4) Pohyb jako nástroj rozvoje vnímání
4.2 Hry se zpěvem
Na slepého vojáka
Slepý voják má taktéž uvázaný šátek přes oči a okolo něj stojí v kruhu děti. Slepý voják má však v ruce proutek (může mít místo proutku například šátek) a děti říkají:
Děti: „Kam ideš, vojáku?“
Voják: „Na vínko!“
Děti: „Kde máš džbánek?“
Voják: „Rozbil jsem ho.“
Děti: „Tož ho hledej!“ (Tlesknou)
Slepý voják honí děti a snaží se někoho šlehnout proutkem/šátkem. Zasažený je novým slepým vojákem.
Tyto dvě hry mají jasnou strukturu otázek a odpovědí, v obou hrách se říká slovo „tož“
s výrazným akcentem, uvozuje poslední frázi a startuje pohybovou aktivitu.
Koťata
Děti stojí v kruhu, vyťukávají (například na dřívka) pravidelný rytmus a u toho říkají:
„Bum, bum, na vrata, máme čtyři koťata.“
Uvnitř jsou čtyři koťata a snaží se po čtyřech vyběhnout z kruhu ven. Ostatní děti se jim v tom snaží nahýbáním těl (nohou a boků) ze strany na stranu zabránit.
„Jak je ten váš mostek tvrdý?“
Děti tvořící bránu odpovídají: „On je tvrdý jako kameň, jsou dubové trámy na něm. A co vy nám za to dáte, že přes něho přejížďáte? Hej, pojeďte!“
Zástup podběhne pod branou a utvoří za ní kruh tvořený dvojicemi, přičemž chlapci stojí uvnitř kruhu a dívky vně kruhu. Děti, které dělaly bránu, se do kruhu připojí. Páry se drží za ruce a při zpěvu sloky se pohybují úkrokem do strany na první době s následným podřepem na druhé době. Tyto úkroky a podřepy probíhají během celé zpívané sloky a kruh se tak otáčí po směru hodinových ručiček.
Zpěv:
1) „Před naším je kamenný most, on je tvrdý jako ta kost,
eja, hoja, ďunďa.“
3) „Černookú děvulenku, jako zlatú makověnku, eja, hoja, ďunďa.“
2) „A co vy nám za to dáte, že přes něho přejížďáte, eja, hoja, ďunďa.“
Jakmile děti dozpívají sloku, zastaví se a zvednou ruce tak, aby vytvořily bránu. Muzika mnohonásobně zvýší tempo a změní smyk z duvaje na přiznávky. Předem určená dvojice dětí vystartuje a začne probíhat všemi branami v kruhu, až doběhne opět na své místo, kde se zastaví a postaví bránu znovu. Jakmile tato určená dvojice proběhne hned první branou,
dvojice z této nyní již poslední brány začne také podbíhat ostatní brány. Postupně pak tedy podbíhají odzadu dopředu další dvojice. Píseň se zpomalí opět do původního tempa, jakmile všechny děti podběhnou celé kolečko bran.
Hra rozvíjí složitější rytmické vnímání, které obstarávají trioly ve dvoučtvrtečním rytmu. Děti se pohybují na první a druhou dobu v taktu, ale zpívají triolový rytmus. Po dozpívané sloce dojde ke změně tempa, rytmu i pohybu. Z triol se stávají dvě osminové noty a doprovod hraje přiznávky. Poté, co děti dokončí celý kruh, se opět rytmus zpomalí do původního tempa.
Konopky
Děti si kleknou nebo se posadí do tureckého sedu a rozmístí se náhodně po prostoru tak, aby mezi nimi mohlo procházet jedno určené dítě, nebo dospělý učitel. Během zpěvu dítě/učitel prochází mezi klečícími/sedícími dětmi a všichni zpívají sloku:
„Hráli jsme si na konopky, dělali jsme velké snopky.
Málo nás, málo nás, pojď (Aničko) mezi nás.“
V každé sloce se vybere jméno jednoho dítěte nebo skupiny lidí (například chlapci, děvčata) a vybraní se připojí za procházející dítě nebo učitele a následují ho v hadu. Zpívá se tolik slok, dokud nejsou všechny děti vybrány a neutvoří hada. Poté následuje poslední sloka:
„Hrály jsme si na konopky, dělaly jsme velké snopky.
Moc je nás, moc je nás, běžte všichni pryč od nás.“
Hra rozvíjí cítění pravidelného metra pomocí pohybu, rytmické chůze mezi klečícími nebo sedícími dětmi. Při zpěvu mohou děti tleskat, podupávat a jakkoli jinak hrát na své tělo, což rozvíjí u dětí jejich smysl pro rytmus a improvizaci. Melodie začíná na pátém stupni stupnice a končí na tónice, děti se tak učí cítění elementárních hudebních zákonitostí, jako například ukončení fráze tónikou.
Makovica
Děti chodí po kruhu nebo se mohou pohybovat volně po prostoru a zpívají. Vždy na slova „To si vezmeš makovičku“ děti pokleknou a napodobují svými pěstičkami tlučení máku z makovic (ruce mají zaťaté v pěst a tlučou s nimi o sebe shora dolů a obráceně), nebo mletí máku v mlýnku (točí pomyslnou kličkou). Ruce mohou střídat podle libosti. Při mezihře mohou chodit po kruhu nebo vyplnit hudbu dalšími určenými tanečními kreacemi.
Zpěv:
1) „Vy nevíte jak, jak se tluče mak?
To si vezmeš makovičku, položíš ju na lavičku, tak sa tluče mak, tak, tak, tak, tak sa tluče mak.“
2) „Vy nevíte jak, jak se mele mak?
To si vezmeš makovičku, vysypeš ju do mlýnečku, tak sa mele mak,
tak, tak, tak, tak sa mele mak.“
Hra intonačně kráčí pouze po velkých sekundách nahoru a dolů, po každé pomlce začíná vždy na stejném tónu (třetím stupni) a velice často končí na tónice při textovém ukončení fráze. Fráze je také jasně oddělena od další textové fráze vždy čtvrťovou pomlkou.
Děti mohou zapojit svou vlastní tvořivost a fantazii do způsobu pohybového projevu, když napodobují aktivity, o kterých se v písni zpívá.
Na Adama
Hra se skládá ze dvou částí. Nejprve děti pokřikují na Adama a vysmívají se mu říkankou:
„Adamiš, hónil myš, okolo pcháča, myslel si Adamiš, že je to ptáča.“
„Adam, Adam, zapískal na džbán, žaby sa sběhly, Adama snědly.“
Ve druhé fázi hry si děti vezmou Adama doprostřed kruhu a zpívají mu. Vždy když se poprvé zazpívají slova: „ a dělaly tak, tak, a dělaly tak“, Adam předvádí improvizované pohyby, taneční kroky, dupy, tlesky aj. a děti vždy na druhé zaznění těchto slov (na repetici) po Adamovy jeho gesta opakují.
Zpěv:
1) „Ten náš Adam, měl moc dětí, bylo jich tam jako smetí,
[: a dělaly tak, tak, a dělaly tak. :]“
3) „Děcka sa tam okúpaly, a moc vody nacákaly,
[: a dělaly tak, tak, a dělaly tak. :]“
2) „Ten náš Adam měl moc děcek, a nastrkal jich do necek,
[: a dělaly tak, tak, a dělaly tak. :]“
V refrénu hry se objevuje slovo „tak“, které je provázeno akcentem a staccatem. Slovo
„tak“ zní velmi krátce a navazuje na sled předchozích osminových not, po každém jeho zaznění však následuje rytmická pauza (pomlka). Ta pomáhá dítěti zůstávat v pravidelném metru i tam, kde mu již text písně nepomůže.
Na Elišku
Děti utvoří uzavřený kruh (drží se za ruce) a vpustí dovnitř kruhu Elišku (předem vybrané dítě). Při zpěvu děti chodí po kruhu a Eliška jde v protisměru chodu ostatních.
Zpěv:
„Eliška, Eliška, nebyla pyšná, ona k nám v neděli na jahody přišla.
Eliško, Eliško, poskoč si trošku,
vyber si z kolečka nejmilejší družku, družičku.“
Eliška si k sobě určí kamarádku z kruhu přátel okolo a vezme si ji doprostřed kruhu, kde spolu tancují poskočným krokem na novou melodii zpívanou všemi dětmi:
„Jak se nám to v tom kolečku pěkně točí, když ona má, ta Eliška, modré oči, očička.“
Po doznění druhé melodie hra pokračuje a v kruhu zůstává nově zvolená Eliška.
První nápěv obsahuje pouze čtyři tóny, je tedy velmi jednoduchý. Zajímavý je ale dodatek písně (poslední takt), který se zpívá až na repetici (můžeme to nazvat i druhou slokou) písně. Obě písně nekončí na tónice, nýbrž na třetím stupni stupnice, což je pro lidové písně méně obvyklé (například písně: Kdyby byl Bavorov, já se dycky vohlídám, Já ráda miluju). Děti se tak učí a připravují se i na jiné hudební myšlení. Ve druhém nápěvu je jasně zřetelný tečkovaný rytmus, což nutí děti k pohybu a k tanci.
Na hadača
Opět se určí dítě, které si sedne doprostřed kruhu a zakryje si oči šátkem nebo vlastníma rukama. Zvolí se druhé dítě, kterému je za pas zastrčen šátek nebo jiný předem určený předmět. Poté děti zpívají písničku a chodí v kruhu okolo sedícího hadače. Během písně vytleskávají, vyťukávají dřívky nebo jinak doprovází rytmus písně.
Zpěv dětí:
„Hádej, hádej, hadaču, kdo má tu co za kaču.“
Odpověď hadače:
„Já bych rád(a) hádal(a),
od koho bych vydal(a).“ (zde je rozdílná rytmizace písně pro dívky a chlapce)
Hadač se po dozpívání zvedne a hádá, které dítě má za pasem schovaný šátek. Má na to tři pokusy, a pokud uhádne, vybere si další dítě, které bude hrát hadače. Pokud však neuhodne, dítě, které má šátek, zazpívá:
„Já ho mám, já ho mám, já ti ho hned dám.“
A stává se novým hadačem.
Ve všech nápěvcích této písně se rytmická struktura opakuje v jednoduchém a základním schématu. Také intonačně je píseň velice jednoduchá a pohybuje se stupnicovými postupy v rozmezí prvních pěti tónů dané tóniny. Děti trénují rytmus pomocí tleskání, ťukání dřívek, luskání atd. Děti si také musí uvědomit rozdílnost rytmických hodnot pro chlapce a dívku, aby text dával stále smysl a přitom píseň neztratila původní pulzaci. Dítě si tak i vyhrazuje určité místo v sociální skupině.
Na hastrmánka
Zvolí se jedno dítě, které se stává hastrmanem. Toto dítě si sedne doprostřed kruhu, jenž děti okolo něj udělají, napodobuje šití hastrmanovských botiček a říká:
Hastrmánek:
„Sviť, měsíčku, sviť, já mám botky šit, zítra bude velký svátek, já tam musím byt.“
Děti zopakují říkanku po hastrmánkovi a také předvádí šití botiček. Po dokončení říkanky škádlí hastrmánka:
Děti: „Hastrmane, škrčku, chyť mě za paprčku.“
Během této říkačky, která se může několikrát opakovat, děti natahují své končetiny k hastrmánkovi a ten se snaží jejich ruce a nohy chytit. Po odrecitování říkadla děti chodí okolo hastrmánka a zpívají mu písničku, při které si tleskají na každou těžkou dobu.
„Hastrmane, tatrmane, dej nám kůži na buben.
Budeme ti bubnovati, až polezeš z vody ven.“
Po dozpívání písničky se děti otočí k hastrmánkovi a začnou ho prosit (také gesticky – třením dlaní o sebe).
Děti: „Hastrmánku, tatrmánku, možeme si vyprat šátečky?“
Hastrmánek: „Nemožete!“
Děti prosí víc: „Hastrmánku, tatrmánku, možeme si vyprat šátečky?“
Hastrmánek: „Nemožete!“
Děti prosí ještě víc: : „Hastrmánku, tatrmánku, možeme si vyprat šátečky?“
Hastrmánek: „Možete, ale nesmíte ně vyplašit moje zlaté rybičky!“
Děti si po hastrmánkově svolení vyndají šátky a předvádí jejich praní (mohou praní pouze napodobovat bez šátků). Při praní si zpívají písničku:
„Perem, perem šátky, na ty velké svátky.
Až ty šátky vypereme, všecky ryby vyženeme.
Kšá, kšá, kšá!“
Hastrmánek se rozzlobí, začne honit děti, které mu vyplašily rybičky, a postupně je chytá.
Pokud je dítě chycené, schoulí se do klubíčka. Znázorňuje tak chycenou dušičku v hrníčku.
Když hastrmánek všechny děti pochytá, děti se postaví a začnou zpívat hastrmánkovi o jeho svatbě.
„Hastrmana ženili, kúska chleba neměli, přiletěl k nim slavíček, ukrojil jim krajíček.
[: Když sa hosti napili, s hastrmanem tančili. :]“
Během zpěvu děti chodí po kruhu a dají si ruce v bok, hastrman si vybere svou nevěstu, se kterou na slova „Když sa hosti napili, s hastrmanem tančili.“ začne tancovat poskočným krokem uprostřed kruhu. Děti se na tyto slova otočí do středu kruhu a tleskají novomanželům.
Tato hra je svou strukturou již poněkud náročnější, dítě hru musí dobře znát a ovládat, aby pochopilo, co se po něm hra vyžaduje, a bylo samo aktivní v tvoření této hry. Pro děti může být náročné zapamatování si většího množství textu, k zapamatování ovšem velice pomáhá rytmizace písně a melodie písně, nebo hlasu mluveného slova. Všechna svá říkadla a nápěvky děti doprovází pohybem (tleskáním, šitím bot, natahováním končetin na hastrmana, prosícím gestem, praním šátků). Během říkadla „Hastrmane škrčku, chyť mě za paprčku“ již mohou přejímat melodickou intonaci následující písně. Gradaci dynamické stránky hry můžeme vypozorovat v části, kde děti prosí hastrmana, jestli si mohou vyprat své šátečky.
S každou další prosbou děti zvyšují na své naléhavosti, zvětšují své intonační rozpětí v mluvě a prodlužují například délku slov, čímž jim přidávají větší důraz a napětí. K nácviku dynamiky slouží také akcentované citoslovce „Kšá!“ při vyhánění hastrmanových ryb.
Na Helišku
Toto je pouze dívčí hra, ve které je Heliška ve středu kruhu obklopená děvčaty. Děvčata chodí po kruhu s rukama v bok a Heliška jde uprostřed v protisměru.
Zpěv:
Refrén (první část písně): „[: Heliška v kole tancuje, ráda mládence miluje. :]“
Sloka: (druhá část písně)
1) „[: Heliško má milá, růžičko červená. :]
2) [: Zaleť za Dunaje, přes zelené háje. :]
3) [: Vyber si ze pěti, kterou budeš chtěti. :]
4) [: Třebas tu na kraji, už je Petr v ráji. :]“
Po každé sloce si Heliška určí z kruhu jednu kamarádku, se kterou spolu na další melodii tancují poskočným krokem.
„Sil Petr proso, aj pšenicu, natrefil tam křepelicu,
ještě by bylo jednoho třeba, co by nadrobil pro pána chleba.
[: Křepelicu má, křepela nemá. :]
Málo nás, málo nás, poď Heliško mezi nás!“
Když se v písni objeví slova „Málo nás, málo nás, poď Heliško mezi nás!“, děti začnou tleskat. Po dozpívání se Heliška zapojí do kruhu kamarádek a její spolutanečnice se stává novou Heliškou.
Po hudební stránce má hra Na Helišku dvě jednoduché melodie. První píseň je psána v třídobém taktu, přičemž v prvním, třetím a pátém taktu procvičujeme zpěv tónického kvintakordu od pátého stupně směrem dolů. Ve čtvrtém taktu melodie upadá z pátého stupně stupnicovými postupy do tóniky. Rytmicky je píseň velice pravidelná, děti na ni pochodují
okolo Helišky a podporují tím její stálou pulzaci. Druhá píseň je v sudém metru a obsahuje mnoho stupnicových postupů. Dvoudobý takt napomáhá tanečnímu poskoku. Děti podporují svým vybíráním taneční kamarádky své sociální vztahy, jistě si k sobě také vybírají dobré tanečnice, což zvyšuje přirozenou soutěživost mezi dětmi.
Na holúbka
Děti stojí v uzavřeném kruhu a drží se za ruce a chodí dokola. Uprostřed je jedno zvolené dítě, které chodí v protisměru kola a drží v ruce šátek hozený přes rameno. Všichni zpívají:
Zpěv:
„Spadl z pece holúbek, roztrhal si žaludek, holuběnka plakala, že holúbka ztratila.“
Dívka nebo chlapec zprostřed kruhu si určí partnera tím, že mu přehodí šátek přes hlavu na krk a zatáhnou si ho doprostřed kruhu. Zde šátek rozprostřou na zemi, kleknou si na něj a vzájemně se pohladí po tváři. Poté následuje nová melodie, na kterou pár v kruhu tancuje poskočným krokem s rukou zaklíněnou v ohybu loktu partnera. Ten, který vybíral partnera do kruhu, mává šátkem nad hlavou, zbylé děti v kruhu stojí a tleskají tančícímu páru uprostřed.
Hra se opakuje, přičemž vybírající se vrátí do kruhu mezi děti a uprostřed kruhu zůstává nově vybraný a sám si vybírá příštího partnera.
Tato hra má ještě verzi pro starší děti a ta spočívá v tom, že si místo pohlazení po tváři děti dávají pusu (na tvář, nebo na pusu). Také je zde varianta kradení šátku. Ten se může krást ve chvíli, kdy je rozprostírán na zem a ještě na něm nikdo neklečí. V takovém případě musí
dítě uprostřed přenechat šátek zloději, který tak získává právo rozprostřít šátek sám a také právo pohlazení/hubičky od partnera v kruhu.
Intonačně děti procvičují melodické stupnicové postupy, které jsou vždy v intervalu velké nebo malé sekundy. Rytmizace písně je opět velice snadná, dětem napomáhá k orientaci v písni a ke správnému frázování a uzavírání frází. Sociální rozměr této hry je veliký, hra působí nejen jako seznamovací hra, ale také jako hra, ve které si opět děti volí své kamarády.
V této hře bohužel můžeme vycítit také rivalitu mezi dětmi a například méně oblíbené jedince ve skupině. V takovém případě by měl učitel zakročit a například vyhlásit pravidlo, že každý může být uprostřed kola ještě jednou, čímž postupem času zaručí vystřídání všech dětí uprostřed kola.
Podobná hra hraná pouze dívkami se jmenuje Na Šáteček, tato hra rozvíjí děti po stejné stránce jako hra Na holúbka.
Na šáteček
Tato hra je pouze pro dívky, které chodí v kruhu a drží se za ruce. Vybraná dívka chodí vprostřed kruhu v protisměru a šátek si zastrčí za sukni. Všichni zpívají:
„Mám šáteček, mám, komu já ho dám, žádné jiné, žádné jiné, té co ráda mám.“
Kruh se zastaví a dívky v něm zpívají novou melodii a tleskají těžké doby.
„Klekni na kolénko, pohlaď své líčenko, vyber si z těch dětí, kterou budeš chtěti.“
Dívka ve středu kruhu napodobuje úkony, o kterých ostatní zpívají (kleká si, hladí si tváře), a následně si vybere kamarádku. Tento dívčí pár spolu tancuje poskočným krokem na stejnou melodii, která se hraje ve velmi rychlém tempu. Po skončení melodie se dívka, jež byla původně uprostřed, zařadí zpět do kruhu a v kruhu zůstává její vybraná kamarádka.
Na Janka (na školáka)
Janek stojí vprostřed kruhu dětí, které chodí ve dvojicích po kruhu, nebo se otáčí s partnerem na místě. Všichni zpívají:
Zpěv:
1) „Když jsem chodil do školy, učil jsem se litery,
jedna, dvě, tři, štyři, to sú moje litery.“
2) „Jedna, dvě, tři, štyři, pět, cos měl Janku na oběd, brambory pečené, byly málo maštěné.“
Jakmile skončí sloka, chlapci opouští své partnerky a hledají si nové taneční partnerky. Svou partnerku hledá i Janek. Ten, který zůstane sám bez partnerky, se stává Jankem.
Nevýhodou této hry je, že ji lze hrát pouze v lichém počtu dětí a ve vyrovnaném počtu chlapců a dívek.
Hra obsahuje větší intervalové skoky, melodie písně je tedy mírně náročnější, ale rytmus písně je stabilní a jednoduchý. Na podobném principu funguje hra Metlový.
Metlový
Děti se popárují do dvojic a utvoří kruh. Doprostřed kruhu si stoupne vybrané dítě a drží v ruce metlu/koště. Děti zpívají a během zpěvu tancují polkovým krokem po směru kruhu.
Drží se buď za ruce uvnitř páru a ruce vně páru mají v bok, nebo si vnější ruku dají v bok a vnitřní rukou chytí za zády ruku svého partnera na boku (zkřížené držení). Dítě uprostřed kruhu tancuje s metlou v protisměru kruhu a může kdykoli během zpěvu hodit metlou o zem, čímž zastaví muziku. Děti, které jsou v páru vně kruhu, stojí na místě a děti, které jsou ve středu kruhu, hledají nového tanečního partnera, kterého se chytají tak, aby ho měly po levé straně (tím se v dalším kole hry zaručí prostřídání dětí). Dítě s metlou však taky hledá nového partnera, kterého mnohdy úspěšně najde, a tak zbyde uprostřed kruhu nové dítě, které si vezme metlu a tancuje s ní. Hra dále probíhá opět od začátku.
V ideálním případě hru hraje přibližně stejný počet chlapců a dívek. Ve středu kruhu pak vždy stojí chlapci a mají své taneční partnerky po levé straně. Předem se určí, které pohlaví po zastavení zpěvu metlou přebíhá k partnerovi.
Zpěv:
„Mám já metlu, mám, komu já ju dám, žádnému jinému než svému milému, tomu já ju dám.“
Hra Metlový je kvůli větší pohybové náročnosti určena pro starší děti než ve hře Na Janka. V obou hrách je však důležitá spolupráce dětí, jejich rychlost, aktivita a postřeh. Dívky i chlapci mají často své oddělené skupinky, které tato hra může rozmělnit, jelikož je důležitější včas vyměnit taneční partnerku než zůstat uprostřed kola sám. Rozvíjí se zde mezilidské vztahy, sociální cítění a spolupráce dětí (děti volají na kamarády, že jsou volní), pohybovost dětí, jejich akce a reakce (s metlou).
Na Olijanku
Hru Na Olijanku hrají pouze dívky. Ty jsou rozmístěné do kruhu, Olijanka stojí uprostřed.
Všichni zpívají a jdou po kruhu. Olijanka předvádí uprostřed kruhu všechny aktivity, o kterých děvčata zpívají (umývá se, utírá, dává si ruce v bok, chytá se za vlasy).
Zpěv:
„Oli, Olijanko, klekni na kolénko, umývej se, utírej se,
podepři si bočky, chyť sa za vrkočky, a vyber si z nás, koho ráda máš.“
Olijanka si z dívek jednu vybere, chytnou se za rozpažené ruce a cvalovým krokem vyjedou z kola ven na první slova písně: „Skoč, panenko, z kola ven“. Ostatní děti stojí, tvoří kruh a tleskají do rytmu. Jakmile skončí první sloka a taneční pár obkrouží vně kruh, začne sloka druhá a na její první slova se taneční pár cvalovým krokem vrátí do středu a krouží již vevnitř kruhu.
Zpěv 2. sloka:
„Skoč, panenko, dokola, do kola, do kola,
shořela nám stodola, stodolička.“
Tato hra podporuje svými metrickými změnami dětské vnímání rytmu, jeho pohybové ztvárňování a napodobování úkonů po ostatních dětech. Dětem se také rozvíjí smysl pro pohybovou improvizaci (Každé dítě znázorňuje umývání jinak, někdo si například myje pouze ruce, někdo například tělo i hlavu apod.). Děti při tleskání na druhý nápěv hry podporují taneční rytmus písně, který nutí Olijanku a její taneční partnerku tančit ve správném rytmu. Občas je u menších dětí problém zkoordinovat pohyby tak, aby cválaly ve dvojici stejně a správně rytmicky.
Na ptáčka
Děti si hrají na ptáčky a rozdělí se podle druhů ptáčků, například na sýkorky, vrabčáky, vrány, čápy, ale i papoušky nebo třeba tukany. Zvolené dítě zpívá a chodí mezi ostatními dětmi, které sedí na zemi ve skupinkách ve svém ptačím hnízdečku.
Zpěv:
„Přiletěl k nám ptáček, ten malý zpěváček, který nikdy neseje, jenom pořád hoduje, málo má.“
Zvolené dítě se zastaví u určité skupinky ptáčků a ptá se: „Ptáčku, jak zpíváš?“ Děti z hnízda se zařadí za zvolené dítě a při cestě do řady předvádějí nejen zvukově, ale i pohybově druh ptáčka. Poté se zpívá opět píseň a celý zástup chodí po prostoru v hadu a na konci sloky se opět zastaví u dalšího hnízda, atd.
Hra se může hrát také se všemi možnými druhy zvířat, děti tak mohou přidávat zvířata do malé „zoologické zahrady“. V tomto případě ale musí změnit v textu písně slovo „ptáček“
za jméno zvířete, což občas může při větším počtu slabik nového zvířete působit problém, se kterým se děti ne vždy rytmicky vyrovnají. Píseň může zůstat ve stejném znění, v takovém případě však nedává text smysl. Hra má také výukový charakter, děti se učí nové jména ptáků a napodobují zvuky, které ptáci vydávají. V této hře děti znázorňují ptáčky, přičemž každý ptáček má jinou tělesnou stavbu, jinak se hýbe, jinak létá a vydává jiné zvuky, což děti pohybově znázorňují a v těchto pohybech improvizují.
Na sedláka
Určí se dítě, které stojí uprostřed kruhu, které tvoří ostatní děti. Děti se drží za ruce, chodí po kruhu a zpívají písničku:
Zpěv:
„Víte-li pak jak sedláček, víte-li pak jak sedláček, obilíčko seje?
[: Seje tak, tak, tak sedláček, seje tak, tak, tak sedláček, obilíčko seje. :]“
Při zpěvu sloky „Seje tak, tak, tak sedláček“ dítě uprostřed kruhu (sedláček) napodobuje setí obilí. Na repetici tyto pohyby opakují i ostatní děti tvořící kruh. Postupně se v dalších slokách přidávají aktivity, které ještě sedláček dělá, například váže, mlátí, unaveně sedí, po práci se baví).
Hra je pohybově velice rozmanitá, sedláček mění své pohyby, které po něm ostatní musí opakovat. Záleží jen na něm, kterou činnost jak pohybově ztvární. Děti si mohou vymýšlet všemožné aktivity, které sedláček dělá, a následně je znázorňovat. Dětem se také rozvíjí jazykové cítění, díky kterému musí vměstnat nová slova do písně při zachování stejného rytmu.
Na Žalmana (Jan pán)
Děti se rozdělí na dvě skupiny - nejlépe na dívky (princezny) a chlapce (rytíře) – a stoupnou si do dvou řad naproti sobě. Začíná zpívat první řada (chlapců) a jde na první čtyři takty melodie vpřed a na druhé čtyři takty vzad. Následuje zpěv druhé řady (dívek) a opět na první jdou na první frázi vpřed a na druhou vzad. Takto se obě řady střídají ve zpěvu i chůzi na slova:
1. řada (chlapci)
„Jede, jede Jan pán, jede, jede Žalman, (chůze vpřed) jedú, jedú, jedú, jedú, všeci jeho rytíři.“ (chůze vzad)