Charakteristika rodičovské odpovědnosti

Jak již bylo nastíněno, vztah mezi rodičem a dítětem obsahuje vedle rodičovské odpovědnosti i další rámec povinností a práv. Rodičovská odpovědnost má tedy některé odlišnosti, ale i takové vlastnosti, které jsou vlastní pro další prvky tohoto vztahu.

Rodiče a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva. Těchto vzájemných povinností a práv se nemohou vzdát; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu (§ 855 odst. 1 OZ). Obecné ustanovení OZ nám dává najevo, že stojí na vzájemnosti, ale také rovnosti. Nedělá rozdíl mezi rodiči z důvodu pohlaví či svéprávnosti.³⁴ Rovnost je potřeba pokládat za nutnou součást práva v demokratickém právním státě, která je dále zdůrazněna při rodičovské odpovědnosti a odpovídá tak Listině základních práv a svobod³⁵ (dále jen LZPS), jakož i mezinárodním závazkům plynoucích z mezinárodního práva. Oba rodiče mají stejný přístup k těmto povinnostem a právům, a to pouze z titulu rodičovství.³⁶ To platí i ve vztahu k právům dětí, které se narodily v manželství či dětí narozených mimo tento svazek, i zde není činěn rozdíl (čl. 32 odst. 3 LZPS).

Pokud v tomto vztahu někomu svědčí právo, existuje na druhé straně vztahu povinnost tomuto právu odpovídající, hovoříme zde o reciprocitě neboli vzájemnosti povinností a práv.

Jedná se o takové povinnosti a práva, kterých se nelze vzdát. Pokud tak některá ze stran účinní, bude takové jednání považováno za nulitní, resp.

33 ŠÍNOVÁ, R., WESTPHALOVÁ, L., KRÁLÍČKOVÁ, Z. a kolektiv: Rodičovská odpovědnost.

Praha: Leges, 2016, s. 77.

34 HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kolektiv: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 181.

35 Čl. 1 LZPS.

36 § 775 a násl. a § 832 OZ.

12 neexistující jednání. Výjimku pak můžeme spatřovat na straně rodiče, a to v případě udělení souhlasu s osvojením, jehož následkem je zánik vzájemných povinností na jedné straně a vznik těchto povinnosti u nové osoby, kterou je osvojitel.³⁷ Takovou možnost lze do jisté míry považovat jako ochranu dítěte, neboť: „Tím je chráněno dítě před neuváženými či dokonce protiprávními činy svých rodičů, kteří své dítě nechtějí.“³⁸

Jak bylo uvedeno výše, je úprava některých vztahů, svou povahou spadající do rodinného práva, opodstatněna ochranou slabších stran i jiných zájmů. Účel, který nám vyjadřuje podstatu, jakož i samotný smysl existence této úpravy uvádí OZ takto: „Účelem povinností a práv k dítěti je zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte“. Je zde velice jasně uveden samotný důvod úpravy povinností a práv mezi rodiči a dětmi. Zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte je nutno považovat za základ další úpravy těchto vztahů a jako výkladové pravidlo pro řešení sporných situací. Jakékoli jednání v intencích vzájemných povinností a práv by mělo směřovat právě k tomuto cíli. Výslovné vyjádření tohoto účelu v textu zákona má nejen hodnotu výchovnou, ale je i výkladovým pravidlem: lze totiž říct, že nenaplňuje-li výkon povinností a zejména práv rodičů k dítěti právě tento základní účel, pak jde o protiprávní chování, o zneužití práv atd. a nabízí se použit odpovídající sankce.³⁹

2.4.1. Nositelství a výkon

S účinností OZ dochází k rozlišování samotného nositelství rodičovské odpovědnosti a jejího výkonu.

Nositelem rodičovské odpovědnosti může být pouze a jen rodič dítěte.

Náleží stejně oběma rodičům (§ 865 OZ). Z ustanovení § 865 OZ, a to ve spojení s § 855 OZ, také vyplývá, že rodičovskou odpovědnost jako celek nelze přenášet na třetí osoby.⁴⁰ Pokud by měl být rodič zbaven své rodičovské odpovědnosti, mohl by tak rozhodnout pouze soud (§ 865 odst. 1 OZ). K samotnému zbavení

37 § 832 a násl. OZ.

38 HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kolektiv: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 182.

39 MELZER, F., TÉGL, P. a kolektiv: Občanský zákoník: velký komentář. Svazek IV. § 655-975.

Praha: Leges, 2016, s. 1306.

40 HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kolektiv: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 118.

13 nositelství, nebo jejímu omezení, může dojít na základě důvodů v § 870 – 871 OZ vyčtených. Takovým je např. zneužití rodičovské odpovědnosti či její závažné zanedbávání, tedy důvody, jež představují velice negativní zacházení rodiče právě s rodičovskou odpovědností, a jde tak svou povahou o důvody, které spočívají v jeho protiprávním jednání.

Naproti tomu výkon rodičovské odpovědnosti představuje samotnou realizaci povinností a práv, které z ní vyplývají. Zatímco zákon svěřuje rodičovskou odpovědnost do rukou každého rodiče bez rozdílu, při výkonu je situace odlišná. Ne každý rodič má právo, resp. povinnost, rodičovskou odpovědnost ve vztahu k dítěti realizovat. S ohledem na zásadu nejlepšího zájmu dítěte a jeho blaha zákon upravuje pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti ex lege z důvodu nezralosti či duševní poruchy rodiče (§ 868 OZ).⁴¹ Jde o případ, kdy je rodič nezletilý a nesvéprávný, nebo jde o rodiče, jehož svéprávnost byla v oblasti rodičovské odpovědnosti omezena.

Takovým rodičům je rodičovská odpovědnost pozastavena již ze zákona a spočívá nikoli v protiprávním jednání rodiče, nýbrž ve skutečnosti, která se váže k jeho osobě, a která může znamenat ohrožení řádného výkonu rodičovské odpovědnosti v budoucnu. Pozastavení výkonu trvá po dobu, do kdy trvají zákonné důvody a nositelství rodičovské odpovědnosti tím není nijak dotčeno.

Nositelství rodičovské odpovědnosti by mělo být logickým předpokladem pro její realizaci, resp. výkon. Zákon však předpokládá i takovou situaci, kdy rodič, jež byl zbaven rodičovské odpovědnosti, a tudíž není nositel těchto povinností a oprávnění, vykonává nadále právo osobního styku s dítětem. Tak může rozhodnout soud v rámci zbavení rodiče rodičovské odpovědnosti za současného zachování tohoto práva (§ 872 OZ). To se sice může jevit jako nedostatek právní úpravy⁴², neboť je tím dáno právo výkonu určité části rodičovské odpovědnosti, aniž je osoba jejím nositelem. Nicméně život přináší i takové životní situace a vztahy, které mohou vyžadovat i takovéto řešení.

Zejména je tento postup opodstatněn v případě, je-li tak rozhodováno v zájmu dítěte, k němuž je soud povinen přihlédnout (§ 872 OZ).

41 HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kolektiv: Občanský zákoník

II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 187.

42 ŠÍNOVÁ, R., WESTPHALOVÁ, L., KRÁLÍČKOVÁ, Z. a kolektiv: Rodičovská odpovědnost.

Praha: Leges, 2016, s. 67.

14 Pokud bylo výše uvedeno, že nositelství, resp. rodičovskou odpovědnost není možno přenést na třetí osoby, nebude to platit u samotného výkonu. Rodiče mohou svým právním jednáním, až na zákonem stanovenou výjimku v § 887 (udržování osobního styku), povinnosti a práva z rodičovské odpovědnosti přenést na jinou osobu.⁴³ Tím se však odpovědnosti za výkon těchto povinností nezbavují.⁴⁴

Podstatnou část oddílu, která je věnována vztahům mezi rodiči a dětmi⁴⁵, představuje úprava samotného výkonu rodičovské odpovědnosti (§ 875 OZ a násl.), a to jak v obecné rovině, tak v jednotlivostech, které se vážou k té či oné složce rodičovské odpovědnosti. Ve stěžejních kapitolách této práce bude věnována pozornost výkonu těch povinností a práv, které svou povahou cílí na výchovu, vzdělání a vyznání dítěte.