Bakalářská práce
Mapování současné klubové scény v České republice
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
Arts management
Autor bakalářské práce: Pavel Chrastil Vedoucí bakalářské práce: Ing. Daniel Šubrt Praha 2020
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Mapování současné klubové scény v ČR“
vypracoval samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury a dalších zdrojů.
V Praze dne ……… ………. Podpis
Poděkování
Rád bych poděkoval vedoucímu své bakalářské práce panu Ing. Danielovi Šubrtovi za vstřícnou spolupráci a rady při jejím zpracování. Dále bych chtěl poděkovat všem respondentům, kteří mi poskytli důvěrné informace k výzkumu.
Název bakalářské práce:
Mapování současné klubové scény v České republice Abstrakt:
Bakalářská práce se zabývá mapováním současné hudební klubové scény v České republice.
Práce se orientuje především na kluby s živou hudební produkcí. Úvodní teoretická část se věnuje vymezení základních pojmů, seznámení s hudebním průmyslem a klubovou tématikou.
V druhé části prostřednictvím dotazníkového šetření s provozovateli a majiteli klubů jsou zkoumány nejčastější realizované formy vystoupení, zaměření klubové dramaturgie a upřednostňovaných interpretů. Dále jsou v práci sledovány vybrané finanční ukazatele klubových a kulturních zařízení, návštěvnost konaných akcí v jednotlivých regionech a struktura rozpočtů hudebních klubů.
Klíčová slova:
Česká klubová scéna, hudební klub, hudební průmysl, financování
Title of the Bachelor’s Thesis:
Mapping of the contemporary club scene in the Czech Republic Abstract:
The bachelor thesis deals with the mapping of the contemporary music club scene in the Czech Republic. The work focuses mainly on clubs with live music production. The introductory theoretical part is devoted to the definitions of basic concepts, familiarisation with the music industry and club themes. In the second part, the most common forms of performances, the focus of club dramaturgy and preferred performers are examined through a questionnaire survey with managers and club owners. Furthermore, the thesis monitors selected financial indicators of clubs and cultural facilities, attendance of events in individual regions and the structure of music club budgets.
Klíčová slova:
Czech club scene, music club, music industry, funding
Obsah
ÚVOD ... 7
TEORETICKÁ ČÁST ... 9
1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ... 9
1.1 HUDEBNÍ PRŮMYSL ... 9
1.2 HUDEBNÍ KLUBY ... 10
1.3 PROMOTÉŘI ... 10
1.4 KOLEKTIVNÍ SPRÁVCI AUTORSKÝCH PRÁV ... 10
1.5 HUDEBNÍ LABEL ... 11
2 HISTORIE HUDEBNÍHO PRŮMYSLU ... 11
2.1 PŘED ROKEM 1989 ... 11
2.2 PO ROCE 1989 ... 12
3 SOUČASNÝ HUDEBNÍ PRŮMYSL ... 14
3.1 VYMEZENÍ ODVĚTVÍ DLE ČINNOSTI ... 14
3.2 INTERNETOVÉ SLUŽBY ... 15
3.3 HUDEBNÍ VYDAVATELSTVÍ, NAKLADATELSTVÍ A HUDEBNÍ NOSIČE ... 16
3.4 KONCERTNÍ PRŮMYSL V ČR ... 17
3.5 PROMOTÉŘI, PROMOTION AGENTURY A BOOKINGOVÉ AGENTURY V ČR... 18
3.6 KOLEKTIVNÍ SPRÁVCI AUTORSKÝCH PRÁV V ČR ... 19
3.6.1 OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním ...19
3.6.2 Intergram ...20
3.6.3 DILIA, divadelní, literární a audiovizuální agentura ...20
4 VYMEZENÍ PROSTORŮ S HUDEBNÍ PRODUKCÍ ... 21
4.1 VNITŘNÍ A VENKOVNÍ POŘÁDÁNÍ AKCÍ ... 22
5 VYMEZENÍ POJMU HUDEBNÍ KLUB ... 24
5.1 VYMEZENÍ SLUŽBY HUDEBNÍHO KLUBU ... 24
5.2 CHARAKTERISTIKA KLUBU ... 24
5.2.1 Prostory klubu ...25
5.2.2 Ozvučení klubu ...25
5.2.3 Provozovatelé a zaměstnanci klubu ...25
5.2.4 Dohody s interprety ...26
5.2.5 Zaměstnanci a podnikatelské činnosti klubu ...27
5.2.6 Finance klubu ...27
5.3 ČESKÁ KLUBOVÁ SCÉNA ... 28
PRAKTICKÁ ČÁST ... 31
6 MAPOVÁNÍ HUDEBNÍCH KLUBŮ ... 32
6.1 HLAVNÍ MĚSTO PRAHA ... 32
6.2 JIHOČESKÝ KRAJ... 33
6.3 JIHOMORAVSKÝ KRAJ ... 33
6.4 KARLOVARSKÝ KRAJ... 34
6.5 KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ ... 35
6.6 LIBERECKÝ KRAJ ... 36
6.7 MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ ... 37
6.8 OLOMOUCKÝ KRAJ ... 37
6.9 PARDUBICKÝ KRAJ ... 38
6.10 PLZEŇSKÝ KRAJ... 39
6.11 STŘEDOČESKÝ KRAJ ... 40
6.12 ÚSTECKÝ KRAJ ... 40
6.13 KRAJ VYSOČINA ... 41
6.14 ZLÍNSKÝ KRAJ ... 42
7 POROVNÁNÍ INDIKÁTORŮ ... 43
7.1 ZAMĚSTNANCI ... 43
7.2 DRAMATURGIE KLUBŮ ... 43
7.3 FINANČNÍ PROSTŘEDKY ... 48
7.3.1 Příjmy ...48
7.3.2 Výdaje ...50
ZÁVĚR ... 51
ZDROJE ... 52
BIBLIOGRAFICKÉ ZDROJE... 52
INTERNETOVÉ ZDROJE ... 53
ZÁKONY ... 54
SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK ... 55
SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ ... 55
SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK ... 55
PŘÍLOHY ... 56
ONLINE DOTAZNÍK ... 56
Úvod
Klubová scéna od Sametové revoluce v roce 1989 prošla zásadními změnami, které mají podstatný vliv na její současnou podobu. Zásadní změnou pro hudební kluby byla nově nabytá svoboda organizování kulturních akcí, která měla velký vliv na budoucí vývoj hudebního průmyslu. Tato bakalářská práce zkoumá současnou klubovou scénu, která na vývoj po roce 1989 úzce navázala.
Důvodů pro výběr daného tématu je několik. V první řadě práce zkoumá data, která nebyla doposud komplexně a cíleně sesbírána a mohla by být přínosem pro budoucí vývoj klubové scény. Dalším důvodem je působení autora v daném odvětví rámci profesního života. Sám jsem aktivním umělcem a hudebním promotérem. K tomu se aktivně věnuji hudební dramaturgii festivalu Budějovický Majáles a agenturní činnosti, kde zastupuji několik umělců na profesionální úrovni.
Cílem práce je zmapovat hudební klubovou scénu v České republice i s ohledem na její vývoj v minulosti. V návaznosti na cíl je práce rozdělena na teoretickou a praktickou část. V rámci uvedení do tématu teoretická část práce nejprve popisuje základní pojmy používané v rámci hudebního průmyslu. Mezi zásadní pojmy spadá například samotný hudební průmysl, hudební klub, promotéři, kolektivní správci autorských práv či hudební label. Další podkapitola teoretické části se věnuje hudebnímu průmyslu v České republice, respektive Československu.
Téma historie je rozděleno na vývoj před rokem 1989 a po roce sametové revoluci, tedy roce 1989.
Na tuto subkapitolu navazuje téma současného hudebního průmyslu v České republice a představení stěžejních aktérů jako jsou současně působící hlavní promotérské organizace nebo kolektivní správci autorských práv. Další subkapitola teoretické části popisuje možné druhy prostorů s hudební produkcí se specifickým zaměřením na hudební kluby, na které se zaměřuje praktická část práce. Tato část je zakončena výčtem zajímavých a významných klubů v rámci regionálního rozdělení České republiky.
Praktická část práce se věnuje zejména zmapování klubů s živou hudební produkcí po České republice v rámci regionů. Zkoumá zde nejvýznamnější kluby a na základě dotazníkového šetření hodnotí jejich fungování. U každého regionu je působení klubu zhodnoceno v několika oblastech jako je například obecné působení klubu, informace o zaměstnancích, fungování
dramaturgie, návštěvnost či finanční fungování klubu, tedy hlavní zdroje příjmů a výdajů klubu. Praktická část se na závěr věnuje analýze třech hlavních indikátorů, kterými jsou zaměstnanci, dramaturgie a finanční prostředky. Pomocí této analýzy hodnotí stanovené hypotézy pro praktickou část.
Teoretická část
V teoretické části jsou nejprve představeny základní pojmy hudebního průmyslu a historie klubové scény, která je popsána ve dvou podkapitolách rozdělených na dobu před sametovou revolucí a po sedmnáctém listopad roku 1989. Následuje popis současné situace klubové scény.
Další podkapitola rozebírá typy prostor s hudební produkcí. Poslední subkapitola teoretické části se věnuje tématu hudebních klubů, kterým se podrobněji věnuje i navazující praktická část.
1 Vymezení základních pojmů
Abychom se mohli zaměřit na určitá specifika klubové scény a jejich propojení se současnými hudebními trendy, je potřeba si vymezit několik základních pojmů, které se v hudebním odvětví objevují. Těmto pojmům se věnují následující podkapitoly.
1.1 Hudební průmysl
Do hudebního průmyslu řadíme hned několik komponentů, bez kterých celý průmysl nedokáže fungovat. Hlavním je umělec, který hudbu tvoří. Za umělcem stojí skupina lidí, která umělci umožňuje, aby jeho činnost byla výdělečná, legální a v neposlední řadě, aby se umělec mohl naplno věnovat své tvorbě a nemusel řešit legislativu. Důležitou roli v rámci podpůrného týmu okolo umělce je manažer, který interpreta reprezentuje a vyřizuje za něj komunikaci. Manažer je v přímém spojení s nahrávací společností, promotéry i právníky a řeší veškeré problémy, které mohou nastat. Někteří hudební umělci si neskládají vlastní texty a hudbu, takže potřebují skladatele a textaře. Většinou se jedná o jednoho člověka zaujímající obě role. Ti jsou v přímém kontaktu s vydavatelstvím, které má podepsanou smlouvu s umělcem. (Žáková & kolektiv, 2011)
Hudební vydavatelství sleduje celý proces vzniku písničky, tedy od jejího složení až po vydání.
Veškeré právní záležitosti mají na starost právníci, jelikož se v rámci hudebního byznysu obchoduje s významnými finančními prostředky. Finanční záležitosti mají na starosti účetní.
Mezi další důležité subjekty řadíme ty, kteří organizují samotný koncert (promotéři, booking agenti, hudební kluby, tour agenti), kolektivní správce autorských práv (ochranné autorské organizace), média, hudební nosiče a mnoho dalších. (Žáková & kolektiv, 2011)
1.2 Hudební kluby
Hudební klub je místo, kde se odehrává hudební vystoupení. Tato místa se mezi sebou liší velikostí, návštěvností, dramaturgií i četností vystoupení, od kterých se odvíjí i technické vybavení. Kluby jsou financovány veřejným i soukromým sektorem. Tato práce se zabývá kluby, které pořádají živá vystoupení, takže mají pro hudební produkci dostatečné technické zázemí. (Žáková & kolektiv, 2015)
1.3 Promotéři
Promotér je nezávislý dodavatel hudební produkce. Hudební kluby zpravidla najímají promotéry pro zprostředkování hudebního vystoupení. Existují promotérské firmy, které mají s kluby podepsanou smlouvu pro umožnění promotérům uspořádat koncerty pouze ve vybraném klubu. Většina promotérů je však propojena s více kluby. (Žáková & kolektiv, 2015) 1.4 Kolektivní správci autorských práv
„Kolektivní správou se rozumí plná správa majetkových práv autorských nebo práv související s právem autorským, nositelů práv k jejich zveřejněným nebo ke zveřejnění nabídnutým dílům, uměleckým výkonům, zvukovým nebo zvukově obrazovým záznamům, která je vykonávána k jejich společnému prospěchu. Účelem kolektivní správy je uplatňování a společná ochrana majetkových práv autorských a majetkových práv souvisejících s právem autorským a umožnění zpřístupňování předmětů těchto práv veřejnosti. Kolektivní správce je právnická osoba tvořená nositeli práv, která na základě uděleného oprávnění ke kolektivní správě vykonává pro tyto nositele práv jako jediný nebo hlavní účel své činnosti kolektivní správu.“
(121/2000 Sb. Autorský zákon, 2000)
V praxi tento proces vypadá tak, že interpret nebo jeho label uzavře smlouvu s kolektivním správcem, který tím přebírá zodpovědnost za kontrolu užívání díla. Pokud se dílo použije, tak za něj vybírá poplatky. Tyto poplatky jsou poté umělcům vypláceny pomocí tantiém neboli odměn. V České republice jsou v oblasti hudby tři nejvýznamnější kolektivní správci autorských práv: OSA (Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním), Intergram a DILIA (Digitální, literární a audiovizuální agentura). (OSA, 2018)
1.5 Hudební label
Hudební label neboli vydavatelství se věnuje vydávání a prodeji hudebních nosičů s nahrávkami interpretů. Label je držitelem značky a ochranné známky, dále se stará o produkci, distribuci, marketing, propagaci a prosazování autorských práv na zvuková a audiovizuální díla. Další důležitou činnost v labelu má A&R sekce. Ta se soustředí na vyhledávání nových talentů a pracuje na jejich rozvoji. Dále udržuje smlouvy s interprety a jejich manažery. (How Record Labels Work, 2003)
Hudební vydavatelství mají čtyři hlavní zdroje příjmů, mezi které patří vystoupení, reprodukce, synchronizace a distribuce. U příjmu z vystoupení plynou hudebním vydavatelům finance z veřejných vystoupení a z vysílání jimi vydaných děl spadajících pod autorská práva. Příjmy z reprodukce představují především licenční poplatky platící nahrávací společnosti za veřejnou reprodukci a distribuci skladeb, na které se vztahuje vlastnické právo. Z užívání hudebních skladeb v audiovizuálních dílech plynou hudebním vydavatelstvím příjmy za synchronizace.
Příjmy z distribuce jsou generovány prodejem zveřejněné hudby. (Žáková & kolektiv, 2011)
2 Historie hudebního průmyslu
Další kapitola teoretické části práce se věnuje především hudebnímu prostředí v undergroundové, alternativní a nemainstreamové tvorbě z důvodu následného zaměření práce na klubovou scénu, která stojí na základech undergroundové tvorby a je protikladem k scéně populární.
2.1 Před rokem 1989
V 70. letech vznikala značná část hudebních kapel, které nesměly legálně vystupovat.
Hudebníci odmítli akceptovat podmínky komunistického režimu a hráli tzv. „underground“.
Nejznámějšími představiteli undergroundu je kapela Plastic People of the Universe, která byla v době komunistického režimu úzce spojována s disidentskou komunitou známou jako Charta 77. Dalšími představiteli undergroundu byli DG 307 s vůdčím básníkem Pavlem Zajíčkem, kterému se podařilo emigrovat do USA. Později v 80. letech byla založena kapela Jasná Páka (dnešní Hudba Praha), anebo Pražský Výběr s Michalem Pavlíčkem. Tyto hudební skupiny měly od komunistického režimu zakázáno vystupovat, tak alespoň nelegálně distribuovaly své gramofonové desky. (Petrov, 2011)
Hudební kapela, která měla zájem v 70. a 80. letech legálně vystupovat, musela absolvovat tzv.
přehrávky, u kterých amatérské skupiny zpravidla dopadly neúspěšně. Aby se hudební skupiny mohly zúčastnit veřejných vystoupení, organizovaly soukromé nelegální akce, falešné svatby a další nelegální události. Komunistický nesouhlas s populární hudbou značně omezoval růst klubové scény. (Petrov, 2011)
2.2 Po roce 1989
Sametová revoluce v listopadu roku 1989 znamenala začátek nového období současné populární hudby, její institucionální základ byl transformován a privatizován. Zásadní změna byla v samotné pozici umělce, kdy najedou nebyl hlavním aspektem umělcovy identity jeho politický a společenský postoj. I když některé stále vystupující, dříve zakázané kapely, berou tyto aspekty stále v potaz. Do Československa se vracelo mnoho umělců, kteří během komunistického režimu emigrovali. Změna politického režimu přinesla restrukturalizaci právních, finančních a organizačních podmínek v populární hudbě. Nová politická situace a euforie z nastávající svobody výrazně pomohly k rozvoji klubové scény. Hlavními faktory života populární hudby začínala být média, nově vznikající soukromé kluby, hudební soutěže, festivaly, nahrávací společnosti a distributoři. Kluby zažívaly v devadesátých letech své nejbohatší časy jak v počtu návštěvníků, tak hudebních vystoupení. (Petrov, 2011)
V té době vznikl Praze klub Bunkr, který se stal nejznámějším hudebním prostorem v devadesátých letech. Bunkr byl určený zpravidla pro známější nebo zahraniční kapely, které po revoluci začaly Českou republiku vyhledávat pro zastávky během jejich evropských turné.
Dalším pražským klubem byl klub Rock Café, který je aktivním dodnes. V Plzni vznikl dodnes známý klub Divadlo Pod Lampou, finančně podporovaný přímo městem Plzeň.
V devadesátých letech bylo založeno nejvíce klubů vůbec a některé z nich jsou stále v provozu.
(Petrov, 2011)
Hlavním problémem udržení klubu byly finance. Úřady měly vysoké nároky z hlediska legislativy, platné licence, nebo i stížností na neukázněnost návštěvníků. Dalšími nově vzniklými komunikačními nástroji v oblasti hudby byly odborné hudební časopisy a necenzurované rádiové stanice. Na českém trhu je dostatek časopisů o hudbě, zakládaných po revoluci. Mezi tři nejznámější tištěné patří Report (Music & Style), Rock & Pop a nejnovější Filter. V roce 1999 začala vycházet edice amerického časopisu Rolling Stone, která ale po pár letech zanikla. (Petrov, 2011)
Po roce 1989 se staly novým fenoménem muzikály. Charakter muzikálu byl formován romantickou operou a operetou. Nejprve se objevily muzikály převzaté ze zahraničí: Bídníci (1992), Jesus Christ Superstar (1994), West Side Story (1996), Vlasy (2004) atd. Později následovaly muzikály z domácí produkce: Dracula, Monte Christo, Hamlet, Johanka z Arku a mnoho dalších. Zahraniční převzaté i domácí muzikály byly českým publikem pozitivně přijaty. Návštěvnost dosahovala v devadesátých letech několika set tisíc lidí.
Nákladová složka muzikálů sahá do vysokých čísel. Například Jesus Christ Superstar má náklady 13 milionů Kč, Dracula 24 milionů Kč a Monte Cristo dokonce až 80 milionů Kč. I přesto, že muzikály měly poměrně široké spektrum publika, patří z hlediska marketingu mezi neprofitní (na menších scénách) nebo až vysoce rizikové. Dle kritiků v České republice neexistuje kvalitní kádr muzikálových umělců schopných obstát v tradiční zahraniční konkurenci, muzikálům se věnují známí zpěváci, nebo herci doplněni kvalitnějšími tanečníky.
(Žáková & kolektiv, 2011)
Dalším důležitým směrem, který se objevil po pádu komunismu, jsou velkokapacitní show a velké letní festivaly. V socialistické éře tyto koncerty probíhaly jen v sálech o kapacitě Lucerny v Praze (cca 2500 lidí), ale pouze českých hudebních uskupení, které měly dovoleno vystupovat. Po revoluci vznikl velký zájem českého publika o dovoz hvězd ze zahraničí. První světový koncert po revoluci se konal 18. srpna 1990. Jednalo se o koncert The Rolling Stones na Strahovském Stadionu v Praze. Toto vystoupení bylo vnímáno jako potvrzení pádu komunistického režimu v Československu. Zájem o světové koncerty postupně rostl. Prostory pro pořádání koncertních hvězdných show se dodnes téměř nezměnily, nejběžnější jsou stále Praha Letná nebo O2Aréna. (Dohnalová, 2015)
Porevoluční období je charakteristické také rozmachem velkých světových hudebních festivalů. Dříve se festivaly pořádaly jen v určitém žánrovém omezení. Dnes dostali pořadatelé možnost organizovat festivaly bez jakéhokoliv žánrového i návštěvnického omezení.
V těchto letech se začalo vytvářet i mnoho festivalů v alternativní scéně. Jedním z nich je například festival Boskovice, založeným v roce 1992 pražským Unijazzem. V roce 1995 vznikly dva důležité festivaly. V Českém Brodě měl svůj první ročník festival Rock for People, který společně s festivalem Colours of Ostrava patří mezi dva největší festivaly v České republice. Na každý z nich dnes dorazí kolem 30 000 návštěvníků. Dnes již existuje veliké množství festivalů nejen na alternativní bázi. Festivaly představují hudební skupiny napříč žánry. (Žáková & kolektiv, 2011)
3 Současný hudební průmysl
Následující kapitola se věnuje popisu současných trendů hudebního průmyslu v České republice.
3.1 Vymezení odvětví dle činnosti
Abychom správně pochopili fungování hudebního průmyslu v České republice, je potřeba si nadefinovat jednotlivá odvětví. Dle činnosti lze podle Žákové a kolektiv (2011) odvětví vymezit na:
1. tvorbu;
2. produkci;
3. distribuci;
4. vzdělávání; a
5. související činnosti.
Tvorbou označujeme autorskou činnost umělců, kam mimo skládání textů a hudby zahrnujeme i studiové činnosti, tvorby hudebních klipů, audiovizuálních děl a aranžování. V oblasti produkce se jedná o interpretační výkony zpěváků, instrumentalistů, dirigentů, sbormistrů apod. Dále do produkční činnosti spadá zvuková a hudební režie, zvukový design, například k počítačovým hrám nebo k reklamě, nebo zvukové instalace. Důležitou kategorií v produkci je A&R (artist and repertoire) management, jehož hlavním úkolem je rozpoznávání hitů a vyhledávání nových talentů. Do produkce řadíme také výrobu nahrávek ve studiu, vydávání hudebních a audiovizuálních děl (AVD) a tvorbu textů a notovin k hudbě. Produkční činnost se využívá i v rámci organizace festivalů, open air koncertů, turné nebo megakoncertů. (Žáková
& kolektiv, 2011)
Dalším odvětvím je distribuce. Do distribuce řadíme především prodej audionahrávek a audiovizuálních děl, fyzických i digitálních nosičů a notovin. Další důležitou distribuční oblastí je obchod s licenčními a autorskými právy (práva autorů, nakladatelů, výkonných umělců a vydavatelů), dále booking pro živé produkce (nabídka a angažování umělců), agenturní činnost, produktový management, soutěže, festivaly, veletrhy a přehlídky. (Žáková & kolektiv, 2011)
Vzděláváním v oblasti hudby se rozumí formální vzdělávání ve školách v rámci výuky i neformální vzdělávací kurzy. Poslední odvětví nazýváme souvisejícími činnostmi, kam zahrnujeme veškeré výroby, opravy, prodeje, pronájmy s hudebními nástroji a specializovaným hardwarem (zvukové zařízení, reproduktory, mikrofony apod.) a softwarem pro tvoření zvuku, zvukové projekce a záznamu. Do těchto činností zahrnujeme i technické zajištění lokace k produkci (stavba podia, ozvučení, světelné efekty atd.). (Žáková & kolektiv, 2011)
Všechny výše zmíněné oblasti jsou na hudebním trhu velice zásadní. Celé odvětví hudebního průmyslu během posledních devatenácti let prošlo radikálním vývojem. Tento vývoj nastal převážně díky nástupu nových technologií, které měly za následek změnu konceptů managementu a celkovou dynamiku kulturního řetězce. Největším zlomovým okamžikem bylo období po roce 2009, kdy došlo ke globálnímu pokrytí vysokorychlostním internetem, tím se objevily nové cesty přímé komunikace mezi umělcem a koncovým uživatelem. Jednalo se převážně o rozšíření sociálních sítí a streamovacích zařízení (služby, které prezentují autorskou hudbu na online platformách). Zvýšil se také globální dosah samotných interpretů. Změnilo se i pole umělecké působnosti a jejich vzájemná spolupráce. (Dohnalová, 2015)
3.2 Internetové služby
Online globalizace zničila všechny bariéry, které mohly stát v cestě rozvoji jak nezávislé hudební tvorby, tak i posluchače. Díky internetovým službám má každý posluchač možnost okamžitého poslechu nově vydaných hudebních produktů. Daleko jednodušší je také sledování nových trendů. (Dohnalová, 2015)
Po roce 2009, jak je zmíněno výše, došlo k výraznému technologickému pokroku v podobě využívání internetu, který umožnil snadný přístup uživatelů k velkému objemu hudby. V České republice se tyto nové technologie začaly více využívat až v letech 2011-2013, kdy Majors (hlavní vydavatelé) začali spolupracovat s novými službami a za různých podmínek (technologické ochranné prvky, cenová politika podíly ve firmách atd.) poskytli přístup do svých hudebních katalogů. Tímto přístupem významně ovlivnili i své příjmy, které v kategorii fyzického prodeje byly klesající. (Žáková & kolektiv, 2011)
V České republice roku 2009 uzavřela OSA (Ochranný svaz autorský) a YouTube licenční ujednání o hudbě ve videoklipech, ze kterého profitovali čeští umělci a jejich zástupci. Později v letech 2011-2013 se na český trh dostaly další streamovací služby jako Spotify, Deezer,
Apple iTunes apod. V těchto letech vznikla i první česká služba Bontonline.cz provozovaná Bontonlandem, vlastníkem největší maloobchodní sítě prodejen s hudebními nosiči u nás.
(Žáková & kolektiv, 2011)
Stále se zvyšující obliba sociálních sítí zasáhla i Českou republiku. Nejpopulárnější sociální síti je Facebook, který v ČR aktivně navštěvuje necelých 6 000 000 lidí. Na Facebooku jsou registrovány všechny věkové kategorie, nejpočetnější jsou uživatelé do 45 let. Druhou sociální sítí je YouTube, který má přibližně stejný počet uživatelů jako Facebook. Důležité je zmínit Instagram, který v České republice používá více než 1 500 000 uživatelů. Sociální sítě jsou v dnešní době nejlepším a nejsilnějším nástrojem marketingu a PR. Díky rozvoji online platforem došlo k přímému spojení interpreta s posluchačem a tím klesá role hudebních vydavatelství. (Žáková & kolektiv, 2011)
3.3 Hudební vydavatelství, nakladatelství a hudební nosiče
Hudební vydavatelství a nakladatelství mají v České republice tradici už od poloviny 18.
století, kdy se začínala formovat koncertní agentáž. Od 20. století se odlišily dva sektory se specifickými manažersko-marketingovými modely správy podle klasické a populární hudby.
V té době se začínal rozvíjet gramofonový průmysl, který byl velikým zlomem pro distribuci hudby. V době socialismu existovaly tři domácí státní společnosti (Supraphon, Panton, Opus).
Firma Supraphon měla kontakty i se zahraničím, vlastnila největší lisovnu v Loděnicích, měla vybavená nahrávací studia, širokou distribuci a licenční smlouvy se zahraničím. (kolektiv autorů, 2011)
Po roce 1989 došlo k vymezení podniků Supraphonu. Nadále fungovaly lisovny (GZ Loděnice), nakladatelství notovin a knih (Editio Supraphon), byly odprodány nahrávací studia Supraphonu a oddělila se hlavní distribuční síť, která je dnes samostatnou společností jménem Panther, a.s. a maloobchodní sítí Bontonland, a.s. Supraphon byl v roce 1992 privatizován a v letech 1993 až 2008 se stalo většinovým akcionářem vydavatelství Bonton, a.s. Po privatizaci českých firem se veškerý kapitál z České republiky přesunul do zahraničí. Tento přesun byl i díky příchodu světových major labelů, které zcela ovládly český hudební trh.
(kolektiv autorů, 2011)
V současné době z českých vydavatelství drží podíl na trhu jen Supraphon, Česká muzika, Popron Music a Publishing, s.r.o. Určitě ale stojí za zmínku menší vydavatelství zaměřená na alternativnější hudební žánry, například v oblasti popu Tommü Records nebo Multisonic, a.s.
V alternativní sféře vydavatelství Indies Records, které se v roce 2006 rozdělilo na tří následnické firmy, Indies MG Records, Indies Scope Records a Indies Happy Trails. Indies pokrývá přibližně 2 % trhu. V jazzové oblasti patří k nejvýznamnějším Animal Music nebo Cube Metier. (Žáková & kolektiv, 2011)
3.4 Koncertní průmysl v ČR
Koncertní průmysl a jeho vývoj je v České republice těžké analyzovat a hodnotit, protože v podstatě neexistují žádná data zachycující vývoj a statistiky hudebních vystoupení. Jediné, z čeho lze vycházet, jsou statistiky Ochranného svazku autorského (OSA), které zachycují příjmy z živých vystoupení. Tyto příjmy můžeme vidět v položce inkaso autorských odměn z veřejného provozování a z příjmů za živá vystoupení. Každý legálně organizovaný veřejně přístupný koncert musí být pořadatelem nahlášen na OSA. Ta mu na základě výše vstupenky, kapacity klubu (návštěvnosti akce) vypočítá autorský poplatek, který je každý pořadatel povinen zaplatit. (OSA, 2018)
Od roku 2018 vybírá OSA odměny za licencované veřejné provozování i pro všechny ostatní kolektivní správce (Intergram, DILIA atd.), takže celkové meziroční výsledky v této oblasti jsou snadněji dohledatelné. V následující tabulce můžeme sledovat vývoj koncertního průmyslu v České republice dle přijatých inkas z veřejného provozování a podílu živých produkcí v letech 2014 až 2018. Jedná se o nejaktuálnější dostupná data. Výroční zpráva OSA 2019 zatím nebyla zveřejněna.
Rok
inkaso z veřejného provozování OSA + ostatní tuzemští
správci (tis.)
meziroční
rozdíl rozdíl v %
provozování pouze živé hudby (tis.)
meziroční
rozdíl rozdíl v %
2014 369 511 – – 104 636 – –
2015 334 206 -35 305 pokles 10,56 107 738 3 102 růst 2,88 2016 402 804 68 598 růst 17,03 143 383 35 645 růst 24,86
2017 424 850 22 046 růst 5,19 147 653 4 270 růst 2,89
2018 580 942 156 092 růst 2,87 166 768 19 115 růst 11,46
Tabulka 1: Koncertní průmysl 2014-2018; zdroj: Výroční zprávy OSA
V tabulce můžeme sledovat, že koncertní průmysl od roku 2014 stále roste, kromě roku 2015, kdy přišel pokles o 10,56 %. Vzniká stále více nových hudebních projektů, pořádá se stále více amatérských i profesionálních koncertů. (OSA, 2018)
3.5 Promotéři, promotion agentury a bookingové agentury v ČR
Každý interpret na profesionální (většinou i neprofesionální) úrovni je zastupován uměleckým agentem nebo bookingovou agenturou. Ti mají na starosti organizaci všech hudebních produkcí, turné atd. Vše probíhá ve spolupráci s promotérem nebo promotion agenturou. Ti zajištují všechny složky, které k organizaci koncertu patří, tedy zamluvení vhodného místa pro danou produkci a uzavření smlouvy s majitelem klubu nebo haly, zvukovou aparaturu, světelné techniky a personál (ten většinou řeší externí agentura). V neposlední řadě také propagaci koncertu nebo turné.
Agentury působící v České republice se rozdělují na dvě skupiny. Ty, které mají na starosti koncerty populárních celosvětových kapel hrajících v halách pro větší spektrum návštěvníků a na menší klubové agentury. Mezi tyto agentury patří například Live Nation Entertaiment, D_Smack_U Promotion nebo Charm Music. Všechny výše zmíněné agentury produkují populární kapely, jako jsou například Arctic Monkeys, Bob Dylan nebo Pixies.
Mezi agentury zaměřené na klubovou alternativní scénu patří například agentura Silver Rocket. Ti organizovali i některé větší produkce, ale spadají pod ně spíše české klubové kapely, jako jsou kapely Planety, Tomáš Palucha nebo Děti deště. (Silver Rocket - Novinky, b.r.)
Další známou booking agenturou je BumBum Satori. Jedná se o poměrně mladou bookingovou platformou založenou v roce 2010 Prokopem Holoubkem, členem alternativní skupiny MIDI Lidi. Tato agentura se na rozdíl od předešlých zabývá především bookingem kapel. BumBum Satori má velikou žánrovou rozmanitost a zastupuje rozsáhlé množství kapel alternativní scény. V současné době agentura zastupuje 69 umělců, většinou jde o české interprety, část ale tvoří i interpreti zahraniční. V agentuře pracuje celkem 7 lidí, z toho 6 agentů, kteří mají na starost domlouvání koncertů včetně honoráře a 1 asistenta starajícího se o dořešení podrobností. (Bumbum Satori, b.r.)
Dalším významným zástupcem je bookingová agentura Applause Booking, která se věnuje hlavně bookingu a managementu kapel Poletíme, Už jsme doma a Lenky Dusilové. Spolu s bookingem se věnují i produkčním a marketingovým záležitostem. Například v roce 2019 organizovali exkluzivní turné Spolu – Bittová, Dusilová, Načeva nebo projekt Monument/um, kde pomocí koncertů pomohli méně turisty navštěvovaným památkám. (ApplauseBooking » O nás, b.r.)
3.6 Kolektivní správci autorských práv v ČR
Mnoho českých hudebníků a vydavatelství čerpá peněžní prostředky za licencování jejich autorských práv. Hudební kluby při organizování živých produkcí jsou povinni nahlásit pořádanou akci ochrannému svazu autorskému (OSA), který na základě nahlášených údajů o produkci vyměří závazný licenční poplatek.
Znění autorského zákona je: „účelem kolektivní správy práv je kolektivní uplatňování a kolektivní ochrana autorských práv a dalších majetkových práv souvisejících s autorským právem a umožnění zpřístupňování předmětů těchto práv veřejnosti. Kolektivní správou je zastupování většího počtu osob, jimž přísluší autorské majetkové právo nebo majetkové právo související s autorským právem, ze zákona oprávnění k výkonu majetkových práv k dílu, nebo ze smlouvy výhradní oprávnění k výkonu práva kolektivně spravovaného pro celou dobu trvání majetkových práv a alespoň pro území České republiky s právem poskytnout podlicenci k jejich společnému prospěchu, a to při výkonu jejich majetkových práv ke zveřejněným nebo ke zveřejnění nabídnutým dílům, uměleckým výkonům, zvukovým a zvukově obrazovým záznamům, pokud není jiný než kolektivní výkon těchto práv dovolen nebo není účelný.
Zprostředkování uzavření licenční nebo jiné smlouvy není výkonem kolektivní správy. Výkonem kolektivní správy též není příležitostné či krátkodobé zastupování jiných než povinně kolektivně spravovaných práv.“ (Kačírek, 2018)
3.6.1 OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním
OSA je nejstarší, nejznámější a podle zastupovaných nositelů práv i největší kolektivní správce. Hlavní činností OSA je správa autorských majetkových práv skladatelů, dědiců autorských práv, textařů a nakladatelů ze zákona nebo na základě smlouvy, nikoliv však interpretů těchto skladeb. OSA je důležitým propojením autorů a uživatelů jejich děl. Autorům poskytuje služby spojené s výběrem a následným rozúčtováním autorských odměn (včetně zpracování dat od uživatelů). Uživatelům usnadňuje přístup k legálnímu užití hudby všech žánrů z celého světa. (OSA, 2018)
V současné době OSA na základě smluvního vztahu přímo s nositelem práv nebo se zahraniční partnerskou organizací spravuje práva a nabízí repertoár 3,5 milionů nositelů autorských práv z celého světa. Dle aktuálních statistik OSA pro Českou republiku má pod sebou 9 338 domácích autorů a nakladatelů. V databázi domácích skladeb je registrováno 502 276 písní.
(OSA, 2018)
3.6.2 Intergram
Intergram je nezávislá a nevýdělečná společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a audiovizuálních záznamů, která chrání jejich práva, která pramení z autorského zákona a mezinárodních smluv. Svou činnost Intergram realizuje tak, že úzce spolupracuje s profesními organizacemi a sdruženími výkonných umělců a výrobců zvukových a audiovizuálních záznamů. S umělci i výrobci uzavírá smlouvy o jejich zastoupení. K tomu, podobně jako OSA, uzavírá smlouvy i se zahraničními partnery o mezinárodní ochraně a správě práv výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů. Kromě toho podporuje rozvoj interpretačního umění v České republice. (Intergram - Nezávislá společnost výkonných umělců, 2018)
3.6.3 DILIA, divadelní, literární a audiovizuální agentura
DILIA je spolek autorů a dalších nositelů autorských práv, jejichž hlavním předmětem činnosti je zajišťování ochrany autorských práv. Základní činnosti DILIA se dělí na kolektivní správu a agenturu.
DILIA vykonává kolektivní správu autorských práv a práv související s právy autorskými, to znamená uzavírání smluv o zastupování autorských práv při výkonu kolektivní správy, uzavírání hromadných smluv s provozovateli kabelových televizí a televizními a rozhlasovými stanicemi apod. Další funkce, kterou DILIA vykonává je agenturní činnost, kde zprostředkovává uzavírání licenčních smluv na užití děl českých a zahraničních autorů.
Hlavním zaměřením jsou oblasti divadla, literatury, médií a jiných druhů užití autorských děl.
(DILIA, b.r.)
4 Vymezení prostorů s hudební produkcí
Hudebním klubem se nazývá prostor, kde se lidé setkávají s hudbou ať už je hudba primárním důvodem návštěvy nebo jen kulisou. V klubech probíhají hudební produkce, scházejí se zde komunity lidí, jejichž společným koníčkem je poslech hudby.
Dle Ondrákové (2012) lze tato místa rozdělit podle původního účelu místa následovně:
1. Hudební produkce je primárním záměrem
Místa vzniklá výhradně za účelem pořádání hudebních produkcí. Řadíme sem kluby, diskotéky a z části i kulturní domy, kde se pořádají mimo koncertů i jiné kulturní akce.
2. Hudební produkce není záměrem
Do této sekce patří místa, jejichž primárním záměrem není hudební produkce, ale někdy se této produkci dokáží přizpůsobit. Jedná se o hospody, kavárny, sportovní haly. Rovněž sem řadíme venkovní prostory jako parky, náměstí (pro městské koncerty apod.), louky (festivaly) apod.
3. Na základě živé hudby a reprodukované hudby
Živá hudba je produkována přímo na místě, nemá pevnou délku a nemusí znít na každém vystoupení jednotně. Zatímco reprodukovaná hudba je styl hudby, který je pouze puštěný a neměnný. Výjimkou jsou Djs, kteří mají předpřipravené nahrávky a na místě je pouštějí a remixují do sebe různými způsoby tak, aby nebyly v původním znění.
4. Na základě účelu nebo druhu zábavy
Hlavní účel návštěvy hudebního klubu lze rozdělit na dva druhy zábavy. Prvním účelem je tanec, kam se zahrnují diskotéky, technoparty a místa, kde návštěvníci jen tancují a baví se. Na těchto místech ve většině případů nehraje živá hudba. Druhým účelem návštěvy klubu je živá produkce. Na tyto typy akcí si lidé chodí poslechnout interprety různorodých žánrů a zatancovat si na jimi živě produkovanou hudbu.
Když shrneme tato čtyři obecná rozdělení do míst, kam lidé chodí za poslechem hudby, tak lze prostory rozdělit na:
1. Prostory, které si interpreti nebo externí promotéři pronajímají na hudební produkci, ale není to jejich primární činnost, většinou jsou to větší prostory pro populárnější interprety (kulturní domy, haly apod.).
2. Diskotéky, kam se chodí lidé „pobavit“. Většinou bývají komerčního a masivního charakteru. Návštěvníci nechodí za hudbou, protože zde neprobíhá živá produkce, pouze uměle pouštěné předem nahrané písně určené k tanci.
3. Prostředí, která slouží pro setkávání lidí (hospody, kavárny, bary apod.). V těchto místech bývá hudba pouze kulisou pro zpříjemnění atmosféry. Nevylučuje se občasná hudební produkce lákající do podniku více lidí.
4. Hudební kluby, které jsou vybaveny i primárně určeny k pořádání hudebních akcí různého typu. Lidé navštěvují kluby za účelem poslechu živé hudby. Návštěvníci bývají spojování s určitými subkulturami a ve většině případů nebývají masového charakteru.
Mezi tato místa se mohou zařadit i kavárny nesoustředěné pouze na hudbu, ale celkově na kulturní akce pořádané několikrát do měsíce. Jedná se o různorodé události jako například filmové projekce, hudební vystoupení, autorská čtení, divadla apod.
4.1 Vnitřní a venkovní pořádání akcí
Venkovní koncerty a festivaly jsou sezónní záležitostí. Pořádají se od jara do podzimu pod širým nebem. Výjimkou jsou vánoční akce typu „adventní koncert pod otevřeným nebem“
apod. Otevřené koncerty jsou kapacitně rozsáhlejší než ty vnitřní. Jelikož prostorové omezení venkovních akcí je většinou na zvážení organizátora, zisky z těchto akcí sahají do vysokých čísel. Z pořadatelského hlediska jsou venkovní akce mnohem náročnější jak na logistiku, tak na celkovou organizaci zaměstnanců i návštěvníků. Každá venkovní hudební produkce má odlišné podmínky. Jedná se zejména o nájemné, počasí, uspořádání, rozdělení prostoru pro konání akce a v neposlední řadě dramaturgie. Tyto způsoby pořádání akcí jsou vhodné především pro vystupování známých hvězd nebo pro každoroční festivaly, kde je větší množství interpretů. (Kotíková & Schwartzhoffová, 2008)
Vnitřní akce se rozdělují na dvě hlavní skupiny. První jsou koncerty významných interpretů z Čech i zahraničí, jejichž koncerty jsou pořádány ve velkých sálech divadel, sportovních halách nebo koncertních síních. Náročnosti a zisky jsou srovnatelné s pořádáním venkovních festivalů nebo otevřených koncertů.
Druhou skupinou jsou koncerty pořádané v hudebních klubech. Hudební kluby jsou převážně multižánrového charakteru, přesahuje tedy veliká rozmanitost hudebních žánrů a stylů. Některé kluby slouží z menší části i jako kina nebo divadla. Jedním z nejdůležitějších prvků klubů je provozování baru, který je ve většině klubů i hlavní složkou příjmů.
Kluby lákají návštěvníky dvojího charakteru. První skupina návštěvníků chodí do klubu kvůli atmosféře, která v místě panuje. Chtějí tam trávit svůj volný čas podobně jako v hospodě, baru nebo restauraci. Jedná se o skupinu pravidelných zákazníků, které k návštěvě láká samotný klub a hudba, která v něm hraje. Druhým charakterem návštěvníků jsou lidé, které motivuje k návštěvě klubu vystoupení oblíbených interpretů a není důležité místo, kde se koncert koná.
(Kotíková & Schwartzhoffová, 2008)
5 Vymezení pojmu hudební klub
Specifické postavení má s ohledem na zaměření této práce hudební klub. Slovo „klub“ ve svém významu zahrnuje něco rodinného a společného. Stejně tak lze tímto slovem vyjádřit určitý druh koníčku nebo zájmové aktivity (filmový klub, sportovní klub atd.). Hudební klub můžeme definovat jako místo, kde se scházejí různé generace, subkultury a typy lidí s jedním společným koníčkem, kterým je poslech hudby.
Klubová scéna je alternativa k populární hudbě, která má silný vliv na mladou generaci, která již od revoluce pro sebe hledá modely alternativních hodnot a spíše odmítá mainstreamovou hudbu. Tyto hodnoty mladá generace nalézá v hudbě, která má vyústění právě v hudebních klubech nebo na hudebních festivalech. Hudba se ve formě různých provedení stala projevem revolty mladých generací. (Hermansky & Novotná, 2011)
5.1 Vymezení služby hudebního klubu
Produkt, který hudební kluby nabízejí svým návštěvníkům má charakter audiovizuální služby.
Bednář (2002) definoval službu jako činnost, kterou může jedna strana nabídnout druhé, je naprosto nehmatatelná a nevytvoří žádné nabyté vlastnictví. Její realizace může, ale nemusí být spojena s fyzickým výrobkem.
Dle Bednáře (2002) se rozlišují čtyři kategorie nabídky služeb:
1. hmatatelné zboží bez výskytu služeb;
2. hmatatelné zboží s doprovodnými službami – k produktu je poskytnuta služba pro zvýšení efektivnosti (například dovážka jídla);
3. hlavní služba s doprovodnými výrobky a službami – do této kategorie řadíme hudební kluby, které k hlavní službě audiovizuálního zážitku nabízejí návštěvníkovi i občerstvení, šatnu a další služby; a
4. pouze služba – služby, které nemají doprovodný výrobek (terapie, poradenství).
5.2 Charakteristika klubu
Hudebním klubem se rozumí veřejná nebo soukromá instituce, jejíž hlavní podnikatelskou činností je produkce živé hudby. Klub nabízí svým zákazníkům službu v podobě audiovizuálního zážitku. Prostor k této produkci může být buď pronajatý nebo vlastní a je
potřeba, aby byl vybaven ozvučovací aparaturou. Dramaturgie klubů probíhá v podobě vystupujících interpretů.
Nezbytnou součástí hudebního klubu je restaurační část, tedy provoz baru, ze kterého má klub většinu svých příjmů. Hudebními kluby nejsou restaurace nebo hospody, kde se příležitostně odehraje hudební vystoupení. Návštěvníci klubů jsou děleni nejen z hlediska hudebních žánrů, které mají v oblibě, ale také se rozlišují i z demografického hlediska, kde záleží na bydlišti, věku, příjmu apod. (Behr, 2015)
5.2.1 Prostory klubu
Důležitým faktorem pro funkčnost a návštěvnost klubu je zvolení správné lokace a jeho prostor. Lokaci klubu má na starost většinou management klubu. Klub by měl být lokalizován v místě, kde je dostatečná základna návštěvníků, a také snadná dostupnost veřejnosti. Prostor klubu by měl odpovídat kapacitním nárokům, které by měly být přizpůsobeny i populaci místa, hygienickým předpisům, nárokům na zvukovou izolaci a také dostupnosti rozvodných sítí.
Dalším důležitým faktorem klubu je vzhled, který významně ovlivňuje atmosféru v klubu.
Atmosféra má ve většině klubů obrovský vliv na návštěvnost a popularitu. (Behr, 2015) 5.2.2 Ozvučení klubu
Každý klub by měl disponovat vlastní aparaturou, která slouží k ozvučení klubu. Existují i možnosti pronajmutí aparatury od specializované firmy. Tyto služby jsou ale vysoce nákladné a většinou nekorespondují s dlouhodobým charakterem nájmu. Zvuková aparatura je zásadním činitelem ovlivňujícím návštěvnost a zároveň i významnou majetkovou položkou. Zvuk, který vychází z aparatury, tvoří první dojem z živého koncertu. (Behr, 2015)
5.2.3 Provozovatelé a zaměstnanci klubu
Kromě managementu, který má na starosti řízení klubu, jsou důležitou součástí klubu také zaměstnanci. Ti jsou pro hudební klub stejně důležití jako pro jakýkoliv jiný podnik.
V hudebních klubech většinou nejsou zaměstnáni lidé na hlavní pracovní poměr (HPP), protože se většinou majitelům z finančního hlediska nevyplatí zaměstnávat lidi na HPP.
V klubech jsou převážně zaměstnanci pracující na dohodu o provedení práce (DPP), dohodu o pracovní činnosti (DPČ) nebo další brigádníci. Speciální kategorií zaměstnanců v klubech jsou externí pracovníci (OSVČ). (Druhy pracovních poměrů, b.r.)
Každý podnik potřebuje zvukového technika (slangově „zvukaře“), který ovládá zvukovou aparaturu. Zvukový technik může být buď externí, kterého si klub najímá na určité pořádané akce, nebo přímo klubový zaměstnanec, kterému nezáleží, jakého interpreta jde ozvučit.
Existuje ještě výjimka, kdy kapela má zvukaře vlastního. (Reed, 2018)
Mezi další zaměstnance řadíme pracující na baru (barman, kuchař, servírka apod.), osobu prodávající a kontrolující vstupenky, osoby provádějící úklid prostor (pokud úklid neprovádějí výše zmínění zaměstnanci), případně osobu obsluhující šatnu. Některé kluby kromě výše zmíněných zaměstnávají pomocníky pro vystupující (slangově „bedňáky“), kteří interpretům pomáhají nosit věci a jsou k ruce, kdyby bylo potřeba cokoliv udělat. (Reed, 2018)
Vystupující umělci nejsou zaměstnanci klubu, ale jsou externě najímáni za účelem provádění služby neboli představení. Interpreti jsou hlavní motivací, proč návštěvníci do klubů chodí a jsou schopni zaplatit vstupenku. Klub může být zaměřený na jeden určitý žánr nebo ve svých prostorách může přivítat skupiny různorodých hudebních směrů, známé i neznámé umělce. Od známosti umělců a jejich oblíbenosti se odvíjejí i ceny vstupného. Na populárnější interprety je vstup dražší, protože ze vstupu se musí pokrýt vyšší náklady na koncert. (Reed, 2018) 5.2.4 Dohody s interprety
Součástí každého klubu je dramaturg, který má na starosti kompletní program a komunikaci s interprety. Během akce nemusí být vždy přítomen. Veškerou zodpovědnost za bezproblémový průběh a následné vyplacení interpretů má na starosti stagemanager. S každým interpretem je domluvena cena za vystoupení, která nemusí být vždy fixní. Používá se několik základních způsobů kontraktů s interprety:
1. Fixní honorář – neboli garance, což je neměnná cena interpreta bez ohledu na návštěvnost koncertu, která je vyplacena po odehrání vystoupení buď peněžně nebo převodovou transakcí. Garance by měla pokrýt veškeré výdaje umělce.
2. Fixní honorář + provize z prodeje vstupenek – garance a k ní připočteny předem domluvené procentuální provize z příjmů vybraných na prodeji vstupenek. Výše provize se pohybuje mezi 60 % a 80 %.
3. Pouze provize z prodeje vstupenek – samotné procentuální provize z příjmů vybraných na prodeji vstupenek bez nároku na garanci.
4. Pronajmutí klubu interpretem nebo externím promotérem – majitel klubu za předem dohodnutou cenu pronajme svůj prostor interpretovi nebo promotérovi, který řeší všechny náležitosti samostatně (Mortimer et al., 2010)
5.2.5 Zaměstnanci a podnikatelské činnosti klubu
Ekonomika kulturního zařízení se pojí s několika podnikatelskými činnostmi a druhy podnikání. Z podnikatelského hlediska se provozovatelé kulturních prostor dělí na fyzické osoby (OSVČ) a právnické osoby (s.r.o., o.p.s., zájmové spolky). Fyzickou osobou se rozumí člověk, který podniká na základě živnostenského oprávnění. Právnická osoba znamená sdružení osob nebo majetku s vlastní právní subjektivitou. Zvláštní kategorií jsou neziskové organizace. Tyto organizace nejsou založeny za účelem zisku, většinou se jedná o zájmová sdružení nebo obecně prospěšné společnosti, které čerpají finanční prostředky z veřejných zdrojů. (Podnik a podnikání – ekonomie | Studijni-svet.cz, b.r.)
Podnikatelské činnosti provozovatelů kulturních zařízení se skládají z několika druhů činností.
Hlavní činností jsou veškeré funkce týkající se pořádání kulturních akcí. Vedlejší doplňkovou činností rozumíme provoz hostinské činnosti, která je důležitou složkou pro provoz klubu.
Další činností je prodej reklamy, případně pronájem prostor.
5.2.6 Finance klubu
Obecně dle podnikové ekonomiky se výnosy a náklady dělí na provozní, finanční a mimořádné.
Mezi provozní výnosy jsou zařazovány tržby za vlastní výkony (výrobky a služby) a zboží.
Naopak k nákladům se řadí náklady za materiál, služby (opravy), osobní náklady (mzdy) nebo poplatky. Do skupiny finanční, ať už se jedná o náklady nebo výnosy, spadají úroky, bankovní poplatky, dividendy apod. Do třetí skupiny s názvem mimořádné se řadí manka, škody atd.
(Hyršlová & Klečka, 2008)
Druhy výnosů i nákladů kulturních zařízení navazují na podnikatelské činnosti klubů. Každý hudební klub má dvě hlavní složky příjmů. První je z prodeje vstupenek a druhou složkou se počítá hostinská činnost. Důležitým doplňkovým příjmem, který ale není nezbytnou součástí, bývají veřejné zdroje a sponzoring. O finance z veřejných zdrojů je třeba včas žádat a vyhovět podmínkám daného dotačního programu. I z toho důvodu ne každý klub tuto finanční podporu získá. Dalšími příjmy provozovatelů může být pronájem vlastních klubových prostor na různé akce, které nejsou pořádáné klubem samotným (firemní akce, koncerty pořádané externím promotérem atd.). U některých firem tyto příjmy nenajdeme, protože své prostory nepronajímají. (Dines & Hunter, b.r.; Hyršlová & Klečka, 2008)
Výdaje klubů se vztahují k jednotlivým druhům podnikatelských činností a dělí se na tři základní kategorie. První kategorií jsou výdaje za služby, kam ve většině případů jsou zahrnuty
i honoráře umělců, ale není to pravidlem. Bezvýhradně jsou do této kategorie zahrnuty výdaje na zaplacení zvukového technika a propagace akce včetně tisku a výlepu plakátů a propagace na sociálních sítích. Druhá kategorie se týká hostinské činnosti, kam je zahrnut nákup zboží pro provoz baru. Tato sekce zahrnuje veškeré zboží nabízené návštěvníkům. Poslední kategorií jsou osobní náklady, kde jsou zahrnuty mzdy zaměstnanců, zdravotní a sociální pojištění zaměstnance a ostatní výdaje, kterými jsou například autorské poplatky (OSA, Intergram).
(Divadlo Pod Lampou, 2018; Hyršlová & Klečka, 2008) 5.3 Česká klubová scéna
Jak již bylo zmíněno v minulých kapitolách, česká klubová scéna si prošla za posledních třicet let velkými změnami. V období socialismu byla alternativní hudba spojována s odporem k režimu, subkulturami, revoltou a svobodou. Ovšem ihned po roce 1989 se klubová scéna začala rozšiřovat mezi lidi vysokou rychlostí. Nabrala silné popularity, vznikalo mnoho nových kapel a dříve zakázané kapely mohly začít veřejně a legálně vystupovat. V té době na koncerty chodilo nejvíce lidí, i když interpreti i celkové hudební produkce byly neprofesionální.
Hudební vystoupení pomalu začínala zvyšovat svou kvalitu a z amatérských interpretů se postupně stávali profesionálové. Scéna zároveň nabírala na komercionalizaci a celkově se snažila více přiblížit západním normám, převážně USA a Velké Británii. Napodobování západní scény k nám přinášelo negativní aspekty, díky nimž docházelo k takzvané erozi hudební identity. K růstu tohoto trendu přispívají i české hromadné sdělovací prostředky, které díky vysokému zájmu o reklamu poskytují prostor hlavně nadnárodním subjektům, a tak v hlavních vysílacích časech je dána přednost výdělečným světovým hitům zaručujících vyšší poslechovost u masového publika. (Článek „Jaký je váš názor na českou hudební identitu?" - Blog | Bandzone.cz, 2011)
Z hlediska sektoru veřejného financování živé hudby a celkově kultury platí, že z celkového hospodářského rozvoje společnosti bývá stále tím méně výnosným. Naopak reálné mzdy i náklady na technické zprostředkování stále rostou. Každým rokem náklady na hudební produkci vzrůstají, ale ceny vstupenek zvyšovat nelze. Pořadatelé v kultuře silně usilují o veřejné finance, aby jejich hudební produkce měly stále vysokou návštěvnost. (Dines &
Hunter, b.r.)
Dalším důležitým faktorem české klubové scény je vyšší nabídka než poptávka. Na české scéně v současnosti existuje obrovský počet interpretů všech nejrůznějších žánrů, od amatérů až po
profesionály. Podle statistik Bandzone.cz, který slouží jako databáze českých interpretů, klubů i fanoušků, bylo v první polovině roku 2020 registrováno 44 046 skupin, z toho je aktivní přibližně polovina. Zbylá polovina buď ukončila svou působnost, nebo byla jen jednorázovým projektem. Registrovaných skladeb v databázi Bandzone.cz bylo v první polovině roku 2020 306 699. Bližší statistiky Bandzone.cz nikde nezveřejňuje, ovšem dle Michala Nováka, zakladatele serveru Bandzone.cz, se do serveru registruje v průměru 5 interpretů za jeden den.
To je průměrně 1 825 interpretů za rok. Z těchto dat se potvrzuje fakt, že na české scéně je mnohem více nabídek než poptávek. (Bandzone.cz, b.r.)
Česká hudební scéna napříč regiony obsahuje široké spektrum hudebních klubů. V České republice neexistuje přesná evidence míst s hudební produkcí. Statistika webového serveru Bandzone.cz uvádí celkem 2116 prostor, jenž mají spojitost s hudbou. Tato databáze je zcela nepřesná, jelikož jsou do ní zahrnuty všechny typy prostor s jakoukoliv hudební produkcí, ať už se jedná o reprodukování hudby, nebo živé produkce (noční bary, kulturní domy, hudební kluby, koncertní sály apod.). Bandzone.cz do své evidence řadí i prostory, které už několik let nejsou aktivní. (Bandzone.cz, b.r.)
Server Sound-Czech eviduje celkem 75 objektů s hudební produkcí. Počet hudebních prostor serveru Sound-Czech a Bandzone se naprosto liší. Server Sound-Czech eviduje prostory pouze s živou hudební produkcí, z tohoto důvodu lze považovat jejich adresář za přesnější a korelující s tématem. Sound-Czech server eviduje v průměru 5,4 prostorů s hudební produkcí na jeden region. (Adresář - Sound Czech, 2020)
Na pražské hudební scéně stojí za zmínku klub Rock Café vyznačující se svou dlouholetou činností, která má své počátky v období po Sametové revoluci. Dalším takovým klubem je Chapeau Rouge zaměřující se hlavně na turisty. Pro tuto cílovou skupinu pořádá nejen živé produkce, ale i reprodukovanou hudbu. V rámci jihočeské klubové scény se stal nejznámějším klubem českobudějovický Velbloud Music bar. Svým návštěvníkům nabízí možnost poslechnout si interprety z celého světa. Z Jihomoravského kraje stojí za zmínku brněnský klub Melodka, který vznikl již před Sametovou revolucí a dodnes aktivně působí. V zastoupení Karlovarského kraje je uveden klub RC Morisson, v tomto kraji označován za nejpopulárnější.
Jako další důležitý regionální klub lze označit vcelku mladý klub Továrna z Královehradeckého kraje. Královehradecký kraj disponuje velmi malým počtem hudebních klubů, tudíž si nový klub našel poměrně rychle svou klientelu. V Libereckém kraji se nenachází příliš aktivních prostor nabízejících řádnou živou produkci. Ovšem dobře si vede klub Na
Rampě v Jablonci nad Nisou, který organizuje koncerty napříč všemi žánry. Moravskoslezský kraj zastupuje klub Barrák. Tento klub řadíme mezi nejpopulárnější kluby České republiky, kde vystupují celorepublikově i světově známí interpreti. Z Olomouckého kraje je nejznámějším klubem olomoucký Bounty Rock Café nebo S-klub. S-klub se soustředí na hudební produkce pro větší počet návštěvníků. Mimo krajské město neoplývá Olomoucký kraj velkým počtem hudebních klubů.
Naopak Pardubický kraj se zdá být klubově rozmanitý, např. M-klub ve Vysokém Mýtě, jenž svou produkcí dává možnost vystoupit všem žánrovým kategoriím, nebo pardubická Žlutá ponorka, která s proslavila hlavně díky kapele Vypsaná Fixa. V Plzeňském kraji se nachází jeden z nejpopulárnější klubů nesoucí název Divadlo Pod Lampou, a to přímo v krajském městě, které je proslulé širokou podporou z veřejných zdrojů přímo od města Plzeň. Ve Středočeském kraji je malé množství kulturních objektů, lze uvést klub Auto da Fé v Kladně pořádající mimo hudební vystoupení také amatérská divadla. V Ústeckém kraji jsou populární dva hudební kluby, teplický klub Knak a La Garage Noir v Děčíně. V Kraji Vysočina stojí za zmínku klub Sklep v Pelhřimově, v němž vystupují převážně alternativní interpreti.
V posledním uvedeném kraji, Zlínském, proslul převážně díky filmové škole v Uherském Hradišti populární klub Mír.
Praktická část
Praktická část bakalářské práce se věnuje mapování současné klubové scény v České republice.
Použitá data vychází z internetového dotazníku, který byl rozeslán do klubů či vyplněn během telefonátu s majiteli nebo provozovateli jednotlivých klubů v daných regionech. Z každého regionu dotazník vyplnili minimálně čtyři respondenti. Počet respondentů se odvíjí od četnosti hudebních klubů v daných regionech, celkem se podařilo získat odpovědi od 66 provozovatelů.
Jednotlivé podniky dotazník vyplnily pod podmínkou zachování anonymity. Velké kluby s kapacitou v řádech tisíců do dotazníkového šetření nebyly zahrnuty.
Dotazník se skládal z jednotlivých sekcí týkajících se veřejných i interních informací o provozování hudebních klubů. První sekce obsahuje základní informace o klubu – především v jakém regionu je klub provozován, jeho dramaturgické zaměření a v neposlední řadě také informace o kapacitě a návštěvnosti. Druhou sekci tvoří otázky na přímý provoz klubu, kam jsou zařazené informace o zaměstnancích (HPP, DPČ, DPD a OSVČ), průměrný počet akcí měsíčně, otázky ohledně dramaturgie, návštěvnosti a žánrového zaměření klubu.
Poslední částí je finanční sekce, která bude zaměřena na příjmy a výdaje klubu. Nejprve jsou zkoumány příjmy a procentuální obsazení jednotlivých příjmových složek. V druhé části pak složky s nejvyšším podílem na výdajích klubu a procentuální obsazení jednotlivých složek.
Pro zpracování praktické části byly stanoveny tyto hypotézy:
1. Největší podíl zaměstnanců v hudebním průmyslu zastupují osoby samostatně výdělečně činné.
2. Návštěvnost koncertů zahraničních interpretů je v Praze mnohem vyšší než v ostatních regionech.
3. Nejčastějším modelem kontraktu mezi klubem a interpretem je fixní honorář.
4. Největším příjmem hudebních klubů je hostinská činnost.
Použité zkratky:
- HPP – hlavní pracovní poměr - DPP – dohoda o provedení práce - DPČ – dohoda o pracovní činnosti
- OSVČ – osoba samostatně výdělečně činná
6 Mapování hudebních klubů
Následující kapitola mapuje nejvýznamnější kluby po celé České republice s ohledem na zastoupení v jednotlivých regionech. V rámci jednotlivých regionů jsou mimo jiné zanalyzovány výstupy dotazníkového šetření.
6.1 Hlavní město Praha
V hlavním městě Praha byly získány odpovědi od šesti respondentů, z nichž pět nemá pevně vymezené žánrové zaměření. Kapacita i počet zaměstnanců se u každého klubu liší. Pražské kluby preferují zaměstnance na DPČ/DPP, kterých je průměrně sedm na jeden klub. Co se týká zaměstnanců na hlavní pracovní poměr, ti společně s externími pracovníky vycházejí v průměru pět zaměstnanců na jeden klub. Pět klubů ze šesti má otevřeno i mimo pořádané akce, i když průměrný počet akcí za jeden měsíc je sedmnáct.
Nejčastějším způsobem výběru interpreta je buď poptávka po daném interpretovi vycházející ze samotného klubu, nebo nabídka vycházející od agenta, který interpreta zastupuje. V Praze jsou pořádány koncerty alternativní i populární hudby. Z hlediska žánrového zaměření a návštěvnosti je v Praze nejoblíbenější alternativa indie a rock. Silnou návštěvnost má v pražských klubech také elektronika, hip-hop a pop music. V Praze respondenti evidují nejvyšší návštěvnost u zahraničních interpretů, kterým zároveň dávají přednost a snaží se jimi vyplnit co nejvíce bodů programu. Nejčastějšími kontrakty s interprety je provize z prodeje vstupenek nebo fixní částka jako garance a provize z prodeje vstupenek navíc při překročení určité částky utržené za předprodej.
V oblasti finančních zdrojů bylo zjištěno, že pět ze šesti klubů čerpá finance pomocí dotací.
Jeden klub využil příspěvky od ministerstva kultury, tři získali městské dotace a jeden klub kombinaci dotace města i ministerstva kultury. Nejvyšší podíl z celkových příjmů zastupuje hostinská činnost, která generuje přibližně 50 % příjmů. Druhým nejvyšším příjmem jsou prodeje vstupenek, které dosahují necelých 30 % z celkových příjmů podniku. Ostatní část příjmů tvoří dotace a sponzoři. Nejvyššími výdaji klubu jsou výdaje na materiál a výdaje za služby. Oba zmíněné výdaje se pohybují kolem 40 % z celkových výdajů. Poslední výdajovou složkou jsou osobní náklady.
