Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů
Obor: Mezinárodní obchod
Název bakalářské práce:
EXPORTNÍ PŘÍLEŽITOSTI NA RUSKÉM TRHU S PŘIHLÉDNUTÍM KE KULTURNÍM A OBCHODNÍM ZVLÁŠTNOSTEM
Vypracovala: Dagmar Žaloudková
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Františka Müllerová
Prohlášení
Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma
„Exportní příležitosti na ruském trhu s přihlédnutím ke kulturním a obchodním zvláštnostem“
jsem vypracovala samostatně.
Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze, dne 27. června 2006 Podpis:
Vyjádření díků
Na tomto místě bych chtěla velice poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Ing. Františce Müllerové
za cenné rady a poskytnutý materiál.
.
OBSAH
Úvod ... 1
1 Charakteristika Ruské federace ... 3
1.1 Obecné údaje ... 3
1.2 Stručná historie... 4
1.3 Současná politická situace... 6
1.4 Obyvatelstvo... 7
1.5 Ruské hospodářství ... 7
2 Zahraničně-obchodní vztahy Ruské federace ... 10
2.1 Zahraniční obchod Ruské federace ... 10
2.2 Vzájemný obchod České republiky a Ruské federace ... 18
2.3 České příležitosti na ruském trhu ... 20
3 Obchodní a kulturní specifika v jednání ... 25
3.1 Styl obchodního jednání a ruská mentalita ... 25
3.2 Vztah k času a společenské chování ... 28
Závěr... 32
Literatura ... 33
Přílohy ... 35
Úvod
Ruská federace se pro Českou republiku stává jedním z nejslibnějších obchodních partnerů. Dynamický ekonomický rozvoj a relativně velký vnitřní trh je velmi atraktivní pro české exportéry i výrobce.
Významnou úlohu zde hrají dlouholeté zkušenosti a tradice. K úzkým vztahům přispívá i naše členství v Evropské unii, která je s více než 50% celkového objemu obchodu nejdůležitějším obchodním partnerem Ruska.
Pro nás je velmi důležitá i nová tendence ruské ekonomiky; podpora přílivu přímých zahraničních investic a s tím související podpora organizování výrobních kooperací, společných výrob a zakládání společných podniků na území Ruské federace, proto bychom se měli chopit příležitosti a řádně ji využít.
Těžištěm vzájemného obchodu České republiky a Ruska jsou především stroje, strojní zařízení a dopravní prostředky, zejména export našich osobních automobilů, léků, výpočetní techniky, telekomunikačních zařízení a široké škály strojírenských zařízení používaných v různých odvětvích průmyslu.
Téma bakalářské práce jsem si vybrala, protože v Rusku vidím opravdu velmi perspektivního obchodního partnera a ráda bych, prozatím alespoň teoreticky, poznala tamější podnikatelské prostředí.
Myslím, že trh Evropské unie, který je nám v současné době nejbližší, si sám vystačí a pro novou firmu je velmi náročné nalézt zde uplatnění. Rusko a jiné postkomunistické státy již nabízejí více možností. Vůbec je tím nepodceňuji, poukazuji spíše na skutečnost, že svobodné podnikání a tržní hospodářství se tam teprve začíná rozvíjet, je proto snazší nalézt
„díru na trhu“.
K vypracování práce jsem využila různých zdrojů. Nejvíce materiálů, ze kterých jsem čerpala, mi bylo poskytnuto Ústavem mezinárodních vztahů a agenturou CzechTrade.
Významným zdrojem byl internet, kde jsem se snažila o nalezení nejaktuálnějších informací na českých, ruských či mezinárodních webových stránkách.
Ke sblížení vzájemného vztahu subjektů z České republiky a Ruské federace je nutné poznání jak ekonomické situace, tak i samotná kultura a chování našich potencionálních obchodních partnerů.
K porozumění a částečnému pochopení ruské mentality považuji za vhodné zmínit jejich stručnou historii a zeměpisné a národnostní charakteristiky. V první kapitole bakalářské práce proto uvádím tato základní fakta. Shrnuji současnou hospodářskou situaci, aby bylo zřetelné, jak si stojí ruská ekonomika na počátku 21. století.
Ve druhé části se zabývám zahraničním obchodem Ruské federace a uvádím statistická data, která úzce souvisí s vnějšími ekonomickými vztahy země. Teritoriální struktura vypovídá o oblastech, se kterými Rusko nejčastěji uzavírá své obchody. V komoditní struktuře uvádím produkty, které Rusko nejvíce dováží a exportuje.
Zahraničně-politická orientace ukazuje, jakým směrem se Rusko vydalo. Nejaktuálnější otázky se týkají jeho vstupu do Světové obchodní organizace. Nelze vyloučit ani jeho budoucí členství v Evropské unii.
Následuje vzájemný obchod České republiky a Ruské federace, kde mapuji vývoj exportních vztahů od momentu vzniku samostatné České republiky po současnost.
Poslední část druhé kapitoly je zaměřena na naše exportní příležitosti. Uvádím zde obory, kde se nabízejí možnosti uplatnění pro české podnikatele.
Třetí část je zaměřena na ruskou mentalitu a jejich zvyky dodržované v pracovním prostředí i v osobním životě. Důležité je i seznámit se s jejich vnímáním času a vztahem k českému národu.
Poznání těchto ruských kulturních znaků by nám mělo přispět k úspěšnějšímu zvládnutí obchodního jednání s ruským protějškem a poskytnout určitou konkurenční výhodu při podnikání a udržení se na tamním trhu.
1 Charakteristika Ruské federace
1.1 Obecné údaje
Oficiální název: Ruská federace Hlavní město: Moskva
Počet obyvatel: 142,5 mil. (k 1. 5. 2006)1 Rozloha: 17 075 400 km2
Státní zřízení: Federativní pluralitní republika prezidentského typu s dvoukomorovým parlamentem
Oficiální jazyk: ruština
Měna: ruský rubl (RUR) = 100 kopějek
Národnostní složení: Rusové 82,6%, Tataři 3,6%, Ukrajinci 2,6%, Čuvaši 1,2%, Baškirci (Baškirové) 0,9% Bělorusové 0,7%, Mordvini 0,7%, Čečenci 0,6%, ostatní 7%
Náboženská příslušnost: Pravoslavní 16,3%, Muslimové 10%, Katolíci 0,9%, Protestanti 0,8%, Židé 0,4% obyvatel. 72,4% obyvatel se nehlásí k žádnému náboženství
Ruská federace je největším státním celkem na světě, svou rozlohou zabírá téměř 12%
světové souše. Čtvrtina území se nachází v Evropě, větší část leží v Asii.
Administrativně je rozdělena na sedm federálních okruhů, v jejichž čele stojí zmocněnci prezidenta. Dle Ústavy tvoří Rusko 89 samostatných subjektů; 21 republik, šest krajů, 50 oblastí, 10 autonomních okruhů a 2 města federálního významu - Moskva a Sankt Petěrburg (Petrohrad).
Povrch území je velice pestrý, jsou zde zastoupeny všechny útvary, od nížin až po velehory. Velmi bohatá je vodní síť, která zdaleka není rovnoměrně rozložena, obsahuje řadu velkých jezer, umělé vodní nádrže a mohutné toky.
Žije zde více než sto národů a národností. Asi tři čtvrtiny obyvatelstva tvoří slovanské národy, druhou nejpočetnější skupinou jsou Turkotataři. Rozmístění je velice nerovnoměrné, až 80% obyvatel obývá evropskou část.
Převážná část Ruska se rozkládá v severním mírném pásmu. Pouze nejsevernější oblasti leží v pásu arktickém a některá území na jihu v subtropickém. Podnebí má výrazně vnitrozemský ráz, převažuje chladné klima s většími teplotními rozdíly.
Na území se nachází velká ložiska nejrůznějších nerostů, manganových a železných rud, jsou zde největší zásoby uhlí a zemního plynu na světě. Ani v množství ropy nezaostává. Dále oplývá ohromnými zásobami titanu, olova, mědi, zinku, niklu, vanadia, chromu, rtuti, wolframu, drahých kovů i vzácných prvků.
Ruské zemědělství má z celosvětového hlediska velmi vysoké postavení. Je největším pěstitelem pšenice, ječmene, ovsa, žita, cukrovky, brambor, lnu, konopí a největším producentem mléka.
1 Zdroj: Statistický úřad Ruské federace
1.2 Stručná historie
Nejstarším státem na území dnešního Ruska byla Kyjevská Rus. Konstituovala se v průběhu 9. - 11. století, kdy se v okolí dnešního Kyjeva a Novgorodu postupně sjednocovalo množství slovanských kmenů. V roce 988 kyjevský kníže Vladimír přijal křesťanskou víru, čímž vytvořil pevné svazky s řeckou byzantskou říší. Její civilizační vlivy sehrály základní roli při vytváření svébytné ruské kulturní identity.
Moskevský kníže Ivan III. Veliký v roce 1478 skoncoval s nezávislostí Novgorodu a krátce na to se Moskva zbavila mongolské poroby. Jeho vnuk Ivan IV. Hrozný se stal prvním ruským carem. Zahájil velkou ruskou expanzi na východ, ovládl Sibiř až k Tichému oceánu.
Nechvalně se proslavil zavedením tzv. ‚opričiny’ - neomezenou despotickou mocí a masovým terorem. Zatímco Rusko zažívalo období hrůzovlády a absolutního úpadku, v Evropě vrcholila šťastná doba renesance.
Obdobím utrpení byl počátek 17. století, kdy četné občanské války (celkem 18), povstání, hladomor a polská invaze zpustošila velkou část západního Ruska. Tuto „dobu těžkosti“, jak bylo období vlády Borise Godunova nazýváno, ukončil až nástup dynastie Romanovců, kteří vládli až do roku 1917.
Nejslavnějším Romanovcem byl Petr I. Veliký (období vlády: 1672-1725), který využil osobní západní zkušenosti a vyvíjel úporné snahy o poevropštění své země, a to v politickém, ekonomickém i kulturním směru. V roce 1703 založil na řece Nevě nové město Petrohrad, které poskytlo Rusku významnou přístupovou cestu do Baltského moře a na ‚Západ‘. Svými vojenskými úspěchy, zavedením vyspělých západních technologií a tvrdými vládními reformami dokázal Rusko přeměnit ve velkou světovou mocnost.
Absolutistická vláda i proevropské tendence pokračovaly dále za panování carevny německého původu Kateřiny II. Veliké (1729-1796). Její vnuk Alexandr I. (1801-1825) po většinu své vlády vedl války s Napoleonovou Francií, které v počátku vypadaly pro Rusko velice nepříznivě, avšak vyvrcholily vítězstvím, čímž byla posíleno jeho mezinárodní postavení.
Na Urale vznikl v 18. století rozsáhlý státem řízený průmysl na dobývání a zpracování mědi a železa. Ruské hospodářství sice zůstalo i nadále značně vystaveno vykořisťování evropských, arménských, indických, tureckých a čínských podnikatelů, avšak hospodářskou kolonií cizích zájmů se nikdy nestalo.
Ruská říše, třebaže navenek mocná, trpěla strukturální slabostí. Především její obrovská rozloha způsobovala velké obtíže jí vládnout a pohotově využívat bohaté přírodní zdroje.
Výsledkem byla korupce a ekonomická zaostalost země. I přesto se v průběhu 18. a 19. století její území neustále zvětšovalo.
Car Alexandr II. v roce 1861 zrušil nevolnictví a nasměroval Rusko na cestu ke kapitalistické ekonomice. Snažil se o sociální a administrativní reformy, např. zrušil nařízení diskriminující univerzity a literaturu, vyhlásil rozsáhlou amnestii politických vězňů a dopomohl vniku mnoha nových časopisů. Avšak nespokojenost lidu trvala nadále a vyvrcholila jeho zavražděním v roce 1881. Ohromnou chybou se později ukázal prodej Aljašky Spojeným státům americkým (za pouhých 7,2 milionu dolarů).
Jeho nástupce Alexandr III. soustředil mocenské zájmy na využití východoasijských obchodních tras. Začala se budovat Transsibiřská železnice (dokončena 1916), což byl významný krok nejen pro podnikatele upírající své zájmy do Mandžuska a Koreje.
Represivní politika carské moci, nesvoboda, útlak a chudoba rolníků vedly k posilování opozice a k radikalizaci společenských nálad. Hojně se vyskytovaly demokratické a národně obrozenecké tendence, které však byly vždy surově potlačeny. Vrcholem všeho pak byla katastrofální porážka Japonskem, kdy lid přinutil posledního ruského cara Mikuláše II., aby v roce 1905 souhlasil se zřízením dumy r. 1905 (ruský parlament).
Situace se dále zhoršila po roce 1914, když se Rusko zapojilo do 1. světové války.
V bojích padly miliony lidí, hospodářství se hroutilo a zásobování potravinami bylo vážně ohroženo.
V roce 1917 Mikuláš II. podepsal abdikační listinu a dlouhé období vlády dynastie Romanovců bylo ukončeno. Nastoupila Prozatímní ruská vláda, která vyhlašuje ruskou demokratickou republiku. Po sedmi měsících byla svržena bolševickou stranou v čele s Vladimirem Iljičem Leninem. Následovalo období ničivé občanské války, které skončilo v roce 1922 založením Svazu sovětských socialistických republik (SSSR), které navzdory tomuto názvu byly zcela podřízeny centrální komunistické vládě.
Po Leninově smrti nastoupil Josif Vissarionovič Džugašvili, zvaný Stalin. Roku 1928 vyhlásil první pětiletý plán intenzivní industrializace a nucené kolektivizace zemědělství, čímž klesla zemědělská produkce a na Ukrajině zemřely miliony lidí v důsledku hladomoru.
Odpůrci byli popraveni nebo posíláni na Sibiř do pracovních táborů (celkem asi 8 milionů).
V zájmu svého postavení likvidoval vzdělanou elitu a posílal lid do gulagů, které se staly neodmyslitelným článkem sovětského hospodářství.
Po druhé světové válce bylo Rusko sice rozvráceno, přesto si získalo značný mezinárodní vliv vytvořením šesti satelitních států s komunistickým režimem ve střední a východní Evropě. V lednu 1949 se staly členy hospodářského integračního orgánu – Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP).
Období studené války znamenalo vývoj atomových zbraní a závody ve zbrojení, čímž se nastolila vojenská rovnováha SSSR a USA. V roce 1962 svět unikl o vlásek válce, když se tyto dvě vojenské velmoci dohodly ve věci rozmístění nukleárních raket na Kubě.
Vedení komunistické strany se v roce 1964 chopil Leonid Iljič Brežněv, který se
‚proslavil‘ náboženskou i politickou perzekucí, týkající se hlavně Židů, čímž pochopitelně vyvolal všeobecné mezinárodní odsouzení.
V březnu 1985 se stal generálním tajemníkem Komunistické strany Michail Sergejevič Gorbačov. Zavedl nový, otevřenější styl vedení, zaměřený na přestavbu vlády a ekonomiky.
Potýkal se se stagnující ekonomikou a stále se zvětšujícími rozdíly mezi jednotlivými republikami SSSR, ve kterých sílily snahy o dlouho potlačovanou národní suverenitu. To vše vedlo k mnoha etnickým konfliktům.
Koncem 80. let, kdy se zhroutily komunistické režimy po celé Evropě, žádal Gorbačov vyšší prezidentské pravomoci ve snaze zabránit rozpadu SSSR. Boris Jelcin a další radikální reformátoři varovali před „novou diktaturou“. Začátkem roku 1990 Komunistická strana ztratila podporu většiny obyvatel a přišla o schopnost ovládat dění v zemi. Boris Jelcin se stal prvním svobodně zvoleným prezidentem Ruské federace.
Svaz sovětských socialistických republik byl formálně rozpuštěn v prosinci 1991 a 11 z 15 svazových republik vytvořilo Společenství nezávislých států (SNS), poslední 12. člen – Gruzie, se připojil později. Od této doby se Rusko úporně snaží o transformaci své ekonomiky, reformu politického systému a nalezení nové pozice ve světové ekonomice.
V roce 1993 se konaly první svobodné volby a současně byla referendem schválena nová Ústava Ruské federace, která omezuje pravomoci obou komor parlamentu a posiluje postavení prezidenta.
1.3 Současná politická situace
Nový systém vlády Ruské federace je možné charakterizovat jako prezidentský. Někteří autoři jej nazývají administrativní demokracií, čímž míní, že Rusko je zvláštní hybrid demokracie a autoritativního systému.2
Podle Ústavy Ruské federace, schválené 12. prosince 1993, se státní moc dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudní, kterou uskutečňuje prezident federace, vláda, soudy a Federální shromáždění.
Výkonnou moc zastává vláda a prezident. Prezident je volen ve všeobecných a přímých volbách na 4 roky, ve funkci může setrvat pouze dvě po sobě jdoucí volební období. Musí mít minimálně 35 let a trvalé bydliště na území Ruské federace. Prezident je garantem ústavnosti, práv a svobod člověka a občana. Zajišťuje vzájemnou koordinaci orgánů státní moci, určuje základní směry vnitřní a zahraniční politiky státu a reprezentuje Ruskou federaci uvnitř a v mezinárodních vztazích. Je vrchním velitelem ozbrojených sil země.
Na základě dohody se Státní dumou jmenuje předsedu vlády, ministry, generálního gubernátora, předsedu Ústřední banky, soudce Nejvyššího, Ústavního a Nejvyššího arbitrážního soudu. Tyto orgány zastávají v ruské federaci státní moc soudní.
Nynější hlavou státu je Vladimir Vladimirovič Putin, který byl zvolen ve všeobecných volbách 26. března 2000 (inaugurace proběhla 7. května), avšak již 4 měsíce předtím byl zastupujícím prezidentem po předčasném odstoupení Borise Jelcina z funkce. Ve volebním boji kladl důraz na právo a pořádek, silný stát, posílení vojensko-průmyslového komplexu, boj proti chudobě, kriminalitě a korupci. Ve volbách v roce 2004 získal mandát na další volební období, tj. do roku 2008.
Ruskou republiku nyní tvoří 21 autonomních republik. Všechny mají svobodně zvolené vládní instituce a přímé zastoupení na federální úrovni. Od roku 2005 prezident nominuje kandidáty na nejvyšší výkonné posty v subjektech federace (gubernátory, prezidenty) a předkládá je ke schválení místním parlamentům.
Druhým orgánem s výkonnou mocí je Federální vláda RF. Je podřízena prezidentovi a nese hlavní odpovědnost za realizaci jeho politické linie. Předseda vlády v souladu s Ústavou, zákony a rozhodnutími prezidenta vytyčuje základní směry činnosti vlády a organizuje její práci. Organizačně právními orgány výkonné moci jsou ministerstva, státní výbory, federální inspekce, služby i federální agentury. Nynější struktura vlády Ruské federace byla stanovena výnosem prezidenta ze dne 20. května 2004.
Reprezentativním zákonodárným orgánem na federální úrovni je stálé Federální shromáždění, tj. dvoukomorový parlament. Sestává ze dvou komor, dolní – Státní duma a horní – Rada federace.
Do Státní dumy je voleno 450 poslanců na dobu 4 let, z nichž polovina je zvolena na kandidátních listinách v rámci poměrného volebního systému a druhá polovina většinově
2 Zdroj: The Putinite System
v jednomandátových volebních okruzích. Poslanci vyjadřují souhlas se jmenováním předsedy vlády, řeší otázky důvěry vládě, schvaluje federální zákony a nařízení.
V současné době jsou v dolní komoře parlamentu zastoupeny čtyři frakce - Jednotné Rusko, Komunistická strana, Liberálně-demokratická strana V. Žirinovského a Rodina.
Předsedou je bývalý ministr vnitra Boris Gryzlov.
V Radě federace jsou 2 představitelé každého z 89 subjektů RF, což jsou zmocněnci gubernátorů a předsedů regionálních parlamentů. Mezi její kompetence patří schvalování změn na hranicích mezi subjekty Ruské federace, výjimečného stavu navrženého prezidentem, vyhlášení a abdikace prezidenta, jmenování soudců Ústavního soudu RF, Nejvyššího soudu RF a Vrchního arbitrážního soudu RF, projednává zákony o federálním rozpočtu, daních, celní, devizoví regulaci, o emisi peněz aj. Předsedou horní komory parlamentu je Sergej Mironov
1.4 Obyvatelstvo
Na území Ruska žije více než 100 různých národností a etnických skupin, které patří zhruba ke 4 hlavním jazykovým větvím. Součástí indoevropské skupiny je více než 130 milionů převážně rusky mluvících slovanských obyvatel. Dalšími skupinami jsou ugrofinská, turkotatarská a kavkazská.
V současné moderní době probíhá velké znovuoživení náboženských obřadů, které byly za sovětské vlády aktivně potlačovány. Ve slovanské populaci přežila pravoslavná tradice.
Žije zde také mnoho baptistů, muslimů i nemalá skupina buddhistů. Židů v důsledku migrace neustále ubývá.
Významným, avšak nijak pozitivním trendem poslední doby je obrovský pokles porodnosti, který nemá na světě obdoby. V menší míře se to snaží napravit imigrace, především z okolních států.
Zastaralý systém sociální péče se musí potýkat s obrovským nárůstem bezdomovců, uprchlíků a zbídačených lidí a nyní i nezaměstnaných. Zhruba 24% obyvatel žije na hranici chudoby s minimálním denním příjmem. Roste i kojenecká úmrtnost, zhoršuje se zdravotní stav obyvatel, extrémní je míra alkoholismu a počet sebevražd.
1.5 Ruské hospodářství
Zemědělství je poměrně zaostalé, především kvůli podnebným podmínkám. Orná půda se nachází hlavně na jihu evropské části. Pěstují se vesměs všechny druhy obilí, brambory, slunečnice, cukrová řepa, len, konopí a ovocné stromy. Z hospodářských zvířat se chová především skot, prasata, drůbež a ovce. Produktivita je však nízká a výroba zejména v posledních letech upadá. Podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva zaměstnaného v zemědělství má v posledních letech klesající trend, v současné době dosahuje 10%.
Životně důležitý je význam rybolovu, Rusko má největší rybářskou flotilu na světě. Také v produkci ryb zabírá jedno z předních míst.
Rusko má obrovské zdroje nerostných surovin. Základnou hospodářství je těžký průmysl.
Na vysoké úrovni je energetický, zpracovatelský a potravinářský průmysl. Nejdůležitější
z hlediska fungování celého hospodářství je těžba energetických surovin, jejichž vývoz je rozhodujícím zdrojem příjmů a míří sem největší podíl zahraničních investic (přes 40%).
Severozápadní Sibiř je po Perském zálivu největší zásobárnou ropy a zemního plynu na světě.
Největší jsou také zásoby černého i hnědého uhlí. Problém těžby paliv však spočívá v extrémních podmínkách, které mají na svědomí mnohé životy i poškozování životního prostředí.
Převaha těžkých odvětví, materiálově i energeticky velmi náročných, způsobila odsun výroby spotřebního zboží na druhořadý význam. To je jedním z důvodů poklesu ruské průmyslové produkce, po které není v současnosti ve světě poptávka. Jeho zastaralý průmysl nemůže dobře soupeřit s pokrokovým technologiemi vyspělých průmyslových států. Jen nejvyspělejší technické výrobky jako letadla, některé zbraně, dopravní prostředky či strojní zařízení mohou být konkurenceschopné na světových trzích.
Vedle strojírenství se postupně stávají atraktivními obory maloobchod, služby a veřejné stravování. Rusko nutně potřebuje přilákat investory, avšak existují zde mnohé restrikce a omezení, čímž je samo proti sobě. Velmi omezené jsou podmínky pojišťovnictví a bankovnictví (kde si zahraniční banky nesmějí v Rusku zakládat pobočky, pouze dceřinné banky) nebo např. letecký průmysl. Restrikce jsou však doprovázeny velkým množstvím výjimek, které dávají prostor pro kličkování mezi předpisy. Toho řádně dokáží využívat spíše zájmové skupiny.
Jedním z nejslabších míst, které ohrožují ekonomickou transformaci je beze sporu doprava (především na velké vzdálenosti). Základem je železniční systém, který je rozvinut především v evropské části s radiální sítí tratí směřujících z Moskvy do všech důležitých center Ruska i do blízkého zahraničí. Ještě větší důležitost má železniční doprava pro spojení Evropy se Sibiří a Dálným východem, který zabezpečuje po celé délce zdvojená sibiřská magistrála. Její severní větev – bajkalsko-amurská magistrála není plně využita.
Rozsáhlá je i silniční síť, využívána především k přepravě na malé vzdálenosti, ale skutečně kvalitních vozovek je relativně málo.
Zahraniční obchod je uskutečňován z velké části osvědčeným obchodním loďstvem. Síť leteckých linek bývala nejdelší na světě, se vzrůstem cen paliv a letenek doprava silně poklesla. Stále však představuje pro četné oblasti jediný druh spojení.
Současná vláda se velmi snaží o mnohé reformy. Zatímco ty ekonomické se zdají postupovat správným směrem, politické reformy vzbuzují spíše rozpaky. Jsou prováděny bez plánování, chaoticky a nekoncepčně. Rusko čelí řadě spolu souvisejících problémů: korupci, chaosu v zákonech a předpisech, špatné vymahatelnosti zákonů, slabé ochraně vlastnických práv.
Jiným nepatřičným jevem je stále přílišná míra byrokratizace a administrativní překážky.
Jde především o orgány státního dohledu, často se dublující, což vytváří zbytečnou konkurenci mezi nimi. Velice komplikované je například vydávání víz, potřeba mnoha povolení a různých certifikátů, chce-li v Rusku firma či fyzická osoba podnikat. Ač je administrativní reforma jedním z prvořadých cílů prezidenta Putina, výsledky se stále nedostavují.
Tabulka 1 názorně ukazuje vývoj základních makroekonomických ukazatelů. V roce 1998 se míra nezaměstnanosti pohybovala kolem 13%. Od té doby postupně klesá. V loňském roce činila 7,7%. Ke konci května 2006 byla vyčíslena dokonce na 7,2%.
Pouze v období ruské finanční krize v roce 1998 dosáhl hrubý domácí produkt (HDP) záporné tempo růstu. Od té doby ruské hospodářství vykazuje již jen kladné přírůstky.
V roce 2003 a 2004 zaznamenalo tempo růst o více než sedm procent, čímž se země zařadila k zemím s nejdynamičtěji rostoucím národním hospodářstvím v celosvětovém měřítku. Růst HDP je tažen především nárůstem spotřeby domácností i vlády, zvýšením exportních příjmů a investicemi.
I v roce 2005 probíhaly v ruském hospodářství pozitivní tendence. Mírný pokles růstu HDP byl dán především snížením tempa růstu fyzického objemu exportu a poklesem míry růstu průmyslové produkce (v roce 2005 růst jen 4% oproti 7,3% v roce 2004). Ruské ministerstvo financí se vyjádřilo, že by ruská ekonomika měla v nejbližších letech růst průměrným ročním tempem 5,5% až 6,1%.
V prvním čtvrtletí 2006 posílila ruská ekonomika o 5,5% oproti stejnému období minulého roku. Oblast obchodu posílila o 11%, těžba nerostných surovin o 1,7% a průmyslová výroba o 4,6%.
Míra inflace má z dlouhodobého hlediska výrazně klesající tendenci. V roce 2005 se pohybovala kolem 10,9%. Záměrem ruské vlády je postupně ji snižovat na úroveň 7 - 8,5%
v roce 2006, 6 -7,5% v roce 2007 a 4 - 5,5% v roce 2008.
Vysoká inflace byla způsobena rychlejším růstem poptávky po spotřebním zboží a službách než nabídky domácího i dováženého spotřebního zboží a také nadměrným přílivem peněz do ekonomiky v důsledku vysokých cen ropy.
V květnu 2006 inflace dosahuje vynikající úrovně 5,9%.
Tabulka 1: Vývoj základních makroekonomických ukazatelů (v %)
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Míra nezaměstnanosti 13,2 12,4 9,9 8,7 9 8,7 7,6 7,7
Míra inflace 84,4 36,5 20,2 18,6 15,1 12 11,7 10,9
Tempo růstu HDP (oproti
předchozímu roku) -5,3 6,4 10 5,1 4,7 7,3 7,2 6,4
Zdroj: Ruský statistický úřad: www.gks.ru
Úroveň reálných příjmů obyvatelstva vzrostla na 10%. Průměrný plat na jednoho obyvatele v roce 2005 činil 7 854 rublů (tj. ca. 6 500 Kč).3
3 Ruský statistický úřad (www.gks.ru)
2 Zahrani č n ě -obchodní vztahy Ruské federace
2.1 Zahraniční obchod Ruské federace
Všechny hospodářské transakce (hmotné i peněžní toky) mezi subjekty Ruské federace a zahraničními subjekty za určité období (pro účely této práce za rok) zachycuje platební bilance. Je jedním z hlavních ukazatelů stupně národního hospodářského rozvoje a svědčí o úspěšnosti provádění hospodářské politiky. Tento statistický výkaz má značnou vypovídací schopnost, jde-li o vnější ekonomickou rovnováhu země.
Vývoj platební bilance za léta 2000 až 2005 zachycuje následující tabulka. Pro srovnání jsou zde zachyceny údaje z roku 1995.
Tabulka 2: Vývoj zahraničního obchodu Ruské federace (údaje v mld. USD)
1995 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Obrat zahraničního obchodu 145 149,9 155,6 168,3 212 278 370,4 Export 82,4 105 101,9 107,3 135,9 183,2 245,3 Import 62,6 44,9 53,8 61 76,1 94,8 125,1 Saldo 19,8 60,1 48,1 46,3 59,8 88,4 120,2
Pramen: Statistický úřad Ruské federace (www.gks.ru)
Obrat zahraničního obchodu Ruské federace v roce 2005 činil 370,4 miliard amerických dolarů (USD), což je o 33% více než v předcházejícím roce a nejlepší výsledek za posledních 11 let. Podrobnější přehled o struktuře exportu a importu v roce 2005 podává tabulka 3.
Saldo zahraničního obchodu bylo kladné: 120,2 mld. USD, což o více než 30 miliard překonalo výsledek předchozího roku. Mezi hlavní faktory, které napomohly tomuto dobrému výsledku, patřily zejména příznivá konjunktura světových cen surovin, posilující domácí měna a rostoucí vnitřní investiční i spotřební poptávka.
Ruský vývoz oproti roku 2004 vzrostl o 33,9% na současných 245,3 miliard USD.
Rovněž v dovozu byl zaznamenán nárůst o 31,9%, tj. v hodnotovém vyjádření 125,1 mld.
USD.4 Již od roku 1999 má export i import stabilně vzrůstající tendenci, což názorně zachycuje graf 1.
Růst cen energetických surovin a kovů na světových trzích měl jistě největší vliv na silný nárůst ruského exportu. Rovněž vzrostly ceny produkce chemického a lesního papírenského průmyslu, jejichž produkty zaujímají významné pozice v ruském vývozu.
4 Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Statistický úřad Ruské federace, vlastní výpočty
Graf 1: Vývoj exportu a importu Ruské federace 1994-2004
-150000 -100000 -50000 0 50000 100000 150000 200000
1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
mil. USD
Export Import
Zdroj: Centrální banka Ruské federace (www.cbr.ru)
Teritoriální struktura
Po prohlášení nezávislosti na konci roku 1991 se Rusko pustilo do obtížného přechodu z centrálně plánovaného k tržnímu hospodářství. Klíčová oblast tohoto přechodu se týkala otevření se zahraničí a celkové integrace ruské ekonomiky do světového hospodářství.
V 90. letech nastaly v ruském obchodu významné strukturální změny. Mezi hlavní geografický trend patřilo odvrácení se od socialistické ekonomiky směrem k rozvinutým tržním ekonomikám. Obchod s bývalými socialistickými zeměmi se uzavřel relativně rychle, jen do konce roku 1991 se snížil téměř na polovinu. Avšak obchod se státy SNS stále tvoří významnou část ruského zahraničního obchodu.
V teritoriálním členění jsou nejdůležitějšími obchodními partnery Ruska země Evropské unie. Obchod s jejími 25 členy v roce 2005 tvoří již více než 50% celkového objemu obchodu. Na státy SNS připadá 15,1%, na státy APEC 16,2%5.
Na druhé straně je Rusko pátým největším obchodním partnerem Evropské unie, na jejímž zahraničním obchodu se podílí pěti procenty.
Export do zemí SNS se zvýšil na 33,6 mld. USD, což znamená nárůst 11,3% oproti předchozímu roku. Import z těchto zemí vzrostl na úroveň 21,8 mld. USD (růst o 9,5%).
Celkové saldo zahraničního obchodu činilo 11,8 miliard amerických dolarů.
Nejvýznamnějšími obchodními partnery ze SNS jsou Ukrajina (s podílem 5,9% na celkovém obratu), Běloruko (5,6%) a Kazachstán (2,9%).
5 Zdroj: www.businessinfo.cz
Podíl zemí „mimo SNS“ se zvýšil z 82,1% na 85%, obchod se zeměmi SNS tedy poklesl na 15%.
Hlavními obchodními partnery Ruské federace ze států Evropské unie jsou Německo (s podílem 9,7% na celkovém obratu), Holandsko (7,8%), Itálie (6,9%), Polsko (3,6%), Velká Británie (3,2%), Finsko (3,1%), Francie (2,9%).
Mezi ostatní významné státy obchodující s Ruskem patří Čína s podílem 6,1%
na obchodním obratu, Spojené státy americké (3,2%), Švýcarsko (3,4%), Japonsko a Jižní Korea.
Tabulka 3: Zahraniční obchod Ruské federace za rok 2005
I. čtvrtletí II. čtvrtletí III. čtvrtletí IV. čtvrtletí
Celkový Údaje v miliónech USD
Export 51 680 59 728 64 826 69 021
Import 25 612 29 991 31 849 37 671
z toho:
Se zeměmi nepatřícími do SNS
Export 44 961 51 747 55 623 59 583
Import 20 914 24 445 26 301 31 677
S členskými zeměmi SNS
Export 6 718 8 254 9 203 9 438
Import 4 697 5 547 5 548 5 994
Pramen: Statistický úřad Ruské federace (www.gks.ru)
Komoditní struktura
Komoditní strukturu vývozu a dovozu Ruské federace názorně zachycují grafy 2 a 3.
Ruský export je silně surovinově zaměřený, změna jeho struktury ve prospěch výrobků s vyšší přidanou hodnotou bude však dlouhodobou záležitostí.
Vývoz průmyslových výrobků je limitován přetrvávající nižší kvalitou a nedostatečnou technickou úrovní, podmíněnou zastaralými technologickými postupy ve výrobě. Zde se naskýtá příležitost pro investory z České republiky i jiných zemí (viz. dále).
Vývoz v loňském roce zaznamenal rekordní růst, a to jak hodnotového, tak, v některých případech, i fyzického objemu. Výrazně se oproti předchozímu období zvýšily fyzické objemy výrobků z ropy (17,6%), přírodního plynu (9,5%), kamenného uhlí (17%).
Naopak poklesl vývoz kovů a výrobků z nich, dřeva a papírenských produktů.
Hlavními položkami ruského vývozu jsou palivo-energetické komodity s více než nadpolovičním podílem, dále zaujímají významné místo kovy, kovové a chemické výrobky a strojní zařízení.
Graf 2: Komoditní struktura vývozu Ruské federace Export (v % )
1,8
57,7 6,6
3,9 0,8
20,3
7,8 1,1
Potraviny a zemědělské produkty
Palivo-energetické produkty
Produkty chemického průmyslu
Produkty dřevařského průmyslu
Textilní a obuvnické výrobky
Kovy a kovové výrobky Stroje a dopravní prostředky Ostatní Pramen: Statistický úřad Ruské federace (www.gks.ru)
Mezi hlavní faktory růstu dovozu v roce 2005 lze zařadit zvýšenou vnitřní poptávku po spotřebním zboží, stejně tak po zboží investičního charakteru.
Celkového snížení importu se dočkaly dodávky ropy, strojů, zařízení a dopravních prostředků. Dovoz strojů a zařízení ze států „mimo“ SNS sice vzrostl, avšak nevyrovnal se poklesu importu tohoto zboží ze zemí SNS. Nicméně tím se nic nemění na skutečnosti, že tato komoditní skupina figuruje na prvním místě.
U zbožové skupiny potraviny a zemědělské produkty byl zaznamenán nepatrný pokles dovozu ze zemí „mimo“ SNS. Vzhledem k vysokému nárůstu objemu zahraničního obchodu tento prakticky stejný podíl znamená značný nárůst dovozu potravin, jak v hodnotovém vyjádření, tak i ve fyzických objemech. Zvýšily se zejména dovozy masa, ryb, citrusů, kávy, cukru, čokolády. Snížily se dovozy oleje, kondensovaného a sušeného mléka a obilnin.
Naopak země SNS do Ruska nejvíce zvýšily import másla (téměř trojnásobné zvýšení fyzického objemu). Na druhé straně došlo k dvojnásobnému snížení dovozu chlazeného masa.
V dovozu třetí tradiční položky produkce chemického průmyslu byl zaznamenán růst asi 1%.
Zvýšení podílu i hodnotových objemů dovozu kovů a výrobků chemického průmyslu bylo způsobeno růstem jejich cen. Snížení podílu palivo-energetických surovin je spojeno s menší poptávkou po ropě a výrobcích z ropy ze SNS.
Graf 2: Komoditní struktura dovozu Ruské federace
Import (v % )
18,3
4
15,8 3,8 8 4,6
41,2
4,3
Potraviny a zemědělské produkty
Palivo-energetické produkty
Produkty chemického průmyslu
Produkty dřevařského průmyslu
Textilní a obuvnické výrobky
Kovy a kovové výrobky Stroje a dopravní prostředky Ostatní Pramen: Statistický úřad Ruské federace (www.gks.ru)
Zahraniční politická orientace
Ruská zahraniční politika tradičně nahlíží na mezinárodní vztahy, zvláště v politicko- bezpečnostní oblasti, jako na hierarchický systém. Na jeho vrcholu je Organizace spojených národů s Radou bezpečnosti (RB), v níž má stálé členství a s tím spojené právo veta a významný podíl na určování směru vývoje organizace.
Až na nižším stupni dle jejího pohledu fungují další mezinárodní organizace. Základnu tvoří suverénní státy. Přesto, že tento model je i dnes prezentován ruským ministerstvem zahraničí jako jeho pohled na svět, chová se Rusko v reálné politice především pragmaticky - podporuje vždy takové řešení, které mu zajišťuje maximálně možnou účast v rozhodovacím procesu6.
Bývalý SSSR byl od 24. října 1945 jedním ze zakládajících členských států OSN.
V dopise z 24. prosince 1991 informoval prezident nástupnického státu Ruské federace Boris Jelcin generálního tajemníka OSN, že jeho země pokračuje v členství v Radě bezpečnosti a ve všech dalších orgánech OSN, a to s podporou všech 11 členských zemí Společenství nezávislých států.
6 Zdroj: www.businessinfo.cz
Rusko dbá striktně na prosazování silné role OSN v dnešním světě. Prosazuje dodržování litery Charty OSN, ač realisticky přiznává, že organizaci vzniklou v jiném historickém kontextu je třeba reformovat. Jedná však velice konzervativně a vždy ve svůj prospěch.
Obecně je jen pro takovou reformu Rady bezpečnosti OSN, která bude znamenat zvýšení jejího prospěchu. Například otázka zachování jejího stálého členství a práva veta je mimo jakoukoli diskusi. Členství v RB Rusku zajišťuje významný vliv na řadu mezinárodně- politických otázek.
Ruská federace spolu s dalšími 54 zeměmi tvoří největší bezpečnostní seskupení;
Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. OBSE zde působí déle než tři desetiletí, je primárním nástrojem pro včasné varování, prevenci konfliktů, krizový management a poválečnou rekonstrukci. Její činnost se odráží ve třech dimenzích; politicko-vojenské, zaměřené na spolupráci mezi účastnickými zeměmi v oblasti bezpečnosti a posilování důvěry;
ekonomicko-environmentální, zabývající se ekonomickými otázkami, vědou, technikou a životním prostředím a lidské, pokrývající lidská práva, informace, kulturu a vzdělání.
Zahraničně-politické aktivity Ruské federace v rámci OBSE vždy vycházely ze dvou základních postulátů - zájmu Ruska o získání významné pozice v rámci evropského bezpečnostního systému a odmítání NATO. Rusko v poslední době přechází k razantnější kritice fungování organizace. Naposledy ostře vystoupila proti OBSE v souvislosti s prezidentskými volbami v Bělorusku v březnu 2006. Žádá, aby aktivity OBSE byly vyvážené a nesoustředily se jen na lidsko-právní oblast a hodnocení voleb v SNS, nýbrž také na politicko-vojenskou a ekonomickou oblast. Také razantně požaduje změnu systému financování organizace tak, aby členské země platily příspěvky podle principu platební schopnosti země, čímž by se jeho vklady mohly snížit.
Od roku 1996 je Ruská federace členem Rady Evropy (RE). Je to mezivládní organizace sdružující v současné době 46 zemí Evropy, které jsou povinny akceptovat a zaručovat právní stát, základní lidská práva a svobodu pro své občany, spolupráce se projevuje také v oblasti kultury či vzdělávání.
Aktivity Ruské federace v rámci RE jsou zaměřeny především na ochranu práv ruskojazyčných menšin v zahraničí. Po čečenských konfliktech se do centra pozornosti dostala problematika dodržování lidských práv, zejména v problematických oblastech.
Pro Rusko je velice prestižní záležitostí pozvánka k politickým diskusím se sedmi nejrozvinutějšími zeměmi světa G-7 (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, USA, Velká Británie). Tento formát, spojení G-7 s Ruskem, již řadu let zaujímá místo ve slovníku jako G-8 ( Group of Eight). Oficiálně se Rusko stalo členem až v roce 2002.
Letos Ruská federace předsedá a je tudíž hostitelskou zemí summitu G-8, který proběhne v červenci v Petrohradě. Hlavními ruskými prioritami v rámci předsednictví jsou témata energetické bezpečnosti, vzdělání a boje s infekčními chorobami.
V souvislosti s kritickým hodnocením průběhu parlamentních a prezidentských voleb v Rusku se ve světě objevily hlasy, že by mělo být kvůli špatné úrovni demokracie z G-8 vyloučena, zvláště s ruským předsednictvím tato kritika zesílila. Tyto hlasy však zatím nenašly na mezinárodně-politické úrovni reálný odraz.
Společenství nezávislých států (SNS) je organizace sdružující 12 z 15 bývalých republik Sovětského svazu. Nová zakládající smlouva byla podepsána 21. prosince 1991.
Organizace nemá příliš nadstátních pravomocí, spolupracuje zvláště v oblastech energetiky, vojenství, dopravy a komunikace. Působnost SNS je rozvíjena především na bilaterálním základě a omezuje se víceméně na koordinaci společných obchodních, finančních, legislativních a bezpečnostních otázek.
Společenství však není plně fungujícím mechanismem. Kdykoli jedna členská země uspěje a začne vyvážet do jiné, dovážející člen brzy zavede kvóty nebo prohibitivní cla, která brání hospodářskému rozvoji. Rusko začalo SNS intenzivně reformovat, ale zatím bezvýsledně. Integrační seskupení SNS tak zůstává především formální strukturou a ztratilo perspektivu jako mezinárodní a regionální organizace.
Mezi významná mezinárodní uskupení, kterých je Rusko členem, patří Asijsko-Pacifické hospodářské společenství, Mezinárodní měnový fond, Světová banka a Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, Euroasijské hospodářské společenství, či Pařížský klub věřitelů.
Úzce spolupracuje s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Světovou obchodní organizací.
Vstup do Světové obchodní organizace (WTO – World Trade Organization)
Po vstupu Číny do Světové obchodní organizace zůstalo Rusko největším a nejdůležitějším nečlenem. Rusko aspiruje na vstup do této organizace již od roku 1993 (tehdy šlo ještě o Všeobecnou dohodu o clech a obchodu - GATT), kdy získalo statut pozorovatele.
Následně byla vytvořena Pracovní skupina pro přístup Ruska k WTO, nyní ji tvoří 58 členů.
Jednání jsou velmi složitá, neboť předpokládají vzájemné dohody s partnerskými státy o clech a dalších podmínkách, což někdy až protichůdné zájmy zúčastněných stran ztěžují.
Největší problém, který brání ke vstupu do WTO jsou dotované ceny energií a nadměrné dotace, které Rusko poskytuje zemědělskému sektoru, čímž narušuje pravidla volné soutěže.
Špatná je také nadměrná celní ochrana ruského trhu, směr fungování průmyslové politiky a způsob tvorby cen.
Rusko samotné se zdráhá vstoupit do WTO a jednání jsou neustále prodlužována nejednoznačnými požadavky, které Rusko vytrvale předkládá.
Nejistota přístupu spočívá v několika faktorech. Mezi ně patří minulost, ze které přetrvávají pochyby o přínosu volného obchodu, jak se zahraničím, tak uvnitř státu. Rovněž se obávají, že výhody ze členství budou velmi omezené. Především proto, že těží z výhod ze systému Most Favoured Nations od členů WTO a mnohé výhody jim poskytuje také status země, které využívají GSP (General System of Preferences – Všeobecný systém preferencí).
O tato privilegia by Rusko vstupem do WTO přišlo.
Dalším důvodem, proč se Rusko zdráhá přistoupit je znepokojení s nesouměrným zacházením, nižší celní sazby na import by mohly převážit nad jakýmikoliv výhodami z exportu. Také některé požadavky kladené v průběhu přístupového procesu, zvláště
na liberalizaci cen domácí energie, se Rusku nezamlouvají. Nakonec zde stále přetrvává moc odpůrců „ekonomického liberalizmu“ a lobbistických skupin7.
Přistoupení Ruska k WTO se ukazuje jako klíčový krok pro další tržně orientované reformy. Na jedné straně by mohlo toto přibližování harmonizovat ruskou legislativu a praxi s hlavními obchodními partnery. Na druhé straně by to mohlo odstranit hlavní zbývající překážky exportu do zemí WTO, které by mohlo podstatně zvýšit příjmy z obchodu.
Zastánci přístupu mají také mnoho argumentů. Poukazují na přínosy z liberalizace obchodu. Mezi ty nepatří jen nižší tarifní hladiny, ale týká se i investic, které jsou důležité pro vybudování pevných svazků mezi členy organizace.
Na téma přístupu probíhá mnoho jednání a bylo napsáno nespočet studií, které přicházejí s mnoha rozmanitými postupy a teoriemi, jak tento problém vyřešit. Řešení vstupu Ruska do WTO však není předmětem této práce.
Je zřejmé, že dopad přístupu Ruska k WTO na strukturu a možnou úroveň mezinárodního obchodu může být významný. Existuje pro to hned několik důvodů.
Největším přínosem bude zrušení bariér pro přiliv přímých zahraničních investic do sféry služeb. To povede ke snížení nákladů a zvýšení produktivity podniků, které této služby využívají, což se stane stimulem pro rozvoj ruského exportu.
Také snížení cel povede ke zlepšení v oblasti mezinárodní dělby práce, zjednoduší import produkce, obsahující moderní technologii, což povede ke zvýšení produktivity, a zpětně zase ke zvýšení exportu. Další přínosnou změnou je rozšíření přístupu k novým trhům.
Průlomem v bilaterálních jednáních o stanovování celních tarifů byla dohoda z května 2004 s největším obchodním partnerem, Evropskou unií.
Ruská federace již v podstatě zcela harmonizovala svou legislativu s pravidly a normami WTO. Téměř se všemi zainteresovanými delegacemi Pracovní skupiny již ukončila bilaterální jednání o vstupních koncesích ve zboží a službách (k 31.3. 2006 ujednáno s 54 z 58 delegací PS).
Otevřeny jsou dosud tradičně citlivé otázky - ochrana duševního vlastnictví, nelegální migrace a vízová politika, celní ochrana domácích výrobců a problém energetické bezpečnosti.
Velmi zdlouhavá a náročná jednání byla vedena s klíčovým hráčem světového obchodu – USA. Na začátku června, po setkání prezidentů George Bushe a Vladimira Putina na vrcholné schůzce zemí G8, bylo dohodnuto, že Spojené státy americké podpoří Rusko ve snaze stát se členem Světové obchodní organizace.
V nejbližší době by měla být ukončena jednání s Argentinou a Austrálií. Rusko ještě musí uzavřít bilaterální obchodní dohody s dalšími velkými obchodními partnery, mezi které patří Japonsko a Čína.
Evropská unie, a s ní samozřejmě i Česká republika, doufá, že se Rusko stane členem Světové obchodní organizace, a to možná už letos. Jakmile se tak stane, bude usilovat o zajištění podmínek volného obchodu.
7Zdroj: IMF: Russia and the WTO: The “Gravity” of Outsider Status
2.2 Vzájemný obchod České republiky a Ruské federace
Od 50. do konce 80. let 20. století byl bývalý Sovětský svaz největším obchodním partnerem tehdejšího Československa a jeho podíl se zvyšoval až na více než 30% celkového obratu a na zhruba jednu třetinu našeho vývozu. Po zásadních politických a ekonomických změnách v obou zemích počátkem 90. let došlo k razantnímu snížení našeho vývozu do Ruska až na ca. 4% celkového českého exportu.
Obrat zahraničního obchodu České republiky s Ruskem vykazoval v průběhu let 1993- 2004 poměrně velké meziroční změny, které se pohybovaly mezi –17 718 mil. Kč až +33 820 mil. Kč, celkový trend je však růstový (viz. tabulka 4).
U dovozu České republiky z Ruska probíhaly prudší změny, než na straně českého vývozu do Ruska. Úroveň vzájemného obchodu byla ovlivňována především naším dovozem, který několikanásobně převyšoval objem českého vývozu do Ruské federace.
V průběhu sledovaného období objem českého vývozu více kolísal a pod úroveň výchozího roku se dostal celkem 5 krát, zatímco u dovozu pouze jednou a má stále rostoucí tendenci.
Tabulka 4: Zahraniční obchod ČR s Ruskem v období 1993-2004 (v mil. Kč)
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Vývoz 17306 15794 16726 18840 24319 20986 13186 14915 18566 16805 16440 24131 Dovoz 37307 36382 49778 54384 58723 50950 48146 80237 75006 59988 65834 71568 Obrat 54613 52166 66504 73224 83042 71936 61332 95152 94501 76783 82274 95699 Bilance -20001 -20598 -33052 -35544 -34404 -29964 -34960 -65322 -57431 -43193 -49394 -47437 Podíl v % na
českém vývozu
4,1 3,4 3 3,1 3,4 2,5 1,5 1,3 1,5 1,3 1,2 1,4
Podíl v % na českém dovozu
8,8 7,3 7,5 7,2 6,8 5,6 4,9 6,5 5,5 4,5 4,6 4,1
Pramen: Desetiletá analýza zahraničního obchodu, CzechTrade, Český statistický úřad
Nejaktuálnější údaje zahraničního obchodu s Ruskem, zpracovány v únoru 2006 Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, jsou zachyceny v tabulce 5.
Tabulka 5: Zahraniční obchod ČR s Ruskou federací za leden – prosinec 2005
Obrat Vývoz Dovoz Bilance
2005 2005 2005 2005
Mil. Kč % index 05/04
mil. Kč % index 05/04
mil. Kč % index 05/04
mil. Kč 138 054 3,7 145,2 33 616 1,8 139,1 104 438 5,7 147,3 -70 822
Pramen: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
Ve vývozu do Ruska v období 1993 až 2004 měla nejsilnější zastoupení skupina strojů a dopravních prostředků, která reprezentovala 25% až 51% tohoto vývozu. Její hodnotová úroveň se pohybovala mezi 4 689 mil. Kč a 11 000 mil. Kč (viz. tabulky 6 a 7). Nosnými položkami vývozu byla silniční vozidla a strojní zařízení pro určitá odvětví průmyslu.
Další pozice ve vývozu České republiky do Ruska zaujímaly různé hotové výrobky, postupně vystřídány průmyslovými výrobky. Významnou položkou vývozu byly potraviny a živá zvířata, které se po prudkém poklesu v roce 1999 posunuly v hodnotovém objemu až za chemikálie.
Z celkového pohledu jsou našimi nejvýznamnějšími vývozními zbožovými položkami osobní auta a stroje, farmaceutické výrobky, papír, výpočetní technika, karton, lepenka a výrobky z nich, nákladní auta, radioaktivní izotopy, prvky, sloučeniny, směsi a odpady a vysílací zařízení pro sítě mobilního telefonického spojení (podrobněji příloha 2). Jedná se vesměs o finální výrobky. Zbožová struktura je tedy příznivá, ale objemy vývozu neodpovídají možnostem obou zemí a český export pokrývá jen necelou třetinu dovozu z Ruské federace. Exportéři by proto měli ve spolupráci s ruskými dovozci hledat všechny cesty k podstatnějšímu zvýšení vývozu českého zboží do této země.
Tabulka 6: Komoditní struktura zahraničního obchodu České republiky a Ruska
Zbožová skupina SITC Vývoz ČR do RF Dovoz ČR z RF
1993 2002 1993 2002
podíly v % změna
podíly v % změna
0 Potraviny a živá zvířata 14,7 5 -9,7 0,1 0,1 0
1 Nápoje a tabák 3,2 0,4 -2,8 0 0 0
2 Suroviny nepoživatelné, bez paliv 0,7 1,3 0,6 9,4 5,4 -4
3 Minerální paliva a maziva 1,3 0,5 -0,8 79,3 77,8 -1,5
4 Živočišné a roslinné oleje a tuky 0,1 0 -0,1 0 0 0
5 Chemikálie 4,7 14,3 9,6 2,1 2,3 0,2
6 Průmyslové zboží 9,6 20,9 11,3 3,9 9,9 6
7 Stroje a dopravní prostředky 48,7 46,9 -1,8 4,8 4,1 -0,7
8 Různé hotové výrobky 17 10,7 -6,3 0,4 0,4 0
9 Nespecifikováno 0 0 0 0 0 0
Zdroj: CzechTrade: Desetiletá analýza zahraničního obchodu
Český dovoz z Ruska se ve sledovaném období v podstatě koncentroval v pěti zbožových skupinách, a to ve skupinách minerálních paliv a maziv, průmyslového zboží, strojů a dopravních prostředků, surovin a chemikálií.
Nejsilnější dovozní položkou byla minerální paliva a maziva, jejichž hodnota se pohybovala mezi 28 878 mil. Kč až 64 316 mil. Kč a činila v průměru asi 78 % celkového dovozu z Ruska. Jejími nejdůležitějšími položkami byl zemní plyn, ropa a ropné výrobky, které nám vyprodukovaly také nejvyšší bilanční schodek ve vzájemném obchodu.
Další pozice z hlediska dosažené hodnoty dovozu náležely průmyslovému zboží, nepoživatelným surovinám, strojům a dopravním prostředkům a chemikáliím.
Tabulka 7: Zbožová struktura zahraničního obchodu ČR a RF za rok 2003 a 2004 (v tis. Kč)
Export ČR do RF Import ČR z RF Zbožová skupina SITC
2003 2004 2003 2004
0 Potraviny a živá zvířata 1 116 680 1 483 599 68 160 72 565
1 Nápoje a tabák 108 473 227 647 3 404 3 030
2 Suroviny nepoživatelné, bez paliv 233 069 285 765 3 639 781 6 396 319 3 Minerální paliva a maziva 83 090 83 124 49 981 002 52 243 488
4 Živočišné a rostlinné oleje a tuky 755 357 0 91
5 Chemikálie 2 151 702 3 032 536 1 425 913 2 274 256
6 Průmyslové zboží 3 988 230 5 278 704 6 344 921 8 269 924 7 Stroje a dopravní prostředky 6 704 257 11 000 352 3 991 793 1 981 811 8 Různé hotové výrobky 2 053 790 2 738 541 379 495 325 693
9 Nespecifikováno 0 2 0 680
Celkem 16 440 045 24 130 628 65 834 469 71 567 857 Zdroj: CzechTrade: Facts on Foreign Trade of the Czech Republic 2005
Celková obchodní bilance zahraničního obchodu České republiky s Ruskou federací vykazuje dlouhodobě negativní saldo, zvláště v důsledku ohromného dovozu palivo- energetických surovin. Je to však nutnost, takže cesta ke snižování obchodního schodku proto vede pouze přes zvyšování českého exportu.
Z tohoto důvodu v roce 2005 přišlo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR se Strategií prosazování obchodně ekonomických zájmů České republiky v Ruské federaci, která dokumentuje, jakou podporu může podnikatelská sféra očekávat od státu při pronikání na ruský trh (viz. níže).
2.3 České příležitosti na ruském trhu
Zájem prosadit se na ruském trhu mezi českými firmami stoupá. Pokud zde české firmy chtějí dlouhodobě uspět, měly by sem přenést svou výrobu. Rusko má logický zájem zaměstnat vlastní lidi, proto tento způsob řešení vítězí nad dovozem.
Nenasycenost ruského trhu v některých odvětvích je pro české firmy vítanou příležitostí.
Zároveň ale do Ruska přicházejí stále více západní společnosti, hlavně z Německa, Itálie a Holandska, které jsou rychlejší a důslednější v budování svých zastoupení a mají větší zkušenosti s péčí o své zákazníky.
Čeští podnikatelé mají v Rusku dobrou pověst a image solidního dodavatele například strojírenského zařízení, skla, porcelánu, bílé a stavební keramiky, piva a potravin. Určitou výhodou je, že obecně zde má naše zboží lepší zvuk než jiné středo– a východoevropské země. V některých oborech české výrobky dokonce získaly známku západního zboží za relativně dobré ceny.
Vybavení ruských podniků je výrazně zastaralé a na obnovu je málo zdrojů - odhadují se nepředstavitelné 2 triliony amerických dolarů pro následujících dvacet let. Výrazného zvýšení
kvality a celkové modernizace by se měli ruští občané dočkat v souvislosti s uvolněním restrikcí pro zahraniční investice jména v oblasti služeb, jako jsou telekomunikace, bankovnictví, pojišťovnictví či doprava.
Rusko potřebuje modernizaci především velmi rozsáhlého množství strojů. V tom lze spatřovat naše uplatnění na dlouhou dobu, protože místní výrobci zatím nemohou nabídnout potřebné moderní technologie a vysokou kvalitu. Nutno modernizovat i automobily, což je lákavá příležitost pro exportéry aut i jejich komponentů. S postupně zvyšující se životní úrovní bude i ‚obyčejný‘ Rus v budoucnu mít dostatek financí na stále větší nákupy.
Neuspokojená potřeba bytů v Moskvě a v jiných částech země poskytuje možnost odbytu stavebních materiálů pro dokončovací práce. Většina výstavby bytů je určena k prodeji konečným uživatelům a z důvodu nižší ceny a nedostatku řemeslníků pro dokončovací práce přebírá zákazník „holobyt“, který dokončuje sám. Stavebnictví je již delší dobu považováno za velmi perspektivní odvětví. Je zde dostatek stavebních surovin, což umožňuje výrobu přímo na místě. Ruské firmy projevují značný zájem o nové stavební technologie a zařízení na výrobu stavebních materiálů. Zvýšení ruské poptávky v této oblasti již dokázaly některé české firmy využít a nalezly zde uplatnění pro podnikání. Nově se objevuje zájem českých developerských společností o proniknutí na ruský trh s byty. To by mohlo přinést pro firmy z České republiky příležitosti pro dodávky stavebních prací, materiálů i zařízení.
Prognózy předpokládají, že v Rusku bude stoupat objem těžby základních energetických surovin a rovněž vzroste výroba elektrické energie. Značný investiční potenciál má těžební průmysl, zvláště ropa a plyn, dále také chemický průmysl a vědeckovýzkumná činnost.
Zvýšení kapacit se přirozeně neobejde bez modernizace technologií těžby i přepravy, zpracování energetických surovin a bez zefektivnění výroby a distribuce tepla a elektrické energie. I zde se nabízí široký prostor pro české firmy. Zcela největší potenciál pro nové dodávky na ruský trh představují podniky ropného a plynárenského průmyslu.
Dále je v Rusku výrazný zájem o silné české a kvalitní obalové sklo, chmelařství, sladovnictví a pivovarnictví s vlastními technologiemi.
Novým trendem je, že se ruské podniky přiklánějí, již ne jen k obchodům se spotřebním zbožím, ale také s investičními celky a k nákupům technologií. Ruské podniky usilují o výrobu konkurenceschopného zboží na vlastním území, které by samy mohly uplatnit na zahraničních trzích. Dosud nevyužité možnosti nabízí i sektor služeb.
Na ruském trhu rozhoduje osobní přítomnost, nepřetržitý kontakt s klienty. Nelze řádně řídit obchod „od stolu“ z České republiky, trh je nutné aktivně zpracovávat a být na něm přítomen, osobní kontakty jsou zde velice důležité. Pokud to české firmy myslí s obchodováním na ruském trhu vážně, měly by jít cestou poboček či obchodních zastoupení, na které mohou navázat investice do výroby. V České republice existují jak vládní, tak soukromé instituce a firmy, které ochotně poskytnou odborné rady a pomohou i s financováním. Není sice levnou záležitostí založit místní pobočku, ale rozhodně se tento tah v budoucnu vyplatí. Přinejmenším to pomůže překonávat nástrahy korupce, přehnanou byrokracii, zmírní obchodní riziko a prověří důvěryhodnost ruských partnerů. Chytré je navázat úzkou spolupráci s místní právní a daňovou firmou, která pomůže našemu porozumění velmi složitým a ne vždy jasně srozumitelným ruským zákonům.
Vstupem do Evropské unie se Česká republika začala řídit jejími obchodně-politickými režimy. Stala se součástí konkurencí nasyceného jednotného trhu a je postavena před výzvu
