Životní prostředí na základě právních norem v ČR

Ústavní základ nalezneme již v Ústavě²⁹ a Listině základních práv a svobod³⁰. Ústava i Listina základních práv a svobod obsahují preambule – myšlenkové a hodnotové směřování a orientace – především odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého života na Zemi.³¹

28 Cíle udržitelného rozvoje (SDGs), dostupné na: https://www.osn.cz/osn/hlavni-temata/sdgs/

29 Zákon č.1/1993 Sb. ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 16. prosince 1992

30 USNESENÍ předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

31 LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. - Federální shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní rady, uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a samosprávné tradice našich národů, pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány, vkládajíc naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů, vycházejíc z práva českého národa a slovenského národa na sebeurčení, připomínajíc si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého lidstva na Zemi a vyjadřujíc vůli,

29

V preambuli v Ústavě se můžeme dočíst o (…) odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, (…). Další zmínka je v článku 7: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“.

Ústavní základy stanovují práva i povinnosti a odpovědnosti a omezení některých základních práv a svobod z důvodu ochrany životního prostředí. V tomto ohledu se za stěžejní musí považovat pravidla obsažená v čl. 35 odst. 3³², navazující na čl. 11 odst. 3 (vlastnictví zavazuje)³³, stanovící zákaz při výkonu práv ohrožovat nebo poškozovat životní prostředí. Na druhé straně tento ústavní zákon zaručuje právo vlastnit majetek a podnikat.

Soukromoprávní odpovědnost za životní prostředí můžeme odvodit z ustanovení

§5 Občanského zákoníku³⁴. Tento paragraf upravuje povinnost postupovat s profesionální péčí vyplývající z určitého povolání nebo stavu. Tato povinnost platí nepochybně pro podnikatele, u nichž lze očekávat věcné znalosti a zkušenosti, které se váží k oboru podnikání každého podnikatele. Pokud podnikatel nejedná s potřebnou úrovní odbornosti a péče, musí nést následky s tím spojené. Ve vztahu k životnímu prostředí a vykazování dopadu podnikání na životní prostředí lze říci, že v tomto ustanovení nalezneme základní materii pro důvod nefinančního vykazování. Vědět a být schopen prokázat a vykázat, jaké oblasti životního prostředí jsou ovlivňovány podnikáním se dá považovat za základní znalosti nutné k odpovědnému podnikání.

aby se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně zařadila mezi státy, jež tyto hodnoty ctí, usneslo se na této Listině základních práv a svobod:

32 LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, HLAVA ČTVRTÁ, Hospodářská, sociální a kulturní práva čl. 35 odst. Čl.11odst.3

(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

33 LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, HLAVA DRUHÁ, Lidská práva a základní svobody čl.11 odst.3

(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

34 Zákon č.89/2012 Sb. ze dne 3. února 2012 občanský zákoník, §5 odst.1.

(1) Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

Dopady nesprávného podnikání, z pohledu životního prostředí, mohou mít vliv na chráněnou osobnost člověka včetně jeho přirozených práva výslovně uvedených v

§81 občanského zákoníku ³⁵. Právo žít v příznivém životním prostředí požívá ochrany a jak uvádí §82 občanského zákoníku, tak pokud jsou tato práva dotčena, tak má člověk právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo, aby byl odstraněn jeho následek. Eliminovat dopady nesprávného podnikání z pohledu životního prostředí je možné například díky zákonu č.100/2001 Sb.

Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). Tento proces se nazývá EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, česky: Vyhodnocení vlivů na životní prostředí).³⁶ Předmět úpravy toho zákona je posuzování vlivů záměrů na životní prostředí a veřejné zdraví a postup fyzických osob, právnických osob, správních orgánů a územních samosprávných celků při tomto posuzování. Tomuto posuzování podléhají koncepce a záměry, pokud splňují podmínky uvedené v tomto zákoně. Účelem zákona je pomoci udržitelnému rozvoji společnosti.

Úspěch v soutěži (hospodářské i jiné) bývá často preferovaným cílem. Snaha dosáhnout „vítězství“ v soutěži pak ohrožuje přežití jednotlivce a vyvolává rizika pro přežití lidského druhu a ohrožuje i ekologický stav planety. K úkolům práva mj. patří, aby přispívalo k rovnováze, k rozumné proporcionalitě mezi různými životními hodnotami. Takto lze chápat i význam či účel ustanovení § 2987 občanského zákoníku³⁷ zejména pak v souvislosti s právem člověka na zdraví a s

35 Zákon č.89/2012 Sb. občanský zákoník, § 81

(1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

(2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

36 Ministerstvo životního prostředí, Posuzování vlivů na životní prostředí, dostupné na:

https://www.mzp.cz/cz/posuzovani_vlivu_zivotni_prostredi

Posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „proces EIA, proces SEA“) je v České republice upraveno zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění, který nahradil původní zákon č. 244/1992 Sb. Proces posuzování vlivů záměrů a koncepcí na životní prostředí je založen na systematickém zkoumání a posuzování jejich možného působení na životní prostředí. Smyslem je zjistit, popsat a komplexně vyhodnotit předpokládané vlivy připravovaných záměrů a koncepcí na životní prostředí a veřejné zdraví ve všech rozhodujících souvislostech. Cílem procesu je zmírnění nepříznivých vlivů realizace na životní prostředí.

37 Zákon č.89/2012 Sb. občanský zákoník, § 2987 Ohrožení zdraví nebo životního prostředí

Ohrožení zdraví nebo životního prostředí je jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobek nebo provádí výkon ohrožující zájem na ochraně zdraví nebo životního prostředí chráněný zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiného soutěžitele nebo zákazníků.

31

jeho právem žít v příznivém životním prostředí (§ 81 odst. 2 občanského zákoníku) a ovšem také s právem na podnikání podle čl. 26 LZPS.³⁸

Důležitým dokumentem týkající se oblasti životního prostředí je zákon č. 17/1992 Sb. zákon o životním prostředí ve znění pozdějších předpisů, který již v §1 vysvětluje účel zákona, pojmy, které vymezuje a základní zásady ochrany životního prostředí, přičemž vychází z principu trvale udržitelného rozvoje.