Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodá ř ská
Hlavní specializace: Regionalistika a veřejná správa
Vedlejší specializace: Malé a střední podniky v tržním prostředí
VÝZNAM MALÉHO A ST Ř EDNÍHO PODNIKÁNÍ V ROZVOJOVÝCH PROGRAMECH
MIKROREGIONU KROM ĚŘ ÍŽSKO
diplomová práce
Autor: Veronika Surýnková
Vedoucí práce: PhDr. Jaroslava Kadeřábková, CSc .
Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
V Praze, dne 9. 11. 2006 ………..
podpis diplomanta
Děkuji PhDr. Jaroslavě Kadeřábkové, CSc. za její podnětné rady, připomínky a za odborné vedení při zpracování této diplomové práce.
Rovněž děkuji panu Mgr. Petru Sedláčkovi za vstřícný přístup a
poskytnuté informace o mikroregionu Kroměřížsko.
ANOTACE
Hlavním cílem diplomové práce je postihnout úlohu malého a středního podnikání v rozvojových programech mikroregionu Kroměřížsko.
Diplomová práce je zaměřena na možnosti podpory malého a středního podnikání z prostředků státního rozpočtu České republiky a z prostředků Evropské unie.
V teoretické části práce se zabývám vymezením základních pojmů o malém a středním podniku, charakterizuji podnikatelské prostředí v České republice a uvádím jeho silné a slabé stránky.
Uvádím problematiku regionálního uspořádání a struktury České republiky, základy regionální politiky, formy podpory malého a středního podnikání, ekonomické a sociální přínosy malých a středních podniků.
Jednotlivé kapitoly jsem doplnila aktuálními informacemi v průběhu zpracování diplomové práce.
V praktické části analyzuji prostředí mikroregionu. Zaměřila jsem se na analýzu demografické struktury mikroregionu, jeho vybavenost vybranými druhy zařízení a na analýzu podnikatelského prostředí v mikroregionu. Pozornost jsem zaměřila na programy a projekty v souvislosti s Evropskou unií.
ANNOTATION
The main objective of this thesis is to reach the role of the small and middle scale enterprises in development programmes of Kroměříž microregion.
This thesis is focused on a possibility of supporting the small and middle scale enterprises from Czech republic´s state budget and from European union´s funs resousources.
In the theoretical part of thesis I deal with defining basic concepts concerning small and middle scale enterprises, I describe enterpreneurial environment in Czech republic and its strenght and weak sides. I describe the regional politics, forms of supporting the small and middle scale enterprises and social and economical benefits of small and middle scale enterprises. Each chapter also includes current information.
In the practical part of the thesis I analyze the Kroměříž region´s backround. I focused on a demographic structure analysis, facilities of the microregion, the enterpreneurial
environment and European union´s programmes and projects which are realised in the microregion.
OBSAH
ÚVOD ... 11
1. Vymezení pojmů a teoretická východiska... 13
1.1VYMEZENÍ POJMU MALÝ A STŘEDNÍ PODNIK, PODNIKATEL... 13
1.1.1 Statistické pojetí ... 13
1.1.2 Doporučení komise EU ... 13U 1.1.3 Zákon o podpoře malého a středního podnikání... 14
1.1.4 Klasifikace ČSSZ... 15
1.2PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ... 16
1.2.1 Charakteristika podnikatelského prostředí v ČR... 16
1.2.2 Aktuální stav MSP v ČR ... 19
1.3REGIONÁLNÍ USPOŘÁDÁNÍ A STRUKTURA ČR ... 25
1.3.1 Přirozená regionální struktura... 25
1.3.2 Klasifikace CZ - NUTS... 26
1.4REGIONÁLNÍ POLITIKA... 27
1.4.1 Regionální politika v ČR ... 27
1.4.2 Regionální politika EU... 29
2. Současné trendy v rozvoji MSP... 33
2.1PODPORA MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ V ČR ... 33
2.1.1 Podpora malých a středních podniků poskytovaná z prostředků státního rozpočtu ČR ... 35
2.1.2 Podpora malých a středních podniků – Evropská unie... 37
2.2AKTUÁLNÍ ZMĚNY VOBLASTI PODNIKÁNÍ MSP ... 40
2.2.1 ZAP... 40
2.2.2 Koncepce rozvoje malého a středního podnikání (2007 – 2013) ... 43
3. Malé a střední podnikání a jeho vliv na rozvoj mikroregionu... 45
3.1PŘÍNOSY MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ... 45
3.1.1 Ekonomické přínosy ... 45
3.1.2 Sociální přínosy... 45
3.2MÍSTNÍ SPRÁVA A PODNIKÁNÍ... 46
3.3PODNIKATELÉ JAKO ZDROJ PŘÍJMŮ VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ... 47
4. Analýza podnikatelského prostředí ... 49
4.1CHARAKTERISTIKA ZÁKLADNÍCH ÚDAJŮ... 50
4.1.1 Demografické ukazatele ... 51
4.1.2 Vybavenost mikroregionu vybranými druhy zařízení ... 55
4.1.2.1 Domovní a bytový fond ... 55
4.1.2.2 Technická infrastruktura ... 56
4.1.2.3 Občanská vybavenost... 57
4.1.2.4 Dopravní infrastruktura... 60
4.2ANALÝZA PODNIKATELSKÉHO PROSTŘEDÍ... 60
4.2.1 Charakteristika podnikatelských subjektů... 60
4.2.2 Programy a projekty v rámci EU ... 65
4.2.3 Projekty v rámci OPPP ... 67
5. Možnosti rozvoje malého a středního podnikání v mikroregionu ... 69
5.1ROZVOJOVÉ DOKUMENTY V ÚZEMÍ... 70
5.1.1 Strategický rozvojový plán mikroregionu Kroměřížsko ... 70
5.2ROLE OBCE KROMĚŘÍŽ VMIKROREGIONU KROMĚŘÍŽSKO... 73
5.3INSTITUCE POSKYTUJÍCÍ INFORMAČNÍ SERVIS PRO PODNIKATELE VÚZEMÍ... 76
5.4NÁSTROJE OBCE PRO ROZVOJ PODNIKÁNÍ... 77
5.5PROGRAMY PODPORY MSP V ÚZEMÍ... 79
5.5.1 Operační program Podnikání a inovace (OPPI) ... 79
5.5.2 Regionální operační program NUTS II Střední Morava... 80
5.6ROZVOJ MSP–STRATEGICKÝ INTEGROVANÝ ROZVOJOVÝ PLÁN MIKROREGIONU KROMĚŘÍŽSKO... 80
5.6.1 Rozvojové plochy... 80
5.6.2 Podnikatelský inkubátor... 82
5.6.3 Partnerství představitelů veřejného a soukromého sektoru ... 82
5.6.4 Rozvoj cestovního ruchu mikroregionu Kroměřížsko... 83
6. Případová studie– Bariéry rozvoje podnikatelských aktivit v mikroregionu a možnosti jejich dalšího rozvoje ... 84
6.1SWOT ANALÝZA... 84
6.2MOŽNOSTI DALŠÍHO ROZVOJE MIKROREGIONU... 86
6.2.1 Business Improvement District (BID) ... 86
6.2.2 Aktivní politika zaměstnanosti... 88
6.2.3 Zaměstnávání pracovníků se ZPS... 89
ZÁVĚR ... 93
Seznam použité literatury ... 116
Seznam tabulek a grafů... 118
Seznam příloh... 120
Summary ... 121
Keywords ... 122
JEL Classification ... 123
Přehled zkratek
aj. a jiné
atd. a tak dále
CSF Rámec podpory Společenství
CzechInvest Agentura pro podporu podnikání a investic CzechTrade Česká agentura na podporu obchodu
ČEA Česká energetická agentura
ČEB Česká exportní banka, a.s.
ČMRZB Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s.
ČR Česká republika
ČSSZ Česká správa sociálního zabezpečení DC ČR Design centrum České republiky
DPH daň z přidané hodnoty
EAGGF Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond
EK Evropská komise
ERDF Evropský fond regionálního rozvoje
ESF Evropský sociální fond
EU Evropská unie
FIFG Finanční nástroj pro podporu rybolovu
FO fyzické osoby
HDP hrubý domácí produkt
HNP hrubý národní produkt
HSS EU politika hospodářské a sociální soudržnosti Evropské unie
MSP malé a střední podniky
NRP ČR Národní rozvojový plán ČR
NUTS klasifikace územních statistických jednotek OPPP Operační program průmyslu a podnikání
PO právnické osoby
SF strukturální fondy
SROP Společný regionální operační program srv. srovnej
tj. to je
tzn. to znamená
ÚVOD
Malé a střední podnikání je jedním z významných nástrojů, které hrají roli v aktivitách regionálního rozvoje. Svým působením vytváří sektor malého a středního podnikání zdravé podnikatelské prostředí a ovlivňuje ekonomiku regionu, ale i celého státu. Díky své
schopnosti decentralizovat podnikatelské aktivity napomáhá rychlejšímu rozvoji regionů, menších měst a obcí.
Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na možnosti podpory malého a středního podnikání z prostředků státního rozpočtu České republiky a z prostředků Evropské unie.
Pro toto téma své diplomové práce jsem se rozhodla po absolvování vedlejší specializace Malé a střední podniky v tržním prostředí. Vedlejší specializace mi poskytla širší náhled na problematiku malých a středních podniků, na možnosti jejich dalšího rozvoje
prostřednictvím programů pro podporu malého a středního podnikání. V kombinaci s mou hlavní specializací Regionalistika a veřejná správa jsem se zaměřila na zkoumání významu malého a středního podnikání v mikroregionu.
Záměrem, který ovlivnil výběr tématu mé diplomové práce bylo také postihnout roli samosprávných orgánů, především obcí v rámci sledovaného mikroregionu.
Hlavním cílem diplomové práce je postihnout úlohu malého a středního podnikání v rozvojových programech mikroregionu Kroměřížsko. Dílčím cílem bylo také sledování role, kterou přikládají malému a střednímu podnikání představitelé jednotlivých členských obcí mikroregionu.
Obtížné bylo získávání a shromažďování dat a informací o fungování a o aktuální situaci v mikroregionu Kroměřížsko. Shromážděná data jsem doplňovala empirickým materiálem získaným zejména řízenými rozhovory.
Odborná literatura, i když obsahuje již odborné studie o malém a středním podnikání, zpracování konktrétního mikroregionu je v otázkách malého a středního podnikání zatím sporadické.
V první kapitole diplomové práce se zabývám vymezením základních pojmů o malém a středním podniku, charakterizuji podnikatelské prostředí v České republice a uvádím jeho silné a slabé stránky. Do kapitoly jsem zařadila také problematiku regionálního uspořádání a struktury České republiky, problematiku regionální politiky. Prostřednictvím několika základních bodů chci poukázat na vzájemnou provázanost mezi regionálním rozvojem a sektorem malých a středních podniků.
Ve druhé kapitole diplomové práce se zabývám jednotlivými formami podpory malého a středního podnikání. V této souvislosti poukazuji na aktuální změny v oblasti podnikání malých a středních podniků.
Třetí kapitolu jsem věnovala popisu ekonomických a sociálních přínosů malého a středního podnikání pro rozvoj mikroregionu a poukazuji na jejich roli v rozpočtech obcí.
V praktické části analyzuji demografickou strukturu mikroregionu, vybavenost vybranými druhy zařízení a podnikatelské prostředí. Při analýze podnikatelského prostředí jsem zaměřila pozornost na programy a projekty, které jsou již v území realizovány. Jedná se o programy a projekty v souvislosti s Evropskou unií.
1. VYMEZENÍ POJMŮ A TEORETICKÁ VÝCHODISKA 1.1 Vymezení pojmu malý a střední podnik, podnikatel
Malý a střední podnik (podnikatel) je definován několika způsoby. Můžeme jej vymezit z hlediska statistického, podle doporučení komise EU, podle zákona o podpoře malého a středního podnikání nebo podle klasifikace České správy sociálního zabezpečení (dále jen
„ČSSZ“). Každá z těchto definic má určité společné znaky, ale také řadu odlišností.
Společným znakem pro všechny tyto definice je kritérium počtu zaměstnanců, na jehož základě jsou podniky rozděleny do příslušných velikostních kategorií. Například podle doporučení komise EU jsou podniky rozděleny do čtyř velikostních kategorií na velmi malý, malý, střední a velký podnik. Naproti tomu podle klasifikace ČSSZ jsou podniky rozděleny pouze do dvou velikostních kategorií na malé organizace a organizace. Definice se tedy rozchází v počtu velikostních kategorií a v jejich názvosloví, což je prvním rozdílným rysem v pojmu malého a středního podniku (podnikatele). Na další rozdílné rysy postupně poukazuji při charakteristice pojmu malého a středního podniku (podnikatele) podle jednotlivých definic.
1.1.1 Statistické pojetí
Podle počtu zaměstnanců jsou podniky rozděleny do tří velikostních skupin:
a) malé podniky – počet zaměstnanců je méně než 20, b) střední podniky – počet zaměstnanců je méně než 100, c) velké podniky – zaměstnávají 100 a více zaměstnanců.
Vzhledem k tomu, že první skupina podniků nemá všeobecnou statistickou povinnost, realizuje se šetření v této skupině podnikatelských subjektů výběrovým způsobem.
1.1.2 Doporučení komise EU
Oproti statistickému pojetí, používá komise EU čtyři kvantitativní kritéria klasifikace podnikatelů a podniků:
a) počet zaměstnanců,
b) roční tržby, resp. příjmy (podle toho, zda subjekt vede podvojné nebo jednoduché účetnictví),
c) hodnota aktiv, resp. majetku, d) nezávislost
Tabulka č. 1 Rozdělení velikosti podniků podle doporučení komise EU
Podnik Počet zaměstnanců Obrat (nesmí přesáhnout)
Aktiva (nesmí převyšovat) Velmi malý
(drobný,mikropodnik) do 10 7 mil. EUR 5 mil. EUR
Malý do 50 7 mil EUR 5 mil EUR
Střední do 250 40 mil EUR 27 mil. EUR
Velký překračuje uvedené limity, přičemž v EU velký podnik je do 500 zaměstnanců a nad tuto hranici se hovoří o velmi velkém podniku
Zdroj: Veber, J., Srpová, J. a kolektiv, Podnikání malé a střední firmy, vlastní úprava, str. 10 Abychom mohli zařadit podnik např. do kategorie velmi malý podnik, musí takovýto podnik zaměstnávat méně než 10 zaměstnanců, obrat nesmí přesáhnout 7 mil. EUR a aktiva nesmí přesáhnout 5 mil. EUR.
1.1.3 Zákon o podpoře malého a středního podnikání
Podle zákona č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání jsou kritéria pro zařazení podnikatelů do následujících skupin dána kombinací čtyř atributů:
a) počet zaměstnanců, b) aktiva,
c) čistý obrat, d) nezávislost.
Malé a střední podniky jsou nezávislé pokud 25% a více kapitálu nebo hlasovacích práv nevlastní jeden nebo více podniků, které nesplňují definici malého a středního podnikatele.
Tabulka č. 2 Rozdělení velikosti podniků podle zákona o podpoře MSP Podnikatel Počet zaměstnanců Čistý obrat
(nepřesahuje)
Aktiva (nepřesahují)
Drobný do 10 250 mil. Kč 180 mil. Kč
Malý do 50 250 mil. Kč 180 mil. Kč
Malý a střední do 250 1450 mil. Kč 980 mil. Kč Zdroj: Veber, J., Srpová, J. a kolektiv, Podnikání malé a střední firmy, vlastní úprava, str.11
Z výše uvedené tabulky charakterizujme např. drobného podnikatele. Drobný podnikatel zaměstnává méně než 10 zaměstnanců, čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahuje 250 mil. Kč nebo aktiva nepřesahují 180 mil. Kč.
Povšimněme si, že podle tohoto členění, musí být splněno buď kritérium čistého obratu nebo kritérium pro výši aktiv. Doporučení komise EU požaduje splnění obou těchto kritérií pro zařazení do příslušné velikostní kategorie. Dále si můžeme povšimnout, že zákon nehovoří o velkém podniku, jako je tomu v případě doporučení komise EU. Je to dáno tím, že zákon č.
47/2002 Sb. se vztahuje pouze na podporu malého a středního podnikání, a tudíž vymezuje příjemce podpory, kterými mohou být: drobný, malý nebo malý a střední podnik.
K zákonu č. 47/2002 Sb. se blíže vrátím v dalších částech práce.
1.1.4 Klasifikace ČSSZ
Podle České správy sociálního zabezpečení, zejména podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, jsou podniky rozděleny do dvou velikostních kategorií, přičemž rozhodujícím kritériem je počet zaměstnanců:
a) malé organizace – do 25 zaměstnanců, b) organizace – 25 a více zaměstnanců.
Podle charakteristiky pojmu malého a středního podniku (podnikatele) jsou zřejmé tyto odlišnosti:
- počet velikostních kategorií,
- rozdílné názvosloví příslušných velikostních kategorií,
- rozdílný počet kritérií pro zařazení podniků (podnikatelů) do příslušné velikostní kategorie,
- kritérium počet zaměstnanců neuvádí vždy stejnou hranici počtu
zaměstnaných osob pro zařazení do příslušné velikostní kategorie (shoduje se v případě doporučení komise EU a zákona o podpoře malého a středního podnikání),
- kritéria obrat a aktiva jsou definována ve dvou případech v rozdílném peněžním vyjádření (EUR, Kč),
- oblast použití definice malého a středního podnikání.
Obecně lze říci, že pojetí malého a středního podniku (podnikatele) je rozdílné, pohybujeme- li se v oblasti statistiky, Evropské unie, podpory malého a středního podnikání nebo jej využíváme pro potřeby České správy sociálního zabezpečení.1
1.2 Podnikatelské prostředí
Při zpracování této kapitoly diplomové práce jsem vycházela zejména z internetového portálu www.businessinfo.cz a knižní publikace A. Malach a kol., Jak podnikat po vstupu do EU, Grada 2005.
Malí a střední podnikatelé jsou vysoce citliví na kvalitu podnikatelského prostředí. Úspěch v podnikání je dán úrovní řízení, avšak výsledky podnikání jsou z velké části ovlivněny právě podnikatelským prostředím. To je tvořeno širokou škálou podmínek pro podnikání v oblasti legislativy, v oblasti institucionální a v oblasti fungování trhů. Jedná se o soubor vnějších faktorů, které ovlivňují ekonomické postavení, motivaci a chování konkrétních podnikatelských subjektů. Faktory mohou působit na podnikatelské prostředí krátkodobě nebo v delším časovém horizontu, v určité lokalitě nebo v určitém odvětví. Faktory jako je např. změna legislativních požadavků působí zpravidla plošně po celé České republice.
Kvalitu podnikatelského prostředí tedy posuzujeme jednak pro celou zemi, jednak ve vztahu k určitému regionu nebo odvětví.
Na tvorbě podnikatelského prostředí se podílí státní orgány (zákonodárné sbory,
ministerstva), státem podporované instituce a agentury, soudy, orgány veřejné samosprávy, ale také výzkumná pracoviště a vzdělávací zařízení. Důležitou roli hrají subjekty působící v oblasti peněžnictví (banky, pojišťovny, leasingové společnosti) a podnikatelské
samosprávy (komory, svazy, asociace, spolky). Podnikatelské prostředí představuje jeden ze základních faktorů ekonomického rozvoje.
1.2.1 Charakteristika podnikatelského prostředí v ČR
Česká republika byla do počátku devadesátých let zemí s centrálně plánovaným
hospodářstvím. Postupně se však naše ekonomika transformovala z centrálního řízení na tržní ekonomiku. Velké změny nastaly zejména v rozložení podnikatelských subjektů podle jejich velikosti. Značná část velkých podniků zanikla a vznikaly malé a střední podniky. Ty svou činností přináší pozitivní dopady pro ekonomiku celé České republiky jak
v ekonomické tak sociální oblasti. K přínosům malých a středních podniků (dále jen „MSP“) se blíže vrátím ve třetí kapitole této práce.
1 srv. Veber, J., Srpová, J. a kolektiv, Podnikání malé a střední firmy, Grada Publishing a.s., Praha, 2005
Za silné stránky českého podnikatelského prostředí se považuje:
schopnost státu přitahovat masivní investice velkých podniků ze zahraničí s pozitivními dopady na celkový ekonomický růst a rozvoj trhů pro malé a střední podnikatele,
tradice průmyslové a řemeslné výroby,
vytvořený systém nástrojů podpory MSP, existence specializovaných institucí na podporu podnikání – CzechInvest, CzechTrade, ČMRZB, DC ČR, ČEB, EGAP, Informační místa pro podnikatele,
geografická výhodnost území státu – dostupnost významných trhů,
obecné výhody MSP (pružnost reakce na vývoj na trhu, znalosti lokálních trhů),
relativně vysoká kvalifikace a profesní adaptabilita pracovní síly,
vysoká motivace k výkonu vlastníků firem.2
Kvalitní, podnikatelsky přívětivé prostředí je jednou ze základních podmínek růstu
konkurenční schopnosti podniků a je základním předpokladem růstu konkurenceschopnosti ekonomiky.
V oblasti podnikatelského prostředí ČR se však také setkáváme s řadou bariér, které brání rozvoji malého a středního podnikání, a tím i rozvoji celé ekonomiky státu.
Za nejvíce problematickou oblast českého podnikatelského prostředí se označuje oblast legislativy. Dochází k častým změnám zákonů a k jejich opakovaným novelizacím, obtíže jsou spojené i s problematickým vymáháním práva. Tím dochází k situaci, kdy právní úprava podmínek pro podnikání je v ČR nepřehledná, zákony jsou přijímány s krátkou dobou přípravy před jejich platností, což zhoršuje podnikatelské prostředí. V roce 2004 učinila vláda ČR řadu kroků a přijala určitá opatření v oblasti právní úpravy podnikání (k některým z těchto opatření se vrátím v dalších částech práce).
Je nutné poukázat také na nízkou právní jistotu v obchodních vztazích. Práva věřitele jsou nedostatečně chráněna a to postihuje ekonomickou stabilitu podniků.
Za nedostatečný se považuje přístup podniků k výsledkům výzkumu a vývoje. Projevuje se nízká spolupráce podnikatelských subjektů, včetně MSP, s výzkumnými pracovišti vysokých škol a dalších institucí. To způsobuje omezené inovační aktivity podnikatelů a je ohrožena konkurenceschopnost na zahraničním a domácím trhu.
Za další nejvíce problematickou oblast se považuje nedostupnost vnějších zdrojů financování. Podnikatelská veřejnost označuje za vážnou překážku k rozvoji svých podnikatelských aktivit problematické získání bankovního úvěru. Právě tato skupina
subjektů, která většinou nedisponuje dostatečnou výši vlastních finančních prostředků pro realizaci svých rozvojových podnikatelských záměrů, žádá o pomoc bankovní instituce.
Banky však projevují zvýšenou opatrnost při poskytování úvěrů této kategorii podnikatelských subjektů, a tak se získání bankovního úvěru pro MSP stává obtížné.
Analýzy podnikatelského prostředí vyúsťují v závěr, že veřejná, zejména finanční podpora podnikání, má mimořádný význam pro rozvoj a stabilizaci MSP. V rámci podpory MSP se věnuje zvýšená pozornost možnostem využívání zdrojů z fondů EU. Je také podněcováno širší využívání soukromých a bankovních zdrojů k financování rozvojových potřeb MSP.
Trh práce je jednou z dalších problémových oblastí. Byly zjištěny problémy s kvalifikační strukturou pracovních sil (nedostatek technického personálu), s nízkou mobilitou pracovních sil, se strukturou nezaměstnanosti nebo s nepříznivou tendencí ve vývoji nemocnosti. Rostou výdaje na sociální zabezpečení, kdy lidé jsou demotivování si sami vydělat peníze.
Za složitý se označuje daňový systém, zejména z pohledu nejmenších podnikatelů.
Poukazují na vysoké celkové daňové zatížení zejména odvody na zdravotní a sociální pojištění.
Mezi problematické oblasti našeho podnikatelského prostředí se řadí také: nedostatečná orientace v možnostech podpory MSP, nedostatečný důraz na rozvoj lidských zdrojů, administrativně náročný způsob zakládání nových podnikatelských subjektů a nedostatečná přirozená motivace k podnikání.
Pozitivní skutečností je to, že vláda ČR projednala významný programový dokument Návrhy na zdokonalení podnikatelského a investičního prostředí a zřídila Radu pro rozvoj
podnikatelského prostředí při ministerstvu průmyslu a obchodu. Cílem je zkvalitňování podnikatelského prostředí, přičemž výchozím je analýza překážek a nedostatků
v podmínkách podnikání v ČR. Následná opatření by potom měla postupně přispívat k odstranění zjištěných bariér a nedostatků. Podstatnou roli zaujme rozvoj MSP, zvyšování konkurenceschopnosti tuzemských výrobků posilováním jejich ekonomické stability nebo zvyšování technické a technologické úrovně výroby a vyráběných produktů. V současné době prochází oblast podnikání v ČR řadou změn. Dochází jednak ke změnám legislativních požadavků, k odstranění administrativní náročnosti při zakládání MSP, je kladen důraz na zlepšení komunikace mezi veřejným a soukromým sektorem a na rozvoj malého a středního podnikání. Řada změn vychází z projektu Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu podnikání, ke kterému se vrátím blíže v kapitole 2.4 Aktuální změny v oblasti podnikání MSP.
Také vstup ČR do EU s sebou přinesla řadu změn. Politika České republiky pro rozvoj MSP je již v převážné míře v souladu s politikou EU, přičemž ČR musí respektovat požadavky,
které jsou jí předkládány EU. V tomto případě se konkrétně jedná o požadavky dotýkající se oblasti podnikatelského prostředí, kdy Evropská komise upozornila na nutnost dalšího zlepšení podnikatelského prostředí. Tato upozornění se dotýkají zejména zvýšení efektivity soudních řízení, ochrany věřitelů, zjednodušení registrace podnikatelů a přístupu ke kapitálu.
Významným dokumentem, který spolupodepsala ČR je Evropská charta pro malé podniky. Tento dokument obsahuje závazky členských zemí EU ke zlepšování podmínek pro podnikání. Jde o opatření v oblasti vzděláván pro podnikatelskou veřejnost, levnější a vychlejší založení podniku, zkvalitnění legislativy a předpisů, příznivější daňové a finanční záležitosti, posílení technologické kapacity malých podniků a zavedení úspěšných modelů elektronického obchodání. Hodnocení plnění Chary je prováděno každoročně z iniciativy Evropské komise.3
1.2.2 Aktuální stav MSP v ČR
Dlouhodobým cílem je umožnit fungování sektoru MSP tak, aby tento sektor přispíval ke zvyšování výkonnosti národního hospodářství, jeho technologické úrovni a jeho
konkurenceschopnosti. V neposlední řadě ke snižování nezaměstnanosti. K tomuto účelu se sleduje vývoj sektoru malých a středních podniků.
Používanými měřítky jsou zejména tyto ukazatele:
podíl počtu malých a středních podniků na celkovém počtu podniků v ČR,
podíl počtu zaměstnanců v MSP na celkové zaměstnanosti v ČR,
podíl MSP na vybraných makroekonomických ukazatelích.
Zjištěné výsledky se porovnávají za jednotlivé regiony v rámci státu a dále s výsledky dosahovanými ekonomicky nejúspěšnějšími státy světa a Evropy.
Z tabulky č. 3 Počet ekonomicky aktivních malých a středních podniků můžeme odvodit, že charakteristickým rysem malého a středního podnikání je veliká rozmanitost předmětu podnikání, tzn. působení v široké škále odvětví. Podíl MSP na celkovém počtu podniků v ČR činil za rok 2003 99,81%. V roce 2002 byl tento podíl 99,79%. Nejvyšší počet MSP v roce 2003 byl zaregistrován v odvětví průmyslu, obchodu a služeb. Naproti tomu nejmenší počet MSP v oblasti peněžnictví. Podíl MSP na celkovém počtu podniků v ČR překračuje 99%, a to ve všech odvětvích vyjma oboru zemědělství (98,94%). Nejvýznamnější je tato převaha v oboru pohostinství a služeb, kde podíl dosáhl 99,96%. Celkově došlo k nárůstu MSP oproti roku 2002 o 174 982 podniků. Údaje z roku 2002 viz. Tabulka č. 5 a 6.
Tabulka č. 3 Počet ekonomicky aktivních malých a středních podniků
Malé a střední PO – počet zaměstnanců
0- 249
Podnikající FO
Celkem MSP
Podíl počtu MSP na celkovém počtu
podniků v ČR Údaje za rok
2003
Počet podniků %
Průmysl 25 641 131 608 157 249 99,41
Stavebnictví 6 517 88 756 95 273 99,93
Obchod 55 250 194 857 250 107 99,95
Pohostinství 4 689 47 639 52 328 99,96
Doprava 5 173 40 531 45 704 99,79
Peněžnictví 901 28 998 29 899 99,90
Služby 46 691 268 791 315 482 99,96
Zemědělství 3 578 39 167 42 745 98,94
Celkem 148 440 840 347 988 787 99,81
Zdroj: Veber, J.,Srpová, J. a kolektiv, Podnikání malé a střední firmy, str. 21
Dalším významným ukazatelem, který výrazně ovlivňuje národní hospodářství je počet zaměstnaných osob v MSP a jejich podíl na celkovém počtu zaměstnaných osob v ČR. Tyto ukazatele uvádím v tabulce č. 4 Počet zaměstnanců v ekonomicky aktivních malých a středních podnicích. V roce 2003 bylo v MSP zaměstnáno celkem 1961 osob, a to činilo 62,21% na celkové zaměstnanosti. Podíl zaměstnanosti v MSP na celku v ČR vzrostl oproti roku 2002 o 1,27 procentního bodu. Nárůst zaměstnaných osob zaznamenaly téměř všechna odvětví mimo oblast obchodu (pokles o 2,21%), pohostinství (pokles o 0,34%) a zemědělství (pokles o 0,12%). Z tabulky č. 4 můžeme vidět, že mezi jednotlivými odvětvími jsou
výrazné rozdíly. Podíl zaměstnanců v MSP na celkové zaměstnanosti překračoval v odvětví stavebnictví, obchodu, pohostinství, služeb a zemědělství 80%, avšak v průmyslu pouze 40%
a v odvětví dopravy a peněžnictví pouze 20%. Údaje z roku 2002 viz. Tabulka č. 6.
Tabulka č. 4 Počet zaměstnanců v ekonomicky aktivních malých a středních podnicích Malé a střední PO –
počet zaměstnanců 0- 249 zam.
Podnikající FO
Celkem MSP
Podíl zaměstnanců v MSP na celkovém
počtu v ČR Údaje za rok
2003
Počet zaměstnanců (v tis.) %
Průmysl 543 115 658 49,70
Stavebnictví 128 50 178 80,18
Obchod 294 145 439 80,40
Pohostinství 45 64 109 89,34
Doprava 61 27 88 29,93
Peněžnictví 11 4 15 21,74
Služby 252 86 338 81,45
Zemědělství 120 16 136 85,00
Celkem 1454 507 1961 62,21
Zdroj: Veber, J., Srpová, J. a kolektiv, Podnikání malé a střední firmy, str. 22
Třetím z uvedených ukazatelů, který podává informace o vývoji MSP, je podíl MSP na vybraných makroekonomických ukazatelích, tj. na vývozu (export), dovozu (import), výkonech ekonomiky, přidané hodnotě a hrubém domácím produktu (HDP).4
Podíl MSP na celkovém vývozu představuje více jak 30%, a to od roku 1997 až do 2004.
Podíl MSP na dovozu dokonce převyšuje hranici 50% v letech 1999, 2002 a 2004. 30%
hranici převyšuje také podíl MSP na HDP a v roce 2004 dosahoval tento podíl téměř 35% (v roce 2003 byl podíl dokonce až 35,22%). Velmi důležitým ukazatelem významu MSP v ekonomice je podíl na výkonech ekonomiky a přidané hodnotě. U obou ukazatelů převyšoval podíl MSP hranici 50%. V roce 2004 byl podíl na výkonech 52,15% (nejvyšší byl však v roce 1999 tj. 53,34%) a na přidané hodnotě 52,9% (nejvyšší v roce 1997, tj.
57,36%). Údaje viz. Tabulka č. 5 a 6.
4 HDP se rozumí hodnota zboží a služeb vyrobených na území dané země za jeden rok. HDP můžeme chápat jako hrubý domácí produkt nebo čistý domácí produkt podle toho, zda zahrnuje opotřebení kapitálu tzn. čistý domácí produkt = hrubý domácí produkt – opotřebení kapitálu. Protože změřit
Tabulka č. 5 Počet MSP podle vybraných makroekonomických ukazatelů
Rok Ukazatel Měrná
jednotka 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
Počet
podniků (ks) 657 130 691 736 736 034 746 892 746 127 813 805 988 787 992 132 - PO (ks) 88 275 100 794 105 350 102 476 111 298 134 499 148 440 144 724 - FO (ks) 568 855 590 942 630 684 658 416 634 829 679 306 840 347 847 408 Počet
zaměstnanců (tis.osob) 1 721 1 771 1 890 1 834 1 848 1 902 1 961 1 899 Výkony (mil. Kč) 1733985 1857105 1989996 2175162 2287962 2357755 2575112 2932979 Přidaná
hodnota (mil. Kč) 556 690 603 091 653 018 706 345 728 493 761 198 828 324 960 747 Vývoz (mil. Kč) 263 006 308 352 339 524 416 326 453 403 450 231 467 073 587 211 Dovoz (mil. Kč) 417 323 454 200 506 032 616 472 653 860 690 527 717 887 911 033
Zdroj: Koncepce rozvoje malého a středního podnikání na období 2007 - 2013, příloha č. 2
Tabulka č. 6 Podíl MSP na vybraných makroekonomických ukazatelích (v %)
Ukazatel Rok
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Počet
podniků 99,77 99,78 99,80 99,81 99,81 99,79 99,81 99,85
Počet
zaměstnanců 59,82 56,35 59,12 59,47 59,73 60,94 62,21 61,50
Výkony 52,91 51,73 53,34 52,85 51,44 52,02 52,01 52,15
Přidaná
hodnota 57,36 51,35 53,03 52,60 51,33 52,69 52,06 52,90
Vývoz 36,40 36,25 36,54 36,15 35,74 34,16 34,00 34,30
Dovoz 48,00 48,84 50,74 49,43 47,12 50,33 49,80 52,50
HDP 1) 1) 34,78 31,74 31,12 32,24 35,22 34,92 1)ukazatel nebyl ČSÚ sledován
Zdroj: Koncepce rozvoje malého a středního podnikání na období 2007 –2013, příloha č. 2 Z tabulek č. 5 a 6 a z grafického znázornění vývoje ekonomických ukazatelů si můžeme názorně odvodit vývoj počtu MSP a počtu zaměstnaných osob v MSP od roku 1997 do roku 2004. Obecně můžeme říci, že v obou případech dochází k rostoucí tendenci, avšak objevují se i menší odchylky. Například počet MSP nepatrně poklesl v období 2000 a 2001 o 765
MSP. Rozložení mezi PO a FO je jednoznačné, v každém roce převažuje počet podnikajících fyzických osob nad PO. Významný nárůst MSP byl zaznamenán v roce 2003, kdy se jejich počet přehoupl přes hranici 840 tis. V letech 1999 a 2000 byl zaznemnán pokles v počtu zaměstnaných osob v MSP. V roce 1999 byl počet osob zaměstnaných v MSP 1890 tis., avšak v roce 2000 to bylo pouze 1834 tis. zaměstnaných osob. Poté opět od roku 2000 dochází k rostoucí tendenci v počtu zaměstnávaných osob v MSP. K dalšímu odchýlení od této tendence dochází v období 2003 a 2004, kdy došlo k poklesu o více jak 60 tis.
zaměstnaných osob v MSP. Tento pokles byl vyšší než tomu bylo v období 1999 a 2000.
Grafické znázornění vývoje ekonomických ukazatelů MSP
65713 0 88275 568855
691 736 1007 94 5909 42
736 034 1053
50 6306 84
746892 1024 76 6584 16
746127 1112
98 6348 29
813805 1344 99 679
306
98878 7 148
440 840347
992132 144724
8474 08
0 200000 400000 600000 800000 1000000 1200000 1400000 1600000 1800000 2000000
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 rok
Graf č. 1 Vývoj počtu malých a středních podniků v ČR
Počet podniků - PO - FO
Graf č. 2 Vývoj počtu zaměstnanců v MSP v ČR
1771
1890 1848
1902 1961
1899 1834
1721 1600
1700 1800 1900 2000
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 rok
tis. osob
Graf č. 3 Vývoj výkonů a přidané hodnoty MSP v ČR
2575112 2932979
2357755 2287962 19899962175162 17339851857105
960747 828324 761198 720493 706345 653018 603091 556690
0 500000 1000000 1500000 2000000 2500000 3000000 3500000
199 7
199 8
199 9
200 0
200 1
200 2
200 3
200 4 rok
mil. Kč
výkony přidaná hodnota
Graf č. 4 Vývoj vývozu a dovozu MSP v ČR
587211 467073 450231 453403 416326 339524 308352 263006
911033
717887 690527 653860 616472 506032 454200 417323
0 100000 200000 300000 400000 500000 600000 700000 800000 900000 1000000
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
rok
mil. Kč
vývoz dovoz
Z uvedených údajů vyplývá důležitost malých a středních podniků v ekonomice a
společnosti. Je tedy žádoucí vytvářet příznivé podmínky pro vznik a rozvoj MSP a umožnit jim prosperovat nejen na domácím, ale i na zahraničním trhu. Na základě těchto poznatků o významu MSP podnikla česká vláda řadu kroků. Jednak byl podepsán dokument Evropská charta pro malé podniky, který jak jsem již výše uváděla, zavazuje členské země EU ke zlepšování podmínek pro podnikání. Změny nastaly také v legislativní oblasti a v říjnu roku 2004 schválila vláda projekt Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a
v průběhu podnikání. Česká vláda zavedla také řadu programů pro podporu MSP. Těmto změnám a podpoře malého a středního podnikání se věnuji v druhé části této práce.
1.3 Regionální uspořádání a struktura ČR
V této kapitole uvádím některé základní charakteristiky regionálního uspořádání a struktury ČR, abych mohla zdůraznit význam mikroregionu a jeho provázanost v rámci regionálního uspořádání ČR jako celku. O tyto základy, zejména pak o Klasifikaci CZ – NUTS, se opírám v dalších částech práce v souvislosti s podporou malého a středního podnikání.
1.3.1 Přirozená regionální struktura
Samotná Česká republika je chápána jako makroregion vyššího stupně, který je vnitřně vysoce integrovaný po stránce ekonomické, národnostní a politické. Česká republika se však rozpadá do makroregionů nižšího stupně, které jsou již méně vnitřně integrovány. Jedná se o tyto dva makroregiony:
1) Čechy – výjimečná pozice Prahy,
2) Morava s „českým“ Slezskem – dominance Brna a zvláštní postavení Ostravy.
V regionální struktuře České republiky zaujímají významné postavení tzv. regionální metropole. Jedná se o metropole mezinárodního významu nižšího řádu – Praha, regionální metropole I. řádu – Brno a II. řádu – Ostrava.
Rozsáhlými územními jednotkami jsou tzv. mezoregiony. Jejich typickými znaky jsou nedenní dojížďka za prací, dojížďka do hierarchicky vyšších zařízení služeb a migrace obyvatelstva. Mezoregionálními centry jsou Plzeň (mezoregionální centrum I. řádu s aspirací na regionální metropoli) a Olomouc, Liberec, Hradec Králové, Ústí nad Labem, České Budějovice, Pardubice, Zlín, Karlovy Vary (mezorgionální centra II. řádu). V rámci hierarchie jsou mezoregionální centra spíše podřízena regionálním metropolím a hlavnímu městu. Jejich vnitřní integrace je podstatně nižší než u makroregionů. Z rozdělení můžeme vidět,že jak regionální metropole, tak mezoregionální centra jsou členěna do dvou stupňů (I.
a II. řád).
V rámci přirozené regionální struktury České republiky se dále hovoří o tzv.
mikroregionech. Jedná se o takové územní celky, ve kterých dochází k nejintenzivnějším regionálním procesům. Mezi tyto procesy patří každodenní dojížďka za prací nebo každodenní dojížďka za základními druhy služeb. Typickým znakem pro tuto úroveň je vztah mezi bydlištěm a komplexem základních služeb.5
5 srv. Kolektiv autorů, Úvod do regionálních věd a veřejné správy, Vydavatelství a nakladatelství A.
1.3.2 Klasifikace CZ - NUTS
Klasifikace NUTS byla zavedena Statistickým úřadem Evropských společenství (Eurostat) ve spolupráci s ostatními orgány EU pro potřeby klasifikování jednotné struktury územních jednotek. Klasifikace NUTS se využívá ke statistickému monitorování a k analýzám sociální a ekonomické situace v regionech a pro potřeby přípravy, realizace a hodnocení regionální politiky. Regionální politika Evropské unie spočívá ve vyrovnání hospodářských, sociálních a dalších rozdílů mezi regiony tzv. politika hospodářské a sociální soudržnosti (viz. kapitola 1.4.2 Regionální politika EU). Český statistický úřad proto vypracoval, po dohodě
s Eurostatem, Klasifikaci územních statistických jednotek CZ-NUTS. Označení CZ v názvu klasifikace znamená národní verzi mezinárodního standardu NUTS. Od roku 1988 je klasifikace NUTS používána v legislativě EU zejména pro úkoly spojené s čerpáním ze Strukturálních fondů EU. Klasifikace obsahuje 6 úrovní, které představují velikostní skupiny. Vymezení jednotlivých úrovní NUTS je charakterizováno počtem obyvatel a rozlohou.
Jednotky na území České republiky byly po dohodě s Eurostatem stanoveny následujícím způsobem:
NUTS 0 – vyjadřuje stát. tj. Česká republika,
NUTS I – vyjadřuje území České republiky,
NUTS II – vyjadřuje oblast, tj. 8 sdružených krajů (regiony soudržnosti),
NUTS III – vyjadřuje kraje, tj. 14 vyšších územně samosprávných celků (VÚSC),
NUTS IV – vyjadřuje okresy, tj. 77 okresů,
NUTS V – vyjadřuje obce (cca 6260).
Pro úplnost uvádím v příloze č. 1 Grafické znázornění jednotek NUTS I – III v ČR.
Pro potřeby regionální a ekonomické statistiky se jednotky NUTS používají pro sledování zejména těchto základních ukazatelů:
míra nezaměstnanosti,
regionální HDP,
populační údaje.
Při stanovení úrovně NUTS II došlo většinou ke sdružení dvou i více jednotek NUTS III např. region soudržnosti Střední Morava tvoří Olomoucký a Zlínský kraj. Klasifikace CZ- NUTS je určena především pro statistické účely, dále pro potřeby analytické a pro potřeby poskytování údajů ve vztahu k EU, zejména pro úkoly spojené s čerpáním z tzv.
Strukturálních fondů. Z praktického hlediska se používá pět velikostních jednotek (NUTS I – V), které jsou zároveň územně statistickými jednotkami, pro něž se zpracovávají regionální
operační plány k poskytování podpor ze Strukturálních fondů. Regionální operační plány mají bezprostřední vazbu na jednotky NUTS II a vycházejí z Národního rozvojového plánu ČR. Na přípravu, a posléze realizaci těchto rozvojových plánů pro regiony soudržnosti (NUTS II) je vázáno vytvoření regionálních rad, které fungují podle pravidel EU, tzn.
vybírají kvalitní projekty pro přiznání grantové pomoci z EU - dohlíží na realizaci programů včetně finanční kontroly apod.6
1.4 Regionální politika
Smyslem regionální politiky je podporovat harmonický a vyvážený rozvoj regionů,
snižování nezaměstnanosti a rozvoj lidských zdrojů, snižování regionálních rozdílů, ochrana životního prostředí a zabezpečení rovných příležitostí pro muže i ženy. Regionální politika zaujímá významné postavení v oblasti malého a středního podnikání. Po prostudování této kapitoly vyplyne vzájemné doplnění a provázanost regionální politiky České republiky, EU a sektoru malého a středního podnikání.
1.4.1 Regionální politika v ČR
Regionální politice v České republice nebyla věnována příliš velká pozornost. V roce 1992 bylo přijato usnesení vlády k zásadám regionální hospodářské politiky. Prostřednictvím tohoto usnesení byla regionální politika zúžena v podstatě na podporu malého a středního podnikání v hospodářsky problémových regionech. Nebyla věnována pozornost regionálním a místním orgánům a neřešila se koordinace činností jednotlivých odvětvových ministerstev.
Tím jak se prohlubovaly meziregionální rozdíly, ale i v souvislosti s přípravou vstupu České republiky do Evropské unie, se začala regionální politice věnovat zvýšená pozornost. Od roku 1997 nese za regionální politiku odpovědnost Ministerstvo pro místní rozvoj ČR a také v tomto roce byly zpracovány nové zásady regionální politiky, které již zohledňovaly základní principy regionální politiky Evropské unie.
Zásadním strategickým dokumentem regionální politiky České republiky je Strategie regionálního rozvoje České republiky (dále jen „Strategie“), kterou schválila vláda 14.
července 2000 usnesením č. 713/2000 Sb. Strategie obsahuje zejména analýzu regionálního rozvoje České republiky v uplynulém období za jednotlivá odvětví a za jednotlivé regiony.
Jsou hodnoceny opatření resortů a přístupů regionů, které vedly ke změnám ve sledovaném období. Jsou vymezeny slabé a silné stránky v rozvoji jednotlivých regionů, odvětví a sektorů. Součástí je také strategie dalšího regionálního rozvoje ČR, která stanoví priority a opatření k podpoře rozvoje a vymezuje regiony, kam bude soustředěna podpora státu.
Přijetím Strategie si klade ČR za cíl být plnoprávným, ekonomicky výkonným členem EU
s parametry blížícími se průměru EU ve všech základních kritériích. Těmito základními kritérii je HDP na obyvatele, zaměstnanost, sociální zabezpečení aj. ČR chce být do roku 2010 regionem EU, který dosáhne takové úrovně, že už nebude mít nárok na podporu pro zaostalé regiony a bude nastartován cíl dlouhodobého udržitelného rozvoje. Významným atributem Strategie je prohloubení spolupráce mezi státními, regionálními a místními orgány veřejné správy. Na tento dokument navazují Programy rozvoje krajů ČR vypracovávané na úrovni krajů (NUTS III). Z nich jsou následně odvozeny operační programy na úrovni regionů soudržnosti (NUTS II). Základní správní jednotkou Strategie jsou kraje – regiony NUTS III.
Pro regionální politiku je důležité legislativní zabezpečení. Klíčové jsou zejména zákon č.
129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, zákon č.
272/1996 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních správních úřadech (tzv.
kompetenční zákon) a zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje.
Kompetenční zákon stanovuje působnost a kompetence ústředních správních orgánů (ministerstev) v oblasti podpory regionálního rozvoje. Přímě kompetence má Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (dále jen „MMR ČR“), které je podle tohoto zákona ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky včetně regionální podpory podnikání.
Jelikož podpora regionálního rozvoje má víceoborový charakter, řada ministerstev má ve své působnosti aktivity, které se více či méně dotýkají problematiky regionálního rozvoje.
V případě podpory malého a středního podnikání sehrává důležitou roli Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (dále jen „MPO ČR“). Do působnosti MPO ČR spadá podpora malého a středního podnikání (doplnění této podpory s regionálním obsahem, která je v kompetenci MMR ČR), průmyslová politika a oblast investičních pobídek (rozvoj venkovských a periferních oblastí). Na státní úrovni dochází zejména k zabezpečení legislativních opatření, k zajištění koncepční a výkonné činnosti zákonodárných orgánů a výkonných složek státu a k zabezpečení prostředků ze státního rozpočtu.
Podstatou zákona č. 248/2000 Sb. je vyvážený rozvoj jednotlivých regionů v ČR. Má docházet k proporcionálnímu vývoji jak v celém státě, tak na úrovni regionů, má docházet k plnohodnotnému využití potenciálu každého z regionů (demografický, přírodní,
hospodářský, sociální, kulturní atd.). Pozornost je zaměřena na strukturálně postižené regiony, hospodářsky slabé regiony, venkovské regiony a ostatní regiony, jejichž podporování státem je žádoucí z jiných důvodů.
Regionální politika v ČR je zabezpečována na jednotlivých úrovních územně statistických jednotek NUTS. Úroveň NUTS II (regiony soudržnosti) je reprezentována regionálními
radami7, které zde vystupují v roli řídícího orgánu regionálních operačních programů.
Vypracovávají se programy, které mají být spolufinancovány z předvstupních a
strukturálních fondů EU a jsou plněny úkoly spojené s využíváním finančních prostředků z těchto fondů.
Základním článkem politiky regionálního rozvoje na úrovni NUTS III (kraj) jsou samosprávné úrovně kraje. Jejich úlohou je v rámci samostatné působnosti koordinace rozvoje svého kraje a zajištění zpracování, realizace a kontroly plnění programu rozvoje kraje. Zřizují právnické osoby k podpoře regionálního rozvoje – např. regionální rozvojové agentury. Spolupracují s ústředními úřady státní správy při plnění celostátních úkolů podpory regionálního rozvoje. V rámci zajišťování principu partnerství na regionální úrovni koordinují záměry obcí a sdružení obcí ve věcech podpory regionálního rozvoje nadobecního významu.8
„Úlohou úrovně NUTS IV (okres) bylo dočasné zajišťování některých úkolů spojených s tvorbou a realizací podpory regionálního rozvoje (ve smyslu usnesení vlády č. 258/99 a 511/99 byly okresní úřady zrušeny a jejich činnost byla nahrazena v úrovni pověřených obcí nebo v úrovni krajů).“9
Samosprávné orgány obcí zabezpečují koncepční a výkonnou činnost v oblasti místního rozvoje. Současně participují na realizaci regionálních programů a jsou iniciativními orgány v oblasti řešení nadmístních problémů a definování nadmístních programů.10
Významnou roli při realizaci regionálního rozvoje hrají také poradní a koordinační orgány, rozvojové agentury s celostátní či regionální působností (CzechInvest, CzechTrade, Agentura pro rozvoj podnikání aj.), hospodářské komory, školy nebo nestátní neziskové organizace aj.
1.4.2 Regionální politika EU
V rámci Evropské unie (EU) existují rozdíly mezi regiony v ekonomické a sociální oblasti.
Tyto rozdíly se snaží řešit regionální strukturální politika resp. politika hospodářské a sociální soudržnosti (dále jen „HSS EU“), která představuje jednu z nejdůležitějších politik EU. Prostřednictvím této politiky chce EU přispět k rozvoji zaostávajících regionů, k restrukturalizaci průmyslových oblastí, které se ocitly v obtížné situaci, k ekonomické diverzifikaci venkovských oblastí, kde je zemědělství na ústupu, či k revitalizaci
7 ve smyslu zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje
8 činnost je upravena zákonem č. 129/2000, o krajích (krajské zřízení)
9 kolektiv autorů, Úvod do regionálních věd a veřejné správy, Vydavatelství a nakladatelství A.
Čeněk, s.r.o., Plzeň , 2004, str. 160
10činnost obcí koordinuje zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
zanedbaných městských čtvrtí. Hlavním cílem je vytváření pracovních míst. Jedním slovem se jedná o posílení hospodářské, sociální i územní "soudržnosti".
Pro období 2000-2006 byly Evropskou komisí stanoveny tři cíle:
Cíl 1 – Podpora rozvoje zaostávajících regionů – investice do výroby a na trvale udržitelný rozvoj. Pod tento cíl řadíme regiony, jejichž HDP leží pod hranicí 75% průměru HDP EU.
Cíl 2 – Podpora oblastí potýkajících se s restrukturalizací – patří sem všechny průmyslové, městské a venkovské oblasti, které nespadají pod Cíl 1. Městské oblasti, které usilují o finanční podporu v rámci tohoto cíle musí vykazovat vysokou míru dlouhodobé nezaměstnanosti, narůstající kriminalitu, špatnou úroveň školství nebo zhoršené živností prostředí.
Cíl 3 – Podpora politiky zaměstnanosti a vzdělávání – souvisí s rozvojem lidských zdrojů (rekvalifikace, modernizace systémů vzdělávání, seznamování s novými
technologiemi, atd.). Cílem je celkové snížení nezaměstnanosti.
Základními nástroji HSS EU jsou strukturální fondy (dále jen „SF“) a Fond soudržnosti (dále jen „CF“). SF jsou čtyři: Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF), Evropský sociální fond (ESF), Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond (EAGGF) a Finanční nástroj pro podporu rybolovu (FIFG). Naproti tomu CF je doplňkovým fondem, nikoli fondem
strukturálním. Jedná se o speciální fond, který si klade za cíl pomáhat nejméně rozvinutým členským státům mezi které patří i Česká republika. Fond založila Maastrichtská smlouva v roce 1993 a jeho smyslem je posílit ekonomickou a sociální soudržnost tím, že pomáhá nejméně prosperujícím státům účastnit se hospodářské a měnové unie. V ČR pomoc z CF přímo navazuje na předvstupní pomoc EU pomocí předvstupního nástroje – ISPA.11
Počátečním kritériem v případě CF je, aby hrubý národní produkt (HNP)12 příslušného státu nedosáhl 90 % průměru EU. Fond soudržnosti vstupuje na celé území státu, ale
spolufinancuje nikoliv programy, nýbrž velké projekty v oblasti životního prostředí a transevropských dopravních sítí. Jeho původním cílem bylo, aby náklady na tyto práce nezatěžovaly rozpočet a snahu příslušných zemí splnit podmínky hospodářské a měnové unie.
11 Zařazení ISPA do předvstupních programů podpory poskytovaných EU kandidátským státům je základním předpokladem pro následné úspěšné využití možností CF po vstupu ČR do EU.
Finanční nástroj ISPA je určen pro kandidátské státy v období od roku 2000 do okamžiku jejich vstupu do EU. Je zaměřen na zlepšení úrovně infrastruktury v sektorech dopravy a životního prostředí. Zaměření a procedury jsou analogické s CF.
12 HNP se rozumí hodnota zboží a služeb vyrobená za jeden rok výrobními faktory, které jsou ve vlastnictví občanů dané země.
Aby Česká republika úspěšně čerpala prostředky ze SF a CF musí splnit několik podmínek.
Především se tento proces neobejde bez přípravy strategických dokumentů, které obsahují priority a cíle, k jejichž dosažení budou prostředky vynakládány.
Základním programovým dokumentem pro získání podpory ze SF a CF je Národní
rozvojový plán na léta 2004-2006 (dále jen „NRP ČR“). Obecně platí, že členské státy EU připravují rozvojový plán vždy pro jeden nebo více regionů NUTS II (region soudržnosti), které splňují kritéria zařazení pro Cíl 1 politiky HSS EU. Podle používaného indikátoru (HDP/obyv. v paritě kupní síly) všechny regiony, s výjimkou Prahy, která tento průměr vysoce převyšuje, dosahují méně než 75% průměru úrovně HDP EU (region soudržnosti Praha je způsobilý pro získání prostředků v rámci Cíle 2 a Cíle 3). Hodnoty HDP/obyv. pro jednotlivé regiony NUTS II uvádím v Příloze č. 2 – NUTS II a HDP/obyv. Na základě těchto faktů a na základě doporučení Generálního ředitelství Evropské komise bylo rozhodnuto o zpracování uceleného programového dokumentu pro celý stát, proto hovoříme v případě České republiky o NRP ČR. NRP je připravován pro současné programové období EU (od vstupu ČR do EU v roce 2004 do roku 2006). NRP byl předložen Evropské komisi (EK) 3.
března 2003. Strategie NRP ČR pokrývá oblast nezaměstnanosti a konkurenceschopnosti, které jsou rovněž základními oblastmi politiky HSS EU. Detailní cíle a podmínky čerpání podpory na jejich dosažení v jednotlivých oblastech jsou pak specifikovány v operačních programech (sektorově nebo regionálně zaměřených) a jejich dodatcích. V rámci realizace programů jsou potom uskutečňovány projekty.
Důležitou roli zde hraje Rámec podpory Společenství (CSF – Community Support Framework), který stanovuje počet operačních programů a alokace na jednotlivé operační programy. CSF je rozvojový program resp. dokument, který má charakter smlouvy mezi vládou České republiky a Evropskou komisí. Tato smlouva specifikuje závazek obou stran poskytnout prostředky na dosažení cílů v dokumentu uvedených. Programový dokument CSF zformulovala Evropská komise na základě strategických priorit NRP ČR a po několika měsících vzájemných konzultací byla 18. prosince 2003 zástupci EK potvrzena jeho konečná verze.
SF jsou doplňovány speciálními programy, tzv. Iniciativami Společenství a Inovativními akcemi, které mají za cíl nalézt společná řešení pro problémy ovlivňující všechny země EU.
Iniciativy Společenství jsou čtyři a zaměřují se na řešení problémů, týkajících se většiny nebo dokonce všech členských států a evropských regionů. INTERREG III napomáhá rozvoji přeshraniční, meziregionální a nadnárodní spolupráce, URBAN II podporuje uskutečňování inovačních strategií ve městech a městských čtvrtích, LEADER+ má za cíl pomáhat projektům na rozvoj venkova a EQUAL je zaměřen na boj proti diskriminaci na
trhu práce. ČR, stejně jako ostatní přistupující státy, bude po svém vstupu využívat do roku 2006 pouze iniciativy Interreg III (IIIA – přeshraniční spolupráce (67%), IIIB –
transnacionální spolupráce (27%) , IIIC – meziregionální spolupráce (6%)) a EQUAL.
Inovativní akce se zaměřují na vytvoření prostoru pro testování nových postupů a aktivit založených na technologickém rozvoji a posílení informační společnosti ve vybraných regionech.
V rámci Cíle 1 HSS EU nižší než 1 mld. EUR a zpravidla v rámci Cílů 2 a 3 předkládá členský stát tzv. Jednotný programový dokument (SPD – Single Programming Document). V České republice se setkáváme se SPD pro hlavní město Praha, které byly vyjednány pro Cíl 2 a Cíl 3. Jak jsem již výše uvedla, Praha jako jediný region v České republice je vysoko nad hranicí 75 % průměru HDP EU a nesplňuje tedy kritérium pro zařazení pod Cíl 1 HSS EU. Řídícím orgánem pro SPD pro Cíl 2 je Ministerstvo pro místní rozvoj a pro Cíl 3 Ministerstvo práce a sociálních věcí.13
13 Ministerstvo zahraničních věcí ČR, odbor komunikační strategie, Podporují strukturální fondy a Fond soudržnosti rozvoj regionů?, Praha, 2003
2. SOUČASNÉ TRENDY V ROZVOJI MSP
Snaha ze strany státu řešit problémové regiony přes potenciál malých a středních podniků má tuto podobu. Jednak byly vytvořeny programy pro podporu malých a středních podniků, které nabízí podnikatelům úhradu některých nákladů spojených s jejich podnikatelskou činností, čímž jim umožní jejich rozvoj a snížení nákladů. Kromě finanční stránky je nabízena také informační podpora MSP. Byla vytvořena škála informačních center a internetové portály, které poskytují podnikatelům dostatek informací pro podnikání. Snaha státu se také projevuje v zabezpečování kvalifikované pracovní síly pro malé a střední podniky v oblasti průmyslu, stavebnictví, služeb a obchodu. Podporují se aktivity podnikatelských svazů a sdružení malých a středních podniků a hospodářských komor zaměřené na přípravu učňů a zvyšování odborné kvalifikace pracovníků těchto podniků.
2.1 Podpora malých a středních podniků v ČR
Problematika malých a středních podniků je v kompetenci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (dále jen MPO ČR) s výjimkou regionální podpory, kde je kompetentní Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (dále je MMR ČR). MPO ČR se snaží vytvářet příznivé podmínky pro podporu rozvoje sektoru malých a středních podniků a využívá k tomu především programy podpory malého a středního podnikání. Programy podpory malého a středního podnikání, schválené vládou na období 2005 – 2006 tvoří společně s Operačním programem Průmysl a podnikání (OPPP) a Společným regionálním operačním programem (SROP) komplexní systém podpory malých a středních podniků v České republice.
Programy na podporu malých a středních podniků vznikly již v roce 1992. První právní normou, která se zabývala podporou malého a středního podnikání, byl zákon ČNR č.
299/1992 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání. Od té doby došlo k mnohým změnám. V současné době je aktuální zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání.
Zákon č. 47/2002 Sb. stanoví zásady při poskytování podpory při zahájení podnikatelské činnosti a dále při upevňování ekonomického postavení malých a středních podnikatelů.
Stanoví podmínky pro poskytování podpory (trvalý pobyt nebo sídlo žadatele o podporu na území ČR, naplnění kritérií malého a středního podnikatele, poskytování podpory musí být v souladu s pravidly pro poskytování veřejné podpory, podpora může být v jednotlivých formách použita pouze k účelu stanovenému tímto zákonem a k účelu stanovenému
programy podpory schválenými vládou na základě tohoto zákona) a příjemce podpory (musí splňovat definici malého a středního podnikatele podle Nařízení Komise EU č. 70/2001 v platném znění). Zákon rozlišuje 13 oblastí, kam může být podpora poskytnuta. Jedná se
