Novodobé chápání poutnictví

Jak již autor uvedl, při definování poutnictví, lze chápat cestu i cíl takřka neomezeným množstvím výkladů. Tradiční chápání je spojeno s náboženstvím, přičemž jeho myšlenkový přesah otevřel společně s civilizačním vývojem cestu i jiným pohledům.

Nejčastěji se můžeme setkat s přirovnáními náboženství a sportu. Další spojení, které ještě nebylo výrazněji v literatuře popsáno a je autorův subjektivní výklad, na základě empirických poznatků, poutnictví jako kulturní festival.

4.2.1 SPORT A NÁBOŽENSTVÍ

Náboženství jako takové si po staletí budovalo silnou pozici v lidském světě.

V antickém Řecku, kde bylo státním náboženstvím mnohobožství patřilo k běžnému životu sportovní soupeření. Za nejvýznamnější sportovní událost byly považovány Všeřecké hry, které byly určeny pouze pro muže a Heráia, hry které byly jen pro ženy. Jednalo se o slavnosti, které měli jednou za čtyři roky sjednocovat rozdrobený řecký národ. Je všeobecně známo, že během konání sportovních klání byly zakázány války a boje.

Z pohledu poutnictví, v původním slova smyslu, se jednalo o sportovní poutnictví, kdy se účastníci soutěží museli dostavit na místo konání her. Cesta, kterou při tom museli urazit, byla pro všechny garantována jako bezpečná, i když poutník procházel skrze nepřátelská území. V místě konání byla vyspělá sportovní infrastruktura, včetně zázemí pro sportovce i diváky. Ti mohli na sportoviště přicházet zcela volně, aby shlédli svoje idoly. Vítězové byli oslavování jako nejslavnější generálové nebo dokonce bozi. V místech odkud vítězové pocházeli se konaly oslavné obřady, včetně výstavby soch na jejich počest. V jistém slova smyslu zde můžeme hovořit o fascinaci tehdejších řeckých obyvatel tímto sportovním fenoménem. Jejich fascinace spojením ducha a těla byla základem pro novodobé náboženství zvané sport.

Náboženství je velmi těžké definovat, protože se jedná o velmi abstraktní pojem. Náboženství jako takové je všeobecně vnímáno jako víra v Boha, řád, zákony apod.

Což dokazuje velké množství náhledů na tento pojem. Émile Durkheim (2002, str. 55)

definici náboženství uvádí Rudolf Otto (1998, str. 20), který tvrdí že: “Jádro všech náboženství tvoří posvátno, které je vlastní každému náboženství. Náboženství je pak vztah člověka k posvátnému.“ Z pohledu této práce, proč autor pohlíží na sport jako novodobé náboženství je definice Clifforda Geertze (2000, str. 107) který píše: “Náboženství je systém symbolů, které v lidech ustavují silné, pronikavé a dlouhotrvající nálady a motivace tím, že formulují pojmy obecného řádu bytí a obdařují tyto pojmy takovým nádechem skutečnosti, že se tyto nálady a motivace zdají jedinečně realistické.“ Autor se dívá na problematiku náboženství podobně jako předchozí definice. Nezkoumá náboženství jen v tradičním vnímání, ale naopak rozšiřuje možné chápání tohoto pojmu, včetně doprovodných jevů jako je poutnictví. Sport vyvolává všechny výše zmíněné emoce v reálném čase. Proto ho můžeme považovat i za náboženství. Autor se při veřejných konzultacích setkal s jasným odporem k takovému tvrzení, neboť pojem náboženství je vnímán ve značně konzervativním kontextu. Nicméně třemi různými definicemi náboženství můžeme popsat sportovní akce nejrůznějšího charakteru ve 20. století.

4.2.2 VÝVOJ MODERNÍHO SPORTU

Pokusy o obnovu sportovního zápolení, kdy se v jeden okamžik na jednom místě koncentrují sportovci a diváci, probíhaly v Británii od 17. století. V tomto období nemůžeme ještě mluvit o sportu jako fenoménu, neboť stejně jako pro křesťanství se jedná o počátek sportovní evoluce. Z hlediska lidské psychiky se jedná o druh duchovní a tělesné očisty, která v důsledku dějinného vývoje stále více vstupovala do každodennosti lidí.

Doba barokní, je doba kdy staré řády se uvolňují a lidská mysl je otevřena spoustě náhledů na církev, boha i na každodennost. Myšlenka přiblížit se Bohu skrze nekonečno, který vychází ze zámořských objevů, odštěpila klasické náboženské pojetí bytí s vnitřním uspokojením lidských potřeb a tím otevřela cestu pro rozvoj organizovaného sportu.

Z pohledu sportovního fenoménu, který začne hýbat dějinným vývojem, je nejdůležitější vývoj v Britském impériu a Francii. Samotné slovo sport je anglosaského původu, které znamená “obveselení, rozptýlení, vlastně únik od práce, od povinnosti k zábavě.“¹⁰ Jeho masovost je spjata s průmyslovou revolucí, která znamenala životní jistoty, které umožnili lidem odklon od monotónosti života. Náboženství je v této době na Britských ostrovech tradičně oslabeno a je v podobné úrovni jako volno časová aktivita,

která nabízí únik od reality, nikoliv zábavu. V průběhu 19. století zde vzniká nejstarší kontinuální organizovaná sportovní organizace, Fotbalová asociace. Ta od roku 1871 pořádá nejstarší fotbalový pohár, FA cup. Další významnou organizací, která významným způsobem ovlivňovala a stále ovlivňuje lidstvo je Mezinárodní olympijský výbor. Ten byl založen ve snaze obnovení stého antického zápolení. První novodobé Olympijské hry se konaly v létě 1896 v řeckých Aténách. Důležitost těchto událostí a jejich propojenost s náboženskou rovinnou a podobnostmi s poutnictví rozvede autor v dalších kapitolách.

4.2.3 VÝVOJ FOTBALU JAKO FENOMÉNU

Fotbal vznikl v Anglii v 19. století a téměř ihned se stal jednou z hlavních alternativ zábavy a trávení volného času. V této době ještě ale nelze hovořit o náboženskou fascinaci sportem nebo sportovci. Hlavní účel návštěvy sportovního stadionu je zábava a únik od každodennosti. Fotbalová utkání jsou cílem pro deseti tisíce diváků, stejně jako pro křesťanské poutníky významná poutní místa jako jsou např. Santiago de Compostela, Řím, apod. Rozdíl je v prvopočátcích právě jen ve smyslu návštěvy. Další znaky které z takové události dělají prvopočátek novodobého poutnictví jsou místo a cesta. Místo utkání se v jeden rozhodný okamžik stává cílem pro tisíce diváků a fanoušků. Obvykle stadion bývá centrem zábavy, které vyvolává neopakovatelné emoce, jenž mohou v lidech vyvolat pocity podobné těm, které zažívá křesťanský poutník na své cestě. Divák nebo fanoušek se dostává do role poutníka, tedy člověka který vykonává cestu za určitým cílem.

Po celé Británii se v druhé polovině 19. století velmi rychle zakládají stovky fotbalových klubů a započíná výstavba stadionů, které v pozdější době získají lidové označení jako chrámy. Odkaz na náboženství není náhodný, neboť posun chování diváků a fanoušků v ochozech se oproti prvopočátku tohoto sportu posunul mimo hranice sportu.

Jedním z nejúspěšnějších fotbalových klubů Anglie je již zmiňovaný FC Liverpool. Jeho domovský stadion Anfield byl postaven roku 1884. Již od počátku byl cílem tisíců fanoušků od roku 1947 pravidelné návštěvy zápasů dosahují průměru přes 40.000 diváků.

V předchozích kapitolách bylo poutnictví spojeno právě s tímto klubem, ale podobné znaky naplňují kluby i jinde po Evropě. S rozvojem komunikace a dopravy od konce 19. a

je to AC Sparta Praha a SK Slavia Praha, a další. Vyjímkou je rozšíření fotbalu do Jižní a latinské Ameriky. Zde rozvoj fotbalu je již od počátku silně spojen s křesťanstvím, které v této části světa dominuje a utváří každodennost. Fotbal byl součástí bohoslužeb jako zábavný program pro masy. I z tohoto titulu jsou stadiony nejslavnějších fotbalových klubů jižní Ameriky více než místo zábavy, ale poutní místo s duchovním rozměrem díky jemuž se mohou příchozí přiblížit k lidem, které mnozí z nich považují za Bohy.

Zásadní pro rozvoj fotbalu a jeho vnímání jako globální fenomén je globalizace, která probíhala rovnoměrně od zámořských objevů a byla velmi silně zintenzivněna v poválečné době s rychlým rozvojem osobní letecké přepravy a rozvojem mediální infrastruktury. Ta umožňovala nejen rychlou mediální propagaci fotbalu jako sportu, ale především informovala o vyjímečných výkonech hráčů a týmů jako celku. Pro lidi, kteří spatřovali a spatřují smysl bytí ve fotbalu tak naplnění jejich božstva jsou právě oni fotbalisté a víra ve svůj milovaný klub. Cílem jejich poutí jsou pak zápasy jejich celku ať už hrají kdekoliv na světě. Fotbal tímto naplňuje znaky sportovního náboženství.

Příkladem nám opět může být již zmiňovaný FC Liverpool. Tento klub pořádá díky celosvětové popularitě každoroční světové turné, z křesťanského hlediska můžeme takové turné přirovnat k putovní výstavě relikvií. O jaký fenomén se jedná svědčí 95.000¹¹ fanoušků, kteří dorazili 23. července 2013 na přípravné utkání v australském Melbourne.

Jejich před zápasový rituál, zpěv klubové hymny “You´ll never walk alone“ je projevem niterní sounáležitosti fanoušků s jejich klubem. Fotbalový poutníci, kteří vykonávají cestu na taková místa jsou pak na stejné úrovni jako náboženští poutníci.

V Československu, potažmo v České republice jako ve spoustě jiných případech nelze mluvit o sportovním náboženství. Rozvoj sportu jako celku byl od počátku silně zpolitizován, což vedlo, na rozdíl od zbytku světa ke striktní odluce víry a sportu.

Dva historicky nejslavnější fotbalové kluby, které mají zároveň nejpočetnější fanouškovské základny, AC Sparta Praha a SK Slavia Praha jsou příkladem spíše ideového působení, které bylo profilováno během socialismu. Sparta byla preferovaným, dělnickým klubem a naopak Slavia byla označována za intelektuální a vysokoškolský klub. Domácí celky proto nebyly veřejně vnímány jako božstva, ale spíše jako místa zábavy a úniku

11You´ll never walk alone [online]. [cit. 2020-01-26]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Go-jJlGd1so

od reality. I na České území pronikaly zprávy o úspěších a slávě evropských velkoklubů.

Určité skupiny lidí stejně jako jinde v Evropě začali vnímat fotbal jako fenomén, náboženství. Sametová revoluce a nabití svobody vycestovat, tak pro mnoho lidí s tímto přesvědčení znamená možnost uspokojení jejich vnitřního přesvědčení a naplnění smyslu jejich života navštívit poutní místo, to jest domovský stadion jejich klubu. Fotbalové klub je v podobné pozici jako je katolická církev v křesťanské hiearchii. Stejně jako křesťanství je druh náboženství, tak katolická církev je jen jednou z forem křesťanství. Autor zde přirovnává sport k druhu náboženství a fotbalový klub jako formu tohoto náboženství.

4.2.4 VÝVOJ OLYMPIJSKÉHO SPORTU

První celosvětovou sportovní organizací s cílem šíření myšlenek olympismu přišel francouzský baron Piere de Coubertain. Ten formuloval základní principy olympijské myšlenky v dokumentu, který je platný s jistými úpravami dodnes, je jím Olympijská charta. Jednou z možností přiblížení světu náboženství je, že se jedná o dokument srovnatelný s významem Evangelií pro katolickou církev. Zároveň stanovuje v jistém ohledu poutnická pravidla chování pro návštěvu této významné sportovně kulturní události. Tato myšlenka výrazným způsobem ovlivnila historický vývoj 20. století. První novodobé hry se konali v řeckých Aténách v roce 1896. Jejich velký úspěch dal smysl bytí velké spoustě lidí. Zrodilo se nové náboženství.

V předchozí kapitole se autor zabývá samostatnou sportovní disciplínou, fotbalem. Důvodem proč autor oddělil tato dvě novodobá náboženství je komplikovanost vztahů mezi Mezinárodním Olympijským výborem a organizacemi, které zastřešovaly fotbal, později FIFA. Ten byl zařazen do programu Olympijských her od roku 1900 do 1928 s menší odmlkou se opět zařadil na program her od roku 1936. Nutno podotknout velký význam pořadatelství nacistického Německa, kde byl fotbal velmi populární a o jeho zařazení na program měl velký zájem hlavně z propagandistického hlediska Adolf Hitler.

Původní myšlenka olympismu je založena na amatérismu, což většinou pro plně profesionální fotbal znamenalo neúčast nejlepších fotbalistů během konání této oslavy antického ideálu těla a ducha. Změna přišla se změnou ve vedení MOV, kdy byl předsedou

silnější než moc Mezinárodního olympijského výboru. Mezi mistrovstvím světa ve fotbale a Olympijskými hrami existují podobné znaky. Nejpatrnější je pořádání obou sportovních událostí ve stejné periodicitě. Liší se, ale poutnickou strukturou.

V prvopočátcích Olympijského hnutí se jednalo především o hledání antického ideálu spojení tělesné dokonalosti s lidskou duší. Vnímání tohoto ideálu se ale posunulo do oblasti, které se podle některých autorů stává novodobým náboženstvím.