Kategorie č. 1: „Motivační faktory“

První kategorie poukazuje na to, co motivuje dobrovolníky v programu Pět P. Podle Nakonečného (2014, s. 16) motivací rozumíme proces nebo probíhající děj v určitém čase.

Jde o „síly“, které zapříčiňují pohyb jedince, jeho rozhodování a jednání směřující k pro něj smysluplným aktivitám. Avšak nemusí se vždy jednat o pohyb.

Jak je patrné ze schématu, nejčastější motivací vedoucí k činnosti dobrovolníků v programu Pět P je potřeba pomáhat a dobrý pocit z pomoci. Zmínilo se o tom šest z devíti participantů. Konkrétně se o tom zmínil participant D1, D2, D3, D4, D6, D8.

Z rozhovoru s D1 vyplynulo, že by rád své možnosti využil k tomu, aby pomohl někomu, kdo to nemá v životě jednoduché a dodává: „Být někomu oporou nebo kamarádem, proto-že jsem sám z minulosti věděl jaké to je. Tak jsem to chtěl v podstatě nějak vrátit, sám jsem si v minulosti něčím prošel a bylo mi pomoženo… Přináší mi to asi pocit, řekl bych pros-tě… dobrý pocit z toho, že dělám něco pro ostatní.“ Dobrovolná práce přináší D2 radost, upřesňuje to následovně: „…přináší mi to radost, že můžu něco dělat, že vidím někoho, že je se mnou šťastný a mě to s ním baví, mám ze sebe dobrý pocit… Když vím, že jsem někomu udělala hezčí den, tak je to takové zadostiučinění. “ Participantka D3 nabývá vnitřní spokojenosti, když vidí, že je jejímu litlíkovi dobře. Udává příklady činností, které jsou náplní jejich setkávání a jaký v tom vidí přínos: „…ten den, jsem byla tak spokojená, nabitá, že jsem prostě mohla fungovat, i když jsem měla nějaké bolesti. Prostě mě to nabi-lo, proto to má smysl dělat, tady ty radosti, co oni z toho mají.“ Dále ji motivuje, když jí například její litlík nakreslí obrázek. Popisuje: „Byl to prostě úžasný pocit, že to vytvořil jen pro mě.“ I po emoční stránce ji uspokojuje, že se pro někoho může rozdávat. Upřesňu-je: „Má smysl, když někomu pomůžete, nebo darujete něco, klidně i váš čas..“ O potřebě pomáhat v programu Pět P se zmiňuje i D4. Spouštěčem pro ni byla složitější životní situa-ce, kdy měla obrovskou touhu někomu pomoci. Dodává: „…tohle je přesně to, co ve vý-sledku pomůže i mně, pokud takovou dobrovolnickou činnost vyzkouším.“ D6 uvádí, že ji k dobrovolné práci vedlo to, že někomu chtěla udělat radostnější život, vysvětluje to ná-sledovně: „Chtěla jsem někomu zlepšit jeho svět, jeho pohled na svět, aby mohl zažívat věci, které normálně zažívat nemůže vhledem k tomu, v jakých se nachází sociálních pod-mínkách.“ Dále upřesňuje svou motivaci: „Tak určitě je to ocenění v podobě toho, že vi-dím, že je holčička šťastná. Protože ty její rozzářené oči, i to jak je nadšená, když jdeme třeba do cukrárny na dortík, to je k nezaplacení… Rozhodně mi vztah s ní obohacuje život, dělá mě šťastnější a naplněnější, což je doufám vzájemné.“ Další kdo se o této motivaci zmínil, byla D8. K dobrovolné činnosti ji vedla touha pomáhat. Motivaci k činnosti

v programu popisuje následovně: „Tak motivuje mě, když vidím, jak je to dítě šťastné, když vlastně pozoruju to, že je se mnou v pohodě, v klidu, nemusí se stresovat, užívá si tu chvilku semnou. A to samé když si i já užívám strávené chvíle s ním… Přináší mi to pocit štěstí.“

Dalším nejčastějším důvodem, který dobrovolníky motivuje k působení v programu Pět P je smysluplné trávení volného času a uvedlo jej šest z devíti dotazovaných (D1, D2, D3, D4, D5, D8). Zmiňuje se o tom D1: „… v podstatě jsem chtěl tak nějak lépe zužitkovat svůj volný čas a někomu pomoct nebo nějak prostě dobrovolničit.“ Odpověď D2 zněla podob-ně: „Já jsem chtěla něco dělat ve svém volném čase a chtěla jsem pomáhat, jen jsem nevě-děla jak… Takže Pět P byla taková zajímavá možnost jak trávit ten volný čas a být s nějakým dítětem a pomoci mu.“ To samé uvádí i D3: „Je to pro mě lepší trávení volného času… Třeba já chodím do práce, u které si myslím, že nemá smysl, kdežto tohle smysl má, je to člověk, je to živá bytost.“ Rovněž odpovídá i D4: „Přijde mi, že je to smysluplně vyu-žitý čas a že to přidává životu takový nový rozměr.“ D5 uvedla, že konečně dělá něco smysluplného, popisuje to následovně: „Mě motivuje především můj litlík, který je úžasný.

Na něm nejvíce poznám, že dělám něco co má smysl.“ Hodně času měla D8 a chtěla jej smysluplně využít.

Touha po praxi, zkušenostech a znalostech vedla do programu Pět P pět z devíti respon-dentů (D4, D5, D6, D7, D8). Nové zkušenosti z programu využije D4 a dodává: „Dá se na tom vyzkoušet práce s dítětem, což se mi v budoucnu může i hodit, až budu mít svoje vlastní děti.“ Podobně o získaných zkušenostech hovoří i D6: „rozhodně tím sbíráte důležité zku-šenosti, do kterých se dostanete postupem času třeba s vlastními dětmi, až je budete mít, nebo třeba i se sourozenci.“ Dále program Pět P přináší nové zkušenosti a znalosti partici-pantce D8, která konstatuje: „Taky vlastně nové zkušenosti, nové znalosti, ohledně toho, jak se to dítě může chovat, co si může prožívat, že je to něco co my nezažíváme běžně, ale to dítě v tom třeba žije. Je to pro mě mnohdy těžké si to vůbec představit.“ O praxi hovoří D5, která potřebovala praxi v dobrovolnictví pro přijetí na vysokou školu. Avšak vysvětlu-je: „Od té doby co v Pět P působím, jsem získala mnoho zkušeností, které v mém věku má málokdo. Díky tomu jsem si zkusila i větší míru odpovědnosti.“ Dobrovolnickou praxi pro přijetí na vysokou školu potřebovala i D7, kterou nakonec neuplatnila, ale v programu Pět P setrvala i nadále. Upřesňuje to: „Zůstala jsem u toho, i když jsem to nepotřebovala. Pro-tože když už jsem udělala ten výcvik, tak už se mi zas nechtělo to ukončit úplně bez toho, aniž bych to zkusila.“ Následně mluví o věkovém rozdílu mezi ní a jejím litlíkem:

„Je hrozně super, když máme nějaký ten věkový rozdíl. Dívá se na ty věci jinak, fascinuje ji

něco, co já beru jako běžné a je mi to absolutně jedno… Připadá mi, že má hodně jiné dětství než jsem měla já.“

Další motivací pro dobrovolnickou činnost v programu Pět P bylo poznání nových lidí a komunita dobrovolníků. Zmiňují se o tom tři participanti. D4 se vyjadřuje následovně:

„…i ta komunita těch dobrovolníků mi přijde docela fajn tím, že se pravidelně schází.“ D5 to vysvětluje následovně: „obecně mě baví práce s lidmi, kteří v Pět P jsou, protože jsou milí a vstřícní.“ Participantka D9 uvádí, že díky programu poznala lidi mimo svou sociální bublinu.

Dva z devíti participantů zmiňují program Pět P jako dobře nastavený. Popis programu Pět P participantkou D4: „má to dobrou koordinaci a organizaci ze strany těch, kteří to mají na starosti. A tak to všechno dohromady je pro mne natolik motivační, že to chci dělat, dokud to půjde.“ D9 zmiňuje: „Zaujalo mě to, a tak nějak instinktivně jsem si říkala, že by mě to mohlo obohatit.“

Jedním z motivačních faktorů bylo i sebepoznání, které uvedly dvě participantky. D6 to vysvětluje následovně: „Tak je to velké sebepoznání, není to jen o tom, že člověka napl-ňuje samotný pocit, že někomu pomáhá, ale zároveň tím může poznat sám sebe. Můj úžasný litlík mě naučil víc žít v prosté přítomnosti. Teď a tady.“ D9 hovoří následovně: „Dopředu jsem si to tak nepředstavovala, ale čím déle v programu jsem, tím víc vidím, že mi to hodně přináší v rámci sebepoznání… a taky učení se respektovat druhého člověka včetně toho odkud vzešel a co si tím pádem sebou nese.“

V této části dobrovolníci nejčastěji zmiňovali jako motivaci pro působení v programu Pět P potřebu pomáhat, dobrý pocit z pomoci a smysluplně využitý volný čas. Některé motivuje získání praxe, zkušeností a znalostí nebo noví lidé a komunita dobrovolníků. Dalším moti-vačním faktorem je sebepoznání a dobře nastavený program Pět P.

Ve většině motivačních faktorů se dobrovolníci shodovali. Zároveň se podle uvedených odpovědí zdá, že se původní motivace naplnila a opravdu dobrovolnická práce přináší dob-rý pocit a zkušenosti, které dobrovolníci na začátku očekávali. Mnohým dobrovolnictví nastavilo dráhu pro sebepoznání a do jisté míry jim i změnilo pohled na život.