde třeba vynakládat. Současně je nutno brát v úvahu skutečnost, že veřejná správa jakožto mocenský, regulativní činitel je střídána správou pojímanou co by služba společnosti. To jsou jen některé důvody pro které je věnována pozornost hodnocení kvality činnosti veřejné správy, kam stále více pronikají metody, používané již delší čas v oblasti podnikového managementu.
Z těchto premis, ve stručnosti řečeno, vychází hodnocená diplomové práce J. Volného.
V jejím úvodu autor krátce vymezuje pojem správy se zaměřením na správu veřejnou, provádí její členění podle kritérií používaných především v české správní vědě /D. Hendrych/ a v návaznosti na to porovnává správu s řízením a managementem. Zde snad měl přihlédnout i k dalším definicím veřejné správy, např. ve smyslu organizačním a funkčním a zejména pozitivnímu a negativnímu vymezení.
Na to přechází k definici pojmu management a jeho členění, zejména pak z hlediska obsahového.
Větší pozornost by si zasloužila analýza New Public Managementu /str. 12/ např. pokud se týče objasnění důvodů pro jeho zavádění, možnosti uplatnění, ale i slabé stránky, pro které je vystavován kritice.
Odtud již autor přechází k vlastnímu jádru práce, jímž je hodnocení veřejné správy. Z první subkapitoly /str. 15-16/ by se mohlo zdát, že jako jediné kritérium jsou uvažovány výdaje, v zápětí však tento dojem autor napravuje, když na dalších stránkách postupně rozebírá jednotlivá kritéria hodnocení, které přebírá z Hendrychovy učebnice Správní vědy. Rovněž zde by mohl být ovšem obsažnější, mimo jiné zmínit alespoň základní chyby, resp. omyly, které mohou při hodnocení vznikat.
Dobře je zpracována pasáž o kontrole, v níž však poněkud překvapivě chybí její definice, což však neplatí o vymezení auditu a evaluce, kde jsou provedena i potřebná vymezení.
Na to si autor klade otázku, zda a jak je možno zlepšovat kvalitu fungování veřejné správy, což chápe jako proces nabídky lepších služeb správy. Dosáhnout toho lze podle něj mezi jinými použitím určitých metod a modelů jejího hodnocení, jejichž základ je v oblasti managementu soukromých podniků a u nás dosud nejsou příliš frekventovány. Mezi ně řadí model excelence EFQM, jehož genezi rozebírá, popisuje koncepci a strukturu tohoto modelu a charakterizuje jednotlivá kritéria. Dále se zabývá oceňováním jakosti, přičemž se zaměřuje na aktivity Národní ceny pro jakost České republiky a ISO normy řady 9000. Ve všech případech, třebaže je patrná snaha autora o vystižení základných přínosů i slabých míst, chybí větší důraz na možnosti konkrétního využití v oblasti veřejné správy. Více méně totéž lze říci i o benchmarkingu a metodě Balanced Scoreacard.
Největší pozornost věnuje modelu CAF a to nepochybně i vzhledem k tomu, že se jedná o jediný model hodnocený určený výhradně pro oblast veřejné správy. Autor rozebírá jednotlivá kritéria a způsoby jejich využití, kde se uplatňuje zásada sebehodnocení. Zabývá se též procesem implementace tohoto modelu a to i na několika příkladech realizace ve veřejné správě u nás. Samostatná kapitola pak obsahuje rozbor konkrétních kritérií a subkritérií tohoto modelu.
Ke kladům práce patří to, že je srozumitelně formulovaná, což je umocněno několika instruktivnímu grafy a dobře strukturovaná se snahou po komplexním zachycení problematiky. Přínosem též je přímá účast autora na implementaci modelu CAF v praxi.
Hlavní slabinou je malá provázanost práce na hodnocení v oblasti veřejné správy, což platí, jako bylo ostatně již zmíněno o jejím celku, s výjimkou poslední kapitoly. Některé závěry by bylo vhodné prohloubit a upřesnit a to i v pasážích, kde jsou obecná východiska. Autor též jistě mohl více čerpat z další literatury, zejména též časopisecké, v níž jsou prezentovány konkrétní údaje týkající se hodnocení zejména obcí v uplynulých letech..
Uvedené nedostatky nejsou ovšem zásadního rázu a předloženou práci lze připustit k obhajobě.
V Praze 27. května 2006
Doc. JUDr. Pavel Mates Csc.
