Historie porodů do vody

Častým argumentem proti porodům do vod-ního prostředí je to, že tento druh porodu je moderním výstřelkem současné doby. Ale je to opravdu tak? Není. Na následujících řádkách, se můžete přesvědčit, že porod do vodního prostředí má velmi starou tradici. Právě pro přirozenost a  nutnost vodního elementu v  ži-votě člověka, byla voda součástí porodu již ve starověkých kulturách.

V  primitivních kulturách, jako byli například Pygmejové kmene Eife ze zairského pralesa, byl proces porodu narušován co nejméně a mís-to,  kde žena rodila, bylo poblíž řeky. Totéž platilo i  u  jiných afrických kmenů a  Indiánů, žijících u amazonského deštného pralesa.

Domorodé ženy ze Západní Austrálie pádlovaly na širé moře, vrátily se a porodily na pláži. Dle japonské tradice, ženy, které žily na jižních ostrovech, rodily do moře. Podle psaných do-kumentů, si evropské ženy dopřávaly výhody lázně, ještě před érou tekoucí vody. Využívaly přírodní bazény vymleté ve skalách v  horách ve Skotsku (Odent, 2002, str. 64). Ženy obecně vyhledávaly pro porod odlehlá, temná místa nebo si samy stavěly přístřešky v  kapradí, ve křoví, z  mechu nebo z  písku. Ženy z  horského kmene Maori, rodily v posvátných řekách. Poly-néští ostrovani chodili s ženami na pláže poblíž moře. Ty se po porodu mohly ihned ve vodě osvěžit. Voda byla ale velice vzácná na to, aby do ní ženy mohly porodit (Kitzinger, 2012). Již v roce 1849 řekla americká lékařka, že každá žena potřebuje mít k normálnímu porodu tep-lou mysl (Harper, 2014).

V  šedesátých letech, sovětský badatel Igor Charkovsky, poprvé plně prozkoumal myšlenku užití vodné lázně při porodu a  samotný porod do vody (Balaskas, 2010, str. 144). Jeho jméno začalo být známé, když se vraceli domů návštěv-níci tehdejšího Sovětského svazu a  vyprávěli historky o  těhotných ženách a  novorozeňatech, jak společně s  delfíny plavaly v  Černém moři.

Byl hlavním průkopníkem porodů do vody v do-mácím prostředí (Odent, 2002, str. 27, 29).

Ve stejném desetiletí francouzský porodník Frederick Leboyer přednesl myšlenku, koupat novorozené děti v teplé lázni ihned po porodu.

Účelem bylo pomoci jim se úspěšně adaptovat na život mimo matčino tělo (Balaskas, 2010, str. 144). Ve svých pracích vytvořil teoretický základ, který v  praxi realizoval Michel Odent (Roztočil et col., 2017, str. 202). Dalším hlavním průkopníkem porodu do vody je právě Michel Odent. Tento porodník, který byl původně chirurgem, začal využívat účinky teplé vody v  první době porodní k  uvolňování od bolesti.

V  roce 1977 v  General Hospital v  Pithivivers ve Franci nechal instalovat nafukovací bazén.

Do roku 1983 ho užívaly tisíce žen a sto z nich porodilo pod vodní hladinu. Ve své myšlence birth on the beach. According to Japanese

tradition, women who lived on the southern islands gave birth into water. As written doc-uments demonstrate, women living in Europe enjoyed the benefits of water baths before the era of running water. They used natural pools carved in the rocks in the mountains of Scotland (Odent, 2002, p. 64). Women, in general, gave birth in remote, dark places or built shelters in ferns or bushes, from moss or sand. Women from the mountain tribe of Maori gave birth in sacred rivers. Polynesian islanders accompanied women to the beach near the sea, as they could refresh themselves immediately after birth. However, it was very rare for women to give birth in water (Kitzinger, 2012, p. 113). In 1849, an American doctor said that every woman needs to have a warm mind to give normal birth (Harper, 2014).

In the sixties, the Soviet researcher Igor Chaykovsky, was the first to explore the idea of using a  water bath during labour and to focus on water birth itself (Balaskas, 2010, p.

144). His name became famous when visitors to the former Soviet Union returned home and told stories about pregnant women and new-borns who were swimming with dolphins in the Black Sea. He was a  major pioneer of water births performed at home (Odent, 2002, pp. 27, 29). Moreover, he highlighted the lower trauma of a foetus after being delivered into water, as a larger number of neurons were maintained in the brain (Roztočil et al., 2017, p. 202).

In the same decade, French obstetrician Fred-erick Leboyer presented the idea to bathe newborn babies in warm water immediately after birth. The purpose was to help them to successfully adapt to life outside the moth-er’s body (Balaskas, 2010, p. 144). In his works, he created a  theoretical basis which was put into practice by Michel Odent (Roztočil et al., 2017, p. 202). Michel Odent is an obstetrician, who was originally a surgeon, began to exploit the effects of hot water in the first stage of labour to release the pain. In 1977, he installed

an inflatable pool in the General Hospital in Pithivivers in France. Until 1983 it was used by thousands of women and a hundred of them gave birth into water. He emphasses that it is not necessary for women to give birth in water, but that they should have the opportunity to use the pool during the first stage of labour (Balaskas, 2010, p. 144).

In the middle of the first stage of labour, many women went through sharp pain and they de-manded some pain killers. According to Odent, it was the right moment to offer them a water bath (Odent, 2002, p. 64). Based on his expe-rience, he indicates that most of the women spontaneously came out of the water before the second stage of labour (Balaskas, 2010, p. 144).

During water birth, he observed the direct contact between the mother and her child.

He concluded that water birth does not create any considerable risks for the mother and her newborn. In the renowned magazine Lancet, Odent said that every hospital should have a birth pool or a water bath. Immersion in warm water is a  simple, effective and economical way to achieve relaxation and relief from pain, which reduces the use of medication and inter-ventions in the process of birth. Water birth is, therefore, not only about a child’s birth under water, but also about the possibility to enjoy the relaxing effects of water during the first stage of labour (Balaskas, 2010, p. 145).

An important person who is associated with water births is the midwife Barbara Harper. At the end of the eighties, she founded, together with her colleague Diane Garland, a company named Waterbirth International. After her two sons were born under water, she was called

“the Billy Graham of water birth” (Zimmerman, 2014).

Barbara Harper organizes new education pro-grammes for obstetricians, midwives and the public who want to learn more about water

zdůrazňuje, že není nezbytně nutné, aby ženy porodily do vody, ale aby měly možnost bazén využít i  během první doby porodní (Balaskas, 2010, str. 144).

Právě uprostřed první doby porodní bylo spous-tou žen dosaženo maximum vnímání bolesti, a  tyto ženy si žádaly nějaké medikamenty na bolest. To byl podle Odenta ten správný mo-ment dát prostor vodní lázni (Odent, 2002, str.

64). Dle jeho zkušeností udává, že většina žen před druhou dobou porodní vylézá spontánně z vody (Balaskas, 2010, str. 144).

Při porodu do vody pozoroval dobrý vliv i na bezprostřední kontakt matky s  dítětem. Usou-dil, že při tomto způsobu porodu nejsou žádná zvláštní rizika pro matku ani plod. V  renomo-vaném časopisu Lancet Odent řekl, že každá nemocnice by měla mít k dispozici bazén nebo vodní lázeň. Ponoření do teplé vody je jedno-duchý, efektivní a  ekonomicky výhodný způsob relaxace a uvolnění od bolesti, sníží se tak spo-třeba léků a  míra zásahů do průběhu porodu.

Porod do vody tak zdaleka není jen o vlastním narozením dítěte pod vodní hladinu, ale také o svobodné možnosti obklopit se účinky vody již v  průběhu první doby porodní (Balaskas, 2010, str. 145).

Významnou osobou, která je spojována s  po-rodem do vody, je porodní asistentka Barbara Harper. Na konci osmdesátých let založila společně s kolegyní Diane Garland společnost Waterbirth International. Poté, co se jí narodili dva synové pod vodní hladinu, byla nazvána

“the Billy Graham of water birth“.

Barbara Harper zahajuje stále nové vzdělávací programy pro všechny porodníky, porodní asi-stentky a  veřejnost, kteří se chtějí dozvědět o  porodu do vody. Barbařino poslání učinit z  porodu do vody alternativu dostupnou pro všechny ženy, je stále aktuální (Waterbirth, 2017).

V posledních desítkách let roste zájem o práci s vodou, jak v těhotenství, při samotném poro-du, tak i následně v dětství. Žena si vychutnává příjemný, uvolňující pocit stavu bez tíže, má prostor se lépe pohybovat a  zlepšovat kvalitu srdce a  cév. Je dlouho známé, že porodní asistentky vědí, že teplá lázeň pomáhá ženám uvolnit se a působí pozitivně na průběh porodu (Balaskas, 2010, str. 144). Využití vodních ba-zénků se rozšířilo v osmdesátých letech. Dnes existuje spoustu porodnic, které mají výborné výsledky, například ve Velké Británii, Belgii, Skandinávii, Novém Zélandu (Balaskas, 2010, str. 145).

4.2 Potřeby ženy při porodu – jak nám