Manažerské účetnictví

Audit slouží ke kontrole správnosti účetnictví. Účetní jednotky, které jsou zapsány do OR, musí účetní závěrku a výroční zprávu zveřejnit ve sbírce listin, je tedy dostupná pro veškeré externí a interní uživatele.

2.1.2 Daňové účetnictví

Daňové účetnictví slouží k vedení evidence, na základě které se stanoví základ daně z příjmů podniku. Pokud je podnikatel účetní jednotka, vypočte základ daně pomocí výsledku hospodaření, tedy rozdílu mezi náklady a výnosy, které dále upravuje podle zákona č. 586/1992 Sb., zákon České národní rady o daních z příjmů, v platném znění (dále jen „zákon o daních z příjmů“), o náklady daňově uznatelné a neuznatelné. Daňově uznatelné jsou ty, které byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení příjmů, ostatní jsou daňově neuznatelné a nesnižují základ daně z příjmů podnikatelů.

V případě, kdy podnikatel není účetní jednotkou, stanoví základ daně pomocí rozdílu mezi příjmy a výdaji, které vede v daňové evidenci. Podnikatel, který není účetní jednotkou a nechce vést evidenci o skutečných příjmech, si může vybrat evidenci příjmů pomocí procentem z příjmů. Nemusí vést daňovou evidenci, ale záznamy o příjmech a pohledávek. [2]

2.1.3 Manažerské účetnictví

Hlavní rolí manažerského účetnictví je zjišťování, třídění, analýza a vykazování informací, díky kterým řídící pracovník vykonává svou podnikatelskou činnost. Veškerá zjištěná data se využívají k vnitřnímu řízení podniku, k tomu je ale nutno znát informace

o plánování, rozhodování a kontroly činností. Tyto data se také využijí u kalkulací, rozpočetnictví a vnitropodnikového účetnictví. Pomocí těchto tří subsystémů zpracovává manažerské účetnictví vstupní data pro řízení podniku a tvoří hlavní náplň controllingu. [5; 6]

Pro řízení firmy řídící pracovník využívá kritické informace, které slouží k analýze minulého vývoje a ovlivňuje jeho skutečný průběh. Informace z manažerského účetnictví se dají zjistit pomocí řady informačních systémů, jako jsou např. marketingové studie a výzkumné studie. [5; 6]

Existují dvě základní členění nákladů, a to:

• druhové,

• kalkulačně účelové.

Za základní nákladové druhy druhového členění se považuje spotřeba materiálu a energie, spotřeba a využití externích prací a služeb, mzdové náklady, odpisy a finanční náklady. Rozlišujeme náklady, které vznikly při vstupu do podniku neboli náklady prvotní a ty, které jsou spojené se spotřebou výrobků, prací a služeb neboli náklady externí. Ostatní, které nelze dále členit na jednodušší složky, jsou náklady jednoduché.

Důvody, proč se náklady takto člení, jsou informace o jednotlivých spotřebách ekonomických zdrojů, zajištění vazeb hlavního podnikového rozpočtu k ostatním složkám plánu podniku, a také pro sestavování rozpočtu a odpočtů středisek.

Kalkulačně účelové členění slouží pro hodnocení přiměřenosti vznikajících nákladů, tedy pomocí činností, které vyvolávají jejich vznik. Patří sem například členění nákladů podle výkonů a podle jednotlivých výrobních či nevýrobních činností. Hlavním úkolem je tyto náklady rozdělit podle jejich vztahu k příslušnému technologickému procesu. Existují dvě možnosti rozdělení, a to na náklady technologické, které zasahují do stanovení kalkulační jednice a na náklady na vytvoření, zajištění a udržení podmínek pro průběh procesu. [6]

Existuje mnoho způsobů, jak náklady členit, proto další členění nákladů je podrobněji definováno v kapitole č. 3.

Současně máme pět základních úkolů manažerského účetnictví, a to:

• poskytuje informace pro účetnictví finanční,

• poskytuje informace o nákladech, výnosech a rentabilitě výkonů,

• poskytuje informace pro útvarové odpovědnostní řízení,

• zajišťuje běžnou kontrolu nákladů,

• poskytuje další informace pro řízení a rozhodování. [15]

Kalkulace

Kalkulace slouží pro zjištění nebo stanovení nákladů, marže, zisku a ceny výkonu.

Sestavení kalkulace je důležité především proto, že poskytuje managementu informace o nákladech konkrétního produktu a na základě toho se řídící pracovníci mohou lépe rozhodovat nad činnostmi, které kalkulace řeší. Měla by být srozumitelná, přehledná a stručná. [6]

Používá se při rozhodování zda výrobek vyrábět, a jestli je potřebné nakoupit stroje a zařízení, které budou potřebné pro výrobu. Nesprávné rozhodnutí může vést až k úpadku podniku.

Podle doby sestavení a charakteru nákladů, které jsou obsaženy v kalkulaci, rozlišujeme kalkulaci předběžnou a výslednou. Předběžná kalkulace obsahuje předem stanovené výrobkové náklady, kde patří operativní, plánovaná a propočtová kalkulace. Výsledná kalkulace obsahuje náklady, které se skutečně vynaložily na určitý výkon. [15]

Mezi hlavní rozhodovací úlohy, pro které se kalkulace využívá, jsou:

• změny v objemu a struktuře sortimentu, který podnik prodává,

• posuzování ziskovosti výkonů,

• určení hranice ceny s rozdělením základního a doplňkového sortimentu,

• stanovení ocenění vnitropodnikových výkonů,

• posuzování reprodukčních úloh neboli v jaké výši mohou být náklady určitých výkonů,

• stanovení ocenění vnitropodnikových výkonů, které podnik vytvořil vlastními náklady,

• stanovení ceny pro zákazníky a její obhajoba při jednání. [5]

Kalkulační vzorec obsahuje kalkulační položky, které souvisí s daným výkonem. Jeden z typů kalkulací je typový kalkulační vzorec, který tvoří položky jednicových a režijních nákladů, viz tabulka 2.1. [5; 6]

Tabulka 2.1 Typový kalkulační vzorec 1. Jednicový materiál

2. Jednicové mzdy

3. Ostatní jednicové náklady 4. Výrobní (provozní) režie Vlastní náklady výroby

5. Správní režie

Vlastní náklady výkonu 6. Odbytová režie

Úplné vlastní náklady výkonu

Zdroj: [6] vlastní zpracování

Další typy kalkulačních vzorců jsou například kalkulace plných a variabilních nákladů.

Kalkulace plných nákladů řeší, kolik nákladů bylo nutné vynaložit na určitý výkon a jakou výši zisku přinese. Při sestavení kalkulace se rozlišují náklady přímé a nepřímé a přiřazují se zde i fixní náklady. Není vhodná při rozhodování o struktuře sortimentu, protože neumožňuje odhadnout výdělečnost každého výkonu k tvorbě zisku, ani pro stanovení nejnižší prodejní ceny v daném případě. Důvodem jsou fixní náklady, které s výkony nemají souvislost oproti variabilním nákladům, pomocí kterých lze snadněji určit příčinnou souvislost k produkci výkonů, které je vyvolávají. Příkladem těchto variabilních nákladů jsou například opravy a údržba zařízení. [5]

Řídící pracovníci neberou za zásadní pouze náklady výkonu, ale také jaké náklady daný výkon vyvolává a jak se tyto náklady mění s objemem a strukturou výkonů, k tomuto slouží kalkulace variabilních nákladů. Kalkulační vzorec variabilních nákladů je znázorněn v tabulce 2.2. [5]

Tabulka 2.2 Kalkulační vzorec variabilních nákladů 1. Jednicový materiál a energie

2. Jednicové osobní náklady 3. Variabilní výrobní režie Vlastní náklady výroby výkonu

4. Jednicové prodejní náklady 5. Variabilní prodejní režie

Variabilní náklady prodaného výkonu

Zdroj: [5] vlastní zpracování

Každý podnik si může stanovit kalkulační vzorec podle svých požadavků a jakkoliv měnit strukturu dle svých potřeb.

Rozpočetnictví

Rozpočetnictví představuje číselné, v peněžních jednotkách vyjádřené údaje o plánované realitě. Jeho hlavním cílem je tvorba budoucího průběhu transformačního procesu podniku. Obsahem jsou celopodnikové rozpočty sestavené za podnik jako celek a dále střediskové rozpočty, které slouží pro tvorbu úkolů daného střediska s následnou kontrolou. Nejčastějším rozpočtovým obdobím je kalendářní nebo hospodářský rok. [6]

Existují tři druhy rozpočtů, které můžeme rozlišit. Prvním z nich je rozpočet nákladů a výnosů, který představuje peněžní vyjádření objemu výkonů, které podnik vytvořil za určité rozpočetní období. Druhým je rozpočet stavů, jehož úkolem je zachytit stav položek majetku a závazků k určitému období. Posledním je rozpočet příjmů a výdajů, který eviduje údaje o objemech přijatých a vydaných peněžních prostředků a jejich ekvivalentů.

Metody, pomocí kterých stanovíme rozpočty, vychází z údajů o nákladech v minulosti nebo naopak o očekávaných budoucích aktivitách a cen, které budou zapotřebí pro výkon střediska. [6]