POTENCIÁL ELEKTRICKÉHO POLE
ELEKTRICKÉ NAPĚTÍ
E E L L E E K K T T R R I I C C K K Ý Ý P P O O T T E E N N C C I I Á Á L L
Elektrická potenciální energie
Newtonův zákon Coulombův zákon pro gravitační sílu pro elektrostatickou sílu
m m
12 2F G
= r
Q Q
12 2F k
= r
Pro elektrostatickou sílu platí řada stejných obecných závěrů jako pro sílu gravitační:
Elektrostatická síla je síla konzervativní.
Existuje tedy elektrostatická (elektrická) potenciální energie
(pro systém dvou nebo více částic).
Změní-li se poloha nabité částice, vykoná na ní elektrostatická síla práci. Pak změně potenciální energie odpovídá
∆ E
p= E
p f,− E
p i,= − W
Protože je elektrostatická síla konzervativní, platí, že
práce touto silou vykonaná nezávisí na trajektorii.
Pro jednoznačné určení potenciální energie je nutno zvolit
konfiguraci, pro níž pokládáme potenciální energii za nulovou.
Elektrostatickou potenciální energii nabité částice pokládáme za nulovou, je-li částice od systému nekonečně vzdálená.
Práci, kterou vykonají elektrostatické síly při přesunu nabité částice z nekonečna do místa, kde chceme znát potenciální energii,
označíme symbolem W∞. Pak je potenciální energie
E
p= − W
∞ .Elektrický potenciál
Elektrický potenciál neboli potenciál elektrického pole definujeme:
ϕ ( ) G = E
pr Q
Potenciál
• nezávisí na náboji testovací částice
Q
0,• charakterizuje elektrické pole v místě s polohovým vektorem ,
r
G• je skalární veličina – skalární funkce prostorových proměnných.
) , , ( )
( r ϕ x y z ϕ
ϕ = G =
Volíme-li v nekonečnu Ep i, = 0, pak také potenciál v nekonečnu ϕi = 0. Protože
E
p= − W
∞ je hodnota v libovolném místě elektrického polef
W
ϕ = − Q
∞Elektrické napětí, definice
Rozdíl potenciálů mezi dvěma libovolnými body nazýváme
elektrické napětí mezi těmito body.
f i
U = ∆ϕ = ϕ − ϕ
=E
p f,E
p i,E
pW
Q Q Q Q
− = ∆ = −
ÎW
U = − Q
Jednotka napětí
1J
-1[ ] 1V= 1JC
U = 1C =
, 1 voltUmožňuje zavést používanější jednotku pro intenzitu elektrického pole.
Vhodnější jednotka pro
E
G:
F E = Q
G G
,
1
-1 -
-1
N Jm V
1 1 1
C JV m
[ ]EG
= = = =
1VmPoznámka:
Často užívaná jednotka pro energii elektronů, děr, elementárních částic:
1 elektronvolt = 1 eV = e (1V) = 1,6.10-19
C. J. C
-1= 1,6.10
-19 JDůležitá poznámka z HRW.
Ekvipotenciální plocha
Části čtyř ekvipotenciálních ploch Čtyři trajektorie nabité testovací částice
Naznačeny dvě elektrické siločáry
Plochu, na níž má potenciál stejnou hodnotu. nazveme ekvipotenciální plocha Přemístí-li se po libovolné náboj mezi dvěma body téže ekvipotenciální plochy,
nevykoná elektrické pole žádnou práci.
dráze
Plyne to z dříve uvedeného vztahu pro napětí
( i f
W
U = − ϕ ϕ = − Q
).Je-li
ϕ ϕ
i=
f , musí býtW = 0
.Elektrické siločáry a příčné řezy ekvipotenciálních ploch
Homogenní elektrické pole
Elektrické pole bodového náboje
(centrální pole)
Pole
elektrického dipólu
Výpočet potenciálu ze známé intenzity elektrického pole
Kladný testovací náboj se
pohybuje v elektrickém poli z bodu (i) do bodu (f). Hledáme práci
elektrostatické síly
Q
0F G = Q E
0G
. Platí, že
d W F d r Q E
0d r
drG
= ⋅
G G=
G⋅
G.
Protože elektrostatická síla je konzervativní, vedou všechny možné cesty z (i) do (f) ke stejnému výsledku. Nemusíme integrovat po určité křivce, stačí uvést výchozí a koncový bod.
d
0d
f
i
W = ∫ W = Q ∫ E G ⋅ r G
Vyjádříme rozdíl potenciálů
0
0 0
d d
f f
f i
i i
Q
W E r E r
Q Q
ϕ − = − ϕ = − ∫ G ⋅ G = − ∫ G ⋅ G
⇒ ( ) d
f
f i
i
U = ϕ − = − ϕ ∫ E G ⋅ r G
Potenciál bodového náboje
N áboj
Q
vyvolává v boděP
elektrické pole o intenzitěE
G a potenciáluϕ
. Potenciál v boděP
určujeme pomocí testovacího náboje , který přemísťujeme z boduP
do nekonečna.Q
0dr G ′
P
d( ) ( ) d d cos 0 d
E r
f i
r r r
r E r E r E r
ϕ ϕ ϕ ϕ
↑↑ ′
∞ ∞ ∞
′ ′ ′
− = ∞ − = − ∫ ⋅ = − ∫ ° = − ∫ =
G G
G G
2 2
0 0 0
1 1 1
d d
4 4 4
rr r
Q Q Q
r r
r r r
πε πε πε
∞ ∞ ∞
⎡ ⎤
′ ′
= − ∫ ′ = − ∫ ′ = − ⎢ ⎣ − ′ ⎥ ⎦ =
0 0 0 0
1 1 1 1 1
4 πε r
r4 πε ( ) r 4 πε 0 r 4 πε r
Q ⎡ ⎤
∞Q ⎛ ⎞ Q ⎛ ⎞
−Q
=
+⎢ ⎥ ⎣ ⎦ ′ = ⎜ ⎝ ∞ − ⎟ ⎠ = ⎜ ⎝ − ⎠ ⎟ =
Odvodili jsme
0
( ) ( ) 1
4 r Q
ϕ ϕ r
∞ − = − πε
. Nulovou hladinu volíme v∞
, tj.ϕ ( ) ∞ = 0
,potom
0
( ) 1
4 r Q
ϕ r
= πε
Potenciál pro kladný náboj v bodě P Pro více nábojů (soustavu) platí princip superpozice.Počítačem vytvořený prostorový diagram průběhu elektrického potenciálu
ϕ
v bodechroviny
z
= 0 v závislosti na vzdálenostir
od kladného bodového náboje v počátku rovinyxy
. Hodnoty potenciálu v bodech této roviny jsou vyneseny svisle. Nekonečná hodnota potenciáluϕ
není samozřejmě zobrazena.Soustava bodových nábojů – princip superpozice
1 0 1
1 4
n n
i i
i i i
Q
ϕ ϕ r
=
πε
== ∑ = ∑
Nabité těleso P
dϕ
R
dQ= dVρ ρ
(V)
0 0
1 d
d 4 4
1 d
Q V
R R
ϕ ρ
= πε =
πε
0 ( )
1 d
4
V
( )
R d
V V
ϕ = ϕ = ρ
∫ πε ∫
Výhoda: při výpočtu potenciálu stačí spočítat
jen jeden integrál (ϕ je skalární funkce).
Po nalezení potenciálu ϕ lze snadno určit souřadnice vektoru
E
Gjak uvidíme dále ze vztahu:
E G = − grad ϕ
(což je pouhé derivování).
Příklad HRW 25.21.
Částice na obr. mají náboje
Q
1=+Q
,Q
2= -3Q
. Zvolteϕ
= 0 v nekonečnu a určete na osex
všechny body, v nichž je potenciál jimi vytvořenéhoelektrického pole roven nule.
Hledaný bod se může nacházet:
a) mezi náboji
Q
1,Q
2, nebo
b) vlevo od náboje
Q
1.Vzdálenost tohoto bodu od náboje Q1 označíme x.
ad a) Vpravo od náboje Q1
Platí princip superpozice, proto potenciály sečteme.
Platí tedy
( )
1 2
0 0
3 0
4 4
Q Q
x d x
ϕ ϕ ϕ
πε πε
= + = + − =
−
⇒
( )
0 0
3
4 4
Q Q
x d x
πε = πε −
Odtud je
d − = x 3 x
⇒
4
x = d
.d
y
x x
Q
2Q
1d - x
ad b) Podobně pro bod vlevo od náboje Q1
y
x x
Q
2Q
1d
( ) ( )
1 2
0 0
3 0
4 4
Q Q
x d x
ϕ ϕ ϕ
πε πε
= + = + − =
+
⇒
( )
0 0
3
4 4
Q Q
x d x
πε = πε + 3
d + = x x
⇒
2
x = d
nalevo, tj. v poloze2
x = − d
.Výpočet intenzity elektrického pole ze známého potenciálu
d ϕ =− ⋅ E G x d x i G =− E x d x
,
d ϕ =− E y d y
,d ϕ =− E z d z
Odtud složky
E G
:
x x
E ∂
− ∂
= ϕ
y y
E ∂
− ∂
= ϕ
z z
E ∂
− ∂
= ϕ
Složka intenzity pole
E G
v libovolném směru je rovna poklesu potenciálu v tomto směru připadajícímu na jednotkovou vzdálenost.
Známe
ϕ ϕ = ( ) r G = ϕ ( , , ) x y z
v každém místě elektrického pole.
Víme, že
d
f
f i
i
E r ϕ ϕ ϕ
∆ = − = − ∫ G ⋅ G
,pro elementární změnu pak platí
d ϕ = − ⋅ E G d r G
. Hledáme
E G
.
Protože
ϕ
je skalár, platí tento vztah i pro jednotlivé složky vektoruE G
, tj.:
drG
Z předchozí strany:
x x
E ∂
− ∂
= ϕ
y y
E ∂
− ∂
= ϕ
z z
E ∂
− ∂
= ϕ
Nyní můžeme intenzitu elektrického pole vyjádřit vektorově:
grad
grad
E E i E j E k i j k
x y z x y z
i j k
x y z
ϕ ϕ ϕ
ϕ ϕ
∂ ∂ ∂
= + + = − + +
∂ ∂ ∂
∂ ∂ ∂
= − + + = −
∂ ∂ ∂
⎛ ⎞ =
⎜ ⎟
⎝ ⎠
⎛ ⎞
⎜ ⎟
⎝ ⎠
G G
G G G G G
G G G
grad E G = − ϕ
Známe-li potenciál
ϕ ϕ = ( ) r G = ϕ ( , , ) x y z
ve všech bodech elektrického pole, lze určit složky intenzity
E E
x,
y, E
z a tím také vektorE G
v libovolném bodě pole.
Elektrická potenciální energie soustavy bodových nábojů
Vyjdeme z definičního vztahu pro potenciál, tj
( ) E
pr Q ϕ G =
a potenciální energii budeme hledat ze vztahu
E
p= ϕ ( ) r Q G
.
Dva bodové náboje
Q
1 aQ
2 ve vzdálenostir
Bodový náboj , vytvoří elektrické pole, které má v místě bodového
Q
1náboje
Q
2 potenciál 10
( ) 1
4 r Q
ϕ r
= πε
.Přítomnost náboje se projevuje elektrostatickou silou působící na náboj . Bude-li náboj přemísťován, bude práce při přemísťování rovna . Elektrická potenciální energie této dvojice nábojů je potom
Q
1Q
2Q
2Q
2ϕ
1 2 0
2
( ) 1
p
4
E r Q Q Q
ϕ r
= πε
=
.Soustava bodových nábojů:
a) Stanoví se elektrická potenciální energie každé dvojice nábojů.
b) Výsledná potenciální energie soustavy je jejich součtem.
Potenciál nabitého vodiče
Ve všech vnitřních bodech izolovaného vodiče se volný náboj rozmístí vždy pouze po jeho vnějším povrchu.
Pak z Gaussova zákona plyne, že uvnitř vodiče je
E G
= 0, tj. platí:
grad 0
E G = − ϕ = ⇒
. konst
ϕ =
Tzn., že vodič musí mít všude stejný potenciál (uvnitř i na povrchu).
Nabitá kulová plocha
a) Závislost potenciálu na vzdálenosti
r
od středu izolované kulové vodivé plochy. Vně koule se celkový náboj jeví jako bodový, umístěný ve středu koule. Při přenesení náboje dovnitř koule (malým otvorem) nekonámepráci, protože na náboj uvnitř koule nepůsobí elektrická síla. Potenciál má tedy ve všech bodech uvnitř koule stejnou hodnotu jako na povrchu.
b) Průběh velikosti intenzity elektrického pole EG
(r) stejné kulové plochy.
Na povrchu koule je intenzita nespojitá.
Rozložení náboje na povrchu vodiče, který není kulově symetrický 9 Je-li izolovaný vodič vsunut do vnějšího elektrického pole, pak bude
ve všech jeho bodech stejný potenciál (
⇒ E G
je ve všech bodech vodiče nulová). Volné náboje vodiče se rozdělí po jeho vnějším povrchu.
9 Rozložení náboje není obecně rovnoměrné, závisí na tvaru vodiče.
Hustota náboje roste se zakřivením povrchu. V místech s velkou křivostí (hrany, hroty) bývá hustota náboje (a tím i
E G
) velmi vysoká.
9 Siločáry výsledného pole těsně nad povrchem vodiče jsou kolmé k jeho povrchu.
9 Hrot je místo s vysokou koncentrací náboje ⇒ je zde vysoká intenzita pole a tím může dojít k ionizaci vzduchu a poté ke koronovému výboji,
předzvěsti blesku.
Koronové výboje mohou vypadat jako zježené vlasy.
Koronové výboje, jako předzvěsti blesku mohou vidět také např. hráči golfu na
koncích golfových holí, horolezci na koncích cepínů, turisté na koncích větví keřů apod.
Uvnitř vodiče je vždy pole
E G
nulové.
Užití: ochrana před vnějším elektrickým polem v dutině vodivého předmětu (tzv.
Faradayova klec).
Příkladem je karosérie auta, kterou zasáhla mohutná elektrická jiskra. Ta přeskočila
přes izolující levou přední pneumatiku do země. Je vidět, že osoba v autě nezraněna.