Neziskové organizace mají pověst spíše důvěryhodných organizací, které poskytují kvalitní služby a zastávají občanů. Obraz neziskových organizací v očích veřejnosti se však není jednotný.V zásadě lze rozlišovat tři druhy image neziskových organizací v ČR:19
Charitativní, Participativní, Negativní.
Pro průhlednější obraz image neziskových organizaci,chci se uvést výsledky rozsáhlého celorepublikového výzkumu v České republice, který realizovaly NROS(Nadace rozvoje občanské společností) a občanské sdružení AGNES (Agentura neziskového sektoru). Projekt byl podpořen americkou nadací Charles Stewart Mott Foundation. Terénní sběr dat provedla agentura STEM. Na výzkumu dále spolupracovali občanské sdružení HESTIA a Nadace Via, a Forum dárců.
Participativní image
První skupina, která zahrnuje 34% populace, oceňuje na neziskových organizacích v první řadě jejich politickou roli ve společnosti, tj. schopnost reprezentovat skutečné zájmy obyvatelstva a umožňovat občanům participaci na řešení veřejných záležitostí. Členové této skupiny mají silnou tendenci vytěsňovat z
19 Celorepublikový výzkum dárcovství a dobrovolnictví v ČR,Agentura neziskového sektoru.
25 obrazu neziskových organizací negativní vlastnosti jako jsou přílišná ctižádostivost, izolovanost, sebestřednost nebo podvodnické chování jejich členů. Naopak zdůrazňují kvalitu jimi poskytovaných služeb a jejich schopnost rozšiřovat svobodu jednotlivců. V rámci této skupiny jsou významně nadprůměrně zastoupeni lidé, kteří mají zájem ovlivňovat věci veřejné (44%), ti, kteří důvěřují svým spoluobčanům (63%), ženy (57%) a vysokoškoláci (12%).
Negativní image
Druhou, o polovinu menší (17%) skupinu tvoří respondenti, kteří postrádají smysluplnost existence neziskových organizací ve společnosti, resp. jejich důvod k bytí vidí jen v tom, že poskytují prostor pro ctižádostivce a podvodníky, kteří se starají jen o vlastní prospěch. U členů této skupiny mají neziskové organizace kompletně negativní image a to jak z hlediska jejich participativní, tak i servisní funkce. Drtivá většina (82%) z nich nepovažuje služby neziskových organizací za kvalitní a proto si ani nepřejí, aby je stát podporoval.
Je příznačné, že mezi nimi výrazně převládají lidé, kteří nedůvěřují svému okolí (74%), důvěřují spíše politickým stranám než neziskovým organizacím (52%) a nemají zájem ovlivňovat veřejné záležitosti (82%). V této skupině, ve srovnání s ostatními, jsou nejméně zastoupeni vysokoškoláci (7%) a nejvíce lidé se základním vzděláním (22%)
Charitativní image
Třetí skupinu, kam patří téměř polovina (49%) populace, tvoří lidé, kteří neziskové organizace vidí především jako charitativní a servisní instituce. Oceňují na nich hlavně to, že bez jejich přispění by ti nejpotřebnější byli odkázáni jen sami na sebe, že zabraňují šíření sobectví, pomáhají sanovat sociální následky ekonomické reformy a jsou účinným nástrojem občanů v boji proti byrokracii. Na druhé straně myšlenku osobně se angažovat v nějaké neziskové organizaci nepovažují za příliš vhodnou a k participativní funkci těchto organizací se stavějí s mírnou
26 rezervovaností. Sociálně demografické charakteristiky této skupiny odpovídají průměrným hodnotám za celou populaci ČR20.
Z uvedeného výzkumu vyplývá, že obraz neziskových organizací v očích veřejnosti není jednotný. Aby změnit postoj jednotlivců k darování neziskovým organizacím, veřejnost se musí být pravidelné informovaná o poslání organizace, o jejích veřejné prospěšných účelech ,má právo znát aktuální finanční zprávy, projekty neziskových organizacích musí byt srozumitelné a průhledné pro veřejnost.
3.Analýza faktoru dárcovství.
V roce 2000 realizovaly organizace NROS (Nadace rozvoje občanské společnosti) a občanské sdružení AGNES (Agentura neziskového sektoru) rozsáhlý celorepublikový výzkum dárcovství a dobrovolnictví v České republice. Projekt byl podpořen americkou nadací Charles Stewart Mott Foundation. Terénní sběr dat provedla agentura STEM. Na výzkumu dále spolupracovali občanské sdružení HESTIA, Nadace VIA a Fórum dárců.
Objektem výzkumu byly: reprezentativní, náhodně vybraný vzorek 698 obyvatel České republiky.
Fenomén dárcovství si i od pádu totalitního režimu ještě stále hledá své místo v české společnosti. Potvrdily to i další názory respondentů, za kterými je nutno vidět především dědictví desetiletí života v reálném socialismu. Role dárcovství a dobročinnosti vůbec jako nezbytného regulačního mechanismu, který zabezpečuje racionalitu chování společnosti jako celku, zatím nenachází v myslích občanů ČR příliš velké pochopení. Obyvatelé ČR pohlížejí na dárcovství spíše jako na dočasnou náhradu za nedostatečnou státní péči. Jakoby bylo jen vynucenou daní za chyby (iracionality, nezodpovědnost) vlády a úřadů.
Podle více než tří čtvrtin (79%) obyvatel ČR bychom žádné dárcovství nepotřebovali, kdyby se stát choval zodpovědněji. Ještě stále zde přežívá představa, že stát by měl být sám schopen řešit všechny společné (sociální) problémy jeho
20http://www.vilacerych.cz/res/data/000035.pdf.
27 obyvatel. Tato představa spočívá v pozadí otázky, kterou si kladou dvě pětiny respondentů: "Proč bych měl přispívat na dobročinnost, když platím daně?" Tak se stal z pokřivené představy o roli státu důvod k averzi vůči dobročinnosti. Podle názoru více než poloviny (54%) respondentů je dobročinnost jen gestem, které skutečný problém neřeší. Ten by měl zřejměřešit stát.
Nicméně to, že stát takto stanovenou roli nezvládá, vidí téměř každý a naprostá většina dotázaných (80%) uznává, že potřeba dobročinných darů je dnes větší než byla před pěti lety. Tři čtvrtiny respondentů vidí perspektivy dárcovství v ČR optimisticky a odmítají tezi, že dobročinné dárcovství nemá v naší zemi budoucnost.
Většina obyvatel ČR zaujímá k dárcovství kladný postoj, považuje jej za jev, který dělá lidí lepšími (62%) a sama cítí morální závazek přispívat na dobročinné účely (58%). Jedna třetina (32%) respondentů se ale už cítí být "unavena z dávání peněz na všemožné účely"21.