O modlitbě.
Jestliže je v tomto boji tak potřebná nedůvěra k sobě a důvěra v Boha a cvičení, jak jsem až dosud ukázal, jest nade vše nutna modlitba (to jest čtvrtý druh zbraní, na něž jsem s počátku ukázal), jíž můžeme od Pána Boha
dosáhnouti nejen jmenovaná již dobra, nýbrž i všechna ostatní.
Neboť modlitba je nástrojem k dosažení všech
milostí, jež se na nás vylévají z onoho božského zřídla dobroty a lásky.
Modlitbou (budeš-li ji správně konati) vtiskneš v pravici Boží meč, aby za tebe bojovala a vítězila.
Abys jí však mohla řádně užívati, musíš býti vyzbrojena těmi věcmi, jež právě uvedu, nebo se aspoň horlivě snažiti, aby ses jimi vyzbrojila.
Předně: musí v tobě neustále planouti opravdová touha sloužiti Boží velebnosti, a to tím způsobem, jenž jí bude milejší.
Abys hořela touto touhou, uvažuj pozorně, že Bůh je daleko nejhodnější toho, aby se Mu sloužilo a vzdávala se mu úcta pro Jeho velice obdivuhodné skvělé vlastnosti, totiž dobrotu, velebnost, moudrost, krásu a jiné nekonečně dokonalé vlastnosti.
Považ také, že třicet tři léta žil na zemi a namáhavě pracoval, aby ti sloužil, a že léčil a uzdravil tvé páchnoucí a zlobou hříchu otrávené rány: neléčil jich však olejem a vínem a hebkými obvazy, nýbrž drahocennou krví, jež tekla z přesvatých Jeho žil, a nejčistším Svým tělem, jež bylo rozdrásáno bičíky, trním a hřeby.
K tomu si uvědom, jak nesmírný má tahle služba význam, když jí vítězíme nad ďáblem a stáváme se syny samého Boha.
Za druhé: měj živou víru a naději, že ti Bůh dá vše, čeho bude potřebí k Jeho službě a ke tvému dobru.
Tato svatá důvěra je nádobou, již Boží milosrdenství naplňuje poklady svých milostí, a čím bude větší a objemnější, tím bohatěji bude tvá modlitba odměněna.
A jak by mohl nezměnitelný a všemohoucí Pán způsobiti, abychom se nestali účastni darů Jeho, když sám přikázal, abychom o ně prosili, a také sílu nám k tomu slíbil, budeme-li s věrou a vytrvalostí o ni prositi?
Za třetí: konej modlitbu z úmyslu chtíti nikoli svou, nýbrž pouze Boží vůli jak v úkonu prosby, tak v touze dojíti toho, oč prosíš; aby ses totiž modlila,
poněvadž Bůh tomu chce, a přála si vyslyšení, poněvadž i to chce Bůh. Posléze má tvůj úmysl býti takový, abys spojovala svou vůli s vůlí Boží, nikoli však abys chtěla Boží vůli podřizovati své.
Důvod k tomu je, že se tvá vůle přečasto mýlí a nezná toho, co žádá, poněvadž je nakažena sebeláskou a porušena; avšak božská vůle je věčně spojena s nevýslovnou dobrotou a nemůže nikdy chybiti. Proto je směrnicí a královnou všech ostatních vůlí a nejen zasluhuje, nýbrž i chce, aby všecky ostatní ji následovaly a jí se podřizovaly.
Máš tedy vždycky si přáti jen věcí, jež se shodují s Boží vůlí, a kdybys
pochybovala, že některá z nich není taková, budeš o ni žádati s podmínkou, že ji chceš, chce-li Pán, abys jí dosáhla.
Ty však, o nichž jistě víš, že se Bohu líbí, například ctnosti, vyprošuj si spíše proto, abys Bohu zadost učinila a jemu sloužila, než k jakémukoli jinému účelu a úmyslu, třebas duchovnímu.
Za čtvrté: začínej se modliti jsouc vyzbrojena skutky, jež by odpovídaly tvým prosbám; a po modlitbě vždy víc a více usiluj o to, aby ses stala hodnou vyprošené milosti a ctnosti.
Neboť cvičení se v modlitbě má býti tak úzce spjato s pěstováním sebezáporu, aby se jedno s druhým navzájem prostupovalo; jinak totiž prositi o nějakou ctnost a nesnažit i se všemožně o její dosažení znamenalo by zajisté spíše pokoušeti Boha než konati něco jiného.
Za páté: prosbám tvým ať předchází hojné díkůvzdání za obdržená dobrodiní asi tímto nebo podobným způsobem: »Pane můj, jenž jsi mne ve Své dobrotě stvořil a vykoupil a tak často a bezpočtukráte vysvobodil z rukou mých nepřátel, že toho
sama nemohu pochopiti, již nyní mi pomoz a neodpírej mi toho, oč prosím, ač jsem Tebe byla vždy neposlušná a Tobě nevděčná.«
Chceš-li si vyprositi nějakou zvláštní ctnost a trpělivě snášíš nějaké
protivenství, aby ses v tom cvičila, nezapomeň vzdáti Bohu díky za příležitost, které ti poskytl; neboť to je značně veliké dobrodiní.
Za šesté: ježto modlitba všecku svou sílu a účinnost pohnouti Boha ku vyslyšení našich přání čerpá z Jeho přirozené dobroty a milosrdenství, ze zásluh života a utrpení Jednorozeného Jeho Syna a z Jeho slibu, že budeme vyslyšeni, uzavírej své prosby jednou nebo několika asi takovými modlitbami:
»Dopřej mi, Pane, téhle milosti pro Svou nejvyšší dobrotivost.« »Kéž mi napomáhají u Tebe zásluhy Syna Tvého k dosažení toho, zač Tě prosím.«
»Rozpomeň se, Bože můj, na Svá zaslíbení a nakloň sluch Svůj ku prosbě mé.«
Někdy můžeš také prositi o milost pro zásluhy Panny Marie a jiných svatých, kteří mají u Boha velikou moc a požívají Jeho oslavení, poněvadž se ve zdejším životě s úctou kořili Boží velebnosti.
Za sedmé: musíš býti ve svých modlitbách vytrvalá; neboť pokorná vytrvalost přemáhá nepřemožitelného; jestliže neustálé a naléhavé prosby vdovy v evangeliu obměkčily soudce plného největších zločinů, jak pak by naše modlitba neměla síly pohnouti ku vyslyšení našich proseb plnost všeho dobra?
Protož i kdyby Bůh hned po tvé modlitbě tě nevyslyšel, ba dával najevo dokonce známky opaku, vytrvej přece ve svých modlitbách a měj stále pevnou a živou důvěru v Jeho pomoc; vždyť u Něho nikdy není nouze, ba je u Něho v nekonečné hojnosti vše to, čeho je třeba k udílení milostí.
Věř tedy pevně, nevyjde-li od tebe příčina k to-
mu, aby Bůh s vyslyšením tvých modliteb odkládal, že vždycky dosáhneš všeho, zač budeš prositi, neb i něčeho užitečnějšího nebo současně obého.
A čím více se ti bude zdáti, že jsi zamítnuta, tím více sebe samu pokládej za bídnější a uvažuj o svých vinách a o Boží dobrotě a v ni měj vždy pevnou důvěru; zůstane-li tvá důvěra živá a neochvějná, bude Pánu tvému tím milejší, čím více na ni bude útočeno. Dále vzdávej Mu díky neustálé, uvažujíc, že je dobrý, moudrý a lásky hodný stejně tak, když ti něco odepře, jako když od Něho něco obdržíš; a ať se stane cokoli, vytrvej pevně a radostně v pokorném podrobení se Boží prozřetelnosti.