Promotér je nezávislý dodavatel hudební produkce. Hudební kluby zpravidla najímají promotéry pro zprostředkování hudebního vystoupení. Existují promotérské firmy, které mají s kluby podepsanou smlouvu pro umožnění promotérům uspořádat koncerty pouze ve vybraném klubu. Většina promotérů je však propojena s více kluby. (Žáková & kolektiv, 2015) 1.4 Kolektivní správci autorských práv
„Kolektivní správou se rozumí plná správa majetkových práv autorských nebo práv související s právem autorským, nositelů práv k jejich zveřejněným nebo ke zveřejnění nabídnutým dílům, uměleckým výkonům, zvukovým nebo zvukově obrazovým záznamům, která je vykonávána k jejich společnému prospěchu. Účelem kolektivní správy je uplatňování a společná ochrana majetkových práv autorských a majetkových práv souvisejících s právem autorským a umožnění zpřístupňování předmětů těchto práv veřejnosti. Kolektivní správce je právnická osoba tvořená nositeli práv, která na základě uděleného oprávnění ke kolektivní správě vykonává pro tyto nositele práv jako jediný nebo hlavní účel své činnosti kolektivní správu.“
(121/2000 Sb. Autorský zákon, 2000)
V praxi tento proces vypadá tak, že interpret nebo jeho label uzavře smlouvu s kolektivním správcem, který tím přebírá zodpovědnost za kontrolu užívání díla. Pokud se dílo použije, tak za něj vybírá poplatky. Tyto poplatky jsou poté umělcům vypláceny pomocí tantiém neboli odměn. V České republice jsou v oblasti hudby tři nejvýznamnější kolektivní správci autorských práv: OSA (Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním), Intergram a DILIA (Digitální, literární a audiovizuální agentura). (OSA, 2018)
1.5 Hudební label
Hudební label neboli vydavatelství se věnuje vydávání a prodeji hudebních nosičů s nahrávkami interpretů. Label je držitelem značky a ochranné známky, dále se stará o produkci, distribuci, marketing, propagaci a prosazování autorských práv na zvuková a audiovizuální díla. Další důležitou činnost v labelu má A&R sekce. Ta se soustředí na vyhledávání nových talentů a pracuje na jejich rozvoji. Dále udržuje smlouvy s interprety a jejich manažery. (How Record Labels Work, 2003)
Hudební vydavatelství mají čtyři hlavní zdroje příjmů, mezi které patří vystoupení, reprodukce, synchronizace a distribuce. U příjmu z vystoupení plynou hudebním vydavatelům finance z veřejných vystoupení a z vysílání jimi vydaných děl spadajících pod autorská práva. Příjmy z reprodukce představují především licenční poplatky platící nahrávací společnosti za veřejnou reprodukci a distribuci skladeb, na které se vztahuje vlastnické právo. Z užívání hudebních skladeb v audiovizuálních dílech plynou hudebním vydavatelstvím příjmy za synchronizace.
Příjmy z distribuce jsou generovány prodejem zveřejněné hudby. (Žáková & kolektiv, 2011)
2 Historie hudebního průmyslu
Další kapitola teoretické části práce se věnuje především hudebnímu prostředí v undergroundové, alternativní a nemainstreamové tvorbě z důvodu následného zaměření práce na klubovou scénu, která stojí na základech undergroundové tvorby a je protikladem k scéně populární.
2.1 Před rokem 1989
V 70. letech vznikala značná část hudebních kapel, které nesměly legálně vystupovat.
Hudebníci odmítli akceptovat podmínky komunistického režimu a hráli tzv. „underground“.
Nejznámějšími představiteli undergroundu je kapela Plastic People of the Universe, která byla v době komunistického režimu úzce spojována s disidentskou komunitou známou jako Charta 77. Dalšími představiteli undergroundu byli DG 307 s vůdčím básníkem Pavlem Zajíčkem, kterému se podařilo emigrovat do USA. Později v 80. letech byla založena kapela Jasná Páka (dnešní Hudba Praha), anebo Pražský Výběr s Michalem Pavlíčkem. Tyto hudební skupiny měly od komunistického režimu zakázáno vystupovat, tak alespoň nelegálně distribuovaly své gramofonové desky. (Petrov, 2011)
Hudební kapela, která měla zájem v 70. a 80. letech legálně vystupovat, musela absolvovat tzv.
přehrávky, u kterých amatérské skupiny zpravidla dopadly neúspěšně. Aby se hudební skupiny mohly zúčastnit veřejných vystoupení, organizovaly soukromé nelegální akce, falešné svatby a další nelegální události. Komunistický nesouhlas s populární hudbou značně omezoval růst klubové scény. (Petrov, 2011)
2.2 Po roce 1989
Sametová revoluce v listopadu roku 1989 znamenala začátek nového období současné populární hudby, její institucionální základ byl transformován a privatizován. Zásadní změna byla v samotné pozici umělce, kdy najedou nebyl hlavním aspektem umělcovy identity jeho politický a společenský postoj. I když některé stále vystupující, dříve zakázané kapely, berou tyto aspekty stále v potaz. Do Československa se vracelo mnoho umělců, kteří během komunistického režimu emigrovali. Změna politického režimu přinesla restrukturalizaci právních, finančních a organizačních podmínek v populární hudbě. Nová politická situace a euforie z nastávající svobody výrazně pomohly k rozvoji klubové scény. Hlavními faktory života populární hudby začínala být média, nově vznikající soukromé kluby, hudební soutěže, festivaly, nahrávací společnosti a distributoři. Kluby zažívaly v devadesátých letech své nejbohatší časy jak v počtu návštěvníků, tak hudebních vystoupení. (Petrov, 2011)
V té době vznikl Praze klub Bunkr, který se stal nejznámějším hudebním prostorem v devadesátých letech. Bunkr byl určený zpravidla pro známější nebo zahraniční kapely, které po revoluci začaly Českou republiku vyhledávat pro zastávky během jejich evropských turné.
Dalším pražským klubem byl klub Rock Café, který je aktivním dodnes. V Plzni vznikl dodnes známý klub Divadlo Pod Lampou, finančně podporovaný přímo městem Plzeň.
V devadesátých letech bylo založeno nejvíce klubů vůbec a některé z nich jsou stále v provozu.
(Petrov, 2011)
Hlavním problémem udržení klubu byly finance. Úřady měly vysoké nároky z hlediska legislativy, platné licence, nebo i stížností na neukázněnost návštěvníků. Dalšími nově vzniklými komunikačními nástroji v oblasti hudby byly odborné hudební časopisy a necenzurované rádiové stanice. Na českém trhu je dostatek časopisů o hudbě, zakládaných po revoluci. Mezi tři nejznámější tištěné patří Report (Music & Style), Rock & Pop a nejnovější Filter. V roce 1999 začala vycházet edice amerického časopisu Rolling Stone, která ale po pár letech zanikla. (Petrov, 2011)
Po roce 1989 se staly novým fenoménem muzikály. Charakter muzikálu byl formován romantickou operou a operetou. Nejprve se objevily muzikály převzaté ze zahraničí: Bídníci (1992), Jesus Christ Superstar (1994), West Side Story (1996), Vlasy (2004) atd. Později následovaly muzikály z domácí produkce: Dracula, Monte Christo, Hamlet, Johanka z Arku a mnoho dalších. Zahraniční převzaté i domácí muzikály byly českým publikem pozitivně přijaty. Návštěvnost dosahovala v devadesátých letech několika set tisíc lidí.
Nákladová složka muzikálů sahá do vysokých čísel. Například Jesus Christ Superstar má náklady 13 milionů Kč, Dracula 24 milionů Kč a Monte Cristo dokonce až 80 milionů Kč. I přesto, že muzikály měly poměrně široké spektrum publika, patří z hlediska marketingu mezi neprofitní (na menších scénách) nebo až vysoce rizikové. Dle kritiků v České republice neexistuje kvalitní kádr muzikálových umělců schopných obstát v tradiční zahraniční konkurenci, muzikálům se věnují známí zpěváci, nebo herci doplněni kvalitnějšími tanečníky.
(Žáková & kolektiv, 2011)
Dalším důležitým směrem, který se objevil po pádu komunismu, jsou velkokapacitní show a velké letní festivaly. V socialistické éře tyto koncerty probíhaly jen v sálech o kapacitě Lucerny v Praze (cca 2500 lidí), ale pouze českých hudebních uskupení, které měly dovoleno vystupovat. Po revoluci vznikl velký zájem českého publika o dovoz hvězd ze zahraničí. První světový koncert po revoluci se konal 18. srpna 1990. Jednalo se o koncert The Rolling Stones na Strahovském Stadionu v Praze. Toto vystoupení bylo vnímáno jako potvrzení pádu komunistického režimu v Československu. Zájem o světové koncerty postupně rostl. Prostory pro pořádání koncertních hvězdných show se dodnes téměř nezměnily, nejběžnější jsou stále Praha Letná nebo O2Aréna. (Dohnalová, 2015)
Porevoluční období je charakteristické také rozmachem velkých světových hudebních festivalů. Dříve se festivaly pořádaly jen v určitém žánrovém omezení. Dnes dostali pořadatelé možnost organizovat festivaly bez jakéhokoliv žánrového i návštěvnického omezení.
V těchto letech se začalo vytvářet i mnoho festivalů v alternativní scéně. Jedním z nich je například festival Boskovice, založeným v roce 1992 pražským Unijazzem. V roce 1995 vznikly dva důležité festivaly. V Českém Brodě měl svůj první ročník festival Rock for People, který společně s festivalem Colours of Ostrava patří mezi dva největší festivaly v České republice. Na každý z nich dnes dorazí kolem 30 000 návštěvníků. Dnes již existuje veliké množství festivalů nejen na alternativní bázi. Festivaly představují hudební skupiny napříč žánry. (Žáková & kolektiv, 2011)
3 Současný hudební průmysl
Následující kapitola se věnuje popisu současných trendů hudebního průmyslu v České republice.
3.1 Vymezení odvětví dle činnosti
Abychom správně pochopili fungování hudebního průmyslu v České republice, je potřeba si nadefinovat jednotlivá odvětví. Dle činnosti lze podle Žákové a kolektiv (2011) odvětví vymezit na:
1. tvorbu;
2. produkci;
3. distribuci;
4. vzdělávání; a
5. související činnosti.
Tvorbou označujeme autorskou činnost umělců, kam mimo skládání textů a hudby zahrnujeme i studiové činnosti, tvorby hudebních klipů, audiovizuálních děl a aranžování. V oblasti produkce se jedná o interpretační výkony zpěváků, instrumentalistů, dirigentů, sbormistrů apod. Dále do produkční činnosti spadá zvuková a hudební režie, zvukový design, například k počítačovým hrám nebo k reklamě, nebo zvukové instalace. Důležitou kategorií v produkci je A&R (artist and repertoire) management, jehož hlavním úkolem je rozpoznávání hitů a vyhledávání nových talentů. Do produkce řadíme také výrobu nahrávek ve studiu, vydávání hudebních a audiovizuálních děl (AVD) a tvorbu textů a notovin k hudbě. Produkční činnost se využívá i v rámci organizace festivalů, open air koncertů, turné nebo megakoncertů. (Žáková
& kolektiv, 2011)
Dalším odvětvím je distribuce. Do distribuce řadíme především prodej audionahrávek a audiovizuálních děl, fyzických i digitálních nosičů a notovin. Další důležitou distribuční oblastí je obchod s licenčními a autorskými právy (práva autorů, nakladatelů, výkonných umělců a vydavatelů), dále booking pro živé produkce (nabídka a angažování umělců), agenturní činnost, produktový management, soutěže, festivaly, veletrhy a přehlídky. (Žáková & kolektiv, 2011)
Vzděláváním v oblasti hudby se rozumí formální vzdělávání ve školách v rámci výuky i neformální vzdělávací kurzy. Poslední odvětví nazýváme souvisejícími činnostmi, kam zahrnujeme veškeré výroby, opravy, prodeje, pronájmy s hudebními nástroji a specializovaným hardwarem (zvukové zařízení, reproduktory, mikrofony apod.) a softwarem pro tvoření zvuku, zvukové projekce a záznamu. Do těchto činností zahrnujeme i technické zajištění lokace k produkci (stavba podia, ozvučení, světelné efekty atd.). (Žáková & kolektiv, 2011)
Všechny výše zmíněné oblasti jsou na hudebním trhu velice zásadní. Celé odvětví hudebního průmyslu během posledních devatenácti let prošlo radikálním vývojem. Tento vývoj nastal převážně díky nástupu nových technologií, které měly za následek změnu konceptů managementu a celkovou dynamiku kulturního řetězce. Největším zlomovým okamžikem bylo období po roce 2009, kdy došlo ke globálnímu pokrytí vysokorychlostním internetem, tím se objevily nové cesty přímé komunikace mezi umělcem a koncovým uživatelem. Jednalo se převážně o rozšíření sociálních sítí a streamovacích zařízení (služby, které prezentují autorskou hudbu na online platformách). Zvýšil se také globální dosah samotných interpretů. Změnilo se i pole umělecké působnosti a jejich vzájemná spolupráce. (Dohnalová, 2015)
3.2 Internetové služby
Online globalizace zničila všechny bariéry, které mohly stát v cestě rozvoji jak nezávislé hudební tvorby, tak i posluchače. Díky internetovým službám má každý posluchač možnost okamžitého poslechu nově vydaných hudebních produktů. Daleko jednodušší je také sledování nových trendů. (Dohnalová, 2015)
Po roce 2009, jak je zmíněno výše, došlo k výraznému technologickému pokroku v podobě využívání internetu, který umožnil snadný přístup uživatelů k velkému objemu hudby. V České republice se tyto nové technologie začaly více využívat až v letech 2011-2013, kdy Majors (hlavní vydavatelé) začali spolupracovat s novými službami a za různých podmínek (technologické ochranné prvky, cenová politika podíly ve firmách atd.) poskytli přístup do svých hudebních katalogů. Tímto přístupem významně ovlivnili i své příjmy, které v kategorii fyzického prodeje byly klesající. (Žáková & kolektiv, 2011)
V České republice roku 2009 uzavřela OSA (Ochranný svaz autorský) a YouTube licenční ujednání o hudbě ve videoklipech, ze kterého profitovali čeští umělci a jejich zástupci. Později v letech 2011-2013 se na český trh dostaly další streamovací služby jako Spotify, Deezer,
Apple iTunes apod. V těchto letech vznikla i první česká služba Bontonline.cz provozovaná Bontonlandem, vlastníkem největší maloobchodní sítě prodejen s hudebními nosiči u nás.
(Žáková & kolektiv, 2011)
Stále se zvyšující obliba sociálních sítí zasáhla i Českou republiku. Nejpopulárnější sociální síti je Facebook, který v ČR aktivně navštěvuje necelých 6 000 000 lidí. Na Facebooku jsou registrovány všechny věkové kategorie, nejpočetnější jsou uživatelé do 45 let. Druhou sociální sítí je YouTube, který má přibližně stejný počet uživatelů jako Facebook. Důležité je zmínit Instagram, který v České republice používá více než 1 500 000 uživatelů. Sociální sítě jsou v dnešní době nejlepším a nejsilnějším nástrojem marketingu a PR. Díky rozvoji online platforem došlo k přímému spojení interpreta s posluchačem a tím klesá role hudebních vydavatelství. (Žáková & kolektiv, 2011)
3.3 Hudební vydavatelství, nakladatelství a hudební nosiče
Hudební vydavatelství a nakladatelství mají v České republice tradici už od poloviny 18.
století, kdy se začínala formovat koncertní agentáž. Od 20. století se odlišily dva sektory se specifickými manažersko-marketingovými modely správy podle klasické a populární hudby.
V té době se začínal rozvíjet gramofonový průmysl, který byl velikým zlomem pro distribuci hudby. V době socialismu existovaly tři domácí státní společnosti (Supraphon, Panton, Opus).
Firma Supraphon měla kontakty i se zahraničím, vlastnila největší lisovnu v Loděnicích, měla vybavená nahrávací studia, širokou distribuci a licenční smlouvy se zahraničím. (kolektiv autorů, 2011)
Po roce 1989 došlo k vymezení podniků Supraphonu. Nadále fungovaly lisovny (GZ Loděnice), nakladatelství notovin a knih (Editio Supraphon), byly odprodány nahrávací studia Supraphonu a oddělila se hlavní distribuční síť, která je dnes samostatnou společností jménem Panther, a.s. a maloobchodní sítí Bontonland, a.s. Supraphon byl v roce 1992 privatizován a v letech 1993 až 2008 se stalo většinovým akcionářem vydavatelství Bonton, a.s. Po privatizaci českých firem se veškerý kapitál z České republiky přesunul do zahraničí. Tento přesun byl i díky příchodu světových major labelů, které zcela ovládly český hudební trh.
(kolektiv autorů, 2011)
V současné době z českých vydavatelství drží podíl na trhu jen Supraphon, Česká muzika, Popron Music a Publishing, s.r.o. Určitě ale stojí za zmínku menší vydavatelství zaměřená na alternativnější hudební žánry, například v oblasti popu Tommü Records nebo Multisonic, a.s.
V alternativní sféře vydavatelství Indies Records, které se v roce 2006 rozdělilo na tří následnické firmy, Indies MG Records, Indies Scope Records a Indies Happy Trails. Indies pokrývá přibližně 2 % trhu. V jazzové oblasti patří k nejvýznamnějším Animal Music nebo Cube Metier. (Žáková & kolektiv, 2011)
3.4 Koncertní průmysl v ČR
Koncertní průmysl a jeho vývoj je v České republice těžké analyzovat a hodnotit, protože v podstatě neexistují žádná data zachycující vývoj a statistiky hudebních vystoupení. Jediné, z čeho lze vycházet, jsou statistiky Ochranného svazku autorského (OSA), které zachycují příjmy z živých vystoupení. Tyto příjmy můžeme vidět v položce inkaso autorských odměn z veřejného provozování a z příjmů za živá vystoupení. Každý legálně organizovaný veřejně přístupný koncert musí být pořadatelem nahlášen na OSA. Ta mu na základě výše vstupenky, kapacity klubu (návštěvnosti akce) vypočítá autorský poplatek, který je každý pořadatel povinen zaplatit. (OSA, 2018)
Od roku 2018 vybírá OSA odměny za licencované veřejné provozování i pro všechny ostatní kolektivní správce (Intergram, DILIA atd.), takže celkové meziroční výsledky v této oblasti jsou snadněji dohledatelné. V následující tabulce můžeme sledovat vývoj koncertního průmyslu v České republice dle přijatých inkas z veřejného provozování a podílu živých produkcí v letech 2014 až 2018. Jedná se o nejaktuálnější dostupná data. Výroční zpráva OSA 2019 zatím nebyla zveřejněna.
Tabulka 1: Koncertní průmysl 2014-2018; zdroj: Výroční zprávy OSA
V tabulce můžeme sledovat, že koncertní průmysl od roku 2014 stále roste, kromě roku 2015, kdy přišel pokles o 10,56 %. Vzniká stále více nových hudebních projektů, pořádá se stále více amatérských i profesionálních koncertů. (OSA, 2018)
3.5 Promotéři, promotion agentury a bookingové agentury v ČR
Každý interpret na profesionální (většinou i neprofesionální) úrovni je zastupován uměleckým agentem nebo bookingovou agenturou. Ti mají na starosti organizaci všech hudebních produkcí, turné atd. Vše probíhá ve spolupráci s promotérem nebo promotion agenturou. Ti zajištují všechny složky, které k organizaci koncertu patří, tedy zamluvení vhodného místa pro danou produkci a uzavření smlouvy s majitelem klubu nebo haly, zvukovou aparaturu, světelné techniky a personál (ten většinou řeší externí agentura). V neposlední řadě také propagaci koncertu nebo turné.
Agentury působící v České republice se rozdělují na dvě skupiny. Ty, které mají na starosti koncerty populárních celosvětových kapel hrajících v halách pro větší spektrum návštěvníků a na menší klubové agentury. Mezi tyto agentury patří například Live Nation Entertaiment, D_Smack_U Promotion nebo Charm Music. Všechny výše zmíněné agentury produkují populární kapely, jako jsou například Arctic Monkeys, Bob Dylan nebo Pixies.
Mezi agentury zaměřené na klubovou alternativní scénu patří například agentura Silver Rocket. Ti organizovali i některé větší produkce, ale spadají pod ně spíše české klubové kapely, jako jsou kapely Planety, Tomáš Palucha nebo Děti deště. (Silver Rocket - Novinky, b.r.)
Další známou booking agenturou je BumBum Satori. Jedná se o poměrně mladou bookingovou platformou založenou v roce 2010 Prokopem Holoubkem, členem alternativní skupiny MIDI Lidi. Tato agentura se na rozdíl od předešlých zabývá především bookingem kapel. BumBum Satori má velikou žánrovou rozmanitost a zastupuje rozsáhlé množství kapel alternativní scény. V současné době agentura zastupuje 69 umělců, většinou jde o české interprety, část ale tvoří i interpreti zahraniční. V agentuře pracuje celkem 7 lidí, z toho 6 agentů, kteří mají na starost domlouvání koncertů včetně honoráře a 1 asistenta starajícího se o dořešení podrobností. (Bumbum Satori, b.r.)
Dalším významným zástupcem je bookingová agentura Applause Booking, která se věnuje hlavně bookingu a managementu kapel Poletíme, Už jsme doma a Lenky Dusilové. Spolu s bookingem se věnují i produkčním a marketingovým záležitostem. Například v roce 2019 organizovali exkluzivní turné Spolu – Bittová, Dusilová, Načeva nebo projekt Monument/um, kde pomocí koncertů pomohli méně turisty navštěvovaným památkám. (ApplauseBooking » O nás, b.r.)
3.6 Kolektivní správci autorských práv v ČR
Mnoho českých hudebníků a vydavatelství čerpá peněžní prostředky za licencování jejich autorských práv. Hudební kluby při organizování živých produkcí jsou povinni nahlásit pořádanou akci ochrannému svazu autorskému (OSA), který na základě nahlášených údajů o produkci vyměří závazný licenční poplatek.
Znění autorského zákona je: „účelem kolektivní správy práv je kolektivní uplatňování a kolektivní ochrana autorských práv a dalších majetkových práv souvisejících s autorským právem a umožnění zpřístupňování předmětů těchto práv veřejnosti. Kolektivní správou je zastupování většího počtu osob, jimž přísluší autorské majetkové právo nebo majetkové právo související s autorským právem, ze zákona oprávnění k výkonu majetkových práv k dílu, nebo ze smlouvy výhradní oprávnění k výkonu práva kolektivně spravovaného pro celou dobu trvání majetkových práv a alespoň pro území České republiky s právem poskytnout podlicenci k jejich společnému prospěchu, a to při výkonu jejich majetkových práv ke zveřejněným nebo ke zveřejnění nabídnutým dílům, uměleckým výkonům, zvukovým a zvukově obrazovým záznamům, pokud není jiný než kolektivní výkon těchto práv dovolen nebo není účelný.
Zprostředkování uzavření licenční nebo jiné smlouvy není výkonem kolektivní správy. Výkonem kolektivní správy též není příležitostné či krátkodobé zastupování jiných než povinně kolektivně spravovaných práv.“ (Kačírek, 2018)
3.6.1 OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním
OSA je nejstarší, nejznámější a podle zastupovaných nositelů práv i největší kolektivní správce. Hlavní činností OSA je správa autorských majetkových práv skladatelů, dědiců autorských práv, textařů a nakladatelů ze zákona nebo na základě smlouvy, nikoliv však interpretů těchto skladeb. OSA je důležitým propojením autorů a uživatelů jejich děl. Autorům poskytuje služby spojené s výběrem a následným rozúčtováním autorských odměn (včetně zpracování dat od uživatelů). Uživatelům usnadňuje přístup k legálnímu užití hudby všech žánrů z celého světa. (OSA, 2018)
V současné době OSA na základě smluvního vztahu přímo s nositelem práv nebo se zahraniční
V současné době OSA na základě smluvního vztahu přímo s nositelem práv nebo se zahraniční