Osobní působnost: státní příslušník a teritorium EU

30 k jednoduchému závěru, že můžeme se snažit o unijní vnímání určitých pojmů, jejich skutečná aplikace stejně bude vždy záležet na národním posouzení.

Soudní dvůr poskytuje národním soudům určité vodítko, podle kterého „ani sui generis povaha pracovního vztahu dle národního práva, ani míra produktivity dotyčné osoby, původ prostředků, z nichž je placena odměna, ani omezená výše odměny nemá dopad na posouzení, zda osoba je pracovníkem či ne“.⁷⁹ Není neznámou, že Soudní dvůr má tendenci rozpoznat pracovníka kde jen trochu možné.⁸⁰ „Z toho vyplývá, že nezávisle na omezené výši odměny a krátké době trvání profesní činnosti není možné vyloučit, že tato činnost může být na základě celkového posouzení dotčeného pracovního poměru považována vnitrostátními orgány za skutečnou a efektivní, a dovolí tak přiznat osobě, která ji vykonává, postavení „pracovníka“ ve smyslu článku 39 ES“

[45 SFEU].⁸¹

31 se nebo poskytovat služby v kterémkoli členském státě“. Oproti tomu státní příslušníci třetích zemí mají právo na pracovní podmínky obdobné občanům Unie pouze v případě, že získali oprávnění pracovat v tomto členském státě.⁸³

Osobní působnost je tak omezena pouze na občany Unie, kteří mají právo využít volného pohybu pracovníků, a na něž se vztahují práva a výhody z toho vyplývající.

Čistě striktní interpretace příslušného článku by tedy znamenala, že nikdo jiný než občan nemůže práva volného pohybu nejen využít, ale i že ostatní příslušníky z nečlenských států Unie je možno diskriminovat v přístupu k zaměstnání a právu rovného zacházení. Taková premisa není zcela pravdivá. Vyjma občanů Unie určité právo požívají i rodinní příslušníci pracovníků, o nichž bude pojednáno dále.⁸⁴ V jejich situaci se však jedná o práva odvozená od občana Unie, kterého následují do hostitelského členského státu, a kteří poté mají právo na rovné zacházení a uplatnění na pracovním trhu daného členského státu.⁸⁵

Evropská unie má zároveň uzavřeny tzv. asociační dohody (dohody o přidružení či dohody o partnerství) s některými třetími státy vyjma Unii, v nichž může být zakotveno právo těchto třetích občanů k přístupu na pracovní trhy Unie, i když často za restriktivnějších podmínek než pro občany EU.⁸⁶ I když ne každá asociační dohoda zajišťuje přístup občana třetího státu na pracovní trh členského státu EU, ve chvíli, kdy jsou přijati na určitou pracovní pozici v daném členském státě, nalézáme zde právo na

83 Srov. čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie, 2012/C 326/02, Úřední věstník C 326, 26/10/2012 s. 391 - 407; srov. Thym, D. EU Migration Policy and its Constitutional Rationale: a Cosmopolitan Outlook. Common Market Law Review. 50/2013, s. 722.

84 Viz. Kapitola II, 5.

85 Srov. čl. 23 a 24 Směrnice 2004/38/ES.

86 Agreement establishing an Association between the European Economic Community and Turkey and the Additional Protocol, OJ C 113, 24.12.1973, p. 1–80, čl. 12 Dohody a čl. 36 až 40 Additional Protocol.

32 rovné zacházení těchto třetích příslušníků. ⁸⁷ Tyto dohody „…zavádí ve prospěch … pracovníků legálně zaměstnaných na území členského státu právo na rovné zacházení, pokud jde o pracovní podmínky, stejného dosahu, jako právo přiznané ustanovením obdobného znění státním příslušníkům členských států Smlouvou o ES, která brání omezení založenému na státní příslušnosti…“.⁸⁸

Volný pohyb pracovníků se vztahuje na země Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island a Lichtenštejnsko). Dle dohody o Evropském hospodářském prostoru je jejím cílem „podpořit trvale a vyváženě posilování hospodářských a obchodních vztahů mezi smluvními stranami za rovných podmínek hospodářské soutěže a dodržovaní těchto pravidel za účelem vytvoření stejnorodého Evropského hospodářského

87 Srov. čl. 23 Agreement on partnership and cooperation establishing a partnership between the European Communities and their Member States, of one part, and the Russian Federation, of the other part - Protocol 1 on the establishment of a coal and steel contact group - Protocol 2 on mutual administrative assistance for the correct application of customs legislation - Final Act - Exchanges of letters - Minutes of signing, OJ L 327, 28.11.1997, p. 1–69; čl. 24 Partnership and Cooperation Agreement between the European Communities and their Member States, and Ukraine - Protocol on mutual assistance between authorities in customs matters - Final Act - Joint Declarations - Exchange of Letters in relation to the establishment of companies - Declaration of the French Government, OJ L 49, 19.2.1998, p. 3–46; čl. 64 Euro-Mediterranean Agreement establishing an association between the European Communities and their Member States, of the one part, and the Republic of Tunisia, of the other part - Protocol No 1 on the arrangements applying to imports into the Community of agricultural products originating in Tunisia - Protocol No 2 on the arrangement applying to imports into the Community of fishery products originating in Tunisia - Protocol No 3 on the arrangements applying to imports into Tunisia of agricultural products originating in the Community - Protocol No 4 concerning the definition of originating products and methods of administrative cooperation - Protocol No 5 on mutual assistance in customs matters between the administrative authorities - Joint Declarations – Declarations, OJ L 97, 30.3.1998, p. 2–183.

88 Rozsudek ve věci C-265/03 Igor Simutenkov proti Ministerio de Educación y Cultura a Real Federación Española de Fútbol (2005) ECR I-02579, bod 36; Rozsudek ve věci C-438/00 Deutscher Handballbund eV v. Maros Kolpak (2003) ECR I-04135, bod 49.

33 prostoru“.⁸⁹ Aby bylo těchto cílů dosaženo, zahrnuje tato dohoda volný pohyb osob.

Volný pohyb pracovníků nalezneme v článcích 28 až 30 dohody. Jejich znění je obdobné článku 45 SFEU.

„1. Je zajištěn volny pohyb pracovníků mezi členskými státy ES a státy ESVO.

2. Volny pohyb pracovníků zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států ES a států ESVO na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jine pracovní podmínky.

3. S výhradou omezeni odůvodněných veřejným pořádkem, veřejnou bezpečnosti a ochranou zdraví zahrnuje právo:

a) ucházet se o skutečně nabízená pracovní místa;

b) pohybovat se za tím účelem volně na území členských států ES a států ESVO;

c) pobývat v některém z členských států ES nebo států ESVO za účelem výkonu zaměstnáni v souladu s právními a správními předpisy, jež upravuji zaměstnávání vlastních státních příslušníků;

d) zůstat na území členského státu ES nebo státu ESVO po skončení zaměstnání.

4. Tento článek se nepoužije pro zaměstnání ve veřejné správě.“⁹⁰

Státy Evropského hospodářského prostoru jsou povinny implementovat Směrnici 2004/38/ES.⁹¹

Ve vztahu se Švýcarskem existuje mezinárodní smlouva mezi Evropskou unií a Švýcarskou konfederací ohledně volného pohybu osob.⁹²

89 Agreement on the European Economic Area - Final Act - Joint Declarations - Declarations by the Governments of the Member States of the Community and the EFTA States - Arrangements - Agreed Minutes - Declarations by one or several of the Contracting Parties of the Agreement on the European Economic Area; OJ L 1, 3.1.1994, p. 3–522.

90 Čl. 28 Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

91 Weiss, F., Wooldridge, F. Free Movement of Persons within the European Community. second edition, Netherlands: Kluwer Law International, 2007, s. 207.

92 Agreement between the European Community and its Member States, of the one part, and the Swiss Confederation, of the other, on the free movement of persons - Final Act - Joint

34 Co se týče teritoriálního aspektu ustanovení SFEU týkající se svobody volného pohybu pracovníků se vztahují vyjma území členských států Unie a Evropského hospodářského prostoru též na Madeiru, Azory, Kanárské ostrovy, Gibraltar, Alandy, Guadeloupe, Francouzskou Guayanu, Martinik, Réunion, Svatý Bartoloměj, Svatý Martin.⁹³ Naopak se právo volného pohybu pracovníků neuplatní na území britských Normanských ostrovů, ostrova Man, Faerských ostrovů, výsostné oblasti Spojeného království Akrotiri a Dhekelia na Kypru a Grónska.⁹⁴ Určité teritoriální omezení představují i tzv. přechodná omezení volného pohybu pracovníků, o nichž bude pojednáno dále.⁹⁵

Právo Evropské unie v oblasti volného pohybu pracovníků se však vedle výše uvedeného může v některých situacích i vztahovat na občany Unie vykonávající svoji práci na jiných než výše uvedených území. Osobní působnost článku 45 SFEU byla v těchto situacích vyložena Soudním dvorem. V případu Walrave a Koch dovodil SD EU aplikaci článku 45 SFEU i na práci vykonanou za hranicemi Unie, pokud pracovní poměr byl uzavřen v Unii.⁹⁶ Dle rozhodnutí v případu Boukhalfa se právo Evropské unie v oblasti volného pohybu pracovníků aplikuje zároveň na zaměstnanecký poměr státního příslušníka členského státu, který byl uzavřen a primárně vykonáván v ne-členském státě, kde dotyčný pracovník pobýval, pokud alespoň veškeré aspekty

Declarations - Information relating to the entry into force of the seven Agreements with the Swiss Confederation in the sectors free movement of persons, air and land transport, public procurement, scientific and technological cooperation, mutual recognition in relation to conformity assessment, and trade in agricultural products; OJ L 114, 30.4.2002, p. 6–72.

93 Čl. 355 SFEU.

94 Čl. 355 odst. 5 SFEU; Srov. Weiss, F., Wooldridge, F. Free Movement of Persons within the European Community. second edition, Kluwer Law International, 2007, s. 50.

95 Viz. Kapitola II, 3.3.

96 Rozsudek ve věci 36/74 B.N.O. Walrave and L.J.N. Koch v. Association Union cycliste internationale, Koninklijke Nederlandsche Wielren Unie and Federación Española Ciclismo (1974) ECR 1405.

35 zaměstnaneckého poměru byly podřízeny právu členského státu zaměstnavatele.⁹⁷ Stejně tak, ač se volný pohyb pracovníků obecně nejčastěji vztahuje na státní příslušníky jednoho členského státu pracující pro zaměstnavatele na území jiného členského státu, je za pracovníka považován i úředník zaměstnán v hostitelském členském státě u některého z orgánů Evropské unie či mezinárodní organizace.⁹⁸

Na pracovníka se vyjma práva unijního použijí právní předpisy země, ve které je zaměstnán. V případě, že má jeho pracovní poměr vztah k více státům, použije se nařízení 593/2008 Řím I, případně Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy pro smlouvy uzavřené před 17. prosincem 2009.⁹⁹ Dle nařízení Řím I se individuální pracovní smlouvy „řídí právem zvoleným stranami v souladu s článkem 3. Tato volba však nesmí zaměstnance zbavit ochrany, kterou mu poskytují ustanovení, od nichž se nelze smluvně odchýlit podle práva, které by v případě neexistence volby bylo použito… (dle ostatních kolizních ustanovení nařízení Řím I).

(2) V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro individuální pracovní smlouvu zvoleno stranami, se smlouva řídí právem země, v níž, případně, z níž, zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle vykonává svoji práci. Za změnu země obvyklého výkonu práce se nepovažuje, když zaměstnanec dočasně vykonává svou práci v jiné zemi.

(3) Nelze-li rozhodné právo na základě odstavce 2 určit, řídí se smlouva právem země, v níž se nachází provozovna, která zaměstnance zaměstnala.

97 Rozsudek ve věci C-214/94 Ingrid Boukhalfa v. Bundesrepublik Deutschland (1996) ECR I-02253.

98 Srov. rozsudek ve věci C-411/98 Angelo Ferlini v. Centre Hospitalier de Luxembourg (2000) ECR I-08081, bod 42.

99 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6—16 ; Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Konsolidované znění), Úř. věst. C 334, 30.12.2005, s. 1—27.

36 (4) Vyplývá-li z celkových okolností, že je smlouva úžeji spojena s jinou zemí, než je země uvedená v odstavcích 2 nebo 3, použije se právo této jiné země.“ ¹⁰⁰

Provozovnou, u které je zaměstnanec zaměstnán, je dle Soudního dvora míněna tak, že „se jedná výlučně o provozovnu, která zaměstnance přijala do zaměstnání, a nikoli o provozovnu, s níž je propojen tím, že v ní skutečně vykonává práci“.¹⁰¹

Vyjma práva, kterým se řídí pracovní smlouva dle volby, se na pracovníka nadále použijí určitá práva členského státu, které by jinak bylo použitelné v případě neexistence volby, např. právo státu místa výkonu práce. Na pracovníka se použijí taková práva, jejichž dodržování je pro stát zásadní při ochraně jeho veřejných zájmů, např. jeho politického, společenského a hospodářského uspořádání.¹⁰² Tímto omezením nejen pracovníci v hostitelském členském státě požívají stejnou právní ochranu v zásadních věcech, ale i se zmenšuje rozpětí nůžek v případě vícero zaměstnanců s různou právní úpravou u jednoho zaměstnavatele.