Tabulka č.2: Didaktické zacílení tělovýchovné jednotky č. 1
Téma Opičí dráha
Cíle z pohledu učitele - Seznámit rodiče a děti se cvičebními pomůckami.
- Rozvíjet spolupráci mezi rodičem a dítětem – společné cvičení.
- Podporovat efektivnější komunikaci mezi rodičem a dítětem – pokyny, demonstrace cvičení, hodnocení společných cvičení.
Cíle z pohledu rodiče - Spolupracovat s dítětem i s učitelem.
- Prohlubovat komunikační dovednosti s dítětem.
- Seznámit se s prostředím a cvičebními pomůckami.
Cíle z pohledu dítěte - Spolupracovat s rodičem i učitelem.
- Rozvíjet komunikaci s rodičem – pokyny, hodnocení.
- Seznámit se s prostředím tělocvičny MŠ a cvičebními pomůckami.
Organizační forma Frontální vyučování
Metody Demonstrace, diskuze, rozhovor, pozorování
Prostředky a pomůcky Prostředky: říkanka
Pomůcky: kužely, tunel, míče, kužely, trampolína, žebřiny
5.1.1 Průběh výstupu Motivační část:
Rodičům a dětem jsem na začátku první hodiny přiblížila cíl mého tělovýchovného projektu, co se budu snažit podporovat a rozvíjet a rodičům nastínit co nás v tělovýchovných jednotkách čeká. Představila jsem jim králíka Boba, které, si ho po každé lekci odnese jedna dvojice domů, bude ho hlídat a starat se o něj. Králík Bob slouží jako motivační prvek pro dítě, které se snaží, aby na konci každé lekce právě, ono mohlo Boba mít doma. Poté jsme přešli k říkance – Dráček, která je vždy propojena s pohybovou činností, které se účastní jak rodič, tak i dítě, říkanka je uvedena níže v textu. Jelikož se jednalo o podzimní období, říkanka byla zaměřena na pouštění draků.
Obrázek č. 1 – motivační maskot (králík Bob) Dráček
Letí dráček, letí,
za ním kluci, za ním, děti!
A všichni se hrnou ven, křičí jeden po druhém.
Utvoříme s dětmi kruh, chytíme se za ruce a v rytmu říkanky se otáčíme a zrychlujeme, chodíme po směru hodinových ručiček. Poté se pustíme, držíme se jen s dítětem. Otáčíme se a poté se děti střídají a zkouší se točit ve dvojici buď ve dvojici s rodičem jiného dítěte, stále opakujeme říkanku.
U sloky – všichni se hrnou ven, se pustíme a všechny děti se musí schovat v domečku u svého rodiče.
Poslední sloka křičí jeden po druhém – dítě zvedneme, a pokud to jde, pomalu s ním zatočíme. Dítě je teď jako dráček (Uhrová, 2010).
Průpravná část:
Pro úvodní hodinu jsem zvolila opičí dráhu, před samotnou hodinou jsem připravila jednotlivá stanoviště, kdy si rodiče s dětmi zkoušeli různé pomůcky, seznamovaly se s prostředím. Využívali jsme kužely, tunel, žebřiny, míče a trampolínu. Cílem této úvodní tělovýchovné jednotky bylo zaměřit se na spolupráci mezi rodičem a dítětem a seznámení s prostředím a různými druhy pomůcek.
Obrázek č. 2 – komunikace mezi rodičem a dítětem, názorná ukázka
Obrázek č. 3 – rodiče spolupracují s dětmi, děti šplhají po žebřinách (rodiče zajišťují bezpečí)
Obrázek č. 4 – ukázka prostředí (opičí dráha) Závěrečná část:
Dítě má možnost si vybrat pomůcku a tu s rodičem využít (Obr. č. 5). Poté jsme si společně sedli do kruhu, kdy jsem děti pochválila za jejich práci a poděkovala jsem i rodičům. Děti jsem obdarovala nálepkami a jedna z dvojic si odnesla domů Boba na víkend, aby se o něj přes víkend starala.
Obrázek č. 5 – výběr libovolné pomůcky
5.1.2 Závěrečné shrnutí
Při úvodní básni se děti moc nesoustředily, měly problém vnímat říkanku. Zaujal je však králík Bob, kterého si na konci cvičení chtěl každý z nich odnést domů. Poté jsme přešli plynule k části průpravné, vždy jsem se snažila o názornou ukázku, co se na každém stanovišti bude dít, rodiče velmi pozorně poslouchaly a motivovaly děti. Každé stanoviště absolvovaly společně s dítětem. Jen v jedné dvojici se stalo to, že většinu stanovišť vynechali a věnovali se trampolíně, kterou si dítě chtělo vytáhnout. Matka ustoupila přání dítěte (matka č. 1), jedná se o znak pasivní komunikace.
5.1.3 Sebehodnocení
První jednotku hodnotím kladně, snažila jsem se první hodinou nastínit, jak bych chtěla, aby další lekce probíhaly. Při úvodní motivaci jsem měla dát větší důraz na opakování básně, poměrně rychle jsem od básně upustila, což hodnotím negativně. Opičí dráhu jsem zvolila úměrně věku dětí, velmi se mi líbila motivace rodičů a jejich spolupráce jak s dítětem, tak i semnou, docházelo k názorným ukázkám, tak i k tomu, kdy maminka beze slov, čekala, jak si dcera poradí (matka č. 3) – pasivní styl komunikace. To, že jsem do závěrečné části zařadila volný výběr pomůcky, hodnotím pozitivně, jelikož děti začaly ztrácet pozornost. Velmi pozitivně hodnotím i zařazení motivačního maskota.
5.1.4 Hodnocení učitelky
Úvodní lekce byla zajímavá, velmi se mi líbily obměny opičí dráhy. Z hlediska časového rozmezí, si paní učitelka počínala s tím, že děti měly cvičení rychle hotové, byla nucena improvizovat, ale oceňuji její snahu o improvizaci a zaplnění času. Aktivity byly zaměřeny na spolupráci rodičů a dětí, což bylo klíčové. Bylo to pro mě velmi zajímavé nahlédnout, jak rodiče pracují s dětmi z mé třídy. Překvapila mě pozitivně skladba jednotky, která měla strukturu. Pozitivně hodnotím, že se děti i rodiče měli možnost seznámit s různými druhy pomůcek i prostředím tělocvičny, což bylo i cílem úvodní hodiny. Učitelka při úvodu měla více říkanku opakovat a snažit se i o větší dramatizaci, kterou jsem postrádala v úvodu.