Ve vsi Milčicích narodil se roku 1741 F ran tišek Jan Vavák. Když povyrostl, zatoužil po studiích, ale nebylo na ně ani pomyšlení, neboť otec ieho byl velmi- chudý. Zůstal tedy doma na chalupě a pomáhal otci v polních pracích. Ale stále se vzdělával a na—
shromáždíl si až ku podivu mnoho vědomostí .Roku 1761 převzal otcovu chalupu. Pozděii získal rolnickou živnost. Poněvadž byl velmi sčetlý a rozumný, imeno
ván byl rychtářem. Všecky události od roku 1770 až do roku 1816 zapisoval. Zápisy těmito vyplnil sedm velkých knih. Cteme—li ie, divime se ieho sčetlosti a rozhledu.
Byl to pravý staročeský písmák a lidový filosof. Ve svých zápiscích zanechal nám mnoho dějepisných, ná
rodIOpisných a vlastivědných pokladů. Kromě svých
„Paměti“ napsal sbírku různých'říkadel při svatbách, jak se iich tehdy užíval-o, napsal pro mládež životOpis slavného státníka Beniamina Franklina a i. Tedy prostý 'tento muž z lidu stal se zasloužilým spisovatelem.
Nebo iiný příklad: Dne 26. prosince roku 1751 narodil se na Moravě chudobným rodičům Dvořáko
vým synáček, iemuž dal iméno Klement. Vyučil se pekařem a byl pekařským tovaryšem. Ale zatoužil státi se knězem. U slabé povahy bylo by zaiisté zůstal-o ien při- tomto přání, ale mladý iinoch Klement ial se učí-ti se a vzdělávati, stal se sluhou v klášteře, skládal zkoušky z latiny i iiných předmětů, vstoupil r. 1784 do kláštera k redemptoristům, načež byl r. 1785 vysvě
cen na kněze. Překonal překážky téměř nepřekonatel
né, až došel cíle. Klement Dvořák, nebolí- Hoffbauer působil blahodárně v různých městech, hlavně ve Var
šavě a ve Vídni. Zemřel roku 1820. Roku 1888 pro
hlášen byl za blahoslaveného.
Uveďme ieště iíný příklad: Dne 15. srpna 1815 na
rodil se chudobným rodičům v Becchi '! Turína v lta
lii chlapeček. Když povyrostl, zatoužil po posvátném kněžství. Svou pevnou vůlí konečně dosáhl vytknutého cíle. Životní úkol stanovil si nadmíru vysoký — vycho
vávati- mládež zanedbanou. Kdo ví, jak těžký úkol jest vychovávati mládež dobnou, dovede posouditi, jaké odvahy a síly k tomu třeba podjati se výchovy mlá
deže zpustlé. A přece k tomuto přetěžkému úkolu se mladý kněz Don Bosco odhodlal. S pomocí Boží překonav obtíže nadlidské, založil v Turíně „Oratoř sva
tého Františka Sáleského“. Když se mu podařilo zí
skati vlastni budovu, vytvořil dílo, kterému se diví celý svět. Shromaždoval mládež řemeslnicklou a dělnickou a vychovával z ní dobré dělníky a řemeslníky, dobré občany a křesťany. Roku 1868 založil řád Salesianů, který má již skoro ve všech kulturních státech své domy a své vychovávací ústavy a všude velmi- blaho
dárně působí. Kéž bychom jej co nejdříve měli i u nás! V Perose u Turína studuje již řada našich jinochů, od nichž čekáme, že dobré semeno zasejí i v našich krajinách. Církev a vlast budou jim zajisté žehnati.
Nebo jiný příklad: Dne 17. května 1821 narodil se Sebastian Kneipp. Byl pasáčkem svého chudobné
ho otce, a když povyrostl, pomáhal mu ve tkalcovině.
I on úsilovnou snahou a sebevzděláváním d0pracoval se až ku stavu kněžskému, stal se zakladatelem nového druhu léčeni, totiž léčení vodou, sepsal mnoho lékař
ských knih a ve Wórishofenu, kde byl farářem, za
ložil léčební ústav, který je světoznámý. Z nepatrnéh-o místa vytvořil světové léčební a lázeňské míst-o, jež domorodému obyvatelstvu přínáší ohromné zisky.
I v přítomné době téměř na potkání vidíme do
klady, že sebevzděláním mnozí se vysoko vyšinuli.
Stačí na příklad vysloviti jen jméno Baťa, a už každé dítě v celé naší republice ví, že tento muž z malých začátků vytvořil ve Zlíně na Moravě ohro
mnou bovárnu na obuv, která zaměstnává tisíce lidí.
Před lety přišel do Pacova prostý truhlářský děl—
ník, Dvořák, jenž stálým zdokonalováním svých vý
robků pr0pracoval se až na továrníka, který zaměst
nává řadu dělníků a výrobky, své rozesílá daleko ši
roko. Prostý zámečnický tovaryš Rudolf Bechyně, ]enž za svého pobytu ve Vídni mnohdy stěží sháněl na večeři, ale který velmi mnoho četl, stal se v Ceskoslo
venskě republice ministrem školství a národní osvěty.
Podobných případů mohli bychom uváděti skoro do nekonečna. Každý čtenář zaiistě i sám zná iich ve svém okolí několik.
Jsou nám důkazem, ,řaksebevzdělání prospívá. Se
bevzděláni, pile a vytrvalost zaručuší úspěch. Chop se těchto prostředků!
12. Boží požehnání.
(Neděle 2. po Zjevení Páně.) Požehnáním Božím vznikl svět.
Když naposledy i první lidi Bůh stvořil, požehnal jim řka: „Rosťte, množte se, naplňte zemi.“ (Gen. 1, 28).
Písma Starého i Nového zákona podávaii nám hoj
nost dokladů, šak Bůh často lidem svého požehnání uděloval.
Cteme na příklad, že po potopě požehnal Noemovi a ieho synům, takže buiela réva, dočitáme se, že pože
hnal Abrahamovi, že měl mnoho stád, Isákovi, že zbo
hvatl, Jakubovi, že utíkal do ciziny chud, ale vrac—else bohat. Cteme o Jobovi, že mu vrátil ztracené statky, a ieště o mnohých iiných mužích i ženách Starého zá
kona se dočitáme, že Bůh jejich kr-oky svým pože-
hnánim provázel.
V knihách Nového zák-ona pak čteme, jak Kristus Pán žehnal téměř kudy chodil, iak na svatbě v Káni svým požehnáním vodu ve vino proměnil, iak žehnai dětem, nemocným, požehnal na poušti pět chlebů a dvě rybičky, žehnal učedníkům a i-eiich lovu ryb, takže nalovili, až se sítě trhaly, požehnal chléb a víno při poslední večeři a ve své Tělo a Sv-ou Krev ie prod měnil, ano ieště než na vždycky odešel od svých apo
št-olů, dal jim na hoře Olivetské před svým nanebe—
vst-oupenim požehnání.
Bůh žehná lidem stále. Bez jeho požehnání by-
chom se neobešli. Jsme na ně zcela odkázáni. Otevírá ruku svou a všecky tvory naplňuje _požehnáním.