Vysoká škola ekonomická v Praze
Bakalá ř ská práce
2007 Volkava Yuliya
1
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a ú č etnictví
Obor: Finance
Název bakalá ř ské práce:
Faktory ovliv ň ující darování fyzických osob
Vypracovala: Yuliya Volkava
Vedoucí práce: Ing. Barbora Slintáková,Ph.D.
2
P r o h l á š e n í
Prohlašuji, že bakalá ř skou práci na téma
„Faktory ovliv ň ující darovaní fyzických osob“
jsem vypracovala samostatn ě .
Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v p ř iloženém seznamu literatury.
V Praze dne 23. ledna 2007
3
Anotace
Fenomén „darování“ je z hlediska své podstaty poměrně složitá struktura, v níž se kombinují hluboké antropologické a psychologické aspekty s kulturními tradicemi a zvyklostmi. A proto si osobně myslím, že bude zajímavé a užitečné zkoumat faktory ovlivňující darování fyzických osob neziskovým organizacím. Cílem mé bakalářské práce je popsat význam dárcovství a zanalyzovat faktory ovlivňující darování fyzických osob neziskovým organizacím,jimiž jsou altruistické chovaní, image neziskových organizací, daňové úlevy, osobní charakteristiky dárce a fundraising.
4 Obsah
Obsah 5
Úvod 6
1. Dárcovství-podstata dobročinností 8
1.1 Dárcovství není sponzorství 9
1.2 Dary jako zdroj financování 10
1.2.1 Dělení darů a dárců 10
1.3 Dynamika peněžního dárcovství 12
1.4 Destinace darů 13
1.5 Obecná darcovská strategie 15
1.6 Motivace k darování 16
2. Faktory ovlivňující darování fyzických osob 18
2.1 Faktory altruistického chování 20
2.1.1 Sociodemografické charakteristiky dárců 21
2.2 Daňová sazba (daňové úlevy) 22
2.3 Fundraising (zveřejňování informací) 23
2.4 Daňová asignace 24
2.5 Image neziskových organizací 25
3. Analýza faktorů darování fyzických osob 27
3.1 Osobní charakteristika dárce 28
3.2 Image neziskových organizaci 29
3.3 Faktory ovlivňující potenciální dárci 30
3.4 Daňové úlevy 31
3.5 Charakteristika neziskových organizací 32 3.6 DMS jako nejužívanější nastroj fundraisingu 32
Závěr 35
Seznam literatury 37
Seznam tabulek a obrázků 38
5 Úvod
Neziskový sektor funguje jako nejlevnější rekvalifikační instituce, přispívá ke zvyšování kvalifikace obyvatelstva a aktivně rovněž pomáhá řešit problém nezaměstnanosti. Rozsah služeb nabízených neziskovými organizacemi, jež většinou využívají i nečlenové těchto organizací,pokrývá v podstatě všechny oblasti.
Významná a veřejností oceňovaná je spoluúčast NO na zmírnění následků přírodních katastrof v ČR i zahraničí. Zlepšuje se situace postižených občanů a etnických menšin, zakládají se NO, které mají zajistit bydlení pro sociálně slabší obyvatele, a na dobré úrovni jsou služby zejména v sociální oblasti. Dárcovství je jedním z faktorů jak pomoci neziskovým organizacím zabezpečit jejích veřejně prospěšné účely. Fenomén „darování“ je z hlediska své podstaty poměrně složitá struktura, v níž se kombinují hluboké antropologické a psychologické aspekty s kulturními tradicemi a zvyklostmi. A proto si osobně myslím, že bude zajímavé a užitečné zkoumat faktory ovlivňující darování fyzických osob neziskovým organizacím.
Stále častěji se v internetu na webových stránkách můžeme setkat s inzeráty a nebo reklamou například “darujte dětskému domovu“, ve kterých nejrůznější organizace občanského sektoru hledají dárce. Neziskové organizace definují svoje cíle a lákají potenciální dárce, aby svými příspěvky přispěli na veřejně prospěšné cíle.Každá organizace, která chce získat potenciální dárce, musí mít srozumitelné poslání a cíle svých jednotlivých činností. Zároveň se musí rozhodnout, od koho a za jakých podmínek podporu příjme a jak s ní naloží.
Problematika získávání finančních prostředků a dalších zdrojů patří k zásadním problémům nezávislého rozvoje organizací v občanské společnosti.
Cílem mé bakalářské práce je popsat význam dárcovství a zanalyzovat faktory ovlivňující darování fyzických osob neziskovým organizacím. Věnují se tedy charakteristice jednotlivých faktorů, buď vnějším, jako je okolí nebo vnitřním, jako jsou osobní charakteristiky dárce, a jejích vlivu na ochotu darovat . Chci zjistit jaký postoj mají dnes lidi k dárcovství a jaké faktory hrají větší nebo menší roli na ochotu darovat.
6 V první kapitole seznamuji čtenáře s pojmem dárcovství. Popisuji individuální dárcovství jako dobrovolnou,dobročinnou aktivitu. Rozdíly mezi dárcovstvím, sponzoringem a dary jako zdroj financování neziskových organizací .
Popisuji darování jako určitý druh chování a motivy, které jsou jeho příčinou .
V druhé kapitole zjišťuji faktory, které mohou ovlivnit jednotlivce darovat.
Například altruistické chovaní, image neziskových organizací, daňové úlevy, osobní charakteristiky dárce a fundraising, jehož pomocí lze druhé inspirovat k dobrým skutkům, přesvědčit jednotlivce, že peníze nejsou všechno a dát jim možnost darovat i svůj čas.
Ve své praktické části zkoumám všechny základní sociodemografické charakteristiky: vzdělání, věk, příjem, sociální postavení, religiozita a příslušnost k sociální vrstvě. Zjišťují postoj k dárcovství jednotlivců, a v rámci toho mohu zformulovat, že potenciál dárcovství orientovaný na dobročinné účely je relativně vysoký. Také uvádím daňovou asignaci, nejnovější součást financování neziskových organizací a obraz neziskových organizací v očích veřejnosti.
Mou snahou je napsat práci, která se stane užitečnou jak pro dárce, tak i pro neziskové organizace, které chtějí získat příspěvky od jednotlivců.
Podklady po bakalářskou práci jsem čerpala z odborné literatury, ze článků individuálního dárcovství, a ze seminářů a výzkumu informačního centra neziskových organizaci.
7 1. Dárcovství-podstata dobročinností
Dárcovství je aktivita se kterou je nerozlučně spjata představa o konání dobra pro jiné, bez nároku na odměnu nebo zisk. Dárcovství tvoří podstatu dobročinností, resp. filantropie tak, jak ji dnes chápe většina odborníků i laiků v České Republice i ve světě. Historie nás učí, že dobročinnost má své kořeny hluboko v dějinách lidstva a v současných moderních společnostech má podobu organizované a masové činnosti. Již ve starověku měla organizovaná dobročinnost institucionalizovanou podobu, kterou v dnešních podmínkách reprezentují „neziskové organizace“ se zvláštními pravidly a principy svého fungování.
Dárcovství jako dobrovolná, dobročinná aktivita k neziskovým organizacím je projevem:
Altruismu, kterým se označuje morální princip předpisující upřednostnit účely jiných, potlačit vlastní egoismus nebo také nezištná služba bližnímu, ochota obětovat vlastní zájem ve prospěch jiných i mravní princip, podle něhož je blaho jiného a on je mravně důležitější než mé vlastní já a vlastní blaho, resp. reálné chování, založené na těchto principech nebo jim odpovídající . Altruismus je tedy morální princip i reálné chování, zaměřené na kohokoliv kromě nositele altruismu.
Etymologicky vychází pojem altruismus z latinského alter (druhý) a je v obecné rovině pojímán jako protiklad k egoismu. Termín altruismus zavedl francouzský sociolog August Comte .
Filantropie. Termín filantrop pochází etymologicky z řeckého filanthropos, což je složenina dvou slov: fil(os) ( milující ) a anthropos ( člověk ).
Termín filantrop je do češtiny běžně překládán jako lidumil. Filantropie je tedy láska k člověku, lidumilnost; je chápána jako souhrn činností a chování, které vedou k vědomé podpoře druhých osob (jednotlivců,skupin,organizací). Liší se od altruismu individuální iniciativou a je většinou omezen na nejbližší okolí.
Filantropie se pokouší řešit problémy slabších. Na nejobecnější rovině je vedena snahou dosáhnout vyšší kvality života jak jednotlivce, tak celé společnosti.
8 Charity. Pojem charita je chápán jako služba milosrdné lásky církve bližnímu v nouzi, je to projev praktické lásky k bližnímu. Jejím cílem je péče o lidi potřebné, chudé, tělesně a mentálně postižené, o staré, nemocné, o lidi bez domova, a to bez ohledu na jejích příslušnost k rase, národnost či náboženství.
Vztah k těmto lidem vychází z lásky k Bohu a za svědectví víry.
Solidarity, která znamená jednorázovou a mimořádnou pomoc či podporu v nějaké životní tísni, kdy člověku hrozí nebezpečí či smrt (úraz, zdravotní selhání, přírodní katastrofa, požár, apod.). Solidarita je zásadně dobrovolně vyjádřeným vztahem. Nezávislé individuální hodnocení ostatních a zjištění, zda si zasluhují, aby jim bylo pomoženo, a následné poskytnutí pomoci je racionálním egoismem. Protože ostatní lidé mohou být pro život jednotlivce dobrem nebo zlem musí je hodnotit podle toho, jak se chovají ve svém vlastním životním zájmu.
Solidarita-porozumění pro jednotlivce nebo celek je uvědomění si příslušnost k jistému celku; soudružnost, pospolitost a vzájemná podpora , solidárnost.
1.1. Dárcovství není sponzorství
Sponzorství znamená poskytování finančních či hmotných prostředků nebo služeb za protislužbu, čímž se liší od dárcovství, kde dary se poskytují bez protislužby. Charakteristicky rozdíl mezi dárcovstvím a sponzorstvím:
Tabulka č. 1 - Rozlišení dárcovství a sponzorování (reklamy)
dárcovství - dary sponzorování - sponzorské příspěvky (reklama)
• dvoustranný vztah s jednostranným plněním;
• bezúplatné nabytí finančních
prostředků, movitých věcí, nemovitých věcí nebo jiného majetkového
prospěchu;
• dary poskytnuty dobrovolně na veřejně prospěšné účely
• dvoustranný vztah s oboustranným plněním
• sponzorováním si sponzor zajišťuje odbyt produkce, zviditelnění mezi konkurencí, tvorbu image, zvyšuje prestiž a „dobré jméno“ mezi
veřejností (potenciálními zákazníky)
• sponzoring je považován za nástroj komunikace firmy s veřejností -
potenciálními zákazníky
• možno odlišit sponzorování a
9
• bez protiplnění, protihodnoty, protislužby od obdarovaného
• ze zisku (firmy, podnikatele), z příjmu fyzické osoby
veřejná podpora daňovými úlevami
reklamu (viz zákon o televizním a rozhlasovém vysílání) - reklama je forma prezentace produkce podniku sponzor požaduje od neziskové organizace za úplatu protiplnění, protislužbu ve formě propagace či reklamy firmy nebo produkce
Dar je souhrn hmotných i nehmotných statků – finance, výrobky, služby, myšlenky, čas…, který dárce dává a obdarovaný přijímá. Poskytnutí daru upravuje darovací smlouva, přičemž dárce nevyžaduje od obdarovaného protislužbu. Firma si může poskytnuté prostředky - dar odečíst ze základu daně
1.2.Dary jako zdroj financování
Dary (vč. nadačních příspěvků) jako zdroj financování je třeba odlišit od příjmů z vlastní činnosti, tj. zejména od uživatelských poplatků (příp. od členských poplatků), protože nejsou přímou platbou za službu poskytnutou neziskovou organizací. Dárce sám nespotřebovává statek, na kterou přispívá (jeho užitky jsou jiné).
Dále, dary je třeba odlišit od daní, které jsou sice také jako dary neekvivalentní, avšak na rozdíl od daní jsou dary dobrovolné a nejsou odváděny do veřejných rozpočtů, nýbrž konkrétním subjektům (na konkrétní činnosti).
1.2.1.Dělení darů a dárců.
Ve vyspělých západních společnostech, stejně jako v primitivních ekonomikách lidé dary dostávají a dávají a mohou při tomto aktu vyžadovat určitou reciprocitu1. Rozdíl je ve formálním pojetí daru. Dary mají socializační funkci.
Individuální motivace může vycházet z pocitu solidarity. Darování jako určitá společenský uznaná sociální instituce která vytváří sítě vztahů, které doplňují vztahy jiné. Dary jsou vlastně určitou komunikační cestou, která zprostředkovaně ukazuje
1 Reciprocita může být na úrovni instituce,ale není brána jako směna.
10 dárcovu představu o tom, co příjemce potřebuje, přičemž dar může být zvolen tak, aby prezentoval bohatství, velkorysost dárce. Dar je v naší společností určitou směsicí dobrovolností a závazku .
Dary mohou být rozděleny podle různých kritérií,například do několik skupin:
A. Podle toho komu je dar určen-Bohu2, člověku, zvířeti nebo jedinci,skupině lidí, celé společností atd.
B. Podle povahy daru-hmotné, nehmotné, vhodné, nevhodné, drahé, levné3, chtěné, nechtěné, přijaté, odmítnuté atd.
Další typy darů:
1. Dar jako platba, představuje v podstatě nevyslovenou smlouvu, že dar je věnován za určité poskytnuté služby, což zpětně zvyšuje pravděpodobnost, že dotyčný jedinec v budoucnu opět pomůže.
2.Spontánní a symbolické dary představují v podstatě výměnu mezi dvěma stranami. Jde většinou o dary podobné hodnoty, které symbolizují vzájemnou empatii, oplátku atd. Mezi takové můžeme započítat i dary vlastnoručně vyrobené, které vlastně symbolizují mezilidský vztah, který je plně při výrobě dárku prožíván. Mezi spontánní dary by se daly zařadit i almužny, které mohou představovat emfatický vztah darujícího k darovanému.
3.Rituální dary se dávají při určitých příležitostech, které mohou mít v různých kulturách odlišnou podobu ( např. vánoce, výročí, dojednání obchodu atd.). Jejích hodnota je závislá na mnoha faktorech např. na socioekonomické úrovni dárce a příjemce, na vazbách a vztahu submise a dominance mezi příjemcem a dárcem, na typu příležitosti obdarování apod.
4.Obchodní dary by naopak neměly být příliš osobní, měly by být úměrně hodnotné, neboť by měly příjemci připomínat dárce. Často hrají významnou roli v rámci obchodního jednání. V současností se firmy doslova předhánějí,aby získaly nového zákazníka. Dávají za nákup svých výrobků různé dárky. Přitom se nejedná vždy jen nenákladné dárky typu tužka, blok, slevy, ale i značkové zboží.
Dary se tak stávají silnou strategickou zbraní firem.4
2 Historický nestarší doložené dary se dávaly božstvům a bohům.
3 Pro každého jedince je hranice povahy daru někde jinde.
4 Hubinková,Z:Psychologie a sociologie ekonomického chovaní.Praha:Oeconomica 2005.
11 Kdo je považován za dárce:
• „nadace a nadační fondy udělující nadační příspěvky (granty),
• zahraniční programy pomoci,
• („sociálně odpovědné“) podniky, které darují prostředky na veřejně prospěšné účely,
• soukromé osoby, které věnují prostředky na veřejně prospěšné účely“.
Dělení dárců podle motivace rozlišuje dárce „mecenáše“, dárce „obchodníka“ a dárce „nedárce“5 .
• Dárce „mecenáš“ je osobně zainteresován na podporovaných projektech a pravděpodobně bude vyžadovat, aby jeho dar byl použit výhradně na stanovený účel.
• Dárce „obchodník“ je primárně zainteresován na tom, aby v určitých kruzích získal pověst podporovatele veřejně prospěšných aktivit. Další motivací je získat daňové úlevy. Tento typ dárce se příliš nezajímá o to, jak je jím poskytnutý dar využit .
• Dárce „nedárce“ se nezajímá o veřejné prospěšné aktivity a většinou mu nezaleží ani na dobře pověsti firmy nebo na daňových úlevách. V praxi se jedná spíš o sponzora, který vyžaduje za poskytnutí daru jistou formu protislužby.
1.3. Dynamika peněžního dárcovství
Dárcovství můžeme v zásadě dělit na peněžní a nepeněžní. Za posledních deset let svými penězi přispěl na dobročinné účely každý druhý občan ČR. V roce 1999 věnovalo na dobročinné účely nějakou finanční částku 24%
občanů. Věcný dar v tomto roce poskytlo 28% občanů. Podíl dárců (peněžních nebo věcných) v české dospělé populaci činil v r. 1999 43%. Nejjednodušším způsobem daru jsou peníze .
Rozsah peněžního dárcovství prošel v ČR za posledních deset let poměrně dramatickým vývojem. V první polovině devadesátých let, kdy dobročinnost získávala svou za socialismu ztracenou legitimitu, rozsah peněžních
5 Ledvinová,J: Základy fundraisingu.ICN PRAHA,1996,str.114.
12 dárcovských aktivit nepřekračoval hladinu 16% dospělé populace. Zásadní obrat v tomto směru však znamenal rok 1997, kdy došlo k již zmiňované povodňové katastrofě na Moravě a ve východních Čechách. Tato událost způsobila, výrazný nárůst peněžních dárců. V roce 1997 věnoval na dobročinné účely nějaký peněžní dar téměř každý třetí (29%) obyvatel ČR. Podíl peněžních dárců se během jednoho roku zdvojnásobil. V roce 1997 vlna nadšení pro dobročinnost kulminovala a od té doby postupně opadává. Pokles počtu dárců však není nijak dramatický a je zřejmé, že étos solidarity s lidmi, které potkal těžký životní úděl, zapustil v české společnosti trvalejší a širší kořeny než tomu bylo na začátku devadesátých let. Podíl peněžních dárců na konci devadesátých let byl o třetinu vyšší než v průběhu první poloviny devadesátých let. Pokles počtu dárců po tak dramatické události jakou byly povodně je zcela přirozený a pochopitelný. Jak již bylo konstatováno, tento pokles je spíše pozvolný než rapidní, nicméně je zřetelný a kontinuální. Ochota dárců znovu finančně přispívat na dobročinné účely se zmenšuje. Potvrdili to i názory samotných dárců, z nichž plné dvě pětiny (41%) deklarovaly, že jejich ochota poskytovat finanční dary se od začátku devadesátých let snížila. Zvýšenou ochotu projevilo jen 14% dárců a zbytek (45%) je přesvědčený, že jejich ochota finančně přispívat na dobročinné účely zůstala stejná.6
1.4. Destinace darů
a) Nepeněžní dary. Nepeněžní dary občanů nejčastěji směrovaly do neziskových organizací, které se věnují organizování charitativní činnosti. Do této oblasti věnovalo nějaký věcný dar až 19% respondentů. Dalšími nejčastějšími destinacemi věcných darů byly oblasti: sociální služby (které věcným darem podpořilo 6,5% dotázaných), zdraví (5%), mezinárodní aktivity (3%) a kultura a umění (1,5%). Většinou se jednalo o šatstvo a obuv. Tento druh věcného daru poskytlo 22% respondentů. Dalšími nejčastěji darovanými věcmi byly knihy a hračky (které poskytlo 7% respondentů), léky a toaletní potřeby (5%), krev a lidské orgány(4%) a nábytek, technické vybavení, pomůcky (1%).
6 http://www.agnes.cz/index.php?cmd=page&id=56
13 b) Peněžní dary. První tři nejčastější destinace peněžních darů jsou stejné jako u věcných darů (odlišují se však v pořadí). Obyvatelé ČR nejčastěji směřují své peněžní dary do oblasti organizování dobročinnosti (11,5%), pak do oblasti zdraví (6,4%), sociálních služeb (5,6%) náboženství, sportu a rekreace (1,3%). Nejčastějším konkrétním adresátem peněžních darů v r. 1999 byla nezisková organizace Fond ohrožených dětí, kterou podpořili 4% respondentů. Dalšími nejčastěji podporovanými organizacemi jsou Český červený kříž (2,9%), Liga proti rakovině (1,8%), Sdružení SOS dětských vesniček (1,8%) a Greenpeace (1,3%). V průběhu let 1996 až 1998 poskytovali respondenti peněžní dary nejčastěji Českému červenému kříži, který organizoval rozsáhlou sbírkovou činnost na podporu lidí postižených povodněmi. V daném období na jeho konta přispělo peněžním darem 12% obyvatel ČR. Organizace Člověk v tísni a Fond ohrožených dětí v tom čase podpořilo 4,9% občanů, Ligu proti rakovině 2,6% a Sdružení SOS dětské vesničky 1,8%.Nejčastěji podporovanou veřejnou sbírkou (kromě sbírky "povodně") v roce 1999 byl "Květinový den", jenž podpořilo 4,4%
respondentů. Dále následovaly sbírky: "Adventní koncerty" (2,4%), "Konto Bariéry"
a "Červené nosy" (2%) a sbírka SOS Kosovo (1,5%). V předcházejícím období let 1996-98 byla podpora prvních nejčastěji podpořených sbírek velmi vyrovnaná:
"Konto Bariéry" (3,3%), "Květinový den" (3,2%), Konto Nikolka (3,1%), Konto Míša (3%) a "Adventní koncerty (2,9%).
Výše daru: Průměrná výše peněžního daru na jednoho dospělého obyvatele ČR činila v 1999 roce 337 Kč. Průměrný dárce v tomto roce věnoval na dobročinné účely 1396 Kč. I když dárců v poslední době ubývá, výše finančních darů se nemění anebo spíše roste. Podle výpovědí většiny dárců, výše jejich finančních příspěvků zůstala v posledních dvou letech (1998-99) stejná (56%) anebo se ještě zvýšila (19%). Snížení svých finančních příspěvků na dobročinnost potvrdilo jen 14% dárců.
V průměru nejvyšší částky dobročinných příspěvků směrovaly v minulém roce do oblasti sportu a rekreace (kde 1,3% občanů věnovalo v průměru 7088 Kč), náboženství (4,4% občanů věnovalo v průměru 3124 Kč), do profesních
14 a odborových organizací (0,7% občanů věnovalo v průměru 2300 Kč) a do oblasti vzdělávání a výzkumu (0,7% občanů věnovalo v průměru 1220 Kč).7 1.5. Obecná dárcovská strategie
Z dosavadních údajů plyne, že český individuální dárcové se orientují buď na věcné, anebo na peněžní dárcovství. Jen malá část z nich provozuje oba druhy dárcovství současně. Své dárcovské aktivity nejčastěji zaměřují na neziskové organizace, které se věnují organizování charity. Průměrná výše peněžních příspěvků za rok dosahuje přibližně jedné desetiny průměrné měsíční mzdy v ČR.
Uvedený obraz obecné dárcovské strategie v ČR však není úplný. Je nezbytné dodat, že český dárce většinou přispívá na veřejné sbírky, konané u příležitosti událostí vyvolávajících obecné citové pohnutí, o kterých se dozvídá s masmédií. Peníze dává převážně v hotovosti do sbírkové kasičky organizace, kterou zná spíše z doslechu než z vlastní zkušenosti. Jde nejčastěji o nadaci, která podporuje hlavně děti, případně tělesně postižené lidi anebo lidi postižené přírodní katastrofou. Jako dárce většinou zůstává v anonymitě, osobně nedostává informace o skutečném využití svého příspěvku ani potvrzení, které by mu umožnilo odečíst si ho ze základu daně.
Příležitost darovat peníze na dobročinné účely prostřednictvím veřejné sbírky využilo 61% dárců. Přibližně třetina dárců přispěla prostřednictvím dobročinného nákupu (34%) nebo darem na kostelní sbírku (32%).
Více než polovina (52%) dárců dala peníze v hotovosti do sbírkové kasičky. Průměrný roční příspěvek do kasičky činil 485 Kč. Jen necelá třetina dárců (31%) použila složenku, 10% využilo formu bankovního převodu, přičemž jen 2% využívá tuto formu pravidelně a peníze odesílá trvalým příkazem z účtu.
Jiné bezhotovostní platby (šek, platební karta, vkladový list) respondenti na dobročinné účely nevyužívají. Složenkou a bankovním převodem přispěli dárci v průměru asi 1200 Kč ročně. Nejvyšší průměrné příspěvky představují platby v hotovosti do pokladny organizace. Tímto způsobem přispívá 9% dárců a jejich roční průměrný příspěvek byl 5475 Kč. S organizací, které poskytuje svůj dar má
7 http://www.agnes.cz/index.php?cmd=page&id=56
15 předcházející zkušenosti 37% dárců. Větší část (43%) ji zná jen z doslechu a jedna pětina s ní má jenom částečné zkušenosti. 8
1.6. Motivace k darování
Darování je určitý druh chování ,jehož příčinou mohou byt různé motivy.
Darování umožňuje uspokojovat psychické i sociální potřeby, ale většinou za předpokladu již uspokojených fyzických potřeb. Na základě dělení potřeb podle Maslowa na základní, psychologické a potřeby sebeaktualizace můžeme oblast darování zařadit do potřeb jak psychologických, jako je potřeba být užitečný a pomáhat druhým, tak i vyšších jako je uznání a vlastní prestiž (např.sponzoring). Z toho plyne, že jedinci, kteří jsou přiměřeně uspokojování ve svých základních potřebách, jsou vyzrálejší a dospívají k vývojově vyšším motivacím, jsou tedy lidé oddaní nějakému úkolu mimo vlastní osobu.
Dárcovská strategie do značné míry závisí od motivace dárce. Hlubší statistickou analýzou se podařilo získat tři základní typy deklarované motivace peněžních dárců: motivaci ad hoc, familiární a imperativní motivaci:
Ad hoc motivace
Typ ad hoc motivace je nejrozšířenější motivací k dobročinnosti v ČR - je charakteristický pro 41% všech peněžních dárců. Není založen na tradičních morálních principech a vyznačuje se nárazovým rozhodováním dárce od případu k případu. Nositelé této motivace se rozhodují podle aktuálních emocionálních vzruchů vyvolaných konkrétními případy neštěstí nebo trpících lidí, jež jsou prezentovány v masmédiích. Pro ad hoc motivaci je dostačující, když je citové pohnutí dostatečně velké a dobročinná akce se na základě informací uváděných v televizi jeví jako důvěryhodná. Pak její nositel nabývá přesvědčení, že se může podílet na spravedlivé věci a rozhodne se přispět. Charakteristickým rysem pro něj je právě důvěra ke svým spoluobčanům. Ad hoc motivací se častěji vyznačují muži (48%) než ženy (37%), ateisté (53%) než věřící (27%) obyvatelé Čech (50%) a příslušníci mladší střední generace od 31 do 45 let (47%).
8 Celorepublikový výzkum dárcovství a dobrovolnictví v ČR,AGNES,Praha,2000
16 Familiární motivace
Familiární motivace k dárcovství vychází z osobních zkušeností dárce, které získal ve svém nejbližším okolí. Ochota darovat peníze na dobročinné účely je zde podmíněna familiárním kontaktem s lidmi, kteří potřebují pomoc, osobním příkladem dárcovství blízkých osob a osobním kontaktem s lidmi, kteří organizují veřejnou sbírku. Nositelé familiární motivace (kteří tvoří 30% dárců) chápou dárcovství jako součást způsobu života ale mají sklon zužovat aplikaci principu "miluj bližního svého ..." na okruh svých blízkých známých a příbuzných. Kromě toho, že v jejich řadách lze nalézt větší podíl mladých lidí do 30 let, nevyznačují se žádnými specifickými sociálně demografickými znaky.9
Imperativní motivace
Třetí typ dárcovské motivace se řídí morálními imperativy křesťanské morálky.
Nejde však jen o vnější normativní tlak, ale o součást náboženského přesvědčení.
Svou roli zde sehrávají i pocity dluhu vůči širšímu společenství, do něhož nositel imperativní motivace patří. Dárcovství je součástí jeho morálních zásad a křesťanské lásky k bližnímu, která je mu vlastní. Dárci, pro které je charakteristická imperativní motivace tvoří 29% peněžních dárců. Je pro ně typická náboženská víra, členství v církevních organizacích a dobrovolnictví. Imperativní motivace je rozšířená mezi staršími lidmi nad 60 let (37%), dělníky (21%) a ekonomicky neaktivními občany (38%). Nadprůměrně často se vyskytuje ve venkovském prostředí (37%) a na Moravě (41%).
Pro motivaci k darování je důležité, které spotřeby, zájmy a hodnoty jedinec má a jak byly podchyceny v rámci výchovy a socializace. Vztah člověka k určitým hodnotám je jádrem charakteru, tedy tzv. osobní morálky. Z toho plyne i princip morality, který je principem regulace chování založeným na způsobilosti v jednání brát zřetel k etickým normám. Řada darů a motivací dát dar je založena na etickém
9
http://209.85.135.104/search?q=cache:7NLOKlO4rggJ:www.tretipatro.cz/res/data/000054.doc+%EF%83%98+F amili%C3%A1rn%C3%AD+motivace&hl=cs&gl=cz&ct=clnk&cd=2
17 aspektu lidského charakteru, na prosociálním chování a je spojena např. se schopností přinášet obět’. 10
2. Faktory ovlivňující darování fyzických osob.
Ačkoliv si to v České republice ještě neuvědomujeme, dary od jednotlivců mají pro dlouhodobé financování NNO klíčový význam. Například v USA, ve Velké Britanie i jinde ve světě můžeme sledovat, jak obrovský význam tyto dary mají.
Nejštědřejší jsou Američané. Podle studie Giving USA tvořil v roce 2005 celkový objem individuálních darů 249 miliard dolarů, což tvoří více než 2 % HDP . Více než dvě třetiny dospělých Britů podporuje neziskovou organizaci pravidelným darem každý měsíc.11
Užitečným nástrojem k pochopení rozvoje individuálního dárcovství je „ pyramida dárcovství“. Celá pyramida od základny ke špičce představuje různé způsoby získávání podpory od jednotlivých dárců. Základna je tvořena metodami, které oslovují větší množství lidí, horní část pyramidy zobrazuje osobnější metody fundraisingu. Spolupráce s našimi dárci může postupovat od základny ke špičce, jejich kontakt s organizací se stává stále užším a osobnějším a zvyšují se i jejich přípěvky na činnost organizace.
Obrázek č.1 Pyramida dárcovství
Odkaz
Vytváření zákl.jmění
Významný dar(osobní jednání)
Nadstardardatní příspěvek(telephonická kampan,benefice)
10 Němeček,P.:Motivující a nemotivující faktory ovlivňující dárcovství a sponzoring.seminární práce.Agnes Praha.2000
11 www.vlada.cz článek:Rozšiřování EU a Česká Republika
18 Každoroční příspěvek(poštovní kampaň)
Příležitostný malý příspěvek(akce)
Samozřejmě se nabízí otázka, proč se zabývat metodami dolní části pyramidy, když nám daleko více prostředků přinesou metody horní časti. Jen lidé přesvědčení o užitečnosti naší činnosti jsou ochotni podpořit naše základní jmění či nám dokonce majetek odkázat. K těmto dárcům se ale dostaneme pouze pomalou cestou od základny.
Z výzkumu Evropské komise vyplývá, že soukromé dary tvořily u zkoumaných organizaci EU 19,9 % z celkových příjmů ( vnější i vnitřní zdroje) a 29 % z celkových zdrojů12.
Dárcovství závisí na bohatství zemí ,na jejích tradicích a zvyklostech. Po dlouhá léta byl za sociální problémy společnosti zodpovědný stát. Toto dědictví vytvořilo v myslích občanů dojem,že přispívat k řešení sociálních problémů není jejích věcí. Dary jsou charita a za charitu je zodpovědná církev. Byly sice učiněny pozitivní kroky směrem ke zlepšení kultury poskytování darů, ale jde stále jen o pateční fáze vývoje.
Převážnou část tohoto pokroku představují každoroční dary neziskovým organizacím, které se projevují v nezanedbatelném rozsahu a dary ve značně viditelných případech nouze, jako byly např.záplavy na Moravě v roce 1997. (Během prvních tří týdnů po velkých záplavách přispěli občané ČR více než 450 milionů korun, což je více než 45 Kč na každého obyvatele, včetně dětí.)13
Na druhé straně, názor že není nutné přispívat na dobročinnost, když člověk platí daně, zastávalo v roce 1999 41 % dotázaných, a s tvrzením, že bychom nepotřebovali dárcovství, kdyby stát byl zodpovědnější, se ztotožnilo 79 %. Kromě toho 56% občanů uvádí, že ačkoli by rádi na dobročinnost přispěli, nezbývají jim peníze14 .
12 internet:http://radce.org/Radce/html/strategie_cr.html
13 Průvodce třetím sektorem pro veřejné činitele,Salzburský seminář,1998
14 http://www.donorsforum.cz/
19 Pro získání podpory jednotlivců je třeba rozpoznat, jaké jsou motivace, které je vedou k dárcovství – pak se jejich podpora bude získávat snadněji. Význam dobré znalosti faktorů - navrhnout taková opatření veřejné politiky, která by podporovala dárcovství (např. daňová politika - daňové úlevy pro dárce) nebo rozvoj neziskových organizací (...občanského sektoru), a navrhnout strategii pro fundraising v NO.
2.1. Faktory altruistického chování
V první kapitole jsem se zabývala významem dárcovství.Jak jsem ukázala jedním s projevu dárcovství je altruismus. Základní znaky altruistického chování:
- účel je v samostatném altruistickém jednání;
- dobrovolné jednání;
- není zaměřeno na zisk;
- způsobuje dobro druhým osobám.
Vědci už dávno zaznamenali, že faktory altruistického chování mají silný vliv na ochotu darovat.
1. Darley a Latane (1970) tvrdili, že jednou z významných proměnných, které ovlivňují altruistické chování je cena pomoci. Podle obecné představy je pomáhání nepřímo úměrné k ceně či ke stupni na jakém pomoc ovlivňuje soukromý život pomáhajícího.15
2. Druhým hlavním faktorem ovlivňující altruismus je množství kolemstojících.
Čím více je kolemstojících, tím méně pomoci je poskytnuto. Zdá se, že to je dáno třemi souběžnými: inhibicí před diváky, sociálním vlivem a rozptýlením odpovědnosti.
Přítomnost ostatních může inhibovat pomoc, jestliže se pomáhající obává, že jeho činnost bude vidět a mohla by být hodnocena negativně. Často je však větším motivem pro individuální dárce sociální tlak než ´´pozitivní jednání´´. Podle průzkumu Keatinga a kol. (viz Schaad 1998 od str,69) je sociální tlak spolu s výší příjmu nejdůležitějším determinantem při rozhodování jedince o poskytnutí daru.
15 Reynoud,Pierre-Louis: Economic psychology.New York:Praeger,1981
20 Konečně pomoc může být omezena, protože ve skupině se odpovědnost za pomoc rozptyluje, každý jedinec se bude pravděpodobněji cítit méně odpovědný, když je přítomno tolik jiných lidí. Čím více je ostatních dárců, tím spíše může osoba mít sklon být černým pasažérem, tj. nedarovat. Problém černého pasažéra je motiv nedarovat a zachovat se jako černý pasažér? Ukážu vám konkrétní přiklad černého pasažéra:
když darují všichni, tak já nemusím (můj dar je v poměru k celkovému objemu darů příliš malý), a tak se stávám černým pasažérem. Ale ukazuje se, že lidé jsou motivováni darovat i když existuje příležitost být černým pasažérem.
3. Demonstrační efekt: osoba daruje, když vidí, že i ostatní darují. Darování mohou vysvětlit sociální normy a demonstrační efekt = ochota jedince přispět NO roste s růstem příspěvků ostatních. Není však přesně jasné, jak sociální normy s takovým efektem fungují (sociální normy = „žádoucí“ úroveň darů), a proto je obtížné takové chování ovlivnit veřejnou politikou. Lidé vnímají reakce ostatních jako vodítko toho jaké chování se od nich očekává.
4. Zdůvodnění pomoci: je čtvrtým hlavním faktorem ovlivňujícím stupeň altruismu . Je zřejmé, že se pomoc snáze nabízí jestliže je poskytnuto odůvodnění ( osoba daruje, je-li žádost o dar dobře či dostatečně zdůvodněna nebo podložena argumenty), či jestliže pokusná osoba(osoba, které je třeba poskytnout dar) apeluje na smysl pro morální spravedlnost pomáhajícího.
5. Pátým faktorem je prostředí. Nepřekvapuje zjištění velkých rozdílů v pomáhání si mezi obyvateli velkých měst a maloměst (Korte 1980). Obyvatelé velkých měst jsou méně důvěřiví (Miligram 1970) a méně pravděpodobněji budou darovat.
Darování se spíše objeví prostředí malých měst, kde jsou vztahy osobnější. Také nálada ovlivňuje míru v jaké lidé předvedou altruistické chování. Bylo zjištěno, že lidé v dobré náladě jsou více připravení věnovat peníze. (Isen 1970) Při experimentu (Isen a Levin 1972).16
2.1.1. Sociodemografické charakteristiky dárců
Osobní charakteristiky dárce také hrají nemalou roli v poskytování darů Neziskovým organizacím: věk, profese, osobní emoce a atd.
16 Lea,Stehen E.G:Psychologie ekonomického chování.Praha:Grada,1994
21 Starost – Člověku leží na srdci řešení problému. Pak je pro něj dar možností jak něco významného pro věc udělat.
Povinnost – Myšlenka, že dárce je bohatý, zatímco jiní jsou chudí, nebo pocit, že dárce měl v životě štěstí. Stává se, že na své štěstí chtějí reagovat filantropickým činem.
Emoce – Jednotlivec se nerozhoduje pouze na základě zralé úvahy. Rozhodne se na základě emocí.
Osobní prospěch – Dárci se může líbit, že je mu veřejně děkováno, že je spojován se slavnou osobností, která organizaci podporuje apod.
Pocit viny – Také z pocitu viny dávají lidé často, ale dávají proto, že se domnívají, že tím problém zmizí, nebo se tím alespoň zmírní. ( tzv. odpustky )
Osobní zkušenost – Velmi silný motiv dárcovství, nabízející možnosti pro další spolupráci s dárcem. Dárce už někdy poskytoval dar na dobročinné účely,a už má představy o organizaci a jejích cíle.
2.2. Daňové úlevy
Všechny členské země (EU) poskytují určité daňové úlevy dárcům dobrovolnickým organizacím a nadacím, at’ jde o jednotlivce,společnosti,nebo jiné typy organizací… Některé členské státy poskytují daňové úlevy dárcům všem dobrovolnickým organizacím nebo nadacím,působícím ve veřejné prospěšných sektorech. Jiné uplatňují restriktivnější kriteria a daňové úlevy omezují. 17
Podle zákona o daních z příjmů si dárce-fyzická osoba v České republice může odečíst od základu daně hodnotu daru,pokud činí nejméně 2 % základu daně, nebo alespoň 1000 Kč. Maximálně lze odečíst 10 % základu daně. Dárcům-právnickým osobám je umožněno odečíst od základu daně hodnotu daru jen do výše 5 % minimálně však 2000 Kč.
V obou případech je daňová úleva podmíněna tím, že dar je poskytnout na účely vymezené v § 15 a § 20 zákona o daních z příjmů. Je zároveň nutné poznamenat, že daňové výhody ovlivňují dárce nepřímo a nezajišťují, aby dárci darovali.
17 internet:http://radce.org/Radce/html/strategie_cr.html
22 Vliv zdanění na ochotu darovat lze vysvětlovat i působením odpočtu nebo slevy, kterou dárce může uplatnit: odpočet nebo sleva vedou v konečném důsledku ke snížení daně, které může být pro jedince motivující k darování. Míra vlivu odpočtu nebo slevy na ochotu darovat je opět předmětem analýzy; bude určitě záviset mj. na nastavení podmínek pro uplatnění odpočtu nebo slevy, resp. na limitu odpočtu nebo slevy.
2.3. Fundraising (zveřejňování informací)
Obrázek 2: Postavení fundraisingu mezi ostatními činnostmi NNO18
Slovo fundraising je skloňováno ve stále více pádech. Přitom je velmi pravděpodobné, že tento nepříliš libozvučný termín fundraising zůstane v češtině i v mnoha dalších jazycích součástí žargonu občanského sektoru. Co se tedy pod pojmem fundraising skrývá:
• Je to obor zahrnující různé metody a postupy, jak získat finanční a jiné prostředky na činnost organizací občanské společnosti.
• Je to „věda“ o tom, jak přesvědčit druhé, že Vaše organizace dokáže řešit důležité problémy a že je potřebnou součástí společnosti.
18Převzato z: Jupa, I (2003): Vzdělávací manuály pro FHS UK. Kladno: AISIS
ADMINISTRATIVA
LIDSKÉ ZDROJE
FINANCE FUNDRAISING
PUBLIC RELATIONS
MARKETING EVALUACE
OBOR ČINNOSTI
23
• Je to nástroj, jehož pomocí lze druhé inspirovat k dobrým skutkům, přesvědčit je, že peníze nejsou všechno a dát jim možnost darovat i svůj čas, zájem a důvěru. (Ledvinová, 1996)
Osobně vnímám fundraising jako proces, v rámci kterého organizace získává dárce, kteří finančněči materiálně podporují její činnost.
Je sice pravda,že příspěvky od jednotlivců jsou dost nízké a k získání větší částky je nutné oslovit velké množství lidí, tudíž to zabere dost času i peněz,ale pokud s nimi budeme dobře pracovat, můžeme počítat s jejich dlouhodobou podporou a osobní pomocí.
Získávání prostředků od individuálních dárců je obecně pokládána za jednu z nejlepších metod pro zajištění stabilních příjmů organizace, i když její úspěšnost je mnohdy podmíněná vysokou náročností. Tento zdroj je postaven na systému mnoha
„drobných“ dárců, kdy ztráta jednoho nebo dvou z nich na rozdíl od velkých dárců
„nepoloží“ organizaci. To je jeden z důvodů, který tento způsob předurčuje k zabezpečení stability organizace. Na druhé straně získání dostatečného množství takových dárců, aby se zabezpečila zajímavá částka, může být velmi náročné na čas, lidské zdroje i materiální kapacity.
Každý individuální dárce má v sobě velký potenciál. Dá se předpokládat, že se jeho příspěvek bude rok od roku zvyšovat.Pokud s ním budeme pracovat opravdu dobře, můžeme ho pomalu vést k tomu, aby mu byla činnost a poslání naší organizace stále bližší a nakonec se mohou stát nejen pasivními přispěvateli, ale aktivními členy.
Cílem při práci s individuálními dárci by mělo být, aby se jejich příspěvky zvyšovaly a byly pravidelné. Možností podpory organizace je několik – od náhodné až po průběžné a trvalé. Snahou organizace by samozřejmě mělo být získání co nejdelší a nejpravidelnější podpory od jednotlivých dárců. Z tohoto důvodu je vhodné si vést databáze dárců, ve kterých si fundraiser bude shromažďovat základní údaje pro styk s nimi.
24 2.4 Daňová asignace
Podporu dárcovství může zajistit i koncepce, která by umožnila poplatníkům poskytnout určité procento své daně neziskové organizace. Jedná se o tzv. daňovou asignaci (nebo vrácení daně). Daňová asignace je finanční podpora, kterou daňový poplatník - fyzická osoba poskytuje na základě svého rozhodnutí o směřování části své zaplacené daňové povinnosti. Daňová asignace znamená, že poplatník může část své vyměřené daně poukázat jinému subjektu než vládě, není konzistentní s definicí daně, podle které je daň neúčelová platba stanovená zákonem ve prospěch veřejného rozpočtu. Daňová asignace je nejnovější součástí financování neziskových organizací.
2.5. Image neziskových organizací
Neziskové organizace mají pověst spíše důvěryhodných organizací, které poskytují kvalitní služby a zastávají občanů. Obraz neziskových organizací v očích veřejnosti se však není jednotný.V zásadě lze rozlišovat tři druhy image neziskových organizací v ČR:19
Charitativní, Participativní, Negativní.
Pro průhlednější obraz image neziskových organizaci,chci se uvést výsledky rozsáhlého celorepublikového výzkumu v České republice, který realizovaly NROS(Nadace rozvoje občanské společností) a občanské sdružení AGNES (Agentura neziskového sektoru). Projekt byl podpořen americkou nadací Charles Stewart Mott Foundation. Terénní sběr dat provedla agentura STEM. Na výzkumu dále spolupracovali občanské sdružení HESTIA a Nadace Via, a Forum dárců.
Participativní image
První skupina, která zahrnuje 34% populace, oceňuje na neziskových organizacích v první řadě jejich politickou roli ve společnosti, tj. schopnost reprezentovat skutečné zájmy obyvatelstva a umožňovat občanům participaci na řešení veřejných záležitostí. Členové této skupiny mají silnou tendenci vytěsňovat z
19 Celorepublikový výzkum dárcovství a dobrovolnictví v ČR,Agentura neziskového sektoru.
25 obrazu neziskových organizací negativní vlastnosti jako jsou přílišná ctižádostivost, izolovanost, sebestřednost nebo podvodnické chování jejich členů. Naopak zdůrazňují kvalitu jimi poskytovaných služeb a jejich schopnost rozšiřovat svobodu jednotlivců. V rámci této skupiny jsou významně nadprůměrně zastoupeni lidé, kteří mají zájem ovlivňovat věci veřejné (44%), ti, kteří důvěřují svým spoluobčanům (63%), ženy (57%) a vysokoškoláci (12%).
Negativní image
Druhou, o polovinu menší (17%) skupinu tvoří respondenti, kteří postrádají smysluplnost existence neziskových organizací ve společnosti, resp. jejich důvod k bytí vidí jen v tom, že poskytují prostor pro ctižádostivce a podvodníky, kteří se starají jen o vlastní prospěch. U členů této skupiny mají neziskové organizace kompletně negativní image a to jak z hlediska jejich participativní, tak i servisní funkce. Drtivá většina (82%) z nich nepovažuje služby neziskových organizací za kvalitní a proto si ani nepřejí, aby je stát podporoval.
Je příznačné, že mezi nimi výrazně převládají lidé, kteří nedůvěřují svému okolí (74%), důvěřují spíše politickým stranám než neziskovým organizacím (52%) a nemají zájem ovlivňovat veřejné záležitosti (82%). V této skupině, ve srovnání s ostatními, jsou nejméně zastoupeni vysokoškoláci (7%) a nejvíce lidé se základním vzděláním (22%)
Charitativní image
Třetí skupinu, kam patří téměř polovina (49%) populace, tvoří lidé, kteří neziskové organizace vidí především jako charitativní a servisní instituce. Oceňují na nich hlavně to, že bez jejich přispění by ti nejpotřebnější byli odkázáni jen sami na sebe, že zabraňují šíření sobectví, pomáhají sanovat sociální následky ekonomické reformy a jsou účinným nástrojem občanů v boji proti byrokracii. Na druhé straně myšlenku osobně se angažovat v nějaké neziskové organizaci nepovažují za příliš vhodnou a k participativní funkci těchto organizací se stavějí s mírnou
26 rezervovaností. Sociálně demografické charakteristiky této skupiny odpovídají průměrným hodnotám za celou populaci ČR20.
Z uvedeného výzkumu vyplývá, že obraz neziskových organizací v očích veřejnosti není jednotný. Aby změnit postoj jednotlivců k darování neziskovým organizacím, veřejnost se musí být pravidelné informovaná o poslání organizace, o jejích veřejné prospěšných účelech ,má právo znát aktuální finanční zprávy, projekty neziskových organizacích musí byt srozumitelné a průhledné pro veřejnost.
3.Analýza faktoru dárcovství.
V roce 2000 realizovaly organizace NROS (Nadace rozvoje občanské společnosti) a občanské sdružení AGNES (Agentura neziskového sektoru) rozsáhlý celorepublikový výzkum dárcovství a dobrovolnictví v České republice. Projekt byl podpořen americkou nadací Charles Stewart Mott Foundation. Terénní sběr dat provedla agentura STEM. Na výzkumu dále spolupracovali občanské sdružení HESTIA, Nadace VIA a Fórum dárců.
Objektem výzkumu byly: reprezentativní, náhodně vybraný vzorek 698 obyvatel České republiky.
Fenomén dárcovství si i od pádu totalitního režimu ještě stále hledá své místo v české společnosti. Potvrdily to i další názory respondentů, za kterými je nutno vidět především dědictví desetiletí života v reálném socialismu. Role dárcovství a dobročinnosti vůbec jako nezbytného regulačního mechanismu, který zabezpečuje racionalitu chování společnosti jako celku, zatím nenachází v myslích občanů ČR příliš velké pochopení. Obyvatelé ČR pohlížejí na dárcovství spíše jako na dočasnou náhradu za nedostatečnou státní péči. Jakoby bylo jen vynucenou daní za chyby (iracionality, nezodpovědnost) vlády a úřadů.
Podle více než tří čtvrtin (79%) obyvatel ČR bychom žádné dárcovství nepotřebovali, kdyby se stát choval zodpovědněji. Ještě stále zde přežívá představa, že stát by měl být sám schopen řešit všechny společné (sociální) problémy jeho
20http://www.vilacerych.cz/res/data/000035.pdf.
27 obyvatel. Tato představa spočívá v pozadí otázky, kterou si kladou dvě pětiny respondentů: "Proč bych měl přispívat na dobročinnost, když platím daně?" Tak se stal z pokřivené představy o roli státu důvod k averzi vůči dobročinnosti. Podle názoru více než poloviny (54%) respondentů je dobročinnost jen gestem, které skutečný problém neřeší. Ten by měl zřejměřešit stát.
Nicméně to, že stát takto stanovenou roli nezvládá, vidí téměř každý a naprostá většina dotázaných (80%) uznává, že potřeba dobročinných darů je dnes větší než byla před pěti lety. Tři čtvrtiny respondentů vidí perspektivy dárcovství v ČR optimisticky a odmítají tezi, že dobročinné dárcovství nemá v naší zemi budoucnost.
Většina obyvatel ČR zaujímá k dárcovství kladný postoj, považuje jej za jev, který dělá lidí lepšími (62%) a sama cítí morální závazek přispívat na dobročinné účely (58%). Jedna třetina (32%) respondentů se ale už cítí být "unavena z dávání peněz na všemožné účely"21.
3.1. Osobní charakteristika dárce.
Základní faktory, které ovlivňují dárcovství, jsou téměř všechny základní sociodemografické charakteristiky: vzdělání, věk, příjem, sociální postavení, religiozita a příslušnost k sociální vrstvě.
Největší podíl dárců je mezi vysokoškoláky, naopak nejméně často věnovali dar nějaké neziskové organizaci lidé se základním vzděláním. Podíl dárců se rovněž zvyšuje se stoupajícím věkem; nejméně se na dobročinnosti podílejí lidé ve věku 18- 29 let, nejvíce dárců je naopak mezi lidmi staršími 60 let. Relativně málo dárců je také mezi studenty, lidmi s podprůměrným příjmem (do 6000 Kč), z dolní společenské vrstvy, ale i mezi lidmi bez náboženského vyznání. Na druhou stranu podnikatelé, lidé s příjmy nad 15 001 Kč, z vyšší společenské vrstvy a lidé věřící se na dárcovství podílejí významně častěji. Vliv na dárcovství se prokázal i u ideologických faktorů. Stoupenci KDU-ČSL přispívají svým darem neziskovým organizacím nejčastěji. Přívrženci KSČM naopak nejméněčasto22.
Významným faktorem ovlivňujícím postoj k dárcovství je vzdělání a sebezařazení do společenské vrstvy. Výsledky výzkumu ukazují, že lidé s vyšším
21 http://www.agnes.cz/index.php?cmd=page&id=56
22 Pramen: STEM, Občanská společnost 2005, 1018 respondentů
28 vzděláním, lidé řadící se do vyšší střední vrstvy a odborní pracovníci spíše rozumějí funkci dobročinnosti ve společnosti, méně často uvádějí, že jim špatná finanční situace brání v dobročinnosti a více důvěřují organizacím provozujícím veřejné sbírky. Za splnění obou podmínek by častěji na charitativní účely finančně přispěli členové dobrovolných neziskových organizací. Na dobročinnost by rovněž pravděpodobněji přispěli lidé s příjmy mezi 10 000 - 15 000 Kč, pokud by si byli jisti správným využitím svého daru.
Odmítavý postoj k dárcovství, ať již skrze nedůvěru k organizacím pořádajícím sbírky či zdůrazňováním horší finanční situace, nebo skrze upřednostňování role státu, zaujímají především lidé se základním vzděláním, dělníci, lidé z dolní společenské vrstvy a stoupenci politické levice (KSČM a ČSSD). Za pozornost stojí, že významně častěji se nedůvěra vůči organizacím pořádajícím veřejné sbírky projevuje rovněž mezi venkovským obyvatelstvem.
3.2. Image neziskových organizací
STEM(Středisko empirických výzkumů) zkoumalo postoj občanské společnosti k dárcovství neziskovým organizacím v roce 2004. Závěrečná zpráva z reprezentativního šetření v rámci projektu CIVICUS Civil Society Index - Index občanské společnosti.
V současnosti je jedním z hlavních důvodů nepříznivého postoje k dárcovství především nedůvěra k organizacím pořádajícím veřejné sbírky. Skutečnost, že od roku 2000 stoupl podíl občanů nedůvěřujících těmto organizacím z 57 % na 67 %, může mít na další rozvoj dobročinnosti v České republice negativní vliv. S převažující nedůvěrou ve veřejné sbírky souvisí pravděpodobně i zvýšení podílu občanů, kteří považují dobročinnost za prázdné gesto, jež skutečné problémy neřeší.
S tímto výrokem souhlasí v současnosti 61 % oproti 54 % v roce 2000. Tento trend je o to závažnější, že je zároveň doprovázen klesajícím podílem těch, kteří zaujímají odmítavý postoj k dobročinnosti z důvodů vlastního špatného finančního zajištění (50 % v roce 2005 oproti 56 % v roce 2000). 23
23 Pramen: STEM, Občanská společnost 2005, 1018 respondentů
29 Nedůvěřivé postoje k dárcovství není ale zřejmě třeba přeceňovat. Jsou spíše výrazem relativně krátké zkušenosti než projevem vyhraněných postojů. Svědčí o tom názory 70 % respondentů, kteří vidí perspektivu dárcovství optimisticky a nesouhlasí s tím, že dobročinnost nemá v naší zemi budoucnost. Nicméně i podíl optimistů od roku 2000 mírně poklesl (z 76 % na 71 % ).24
Tak proto existuje informační centrum neziskových organizací (ICN) je obecně prospěšná společnost, která podporuje rozvoj neziskových organizací a informuje veřejnost o jejich aktivitách. ICN patří do mezinárodní sítě informačních center Orpheus a prostřednictvím svých zaměstnanců je členem Rady vlády pro nestátní neziskové organizace, Rady vlády pro udržitelný rozvoj a České komise pro UNESCO. Kromě toho, že ICN organizuje kampaň 30 dní pro neziskový sektor, která probíhá od roku 1998 a jejím hlavním cílem je informovat veřejnost o úloze a významu neziskových organizací, abych získat důvěřivý postoj k dárcovství. Do loňského roku se konala vždy v měsíci únoru, letos poprvé zvolili organizátoři jako termín jejího konání měsíc říjen, který je vhodnější pro komunikaci individuálního dárcovství. Projekt tradičně poskytuje příležitost jednotlivým neziskovým organizacím, aby v jeho rámci představily svou práci ve všech regionech republiky a zlepšily tak svou komunikaci s veřejnosti. Součástí kampaně je již tradičně mediální prezentace spojená se zajímavě, zpravidla lehce kontroverzně pojatou reklamou.
„Šetření agentury Market Vision z června 2003 například ukázalo, že prostřednictvím veřejných sbírek, tedy malými částkami, přispělo 37 % dotázaných, jinou než touto formou se angažovalo pouze 8 % respondentů. Z toho vyplývá, že 92
% respondentů nevyužilo možnosti snížení základu daně. Od té doby se situace nijak výrazně nezlepšila, “doplňuje Marek Šedivý.25
3.3. Faktory ovlivňující potenciální dárci
I přes mírně zhoršený postoj k dobročinnému dárcovství zůstává potenciál dárcovství orientovaný na dobročinné účely relativně vysoký. Vedle zmiňovaných 47
24 Pramen: STEM, Občanská společnost 2005, 1018 respondentů
25 http://neziskovky.cz/cz/icn/o-nas/aktuality/2845.html.27.9.06
30
% lidí, kteří v uplynulém roce finančně či věcně obdarovali některou z neziskových organizací, uvažovala o peněžním daru na dobročinné účely ještě 52 % z těch, kteří za uplynulý rok žádnou NNO neobdarovali. V roce 2000 tvořilo skupinu respondentů nezapojených do dárcovství, kteří však o něm již přemýšleli, 47 %. Skupina potenciálních dárců se tedy za poslední čtyři roky mírně rozrostla.
Stejně jako v roce 2000 se v tomto šetření testovaly dvě podmínky, za kterých by potenciální dárci byli ochotni darovat finanční obnos na dobročinné účely.
Výsledky výzkumu ukazují, že ochota potenciálních dárců přispívat na dobročinné účely od roku 2000 mírně posílila.
Zhruba tři čtvrtiny respondentů (78 %) nezapojených do dárcovství by byly v současnosti ochotny peníze darovat, pokud by si byly jisty, že budou využity ke správným účelům. Peníze by darovaly i dvě třetiny potenciálních dárců, kdyby je o to požádala organizace, které důvěřují. Při splnění první podmínky by se skupina dnešních dárců rozrostla o 39 % a při splnění druhé podmínky o 33 %. V roce 2000 projevilo ochotu přispět za první podmínky 71 % těch, kteří žádnou organizaci svým darem nepodpořili.
3.4. Charakteristika neziskových organizací
V posledních dvanácti měsících obdarovalo věcným či peněžním darem některou z neziskových organizací 47 % obyvatel České republiky, tj. o 4 % více než v roce 2000. Zhruba čtvrtina obyvatel (26 %) obdarovala jednu neziskovou organizaci, asi pětina (21 %) přispěla svým darem dvěma a více NNO. Celkově největší podíl lidí (22 %) přispěl humanitárním organizacím, za nimi následují duchovní a náboženské organizace (10 %), organizace v oblasti péče o zdraví (8 %), sportovní organizace (8 %) a organizace v oblasti sociálních služeb (5 %). Jako první spontánně jmenovaná obdarovaná organizace, však byla nejčastěji uváděna nezisková organizace působící v oblasti péče o zdraví (27 %). Za ní následují náboženské a duchovní organizace (17 %), humanitární organizace (11 %) společně se sportovními organizacemi (11 %) a nakonec odbory (5 %). Jako druhá nezisková organizace, kterou v otevřené otázce respondenti spontánně jmenovali, pak byla nejčastěji jmenována některá z organizací ze sféry péče o zdraví (16 %) a humanitární organizace (8 %). Diskrepance mezi odpovědí na uzavřenou otázku
31 (podle karty) a na otevřenou otázku (první spontánně jmenovaná organizace) je do určité míry způsobena tím, že subjektivní vnímání radovství je mnohem širší aktivita - jako obecná charitativní aktivita - než jen jako příspěvek organizaci v oblasti péče o zdraví.
Částky, které lidé věnují neziskovým organizacím, obvykle nejsou příliš vysoké.
Ale jak vidíme na příkladech dar fyzických osob závisí na konkrétních odvětvích neziskových organizací. Obyvatele ČR svými dary v uplynulých dvanácti měsících nejčastěji podporovali děti (49 %), tělesně postižené (35 %) nebo lidi stižené přírodní katastrofou (24 %). Zdá se, že orientace dárců na tyto skupiny je do značné míry neměnná. Rovněž v roce 2000 byly nejčastěji obdarovány tyto tři cílové skupiny a to ve stejném pořadí26.
3.5. Daňové úlevy
Podle výzkumu ICN dárce – fyzické osoby, kteří odečítají dary ze svého daňového základu, můžeme konstatovat zvyšování počtu daňových poplatníků, kteří podávají daňové přiznání a deklarují odčitatelnou položku hodnoty poskytnutého daru, celkové hodnoty darů, které jsou jako odčitatelná položka v daňovém přiznání uvedeny. Zvyšuje se i relativní počet daňových přiznání, ve kterých jsou odpočty na dary uvedeny oproti celkovému počtu daňových přiznání (6,3 % v roce 2004 oproti 4,8 % v roce 1999). Hodnota průměrného daru fyzické osoby uváděná v daňovém přiznání v roce 2004 činila 10 451 Kč, oproti 9 455 Kč v roce 199927.
Nutno poznamenat, že statistická data použitá mají pouze omezenou vypovídací schopnost. Je třeba vzít na vědomí, že řada fyzických osob, které poskytují dary, vůbec nepodává daňová přiznání (například velká část zaměstnanců, důchodců apod.) a nebo daňové přiznání podává a poskytnutý dar v něm neuvádí nebo pouze v částečné výši, a to z různých důvodů (například daňový subjekt je ve ztrátě nebo hodnota daru převyšuje maximální výši odčitatelné položky).
26 Pramen: STEM, Občanská společnost 2005, 1018 respondentů
27 http://neziskovky.cz/cz. Individuální dárcovství v číslech.
32 3.6. DMS jako nejužívanější nastroj fundraisingu
Při získávání peněz preferují neziskové organizace osobní kontakt, ať už jakýmkoli způsobem. Menšinovou formou komunikace je reklama, využívaná asi 20
%. Jde o organizace s větším rozpočtem. Finance získávají většinou jednorázovým platebním příkazem (82 % organizací) nebo v hotovosti (66 % NNO).28
Jedním z nejjednodušších nástrojů fundraisingu jak pomoct dobré věci je DMS(dárcovská SMS). Před dvěmi lety se jednalo o světovou premiéru a do této doby je Česká republika jediná, kde je možnost využít tento výkonný systém pomoci potřebným. Přispívání prostřednictvím dárcovských SMS je velice oblíbené. Každý, kdo posílá sms zprávy, může jednoduše přispět na dobrou věc. O tom, jak rychle DMS vyzískala sympatie veřejnosti v ČR svědčí i výsledky ankety provedené Fórem dárců. Cílem ankety bylo zjistit, jakou formou lidé nejčastěji přispívají na dobrou věc.
Výsledky potvrzují jasnou roli favorita právě systému DMS. V kategorii "přispívám formou finanční pomoci" 92% odpovědí znělo využitím DMS, bankovním převodem 13%, složenkou a trvalým příkazem 3%. Mezi nejčastěji zmiňované přednosti celého systému pomoci patří jednoduchost, operativnost a transparentnost.
Projekt DMS je jasně komunikovatelný, velmi přispívající k rozvoji individuálního dárcovství přes SMS, rozvívá se pozitivním směrem. Čím jednodušší, snazší, rychlejší mechanismus se podaří dárci nabídnout, tím větší je naděje na úspěch. Dále uvádím dva příklady neziskových organizaci a finanční zprávy o přijatých darcovských sms, které potvrzují,že využitím DMS finanční prostředky se stále zvyšují.
Nadační fond Kapka naděje byl zřízen za účelem shromažďování finančních prostředků určených zejména k zajištění léčebných, školních, kulturních a sociálních potřeb nemocných dětí, a to zejména dětí postižených nádorovým onemocněním.
Nadační fond Kapka naděje obdržela za rok 2005 637 001 DMS29
28 http://www.darcovskasms.cz/index.php?page_id=co
29 http://www.darcovskasms.cz/index.php?page_id=kapkanadeje
