Možnosti nahrazení vazby UNIVERZITA KARLOVA

(1)

UNIVERZITA KARLOVA

Právnická fakulta

Tereza Strýhalová

Možnosti nahrazení vazby

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Ingrid Galovcová, Ph.D.

Katedra trestního práva

Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 9. listopadu 2021

(2)

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny a že práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

Dále prohlašuji, že vlastní text této práce včetně poznámek pod čarou má 144 166 znaků včetně mezer.

………

Tereza Strýhalová

V Praze dne 9. listopadu 2021

(3)

Na tomto místě bych ráda poděkovala celé mojí rodině, která mě v průběhu mého studia podporovala a dodávala mi odvahu při skládání zkoušek a dále bych chtěla poděkovat vedoucí mé diplomové práce, JUDr. Ingrid Galovcové, Ph.D. za její cenné rady během psaní této práce.

(4)

Obsah

Úvod ……… 7

1. Vazba a její využívání v trestním řízení ……….. 9

1.1. Pojem vazby ………. 9

1.2. Osoba obviněného a jeho práva ……… 11

1.3. Vývoj právní úpravy institutu vazby ……… 14

1.3.1. Trestní řád z roku 1873 ………. 14

1.3.4. Trestní řád z roku 1960 a jeho významné novelizace ………. 16

1.3.5. Právní úprava institutu vazby v současnosti ………... 17

2. Předpoklady vzetí obviněného do vazby ……… 19

2.1. Materiální předpoklady vazby ……… 19

2.1.1. Útěková vazba ………. 21

2.1.2. Koluzní vazba ……….. 23

2.1.3. Předstižná vazba ……….. 24

2.2. Formální předpoklady vazby ……….. 25

2.2.1. Rozhodnutí o vzetí do vazby ………... 25

2.2.2. Trvání vazby a její přípustná délka ……… 26

3. Možnosti nahrazení vazby v trestním řízení v České republice ……… 29

3.1. Záruka zájmového sdružení občanů nebo důvěryhodné osoby ……….. 31

3.1.1. Vývoj právní úpravy záruky zájmového sdružení občanů nebo důvěryhodné osoby ……… 32

3.1.2. Obsah záruky zájmového sdružení občanů nebo důvěryhodné osoby ……… 32

3.1.3. Zájmové sdružení občanů ……….. 33

3.1.4. Důvěryhodná osoba ……… 34

3.1.5. Pozitiva a negativa záruky zájmového sdružení občanů nebo důvěryhodné osoby ………. 36

3.2. Písemný slib obviněného ……… 36

3.2.1. Vývoj právní úpravy písemného slibu obviněného ………. 37

3.2.2. Obsah písemného slibu obviněného ………. 37

(5)

3.2.3. Rozhodování o písemném slibu obviněného ……….. 38

3.2.4. Pozitiva a negativa písemného slibu obviněného………. 39

3.3. Dohled probačního úředníka nad obviněným ……… 40

3.3.1. Probační úředník a jeho postavení v trestním řízení ……… 41

3.3.2. Obsah probačního plánu dohledu ………. 43

3.3.3. Rozhodování o dohledu probačního úředníka nad obviněným ……….. 44

3.3.4. Pozitiva a negativa dohledu probačního úředníka nad obviněným ……… 44

3.4. Peněžitá záruka (kauce) ……… 45

3.4.1. Vývoj právní úpravy peněžité záruky ………. 46

3.4.2. Rozhodování o peněžité záruce ……….. 48

3.4.3. Pozitiva a negativa peněžité záruky ……… 49

3.5.Předběžná opatření ……….. 50

3.5.1. Vývoj právní úpravy předběžného opatření ……… 51

3.5.2. Jednotlivé druhy předběžných opatření ……….. 51

3.5.3. Pozitiva a negativa předběžných opatření ……….. 52

3.6.Elektronický monitoring ………. 53

3.6.1. Vývoj právní úpravy elektronického monitoringu ………. 54

3.6.2. Elektronický monitoring ……… 54

3.6.3. Pozitiva a negativa elektronického monitoringu ……… 55

4. Možnosti nahrazení vazby v zahraničních státech ……… 57

4.1. Německo ……… 57

4.1.1. Institut vazby v Německu ……….. 57

4.1.2. Možnosti nahrazení vazby v Německu ……….. 58

4.1.3. Porovnání německé právní úpravy s právní úpravou v České republice ……….. 59

4.2. Francie ……….. 59

4.2.1. Institut vazby ve Francii ……… 59

4.2.2. Možnosti nahrazení vazby ve Francii ……… 61

4.2.3. Porovnání francouzské právní úpravy s právní úpravou v České republice ……… 62

4.3. Rakousko ……… 62

4.3.1. Institut vazby v Rakousku ………. 62

(6)

4.3.2. Možnosti nahrazení vazby v Rakousku ……….. 63

4.3.3. Porovnání rakouské právní úpravy s právní úpravou v České republice ……… 64

4.4. Itálie ……… 64

4.4.1. Institut vazby v Itálii ……… 64

4.4.2. Možnosti nahrazení vazby v Itálii ………... 65

4.4.3. Porovnání italské právní úpravy s právní úpravou v České republice ……… 65

4.5. Slovensko ………. 66

4.5.1. Institut vazby na Slovensku ……….. 66

4.5.2. Možnosti nahrazení vazby na Slovensku……… 67

4.5.3. Porovnání slovenské právní úpravy s právní úpravou v České republice ……….. 67

Závěr ……… 69

Seznam použitých zkratek ………. 71

Přehled použité literatury ……….. 72

Monografie ………. 72

Odborné články ……….. 75

Internetové články ……….. 76

Judikatura ……… 78

Právní předpisy ……… 79

Ostatní zdroje ……… 80

Abstrakt – Možnosti nahrazení vazby ……….. 82

Abstract – Means of substitution of custody ……… 83

Název diplomové práce v anglickém jazyce ……… 84

Klíčová slova ……… 84

Keywords ………. 84

(7)

Úvod

Jak z názvu diplomové práce vyplývá je tato diplomová práce zaměřena na institut vazby a možnosti jejího využívání v trestním řízení. Jelikož vazba představuje jedno ze zajišťovacích úkonů, jehož prostřednictvím je zasahováno do osobní svobody obviněného je třeba, aby její uložení bylo oprávněné. Z důvodu skutečnosti, že se jedná o opatření velmi omezující jak pro obviněného, tak i pro jeho rodinu, protože v případě vzetí obviněného do vazby, způsobená újma nepostihne pouze jeho, ale i celé jeho okolí, je třeba, aby orgány rozhodující o vazbě při svém rozhodnutí vycházely ze všech okolností daného případu a pokud existuje mírnější opatření, tak je uložily a zbytečně nevystavovaly obviněného vazbě.

Tyto mírnější opatření by měly být ukládány v případě, kdy jejich uložením se dosáhne splnění účelu trestního řízení, který tyto orgány sledují, ale zároveň se jedná o opatření, které garantují obviněnému, že nebude vzat do vazby a může zůstat na svobodě. Z těchto důvodů představují způsoby umožňující nahradit vazbu velmi významný institut, který by měl být v trestním právu co nejvíce využíván, neboť jeho užitím jsou obviněnému zachována jeho práva, která mu jsou garantována ústavními zákony, ale i mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.

Cílem této diplomové práce je nejenom pojednat o obecných otázkách institutu vazby, ale především představit možnosti jejího nahrazení, které jsou upraveny v trestním řádu a upozornit na možná pozitiva a negativa při jejich využívání. Dalším mým cílem bylo v závěru této práce porovnat právní úpravu vazby a možnosti jejího nahrazení v České republice s právní úpravou v jiných státech a na základě tohoto porovnání, nastínit podobnosti těchto institutů.

Toto téma jsem si zvolila z několika důvodů. Prvním z nich je skutečnost, že již od dětství mě velmi zajímala oblast trestního práva a s tím související vyšetřování trestných činů, přičemž v průběhu studia jsem se snažila volit předměty, které co nejvíce souvisely právě s vyšetřováním trestných činů a touto problematikou, která zahrnuje i otázky vazby a možnosti jejího nahrazení v trestním řízení. Proto při výběru tématu mé diplomové práce jsem nemusela dlouho přemýšlet a rozhodla jsem se právě pro toto téma. Druhým důvodem výběru mé diplomové práce je skutečnost, že tomuto tématu je věnována velká pozornost, a to již po několik let, avšak stále se jedná o téma velice aktuální. Z mého pohledu je tomu tak proto, protože vzetím obviněného do vazby dochází k omezení práv a svobod obviněného, která mu jsou zaručena ústavními zákony, kterými je především Ústava a Listina základních

(8)

práv a svobod, a proto by k těchto zásahům do osobní svobody obviněného mělo docházet co nejméně a pouze na nezbytně nutnou dobu.

Tato práce je celkově rozdělena do čtyř kapitol. Jelikož pro téma mé diplomové práce, kterým jsou možnosti nahrazení vazby je velmi klíčové pojednat i o samotném institutu vazby, aby bylo možné následné způsoby nahrazení vazby lépe pochopit, věnovala jsem první dvě kapitoly nejdůležitějším otázkám souvisejícím právě s institutem vazby.

V následujících kapitolách se už věnuji samotným možnostem nahrazení vazby v trestním řízení, a to jak v České republice, tak i v zahraničí.

První kapitola se věnuje obecně vymezení institutu vazby a jeho využívání v trestním řízení. Druhá kapitola je zaměřena na předpoklady vazby, které musí být u obviněného splněny, aby ho bylo možné do vazby vzít. Tato kapitola je podle mého názoru velmi důležitá pro pochopení tohoto institutu i porozumění následujícím kapitolám, ve kterých se zaměřuji především na možnosti nahrazení vazby v trestním řízení. Hlavní část této práce je věnována možnostem nahrazení vazby v trestním řízení. Tyto způsoby umožnují nahradit vazbu jiným opatřením a nemusí tak dojít k omezení osobní svobody obviněného jeho umístěním ve věznici. Čtvrtá kapitola této práce se věnuje právní úpravě možností nahrazení vazby v zahraničí. Tuto oblast jsem do své práce zařadila z důvodu porovnání možného nahrazení vazby v České republice s právní úpravou těchto způsobů nahrazení v zahraničních státech, přičemž jsem vybrala takové státy, u nichž je zřejmé, že určité rysy těchto institutů budou mít podobné těm, které jsou využívány v České republice.

(9)

1. Vazba a její využívání v trestním řízení

1.1. Pojem vazby

Účelem trestního řádu, který je vyjádřen v § 1 odst. 1 TŘ je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti. Tyto úkoly, které trestní řád ukládá orgánům činným v trestním řízení, vychází z úkolů obecných soudů a státního zastupitelství, jež jsou stanoveny především v Ústavě a dále v zákoně o soudech a soudcích či v zákoně o státním zastupitelství.¹ Aby byl tento účel trestního řízení naplněn, je třeba v jeho průběhu zajistit přítomnost jednotlivých osob, které jsou pro řádný průběh trestního řízení a jeho výsledek potřeba. Jejich přítomnost je zajišťována prostřednictvím procesních úkonů, kterými se významně zasahuje do jejich práv zaručených jim především Ústavou a Listinou základních práv a svobod.²

Instituty zajišťující přítomnost těchto osob během trestního řízení jsou zakotveny v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „TŘ“) a jsou jimi předvolání, předvedení, pořádková pokuta, zákaz vycestování do zahraničí, zadržení, příkaz k zatčení a vazba.³ Tyto úkony je možné použít jak vůči obviněnému, tak některé z nich i proti jiným osobám, jimiž je například svědek, znalec či tlumočník. Avšak pro docílení výše uvedeného účelu trestního řízení je třeba především zajistit přítomnost obviněného, neboť jeho účast má velký vliv na řadu procesních úkonů, které během trestního řízení orgány činné v trestním řízení provádějí (jsou jimi např. výslech, rekognice, vyšetřovací pokus apod.).⁴

V teorii neexistuje žádná všeobecně uznávaná definice pojmu vazby, neboť každá z definic tohoto pojmu pohlíží na tento institut z jiného úhlu pohledu. Za nejvýstižnější

1 JELÍNEK, J. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou: zákon o soudnictví ve věcech mládeže, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, advokátní tarif. 8. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2020, s. 597.

2 JELÍNEK, J. Trestní právo procesní. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2018, s. 308.

3 Viz Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním.

4 FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D. a GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 6. aktualizované vydání. Praha:

Wolters Kluwer, 2015, s. 269.

(10)

vymezení, které zahrnuje všechny atributy vazby, je možno považovat definici Mandáka:

Vazba je institut trestního řízení, s jehož použitím je obviněný na základě rozhodnutí oprávněného orgánu dočasně zbaven osobní svobody, aby mu bylo zabráněno vyhýbat se trestnímu stíhání nebo trestu tím, že by uprchl nebo se skrýval, mařit nebo ztěžovat objasnění věci nepřípustným působením na prameny důkazů, nebo konečně pokračovat v trestné činnosti.⁵

Vazba představuje jeden ze způsobů, jímž je možné zajistit osobu obviněného pro účely řádného průběhu trestního řízení. Její užití však přichází v úvahu při splnění zákonem stanovených podmínek, přičemž pokud nebudou tyto předpoklady vazby naplněny, není možné o vazbě rozhodnout a není možné obviněného do vazby vzít. Ze všech zajišťovacích úkonů, představuje vazba jedno z nejvíce omezujících opatření, kterým trestní řád disponuje k zajištění osoby obviněného pro účely trestního řízení.⁶ Podložit toto tvrzení, že vazba představuje jedno z nejvíce omezujících opatření pro obviněného je možné na základě četných změn trestního řádu a neustále se vzrůstajícího počtu judikatury vydanou Ústavním soudem a Nejvyšším soudem v posledních několika letech, kdy právě velký počet této judikatury se týká zásahů do základních lidských práv a svobod a otázek souvisejících s přípustností a zákonností těchto zásahů.⁷ Z tohoto důvodu je nutné, aby orgán rozhodující o vazbě před jejím uložením obviněnému zkoumal, zda její uložení obviněnému je nezbytně nutné a zda není možné použít jiné opatření k dosažení účelu, který tyto orgány sledují.

Zároveň je tato povinnost vyjádřena i v Listině základních práv a svobod, která zaručuje obviněnému, že do vazby je možné vzít osobu pouze z důvodů a na dobu, kterou stanoví zákon a zároveň pouze na základě rozhodnutí soudu.⁸

Hlavní funkcí vazby je zajištění obviněného, neboť vazba nemůže plnit ani sankční ani výchovnou funkci.⁹ Je tomu tak proto, že ke vzetí obviněného do vazby dochází ještě před vydáním rozhodnutí, zda daný trestný čin spáchal či nikoliv a nelze ho tedy potrestat za jednání, u něhož není ještě prokázáno, zda se ho skutečně dopustil. Nelze vychovávat a pokoušet se o resocializaci někoho, u koho ještě není známo, zda má být takovému

5 MANDÁK, V. Zajištění osoby obviněného v československém trestním řízení. 1. vyd. Praha: Orbis, 1975, s. 65.

6 BRUCKNEROVÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní: multimediální učební text. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 94.

8 Viz § 8 odst. 5 LZPS.

9 HECZKOVÁ, T. Vazba mladistvých. Trestněprávní revue. 2021, č. 2, s. 73.

(11)

výchovnému procesu podroben.¹⁰ Z tohoto důvodu může vazba plnit pouze funkci zajištění, protože cílem jejího uložení je zajištění osoby obviněného pro účely trestního řízení, to znamená především k tomu, aby celý průběh trestního řízení probíhal bez zbytečných průtahů a nebyl ohrožen jeho výsledek či jinak zmařeno vyšetřování daného trestného činu.

Vazbu je třeba odlišit od výkonu trestu odnětí svobody, i když v obou případech dochází k omezení osobní svobody ve věznici, neboť trest odnětí svobody předpokládá vydání odsuzujícího rozsudku.¹¹ Při výkonu vazby musí být na obviněného hleděno stále jako na nevinnou osobu, neboť mu vina dosud nebyla prokázána a nelze s ním zacházet jako by už došlo k jeho odsouzení. Zároveň s ním musí být ve věznici zacházeno takovým způsobem, který je v souladu se zákonem a nesmí s ním být zacházeno ponižujícím či jiným zákonu odporujícím jednáním.

Vazba představuje krajní opatření, které je ukládáno ve výjimečných případech, jež musí být použito pouze tehdy, nelze-li účelu vazby dosáhnout mírnějšími prostředky.¹² Vzetí obviněného do vazby a její trvání musí být vykládáno tak, aby v žádném případě nedocházelo k bezdůvodnému zbavení osobní svobody občana.¹³ Na základě těchto důvodů je třeba, aby orgán rozhodující o vazbě vždy zkoumal, zda není možné vazbu nahradit mírnějším opatřením a dále zda je nutné vazbu obviněnému uložit. Uložení vazby a s tím spojené vzetí obviněného do vazby by mělo být poslední možností v případě, kdy ostatní prostředky k zajištění jeho přítomnosti by byly neúčinné.

1.2. Osoba obviněného a jeho práva

Jelikož do vazby je možné vzít pouze osobu obviněného, je klíčové pojednat o tom, kdo je obviněný a jakými právy v průběhu trestního řízení disponuje. Toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze považovat za obviněného a použít proti němu prostředků daných trestním řádem teprve tehdy, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání.¹⁴ Od okamžiku, kdy je proti této osobě zahájeno trestní stíhání je považován za obviněného, přičemž toto označení mu zůstává až do doby nařízení hlavního líčení před soudem. Zároveň je možné od

10 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. v Praze: C.H. Beck, 2013, s. 735-736.

11 ŠÁMAL, P., RŮŽIČKA, M., VONDRUŠKA, F., NOVOTNÁ, J. a NOVOTNÝ, F. Přípravné řízení trestní. 2. vyd. Praha: Beck, 2003, s. 326.

12 JELÍNEK, J. Trestní právo procesní. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2018, s. 322-323.

13 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 16. května 1963, sp. zn. 3 To 14/63.

14 Viz § 32 TŘ.

(12)

této doby použít proti obviněnému prostředky, které zákon umožňuje orgánům činným v trestním řízení proti této osobě použít.¹⁵ Je třeba mít na paměti, že obviněný nemá v trestním řízení pouze postavení strany, ale trestní řád považuje jeho výpověď za jeden z nejdůležitějších důkazních prostředků, proto je velmi důležité zjistit stanovisko obviněného k předmětu trestního řízení.¹⁶ Zároveň je třeba dodržet pravidla daná trestním řádem, že obviněný nesmí být k výpovědi žádným způsobem donucován a právo vypovídat je jeho osobním právem a v případě, že vypovídat odmítne, nesmí být vyslýchajícími orgány k této výpovědi donucován, a to ani k tomu, aby se doznal ke spáchání trestného činu.¹⁷

V souladu s ustanovením § 12 odst. 6 TŘ je obviněný stranou, proti které se vede trestní řízení a v jeho průběhu může svá práva vykonávat prostřednictvím těch práv, které mu trestní řád k tomuto účelu přiznává. Výčet těchto práv vymezuje § 33 TŘ, přičemž se jedná pouze o základní práva obviněného, neboť řadu práv najdeme i v jiných částech tohoto zákona (např. obviněný má právo žádat, aby mu bylo umožněno provést důkaz v hlavním líčení).¹⁸

Důležitým momentem trestního řízení ještě předtím, než se koná řízení před soudem je výslech obviněného. Takový výslech je prováděn policejním orgánem, přičemž při něm musí být dodrženy pravidla pro provádění výslechu stanovená v trestním řádu. Blíže jsou tato pravidla pro řádný průběh výslechu stanovena v § 91 až § 95 TŘ. Výslech obviněného a následné sepsání protokolu o výslechu můžeme rozdělit do čtyř částí – stádií:

a) úvodní část

b) monolog obviněného

c) dialog mezi orgánem činným v trestním řízením a obviněným d) závěrečná část.¹⁹

16 FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D. a GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 6., aktualizované vydání. Praha:

17 Viz § 92 odst. 1 TŘ.

19 FRYŠTÁK, M. Trestní právo procesní. Vyd. 2. přeprac. Ostrava: Key Publishing, 2009, s. 75-76.

(13)

Cílem výslechu obviněného je zjistit, jaký postoj zaujímá obviněný k předmětu obvinění, která mu jsou sdělena a snažit se zajistit úplné údaje, které mají přispět ke zjištění spáchaného trestného činu nebo alespoň najít důkazy, které by jeho vinu potvrdili či vyvrátili.²⁰

Ačkoliv obviněný disponuje v trestním řízení řadou práv, za nejdůležitější právo je považováno právo obviněného na obhajobu. Účelem tohoto práva je zaručit obviněnému, že skutečnosti na základě nichž je stíhán, budou náležitě a včas objasněny a se stejnou pečlivostí budou vyhledány a objasněny i skutečnosti, které svědčí pro to, že předmětný trestný čin nespáchal.²¹ Orgány činné v trestním řízení tak mají povinnost v souladu s tímto právem vyhledávat nejenom ty důkazy, které jeho vinu potvrzují, ale i ty důkazy vyvracející jeho vinu.

Právo obviněného na obhajobu je součástí zásady zajištění práva na obhajobu vyjádřené v § 2 odst. 13 TŘ podle něhož ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce. Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv. Zavedení této zásady do trestního řádu, má přispět k tomu, že budou náležitě objasněny skutečnosti, které tuto osobu viny zbavují nebo ji alespoň zmírňují.²² Realizace tohoto práva, tj. práva obviněného na obhajobu, jež je zakotvena v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je jednou z klíčových podmínek spravedlnosti trestního řízení a má se uplatnit bez ohledu na to, zda toto právo uplatňuje osoba prvotrestaná či recidivista, zda svědčí osobě s intelektuálními či dalšími duševními schopnostmi průměrnými či nadprůměrnými nebo naopak osobě, u níž jsou obě tyto schopnosti sníženy.²³ Právo na obhajobu má tak být zajištěno každé osobě, a to bez ohledu na její postavení ve společnosti či další okolnosti osoby obviněného.

20 CHMELÍK, J. a BRUNA, E. Dokazování v trestním řízení: trestněprávní a kriminalistické aspekty. Praha:

VČFS, 2018, s. 87.

21 GŘIVNA, T., GERLOCH, A., PRÁŠKOVÁ, H., MLSNA, P., ŠÁMAL, P., KOPECKÝ, M. a TLAPÁK NAVRÁTILOVÁ, J. Právo na obhajobu: teorie a praxe 21. století. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016, s. 18.

23 FRYŠTÁK, M. a POLIŠENSKÁ, P. Dokazování v přípravném řízení: nejvýznamnější judikatura k vybraným tematickým okruhům. Praha: Leges, 2014, s. 79 – 80.

(14)

1.3. Vývoj právní úpravy institutu vazby 1.3.1. Trestní řád z roku 1873

Již úprava účinná v období „první republiky“, stejně tak jako procesní normy platné v jiných státech, vycházela z myšlenky, že vazbu lze považovat za opodstatněnou jen tehdy, jeví-li se být opatřením z hlediska dosažení účelu trestního řízení nezbytným.²⁴ Tento význam vazby přetrvává i v současném vymezení pojmu vazba, kdy je ukládána až jako poslední možnost v momentě, kdy ostatní prostředky jsou již neúčinné. Významným legislativním činem v historickém vývoji trestního práva procesního bylo vydání trestního řádu z 28. května roku 1873 (zákon č. 119/1873 ř. z., jímž se zavádí nový řád soudu trestního, dále jen „trestní řád z roku 1873“), který byl dílem ministra spravedlnosti Julia Glasera.²⁵ Tento trestní řád upravoval pouze vazbu vyšetřovací, přičemž při výkonu této vazby se mělo co nejvíce šetřit osoby a cti obviněného, jakož i omezení jeho práv pouze v té oblasti, kde to bylo pro řádný průběh vyšetřování zapotřebí.²⁶ Okamžik, od kterého se osoba pokládala za obviněného a posléze za obžalovaného, stanovil trestní řád z roku 1873 jiným způsobem než současná právní úprava, přičemž za obviněného byl považován ten, na koho byla ze strany státního zastupitelství podána obžaloba a dále ten, proti němuž bylo navrženo zavedení přípravného vyšetřování.²⁷

1.3.2. Trestní řád z roku 1950

Zákonem o trestním řízení soudním č. 87/1950 Sb. (dále jen „trestní řád z roku 1950“), byla zrušena dosavadní právní úprava trestního řízení, která vycházela z trestního řádu z roku 1873, jehož právní úprava byla založena na liberálních zásadách.²⁸ Účel trestního řádu z roku 1950 byl stanoven v § 1 odst. 1 trestního řádu z roku 1950, dle něhož je účelem tohoto zákona upravit řízení v oboru trestního soudnictví tak, aby trestné činy byly

24 RŮŽIČKA, M. a ZEZULOVÁ, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 519.

25 JELÍNEK, J., UHLÍŘOVÁ, M. Obhájce v trestním řízení. Praha: Leges, 2011, s. 54.

26 Viz § 183 zákona č. 119/1873 Ř. z., jímž se zavádí nový řád soudu trestního.

27 SCHELLE, K. Vývoj trestního řízení. Ostrava: Key Publishing, 2012, s. 38.

28 KUKLÍK, J., ADAMOVÁ, K., BĚLOVSKÝ, P. et al. Dějiny československého práva 1945-1989. Praha:

Auditorium, 2011, s. 114.

(15)

náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona potrestáni. Důvodová zpráva k tomuto trestnímu řádu z roku 1950 proklamovala, že vyšetřování se má dít „pokud možno“ bez omezení osobní svobody obviněného, přičemž v případě, že to nebylo možné, stanovil trestní řád z roku 1950 zajišťovací instituty, které bylo vůči obviněnému možno použít, a to zatčení, zadržení a vazbu.²⁹

Definice osoby obviněného nebyla v tomto zákoně nikde stanovena, přičemž za obviněného byl považován ten, proti komu se řízení vedlo, přičemž toto označení mu zůstávalo až do jeho pravomocného odsouzení. Obviněný měl možnost působit na průběh trestního řízení prostřednictvím svých práv, které měl pro tento účel k dispozici a které zahrnovaly především právo vyjádřit se k rozhodným skutečnostem a důkazům, činit návrhy, zvolit si obhájce a být poučen o svých právech, právo podávat opravné prostředky nebo možnost nahlížet do spisů.³⁰

Velmi důležitou úlohu v trestním řízení sehrával prokurátor, který byl oprávněn rozhodovat o vazbě obviněného, ale i například o provedení osobní či domovní prohlídky a otevírání zásilky.³¹ Do pravomoci prokurátora bylo svěřeno vše, co nebylo samotným rozhodováním soudu o vině a trestu, tedy vše, co tomuto rozhodnutí předcházelo či po něm následovalo, bylo svěřeno do rukou prokurátora.³²

Institut vazby byl v trestním řádu z roku 1950 zakotven v oddíle druhém nazvaném

„Výslech a vazba obviněného“, a to v § 92 až § 107 trestního řádu z roku 1950. Důvody vazby zde byly stanoveny odlišně od současné právní úpravy institutu vazby v trestním řádu.

V trestním řádu z roku 1950 byla stanovena fakultativní i obligatorní vazba. Obligatorní vazba musela být obviněnému uložena v případě, kdy byl podezřelý z trestného činu, na který zákon stanoví trest smrti, trest odnětí svobody na doživotí nebo trest dočasného odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně deset let.³³ Naproti tomu fakultativní vazba, kterou bylo možné uložit obviněnému, uvádí důvody vazby, jež jsou podobné těm důvodům, které známe ze současné právní úpravy trestního řádu, a to útěkovou, koluzní a předstižnou

29 BLÁHOVÁ, I. Rekodifikace trestního práva procesního v letech 1948-1950. Praha: Auditorium, 2017, s.

191.

30 SCHELLE, K., ed. a TAUCHEN, J., ed. Encyklopedie českých právních dějin. Vydání: první. Plzeň:

Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. v koedici s Key Publishing s.r.o., 2015- , s. 626.

31 Tamtéž, s. 625.

32 Tamtéž, s. 625.

33 Viz zákon č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním.

(16)

vazbu. Z výše uvedeného je zřejmé, že důvody vazby se odlišovaly od nynější právní úpravy, když náš trestní řád obligatorní způsob vazby vůbec neupravuje.

1.3.3. Trestní řád z roku 1956

Dalším významným trestním řádem, který je třeba v této diplomové práci zmínit je zákon č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád z roku 1956“), který přinesl podstatné změny, odstraňující dosavadní nejkřiklavější deformace trestního procesu a vytvořil alespoň základní záruky dodržování zákonnosti v trestním řízení.³⁴

Vazba byla v tomto trestním řádu z roku 1956 zakotvena v hlavě čtvrté, oddílu druhém s názvem „Vazba“, a to v ustanovení § 79 až § 84 trestního řádu z roku 1956.³⁵ Do vazby bylo možné vzít pouze osobu, proti níž již bylo vzneseno obvinění a rozhodování o vazbě náleželo do pravomoci soudu a v přípravném řízení do pravomoci prokurátora. Dále bylo do trestního řádu výslovně přidáno ustanovení, které zakotvilo povinnost orgánům činným v trestním řízení použít i další prostředky ke zjištění objektivní pravdy a získání pravdivých důkazů i v případě, že ze strany obviněného dojde k přiznání se, že daný trestný čin spáchal.³⁶

Na svoji dobu znamenal trestní řád z roku 1956 velký pokrok oproti předchozím zákonům a vytvořil koncepci současně platného trestního řízení, avšak i přes to neměl velkého trvání, neboť podle politických direktiv ho bylo třeba přizpůsobit změnám, které přinesla nová Ústava z roku 1960.³⁷

1.3.4. Trestní řád z roku 1960 a jeho významné novelizace

Trestní řád č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „TŘ“) navázal na právní úpravu trestní řízení, která byla upravena trestním řádem z roku 1956, avšak v reakci na soudní praxi padesátých let přinesl několik zlepšení.³⁸ Mezi tyto zlepšení právní úpravy

35 Viz zákon č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním.

37 Tamtéž, s. 65-66.

38 VOJÁČEK, L., SCHELLE, K. a KNOLL, V. České právní dějiny. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s. 641.

(17)

trestního řádu patřily především zakotvení zásady presumpce neviny, která byla v tomto zákoně výslovně formulována, dále byl zde kladen důraz na zásadu objektivní pravdy, ústnosti v řízení před soudy a bezprostřednost dokazování.³⁹ Je třeba však připomenout, že se stále v tomto zákoně vyskytovaly mnohá negativa, přičemž problémy byly spatřovány především z pojetí přípravného řízení, nedostatečné úpravy výkonu vazby či neposkytnutí záruky obviněnému, že vazba bude uvaleno pouze v nezbytných případech a na nezbytně nutnou dobu.⁴⁰

Trestní řád platí až do dnešní doby, avšak jeho text byl do současnosti několikrát novelizován. Je možné potvrdit tvrzení, že vývojem legislativní úpravy, především s přijetím novelizací trestního řádu, došlo k dosažení vysokého úrovně ochrany lidských práv, která v současné době odpovídá jak mezinárodním úmluvám, tak i standardu odpovídajícímu vyspělým zahraničním zemím.⁴¹ Významná je novela trestního řádu provedená zákonem č.

558/1991 Sb., kdy došlo k přesunu nejzávažnějších zásahů do občanských práv a svobod, a to především vzetí obviněného do vazby, nařízení domovní prohlídky, z prokurátora na soud, neboť k tomuto rozhodnutí byl od přijetí tohoto zákona oprávněn pouze soudce, který je orgánem, jež může nejlépe zajistit objektivnost vydání takového rozhodnutí.⁴²

1.3.5. Právní úprava institutu vazby v současnosti

Obecně je právní úprava institutu vazby zakotvena v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, a to v hlavě čtvrté nazvané „Předběžná opatření a zajištění osob a věcí důležitých pro trestní řízení“. Institut vazby je upraven v ustanovení § 67 TŘ až § 74a TŘ, přičemž jsou zde upraveny především důvody vazby, trvání vazby, žádost o propuštění z vazby, nejvyšší přípustná doba trvání vazby či možnosti nahrazení vazby mírnějším opatřením.⁴³

Pokud bychom rozhodovali o vazbě mladistvého, je třeba vzít v úvahu i další zákon, který taktéž upravuje institut vazby, a to zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za

39 VOJÁČEK, L., SCHELLE, K. a KNOLL, V. České právní dějiny. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s. 641. Tamtéž, s. 641.

40 Tamtéž, s. 641.

42 Tamtéž, s. 71.

43 Viz Zákon č. 141/961 Sb., o trestním řízení soudním.

(18)

protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (dále jen

„ZSVM“), kde je institut vazby upraven výslovně v ustanovení § 46 až § 50 ZSVM.⁴⁴ Zvláštním zákonem, v němž je institut vazby upraven je zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, když tento zákon vymezuje svůj účel v ustanovení § 1 zákona o výkonu vazby. Podle

§ 1 zákona o výkonu vazby je účelem zákona upravit podmínky výkonu vazby v trestním řízení, zejména stanovit práva a povinnosti osob ve vazbě, postavení příslušníků a zaměstnanců Vězeňské služby České republiky a dalších osob při zajišťování výkonu vazby a upravit dozor nad tímto výkonem. Tento zákon se však oproti výše uvedeným zákonům zabývá institutem vazby z hlediska jejího výkonu, tj. po vzetí obviněného do vazby.

44 Viz § 46 až § 50 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů.

(19)

2. Předpoklady vzetí obviněného do vazby

Jelikož vazba představuje v trestním řádu krajní prostředek, který mají orgány činné v trestním řízení k dispozici k zajištění osoby obviněného, musí být ke vzetí obviněného do vazby přistoupeno až v momentě, kdy jsou ostatní použité prostředky neúčinné. Avšak ani v tomto momentu to neznamená, že bude rozhodnuto o vzetí obviněného do vazby, neboť vazba je v současné právní úpravě založena na její fakultativnosti a konečné rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby závisí na posouzení rozhodujícím orgánem, který je oprávněn o vazbě rozhodovat. Aby bylo možné přistoupit k rozhodování o vazbě je třeba, aby byly splněny předpoklady vzetí obviněného do vazby, které nazýváme jako tzv. materiální předpoklady vazby.⁴⁵ Pokud nejsou tyto materiální předpoklady vazby splněny, není možné o vazbě obviněného rozhodovat. Kromě materiálních předpokladů vazby rozlišujeme i formální předpoklady vazby, které zahrnují souhrn otázek souvisejících s kompetencemi příslušných orgánů při rozhodování o vazbě, způsoby tohoto rozhodování, možnosti přezkumu vazebních rozhodnutí, ale i procesní práva obviněného, jež jsou specifická pro vazební řízení nebo délku trvání vazby a následky související s překročením jejího maximálního trvání.⁴⁶

Otázky související s předpoklady vzetí obviněného do vazby, představují velice rozsáhlé téma, přičemž v této kapitole se budu soustředit pouze na ty nejdůležitější otázky z této oblasti. Proto předmětem této kapitoly budou zejména důvody vazby, které jsou zakotveny v trestním řádu a dále trvání vazby a její přípustná délka a obsah rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby. Podle mého názoru jsou tyto otázky nejdůležitější pro pochopení daného institutu a následného vymezení možností nahrazení vazby v trestním řízení, které jsou hlavním tématem mé diplomové práce.

2.1. Materiální předpoklady vazby

Materiální předpoklady vazby vymezují podmínky hmotněprávní povahy pro rozhodnutí o vazbě, přičemž zahrnují existenci důvodnosti trestního stíhání, důvody vazby a neexistenci

46 GALOVCOVÁ, I. Vazba v trestním řízení. Praha: Leges, 2020, s. 110.

(20)

okolností, které by vzetí obviněného do vazby vylučovaly.⁴⁷ Tyto podmínky vazby označují souhrn předpokladů vazby, které musí být splněny k tomu, aby orgán rozhodující o vazbě, o vzetí obviněného do vazby mohl rozhodnout. Avšak pokud nejsou tyto předpoklady vazby u obviněného naplněny, není možné o vzetí obviněného do vazby rozhodovat a musí zůstat na svobodě, a to i v případě, že by mohlo dojít k ohrožení řádného průběhu trestního řízení.

Podmínky vzetí obviněného do vazby jsou:

a) jde o osobu, proti které bylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 TŘ) b) je tu některý z důvodů vazby (§ 67 TŘ)

c) obviněný se dopustil trestného činu, u něhož je užití tohoto institutu dovoleno (§

68 odst. 2 TŘ)

d) obviněný se dopustil jednání, pro které se neužije omezující podmínky požadující, aby byl stíhán pro trestný čin vyššího stupně společenské nebezpečnosti (§ 68 odst. 3 TŘ)

e) vazba je v konkrétním případě adekvátním zajišťovacím opatřením.⁴⁸

Trestní řád vymezuje celkem tři důvody vzetí obviněného do vazby, jež jsou vyjádřeny v ustanovení § 67 TŘ a které jsou blíže rozebrány níže, a to útěkovou vazbu, koluzní vazbu a předstižnou vazbu. Zároveň musí být naplněn další podstatný znak vzetí obviněného do vazby, a to, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření. ⁴⁹

Existenci důvodů vazby není třeba dokazovat prostřednictvím důkazních prostředků, to znamená například výpovědí obviněného, svědka, rekognicí, rekonstrukcí či konfrontací, ale postačí i pouze informace získaná z operativně pátracích prostředků nebo podpůrných operativně pátracích prostředků.⁵⁰ Důvodem vazby však nemůže být všeobecný zájem na nerušeném a plynulém průběhu hlavního líčení před soudem a s tím související otázkou

49 Viz § 67 TŘ.

50 NOVOTNÝ, F. a SOUČEK, J. Trestní právo procesní. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s. 165.

(21)

zajištění přítomnosti obviněného.⁵¹ Při posuzování existence důvodů vazby je třeba vycházet především z § 67 TŘ, který výslovně vyžaduje zjištění konkrétních skutečností, jež odůvodňují obavu, pro které může být obviněný vzat do vazby.⁵² Za skutečnost, která odůvodňuje nařízení vazby se považuje jen určitá situace ve vztahu k povaze daného trestného činu či k osobě obviněného.⁵³

2.1.1. Útěková vazba

Prvním typem vazby vyjádřeným v § 67 písm. a) TŘ je útěková vazba. Útěková vazba přichází v úvahu v případě, kdy z jednání nebo dalších konkrétních skutečností obviněného vyplývá důvodná obava, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest.⁵⁴ Důvod této vazby je naplněn v momentě existence skutečnosti, která odůvodňuje reálnou obavu z toho, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul.⁵⁵ Avšak útěkovou vazbu je možné využít pouze za účelem zamezení tohoto reálného rizika, že by ze strany obviněného mohlo dojít k útěku nebo skrývání se.⁵⁶ Nelze nutnost zabezpečit přítomnost obviněného při hlavním líčení ani všeobecný zájem na jeho nerušeném a plynulém průběhu považovat samy o sobě důvodem pro vzetí obviněného do vazby.⁵⁷ Důvody útěkové vazby tak musí spočívat v jiných argumentech než je nutnost zajištění přítomnosti obviněného na úkonech hlavního líčení.

Soudní praxe rozumí pojmem „uprchne“ útěk obviněného do ciziny, kdežto pod pojem „bude se skrývat“ ukrývání obviněného v tuzemsku.⁵⁸ Nelze však spatřovat důvod útěkové vazby v samotné skutečnosti, že obviněný může kdykoliv opustit území České

51 Nález Ústavního soudu ze dne 22. května 2013, sp. zn. I. ÚS 2183/12.

53 Nález Ústavního soudu ze dne 10. prosince 1997, sp. zn. II. ÚS 347/96.

54 Viz § 67 písm. a) TŘ.

56 Nález Ústavního soudu ze dne 28. července 2014, sp. zn. I. ÚS 1694/14.

58 VANTUCH, P. Obhajoba obviněného. 3. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 277.

(22)

republiky, neboť svoboda pohybu je ústavně zaručena a z důvodu realizace tohoto základního práva obviněného, není možné dovozovat, že jsou u něj splněny důvody útěkové vazby.⁵⁹ Za skutečnost odůvodňující vzetí obviněného do vazby nemůže být akceptováno pouze to, že obviněný je cizím státním příslušníkem, což vytváří pouze abstraktní možné nebezpečí, nikoli konkrétní skutkově podloženou hrozbu, která by mohla být vazbou odstraněna.⁶⁰ Dále nelze považovat za důvod útěkové vazby každou snahu obviněného o cestu do ciziny s platnými cestovními doklady, dočasné vzdálení se z místa bydliště nebo změnu zaměstnání, byť tato změna nebyla orgánům činným v trestním řízení ze strany obviněného nahlášena.⁶¹

Druhým důvodem útěkové vazby je obava z hrozícího vysokého trestu. Hrozbu vysokým trestem lze odůvodnit uložením útěkové vazby pouze v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností, jež opodstatňují důvodnost podezření ze spáchaného zvlášť závažného zločinu, lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem osmi let. Navíc za důvod útěkové vazby není možné považovat samotnou hrozbu vysokým trestem, neboť samotná hrozba vysokým trestem není konkrétní skutečností, která by zakládala obavu z jednání spočívající v útěku obviněného.⁶² Dále nelze důvod tohoto druhu vazby spatřovat v každém případě, kdy hrozí obviněnému vysoký trest, to by totiž znamenalo, že v jakémkoliv případě hrozby vysokého trestu, by u obviněného byla dána existence útěkového vazebního důvodu, a to bez nutnosti dále zkoumat podrobnější okolnosti daného případu.⁶³ Předmětný důvod útěkové vazby nelze ani spatřovat jen s odkazem na horní hranici trestní sazby, tak jak je stanovena ve zvláštní části trestního zákoníku.⁶⁴ S ohledem na výše uvedené je tedy nutné, při zkoumání toho, zda je u obviněného dán důvod útěkové vazby přihlížet nejen ke všem okolnostem konkrétního případu, ale i k osobě obviněného.

59 Nález Ústavního soudu ze dne 21. června 2000, sp. zn. I. ÚS 645/99.

60 Nález Ústavního soudu ze dne 21. června 2000, sp. zn. I. ÚS 645/99.

61 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 740.

62 Nález Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03.

63 Nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 432/01.

64 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. prosince 1993, sp. zn. 7 To 251/93.

(23)

2.1.2. Koluzní vazba

Dalším typem vazby je koluzní vazba, která je vyjádřena v § 67 písm. b) TŘ. Důvody této vazby jsou naplněny v případě, kdy existuje důvodná obava, že obviněný bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. V zákoně jsou tyto důvody uvedeny také demonstrativně, jako je tomu v případě útěkové vazby. Argumentem pro vzetí obviněného do vazby, může být i jakýkoliv jiný záměr obviněného, který je způsobilý mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání.⁶⁵ Tyto konkrétní skutečnosti musí být však dostatečným a rozumným podkladem pro opodstatnění obavy, že ze strany obviněného by mohlo dojít k maření trestního řízení, avšak nelze je zároveň interpretovat v tom smyslu, že pokud nedojde ke vzetí obviněného do vazby, bude zcela jistě působit na dosud nevyslechnuté svědky.⁶⁶

V případě tohoto vazebního důvodu tedy nestačí pouhá domněnka či obava z toho, že obviněný bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněného nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nýbrž je třeba těmito

„konkrétními skutečnostmi“ rozumět konkrétní argumentaci ohledně povahy důkazů, které je nutno provést, jakož i analýzu okolností, jež svědčí pro možnost působení na tyto osoby či jiné maření trestního stíhání ze strany obviněného.⁶⁷ Koluzní důvod vazby však musí být založen na aktivním jednání obviněného, například jednání, při němž byl přistižen jak ničí kompromitující důkazy, nabízí úplatek znalci či zná osoby, které nebyly dosud ztotožněny a nemohly být předvolány jako svědci.⁶⁸

Pod pojmem „působení na svědky nebo spoluobviněné“ se rozumí buď přímé nebo zprostředkované ovlivňování svědků s motivem mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, přičemž jednání obviněného může záležet v přemlouvání, aby nevypovídali pravdu, vzájemná dohoda se svědky či spoluobviněnými, podplácení svědků

67 Tamtéž.

68 KRUPKA, V. Trestní právo procesní. 3. vyd. Praha: Armex, 2010. 198 s. Skripta pro střední a vyšší odborné školy, s. 74.

(24)

či spoluobviněných či vyhrožování svědkům či spoluobviněným.⁶⁹ Obava vyplývající z působení obviněného na dosud nevyslechnuté svědky může spočívat i ve skutečnosti, že existuje dosud nevyslechnutý svědek, který ještě nevypovídal a jeho výslech může zásadně změnit dosavadní výsledky trestního řízení a přispět tak k dalšímu objasnění dané věci.⁷⁰

Koluzní důvod vazby však nemůže být založen na skutečnosti, že je v rámci vyšetřování nutné provést řadu důkazů nebo že obviněný vypovídal rozdílně od zjištěných skutečností, nýbrž pouze tím, že existují konkrétní skutečnosti, jež odůvodňují obavu, že by obviněný na svobodě mohl ovlivňovat dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání.⁷¹

2.1.3. Předstižná vazba

Posledním typem vazby je předstižná vazba, jejíž důvod je vyjádřen v § 67 písm. c) TŘ. Tento typ vazby přichází v úvahu v případě, kdy existuje důvodná obava, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro níž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil. Předstižná vazba je označována jako „mimoprocesní vazba“, neboť směřuje proti obviněnému, u něhož vznikla obava z opakování, případně z dokonání trestného činu.⁷² Důvody předstižné vazby jsou stanoveny taxativním způsobem a zároveň tyto důvody představují aktivní jednání obviněného, proto tato vazba přichází v úvahu jen u úmyslných trestných činů.⁷³

Existenci důvodu této vazby záležejícího v obavě z opakování trestné činnosti, lze posuzovat pouze z hlediska pokračování ve stejné trestné činnosti, jako je ta trestná činnost, pro níž je obviněný stíhán, tedy obava z nebezpečí, že obviněný opakuje týž trestný čin nebo spáchá trestný čin téže povahy.⁷⁴ Opakováním trestné činnosti, pro níž je obviněný stíhán,

69 VICHEREK, R. Koluzní důvod vazby. In: Epravo.cz [online]. 2012. [citováno 15. října 2021]. Dostupné na https://www.epravo.cz/top/clanky/koluzni-duvod-vazby-85623.html

70 FENYK, J., HAVLÍK, T. a RŮŽIČKA, M. Rozhodnutí a stanoviska k trestnímu řádu, 1918-2004. 2. vyd.

Praha: Beck, 2004, s. 235, nález Ústavního soudu ze dne 15. září 1994, sp. zn. II. ÚS 138/1993.

73 MANDÁK, V. Předstižná vazba s přihlédnutím k novele trestního řádu z roku 1995, Bulletin advokacie.

2004, č. 4, s. 24.

74 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 1995, sp. zn. 7 To 2/95.

(25)

zde však není myšleno pokračování v trestném činu ani další útoky u téhož hromadného trestného činu či udržování protiprávního stavu u trvajícího trestného činu.⁷⁵

2.2. Formální předpoklady vazby

Zatímco výše uvedené materiální předpoklady vazby vymezují souhrn podmínek, které musí být splněny, aby bylo možné o vzetí obviněného do vazby rozhodnout, tak formální předpoklady vazby zahrnují kromě kompetencí rozhodovacích orgánů při rozhodování o vazbě i například možnosti přezkumu rozhodnutí o vazbě, procesní práva obviněného a délku trvání vazby a následky spojené s překročením maximální doby trvání vazby.⁷⁶ Tyto předpoklady vazby tedy vymezují souhrn otázek, jež se týkají procesního postupu příslušných orgánů činných v trestním řízení a dále procesních úkonů, jež činí obviněný či další oprávněné osoby.⁷⁷

2.2.1. Rozhodování o vzetí obviněného do vazby

Jelikož vazba představuje institut umožňující zasáhnout do práv obviněného do značné míry a omezit ho tak v užívání jeho osobní svobody, která je mu zaručena ústavními zákony, je třeba pravomoc o vzetí obviněného do vazby svěřit do rukou k tomuto rozhodnutí oprávněnému orgánu. Takovým orgánem je pouze soud a v přípravném řízení soudce, který o vazbě rozhoduje na návrh státního zástupce.⁷⁸ Tato pravomoc vyplývá i z čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a z čl. 5 odst. 2, 3 Úmluvy.⁷⁹ Z daného je zřejmé, že bez návrhu státního zástupce na vzetí obviněného do vazby, nemůže soudce v přípravném řízení o vzetí obviněného do vazby rozhodnout.⁸⁰ Takový návrh může státní zástupce podat buď

75 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. v Praze: C.H. Beck, 2013, s. 745.

78 Viz § 73b odst. 1 TŘ.

(26)

sám nebo na základě návrhu policejního orgánu, který provádí úkony v přípravném řízení, jež spočívají v objasnění a prověřování skutečnosti, zda byl daný trestný čin spáchán.⁸¹

Jelikož rozhodnutí o vazbě představuje výrazný zásah do osobní svobody obviněného, je potřeba, aby dané rozhodnutí bylo náležitě odůvodněno.⁸² Orgán rozhodující o vazbě současně před vydáním tohoto rozhodnutí přihlíží ke všem okolnostem, jež svědčí pro a proti vzetí obviněného do vazby.⁸³ Avšak účelem ani součástí rozhodování o vazbě nemůže být přezkoumávání pravdivosti výpovědi obviněného, přičemž nelze jednání obviněného spočívající v popírání viny nebo uvádění nepravdivých okolností, považovat za maření nebo ztěžování dosažení účelu trestního řízení, jež by mohly odůvodňovat vzetí obviněného do vazby.⁸⁴

Rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby se vydává ve formě usnesení, proti kterému je přípustné podat stížnost.⁸⁵ Takovou stížnost proti rozhodnutí o vazbě je oprávněn kromě obviněného, kterého se dané rozhodnutí nejvíce týká, podat i osoby, které by v jeho prospěch mohly podat odvolání.⁸⁶ Takovými osobami jsou především příbuzný v přímé linii obviněného, jako jsou rodiče, děti či partner obviněného.

2.2.2. Trvání vazby a její přípustná délka

Pokud jde o trvání vazby a její přípustnou délku, i zde se uplatňuje zásada výjimečnosti a zdrženlivosti, jež jsou vyjádřeny v trestním řádu.⁸⁷ Trestní řád v § 72 odst. 1 TŘ stanoví, že vazba může v přípravném řízení a v řízení před soudem trvat jen nezbytně nutnou dobu. Z tohoto důvodu je nutné, aby orgány činné v trestním řízení pravidelně zkoumaly, zda u obviněného po jeho vzetí do vazby stále trvání důvody vazby, pro něž mu byla vazba uložena či zda se nezměnily. Zásada zdrženlivosti se při zkoumání toho, zda důvody vazby stále trvají projevuje v tom smyslu, že trestní věci je třeba projednávat

83 Nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004, sp. zn. I. ÚS 40/04.

84 Nález Ústavního soudu ze dne 25. září 1997, sp. zn. III. ÚS 148/97.

(27)

s plným šetřením práv a svobod, která jsou zaručena Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách , jimiž je Česká republika vázána, přičemž při provádění úkonů trestního řízení je možné do těchto práv zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a zároveň v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení.⁸⁸ Vzetí obviněného do vazby a délka jejího trvání musí být vykládána tak, aby v žádném případě nedocházelo k bezdůvodnému zbavení osobní svobody občana.⁸⁹

Vazba je institut trestního řízení, který umožňuje orgánům činným v trestním řízení, zajistit osobu obviněného v případě, kdy je pravděpodobné, že by průběh trestního řízení mohl být zmařen. Avšak v souladu s právními předpisy a se skutečností, že se jedná o opatření mimořádné, nelze do práv jednotlivce zasahovat opakovaně. Omezit osobní svobodu vazbou je možné, stejně jako v dalších případech omezení osobní svobody užívaných v trestním řízení, avšak pouze na nezbytně nutnou dobu, přičemž toto pravidlo mají zajistit zákonné lhůty možného trvání vazby.⁹⁰

V zákoně je výslovně uvedena povinnost, že vazební věci se mají vyřizovat přednostně a s největším urychlením, přičemž orgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém stadiu řízení průběžně zkoumat, zda u obviněného i nadále trvají důvody vazby, zda se nezměnily, či zda vazbu nelze nahradit přijetím některého z institutů nahrazujících vazbu uvedeného v § 73 a § 73a TŘ.⁹¹ Pokud tedy během trvání vazby dojdou tyto orgány k závěru, že důvody vazby již pominuly či je možné vazbu nahradit mírnějším opatřením, je třeba obviněného z vazby propustit, případně mu uložit toto opatření, které přichází v úvahu.

Dalším důvodem za jehož naplnění musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby je situace, kdy pomine důvod vazby nebo je zřejmé, že s přihlédnutím k osobě obviněného a povaze a závažnosti věci, předmětné trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a současně nejsou dány okolnosti, které vymezuje ustanovení § 68 odst. 3 a 4 TŘ.⁹²

Zásadní změnu související s dobou trvání vazby přinesla novela trestního řádu č.

265/2001 Sb., která vymezila pravidlo, že vazba obviněného má trvat pouze nezbytně nutnou

88 CHMELÍK, J. Trestní řízení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s. 53.

89 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 16. května 1963, sp. zn. 3 To 14/63.

91 JELÍNEK, J. Trestní právo procesní. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2018, s. 328 – 329.

92 Viz § 71 odst. 2 TŘ.

(28)

dobu, a to jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem.⁹³ Tato novela stanovila pravidlo, že při stanovení nejvyšší přípustné doby trvání vazby u obviněného, se má vycházet z typové závažnosti daného trestného činu, pro něž je obviněný stíhán.⁹⁴ Nejvyšší přípustná doba trvání vazby je stanovena v § 72a TŘ, přičemž celková doba trvání vazby nesmí podle tohoto ustanovení přesáhnout:

a) jeden rok, je-li vedeno trestní stíhání pro přečin, b) dva roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zločin,

c) tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin,

d) čtyři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin, za který lze uložit výjimečný trest.⁹⁵

Z těchto maximálních lhůt trvání vazby připadá jedna třetina na přípravné řízení a dvě třetiny na řízení před soudem, avšak není možné tyto limity navzájem „přesouvat“.⁹⁶ Pokud dojde k situaci uplynutí příslušných dob trvání vazby, a to v rozsahu připadající na přípravné řízení a na řízení před soudem a zároveň vzájemné započítávání nepřichází v úvahu, je třeba obviněného v poslední den této lhůty z vazby propustit.⁹⁷ V opačném případě by došlo k porušení zákona, pokud by v přípravném řízení byl obviněný ponechán ve vazbě s odůvodněním, že ještě neuplynula maximální doba trvání vazby.⁹⁸ Výše uvedené maximální lhůty trvání vazby se však uplatní pouze u útěkové vazby a předstižné vazby.

V případě koluzní vazby tyto lhůty pro trvání vazby se neužijí a tato vazba může trvat nejdéle tři měsíce.

93 VANTUCH, P. Trvání vazby, Právní rádce. 2003, č. 7, s. 57.

94 ŠÁMAL, P. K rozhodování o vazbě po novele trestního řádu provedené zákonem č.265/2001 Sb., Soudní rozhledy. 2003, č. 4, s. 109.

95 Viz § 72a odst. 1 TŘ.