Hlavní práce61861_xkurl06.pdf, 3 MB Stáhnout

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta

Disertační práce

Rok 2020 Lucie Kureková

Analýza modelů migrace a jejich empirická verifikace

zaměřená na regionální migraci

Disertační práce

Lucie Kureková

Školitel: prof. doc. Ing. Jan Čadil, Ph.D.

Praha, 2020

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem disertační práci s názvem „Analýza modelů migrace a jejich empirická verifikace zaměřená na regionální migraci“ vypracovala samostatně, pouze na základě uvedených pramenů a literatury.

V Praze dne ……….. Podpis ……….

Poděkování

Ráda bych na tomto místě věnovala velké poděkování svému školiteli prof. doc. Ing. Janu Čadilovi, Ph.D. za cenné rady a konzultace v průběhu doktorského studia. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Pavlíně Hejdukové, Ph.D. za cenné připomínky a podporu při tvorbě této disertační práce.

V neposlední řadě děkuji své rodině, blízkým přátelům a kolegům za jejich podporu, pochopení a trpělivost s mojí osobou.

S dovolením bych zde ještě uvedla krátký citát:

„When you have eliminated all which is impossible, then whatever remains, however improbable, must be the truth.“

—Sherlock Holmes

Abstrakt

Cílem této disertační práce bylo prostřednictvím kvantitativních metod empiricky ověřit platnost vybraných modelů vnitřní migrace, rozšířit tyto modely a odpovědět na otázky, jaké jsou hlavní determinanty migrace a jaký má migrace dopad na ekonomiku.

Empirická verifikace byla provedena za využití panelových dat a ekonometrické analýzy. Byla detailně analyzována vnitřní migrace v České republice a v Polsku a byly stanoveny faktory, které vnitřní migraci v těchto zemích determinovaly. Výsledky odhadů naznačily platnost předpokladů neoklasické teorie migrace, kdy klíčovými determinanty vnitřní migrace byly mzdové diference, což je v souladu i se současnými empirickými výzkumy (viz An a kol., 2017; Carlsen a kol., 2013; Laamanen, 2014).

Na rozdíl od studií Pop-Silaghi a Ghatak (2011) či Kureková (2015) se v této disertační práci vedle mzdových diferencí jevila jako relevantní faktor i regionální diference v míře nezaměstnanosti. V obou státech byl indikován kladný vztah mezi současnou mírou migrace a zpožděnou proměnnou vyjadřující míru migrace v minulém roce.

Příliv migrace do regionu vyvolává další vlnu migrace, což by mohlo signalizovat, že vnitřní migrace přispívá k dalším nerovnostem mezi regiony. To ale nebylo potvrzeno později na základě testu Grangerovy kauzality. Výsledky provedené analýzy ukázaly, že rostoucí náklady na bydlení měly záporný vliv na míru migrace, což je v souladu s očekáváním, že s rostoucími náklady na bydlení v daném regionu klesá zájem o daný region. Test interakčního kořene ukázal, že obyvatelé Polska byli více citliví v rozhodování o migraci v době hospodářské krize než obyvatelé České republiky.

Z pohledu push-pull faktorů se v hostitelském regionu jako pull faktory jevily determinanty mzda, poptávka po práci v průmyslovém sektoru ekonomiky a zahraniční lidský kapitál. Naopak jako push faktory se jevily zvyšující se míra nezaměstnanosti, náklady na bydlení a míra urbanizace. Dále byl v předkládané práci testován vliv vnitřních migračních toků na konvergenci regionů v zemích Evropské unie. Pro zkoumání dopadů meziregionální migrace na rozdíly v příjmech a v míře nezaměstnanosti bylo provedeno několik odhadů VAR modelů a byl použit test Grangerovy kauzality. Výsledky provedené analýzy nepodporují závěry neoklasické teorie regionální rozvoje o konvergenci regionů a zároveň se nepotvrdilo se, že by docházelo v důsledku migračních toků k růstu disparit mezi regiony.

Klíčová slova: vnitřní migrace, neoklasická ekonomie, kumulativní kauzalita, panelová regrese

JEL klasifikace: R23, J61, J24, C12, C23, C22

Abstract

The aim of this thesis is to verify the validity of selected models of internal migration using quantitative methods and to extend these models and to answer questions: what the main determinants of migration are and how migration affects the economy. The empirical verification was performed using panel data and econometric analysis.

Internal migration in the Czech Republic and Poland was analyzed in detail and the factors that determined internal migration in these countries were analyzed. The estimates indicate the validity of the neoclassical theory assumptions, which states that wage differences are the key determinants of internal migration, which is also in line with current empirical research (see An et al., 2017; Carlsen et al., 2013; Laamanen, 2014) and in contrast to the research by Pop-Silaghi and Ghatak (2011) or Kureková (2015) the regional differences in unemployment rates also seemed to be a relevant factor in addition to the wage differences. In both countries, a positive relationship between the migration rate and a delayed explanatory variable expressing the migration rate last year was indicated. The inflow of migration into the region raises another inflow of migration, which would signal that internal migration contributes to further inequalities between regions. However, this was not confirmed later by the Granger causality test. The results of the analysis showed that rising housing costs had a negative impact on the migration rate, which is in line with the assumption that the interest in living in the region would decrease as the housing costs rise in the region.

The interaction root test showed that the inhabitants of Poland were more sensitive to decision-making on migration in times of economic crisis than those of the Czech Republic. In terms of push-pull factors, the determinants of wages in the host region, labor demand in the industrial sector of the economy, and foreign human capital all appeared to be pull factors. On the other hand, rising unemployment, housing costs, and urbanization appeared to be push factors. Furthermore, the impact of regional migration flows on the convergence of regions in EU countries was tested. To estimate the impact of interregional migration on income and unemployment differences, several estimates of VAR models were made and the Granger causality test was used.

The results do not support the conclusions of the neoclassical regional development theory on the convergence of regions and at the same time, disparities between regions have not been confirmed as a result of migration flows.

Kyewords: regional migration, neoclassical economics, cumulative causality, panel regression

O BSAH

ÚVOD... 10

TEORETICKÁ ČÁST ... 15

1 TEORETICKÝ RÁMEC MIGRACE ... 15

1.1 DEFINOVÁNÍ POJMU MIGRACE ... 16

1.2 TEORETICKÉ KONCEPTY MODELOVÁNÍ MIGRACE ... 22

2 VÝCHODISKA PRO EMPIRICKOU VERIFIKACI ... 48

2.1 KAUZALITA JAKO NÁSTROJ EMPIRICKÉ VERIFIKACE ... 48

2.2 PROSTOROVÁ EKONOMETRIE... 51

2.3 PŘEHLED SOUČASNÝCH EMPIRICKÝCH STUDIÍ VNITŘNÍ MIGRACE ... 53

ANALYTICKÁ ČÁST ... 58

3 DETERMINANTY MIGRACE: MODEL VNITŘNÍ MIGRACE ... 58

3.1 TEORETICKÝ MODEL VNITŘNÍ MIGRACE ... 59

3.2 EKONOMETRICKÝ MODEL VNITŘNÍ MIGRACE ČESKÉ REPUBLIKY ... 62

3.3 EKONOMETRICKÝ MODEL VNITŘNÍ MIGRACE POLSKA ... 92

4 MIGRACE JAKO FAKTOR KONVERGENCE ... 110

4.1 METODIKA A DATA ... 116

4.2 VÝSLEDKY A DISKUZE ... 118

ZÁVĚR ... 123

LITERATURA ... 128

PŘÍLOHOVÁ ČÁST ... 142

Ú VOD

V současné literatuře se objevuje celá řada empirických studií zabývajících se migrací, jejími determinanty a dopady na ekonomiku apod. Avšak empirických studií, které by se primárně zabývaly pouze regionální (tj. vnitřní) migrací, je ve srovnání s počtem studií analyzujících mezinárodní migrací pouze zlomek. Daná skutečnost byla jedním ze zásadních důvodů pro výběr tématu této disertační práce a jejího zaměření se na vnitřní migraci a tedy na pohyb, který probíhá přes hranice nižších územních samosprávných celků uvnitř státu. Sledování migrace hraje velmi důležitou roli při hodnocení politických, ekonomických a společenských změn.

Předkládaná disertační práce s názvem „Analýza modelů migrace a jejich empirická verifikace zaměřená na regionální migraci“ si klade za cíl prostřednictvím kvantitativních metod empiricky ověřit platnost vybraných modelů vnitřní migrace, rozšířit tyto modely a odpovědět na otázky, jaké jsou hlavní determinanty migrace a jaký má migrace dopad na ekonomiku. Konkrétně jsou zkoumány síla a směr vztahů mezi mírou vnitřní migrace a vybranými determinanty regionální migrace, následně je testováno, zda vnitřní migrace přispívá k vyrovnávání disparit mezi ekonomikami. Cíl disertační práce je operacionalizován dílčími hypotézami, jejichž platnost je ověřována v rámci Kapitol 3 a 4. První hypotéza (H1), formulovaná v Kapitole 3, zní: Regionální migrace je determinována mzdovými diferencemi a diferencemi v míře nezaměstnanosti mezi regiony, jak předpokládá neoklasická teorie. K testování této hypotézy byl stanoven rozšířený neoklasický model migrace, který umožňuje ověřit platnost této hypotézy a dále umožňuje ověřit vliv dalších vybraných determinantů na vnitřní migraci. Druhá a třetí hypotéza jsou formulovány v Kapitole 4. Druhá hypotéza zní (H2): Regionální rozdíly v příjmech a v nezaměstnanosti v zemích Evropské Unie na úrovni NUTS2 jsou ovlivněny vnitřní migrací. Třetí hypotéza (H3) je stanovena takto: Regionální migrace v zemích Evropské unie přispívá na úrovni NUTS2 ke konvergenci v příjmech a nezaměstnanosti. K ověření platností těchto dvou hypotéz byly odhadnuty VAR modely a proveden Grangerův test kauzality. Tato disertační práce tak poskytuje

komplexní pohled na problematiku migračních modelů a jejich empirických odhadů včetně ověření jejich souladu s ekonomickou teorií.

Fenoménem migrace se zabývá více vědních disciplín, a to např. demografie, sociologie, ekonomie, politologie či historie. Proto je možné při zkoumání tohoto jevu využít širokou škálu pojetí a hledisek pro definování pojmu migrace a pro následnou formulaci typologií migrace. Stejně tak je možné nalézt i mnoho teoretických přístupů zabývajících se modelováním migrace. Při zkoumání migrace se tak lze setkat s aplikací multidisciplinárních přístupů s využitím poznatků z existujících teorií, což implikuje potřebu statistického vykazování. Ukazuje se, že ne vždy je snadné určit, kdo je migrant. Tato teoretická neurčitost pak způsobuje problémy při statistickém vykazování a při statistickém podchycení tohoto jevu vůbec. Dále se ukazuje, že typy migrace nejsou mezi sebou dostatečně diferencované a mohou se tudíž překrývat. Na základě prostudované literatury zabývající se definicemi migrace jsou v této disertační práci rozděleny typologie migrace do dvou skupin podle charakteru východisek jejich vzniku, a to na (i) teoretické a (ii) byrokratické typy migrace (Kapitola 1.1).

Ekonomické teorii je obvykle přisuzováno, že přinesla do analýzy migrace především jeden typ migrace, a tím je migrace ekonomická, doprovázená teritoriální změnou nabídky práce. Proto se u příslušníků vědecké obce ale i široké veřejnosti ustálilo označení tohoto typu migrace jako migrace pracovní. Je zjevné, že ekonomická analýza migrace nabízí i širší pohled na migraci než jen prostřednictvím sledování ekonomických příčin migrace, a to například pomocí dopadů migrace na ekonomiku.

V oblasti teoretického výzkumu migrace stále zůstává jeden konečný cíl, jímž by mělo být v nejlepším případě vytvoření jedné komplexní teorie migrace, která by dokázala vysvětlit všechny aspekty migrace (Borjas, 1989). Ne všechny teorie migrace (teoretické koncepty a modely migrace) mají pouze ekonomický základ.

Typické pro studie v oblasti migrace je dekompozice na dílčí problémy. Typické je i víceúrovňové zkoumání pohybu obyvatel podle územních celků, nebo zaměření se na selektivní migraci (viz např. Massey, 1993; 1994; Portes, 1999; Vigdor, 2002;

Piché, 2013; Hejduková a Kureková, 2016a; 2017). Na základě prostudované literatury o vybraných modelech a teoretických konceptech migrace, bylo vytvořeno schéma, v němž jsou zachyceny úrovně analýzy migrace (viz Kapitola 1 – část Shrnutí). Toto schéma nabízí možnost vzniku uceleného koncepčního rámce pro studování faktorů ovlivňujících migraci a vlivů migrace. Tento rámec by měl umět postihnout veškeré aspekty migrace.

Ačkoliv těžištěm této práce je především Analytická část, která je rozdělena do dvou částí (v první jsou zkoumány determinanty migrace a v druhé vliv migrace na konvergenci mezi regiony), není v práci opomenut ani teoretický rámec migrace jakožto jedno z východisek pro modelování migrace a empirickou verifikaci (Kapitoly 1.1 a 1.2). Dalšími důležitými východisky pro empirickou verifikaci byly: (i) problematika zachycení kauzálních vztahů prostřednictvím nástrojů ekonometrie (viz také Hejduková a Kureková, 2016b), (ii) vybrané aspekty prostorové ekonometrie a (iii) současné empirické studie zabývající se modelováním vnitřní migrace.

Empirické studie zkoumající vnitřní migraci se dají členit podle mnoha hledisek.

Jedním z hledisek může být to, zda se zaměřují na objasnění příčin migrace (Kapitola 3), tj. zda se zabývají determinanty migrace, nebo zda se snaží postihnout důsledky migrace (Kapitola 4). Dalším hlediskem pro třídění studií mohou být teoretická východiska, ze kterých primárně tyto studie vycházejí (Kapitola 1).

Častými východisky jsou: neoklasická ekonomie a předpoklad vyrovnávání disparit mezi regiony, Ravensteinovy zákony migrace a gravitační zákony (gravitační modely migrace), koncept push-pull faktorů a další. Dále je možné členit studie podle jejich geografického zaměření analýz, tj. například na sledování vnitřní migrace v evropských státech a mimo Evropu.

Analytická část disertační práce vychází ze zásady, že ekonometrický model je postaven na teoretickém základu. Empirická verifikace modelů migrace s využitím kvantitativních metod je považována za vhodnou (samozřejmě nikoliv za jedinou) perspektivu výzkumu v oblasti migrace. Tato disertační práce je výsledkem kontinuální a soustavné publikační činnosti v průběhu celého studia. Jedním

z východisek pro analytickou část disertační práce byla publikace Kureková (2015). Disertační práce je významnou nadstavbou ke zkoumanému tématu, a to především proto, že empirická část je zaměřena na víceúrovňové regionální testování modelů vnitřní migrace, tj. na úrovně NUTS2 a NUTS3 a na detailní deskripci postupu při ekonometrické analýze s využitím panelových dat.

Právě využívání panelových dat pro analýzu vnitřní migrace je aktuálním trendem v této oblasti. Je možné sledovat, že se rozšiřují metody, možnosti odhadů a testů pro ověřování vhodnosti zvolených postupů a problematika tzv. postestimation testů u panelových dat.

Vzhledem k rozsahu a dostupnosti datové základny byly testovány pouze vybrané modely vnitřní migrace. Pro Analytickou část byla zvolena sekundární data, a to primárně z databází Českého statistického úřadu, Polského statistického úřadu, EUROSTATu a OECD. Výhodou sekundárních dat je jejich metodické ukotvení a porovnatelnost v čase. Další výhodu sekundárních dat lze spatřovat v případné replikovatelnosti výzkumu v budoucnu.

První model pro vnitřní migraci (Kapitola 3) byl specifikován na základě rozšířeného neoklasického modelu migrace, který v sobě zahrnuje klíčové vysvětlující proměnné reprezentující mzdové a zaměstnanecké rozdíly mezi regiony. Dále byly zahrnuty další vysvětlující proměnné, jež mohou být považovány za tzv. push-pull faktory. Do modelu byl inkorporován faktor prostoru, resp. vzdálenosti, který vychází z formulace Ravensteinových zákonů migrace (viz Kapitola 1.2). Pomocí tohoto modelu je možné testovat vliv vybraných determinant na vývoj migrace a konfrontovat závěry s ekonomickou teorií. Byly odhadnuty celkem dva ekonometrické modely, první pro Českou republiku a druhý pro Polsko.

Druhý model vnitřní migrace (Kapitola 4) vychází z poznatků konvergenčních teorií a je zaměřen na sledování dopadů migrace, a to především v podobě sledování vývoje regionálních disparit prostřednictvím vnitřní migrace. Existuje teoretická neurčitost spojená s přesným vymezením vlivu migrace na vývoj disparit. Neoklasická teorie předpokládá, že migrace přispívá ke snižování prostorových disparit (např. Lewis, 1954; Todaro, 1976). Na druhou stranu existují

však i teoretické koncepty, které předpokládají zvyšování rozdílů mezi regiony vlivem migrace, např. teorie kumulativních příčin (např. Myrdal, 1957) nebo teorie polarizovaného vývoje (Friedmann, 1966). Bylo provedeno několik odhadů VAR modelů a byl využit test Grangerovy kauzality pro zkoumání dopadů meziregionální migrace na rozdíly v příjmech a v míře nezaměstnanosti. Analýza byla provedena pro členské státy Evropské unie, se zvláštním zřetelem na země Visegradské čtyřky.

Z hlediska struktury je prácerozdělena do čtyř částí. V Kapitole 1 je provedena rešerše relevantní odborné literatury a popsán teoretický rámec migrace. Kapitola 2 se věnuje východiskům pro empirickou verifikaci. V Kapitole 3 jsou odhadnuty modely vnitřní migrace Polska a ČR se zaměřením na determinanty migrace.

Odhadované regresní modely se sledováním dopadů vnitřní migrace na regionální disparity jsou uvedeny v Kapitole 4. Hlavní poznatky z jednotlivých kapitol jsou shrnuty v Závěru disertační práce.

T EORETICKÁ ČÁST

1 T EORETICKÝ RÁMEC MIGRACE

V následujících podkapitolách jsou popsány možnosti definování migrace a nejčastěji používané definice migrace, přičemž Analytická část pak využívá širší definice ekonomické migrace, neboť ekonomická analýza migrace nabízí širší pohled na migraci než jen prostřednictvím ekonomických příčin migrace a pohybu na trhu práce. Dále jsou představeny teoretické koncepty a modely migrace, které jsou rozděleny do 3 skupin. První ucelenou skupinou modelů jsou tzv. empiricko- induktivní modely vycházející především z formulace Ravensteinových zákonů migrace. Ačkoliv se jedná z historického pohledu o nejstarší modely, v empirických studiích se tyto modely využívají i v současnosti, a to především ve formě gravitačních modelů. Druhou skupinou modelů, která je v práci přiblížena, jsou modely mající relativně pevný teoretický základ. V rámci této skupiny je věnován významný prostor modelům vycházejícím z předpokladů neoklasické ekonomie. Tyto modely je vhodné rozdělit na: (i) makroekonomické modely sledující především trhy práce (ale nemusí to být pravidlem) a na (ii) mikroekonomické modely zaměřené na rozhodování na úrovni jedince. Třetí skupinou modelů jsou další přístupy k modelování migrace nemající ryze ekonomický základ a jedná se spíše o přístupy zohledňující historické hledisko migrace a případně další aspekty jako je např. tvorba sítí (vazeb), genderové hledisko apod.

Na základě prostudované literatury o modelech migrace bylo vytvořeno schéma, které se snaží zachytit komplexitu fenoménu migrace. Snahou bylo zachytit různé stupně úrovně analýzy migrace, faktory, které ji mohou determinovat, a dopady migrace. Schéma tak ilustruje vazby nejen mezi domácí a hostitelskou ekonomikou, ale i vazby mezi jednotlivými determinanty migrace. Zahrnutím těchto faktorů a vazeb na všech definovaných úrovních by tak mohl vzniknout komplexní teoretický model migrace nebo koncepční rámec pro studování determinant, dopadů a vlivů migrace.

1.1 D

Podle Shawa (1975) lze migraci definovat relativně široce, a to jako poměrně permanentní pohyb osob na významnou vzdálenost („the relatively permanent movement of persons over a significant distance“). Tato definice migrace je velmi volná a lze pozorovat, a to i mj. vlivem vzniku potřeby statistického vykazování, že v průběhu let došlo k jejímu zpřesnění a zároveň zúžení. Například ČSÚ (2018) definuje migraci (stěhování) takto: „Stěhováním se rozumí změna trvalého bydliště či dlouhodobého pobytu osoby za hranice určité územní jednotky. Rozlišuje se stěhování vnitřní, tj. v rámci území ČR, a zahraniční“. Z toho vyplývá, že ačkoliv je migrace projevem mobility obyvatelstva, neměla by být tato mobilita zaměňována s jinými druhy mobilit, kterými mohou být dojíždění za prací, turistika apod.

Migrace je nejčastěji spojována se změnou místa pobytu jakožto trvalé změny a s překročením hranice mezi územími. Jádrem definice jsou dva aspekty: (i) čas a (ii) prostorová vzdálenost (viz Wood, 1982; Kok, 1999). Přestože došlo k zpřesnění definice pojmu migrace, mohou se objevit vlivem teoretické neurčitosti a de facto nedostatečné konkretizaci pojmů praktické problémy při analýzách migrace, jimiž jsou např.: problém bodů blízkých k hranicím území a minimální vzdálenosti migrace (viz Shryock, 2004), přehlížení problému (ne)překryvu administrativního území a teritoriálního vymezení trhů práce (viz Standing, 1982), opakovaná změna trvalého pobytu a cirkulace migrace (viz Nekorjak, 2009).

Zpřesňováním a přidáváním dalších kritérií při vymezování migrace vznikl soubor typologií, pomocí něhož lze dále strukturovaně členit migraci a toto členění využívat pro podrobnější analýzy migrace. Orientace v souboru typologií může být mnohdy složitá, obvykle nejsou typy migrace mezi sebou dostatečně diferencované a mohou se tudíž překrývat. Definice a typologie migrace by se daly rozdělit do dvou skupin podle charakteru východisek jejich vzniku, a to na (i) teoretické a (ii) byrokratické. Byrokratické lze chápat jako doplněk k teoretickým. Vznikly z potřeby řešení tzv. adekvačního problému čili hledáním empirického protějšku (statistického ukazatele) k teoretickému pojmu.

Teoretické definice jsou formovány vědními disciplínami, které se migrací zabývají (např. substituční nebo amenitní migrace apod.), byrokratické vyplývají ze statistických klasifikací či právních norem a jedná se především o ukazatele statistického výkaznictví, jež jsou nedílnou součástí empirické analýzy migrace (např. legální a nelegální migrace, vnitřní a vnější migrace apod.). Vzhledem k tomu, že dochází k postupné harmonizaci statistického vykazování na úrovni Evropské unie, lze předpokládat metodickou blízkost nebo alespoň postupné sbližování metodického základu statistických ukazatelů vykazovaných členskými státy EU, a to i v případě migrace uvnitř států.

T

K definování migrace a formulaci její typologie bezesporu přispěla tzv. sociologie migrace, která se zformovala v průběhu minulého století. Petersen (1958) publikoval svůj článek Obecná typologie migrace, v němž definuje několik skupin migrace, které se navzájem více či méně překrývají: (i) primitivní migrace, (ii) nucená (forced), (iii) poháněná (impelled), (iv) svobodná (free) a (v) masová.

Dále také diskutuje Fairchildův pohled na migraci prostřednictvím invazivních a kolonizačních pohybů, kdy může docházet k migraci méně vyspělých kultur do více vyspělých kultur a vice versa, a to buď mírovou či válečnou (agresivní) cestou.

Dopady migrace jsou pak hodnoceny ve smyslu přínosů dané společnosti (kultuře) a její případné budoucí progrese či degrese. Podle Fairchilda (1925) je člověk schopen se kdekoliv usadit a zůstává na daném místě, dokud není pomocí jiné síly donucen k pohybu. Proto Petersen (1958) diskutuje i psychologický aspekt migrace jakožto součást lidské přirozenosti, kdy o tendenci k migraci rozhoduje touha po cestování (wanderlust) a nemůže podle něj platit, že by člověk dával vždy přednost sedentaristickému způsobu života. O migraci jakožto přirozenosti lidského bytí se vedou diskuse i dnes a je dávána do kontextu s lidskými právy a svobodou pohybu (viz např. Papademetriou a Yale-Loehr, 1996; Murray, 2017). Petersenova typologie byla již mnohokrát doplňována a přepracovávána (viz např. Krishnan a Odynak, 1987; Demuth, 2000). Petersen a jeho pokračovatelé předpokládají působení faktorů, které migraci vypuzují (push), a faktorů, které migraci přitahují

(pull), a z těchto faktorů odvozovali typy migrace. Koncept tzv. push-pull faktorů je blíže popsán v Kapitole 1.2 věnované teoretickým konceptům modelování migrace. Z Demuthovy (2000) studie vyplývají další dva typy migrace, jimiž jsou:

pracovní migrace a neimigrační migrace (tj. dočasná migrace za účelem studia, výzkumu apod.).

Ekonomické teorii je obvykle přisuzováno, že přinesla do analýzy migrace především jeden typ migrace, a tím je migrace ekonomická, doprovázená teritoriální změnou nabídky práce. Proto se u příslušníků vědecké obce ale i široké veřejnosti ustálilo označení tohoto typu migrace jako migrace pracovní.

Ekonomická analýza migrace však nabízí i širší pohled na migraci než jen prostřednictvím pohybu mezi trhy práce, a to například přes dopady migrace na ekonomiku. S pohybem pracovní síly, popř. jakéhokoliv pohybu obyvatelstva může docházet ke změnám v poptávce na trhu zboží a služeb, na trhu s nemovitostmi, dopady je možné sledovat i prostřednictvím zapojení se do systému sociální politiky státu, a to jak aktivně (odvody), tak i pasivně (čerpání sociálních dávek).

Z takového rozšíření chápání pohybu obyvatel lze dojít k závěru, že každá migrace má ekonomické dopady, a tudíž lze každou migraci označit za ekonomickou.

Používání takovéhoto krajního vymezení migrace zatím není tolik rozšířeno, ale vzhledem k výše uvedeným skutečnostem může být alternativou pro chápání pojmu ekonomické migrace. Podle de Jonga a Gardnera (2013) ekonomické teorie berou v potaz jen ekonomické proměnné, avšak v konečném důsledku jsou objektivnější, než ty neekonomické. Autoři své tvrzení opírají o fakt, že každý člověk vnímá nepeněžní faktory odlišně (subjektivně).

Dalším typem migrace, který může být spojován s ekonomickou teorií, je tzv. substituční migrace. Tento pojem je spojován se zahraniční politikou státu, která řeší nedostatek pracovní síly prostřednictvím řízené migrace (Geddes, 2002).

Tento typ migrace implikuje ke vzniku dalších typů migrace jako je řízená migrace a selektivní migrace. Selektivní migrace je pohyb obyvatel, který se týká pouze určité skupiny osob (obvykle tyto osoby mají společnou profesi, kvalifikaci, věk apod.). Tento typ migrace má i oporu ve statistických šetřeních.

Regionální ekonomie, která do sebe absorbuje vlivy geografie, nabízí také několik typů migrace. Obvykle je na migraci nahlíženo jako na faktor regionálního rozvoje.

Znaky určující typy migrace jsou zpravidla velmi úzce spojeny s charakteristikou regionu, např. venkovská a městská migrace, amenitní migrace či lifestyle migrace.

Dále také lze členit migraci prostřednictvím trendů, jako jsou urbanizace, suburbanizace, deurbanizace apod. S těmito trendy je často spojována již zmiňovaná selektivní migrace, která je považována za proces, kdy území rozvíjející se vlivem migrace získávají častěji určitou skupinu obyvatel, pro niž je typický určitý charakteristický atribut, jako je např. povolání, vzdělání nebo věk (přicházejí obvykle mladí, vzdělaní a podnikaví obyvatelé). Zatímco území v periferních oblastech tyto skupiny obyvatelstva obvykle ztrácí. Další možná kategorizace migrace, kterou zmiňují Bartoš a kol. (2011), je prostřednictvím motivace migrantů. Motivace k migraci je charakterizována skrze pět relativně velkých a vnitřně dostatečně diferencovaných kategorií: (i) ekonomické důvody: dostupnost pracovních příležitostí, úroveň osobního příjmu, kompatibilita s profesní orientací, výše životních nákladů atd.; (ii) rezidenční: dostupnost ubytování, kvalita bydlení, povaha čtvrtí atd.; (iii) osobní: následování členů rodiny, manželství, rozvod, sjednocení rodiny atd.; (iv) vybavenost: životní prostředí, sociální faktory, kulturní důvody, dostupnost veřejných služeb atd.; (v) reziduální: klima, dědictví, etnický původ, specifické vzdělání atd. Je dost pravděpodobné, že dochází ke kombinaci dvou nebo i více motivačních faktorů, např. ekonomické důvody jsou často doprovázeny i osobními (viz např. SOÚ AV ČR, 2019).

B

Základním kritériem, od něhož je odvozována migrace, je hranice území, přes kterou migrace probíhá. Pro klasifikaci území je obvykle používáno všeobecně uznávané členění územních struktur, např. NUTS (Nomenclature des Unités territoriales statistiques) – výkaznictví EUROSTAT, či TL (Territorial level) – výkaznictví OECD. Tyto klasifikace na úrovni státu obvykle korespondují s politickým rozdělením států. Lze tak rozdělovat migraci na vnější (mezinárodní) a migraci vnitřní (domácí, regionální). Dalším kritériem může být směr pohybu

obyvatel, kdy lze na migraci nahlížet jako na tokovou veličinu, tedy jako na odliv obyvatel směrem z jednoho území anebo symetricky jako na příliv obyvatel do území. V kontextu mezinárodní migrace se ustálily pojmy: emigrace a imigrace.

Z pohledu povolení k trvalému pobytu dělíme dále migraci na legální a nelegální, toto označení se používá opět spíše v kontextu mezinárodní migrace. Dle metodiky ČSÚ jsou sledovány dvě základní kategorie nelegální migrace na území ČR:

(i) nelegální překročení vnější schengenské hranice ČR (osoby, které nedovoleně překročily nebo se pokusily o nedovolené překročení vnější schengenské hranice České republiky); (ii) nelegální pobyt (cizinci zjištění na území ČR, včetně tranzitního prostoru na mezinárodních letištích, kteří porušují zákonem předepsané podmínky pro pobyt cizince).

Podle délky setrvání na daném území lze nahlížet na migraci jako na krátkodobou, dlouhodobou či trvalou. S délkou pobytu a následným návratem do domovské či jiné země je spojen koncept dočasné a cirkulární migrace, zatím však není ustálena formální jednotná definice cirkulární migrace. Například Nekorjak (2009) označuje cirkulární migraci jako strategii, kdy lidé dočasně vycestují do zahraničí s úmyslem vrátit se domů a cestu ještě (i vícekrát) zopakovat. Podle Agunias a Newland (2007) by neměla být cirkulární migrace zaměňována s tradičně vnímanou dočasnou migrací, která nedovoluje plně využít potenciál migranta v cílové i zdrojové zemi.

V rámci cirkulace by mělo docházet ke vzniku pozitivní externality, ze které mohou čerpat přínosy jak země domácí, tak i hostitelské, neboť cirkulací migranti zvyšují svou kvalifikaci a produktivitu. Dočasná migrace je chápána jako jednorázové vycestování a následně časově omezený pobyt, kdežto u cirkulární migrace dochází k opětovnému vycestování a díky tomu může docházet k zjednodušení podmínek vstupu migrujících na území. Dočasná a cirkulární migrace je spíše relevantní pro analýzu mezinárodní migrace, v případě analýzy vnitřní migrace lze sledovat paralelně probíhající jiný a poměrně intenzivní projev mobility obyvatelstva, kterým je dojížďka a vyjížďka do/ze zaměstnání. Tento projev mobility sleduje např. ČSÚ (2013), nicméně chybí souvislé časové řady pro jednotlivé kraje (šetření probíhá v rámci šetření Sčítání lidu, domů a bytů). Dále např. Ministerstvo dopravy

(MD, 2018) sleduje osobní dopravu, avšak ze statistik je velmi obtížné odfiltrovat právě mobilitu týkající se dojížďky/vyjížďky do/ze zaměstnání.

Na tomto místě by bylo vhodné zmínit některé nedostatky dat a změny týkající se výkaznictví vnitřní a mezinárodní migrace na příkladu evidence z ČSÚ. Jedná se o údaje pouze o evidované migraci. Řada osob vystěhovalých do ciziny zřejmě není registrována, neboť při sčítáních lidu v letech 2001 a 2011 byly zjištěny tzv. nedopočty ve výši 35 a 46 tis. obyvatel. Jelikož evidence živě narozených a zemřelých v ČR je poměrně přesná, lze předpokládat, že mezi lety 1991–2011 se do ciziny přestěhovalo zhruba o 81 tis. lidí více, než uvádí údaje ČSÚ. Na rozdíl od Eurostatu ČSÚ neprovádí po sčítání lidu dodatečnou korekci migračního salda v letech uplynulých od posledního sčítání, proto nemohou být neregistrovaní migranti v analýze zahrnuti (viz také Fiala a Langhamrová, 2015). Ve sledovaném období došlo ke třem zásadním metodickým změnám. Do roku 2004 se údaje o stěhování získávaly agregací statistických hlášení o stěhování zaslaných vykazující jednotkou ČSÚ, od roku 2005 přebírá ČSÚ údaje o stěhování obyvatelstva od Ministerstva vnitra. Kvůli této změně došlo k omezení množství informací o migraci, neboť se již dále nezjišťují údaje o nejvyšším dokončeném vzdělání migrantů a ani o důvodu stěhování. Do roku 2007 publikoval ČSÚ počty případů stěhování. Pokud někdo měnil své trvalé bydliště za rok vícekrát než jednou, byl ve statistice zahrnut vícekrát. Od roku 2008 se údaje o tyto případy očišťují a na jednu osobu tak připadá pouze jeden případ stěhování v rámci kalendářního roku (stěhování je tak evidováno mezi první obcí vystěhování v průběhu roku a poslední obcí přistěhování). Další změny se týkaly sledování vnitřní migrace cizinců, kterou do roku 2004 poskytoval příslušný okresní orgán Cizinecké a pohraniční policie. Do roku 2000 bylo sledováno stěhování cizinců, kteří měli v ČR trvalé bydliště. Od roku 2001 se vykazuje migrace i za cizince pobývající v ČR na základě udělení víza nad 90 dnů pobytu, kteří se na území ČR zdržují déle než rok, a osoby s uděleným azylem. Od poloviny roku 2004 jsou data o stěhování (mezinárodní i vnitřní) cizinců poskytována Ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie (viz více k metodice vykazování – ČSÚ, 2018).

Podstatné je také zmínit, že obyvatelé České republiky s českým občanstvím nemají

povinnost změnu svého pobytu hlásit. Existují případy, kdy evidenční pobyt (často na adrese městského úřadu) nekoresponduje s faktickým místem pobytu. Z toho vyplývá, že statistiky o vnitřní migraci jsou pravděpodobně podhodnoceny.

Množství případů vnitřního stěhování je tedy vyšší, než udávají oficiální čísla vycházející pouze ze změny registrovaného pobytu.

K definování pojmu migrace přispívají i mezinárodní organizace, např. Světová banka (WB, 2019) se zaměřuje ve své definici, tedy i ve sběru dat, na mezinárodní migraci a chápe ji jako pohyb lidí přes hranice státu. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM, 2019) definuje migraci jako pohyb osob mimo své obvyklé bydliště, a to buď přes mezinárodní hranici, nebo uvnitř státu. IOM (2019) dále definuje migranta jako osobu, která se pohybuje nebo se přesouvá přes mezinárodní hranice či uvnitř státu mimo své obvyklé bydliště, bez ohledu na (i) právní status;

(ii) skutečnost, zda je pohyb dobrovolný nebo nedobrovolný; (iii) jaké jsou příčiny jeho pohybu; nebo (iv) délku pobytu. Tato definice zahrnuje aspekt prostoru i času a jedná se o poměrně široce vymezenou definici (tzv. deštníková definice), která je dále IOM (2019) rozpracována a jsou definovány další kategorie migrantů.

1.2 T

V úvodu této podkapitoly je vhodné zopakovat, že ne všechny teorie migrace, teoretické koncepty a modely migrace mají pouze ekonomický základ. Navíc migrační teorie lze považovat spíše za teoretické koncepty či modely, které jsou mnohdy integrální součástí jiných ekonomických teorií (např. teorie ekonomického růstu a konvergenční teorie, Myrdalova teorie kumulativních příčin, Trade theory apod.). Z toho vyplývá, že není jednoduché spolehlivě určit přesné zformování samostatné a ryze ekonomické migrační teorie. Borjas (1989)¹ ve své studii formuloval tři otázky, na které se snaží odpovědět: (i) jaké faktory determinují

1 Borjas významným způsobem přispěl ke studiu migrace, svou činností nastínil nové směry analýzy migrace a pomohl tak vytvořit teoretický rámec migrace ukotvený v ekonomické teorii. Jeho poslední kniha Immigration Economics vydaná roku 2014 nabízí stručný přehled mnoha důležitých otázek týkajících se imigrace a trhů práce. V knize je věnována pozornost integraci jednoduchých teoretických modelů se sofistikovanou ekonometrickou analýzou (viz více Card a Peri, 2016).

směr, velikost a skladbu pohybu obyvatel; (ii) jak probíhá adaptace v hostitelské zemi; (iii) jaké jsou dopady na domácí a hostitelské ekonomiky. Tyto otázky udávají směry současného výzkumu migrace, prolínají se takřka do všech studií o migraci, nicméně málokdy se daří odpovědět na všechny současně, proto studie zabývající se migrací jsou velmi různorodé a nabízejí poměrně bohatý mix způsobů a přístupů zkoumání migrace. Typické pro studie v oblasti migrace je dekompozice na dílčí problémy, dále je typické víceúrovňové zkoumání pohybu obyvatel podle územních celků, nebo zaměření se na selektivní migraci (viz např. studie:

Massey, 1993; 1994; Portes, 1999; Vigdor, 2002; Piché, 2013). Stále tedy zůstává v oblasti výzkumu migrace jeden konečný cíl, jímž je v nejlepším případě sestrojení jedné komplexní teorie migrace, která by dokázala vysvětlit všechny aspekty migrace.

Přestože jsou některé tzv. modely migrace označeny v literatuře jako ekonomické, velmi často obsahují i prvky dalších vědních disciplín, např. demografie, geografie, politologie apod. Společným prvkem migračních modelů je prostor. Dimenze prostoru hraje klíčovou roli pro analýzu migrace. Migrační modely jsou tak součástí tzv. prostorové ekonomie, někdy také označované jako regionální ekonomie nebo teorie prostorového uspořádání ekonomiky. V prostorové ekonomii potažmo v prostorové ekonometrii (spatial econometrics²) dochází velmi často k absorpci a aplikaci různých vlivů z jiných vědních disciplín, které jsou pak využívány k vysvětlení ekonomických jevů. Tendence k interdisciplinaritě v případě migračních modelů je tedy v souladu s historickým vývojem ekonomické vědy jako takové.

Pokud by měl být označen některý z existujících konceptů a modelů migrace za ryze ekonomický, mohl by být takto označen koncept teorie migrace vycházející z neoklasické ekonomické teorie, do které se současně prolíná soubor ucelených závěrů Ravensteina (1885).

2 Tento pojem byl představen v roce 1974 belgickým ekonomem Paelinckem, všeobecně uznávaným

„otcem“ této vědní disciplíny (viz Klaassen a Paelinck, 1979).

P

-

Ravenstein (1885) definuje tzv. zákony migrace³: (i) hlavní příčiny migrace mají především ekonomický charakter; (ii) je preferován pohyb obyvatel na krátké vzdálenosti, při pohybu obyvatel na větší vzdálenosti se projevuje tendence migrujících obyvatel vybírat si větší města, která jsou centry průmyslu a obchodu;

(iii) směr pohybu je ze zemědělských oblastí do průmyslových, tedy obyvatelé venkova mají vyšší tendenci migrovat než obyvatelé městských oblastí; (iv) růst objemu migrace je společný s rozvojem průmyslu, obchodu a dopravy; (v) ženy se stěhují více než muži; (vi) velká města rostou především díky přílivu nových obyvatel nikoliv přirozeným růstem; (vii) každý migrační proud vyvolá zpětnou migraci.

Je patrné, že Ravensteinovy migrační zákony jsou zaměřeny především na popis a charakteristiku migračních proudů – viz (ii–v), dále na popsání dopadů migrace – viz (vi–vii), kdy vysvětlení nebo lépe řečeno identifikaci příčin migrace se věnuje pouze jeden zákon – viz (i). Tato příčina vyplývající ze zákona (i) je mnohdy implicitním předpokladem většiny migračních modelů, jež mají ekonomický základ, a je vlastně propojena i s typologií či s klasifikací migrace a samozřejmě se statistickým vykazováním.

Z pohledu ověřování platnosti migračních zákonů je možné hned na začátku podrobit kritice samotnou empiricko-induktivní metodu, která vedla k jejich formulaci, tj. k formulaci na základě analýzy dat migrace mezi Dublinem, Glasgow a Londýnem (viz Ravenstein, 1885). Spor o správné užití metody induktivní či deduktivní a následně spor o existenci exaktních (univerzálně platných) a empirických zákonů probíhají v ekonomii kontinuálně (viz např. Viner, 1917;

Loužek, 2011), těmito spory jsou samozřejmě zatíženy i jiné humanitně zaměřené

3 Pořadí zákonů se liší oproti Ravenstein (1885), uvedené pořadí má následující logická posloupnost od zákona popisujícího příčinu migrace, dále zákony popisující migrační proudy a následně zákony popisující dopady migrace.

vědní obory. Typické argumenty proti empirickým zákonům jsou jejich omezenost v prostoru a čase, případně jejich platnost je omezena dalšími a mnohdy ne předem známými faktory. Naproti tomu exaktní teorie jsou často kritizovány za to, že jsou založeny na krajně zjednodušujících předpokladech. Formulace nezpochybnitelných závěrů z velmi zjednodušujících předpokladů může sice přinášet vyšší míru srozumitelnosti a pochopení, ovšem děje se tak na úkor vypovídací a deskriptivní schopnosti reálného světa. Při tomto sporu o metodu se však může jevit jako velmi důležitý předpoklad formulovaný Samuelsonem a Nordhausem (1989). Podle autorů je nejdůležitější, aby ekonomické modely byly schopné úspěšně předpovídat budoucnost. Proto ačkoliv se migrační zákony řadí mezi ty empiricko-induktivní, je jim věnována pozornost i dnes, konkrétně nejčastěji aplikací v rámci gravitačních modelů migrace.

Jak již bylo zmíněno, Ravensteinovy zákony se prolínají do dalších modelů migrace. Příkladem jsou Stoufferův teoretický model (Stouffer, 1940; 1960) intervenujících příčin a gravitační modely využívajících faktor vzdálenosti.

V dalších studiích jsou sledovány migrační proudy dle specializace ekonomiky (Kim a Cohen, 2010), dle pohlaví, vzdělání apod. (např. Simpson a Sparber, 2013;

Le Goff a Salomone, 2016). Navíc platnost migračních zákonů je možné ověřovat pomocí čím dál více sofistikovaného statisticko-matematického aparátu a rozšiřuje se také datová základna pro empirické analýzy. Platnost zákona (iii) je typická především pro rozvojové oblasti (Hathaway, 1960; Reardon a kol., 1994).

V kontextu mezinárodních statistik migrace je diskutabilní platnost zákona (v), podle něhož se ženy stěhují více než muži. Studie např. ukazují, že ženy se stěhují s větší pravděpodobností do metropolitních oblastí (Boyle a Halfacree, 1995). Dnes je toto pravidlo zpřesněno tak, že ženy mají tendenci se stěhovat na kratší vzdálenosti, a naopak muži na větší vzdálenosti (Alexander a Steidl, 2012).

Důležité je tedy objasnění rozdílných motivů k migraci u žen a mužů. Pro ženy může být typická nižší ochota riskovat a nést náklady spojené s mezinárodní migrací, nebo jejich změna bydliště může být důsledkem sňatku, tzn. že motivací pro migraci nemusí být čistě pohyb mezi trhy práce v prostoru. Taylor (2006) vysvětluje rozdíly v míře migrace u mužů a žen rozdílnými motivy rozhodování

o migraci. Přičemž u mužů jsou rozhodnutí s větší pravděpodobností motivována pouze ekonomickými faktory, zatímco ženy s větší pravděpodobností migrují ze smíšených důvodů. Hledisko genderu v kontextu analýzy migrace vyzdvihuje např.

Piché (2013), který považuje gender za klíčový determinant migrace a zamýšlí se nad ní i ve spojení s nerovností postavení žen na trhu práce.

Stouffer (1940) ve své teorii intervenujících příležitostí naznačuje, že migrace je nad rámec Ravensteinových zákonů, mj. funkcí intervenujících příležitostí. Objem pohybu obyvatel na danou vzdálenost je přímo úměrný počtu příležitostí v této vzdálenosti a nepřímo úměrný počtu intervenujících příležitostí. Ty způsobí setrvání v bližší destinaci, než bylo původně migrujícím zamýšleno. Tento aspekt je relativně těžké inkorporovat do empirického modelu. O validaci tohoto modelu se pokusili např. Bright a Thomas (1941) s využitím chí kvadrát testů. Později Stouffer (1960) reviduje definici intervenujících příležitostí s tím, že tyto příležitosti mají tendenci se koncentrovat kolem jednoho místa (obvykle hlavních měst, popř. velkých měst) a jsou rovnoměrně rozprostřeny do kruhu kolem tohoto centra. Např. Galle a Taeuber (1966), Wadycki (1975) inkorporovali tyto koncentrující se intervenující příležitosti do svých migračních modelů. V jejich modelech jsou intervenující příležitosti zachyceny jako celková imigrace směřující do centra (circle centred) o průměru d, kdy průměr d jsou silniční kilometry mezi hlavními městy států. Příležitosti jsou tedy měřeny nepřímo prostřednictvím migračních toků. Otázkou je, zda by se tato teoretická proměnná nedala lépe zachytit pomocí vhodného empirického protějšku, například zda by bylo možné měřit příležitosti pomocí vzniku pracovních příležitostí prostřednictvím alokace firem. V případě všech empirických studií je žádoucí diskutovat vhodnost zvoleného statistického protějšku k teoretickému pojmu, neboť z hlediska adekvačního problému by se měl statistický ukazatel co možná nejvíce přibližovat teoretickému pojmu.

Zipf (1949) taktéž pomocí matematicko-statistického aparátu ve své práci navazuje na definované migrační zákony Ravensteina a na základě závěrů svého empirického výzkumu, kdy zkoumal pohyb obyvatelstva mezi městy, formuloval hypotézu, že

objem migrace je nepřímo úměrný vzdálenosti, kterou musí migrující jedinci překonat, a přímo úměrný velikosti populace místa odjezdu a místa destinace. Jeho závěry jsou tak v souladu s tvrzením Ravensteina o preferenci migrace na kratší vzdálenosti – viz zákon (ii). Ačkoliv je tzv. Zipfův zákon⁴ používán obvykle ke zkoumání vnitřní struktury měst a k modelování jejich růstu, tak se tyto studie přirozeně neobejdou bez modelování migrace. Mnohdy je Zipfův zákon aplikován společně s tzv. Gibratovým zákonem. Zipfův zákon předpokládá součin velikosti populace a jejího pořadí za konstantní, Gibratův zákon předpokládá rychlost růstu jako proměnnou nezávislou na její počáteční velikosti. Obvykle společným závěrem těchto studií je, že počet přistěhovalých i hustota migrace kopírují distribuci velikosti měst a zemí. Růst počtu imigrantů bývá nezávislý na počátečním stavu (počtu imigrantů v hostitelské zemi), růst hustoty migrace však mnohdy vykazuje opačný trend než růst počtu imigrantů, což lze vysvětlit nižší mírou porodnosti hostitelských zemí a snížením nákladů na emigraci způsobených přítomností předchozí populace imigrantů v hostitelské zemi (viz např. Clemente a kol., 2010; Soo, 2014; Luckstead a Devadoss, 2014). Argument klesajících nákladů na migraci používají i jiné studie, které vycházejí z tzv. konceptu sítí migrace.

Dalšími empiricko-induktivními modely, které navazují na Ravensteinovy zákony, jsou gravitační modely oblíbené především v šedesátých letech minulého století.

Ačkoliv jsou tyto modely opět mnohdy kritizovány za přílišné zjednodušení a nedostatečný teoretický základ, mají své místo v empirických studiích zabývajících se migrací i dnes. Současné studie s gravitačními modely umožnily zkoumat migraci z mikroekonomického hlediska (Grogger a Hanson, 2011).

Gravitační modely jsou poměrně široce používány v empirické analýze migrace především kvůli jejich relativně dobré schopnosti predikce (Karemera a kol., 2000;

Kim a Cohen, 2010 nebo Akarca a Tansel, 2018). Směr a objem migrace jsou

4 Se Zipfovými zákony se pracuje také např. v bibliometrických analýzách (sleduje se frekvence slov), které poskytují adekvátní deskriptivní rámec pro popis rozložení četnosti v populaci (téměř libovolných) jednotek jazyka.

vysvětlovány tzv. gravitačními vlivy, jako jsou velikost trhu práce, prostorová vzdálenost apod. Častým prvkem empirických studií s gravitačními modely migrace je využití Monte Carlo simulace (viz např. Hagerstrand, 1957;

Azose a Raftery, 2015). Ze současných studií lze uvést například práci Grogger a Hanson (2011) nebo Beine a kol. (2009), uvedení autoři používají strukturální gravitační model s využitím multinomiálního logitu. Tato modifikace přispěla k racionalizaci gravitačního modelu migrace. Dalším aplikačním rozšířením gravitačních modelů migrace může být využití panelových dat, a to jak pro modelování vnitřní, tak i mezinárodní migrace (Bunea, 2012; Royuela a Ordóñez, 2018; Cameron a Poot, 2019).

F

:

NA NEOKLASICKOU EKONOMII

Neoklasická ekonomie umožňuje vysvětlit nejen vznik migračních proudů, ale dává také odpověď na otázku, co migrace způsobuje. Proto je možno nalézt modely a teoretické koncepty migrace ovlivněné neoklasickou ekonomií mající ambici vysvětlit nejen příčiny migrace, ale následně definovat její dopady na ekonomiku.

Někdy se tak v literatuře hovoří o tzv. neoklasické teorii migrace. Po hlubším proniknutí do problematiky modelů migrace je vhodnější na neoklasickou teorii migrace nahlížet spíše jako na soubor teoretických konceptů a modelů než jako na ucelenou komplexní teorii migrace, toto ostatně vyplývá i z Borjas (1989), Massey (1993, 2015) a Piché (2013).

Neoklasická teorie migrace využívá argumentační aparát neoklasické ekonomie, který umožňuje navrhnout řadu testovatelných hypotéz. Neoklasická teorie migrace tak zaujímá významné a stabilní místo mezi dalšími migračními teoriemi jako jsou např. Nová ekonomie migrace, Teorie světových systémů, Teorie sítí (viz více ucelený přehled teoretických konceptů migrace v Massey, 1993;

Piché, 2013). Neoklasická teorie migrace byla během let podrobována kritice, ať už z hlediska empirické validity, tak i z hlediska platnosti jejího teoretického základu (Massey a kol., 1998; Arango, 2000; Borjas, 1989).

Co může komplikovat orientaci v teoretických konceptech a modelech migrace ovlivněných neoklasickou ekonomií, je i skutečnost, že mnohdy to nebyl pouze jeden vliv, který tyto koncepty migrace formoval. Proto je mj. vhodné tyto koncepty a modely třídit podle více hledisek. V literatuře se ustálilo členění podle úrovně analýzy, a to na makroekonomické (např. Todarův model migrace, Push-pull model, Teorie duálních trhů práce) a mikroekonomické modely (např. Teorie lidského kapitálu a migrace, The new economics of labor migration – viz Stark, 1978; Stark a Bloom, 1985) anebo další členění podle toho, zda přispívají k objasnění příčin nebo důsledků migrace. Makroekonomické modely jsou obvykle používány jak k vysvětlení směrů, tak i k vysvětlení intenzity migrace, jsou využívány i pro hodnocení dopadů migrace na ekonomiku. Mikroekonomické

modely se pak zabývají otázkami příčin a dopadů migrace (Borjas, 1989; 2013; 2014;

Card a Peri, 2016).

TRADIČNÍ NEOKLASICKÝ MODEL MIGRACE (MAKROEKONOMICKÝ POHLED) Ekonomická teorie chápe migraci jako jev poháněný prostorovými rozdíly ve výnosech z výrobního faktoru práce mezi jednotlivými trhy práce. Základní model, který byl rozvinut k vysvětlení migrace jako důsledku procesu ekonomického vývoje, zdůrazňuje, že migrace je výsledkem existence mzdových rozdílů, které se objevují díky strnulostem na trzích práce (Hicks, 1963; Lewis, 1954). V kontextu tohoto základního modelu je možné říci, že příčiny migrace lze spatřovat v geografických rozdílech mezi poptávkou a nabídkou na trzích práce a následně v rozdílech mezi mzdami napříč územími, která mají i rozdílnou zásobu pracovní síly. Neoklasická argumentace se opírala o mzdy a předpoklad plné zaměstnanosti predikoval lineární vztah mezi mzdovými rozdíly a migračními proudy (viz např. Bauer a Zimmermann, 1999).

Později byl tento základní model rozšířen o předpoklad, že migrace je determinována spíše očekávanými než skutečnými příjmy a klíčovými vysvětlujícími proměnnými jsou příjmy společně s pravděpodobností zaměstnanosti. Toto rozšíření má v sobě inkorporován tzv. Todarův model migrace, který je dnes pokládán za tradiční neoklasický model migrace. Podle něj je migrace rozdělena do dvou kroků: (i) samotný přesun a (ii) proces nalezení práce. Před samotným přesunem je již zvažován pravděpodobný příjem na hostitelském trhu práce. Dnes jsou považovány proměnné reprezentující mzdové a zaměstnanecké diference za klíčové determinanty pohybu obyvatel, mnohdy jsou pak statisticky prezentované jako prostorové rozdíly v HDP na obyvatele, či v míře nezaměstnanosti (Bauer a Zimmermann 1999; Pop-Silaghi a Ghatak, 2011;

Kureková 2015).

Odborných studií provádějících empirické testování platnosti tradičního modelu migrace existuje celá řada. V prvních studiích vstupovaly do analýz tzv. klíčové proměnné (mzdové a zaměstnanecké rozdíly), postupně byly empirické modely doplňovány o další vysvětlující proměnné. Neexistuje univerzální klíč pro volbu

dalších doplňujících vysvětlujících proměnných. Východiskem mohou být Ravensteinovy zákony, dalším východiskem pro nové vysvětlující proměnné může být pak koncept push-pull faktorů migrace. Z praxe odhadování ekonometrických modelů se ukazuje, že výběr kontrolních (doplňujících) proměnných může být ovlivněn dostupností datové základny a může také záviset na zvolené metodě ekonometrického odhadu. V Analytické části (Kapitola 3) je rozpracován ekonometrický model vnitřní migrace s klíčovými a vybranými doplňujícími proměnnými.

Tradiční model migrace předpovídá, že díky mobilitě výrobních faktorů bude docházet ke sbližování očekávaných mezd mezi zeměmi a že objem migrace se bude postupně snižovat, až teoreticky může dojít k úplnému „vymizení“ migrace (Harris a Todaro, 1970). Empirické studie však tento závěr ne vždy podporují, jak ukázali např. Ghatak a kol. (1996) či Fendel (2016). Také na regionální úrovni empirické studie nejsou vždy schopny dostatečně podpořit závěr o konvergenci mezi územími (viz Faggian a kol., 2017). Autoři Carrington a kol. (1996) Simon a kol. (2018) nebo Simon (2019) poukazují na důležitost přítomnosti sítí v hostitelské ekonomice, tj. na přítomnost kohorty předchozích imigrantů v hostitelské zemi, která snižuje náklady na emigraci a zvyšuje míru migrace.

Autoři jako Larramona a Sanso (2006) navíc ukazují, že rozdíly, které existují mezi jednotlivými zeměmi, z dlouhodobého hlediska ne vždy vymizí, dosažení úplné konvergence je omezené nebo podmíněné a nemusí nutně docházet k vyrovnání příjmů. V Analytické části (Kapitola 4) je testován vliv vnitřní migrace na konvergenci regionů.

Nejen studie zaměřené na empirickou validaci tradičního modelu migrace rozšířily diskusi o jeho platnosti. Diskusi o jeho platnosti přinesla např. debata na teoretické úrovni o platnosti neoklasických předpokladů jako takových, kdy častým tématem byla mobilita výrobního faktoru práce. Při popření vzniku migračních toků, respektive při předpokladu dokonalé imobility práce, nabízí teorie mezinárodního obchodu dva základní teorémy, které jsou propojené s tradičním modelem migrace a jež ovlivnily další směřování vývoje teoretických směrů migrace (Ethier, 1986;

Jones, 1987). Jedná se o: (i) Heckscher-Ohlin teorém (vztah vybavenosti výrobními faktory a komoditní struktury obchodu), který uvádí, že země se bude specializovat na výrobu a vývoz takového statku, který je relativně náročný na daný výrobní faktor (práce nebo kapitál), jímž je tato ekonomika relativně lépe vybavena. Dovoz pak bude zaměřen na ty statky, jejichž výroba je náročná na výrobní faktor, kterého je nedostatek. To znamená, že pokud má země relativně velkou populaci (tj. je

„bohatá“ na výrobní faktor práce), a pokud je práce intenzivně využívána například při výrobě textilií, bude tato země exportovat textil.; (ii) Stolper-Samuelsonův teorém (vyrovnávání cen výrobních faktorů) definuje, že zapojení se do mezinárodního obchodu povede k vyrovnávání cen výrobních faktorů napříč zeměmi. Tyto dva teorémy implikují, že i při absenci migračních toků povede existence volného obchodu se zbožím k vyrovnání mzdových sazeb a cen kapitálu napříč zeměmi a tím pádem bude docházet ke konvergenci. Jinými slovy, obchodování se zbožím nahrazuje „obchodování“ s lidmi. Proto klasičtí ekonomové volají po svobodném trhu bez zbytečných regulací.

IMIGRAČNÍ TRH A TEORIE LIDSKÉHO KAPITÁLU (MIKROEKONOMICKÝ MODEL) Ukazuje se však, že pomocí tradičního modelu bylo problematické analyzovat otázky jako je struktura migračních toků, dopady imigračních politik a podobně.

Podle Borjas (1989) klíčovým poznatkem pro další teoretický vývoj v oblasti migrace, který nabídla mj. právě výše zmíněná teorie mezinárodního obchodu, byla existence tzv. imigračního trhu. Stejně jako se zbožím obchoduje přes hranice na mezinárodních trzích, lidé jsou také „obchodováni“ přes hranice na imigračním trhu. Tato myšlenka je dále rozpracována v mikroekonomických konceptech a modelech migrace a lze v nich pozorovat aplikaci poznatků z práce Beckera (1975) a využití pro dnešní ekonomii velmi dobře známé cost-benefit analýzy (CBA). Teorie migrace se tak mohla posunout k mikroekonomickému základu.

Centrální myšlenkou je skutečnost, že existuje „imigrační trh“, který „třídí“ migraci mezi potenciální hostitelské země (Borjas, 1989). V případě tohoto mikroekonomického přístupu dochází především k aplikaci poznatků z teorie

lidského kapitálu (Sjaastad, 1962; Becker, 1975) a lze ho podložit konceptem maximalizace užitku (Djajic, 1989). Mikroekonomické koncepty kromě vysvětlení procesu rozhodování o migraci a dopadů migrace na ekonomiku řeší mj. otázku adaptace migrantů na hostitelském trhu práce. Tento proces adaptace je doprovázen investicemi do lidského kapitálu. Lim (2018) uvádí, že imigranti mají ve srovnání s domácími pracovníky relativně vyšší motivaci investovat do lidského kapitálu.

Což může vysvětlit, proč dochází k tomu, že příjmy nově příchozích ze zahraničí rostou vyšší mírou oproti růstu příjmů domácích pracovníků (viz např. Borjas, 1982).

Původní mikroekonomický model o rozhodování založený na teorii lidského kapitálu, za jehož hlavního představitele je možné považovat Sjaastada (1962), předpokládá, že každý potenciální migrant poměřuje náklady a výnosy spojené s vycestováním a rozhoduje se migrovat podle očekávaného čistého výnosu (net return). Drbohlav a Uherek (2007) ve svých reflexích migračních teorií používají pojem zisku. Uvádějí, že právě trh práce (možnost být zaměstnán a dobře zaplacen) je klíčovou proměnnou této teorie⁵, vše směřuje k maximalizaci zisku. Kritizují cost-benefit analýzu (CBA) jako velmi zjednodušující metodu pro vysvětlení migrace. Stejnou interpretaci přebírají i autoři Stojanov a Gladišová (2011). Autoři citují z práce Grahama (1981), který ve své studii představil Model maximalizace bohatství (Wealth-Maximization Model) z pohledu teorie lidského kapitálu, Graham nevyužívá konceptu maximalizace zisku, ale přirozeně konceptu maximalizace užitku. Drbohlav a Uherek (2007) dále tvrdí, že podle neoklasického přístupu legální migrant kalkuluje náklady, které musí ze zisku odečíst, nelegální migrant ještě přičítá pravděpodobnost, že bude chycen. Z pohledu ekonomické terminologie by bylo vhodnější uvádět maximalizaci užitku namísto maximalizace zisku. Navíc CBA je velmi užitečný nástroj pro teoretické vysvětlení procesu rozhodování o migraci, který ekonomická věda přináší. Příklad nedokonalého zacházení s ekonomickou terminologií je uveden především z toho důvodu, že se lze setkat s kritikou ekonomického vysvětlení migrace, která může právě plynout

5 Pozn.: myšleno mikroekonomické teorie migrace

z fragmentární interpretace ekonomické terminologie. Například podle Papademetriou (1988) klasičtí ekonomové chápou emigraci (a následné návraty) pouze jako racionální kalkul. Podle Clark (1986) by studie zabývající se migrací měly zohledňovat kontexty sociální a institucionální, ekonomické a geografické, v rámci nichž jedinec existuje, a to jak z mikro, tak z makro úrovně. Dnešní moderní ekonomie umí zohlednit (nebo se o to přinejmenším pokouší) výše zmíněné kontexty a nabízí široké spektrum a pole pro analýzy migrace aplikující interdisciplinární přístupy – viz vlivy behaviorální a institucionální ekonomie.

Samozřejmě by bylo velmi odvážné tvrdit, že ekonomie má monopol na univerzální vysvětlení zákonitostí migrace, nicméně nelze jí upřít, že moderní ekonomické směry do sebe absorbovaly vlivy z jiných společenských věd, které jí dávají silnou oporu pro rozšíření teoretických konceptů migrace.

Na základě CBA některé studie odhadují, že by měl existovat více jak 30% rozdíl mezi mzdou na domácím a hostitelském trhu práce, aby výnosy převýšily náklady z migrace (Mansoor a Quillin, 2006; Krieger a Maitre, 2006). Aplikace tohoto tvrzení do reality samostatně bez dalšího upřesnění by předznamenávala masovou migraci z velmi chudých zemí směrem do nejvíce bohatých zemí, což současné statistiky nepotvrzují, respektive migrace probíhá směrem z chudých zemí do bohatých, ale nelze tvrdit, že se jedná o ty z nejchudších států. Dle OSN (2017) je nejvíce migrantů v USA (necelých 50 mil. z celkových 258 mil. v roce 2017), přičemž dle statistik je emigrační proud z Afriky, kde se nachází nejchudší země, směrem do USA zanedbatelný. Tento triviální příklad kvantifikující proudy migrace měl jenom dokreslit, že pouhý kalkul nákladů a výnosů formou mzdových rozdílů pro vysvětlení migrace nestačí. Měly by být zohledňovány další determinanty migrace, jako jsou např. dovednosti, věk, rodinný stav, pohlaví, povolání a postavení na trhu práce, migrační politika, kvalita životního prostředí, vzdálenost mezi destinacemi apod., což současné ekonomické studie samozřejmě aplikují (Borjas, 2009; 2013). Například Strielkowski a Turnovec (2011) ve své studii představili koncept indikátoru migračních nákladů, který je specifický pro daný region či zemi. Tento indikátor se skládá ze dvou nákladových složek (i) hmotné (např. náklady na přesídlení nebo zabydlení se v nové oblasti)