Za hlavní důvody pro vstup společnosti na kapitálový trh formou IPO lze označit tyto:
• zvýšení vlastního kapitálu pro další růst společnosti,
• posílení image společnosti,
• získání výhod pro stávající akcionáře.
Jako hlavní důvod pro realizaci IPO získání potřebných finančních zdrojů pro rozvoj společnosti bez omezení, která jsou spojena s úvěrovým financováním. Společnosti přistupují k realizaci veřejné emise akcií především, když se nachází v situaci nedostatečnosti jejich interních zdrojů a bankovních úvěrů pro financování expanzivních plánů. Primární trh cenných papírů společnosti umožňuje získat kapitál od velkého počtu předem neznámých investorů. Požadovanou výši kapitálu rozdělí do velkého počtu akcií s nominální hodnotou, za kterou budou akcie na trhu snadno umístitelné. Výsledkem IPO je kumulace kapitálu takové hodnoty, kterou by nebyl schopen (ochoten) poskytnout individuální investor nebo malý počet investorů. Tento způsob získání peněžních prostředků by měl být alternativou k dluhovému financování. Toto by mělo platit zejména pro společnosti, které mají v současné době či v plánované budoucnosti budou mít vysoké investice, vysoký podíl dluhu v kapitálové struktuře a vysoký růstový potenciál. Výše zmíněné faktory motivují společnosti ke vstupu na kapitálový trh formou IPO.
Prvotní veřejná nabídka akcií představuje mimořádnou finanční operaci, jež umožňuje společnosti zlepšit svou likviditu a kapitálovou strukturu. Společnosti, které si opatřují základní kapitál formou veřejné emise akcií, je typický podíl vlastního kapitálu na bilanční sumě – nižší úroveň zadluženosti. To snižuje pravděpodobnost bankrotu těchto společností v období všeobecné recese nebo v období, kdy dosahují ztráty.
V neposlední řadě při porovnání výsledku hospodaření společnosti za využití financování společnosti formou IPO nebo bankovním úvěrem, vychází financování formou IPO výhodněji než bankovní úvěr, a to i za cenu vyšších nákladů na realizaci IPO. Při rozhodování o realizaci IPO je třeba brát v úvahu nefinanční kritéria, protože špatně načasovaná emise může mít negativní dopad na budoucí vývoj společnosti.
IPO lze považovat za významný marketingový nástroj. Uvedením společnosti na burzovní trh může společnost zaujmout minimálně místní média. Společnost, která dosud byla známá pouze lidem z oboru, se může během přípravy na IPO dostat do podvědomí široké veřejnosti
24
tím, že se o připravované IPO začne psát. Emitenti díky tomu získávají důležitý marketingový nástroj k bezplatnému posílení image společnosti. Pokud zájem médií přetrvá i po realizaci IPO může společnost ze zájmu profitovat v dalších letech.
Poslední skupina přínosů souvisí s výhodami pro stávajíc akcionáře. Pro stávající akcionáře to znamená, že při veřejné obchodovatelnosti akcií mohou snáze odprodat své obchodní podíly ve společnosti na sekundárním trhu. Platby realizované na sekundárním trhu nemají vliv na finanční situaci emitujícího podniku. Základní kapitál získávaný formou veřejné emise odstraňuje rozpor mezi velkými a malými akcionáři. Velcí akcionáři chápou svoji investici spíše jako dlouhodobou oproti malým akcionářům, kteří jsou spíše orientováni na likvidnost a tedy na krátkodobost investice. Majoritní vlastník může prostřednictvím IPO snížit svůj podíl ve společnosti. U rodinných podniků lze díky IPO pomoci vyřešit „problém generační obměny“. Pro akcionáře je výhodou možnost svůj spoluvlastnický podíl (reprezentovaný akcií) kdykoliv zpeněžit na sekundárním trhu. Tato možnost činí akcionáře velmi flexibilní, co se týče finančního rozhodování.
K realizaci IPO vede obvykle emitující společnost kombinace několika výše uvedených důvodů. V současnosti společnosti mnohdy přistupují k této formě financování potřebného kapitálu a také kvůli potřebě některých stávajících akcionářů, kteří chtějí odprodat své podíly ve společnosti.
Vedle uvedených přínosů je IPO spojena s celou řadou nákladů a povinností, jež obecně můžeme považovat za nevýhody této formy financování. Některé náklady přímo souvisí s uvedením společnosti na veřejný trh cenných papírů – burzu. Jde například o náklady na samotný proces IPO a náklady na intenzivní formu zveřejňování informací investorům a veřejnosti, dalšími náklady mohou být nepřímého charakteru, např. náklady spojené s podhodnocením emisního kurzu akcií. Při srovnání nákladnosti IPO s ostatními zdroji financování je nutné si uvědomit, že náklady vynaložené na realizaci IPO nejsou pouze cena za získání potřebných finančních zdrojů. Oproti dluhovému financování, u kterého považujeme za hlavní náklad placené úroky, jsou náklady vynaložené na proces přípravy IPO (např. náklady spojené s implementací Mezinárodních standardů účetního výkaznictví, náklady na zavedení principů corporate governance a due diligence) jsou spojeny s přínosy pro společnost i bez realizace IPO. Tyto náklady tak nepředstavují jen účelově vynaložené výdaje na získání potřebných finančních zdrojů.
25
Veřejná emise akcií není spojena jen s finančními nevýhodami. Podnikání společnosti bude po vstupu na veřejné kapitálové trhy mnohem podrobněji a kritičtěji sledováno. Ze strany akcionářů půjde o sledování a reakce na hospodářské výsledky společnosti, které mohou mít vliv na kurz akcií. Zatímco dosud nerozhodnutí investoři, analytici, banky, obchodní partneři, konkurence a další subjekty bude zajímat výkonnost společnosti. Budou sledovat a porovnávat danou společnost s ostatními společnostmi v daném odvětví. Poskytnutím informací společnost splní jednu z podmínek veřejné obchodovatelnosti akcií, tj. plnění pravidelné informační povinnosti.
Nepřátelské převzetí je forma převzetí dalších společností. Tomuto riziku se společnost vystavuje při realizaci IPO. Vlastně to znamená, že sama společnost se stane předmětem nákupu. Nepřátelskému převzetí lze do jisté míry zabránit a to tím, že společnost upíše pouze omezené množství akcií v rámci jejich prvotní veřejné nabídky. V žádném případě však noví akcionáři nepřijdou o možnost podílet se na řízení společnosti a právo na informace o dění ve společnosti.
Společnosti, jež jsou kotované na burze, musí plnit pravidelnou informační povinnost, která s sebou přináší riziko odhalení důležitých podnikatelských záměrů konkurenci. Dále společnost s veřejně obchodovatelnými akciemi podléhá pravidelnému dohledu auditorů. Tito auditoři netolerují žádné obcházení účetních a daňových zákonů. Proto i u přiměřené výše nákladů spojených s realizací IPO, se společnosti mnohdy rozhodnou pro nerealizaci IPO. Společnosti nerady zveřejňují citlivé informace a tak tento fakt vypovídá o negativní závislosti mezi citlivostí na zveřejňování informací (např. v oblasti výzkumu a vývoje) v odvětví společnosti a pravděpodobností uskutečnění IPO. (Meluzín, T., Zinecker, M., 2009)
26
Následující tabulka uvádí přehled hlavních výhod a nevýhod souvisejících se vstupem společnosti na kapitálový trh formou IPO.
Tabulka 1: Výhody a nevýhody IPO
Prvotní veřejná nabídka akcií (IPO – Initial Public Offering)
Výhody Nevýhody
Získání potřebných finančních prostředků pro rozvoj společnosti bez omezení jaká jsou spojena s dluhovým financováním
Přímé a nepřímé náklady spojené s přípravou a realizací IPO
Optimalizace kapitálové struktury společnosti a snížení rizika jejího předlužení
Přímé a nepřímé náklady spojené s veřejnou obchodovatelností akcií
Možnost externího růstu pomocí akvizic Ztráta rozhodovací autonomie Zvýšení likvidity akcií a příležitost pro jejich
prodej stávajícími akcionáři
Riziko úniku strategických informací
Příležitost pro vyřešení problému s generační obměnou ve společnosti
Ztráta výhod plynoucích z vlastnictví akcií omezeným počtem investorů
Zdroj: (Meluzín, T.; Zinecker, M., 2009)