Dvě nej silnější strany v Makedonii vstupovaly do voleb v roce 2002 v rámci předvolebních koalic. VMRO-DPMNE uzavřela koalici s Liberální stranou (LP) a SDSM přišla s širokou koalicí pod názvem Za jednotnou Makedoni, v které bylo celkem deset politických subjektů.6 Vítězství sociálních demokratů nebylo žádným překvapením zvláště v souvislosti s řadou korupčních skandálů představitelů vlády, chudobou, vysokou nezaměstnaností a celkovou nespokojeností s vládou koalice vedené VMRO-DPMNE.7 Pravice musela uznat porážku a odejít na následující volební období do opozice. Následující tabulka přináší celkové volební výsledky roku 2002.
Tabulka č. 8: Výsledky voleb 2002
Politická strana % hlasů mandáty VMRO-DPMNE
25,06 33
LP
SDSM 41,62 60
LDP
DPA 5,36 7
DUI 12,2 16
PDP 2,28 2
SPM 2,18 1
NDP 2,22 1
ostatní 9,08
-Zdroj: http://www.electionguide.org/results.php?ID=459
SDSM se svými předvolebními partnery obsadily přesně polovinu křesel v parlamentu (60). К získání většiny a sestavení fungující vlády tak potřebovala spojenectví s jednou z albánských politických stran. Tou se nakonec stala DUI, která se ideologicky profilovala jako sociálně demokratická a měla tak к SDSM blíž než pravicová DPA.
Během volebního období 2002 až 2006 došlo к obměně vlád, ale vždy ve složení SDSM, LDP a DUI. Středolevým vládám se podařilo implementovat Ohridské dohody a po letech ekonomické krize nastartovat ekonomický růst. Nízká životní úroveň a vysoká
6 LDP, strana dělnicko-zemědělská, křesťansko-sociální, zelení a pět politických stran reprezentující národnostní a etnické menšiny v Makedonii:Bosňáky, Romy, Srby, Turky a Vlaše.
7 Rosůlek, P. (2002). Volební kampaň v Makedonii: Příliš mnoho skandálů. Mezinárodní politika, vol. 26, no. 11 , s. 18.
8 Rosůlek, P. (2003). Vládní koalice v Makedonii (1991- 2002). Politologická Revue, n o.l, s. 113.
míra nezaměstnanosti však zůstala i nadále velkým problémem.9 To se opět odrazilo i ve voličských preferencích a z předvolebních průzkumů v roce 2006 vyplývalo, že vede opoziční VMRO-DPMNE.
V pořadí již šesté volby se uskutečnily 5. července 2006 a zaznamenaly dosud nejnižší volební účast, pouhých 56%.10 Výsledek voleb potvrdil předvolební průzkumy,
tedy vítězství VMRO-DPMNE. Jako v předchozích volbách utvořila VMRO-DPMNE koalici s LP a dalšími malými subjekty, stejně jako SDSM, která šla do voleb opět v koalici Za jednotnou Makedonii. Předvolební koalici utvořily i dvě albánské politické strany, DUI společně s PDP.
Tabulka č.9: Výsledky voleb v roce 2006
Politická strana % hlasů mandáty VMRO-DPMNE
32,5 45
LP
SDSM 23,31 32
LDP
DPA 7,5 11
DUI 12,12 17
PDP
NSDP 6,04 7
VMRO-NP 6,09 6
DOM 1,85 1
PEI 1,2 1
ostatní 8,96
-Zdroj: http://www.electionguide.org/results.php?ID=459
Po volbách 2006 si dvě hlavní makedonské politické strany znovu vyměnily pozice. VMRO-DPMNE sestavila vládu se svými předvolebními partnery a dále s Novou sociálně demokratickou stranou (NSDP)11 a albánskou DPA.12 SDSM sLDP musela odejít do opozice. Úspěšné byly i albánské strany, které dohromady získaly 28 mandátů, což je nejvyšší počet ze všech dosavadních voleb.13 Do parlamentu se ale dostala i řada nových subjektů, které nemusely překonávat žádný volební práh. Mezi ně patří již zmiňovaná NSDP, dále Vnitro make donská revoluční organizace- Strana lidová
9 Rosůlek, P., Kaczorowski, M. (2006). Makedonie po parlamentních volbách. Mezinárodní politika, vol.30, no. 10, s.22.
10 Tamtéž, s.21.
11 ta vznikla odštěpením od SDSM.
12 Rosůlek, P., Kaczorowski, M. (2006). Makedonie po parlamentních volbách. Mezinárodní politika, vol.30, no.10, s. 21.
13 pro srovnání: volby 1990: celkem 23, 1994: celkem 19, 1998: celkem:25, 2002: celkem 26.
(VMRO-PP), Demokratická obnova Makedonie (DOM) a Strana pro evropskou budoucnost (PEI).14
Nyní se ale zaměříme na samotný volební systém a jeho vliv na obsazení parlamentu. Pokud budeme vycházet ze zákonitostí poměrného volebního systému, které jsme uvedli v první kapitole, měly by se výsledky voleb roku 2002 a 2006 odrazit ve větší reprezentativnosti stran. Voličská podpora jednotlivých stran by tedy měla více korespondovat s jejich zastoupením v parlamentu. Toto tvrzení si můžeme ověřit následující tabulkou, která ukazuje index deformace jednotlivých stran ve volbách 2002 a 2006:
Tabulka č.10: Index deformace jednotlivých stran ve volbách 2002 a 2006
index index
defomrace deformace Politická strana 2002 2006 VMRO-DPMNE
1,097 1,154
LP
SDSM 1,201 1,144
LDP
DPA 1,088 1,223
DUI 1,092
1,169
PDP 0,732
SPM 0,381
-NDP 0,373
-NSDP - 0,965
VMRO-NP - 0,821
DOM - 0,449
PEI - 0,692
Zdroj: http://www.electionguide.org/results.php?ID=459 a vlastní výpočet
Z indexu proporcionality vyplývá, že obě velké makedonské strany byly nadreprezentovány, jedná se však o mírnou deformaci a v průměru získaly o 15% více mandátů než odpovídá jejich voličské základně. Mírně nadreprezentovány v průměru o 13% byly i albánské politické strany, což je dáno i jejich regionálním charakterem.15 Ostatní strany, které získaly šest a méně procent hlasů, byly podreprezentovány. Na druhou stranu se však do parlamentu dostaly i malé strany s jedním nebo dvěma
14 všechny tyto strany vznikly odštěpením od některých parlamentních politických stran, výjimku tvoří jen PEI, kterou založili makedonští muslimové (Torbeši).
15 albánské politické strany získaly v 6. volebním obvodě téměř většinu mandátů, v dalších výrazně méně a v některých obvodech albánské strany ani nekandidovaly, viz
http://www.izbori.gov.mk/par2002/kon_rezultati/REZULTATI.htm.
procenty, jelikož nemusely překonávat v jednotlivých obvodech volební klauzuli a na zisk prvního mandátu stačilo překročit přirozený práh. Nezavedení volební klauzule se tedy ukázalo být výhodné právě pro malé strany.
Použij eme-li index Loosemore-Hanby pro měření odchylky od proporcionality
„D“, dostaneme pro volby v roce 2002 odchylku 12,425% a v roce 2006 odchylku 11,865%.16 Oba výsledky tedy ukazují, že odchylky od maximální proporcionality jsou vzhledem к užitému proporčnímu systému vcelku velké. Pro představu, podobnou odchylku mají i volby do PS PČR v roce 1998, kdy tato hodnota činila 11,32% a v roce 2002 12,53%. V případě České republiky je to dáno především užitím volební klauzule, ale v případě Makedonie je zřejmé, že příčiny jsou jiné, jelikož Makedoni volební klauzuli nepoužívá. Odchylka je tedy dána jinými mechanismy, které fungují v rámci poměrných volebních systémů. Ty najdeme mezi proměnnými, o kterých jsme mluvili v první kapitole. V daném případě se jedná o volební formuli a velikost volebních obvodů.
Jak již bylo zmíněno na začátku této kapitoly, právě o velikosti volebního obvodu se v roce 2002 nejvíce diskutovalo. Platí-li pravidlo, že „se zvyšující se velikostí obvodů vzrůstá míra proporcionality a naopak, snižováním velikosti se zvyšuje disproporcionalita výsledků“, 17 pak je pochopitelné, proč především albánské politické strany požadovaly jeden celostátní volební obvod pro všech 120 zákonodárců.
Kompromisní řešení v podobě šesti volebních obvodů po dvaceti mandátech se sice řadí
• • • • • 18
mezi velké volební obvody, které zajišťují poměrně vysokou míru proporcionality, ale existencí jednoho velkého obvodu by výstupy dosáhly ještě vyšší proporcionality.
К ověření tohoto tvrzení můžeme použít výsledky z voleb roku 2002 a všech 120 mandátů rozdělit mezi strany v celostátním volebním obvodě za pomoci D'Hondta.
Tabulka č.l 1 : Porovnání výsledků rozdělení mandátů ve 120 mandátovém obvodě a šesti 20 mandátových obvodech
16 vlastní výpočty.
17 Lebeda, T.(2001). Hlavní proměnné poměrných volebních systémů. Sociologický časopis, no.4, s. 428.
18 Sartori, G. (2001). Srovnávací Ústavní inženýrství. Sociologické nakladatelství SLON, Praha, s. 21.
Politická strana
počet mandátů z
6/20
počet mandátů
1/120 rozdíl
VMRO-DPMN + LP 33 33 0
SDSM + LDP 60 55 -5
DPA 7 6 -1
DUI 16 16 0
PDP 2 3 1
SMP 1 2 1
NDP 1 2 1
DA - 1 1
DU - 1 1
VMRO-Makedonie - 1 1
Loosemore-Hanby
index MD" 12,43% 7,98% 4,45%
Zdroj : http://www.izbori.gov.mk/par2002/kon_rezultati/REZULTATI.htm a vlastní výpočet
Modelový příklad ukázal, že v případě jednoho velkého volebního obvodu by malé strany získaly více mandátů na úkor největší strany. SDSM by tedy přibližně v každém ze šesti původních obvodů ztratila jeden mandát na úkor jiné strany, což není ve výsledku moc. Velký volební obvod ale způsobil, že na zisk prvního mandátu by dosáhly i strany, které ve dvaceti mandátových obvodech neměly šanci, jelikož na přirozený volební práh nedosáhly. Co se týče samotných albánských stran, ty by si celkově polepšily o jeden mandát navíc. O pět mandátů by přišla koalice SDSM na úkor malých stran. I v případě, že by byl tento model použit v reálu, nezměnilo by to nic na složení vládní koalice, jelikož předvolební koalici SDSM a LDP by i nadále stačil pouze jeden koaliční partner na získání většiny v parlamentu. Společně s DUI by však měli o pět mandátů méně. Užití velkého stodvacetimandátového obvodu by tedy vedlo к větší fragmentaci parlamentu, zmírnění nadreprezentace politických stran, ale i přesto к zajištění akceschopné vlády. Co se týká indexu proporcionality, odchylka od proporcionality „D“ by byla 7,985%, což je nejnižší ze všech dosavadních modelů.
Druhá proměnná, která měla vliv na proporcionalitu poměrného systému byla volební formule. Makedonie si pro přepočítávání mandátů vybrala nej rozšířenější volební formuli, kterou je D ’Hondt.19 Některými odborníky je považován za disproporční ve prospěch větších stran. Jelikož však byl užit ve dvacetimandátovém volebním obvodě, byly jeho disproporční účinky značně setřeny.
19 Lebeda, T. (2001). Hlavní proměnné poměrných volebních systémů. Sociologický časopis, no.4, s. 436.
20 Tamtéž.
Nej důležitější proměnou se tedy pro makedonský poměrný systém stala velikost volebního obvodu. I přesto, že dvacetimandátový volební systém nevykazoval přesný zrcadlový odraz zastoupení stran v parlamentu s voličskou podporou, vytvářel značně proporčnější výsledy než předchozí systémy. Budeme-li vycházet z tvrzení, že neexistuje nejlepší typ volebního systému pro všechny země, ale vždy je třeba přihlédnout к daným socio-politickým faktorům,21 pak musíme v případě Makedonie dojít к závěru jako Giovanni Sartori: „poměrné zastoupení a koaliční vlády mohou
„problematickým společnostem“ pomoci překonat těžká období a zabránit rozkolům (...), bez poměrného zastoupení by se z problematických společností mohly docela dobře stát „ nemožné společnosti “22
Vezmeme-li v úvahu značně polarizovanou společnost v Makedonii, etnickou, náboženskou, jazykovou a kulturní rozdílnost obyvatel, nelze, než souhlasit se Sartoriem. Poměrný volební systém i přesto, že není maximálně proporční, zajišťuje dostatečné zastoupení menšinových stran v parlamentu a lépe odráží jejich procentuální zastoupení a podporu voličů.
21 Reynolds, A., Reilly, В. (2002). The International IDEA Handbook o f Electoral System Design.
International Institute for Democracy and Electoral Assistance, Stockholm, s. 4.
22 Sartori, G. (2001). Srovnávací Ústavní inženýrství. Sociologické nakladatelství SLON, Praha, s. 73.
Závěr
Tato práce si kladla za cíl analyzovat jednotlivé etapy vývoje volebního systému v Republice Makedonie a posoudit jejich působení na celkovou proporcionalitu, reprezentativnost, fragmentaci parlamentu, akceschopnost vlád a nalézt faktory a příčiny, které ovlivnily změny zákonů.
Jak vyplývá z textu, cestu к suverénnímu a nezávislému státu neměla Makedonie nijak jednoduchou a ani samotný proces demokratizace se neobešel bez řady vážných problémů. Makedonie je navíc velice specifickým regionem. To je dáno nejen její geografickou polohou, ale i obdobím, v němž se na cestu demokratizace vydala. Je nesporné, že makedonskou politiku zásadně ovlivnily jak vnitřní, tak vnější činitelé. Na počátku své existence musela bojovat za své mezinárodní uznání, v důsledku sankcí proti Jugoslávii a řecké obchodní blokádě se potýkala se závažnými ekonomickými problémy a v roce 1998 musela čelila velkému přílivu uprchlíků z Kosova během tamější krize. Samotná vnitřní politika pak byla ovlivněna vysokou mírou korupce na všech úrovních státní správy, nezdařenou privatizací, rozmachem černého trhu a dále se sociálními problémy, které jsou dány především multietnickým a multireligiózním charakterem země.
Činitelů, které měly vliv na politické rozhodování, je nespočet. Zároveň si musíme uvědomit, že politická kultura v Makedonii postrádá demokratickou tradici, a proto není překvapením, že politické strany a především jejich hlavní představitelé usilují bojem o účast ve vládních koalicích jak o ovládnutí státní správy, tak i ekonomiky země. To ve svém důsledku vede к silnému propojení politické a ekonomické sféry.
Tento fakt by jistě nahrával tvrzení, že v případě volebních reforem se jednalo o účelové volební inženýrství, které mělo hlavním politickým stranám vylepšit vyhlídky v blížících se volbách. Takové tvrzení je ale jen částečně pravdivé, jelikož politické špičky sehrály tuto úlohu pouze při nastavování jednotlivých proměnných daných volebních zákonů. Připomeňme jen rozšířenou praxi gerrymanderingu, která způsobila, že ve většinovém volebním systému byly volební obvody s většinovým podílem albánského obyvatelstva vyměřeny jinak než ty, kde většinu tvořili Makedonci, což ve svém důsledku způsobilo, že hlas etnického Makedonce měl větší váhu než hlas etnického Albánce. Dalším příkladem může být nastavení smíšeného volebního
systému, kde většinová složka hrála dominantní úlohu, protože velké strany nechtěly přijít o výhody většinové volby. Ve svůj prospěch chtěly velké strany nastavit i proporční volební systém, a proto usilovaly o vytvoření malých volebních obvodů. To se ale nakonec nestalo a muselo být přijato kompromisní řešení v podobě velkých obvodů.
Z uvedených příkladů je patrné, že volební zákony ve své konečné podobě sice byly výsledkem zájmů jednotlivých politických stran, ale hlavním hybatelem změn byla společenská atmosféra v zemi. V případě segmentované makedonské společnosti se spíše než o volební inženýrství motivované úsilím o změnu účinku volebního systému jednalo o systémové změny související s řešením národnostního problému. К zajištění větší reprezentativnosti menšin tak Makedonie prošla systematickým přechodem od většinového volebního systému přes smíšený až к systému poměrného zastoupení, přičemž smíšený volební systém by mohl být vnímán jako „mezičlánek na cestě к proporční volbě“ jak uvádí Cabada a Ženíšek ve své práci Smíšené volební systémy.
Hlavním faktorem, který ovlivnil změny volebních zákonů, se tak stala tíživá společenská situace, na kterou musel volební systém reagovat a pokusit se zajistit složkám segmentované společnosti větší reprezentativnost.
Nyní však přejděme к samotnému zhodnocení kvantitativních ukazatelů jednotlivých volebních systémů. Podíváme-li se na proporčnost jednotlivých voleb v souvislosti s užitým volebním systémem a porovnáme-li tyto výstupy, dostaneme velice překvapivé výsledky.
60 50 40 30 20
10
0
1990 1994 1998 2002 2006
Zdroj: www.parties-and-elections.de/macedonia2.html
www.izbori98.gov.mk/results/html/total_number_of_votes_won.htm http://www.electionguide.org/results.php?ID=459 a vlastní výpočet
Tento graf ukazuje, jak se vyvíjel Loosemore-Hanby index proporcionality v jednotlivých volebních letech. První dva sloupečky nám ukazují dva diametrálně
G r a f č .l: V ývoj indexu proporcionality (L oosem ore-51,4
•
14.67 1 ? 4 4 1 1 Я78,75 1 1 1 , o /
. [ = 1 ...
odlišné výsledky i přesto, že se jednalo v roce 1990 a 1994 o stejný volební systém.
Ačkoliv se v roce 1990 volilo podle většinového systému, výsledek má největší proporcionalitu ze všech a předčil tak i výstupy z poměrného systému. Naopak výsledek z voleb v roce 1994 ukazuje naprosto extrémní disproporcionalitu. V obou případech však musíme faktory, které ovlivnily tyto výsledky, hledat nikoli v samotném volebním systému, ale ve vnějších činitelích. V případě prvních pluralitních voleb se voliči teprve seznamovali s novou situací a výsledek může být pouze souhrou náhod. V případě voleb v roce 1994 se pak na výsledku odrazila neúčast dvou pravicových stran ve druhém kole voleb. V roce 1998 byl představen smíšený volební systém, ale výsledek, který udává třetí sloupec grafu, nemůžeme porovnat, protože daný systém byl použit pouze jednou. Podobnou proporcionalitu však můžeme najít u smíšeného volebního systému v Maďarsku ve volbách v roce 1990 a 1994.1 Lze tedy říct, že se jedná o proporcionalitu ještě nezaběhnutých smíšených volebních systémů, kdy voliči dosud nejsou zvyklí na mechaniku daného volebního systému a nemohou jí přizpůsobit své strategické hlasování. Poslední dva sloupce grafu nám uvádějí proporcionalitu z poměrného volebního systému. Vzhledem к tomu, že se jedná o proporční systém, jsou obě odchylky poměrně velké. V zásadě se podobají odchylkám proporčního volebního systému České republiky pro volby do Poslanecké sněmovny. Na rozdíl od Makedonie, kde je odchylka dána velikostí volebních obvodů, je však v případě České republiky tato odchylka způsobena uzavírací klauzulí.
Proporcionalitu jednotlivých systémů tedy ovlivnily v případě prvních dvojích voleb především vnější činitelé, zatímco u zbylých trojích byly dány hlavně samotným nastavením volebních systémů. Nejproporčnější výsledky přinesly překvapivě volby v roce 1990 podle většinového volebního systému a nejvíce disproporční se staly volby v roce 1994 s extrémní hodnotou 51,4%.
Podobného překvapení se dočkáme i v případě porovnání míry fragmentace stranického systému v jednotlivých volbách, jak znázorňuje tento graf.
1 Mlejnek, J. (2004): Maďarský smíšený volební systém - inspirace pro českou republiku? In: Novák, M., T. Lebeda a kol. Volební a stranické systémy, ČR v mezinárodním srovnání. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Dobrá Voda., s. 153
G ra f č .2: Index fragm entace
Zdroj : www.parties-and-elections.de/macedonia2.html
www.izbori98.gov.mk/results/html/total_number_of_votes_won.htm http://www.electionguide.org/results.php?ID=459 a vlastní výpočet
V případě voleb v roce 1990 se opět ukázalo, že ačkoli se jednalo o většinový volební systém, značil index poměrně velkou roztříštěnost stranického systému. Ta by
se dala přirovnat indexu fragmentovanosti PS PČR v roce 19962 a odpovídala by tedy spíše poměrnému volebnímu systému. Index fragmentace v roce 1994 naopak ukazuje homogenní stranický systém. Opět dva naprosto odlišné výsledky, které jsou však umocněny již zmíněnými vnějšími faktory. V případě indexu z voleb 2002 je pak výsledek ovlivněn vytvořením koalic u obou nej silnějších stran. Vyrovnaným indexem fragmentace je výsledek dosažený v roce 2006, což u poměrného volebního systému není obvyklé.
Posledním porovnávaným ukazatelem je index agregace, jenž měří míru postavení nej silnější strany v parlamentu ve vztahu к ostatním parlamentním stranám a tím nám napovídá o možnostech snadného či nesnadného utváření povolebních vládních koalic.
G rafč.3: Index agregace
2 podrobná čísla viz, Novák, M., T. Lebeda a kol. (2004). Volební a stranické systémy, ČR v mezinárodním srovnání. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Dobrá Voda., s. 413
Zdroj : www.parties-and-elections.de/macedonia2.html
www.izbori98.gov.mk/results/html/total_number_of_votes_won.htm http://www.electionguide.org/results.php?ID=459 a vlastní výpočet
Srovnáme-li graf číslo 2 a 3, zjistíme, že možné potíže se sestavováním vlády se objevily po volbách, které přinesly zároveň i jistou roztříštěnost parlamentu. Jedná se především o volby v roce 1990 a částečně volby v roce 1998 a 2006. Jak bylo uvedeno již v textu, v roce 1990 bylo sestavování vlády opravdu obtížné a vedlo až к vytvoření nadstranické vlády, která fungovala do poloviny volebního období. Ve volebním období 1998-2002 pak musela být vládní koalice několikrát rekonstruována a vážná vnitrostátní krize si v roce 2001 vyžádala vytvoření celonárodní koalice. Po posledních volbách byla vládní koalice vytvořena relativně rychle a snadno, její stabilitu je však obtížné posuzovat, jelikož její volební období dosud trvá. Zbývající volby 1994 a 2002 přinesly jak homogenní stranický systém, tak i relativně stabilní vládní koalice. Po volbách 1994 je to dáno již zmíněným bojkotem pravicových stran a v roce 2002 je to způsobeno vytvořením silné předvolební koalice. I v těchto případech však vládní koalice nevydržely po celé volební období. Pro Makedonii se tak bez ohledu na užitý volební systém staly typickými koaliční vlády s počtem nejméně tří politických stran a přijímáním nadbytečného koaličního partnera, čímž se vyhnuly minimálním vítězným koalicím a lépe čelily možným krizím a rozkolům.
Z uvedených grafů nyní můžeme vyvodit tyto závěry. Ve většinovém volebním systému se nám objevily dva naprosto odlišné výsledky. První volby, ačkoliv se jednalo o dvojkolový většinový systém, přinesly zcela překvapivou proporčnost systému, která byla největší ze všech modelů, stejně jako fragmentovanost parlamentu. Druhé volby podle stejného volebního zákona naopak vytvořily naprosto extrémní disproporčnost výsledků. Hlavního činitele však musíme hledat ve vnějších faktorech, které jsme uvedli výše. Volby roku 1998 podle smíšeného volebního systému zaznamenaly podobnou proporcionalitu a fragmentovanost, jakou můžeme najít i v jiných zemích po zavedení stejného volebního systému. Další chování systému však nemůžeme dále sledovat, jelikož Makedonie od smíšeného volebního systému upustila a poskytla nám tak výsledky pouze z jediných voleb. Proporčnost u posledních dvou voleb, v kterých se volilo na základě poměrného volebního systému sice ukazuje nižší hodnoty než u předchozího smíšeného, ale pro čistě proporční systém jsou to i tak hodnoty již relativně vysoké. Překvapivé jsou i indexy fragmentovanosti, které značí homogennost a
bipartismus. Co se týče stability vlád, nelze tvrdit, že jeden systém měl na stabilitu vlád větší vliv než druhý, jelikož životnost vládních kabinetů byla často ovlivněna vnějšími okolnostmi.
Analýzou jednotlivých volebních systémů jsme tak dospěli mnohdy к překvapivým výsledkům, které se vymykají obecným teoriím. Z toho vyplývá, že vedle samotného působení volebního systému byly výsledky ovlivněny i prostředním, v kterém byly aplikovány, a chováním politických stran a voličů.
Při celkové analýze se zároveň nelze nevyhnout ani hodnocení, který z daných volebních systému nejlépe odrážel voličské preference a nejlépe padnul potřebám dané země. V případě Makedonie je třeba přihlédnout hlavně к její heterogenní skladbě obyvatelstva. Již na začátku bylo uvedeno, že hlavním hybatelem změn volebních systémů byla potřeba zajistit spravedlivou reprezentaci etnickým menšinám. V daném případě se jedná o problematickou albánskou menšinu, která tvoří téměř třetinu obyvatelstva země. Následující graf nám ukazuje vývoj celkového zastoupení albánských politických stran v parlamentu podle počtu mandátů.
G r a fč .4 : Z astoupení albánských politických stran v jenotlivých volbách
Zdroj : www.parties-and-elections.de/macedonia2.html
www.izbori98.gov.mk/results/html/total_number_of_votes_won.htm http://www.electionguide.org/results.php?ID=459 a vlastní výpočet
Z daného vývoje jasně vyplývá, že pro řešení reprezentativnosti minoritních skupin se ukázal být nejvýhodnější proporční volební systém Ten totiž umožnil albánským politickým stranám zisk největšího počtu mandátů. Jedná se navíc o počet, který téměř odpovídá jejich 25% zastoupení ve společnosti.
Přes postupný vývoj volebního systému se tak zdá, že Makedonie dospěla к systému, který by měl zajistit minoritním skupinám spravedlivé parlamentní zastoupení a přispívat tím к utlumování možných dalších nacionalistických nálad. Není vyloučeno, že v rámci proporčního volebního systému dojde ještě ke změnám v nastavení jednotlivých komponentů nebo drobným úpravám. V každém případě však Republika Makedonie našla systém, který dokáže splnit její socio-politické požadavky.
Resume
This paper aims to describe development of the electoral system in the Republic Macedonia since the first competitive elections in 1990 till the most recent parliamentary contests in 2006 as Republic Macedonia has experienced all main electoral systems so far, starting with majority system, which was introduced in the year 1990, followed by mixed electoral system adopted in 1998 and finally using proportional system to elect its Representatives from the year 2002.
First chapter of this study deals with the theoretic nature of each electoral system and defines all main variables of the systems. Second chapter introduces the political system of the Republic Macedonia and describes process of democratization as well as problems of the post-communist state. Next three chapters are devoted to specific electoral systems. First it is focusing on electoral law design and than on functioning of the electoral law in practice. It provides elections results, brief overview of political parties competing in the elections, government formation following the elections and finally it analyzes internal and external factors that influenced election results.
Author compares data outputs of particular election results such as Loosemore- Hanby index, fragmentation of parliament, index of deformation and other. This work also reflects political background of the independent state and its multi-ethnic and multi-religious society since it’s had influence on the set up of the electoral rules.
Issue of this analysis takes into consideration Macedonian polarized society and other aspects and comes to conclusion that out of three types of electoral systems the proportional one is most suitable for Macedonia and its social-political conditions.