Teoretický model byl specifikován na základě rozšířeného neoklasického modelu migrace, který v sobě zahrnuje klíčové vysvětlující proměnné reprezentující mzdové a zaměstnanecké rozdíly mezi regiony. Do modelu byly zahrnuty kontrolní vysvětlující proměnné a byl do něj inkorporován také faktor prostoru, resp.
vzdálenosti, který vychází z formulace Ravensteinových zákonů migrace (viz Kapitola 1.2).
Obecný tvar rovnice teoretického modelu migrace lze vyjádřit následovně:
MIG = f (W; π; PnPF; dist) (3.1)
Kdy MIG reprezentuje migraci obvykle vyjádřenou jako saldo migrace (také čistá migrace) či míra imigrace (přistěhování), vyjádřená jako poměr imigrace a emigrace. Pokud je míra imigrace vyšší než 1, lze považovat region za imigrační a pro hodnoty nižší než 1 za emigrační.
Klíčovým faktorem z pohledu neoklasické ekonomie determinující míru imigrace je W, který představuje mzdové diference, u nichž lze předpokládat, že růst mzdových rozdílů mezi regiony bude způsobovat růst migračních toků směrem do regionu s vyšší mzdou. Region bude v tom případě spíše imigrační, tzn. imigrace bude převyšovat emigraci, popřípadě bude růst rozdíl migračního salda, kdy se bude zvyšovat imigrace a současně snižovat emigrace. Proměnná π představuje zaměstnanecké diference a obvykle je spojována s pravděpodobností nalezení práce (viz rozšíření Todaro, 1976). Jestliže bude ceteris paribus růst v daném regionu míra nezaměstnanosti, bude docházet ke snižování míry imigrace. Lze tedy přepokládat, že migrační saldo bude záporné a v absolutních hodnotách bude docházet k jeho růstu, neboť imigrační proudy se snižují a zvyšuje se odliv obyvatel z regionu.
Symbol PnPF představuje soubor tzv. push-pull faktorů. Tyto faktory mohou podle svého charakteru buďto přilákat obyvatele do daného regionu, anebo je z něj
naopak odlákat. Tradičním faktorem, který se objevuje v migračních modelech, je míra industrializace, která může region pro případnou migraci zatraktivnit, a to především z pohledu přetrvávající poptávky po práci v průmyslovém sektoru ekonomiky. Lze předpokládat, že s rostoucí mírou industrializace daného regionu bude docházet k růstu přílivu nových obyvatel do regionu. Na druhou stranu je možné sledovat i opačné tendence stěhování z industriálních oblastí. Tuto tendenci lze vysvětlit dvěma možnými vlivy. Prvním z možných vlivů může být transformace ekonomiky ve smyslu zvyšování významu terciárního sektoru oproti sekundárnímu. Česká republika patří ke státům Evropy majícím konstantně jedno z nejvyšších procent hrubé přidané hodnoty (HPH) vytvořené v průmyslových odvětvích (zpracovatelský průmysl a stavebnictví). Podle statistik WB (2019) a OECD (2018) mezi lety 1993–2018 přesahovalo toto procento hodnotu 32 %.
Svého maxima 36.8 % dosahovalo v roce 1996 a minima 32.6 % dosahovalo v roce 2003. Od roku 2014 lze sledovat, že toto procento postupně klesá z 34.3 % v roce 2014 na 32.7 % v roce 2018. Dále lze sledovat, že procento HPH vytvořené v sektoru služeb od roku 2014 roste, a to z 53.7 % v roce 2014 na 55.3 % v roce 2018. Druhý vliv může mít stav životního prostředí v daném regionu. Míra industrializace může nepřímo ovlivňovat stav životního prostředí, neboť s rostoucí mírou industrializace je obvykle spojováno relativní zhoršení stavu životního prostředí. Toto může způsobovat odliv obyvatel z daného regionu, takovouto migraci je možné označit jako amenitní (Novotná a kol., 2013; Kuentzel, 2005)10. Dalším faktorem, který může mít vliv na migraci, je lidský kapitál v daném regionu.
Obvykle se předpokládá přímá závislost mezi mírou migrace a tímto faktorem.
Kumulace lidského kapitálu je považována za klíčový determinant pro tvorbu inovací a další společensko-ekonomický rozvoj regionu. Proto migrující budou pravděpodobně preferovat oblasti s vyšší koncentrací lidského kapitálu. Na druhou stranu koncentrace lidského kapitálu v podobě rostoucí nabídky kvalifikované pracovní síly zvyšuje konkurenci na trhu práce. Mohou se zvyšovat kvalifikační
10 Faktory ovlivňující amenitní migraci lze rozdělit do 3 skupin: (i) sociálně-ekonomické charakteristiky, (ii) přírodní faktory a (iii) celková ekonomická úroveň.
standardy na pracovní pozice, což může pro některé potenciální migranty představovat dodatečné investice do jejich vlastního lidského kapitálu a bude se snižovat jejich ochota migrovat nebo budou preferovat regiony s nižší koncentrací lidského kapitálu.
Do teoretického modelu byla dále zahrnuta nabídka zahraniční pracovní síly v daném regionu. Tento faktor může působit na míru imigrace podobně jako lidský kapitál. Rostoucí nabídka zahraniční pracovní síly může zvyšovat míru imigrace, neboť dochází ke kumulaci zahraničního lidského kapitálu, který lze také chápat jako determinant ekonomického rozvoje, nebo naopak může docházet k vytlačování domácí pracovní síly zahraniční pracovní silou. S přílivem zahraniční nabídky práce je spojena segmentace pracovního trhu a tvorba etnických nik (viz Kapitola 1.2).
Dostupnost a náklady na bydlení jsou dalšími faktory determinujícími míru imigrace. Lze předpokládat, že rostoucí nabídka bydlení bude zvyšovat zájem o daný region a opačně: růst ceny bydlení bude snižovat míru imigrace.
V souvislosti s bydlením a stěhováním obyvatel je možné také sledovat podíl vlastnického bydlení, kdy s vyšším podílem může docházet k nižší míře stěhování, tedy k tzv. lock-in efektu (uzamčení). Z pohledu pohybu obyvatel je stěhování nahrazováno vyšší mírou dojížďky za prací. Tento projev mobility sleduje např. ČSÚ (2013), nicméně chybí souvislé časové řady pro jednotlivé kraje, ze statistik MD (2018) je velmi obtížné odfiltrovat právě mobilitu týkající se dojížďky/vyjížďky do/ze zaměstnání. Proto nebylo možné v rámci navrženého ekonometrického modelu dále sledovat vliv vlastnického bydlení na stěhování obyvatel.
Dalším důležitým faktorem, který teoretický model zahrnuje, je míra urbanizace daného území, u něhož lze předpokládat, podobně jako v případě míry industrializace, přímý vztah s mírou migrace. Městské regiony mohou přilákat migraci prostřednictvím přetrvávající poptávky po práci, a naopak je možné zaznamenat odliv obyvatel prostřednictvím amenitní migrace.
Posledním a neméně důležitým faktorem ovlivňující migraci je ekonomická krize, která může ovlivnit migraci prostřednictvím změn v nabídce a poptávce po práci a v pravděpodobnosti nalezení práce. Dá se očekávat, že v období krize bude docházet ke zvýšení migrace vlivem ztráty práce a vlivem hledání nového zaměstnání. Nebo naopak může docházet ke snížení čisté migrace vlivem snížení pravděpodobnosti nalezení práce. Výsledný vliv proměnné ekonomické krize může vyvolat změny v čisté migraci v obou směrech.
Podle Ravesteinových zákonů se ochota migrovat snižuje s rostoucí vzdáleností mezi destinacemi. V případě faktoru vzdálenosti je brán v úvahu předpoklad, že s rostoucí vzdáleností klesá ochota migrovat. Do modelu je proto zaveden faktor prostoru, resp. vzdálenosti. Prostorová diference společně s předpokladem rovnoměrného regionálního vývoje míry inflace umožní do určité míry vyřešit problém s nominálními a reálnými veličinami. Pro zjednodušení je předpokládáno, že regionální míra inflace se vyvíjí ve všech regionech rovnoměrně, resp. je stejná jako na národní úrovni. Prostorové diference nominálních veličen by tak měly odpovídat diferencím reálných veličin. Tento předpoklad musel být zaveden především proto, že chybí údaje o vývoji růstu cen na regionální úrovni, i když je málo pravděpodobné, že by se míra inflace vyvíjela vždy ve všech regionech stejně, což je patrné také z diferencovaného růstu cen na bydlení mezi jednotlivými regiony (viz Kapitoly 3.2 a 3.3. v částech Data).