2 Zahraničně-obchodní vztahy Ruské federace
2.3 České příležitosti na ruském trhu
Zájem prosadit se na ruském trhu mezi českými firmami stoupá. Pokud zde české firmy chtějí dlouhodobě uspět, měly by sem přenést svou výrobu. Rusko má logický zájem zaměstnat vlastní lidi, proto tento způsob řešení vítězí nad dovozem.
Nenasycenost ruského trhu v některých odvětvích je pro české firmy vítanou příležitostí.
Zároveň ale do Ruska přicházejí stále více západní společnosti, hlavně z Německa, Itálie a Holandska, které jsou rychlejší a důslednější v budování svých zastoupení a mají větší zkušenosti s péčí o své zákazníky.
Čeští podnikatelé mají v Rusku dobrou pověst a image solidního dodavatele například strojírenského zařízení, skla, porcelánu, bílé a stavební keramiky, piva a potravin. Určitou výhodou je, že obecně zde má naše zboží lepší zvuk než jiné středo– a východoevropské země. V některých oborech české výrobky dokonce získaly známku západního zboží za relativně dobré ceny.
Vybavení ruských podniků je výrazně zastaralé a na obnovu je málo zdrojů - odhadují se nepředstavitelné 2 triliony amerických dolarů pro následujících dvacet let. Výrazného zvýšení
kvality a celkové modernizace by se měli ruští občané dočkat v souvislosti s uvolněním restrikcí pro zahraniční investice jména v oblasti služeb, jako jsou telekomunikace, bankovnictví, pojišťovnictví či doprava.
Rusko potřebuje modernizaci především velmi rozsáhlého množství strojů. V tom lze spatřovat naše uplatnění na dlouhou dobu, protože místní výrobci zatím nemohou nabídnout potřebné moderní technologie a vysokou kvalitu. Nutno modernizovat i automobily, což je lákavá příležitost pro exportéry aut i jejich komponentů. S postupně zvyšující se životní úrovní bude i ‚obyčejný‘ Rus v budoucnu mít dostatek financí na stále větší nákupy.
Neuspokojená potřeba bytů v Moskvě a v jiných částech země poskytuje možnost odbytu stavebních materiálů pro dokončovací práce. Většina výstavby bytů je určena k prodeji konečným uživatelům a z důvodu nižší ceny a nedostatku řemeslníků pro dokončovací práce přebírá zákazník „holobyt“, který dokončuje sám. Stavebnictví je již delší dobu považováno za velmi perspektivní odvětví. Je zde dostatek stavebních surovin, což umožňuje výrobu přímo na místě. Ruské firmy projevují značný zájem o nové stavební technologie a zařízení na výrobu stavebních materiálů. Zvýšení ruské poptávky v této oblasti již dokázaly některé české firmy využít a nalezly zde uplatnění pro podnikání. Nově se objevuje zájem českých developerských společností o proniknutí na ruský trh s byty. To by mohlo přinést pro firmy z České republiky příležitosti pro dodávky stavebních prací, materiálů i zařízení.
Prognózy předpokládají, že v Rusku bude stoupat objem těžby základních energetických surovin a rovněž vzroste výroba elektrické energie. Značný investiční potenciál má těžební průmysl, zvláště ropa a plyn, dále také chemický průmysl a vědeckovýzkumná činnost.
Zvýšení kapacit se přirozeně neobejde bez modernizace technologií těžby i přepravy, zpracování energetických surovin a bez zefektivnění výroby a distribuce tepla a elektrické energie. I zde se nabízí široký prostor pro české firmy. Zcela největší potenciál pro nové dodávky na ruský trh představují podniky ropného a plynárenského průmyslu.
Dále je v Rusku výrazný zájem o silné české a kvalitní obalové sklo, chmelařství, sladovnictví a pivovarnictví s vlastními technologiemi.
Novým trendem je, že se ruské podniky přiklánějí, již ne jen k obchodům se spotřebním zbožím, ale také s investičními celky a k nákupům technologií. Ruské podniky usilují o výrobu konkurenceschopného zboží na vlastním území, které by samy mohly uplatnit na zahraničních trzích. Dosud nevyužité možnosti nabízí i sektor služeb.
Na ruském trhu rozhoduje osobní přítomnost, nepřetržitý kontakt s klienty. Nelze řádně řídit obchod „od stolu“ z České republiky, trh je nutné aktivně zpracovávat a být na něm přítomen, osobní kontakty jsou zde velice důležité. Pokud to české firmy myslí s obchodováním na ruském trhu vážně, měly by jít cestou poboček či obchodních zastoupení, na které mohou navázat investice do výroby. V České republice existují jak vládní, tak soukromé instituce a firmy, které ochotně poskytnou odborné rady a pomohou i s financováním. Není sice levnou záležitostí založit místní pobočku, ale rozhodně se tento tah v budoucnu vyplatí. Přinejmenším to pomůže překonávat nástrahy korupce, přehnanou byrokracii, zmírní obchodní riziko a prověří důvěryhodnost ruských partnerů. Chytré je navázat úzkou spolupráci s místní právní a daňovou firmou, která pomůže našemu porozumění velmi složitým a ne vždy jasně srozumitelným ruským zákonům.
Vstupem do Evropské unie se Česká republika začala řídit jejími obchodně-politickými režimy. Stala se součástí konkurencí nasyceného jednotného trhu a je postavena před výzvu
hledat odbyt intenzivněji a s komparativně lepšími službami. Dříve byla v Rusku na prvním místě jednoznačně cena a bylo v podstatě jedno, s kým uzavře obchod. Dnes již jde o solidnost, dlouhodobost vztahů i o kvalitu zboží a služeb.
Česká republika musela k 1. květnu 2004 zrušit všechny bilaterální dohody, které neodpovídaly unijním režimům. Mezi ně patří Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o obchodně-politických vztazích a vědeckotechnické spolupráci z roku 1993 (byla však nahrazena novou smlouvou, zaměřenou na spolupráci v oblasti průmyslu, hospodářství, vědy a techniky) či Dohoda o spolupráci v oblasti spojů. EU má s Ruskem uzavřenu Dohodu o partnerství a spolupráci a další dokumenty pro oblast obchodu.
I přes veškeré snahy o zlepšení podnikatelského prostředí půjde ještě dlouhou dobu o velmi složitý trh, kde je třeba individuálně analyzovat každý obchodní případ a respektovat specifika ruského prostředí a právní, institucionální i územně administrativní vývoj.
Pokrokem jistě je, že již se dá vydělávat i poctivou prací. Podnikatelé si uvědomují, že se vyplácí dodržovat zákony, mít čisté bilance a platit daně. Platební morálka závisí spíše na solidnosti partnera, nelze je již všechny ‚házet do jednoho pytle‘. Ovšem platí, že drží-li nad českým dodavatelem ochrannou ruku stát, pak existuje vůči našemu projektu větší vstřícnost a důvěra ze strany ruského partnera.
Vládě prezidenta Putina se podařilo zjednodušit daňové předpisy a zrušit některá absurdní pravidla. Podnikat načerno se už nevyplácí, stát na vybírání daní začíná přísněji dohlížet.
Obrovskou změnou je zprivatizování podniků, které tak mají konkrétní majitele takzvaných průmyslově-finančních skupin. Úvěry jsou potom poskytovány spíše na základě přátelských vztahů, než na komerční bázi. Není proto divu, že v Rusku stále panuje nedůvěra vůči bankám a Rusové si raději schovávají své úspory „pod polštářem“.
Nejoptimálnější je přijít na trh nejen s nabídkou strojů, ale i s technologiemi, servisem a v neposlední řadě i s financováním
Ruský trh se mění také díky tlaku WTO a dalších mezinárodních institucí na omezování ochranářské politiky. Místní výrobci jsou proto nuceni přecházet na mezinárodní standardy.
V důsledku toho je patrná dynamika růstu vnitřních cen, což ovlivňuje i konkurenceschopnost tamních výrobků.
Posun lze spatřovat i ve skutečnosti, že zákazníka dnes již neuspokojuje průměrná kvalita, ale vyžaduje špičkovou.
Jisté zlepšení ekonomického a politického prostředí v Rusku i změna v kategorizaci zemí dle Konsensu OECD, kde byl přeřazeno z horší páté skupiny do čtvrté (kam patří např.
Bulharsko, Chorvatsko, Egypt či Írán). Očekává se, že v souvislosti s tímto posunem dojde k dalšímu zvyšování zájmu českých exportérů o toto teritorium, protože tím došlo k výraznému zlevnění pojistných sazeb a k otevření možností zlepšit cenovou nabídku našich exportérů na tomto teritoriu.
Od roku 2000 dosahuje Rusko stabilní růst hrubého domácího produktu, další ekonomický rozmach se však neobejde bez modernizace zastaralé ekonomické základny.
Česká vláda proto v koncepci proexportní politiky do roku 2006 zařadila Rusko mezi prioritní teritoria, kde se předpokládá nasazení všech nástrojů státní podpory při exportu.
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR přišlo se Strategií při prosazování obchodně ekonomických zájmů České republiky v Ruské federaci, která konkretizuje koncepci na podmínky ruského trhu v časovém horizontu let 2005 — 2008.
Mezi její základní cíle patří:
• vytváření příznivých podmínek pro dynamický růst vývozu zboží, služeb a investic cestou zlepšení konkurenceschopnosti a zvýšení přítomnosti českých subjektů na ruském trhu
• dosažení rovnovážného vývoje vzájemných obchodních vztahů a postupného snižování záporného salda obchodní bilance v neprospěch ČR.
Strategie má oslovit jak velké, tak malé a střední podniky. Přibližuje příležitosti ruského trhu a na základě stanovených cílů nastiňuje prostředky vedoucí k jejich efektivnímu využití.
Jde také o vyhledávání konkrétních exportních příležitostí, ať už se jedná o informační, poradenské a asistenční služby, podporu financování a pojišťování vývozu, či výstavy a veletrhy apod. Tento materiál chce podpořit především vývoz zboží a služeb s vyšší přidanou hodnotou a založených na inovacích, proto nastiňuje obory, které mají na ruském trhu perspektivu.
Strategie také předkládá silné a slabé stránky, příležitosti a omezení v česko-ruské obchodní relaci, které bych zde ve stručnosti uvedla8.
Interní faktory (hodnoceno z pohledu ČR jako vývozce) Silné stránky:
• Česká republika má zájem na rozvoji hospodářských vztahů a na zdokonalování souboru finančních a nefinančních nástrojů na podporu vývozu
• naší výhodou výhodu je dlouholetá tradice vývozu, znalost ruského trhu a znalost potřeb ruských partnerů
• máme renomé v očích ruské veřejnosti a české zboží z tradičních odvětví má dobrou reputaci mezi ruskými spotřebiteli
• dokážeme schopně technologicky reagovat na požadavky ruského trhu
• disponujeme nabídkou výrobků s optimální poměrem ceny ke kvalitě
• jsme schopni kombinovat vývoz s vyššími formami spolupráce, včetně výrobní a technologické kooperace a zakládání společných podniků
• umíme předávat a využívat zkušenosti z restrukturalizace českého průmyslu a ze získávání zahraničních investorů
• nabízí se nám možnost sehrávat roli mostu mezi EU a Ruskem
Slabé stránky:
8 Zdroj: Exportér 5/2005
• nedostatečná kapitálová vybavenost českých podniků
• nedostatečné povědomí o možnostech na ruského trhu
• stále u nás přetrvávající předsudky při zpracovávání trhu, spojené s dřívějšími negativními zkušenostmi
• nižší inovační úroveň v některých oborech souvisejících s absencí aplikovaného výzkumu a vývoje
• rezervy ve využití potenciálu upevňování vztahů v politické oblast
• nevyvážený obraz Ruska v českých médiích.
Externí faktory (z pohledu ruského trhu) Příležitosti na ruském trhu:
• ekonomika roste dynamicky a zlepšuje se stav veřejných financí
• nejvyšší místa podporují proces strukturálních reforem
• obchodní režim se přibližuje pravidlům WTO
• modernizují se zastaralé základny a zavádějí se nové technologie
• rozvíjí se dopravní a telekomunikační struktura
• trh není plně nasycen, vysoká dynamika růstu dovozu
• rostou reálné příjmy, zvyšování výdajů na spotřebu
• zlepšuje se platební a investiční schopnost ruských partnerů.
Omezení ruského trhu:
• nejistota v dlouhodobém udržení vysokého tempa růstu
• vysoká míra zasahování státu do ekonomiky
• monopolní struktury a vysoká koncentrace trhu v řadě sektorů ekonomiky
• strukturální nerovnováha
• zdlouhavé a poměrně nákladné procedury v obchodě
• nedodržování principu národního zacházení v některých sektorech služeb (dvojí ceny energie, železniční dopravy apod.)
• regionální odlišnosti v legislativě
• nedostatečná ochrana práv k duševním vlastnictví
• nízké kapitálové zázemí bankovního sektoru