Bratří, uvažujme o dobrém Pastýři, který pro spásu ovcí podstoupil smrt kříže. Ovce následovaly Pána Ss úzkostí, jsouce pronásledovány, trápeny bázní, hladem, Žízní, nemocí, pokušeními a linými
zly (srov. Jan. 10. 11, 4;KRím. S,35.)
— azato
byly od Pána odměněny Žživoteinvěčným. Jest to pro nás. služebníky Boží, velkým zahanbením, Že svatí tolik vykonali — a my, kteří se k nim jen modlime a hlásámejejich skutky, toužíme za to do
SÍCI cti a slávy.
VII.
Učenost mají provázetí dobré skutky.
-Apoštol praví: Litera zabíjí, duch pak oživuje.
(II. Kor. 3, 6.) Ti isou mrtvi podle litery, kdo žádají nabýti vzdělání jen proto, aby byli pokládáni za moudřejší ostatních, aby si získali jmění pro přátele
Sv. František z Assisi. 3
Slova svatých napomenutí:
a příbuzné. I ti řeholníci jsou tak mrtví, kteří ne
následují ducha Písma svatého, nýbrž touží po uče
nosti proto, aby mohli poučovati druhé. Za to však ti jsou oživení duchem Písma, kdo všechnu vědu a vzdělanost, kterou mají a o kterou ustHují,obětutí nejvyššímu Pánu, původci všeho dobra, a Žijí nikoliv
télesně, nýbrž dobrým slovem a příkladenn.«
VIII.
Vystříhejme se závisti!
Apoštol praví: — nikdo nemůže řící »Půnem (jest) Ježíš« leč v Duchu svatém. (I. Kor. 12. 3.)
— Jinde jest psáno: Není, kdo by činil dobré, není ani iednoho (t. j. bez pomoci milosti. Ž. 52, 4.). — Proto, kdo závidí bratru dobra. které Bůh mluví nebo působí skrze něho, rouhá se Nejvyššímu, ne
boť jemu závidí, jenž mluví a koná všeliké dobro.
IX.
O lásce k nepřátelům.
Pán dí v Evangeliu: Miluite nepřátele své, do
bře čiňte tém, kteří vás nenávidí, a modlcte se za tv. kteří pronásledují a pomlouvají vás! (Mat. 5.
44.) — Ten miluje vpravdě nepřítele, kdo se z lásky k Bohu nermoutí pro bezpráví sobě učiněné, nýbrž len proto, že tím nepřítel uráží Boha, a ukazuje mu skutky svou lásku.
X.
O mrtvení těla.
Mnozí, hřeší-li nebo trpí-li bezpráví, dávají Ča
sto vínu nepříteli nebo bližnímu. Avšak není tomu
VTIT. Závist; TX. Láska k nepřátelům: X. Mrtvení těla; X1. Iněv; NTI. Duch Boží; NITT. Trpělivost.
tak. protože každý může si podrobiti vlastního me
přítele, iimž hřeší, totiž své tělu. Proto blahosla
vený služebník, který. podmaniv si tak velikého ne
přítele, vždyici má v moci a bedlivé ho hlídá. neboť pak mu neuškodí žádný jiný nepřítel viditelný.
XI.
Nehněvejme se pro hřích druhého!
Ve sluhovi Božím nesmí nic nelibost vzbuzo
vati než hřích (t. i. jeho vlastní). Hřeší-li někdo a sluha Boží se proto rmoutí. nebo hnévá, — ovšem inimo z lásky., — hromadí sobě hněv |3oŽi pro Svou vinu. Ten jest pravým sluhou Božím, kdo se nikdy nepobuřuje ani nehněvá, nýbrž Žie spravedlivě a bez hříchu. Blažen. komu nepřebývá ničeho, kdo dává, co jest císařovo, císaři, a co jest Božího, Bohu. (Mat. 22. 21.)
XII.
O poznání Ducha Božího.
Dle toho bývá poznán shiha Boží. že má Ducha Páně, jestliže ani tělem ani duší nevyvyšuje se, pů
sobí-li v něm Pána něco dobrého. Neboť pýcha jost vždy naproti všemu dobru; jen tehdy jest v něm duch Boží, hledí-li pokládati se spíše před sebou v oúnými lidmi za nižšího.
XIII.
O trpělivosti v protivenstvích.
Trpělivost a pokoru služebníka Božího nelze oceniti z toho, dostane-li se mu pokaždé zadostuči
z*
Slova svatých napomenutí: SIV. Chudoba ducha;
nění dle jeho vůle a potřeby. Jakou však má trpěli
vost a pokoru v tom čase, kdy ti, kdo mu měli dobře učiniti, způsobí mu místo toho bezpráví, tak veliká jest a 0 nic víc.
XIV.
O chudobě ducha.
Blahoslavení chudí duchem, neboť jeciich lest království nebeské! (Mat. 5, 3.) -—Mnozí se modlí, konali církevní hodinky, mrtví a pokořují tělo, — ale jediným slovem, které se jin zdá bezprávným.
nebo pro jedinou věc. která jest jim odňata, ihned se pohoršují a zarmucují. To nejsou v pravdě »Chu
di duchem. Kdo jest vskutku chudý duchem, nená
vidí sebe, ale iné milute, 1 tehdy, když mu poličky dávají. (Srov. Mat. 5, 39.)
XV.
O pokoii.
Blahoslavení pokojní, neboť oni svnové Boží slouti budou. (Mat. 5, 9.) — Ti jsou vpravdě po
kojni, kdo ve všech utrpeních Života zachovají z lás
ky k Pánu našemu Ježíši Kristu pokoj duševní i tě
lesný.
XVI.
O čistotě srdce.
Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha vi
děti budou. (Mat. 5, 8.) — Opravdučisté srdce mají ti, kdo pohrdajíce marnostmi pozemskými, hledají statky nebeské; oni vzývají a zří bez ustání čistým srdcem a duchem Pána Boha živého a pravého.
XV. Pokoj; XVI. Čistota srdce; XVII. Pokora;
XVIII. Útrpnost; XIX.—XX. O služebníku.
XVII.
O pokoře při obdržení milostí Božích.
lahoslavený. sluha Boží, jenž se nehonosí do
brem, které mluví nebo koná Pán skrze něho více, než takovým dobrem, které působí Pán skrze jiného.
Hřešiť zajisté, kdo požaduje od bližního více, než může sám ze sebe podati Pánu.
AVIIÍ.
O útrpnosti s bližním.
Blaze tomu, kdo snáší trpělivě křehkosti bliž
ního takosjak by: sobě přál snášenu býti v podobném případě. *)
XIX.
O blahoslaveném a neblahém služebníku.
Blahoslavený služebník, jenž vrací a odevzdává všechna dobra Pánu Bohu; neboť kdo si něčeho ponechává, skrývá peníze Pána svého (Mat. 25, 18.),
a bude mu odňato i to, co myslí, že má. (Luk. 8, 18.) XX.
O pokorném služebníku Božím.
Blahoslavený služebník, jenž se nemá za lepší
ho, když jest chválen a veleben, než když jest po
kládán za bezcemného, bídného a opovrženého. Ja
kymť jest člověk před Bohem, takovým jest a ne iným. Béda řcholníku, jenž, byv povýšen, nechce 1) De la Haye spojuje dílek XVIII. a XIX.
v jeden.
Slova svatých napomenutí: AXT—XXTT. O řeholníku:
"5.. 5m©
dobrovolně sestoupiti; avšak blažený služebník, jenž byv proti své vůli poctěn, pokořule se vždy za podnoží druhých.
XXI.
O dobrém a marnivém řeholníku.
Blahoslavený řeholník, který nemá potěšení a radosti leč v posvátných řečech a dílech Božích, inmž přivádí S radostí. veselostí a plesáním lidi
k Bohu. Ale běda řeholníku, který si libuje V ře
čech prázdných a marných, jimiž podněcuje lidi k smíchu.
XXII.
O nicotném řeholníku mluvkoví.
Blahoslavený služebník, jenž nemluví proto, aby byl odměněn, jenž nevynáší na světlo všech svých záležitostí a není muohomluvným, nýbrž moudře rozváží, co má mluviti a co odpovídati. I36
da řeholníkovi, úeskrývá-li v srdci dobra, jež mu dal Pán, a neukazuje-li ho jiným jen příkladem, nybrž doufaje v odplatu, raději je svěřuje lidem než Pánu; tím již béře odměnu svou a kdo jej slyší, má Z toho věru málo užitku.
XXIII.
O trpělivosti při pokání.
Blahoslavený služebník, jenž snáší trest, na
řčení a pokárání tak trpělivě od jiného, jako od sebe.
i3laze mu, když vyslechne pokojně domluvu, uctivě poslechne, pokorně se vyzná a radostně pokání vy
koná. Blaze mu, když se nestaví ihned k obraně,
NAT. Trpělhvost; XXTV. Pokora; XXV. Láska;
NAVI. Úcta k duchovním.
ale skromné přijímá hanu a důtku za hřích i tehdy, když jest nevinen.
XXIV.
O pokoře.
Blahoslavený služebník, jenž se tak pokorně podrobuje poddaným-sobě bratřím, iako svým před
staveným a pánům. Blahoslavený služebník, který
jest vždy pod metlou pokárání. Věrný a moudrý služebník, jenž uraziv bližního, hledí sebe ztrestati uvnitř lítosti, vně vyznáním a zadostučinéním.XXV.