Nabývání československého státního občanství v letech 1969 – 1992

V souvislosti s novým státoprávním uspořádáním Československa – vytvořením federace, vzniklo české a slovenské republikové občanství. Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o česko-slovenské federaci, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 1969, vycházel ze zásady primární povahy státního občanství členského státu, od kterého se odvozuje státní občanství federa-ce, a pro stanovení zásad nabývání a pozbývání státního občanství předpokládal vydání samostatné právní úpravy. Tím se stal zákon č. 165/1968 Sb., který stanovil kritéria pro určení republikového občanství a současně stanovil principy nabývání a pozbývání obou subjektů federace. Podmínky nabývání a pozbývání státního občanství Slovenské socialis-tické republiky upravil zákon Slovenské národní rady č. 206/1968 Sb., státní občanství České socialistické republiky zákon č. 39/1969 Sb. Novela ústavního zákona o českoslo-venské federaci provedená ústavním zákonem č. 125/1970 Sb. jiţ deklarovala, ţe česko-slovenské občanství je jednotné a kaţdý československý občan je zároveň občanem České nebo Slovenské republiky, resp. stanovila primát občanství federace. K novelizaci tehdej-ších státoobčanských předpisů však jiţ nedošlo a republikové občanství zůstalo prvotní.

Státní občanství České socialistické republiky se podle zákona č. 39/1969 Sb. nabývalo:

narozením

Dítě nabývalo české státní občanství odvozením podle státního občanství jeho rodičů.

Jestliţe byli českými občany oba rodiče, nabylo dítě jejich státní občanství, bez ohledu na

místo narození. Jestliţe byl jeden z rodičů českým občanem a druhý slovenským, nabylo dítě státní občanství toho subjektu federace, na jehoţ území se narodilo; dítě narozené v cizině nabývalo státní občanství matky. Dítě narozené rodičům, z nichţ jeden byl českým občanem a druhý cizincem, nabylo české státní občanství bez ohledu na místo narození (do 7. května 1969 za souhlasu příslušného okresního národního výboru). Přestoţe zákon ne-znal způsob nabytí českého občanství určením otcovství, lze z ustanovení o nabývání stát-ního občanství, které pouţily pojmu rodič dovodit, ţe dítě narozené neprovdané cizince, k němuţ po jeho narození určil otcovství český občan, nabylo české státní občanství naro-zením. Souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství nebo pravomocné rozhodnutí soudu o určení otcovství mělo v tomto případě deklaratorní charakter.

uzavřením manţelství

České státní občanství nabývala cizinka, která uzavřela manţelství s českým státním obča-nem za předpokladu, ţe do 6 měsíců od uzavření manţelství poţádala příslušný okresní národní výbor o vyslovení souhlasu s nabytím státního občanství a ten ţádosti vyhověl.

České státní občanství nabyla dnem sloţení státoobčanského slibu.

udělením

K nabytí státního občanství udělením byl zákonem poţadován pětiletý nepřetrţitý pobyt na území a předloţení dokladu o pozbytí dosavadního státního občanství. Obě podmínky mohly být z důvodů hodných zvláštního zřetele prominuty. O udělení českého občanství mohl poţádat také slovenský občan, který byl na území ČR přihlášen k trvalému pobytu.

Tento nemusel předkládat doklad o propuštění z dosavadního státního svazku, neboť po-zbyl slovenské občanství nabytím českého ze zákona; rovněţ neskládal státoobčanský slib, protoţe změnou republikového občanství nedošlo ke změně občanství československého.

Specifickým, časově omezeným způsobem³⁵ nabytí českého občanství bylo udělení na zá-kladě tzv. rehabilitačního zákona č. 88/1990 Sb. Osoby, které byly v době od 1. října 1949 do 31. prosince 1989 propuštěny ze státního svazku, mohly poţádat o udělení občanství

35 Zákon č. 88/1990 Sb. stanovil lhůtu k podání ţádosti o udělení do 31. prosince.1993.

přímo ministerstvo vnitra nebo prostřednictvím diplomatické mise či konzulárního úřadu v cizině. Na udělení státního občanství byl při splnění zákonných podmínek právní nárok.

volbou

Tato forma nabytí českého občanství byla účinná pouze pro slovenské občany, kteří se jimi stali k 1. lednu 1969 podle zákona SNR č. 206/1968 Sb. Prohlášením učiněným nejpozději do 31. prosince 1969, si mohli zvolit české občanství. Zvolit občanství druhého subjektu federace, neţ které příslušelo narozenému dítěti podle platné normy, mohli rodiče do šesti měsíců od narození dítěte. Rovněţ v případě uzavření manţelství mohl občan Slovenské republiky prohlásit, ţe si volí české občanství.

navrácením

Osobám, jimţ bylo československé stání občanství podle zákona č. 231/1948 Sb. a trestní-ho zákona č. 86/1950 Sb. do jetrestní-ho novelizace v roce 1956 odňato, mohlo být podle rehabili-tačního zákona navráceno. Ode dne účinnosti tohoto zákona se povaţovaly za propuštěné ze státního svazku, a pokud chtěly zůstat čs. státními občany, mohly tuto skutečnost sdělit prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu ministerstvu vnitra nejpozději do 31. prosince 1993. Právní účinky nastaly dnem, kdy sdělení došlo ministerstvu vnitra, kontinuita jejich čs. občanství nebyla přerušena.

V tomto období uzavřela Československá socialistická republika další dvoustranné smlou-vy, které měly eliminovat vznik bipolitismu. Jednalo se o smlouvy s těmito státy: Německá demokratická republika (č. 37/1974 Sb.), Bulharsko (č. 61/1975 Sb.), Mongolsko (č. 96/1985 Sb.) a Sovětský svaz (č. 71/1981 Sb.). Posledně uvedená smlouva zcela nově nahradila předchozí smlouvu z roku 1958. Tak jako v případě dříve přijatých smluv o za-mezení vzniku dvojího občanství upravovaly jiţ existující dvojí občanství a jeho budoucí moţný vznik.

Do ustanovení smluv se však nepromítly všechny moţné varianty vzniku bipolitismu, a proto v praxi docházelo ke vzniku dvojího občanství smluvních stran i přes jejich exis-tenci.

Smlouva uzavřená s Polskem výslovně neupravovala moţnost vzniku bipolitismu v dů-sledku určení otcovství, a proto dítě narozené neprovdané polské státní občance, k němuţ později určil otcovství český občan, nabylo narozením,³⁶ vedle polského občanství po mat-ce, také občanství České republiky, kdyţ podle smlouvy marně uplynula lhůta pro volbu občanství.

V daném období byla existence dvojího státního občanství moţná v mnoha případech, a to i přes existenci platných smluv o zamezení vzniku dvojího občanství. Dvojí občanství mohlo vzniknout narozením i tehdy, kdyţ Česká socialistická republika uzavřela dvou-strannou smlouvu o zamezení vzniku dvojího občanství, dále udělením státního občanství a sňatkem za předpokladu, ţe domovský stát nespojil s tímto aktem pozbytí cizího státního občanství a navrácením občanství podle rehabilitačního zákona, kdyţ kontinuita čs. občan-ství nebyla přerušena.

36 Určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů nebo pravomocným rozhodnutím soudu mají deklaratorní charakter a právně potvrzují stav, který nastal dříve.