Text práce (14.63Mb)

(1)

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD

Institut politologických studií

Vývoj volebního systému v Republice Makedonie od roku 1990

Bakalářská práce

Autor: Magdaléna Cápová

v

Vedoucí práce: PhDr. Tomáš Lebeda, PhD.

Praha 2007

(2)

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu.

V Praze dne 18. května 2007

Magdaléna Čápová, v.r.

(3)

Obsah

ÚVOD... 1

CHARAKTERISTIKA VĚTŠINOVÉHO, POMĚRNÉHO A SMÍŠENÉHO VOLEBNÍHO SYSTÉMU...3

I. VĚTŠINOVÉ SYSTÉMY...3

II. Po m ě r n é s y s t é m y...5

III. Sm íš e n é s y s t é m y... 7

POLITICKÝ SYSTÉM A REÁLIE REPUBLIKY MAKEDONIE... 9

PRVNÍ ETAPA 1990-1998...13

I. CHARAKTERISTIKA VĚTŠINOVÉHO VOLEBNÍHO SYSTÉMU...13

II. POLITICKÉ DŮSLEDKY VĚTŠINOVÉHO VOLEBNÍHO SYSTÉMU...14

DRUHÁ ETAPA 1998 - 2002...19

I. CHARAKTERISTIKA SMÍŠENÉHO VOLEBNÍHO SYSTÉMU...19

II. POLITICKÉ DŮSLEDKY SMÍŠENÉHO VOLEBNÍHO SYSTÉMU...20

TŘETÍ ETAPA OD ROKU 2002... 26

I. CHARAKTERISTIKA POMĚRNÉHO VOLEBNÍHO SYSTÉMU...26

II. POLITICKÉ DŮSLEDKY POMĚRNÉHO VOLEBNÍHO SYSTÉMU...27

ZÁVĚR...33

RESUME... 40

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 41

(4)

Úvod

Tato bakalářská práce se zabývá změnami volebního systému v Republice Makedonie od jejího vzniku do současnosti. Republika Makedonie si na své cestě demokratizace vyzkoušela všechny základní typy volebních systémů, které politická věda rozlišuje. Od většinového, který byl použit při prvních pluralitních parlamentních volbách v roce 1990 a následně pak v roce 1994, přes smíšený volební systém, který byl použit jen jednou, při volbách v roce 1998, po poměrný, který je v platnosti od roku 2002 a uskutečnily se podle něj zatím dvoje parlamentní volby.

Republika Makedonie je mladý stát, jehož cesta к vytvoření suverénního a nezávislého státu nebyla nijak jednoduchá, a samotný proces demokratizace byl ovlivněn řadou faktorů. Od počátku své existence se nepotýkal pouze s vážnými hospodářskými a sociálními problémy, ale musel čelit i albánskému separatismu.

Všechny tyto faktory, ale především i silně polarizovaná společnost státu tak sehrály důležitou roli i v případě změn volebních zákonů.

Jelikož se nejedná o stát s homogenní strukturou obyvatelstva ani o zemi se zakořeněnými demokratickými principy, může sloužit jako příklad pro země s podobnými výchozími podmínkami a ulehčit jim cestu, kterou musela Republika Makedonie projít při hledání toho „správného“ volebního systému. Na základě diachrónni komparace se proto budu věnovat postupnému vývoji jejího volebního systému, jelikož volební systém, jak řekl Giovanni Sartori, je: „základní součástí chodu politického systému (...) a představuje nevšestrannější politický nástroj, jím ž lze mimo jiné utvářet i stranický systém a ovlivňovat spektrum reprezentace.

Zaměřím se proto na faktory, které měly vliv na změny volebních systémů, a především na konstrukci jednotlivých systémů a jejich účinky na výsledky voleb.

Zároveň budu sledovat vliv každého volebního systému na reprezentaci stran, na fragmentovanost parlamentu a na sestavování a akceschopnost vlád.2

Tato práce si tedy klade za cíl analyzovat jednotlivé volební systémy, porovnat jejich celkovou proporcionalitu a posoudit, zda na dané výstupy měly vliv vnější nebo vnitřní faktory volebních systémů. Tedy zda daný výsledek byl dán specifickým

1 Sartori, G. (2001). Srovnávací Ústavní inženýrství. Sociologické nakladatelství SLON, Praha., Předmluva, s. iv.

2 relevantní kvantitativní indexy jsou uvedeny a porovnány v závěru této práce, proto nejsou všechny uvedeny v jednotlivých kapitolách.

(5)

nastavením volebního systému, nebo zde sehrála roli vnější okolnost, na kterou volební systém nemohl mít vliv, ačkoliv se na konečném výsledku odrazila.

Celou práci rozdělím do pěti kapitol. V první kapitole se budu obecně věnovat charakteristice základních volebních systémů. Představím zde mechanismy, které fungují v rámci jednotlivých volebních systémů, a nastíním jejich obecné klady a zápory. V následující kapitole pak přiblížím reálie Republiky Makedonie a její politický systém. Přiblížím základní vnitropolitické problémy spojené s přechodem к demokracii a multietnickým charakterem země a zároveň uvedu některé vnější faktory, které vývoj mladého státu ovlivnily. V dalších třech kapitolách poté podrobněji analyzuji jednotlivé volební systémy. Nejprve se zaměřím na konstrukci daného volebního systému užitého v Republice Makedonie, popíšu, z jakých komponentů se skládá a jakým způsobem se určují výsledky voleb, a poté definuji vlastnosti volebního sytému, tedy jeho účinky a důsledky v souvislosti s reprezentativností stran, celkovou proporčností a určením základních proměnných, které ovlivnily dané výstupy.

Jelikož neexistuje ideální typ volebního systému, který by se hodil pro všechny země, ale vždy je třeba přihlížet ke specifičnosti té které země a vnímat ji v řadě souvislostí, jsou obecné teorie neustále podrobovány zkouškám v praxi a závisí na jejich pružnosti, zda obstojí. Z tohoto důvodu jsem přesvědčena, že je velice důležité studovat jednotlivé země a jejich systémy, jelikož přinášejí příklady z praxe a řadu ponaučení, jako právě případ Republiky Makedonie.

(6)

Charakteristika většinového, poměrného a smíšeného volebního systému

Předmětem této kapitoly je stručná charakteristika tří základních typů volebních systémů, které byly aplikovány v Republice Makedonie. Volebním systémem se rozumí soubor pravidel, která „určují, ja k se budou počty hlasů převádět na počty křesel, tedy kolik mandátů získá politická strana z odevzdaných hlasů. Nejčastěji se setkáváme s rozdělením na většinové, poměrné a smíšené volební systémy, které se dále dělí na řadu podtypů.2 V literatuře se můžeme setkat s různou terminologií volebních systémů, které však v sobě skrývají jeden a týž druh. Na tomto místě uvádím rozdělení podle Reynoldse a Reillyho. Ti rozlišují dvanáct volebních systémů podle toho, jakou míru proporcionality utvářejí3 a třídí je do tří širokých skupin, jak ukazuje toto schéma:

I. Většinové volební systémy - westminsterský model (FTPT), dvojkolový systém (TRS), alternativní hlasování (AV), blokové hlasování (BV), stranické blokové hlasování (PBV)

II. Smíšené volební systémy - paralelní (Parallel), smíšeně personalizovaný systém (MMP)

III. Poměrné volební systémy - systém kandidátních listin (List PR), jednojmenné přenosné hlasování (STV)

IV. Ostatní

Z tohoto schématu vyplývá, že politická věda rozlišuje velké množství volebních systémů. Pro tuto práci jsou však nej důležitější pouze tři typy (podtypy) volebních systémů, které byly užity pro volby v Republice Makedonie. Mezi ně patří většinový dvojkolový systém, paralelní smíšený systém a proporční systém kandidátních listin.

I. Většinové systémy

1 Sartori, G. (2001). Srovnávací Ústavní inženýrství. Sociologické nakladatelství SLON, Praha, s. 15, 2 Reynolds, A., Reilly, В. (2002). The International IDEA Handbook o f Electoral System Design. IDEA, s. 3.

3 Tamtéž, s. 28.

(7)

Většinové volební systémy pracují na principu „vítěz bere vše“.4 Kdo získá většinu hlasů, získává i mandát. Mandát tedy získává ten, kdo získá většinu hlasů. Tato většina může být buď relativní nebo absolutní.5 Nás bude zajímat případ, kdy kandidát získá mandát na základě absolutní většiny v systému dvojkolového hlasování.

Dvojkolové hlasování je většinovým systémem v jednomandátových obvodech.6 Podmínkou tohoto systému je, aby kandidát získal nadpoloviční většinu hlasů. Pokud tuto potřebnou většinu žádný kandidát nezíská, koná se kolo druhé, do kterého

7 • • •

postupuje jen užší výběr kandidátů z prvního kola. Zde se dají rozlišit dva typy,

o

otevřený a uzavřený dvojkolový systém.

Uzavřený dvojkolový systém umožňuje účast ve druhém kole pouze dvěma nej úspěšnějším kandidátům. Tím je tedy zaručeno, že ve druhém kole získá jeden z kandidátů nadpoloviční většinu. Naopak otevřený dvojkolový systém dává šanci více kandidátům, jelikož minimální hranici pro postup do druhého kola určuje volební zákon. Nikdy tedy není předem jasné, kolik kandidátů tuto hranici překročí a pro vítězství je proto potřebná jen prostá většina.9

Výhodou tohoto systému je, že dává voliči druhou šanci, aby volil opět svého kandidáta, nebo změnil své preference oproti prvnímu kolu.10 Sartori к tomu dodává, že dvojkolová volba „vyčleňuje kandidáty, které většina voličů nejvíce preferuje“ Volič tak ve druhém kole přechází к „racionálnímu hlasování“ a podle šancí svého kandidáta přehodnotí svoji volbu a popřípadě se rozhodne pro „menší zlo“. Podobně se chovají i samotné strany a kandidáti, kteří postupují do druhého kola. Přistupují na „směnou hru“, slovy Giovanna Sartoriho: „dvojkolové hlasování trestá ideologickou politiku a odměňuje politiku pragmatickou.“12

Mezi nevýhody dvojkolového systému lze zařadit administrativní náročnost v souvislosti s konáním druhého kola a především snížení voličské účasti v druhém

4 Sartori, G. (2001). Srovnávací Ústavní inženýrství. Sociologické nakladatelství SLON, Praha, s. 15.

6 Tamtéž, s. 24.

7 Reynolds, A., Reilly, В. (2002). The International IDEA Handbook o f Electoral System Design. IDEA, s. 52.

10 Tamtéž, s. 53.

12 Tamtéž, s. 77.

(8)

kole.13 Stejně jako ve všech většinových systémech, má dvojkolové hlasování značné reduktivní účinky a vede к disproporčním výsledkům.14

Dvojkolový většinový systém tedy napomáhá mezi stranickému vyjednávání a voličově „racionálnímu hlasování“ mezi prvním a druhým kolem voleb. A podle Sartoriho lze narozdíl od jiných většinových systémů použít i v polarizované společnosti.15

II. Pom ěrné systémy

Základní myšlenkou poměrných systémů je snaha o poměrný převod hlasů na křesla.16 Cílem je tedy vytvoření co nejlepšího poměru mezi vůlí voličů a politickou reprezentací. Míra proporcionality v poměrných volebních systémech je ale dána velkým množství faktorů. Hlavními proměnnými zde jsou: velikost volebního obvodu, matematická formule, uzavírací klauzule, počet a charakter úrovní volebních skrutínií.17 Poměrný volební systém známe ve dvou variantách, systém kandidátních listin a systém jednoho přenosného hlasu. 10 My se podrobněji zaměříme právě na systém kandidátních listin. Tento systém spočívá v tom, že zde nekandiduj í individuální osoby, ale politické strany, které vystavují kandidátní listiny.19 Kandidátní listiny se pak dále dělí podle toho, jak mohou voliči svým hlasováním do pořadí kandidátů na kandidátních listinách zasahovat. Pokud mohou, jedná se o otevřené kandidátní listiny, pokud

• 20

nemohou, jde o uzavřené listiny.

Nyní se zaměřím na jednotlivé proměnné poměrného volebního systému.

Důležitým faktorem je především velikost volebního obvodu, jelikož ta má vliv na proporcionalitu systému. „Počet mandátů přidělených v jednotlivých volebních

21 ^,

obvodech významně určuje proporčnost výsledků v o l e b Z toho tedy plyne: „Cím větší je volební obvod, tím větší je proporcionalita. “22 Čím jsou tedy volební obvody

15 Tamtéž, s. 82.

16 Tamtéž, s. 20.

18 Tamtéž, s. 57.

19 Tamtéž, s. 60 . 20 Tamtéž, s. 60.

21 Tamtéž, s. 77.

(9)

větší, tím se podíl získaných hlasů a přidělených mandátů blíží a naopak. Čím jsou volební obvody menší, tím větší je disproporcionalita. To poté nahrává velkým stranám.

Další proměnnou je volební formule, což je matematická metoda, které se užívá v poměrných systémech к převodu počtu hlasů na mandáty.23 Volební formule se dále dělí na volební kvóty a volební dělitele.24 Existuje celá řada kvót, jež se od sebe liší užitým matematickým vzorcem, a volebních dělitelů, již se rozlišují podle užité řady dělitelů. Z celé této řady volebních formulí je pro nás důležitý D'Hondtúv systém.

Stejně jako ostatní volební dělitelé pracuje na principu přidělování mandátů jednotlivým stranám podle aktuálních průměrů hlasů na mandát.25 D ’Hondt к tomuto využívá řadu dělitelů, kterými jsou celá čísla počínaje jedničkou 1; 2; 3; 4;.... Ze všech podílů je pak vybráno tolik nejvyšších, kolik má být rozděleno mandátů a strana získá tolik mandátů, kolik jejích podílů bylo vybráno.26 Co se týká účinků D ’Hondtovy metody, je některými označován jako disproporční ve prospěch větších stran.27

Poslední proměnnou, o které se zmíníme, je uzavírací klauzule. Ta má za úkol nevpustit do skrutínia к rozdělování mandátů strany, které nepřekročí zákonem stanovené procento hlasů.28 Efektem uzavírací klauzule tak je bránit drobným stranám ve vstupu do parlamentu a zároveň tlumit separační snahy existujících parlamentních stran.29

Podíváme-li se na obecné výhody a nevýhody poměrných volebních systémů, zjistíme, že to, co je v jednom ohledu bráno jako výhoda, může být v druhém nevýhoda.

Mezi hlavními výhodami je uváděna jejich reprezentativnost. To platí především pro země, kde je společnost silně polarizovaná a poměrný volební systém umožňuje zastoupení jednotlivých menšin, jelikož i malé strany mají šanci dostat se do parlamentu.30 Na druhou stranu je však poměrným systémům vytýkáno, že vytvářejí

л 1

nadměrnou fragmentaci systému stran a neakceschopné vlády. Nesmíme ale zapomínat, že konkrétní podoba a konečný efekt poměrných volebních systémů je silně

23 Lebeda, Tomáš (2001). Hlavní proměnné poměrných volebních systémů. Sociologický časopis, no.4, s.

430.

24 Tamtéž.

25 Tamtéž, s. 436.

26 Tamtéž.

27 Tamtéž.

29 Lebeda, s. 441.

30 Reynolds, A., Reilly, B. (2002). The International IDEA Handbook o f Electoral System Design. IDEA 57.

(10)

ovlivněn jednotlivými proměnnými, které se vzájemně doplňují a ovlivňují, a výše zmíněné výhody či nevýhody tak tlumí nebo posilují podle potřeb té které země.

III. Sm íšené systémy

Smíšené volební systémy kombinují výhody většinového a poměrného systému, kde je jeden zastupitelský sbor zvolen dvěma odlišnými technikami. Massicotte a Biais rozdělují smíšené volební systémy na systém závislé a nezávislé kombinace.33 Rozdíl mezi nimi j e v tom, zda přidělování mandátů jednou technikou ovlivňuje přidělování mandátů druhou, nebo ne. V případě volebního systému užitého v Republice Makedonie se jedná o systém nezávislé kombinace, tzv. paralelní systém.34 V tomto systému volič disponuje dvěma hlasy, jedním volí pomocí většinového systému a druhý hlas je využit v poměrné volbě.35 Poměr mezi počtem křesel přidělovaných poměrnou volbou nebo většinovou volbou může být různý, stejně tak zvolení podtypu u většinové volby. V každém případě platí, že část zastupitelského sboru je volena jmenovitě a část kandidátními listinami.36

Co se týče efektu smíšených volebních systémů na proporcionalitu, je jejich vliv někde mezi čistě většinovými a čistě proporčními systémy. Z čehož plyne, že nezávislé smíšené systémy spíše tíhnou к výsledkům charakteristickým pro většinové systémy a naopak závislé smíšené systémy se blíží výstupům proporčních volebních systémů.38 Výše definovaný paralelní smíšený volební systém tak vytváří většinové výsledky a tím vede к nižší proporcionalitě.

Tato stručná charakteristika tří typů volebních systémů se pokusila nastínit obecná pravidla spojená s jednotlivými volebními systémy a uvést jejich základní mechanizmy a proměnné. Výčet to zdaleka není úplný, jelikož omezený prostor nám

32 Massicotte, L., A. Biais (1999). Mixed electoral systems: a conceptual and empirical survey. Electoral Studies, vol. 18, no.3, s. 345.

33 Tamtéž, s. 346.

34 tento systém je nazýván Massicotem jako „superposition system“ a do češtiny se překládá jako

„navrstvující smíšený systém“, v této práci dávám přednost alternativnímu názvu vycházejícímu z rozdělení podle Reynoldse a Reillyho, který je nazýván jako „paralelní systém“.

36 Wattenberg, M, Shugart, M. (eds.) (2003). Mixed Electoral Systems. Oxford University Press, Oxford, s. 10.

37 Reynolds, A., Reilly, B. (2002). The International IDEA Handbook o f Electoral System Design. IDEA, s. 112.

38 podle tohoto efektu rozdělují Shugart a Wattenberg smíšené volební systémy na „proporční smíšené systémy“ a „většinové smíšené systémy“; viz Wattenberg, M, Shugart, M. (eds.) (2003). Mixed Electoral Systems. Oxford University Press, Oxford, s. 13, 587.

(11)

nedovoluje podrobnější seznámení. Jistě ale i tak napomůže к lepší orientaci na dalších stránkách této práce.

(12)

Politický systém a reálie Republiky Makedonie

Dříve než přistoupíme к analytické části této práce, přibližme si krátce reálie Republiky Makedonie a její politický systém, abychom získali představu o faktorech, které ovlivňují její politiku. Republika Makedonie vznikla v době rozpadu Jugoslávie na konci roku 1991. Její cesta к vytvoření suverénního a nezávislého státu však nebyla nijak jednoduchá a musela se vypořádat s řadou překážek. Rozchod s federativní Jugoslávií byl rozhodnut na základě referenda, v kterém se občané Makedonie měli vyjádřit к tomu, zda si přejí zůstat součástí reformovaného Společenství suverénních následnických států, nebo zda jsou raději pro nezávislost země. Referendum se konalo v září 1991 a zúčastnilo se ho 75% oprávněných voličů1. Ze všech odevzdaných hlasů se 95% vyslovilo pro nezávislost. Na základě výsledků referenda pak makedonský parlament vyhlásil nezávislost Makedonie a v následujících měsících byla vytvořena nová ústava, kterou ústavní parlamentní většina 17. listopadu 1991 schválila.3

První komplikace se objevily ve chvíli, kdy Makedonie žádala o mezinárodní uznání nového státu. Celý problém spočíval v rozporu mezi názvem Republika Makedonie a historickým územím označovaném jako Makedonie4. Nově vzniklý stát se totiž rozkládá na území tzv. Vardarské Makedonie, kterou Srbsko získalo během balkánských válek (1912-1913) na Osmanské říši.5 Další části historického regionu nazývaného Makedonie leží v Bulharsku a v Řecku. Právě Řecko zpochybňovalo a zpochybňuje samotný název Makedonie jako označení samostatného státu a ani neuznává existenci makedonského národa6 a Bulharsko pak o Makedonii hovoří jako o druhém Bulharsku. Problém mezinárodního uznání byl nakonec vyřešen kompromisem v roce 1993, kdy byla Makedonie přijata do OSN pod dočasným názvem Former Yugoslav Republic of Macedonia (FYROM).7

1 srbské a albánské obyvatelstvo Makedonie referendum ignorovalo.

2 Rychlík, J., M. Kouba (2003). Dějiny Makedonie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, s. 253.

3 Ženíšek, J. (2002). Příběh zvaný Makedonie. Mezinárodní politika, vol. 26, no. 1, s. 35.

4 používám-li v této práci na dalších místech zkráceny název Makedonie, myslím tím nově vzniklý stát - Republiku Makedonie.

5 Danforth, M., L. (1993). Claims to Macedonian Identity: The Macedonian Question and the Breakup o f Yugoslavia. Anthropology Today, vol. 9, no. 4, s. 4.

6 pro Řeky jsou současní Makedonci Slované, resp. Bulhaři, kteří se v této oblasti usadili v 6. století a nemají nic společného se starověkou Makedonií; viz Danforth, M., L. (1993). Claims to Macedonian Identity: The Macedonian Question and the Breakup o f Yugoslavia. Anthropology Today, vol. 9, no. 4, s.

4.

7 viz Janev, I. (1999). Legal Aspects o f the Use o f a Provisional Name for Macedonia in the United Nations System. The American Journal o f International Law, vol. 93, no. 1, s. 155.

(13)

I přes překážky, s kterými se Republika Makedonie při svém vzniku musela potýkat, byla jedinou zemí z bývalých jugoslávských republik, která svůj přechod

O t t v

uskutečnila mírovou cestou. Vedle problémů s diplomatickým uznáním a Řeckou ekonomickou blokádou zde byla ale i řada sporných vnitropolitických otázek. Téměř dvoumilionová Makedonie má velice heterogenní strukturu obyvatelstva, což přirozeně hraje v politickém vývoji důležitou roli. Z výsledku sčítání obyvatelstva z roku 2002 vyplývá, že dominantní postavení mají slovanští Makedonci (63,3% obyvatel země) a nejsilnější menšinou žijící v Makedonii jsou Albánci (25,8%). Mezi další minoritní skupiny patří Turci (4,1%), Rómové (2,5%), Srbové (2,1%) a ostatní (2,2%).9

Právě albánská menšina hrála a hraje v politickém vývoji Makedonie důležitou roli. Albánská menšina kupříkladu bojkotovala referendum o nezávislosti, albánské strany hlasovaly proti nové ústavě,10 v roce 1998 vzrostlo napětí mezi majoritou a minoritou v důsledku kosovské krize11 a v roce 2001 došlo i к několikaměsíčnímu konfliktu mezi radikály z řad etnických Albánců a policejními složkami, který si pak vynutil změnu ústavy . Etničtí Albánci tak představují značně výbušný potenciál v unitárním státě, jelikož se cítí být diskriminováni v oblasti politické, hospodářské i kulturní.

Ústava Republiky Makedonie byla přijata 17. listopadu 1991 a díky metodě přidávání dodatků j e v platnosti dodnes. Samotný politický systém lze definovat jako parlamentní režim smírně posílenými pravomocemi prezidenta.14 Držitelem výkonné moci je vláda (čl.88). Ústava stanovuje, že premiér ani ministři nesmějí být poslanci parlamentu (čl.89) a tím je zákonodárná moc důsledně oddělena od moci výkonné.

Vlády v Makedonii byly většinou sestavovány nejméně třemi politickými subjekty a ty si mezi sebou rozdělovaly 20-30 ministerských křesel.15

V čele republiky stojí prezident, který je hlavou státu a je volen ve všeobecných přímých volbách na pětileté funkční období (čl.80), kde je aplikován dvojkolový

většinový volební systém (čl. 81). Stalo se téměř pravidlem, že prezident hraje klíčovou

9 Courbage, Y., R. Wilkens (2003). Censuses, Elections and Population: The Case o f Macedonia.

Population, vol. 58, no. 4/5 , s. 445.

10 Rychlík, J., M. Kouba (2003). Dějiny Makedonie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, s. 255.

11 více viz Emmert, F. (2001). Makedonie nad propastí. Mezinárodní politika, vol. 25, no. 4, s. 25.

13 zatím největší ústavní změny byly přijaty r. 2003 a týkaly se posílení práv etnických Albánců v oblasti jazykové, školství, místní samosprávy a přibyl zákaz majorizace.

14 Cabada, L.(2004). Makedonie. In: Kubát, M. a kol. Politické a ústavní systémy středo východní Evropy.

Eurolex Bohemia, Praha., s. 238.

15 Rosûlek, P. (2003). Vládní koalice v Makedonii (1991-2002). Politologická Revue, n o .l, s. 115.

(14)

roli při vytváření povolebních koalic16 a vystupuje v roli nadstranického a mezietnického arbitra.17

Zákonodárným orgánem Makedonie je jednokomorový parlament - Shromáždění Republiky Makedonie (čl. 61). Ústava uvádí, že je parlament složen ze 120 - 140 poslanců (čl.62), ovšem ve všech volbách, které od roku 1990 v Makedonii proběhly, bylo zvoleno právě 120 poslanců. Poslanci jsou voleni ve všeobecných, přímých a svobodných volbách tajným hlasováním na čtyřleté funkční období (čl. 63).

Zákon o volbách do parlamentu může být změněn pouze dvoutřetinovou většinou všech poslanců (čl.62). Tento zákon byl od prvních svobodných parlamentních voleb, které se konaly v roce 1990, změněn již dvakrát.18 První a druhé volby proběhly podle dvojkolového většinového systému, ale pro již třetí parlamentní volby v roce 1998 byl vybrán smíšený volební systém. Zatím poslední změna volebního systému přišla v roce 2002 a byla výsledkem kompromisu mezi albánskými a makedonskými politickými subjekty.19 Volby roku 2002 a 2006 se tak konaly podle proporčního volebního systému.

Politické strany v Republice Makedonii lze rozdělit do tří hlavních skupin:

nacionalistické, postkomunistické a strany zastupující albánské etnikum.20 Mezi hlavní politické strany v nacionalistickém táboře patří Vnitromakedonská revoluční organizace - demokratická strana národního sjednocení (VMRO-DPMNE), která vznikla v roce 1990 a je hlavní silou na pravici politického spektra. Tato strana zvítězila ve volbách v roce 1998 a 2006. Profiluje se jako strana hájící makedonské národní zájmy,

91 • •

konzervativní, křesťanská a antikomunistická. Do postkomunistického tábora patří Sociálně-demokratický svaz Makedonie (SDSM), kterou lze označit za hlavní levicovou stranu, jež sestavovala vládní koalice vletech 1992-1998 a 2002-2006.22 Dalším subjektem v tomto táboře je Socialistická strana Makedonie (SPM), která je však levicovější než SDSM.23

16 Rosůlek, P. (2003). Vládní koalice v Makedonii (1991-2002). Politologická Revue, n o.l,s. 116.

17 Rosůlek, P. (2004). Makedonie. In: Cabada, L., V. Dvořáková a kol. Komparace politických systémů 111., VŠE, Praha., s. 261.

18 Tamtéž, s. 264.

19 Tamtéž, s. 265.

20 Tamtéž, s. 265.

22 Tamtéž, s. 268.

(15)

Mezi relevantní politické strany hájící albánské zájmy patří Strana demokratické prosperity (PDP), která měla začátkem 90. let mezi albánskými stranami dominantní postavení.24 V současnosti je nej důležitějším albánským subjektem Demokratická strana Albánců (DPA), která vznikla v roce 1997 a Demokratický svaz pro integraci (DUI), který vznikl v roce 2002.25

Existuje i řada malých stran uprostřed politického spektra, které se podílely na vládních koalicích jako Liberální strana (LP), Demokratická strana (DP), či jejich fuze pod názvem Liberálně-demokratická strana (LDP). Žádná středová strana se ale nikdy nestala jazýčkem na vahách.26

Charakteristickým prvkem makedonského systému politických stran je tedy štěpení etnonacionalistické (makedonsko-albánské, VMRO-DPMNE vs. PDP) a pseudopolitické (postkomunistické vs. antikomunistické, SDSM vs. VMRO-DPMNE).

Dalším charakteristickým rysem je nejednotnost albánských stran, které nikdy nebyly schopny efektivně spojit své síly. 77 Krize vládních koalic a vnitrostranické konflikty často spočívají nikoli na ideových východiscích, ale většinou na osobních sporech a boji o kontrolu nad politickou a ekonomickou oblastí.ЛО

Republika Makedonie je tedy parlamentní demokracií, včele státu stojí prezident, který je volen přímo na pět let. Legislativní moc ztělesňuje 120 členné Shromáždění volené na čtyři roky. Ve stranickém systému nalezneme strany lišící se jak svou sociální bází, které vznikly z konfliktu vlastníci versus pracující, tak i strany vzniklé na základě etnického štěpení. Nej větší minoritní skupinou jsou Albánci tvořící bezmála čtvrtinu obyvatelstva. Politický vývoj Republiky Makedonie byl ovlivněn jak vnitřními, tak vnějšími faktory. Mezi vnitřními jmenujme sociální a hospodářské problémy (nezdařená privatizace, vysoká míra korupce, rozmach černého trhu)29 nebo albánský separatismus. Mezi vnější faktory patří samotný rozpad Jugoslávie, problémy s mezinárodním uznáním či krize v Kosovu.

25 Tam též, s 269.

26 Rosůlek, P. (2003). Vládní koalice v Makedonii (1991- 2002). Politologická Revue, n o .l, s. 116 27 Tamtéž, s. 115.

28 Rosůlek, P. (2004). Makedonie. In: Cabada, L., V. Dvořáková a kol. Komparace politických systémů 111., VŠE, Praha, s. 267.

29 Ženíšek, J. (2002). Příběh zvaný Makedonie. Mezinárodní politika, vol. 26, no. 1, s. 36-37.

(16)

První etapa 1990-1998

I. charakteristika většinového volebního systému

Rok 1990 je ve středo východní Evropě obdobím procesu přechodu к demokracii a konání prvních pluralitních voleb. V případě Makedonie se první parlamentní volby staly nejen symbolem demokratizace, ale i národní a státní emancipace.1 Makedonie se po pádu komunistického režimu rozhodla pro čistě většinový volební systém, který byl nastaven následovně.

Volební zákon2 definuje volební systém jako většinový s otevřeným druhým kolem. Zákon je koncipován velice obecně a neudává přesný počet zákonodárců, kteří mají být zvoleni, ani počet volebních obvodů. Jelikož počet a velikost volebních obvodů

■3 #

má být stanovena samostatným zákonem (čl. 19). Volič vybírá přesně tolik kandidátů, kolik má být zvoleno v daném volebním obvodě zákonodárců4, a volbu provádí zakroužkováním pořadového čísla kandidáta (čl. 40). К získání mandátu již v prvním kole je zapotřebí obdržet nejen nejvyšší počet hlasů, ale i potřebnou většinu. Tato většina byla stanovena na 1/3 oprávněných voličů daného volebního obvodu (čl. 54 § 1). Z toho plyne, že čím je volební účast v prvním kole větší, tím je snazší získat potřebnou většinu a naopak, čím je volební účast nižší, tím je těžší získat alespoň 1/3 hlasů a zvyšuje se tak pravděpodobnost konaní druhého kola. Pokud tedy žádný z kandidátů neobdržel potřebnou většinu, koná se po 14 dnech kolo druhé (čl. 54 § 2).

Do něho ale postupují pouze kandidáti, kteří obdrželi alespoň 7% z celkového počtu hlasů. (čl. 54 § 3). V případě, že by žádný z kandidátů nezískal alespoň 7% hlasů, je nutné celou proceduru prvního kola opakovat (čl. 54 § 4). Ve druhém kole voleb je třeba získat již jen prostou většinu. Vítězí tedy kandidát, který obdržel nejvíce hlasů (čl.

54 § 5).

1 Kubát, M. (2004). Volební inženýrství v podmínkách středovýchodní Evropy: Polsko jako jedinečný případ. In: Novák, M., T. Lebeda a kol. Volební a stranické systémy, ČR v mezinárodním srovnání.

Vydavatelství Aleš Čeněk, Dobrá Voda., s. 91.

2 The Law on Election o f Representatives o f SRM N o.28/90, přijato 1990.

3 pro volby v roce 1990 a 1994 byl počet volebních obvodů stanoven na 120, přičemž v každém byl zvolen právě jeden zákonodárce.

4 v obou volbách se jednalo o jednomandátové obvody.

(17)

Podle daného volebního zákona se v Makedonii uskutečnily dvoje volby. Byly jimi první svobodné volby roku 1990, kdy Socialistická republika Makedonie byla ještě

součástí Jugoslávie, a volby roku 1994 již v samostatném státě.

II. politické důsledky většinového volebního systému

V prvních pluralitních volbách v Makedonii, které se konaly od 11. listopadu do 23. listopadu 1990,5 získala nejvíc mandátů nacionalistická a antikomunistická VMRO-

DPMNE. Levicové strany SDSM6, LDP7 a SPM však obdržely téměř polovinu parlamentních křesel. Značně silné postavení měla i albánská PDP se svými 23 mandáty. Dále se do parlamentu dostala i řada malých subjektů a tři nezávislí kandidáti.8

Tabulka č. 1 : Výsledky voleb v roce 19909

Politická strana % hlasů

počet mandátů

VMRO-DPMNE 24,8 38

SDSM (SKM-PDP) 25,3 31

LDP (SRSM-LF^ 18,1 18

PDP 23,5 23

NDP 0,4 1

SPM 4,7 4

ostatní 3,2 5

Zdroj10: www.parties-and-elections.de/macedonia2.html

Po volbách se nabízela řada možností na sestavení vlády, ale žádná z nich nepředstavovala řešení na vytvoření stabilní většinové vlády a navíc zde byla problémová otázka spojenectví mezi Albánci a Makedonci." Nakonec byla sestavena nadstranická vláda odborníků, která byla ve funkci do roku 1992. Vládu expertů vystřídala vláda SDSM v koalici sLDP, SPM a albánskou PDP.12 Stalo se tak

5 Rychlík, J., M. Kouba (2003). Dějiny Makedonie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha., s. 250.

6 v roce 1990 kandidovali pod názvem Svaz komunistů M akedonie- Strana za demokratické zm ěny (SKM- PDP).

7 Liberálové kandidovali v roce 1990 pod názvem Svaz reformních sil (SRSM).

9 údaje je třeba brát pouze orientačně vzhledem к dobové a politické specifičnosti regionu.

10 zdroje neumožňovaly lepší zisk dat, proto nejsou uvedena data z obou volebních kol.

11 Rosůlek, P. (2003). Vládní koalice v Makedonii (1991- 2002). Politologická Revue, n o .l, s. 102.

12 Tamtéž, s. 103.

(18)

nepsaným pravidlem, že albánská politická reprezentace má mít zajištěnou účast na vládě, i kdyby to z pohledu minimální vítězné koalice nebylo nezbytně nutné.13

Do druhých voleb v roce 1994 vstupovala vládnoucí SDSM v předvolební koalici s LDP a SPM pod názvem Svaz pro Makedonii, která si vedla v prvním kole voleb velice dobře.14 Po zveřejnění výsledků prvního kola však opoziční VMRO- DPMNE obvinila vládu ze zfalšování volebních výsledků a nedemokratických metod a žádala anulování prvního kola. Po negativní odezvě se VMRO-DPMNE rozhodla spolu sD P pro bojkot druhého kola.15 Ve volebním období 1994-1998 tak byl makedonský parlament bez reálné opozice.

Tabulka č.2: Výsledky voleb v roce 199416

Politická strana % hlasů

počet mandátů SDSM

30,8

60

LDP 29

SPM 9

PDP 8,3 10

NDP 2,8 4

DPA (PDP-A) 5,2 5

VMRO-DPMNE 17,9

bojkot 2.kola

DA 12,8

ostatní 22,2 3

Zdroj17: www.parties-and-elections.de/macedonia2.html

Předvolební koalice Svaz pro Makedonii získala dohromady 98 mandátů, což znamenalo pohodlnou ústavní většinu. Přesto ale sociální demokraté přizvali do vlády

1 o

albánskou PDP. Ani takto silná vláda se však nedokázala vypořádat s některými vnitropolitickými problémy, jako byl spor o privatizaci spojený s řadou korupčních skandálů, který vyústil roku 1996 v odchod LDP z vlády.19 Vládní koalice i bez LDP však disponovala i tak dostatečnou většinou a zůstala v úřadu do řádných voleb v roce

1998.

16 údaje je třeba brát pouze orientačně vzhledem к dobové a politické specifičnosti regionu.

17 zdroje neumožňovaly lepší zisk dat, proto nejsou uvedena data z obou volebních kol, kolonka „ostatní“

brána jako jeden subjekt v důsledku nedostatku potřebných dat.

19 Tamtéž.

(19)

Pokusíme-li se analyzovat vliv většinového volebního systému z daných parlamentních voleb, narazíme na několik překážek. Jednak je to omezená dostupnost verifikovaných zdrojů a dále značně zkreslené výstupy v případě voleb v roce 1994, které jsou způsobeny neúčastí VMRO-DPMNE a DP ve druhém kole. Budeme-li tedy porovnávat dostupné údaje, je třeba je vnímat pouze orientačně s ohledem na dobovou a regionální specifičnost.

Makedonie si pro své první a druhé parlamentní volby vybrala většinový volební systém. Podle Sartoriho „není cílem většinových systémů parlament odrážející rozdělení hlasů; hledají jasného vítěze.“20 Důležitější je pro ně tedy akceschopnost než reprezentativnost. Toto pravidlo ale platí hlavně u jednokolových většinových systémů.

Dvojkolové systémy se chovají trochu odlišně. Podívejme se proto na index deformace21 jednotlivých stran v obou volbách.

Tabulka č.3: Index deformace jednotlivých stran ve volbách v roce 1990 a 1994

index index deformace deformace Politická strana 1990 1994

VMRO-DPMNE 1,274 ^-

SDSM 1,020

LDP 0,829 2,649*

SPM 0,702

PDP 0,817 1,000

NDP 2,000 1,179

DPA - 0,788

* platí pro koalici SDSM , LDP a SPM

Zdroj : www.parties-and-elections.de/macedonia2.html a vlastní výpočet

Index deformace ve volbách 1994 jasně ukazuje silnou nadreprezentaci levicových stran, což je ale z velké části způsobeno neúčastí pravice ve druhém kole voleb. U albánských stran PDP, NDP a DP A je deformace mírná, ne-li žádná. Neúčast VMRO-DPMNE jako protiváhy SDSM se projevila i na celkové odchylce od

20 Sartori, G. (2005). Strany a stranické systémy. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno., s. 17.

g

21 hodnota indexu deformace pro jednotlivé strany se vypočítá I = kde л je procento mandátů a

v,

v procento hlasů; nadreprezentaci značí hodnota indexu větší než 1, podreprezentace hodnotu indexu menší než 1; viz Novák, M., T. Lebeda a kol. Volební a stranické systémy, ČR v mezinárodním srovnání.

(20)

proporcionality „D“22, která byla 51,4%23. Což je zcela nevídaná hodnota a naprostý extrém. Pouze pro srovnání, jednokolový většinový systém používaný ve Velké Británii má v průměru odchylku od proporcionality 30%24. V případě makedonského dvojkolového systému je proto taková hodnota zcela výstřední a vypovídá o naprosté disproporcionalitě. Zcela odlišné výstupy přinesly naopak volby v roce 1990, kde

9S • • •

odchylka činila „pouze“ 8,75% . Co se týče deformace jednotlivých stran, i zde najdeme výkyvy jak v nadreprezentaci, tak i podreprezentaci.

V obojích volbách se potvrdilo pravidlo, že dvojkolové hlasování napomáhá utváření předvolebních koalic a strategickému chování stran při společném postupu ve

druhém kole. V roce 1990 uzavřelo toto spojenectví VMRO-DPMNE s několika malými subjekty. Dohodu o vzájemné podpoře ve druhém kole uzavřela i SDSM a LDP.26 Před volbami 1994 uzavřely levicové strany přímo předvolební koalici, zatímco VMRO-DPMNE se místo dohody s dalšími subjekty rozhodla spolu s DP pro neúčast ve druhém kole voleb. To způsobilo, že levice získala ústavní většinu a vytvořila silnou vládu, ale Makedonie byla de facto bez parlamentní opozice.

Utváření koaliční vlády po volbách v roce 1994 tak bylo relativně jednoduché, jelikož nejsilnější strana měla vůči ostatním silné postavení. O tomto vztahu vypovídá

97 98

index agregace , jehož hodnota byla 6,25 , což značí existenci silných stran, které jsou schopny sestavit fungující vládu. Naopak index agregace po volbách v roce 1990 dosahoval hodnoty 3,51 . To signalizuje jisté komplikace při sestavování vlády, což se 9Q

také stalo. Co se týče vlivu volebního systému na roztříštěnost stranického systému, i zde se setkáme se dvěmi rozdílnými hodnotami. Zatímco v roce 1990 byl index

22 odchylka od proporcionality je měřena indexem Loosemore-Hanby, jehož vzorec vypadá následovně q_ - ^ | v ^-j I kde v je procento hlasů a s procento mandátů. Výsledný index udává, o kolik procent se celkový výsledek odchyluje od proporcionality (0-100, tj. max. proporcionalita - max. disproporcionalita), viz Novák, M., T. Lebeda a kol. Volební a stranické systémy, ČR v mezinárodním srovnání.

23 vzhledem к absenci dat, počítala jsem kolonku „ostatní“ jako 1 subjekt, odchylka od proporcionality

„D“ by tedy mohla být o málo vyšší.

24 zdroj: http://www.electionguide.org/results.php?ID=54la vlastní výpočet.

25 vzhledem к absenci dat, počítala jsem kolonku „ostatní“ jako 1 subjekt, odchylka od proporcionality

„D“ by tedy mohla být o málo vyšší.

27index agregace měří míru postavení nejsilnější strany ve vztahu к ostatním stranám vzorcem A - — ,

n

kde 5 je procento křesel nejsilnější strany a n počet stran zastoupených v parlamentu. Vysoká hodnota indexu agregace znamená koncentraci stranického systému, což by mělo usnadňovat utváření koalic; viz Novák, M., T. Lebeda a kol. Volební a stranické systémy, ČR v mezinárodním srovnání. Vydavatelství Aleš Čeněk, Dobrá Voda., s. 416.

28 pro výpočet agregace jsem použila všechny nezávislé kandidáty jako jeden subjekt.

29 pro výpočet agregace jsem použila všechny nezávislé kandidáty jako jeden subjekt.

(21)

fragmentace30 0,76731 a značil poměrně vysokou míru roztříštěnosti, naopak v roce 1994 tvořil hodnotu 0,33232, tedy vcelku homogenní stranický sytém. V obou případech je však obtížné dělat závěry obecnější povahy, jelikož v prvních pluralitních volbách byly „nováčky“ jak voliči, tak i strany a na nová pravidla si teprve zvykali. Výstupy voleb roku 1994 jsou pak zkresleny neúčastí pravice ve volbách.

Na výsledky voleb však měl vliv jeden důležitý faktor. Bylo jím samotné narýsování jednomandátových volebních obvodů a stím rozšířená praxe

- l i

gerrymanderingu, která způsobila nižší zastoupení albánských poslanců v parlamentu.

Albánská politická reprezentace namítala, že volební obvody tvořené převážně Albánci mají v průměru 20 tisíc voličů, kdyžto obvody s makedonskou většinou mají v průměru 16 tisíc voličů.34 Což znamená, že hlas odevzdaný etnickým Makedoncem má větší váhu než hlas etnického Albánce. Jednalo se tak o záměrnou manipulaci s volebními obvody, za účelem podreprezentace albánského obyvatelstva. To je z hlediska rovnosti voleb zcela nepřípustný jev a porušení základních zásad volebního práva, který nemá v demokratických systémech místo. Vezme-li navíc v úvahu, že počet Albánců žijících v Makedonii tvořil v roce 1994 24% obyvatelstva, odpovídalo by jejich zastoupení v parlamentu téměř 30 mandátům. V období 1990-1998 ale bylo jejich zastoupení 24 a1C

19 poslanců. Gerrymandering měl tedy velký vliv na zastoupení minoritních politických subjektů v parlamentu.

Albánská reprezentace navíc měla šanci uspět pouze v obvodech, kde Albánci tvořili většinu. V obvodech, v nichž měli menšinové zastoupení, jejich hlasy propadaly.

Není proto překvapením, že právě albánské politické strany společně s malými středovými stranami prosazovaly změnu volebního systému, který by lépe odrážel jejich voličskou základnu.36

Jak vypadal a jaké výstupy přinesl nový volební zákon prosazovaný malými stranami a zda jim napomohl к větší reprezentativnosti, se podíváme v následující kapitole.

30 index fragmentace určuje „velikost“ stranického systému a pohybuje se v intervalu 0-1, index se vypočítá: F = l - ^ s r2 , kde .sznačí podíly jednotlivých stran na celkovém počtu mandátů, za předpokladu, že celek je představován hodnotou 1; v iz Novák, M., T. Lebeda a kol. Volební a stranické systémy, ČR v mezinárodním srovnání. Vydavatelství Aleš Čeněk, Dobrá Voda., s. 415.

31 nezávislé kandidáty jsem počítala každého zvlášť.

32 nezávislé kandidáty jsem počítala každého zvlášť.

33 Rosůlek, P. (2003). Vládní koalice v Makedonii (1991- 2002). Politologická Revue, n o .l, s.l 15.

34 1998 Elections in Macedonia, ICG Balkans Report, 9.9.1998. vol. 2, n. 45, s. 6.

36 1998 Elections in Macedonia, ICG Balkans Report, 9.9.1998. vol. 2, n. 45, s. 1.

(22)

Druhá etapa 1998 - 2002

L charakteristika smíšeného volebního systému

Ve druhé etapě vývoje volebního systému byl opuštěn čistě většinový volební systém, na kterém benefitovaly hlavně velké strany, a byl zaveden volební systém smíšený. Republika Makedonie se tak připojila к „boomu“ smíšených volebních systémů, který nastal v průběhu 90. let 20. století, a stejně jako ostatní země se

„pokoušela hledat alternativu mezi světem většinových a poměrných volebních systémů.“1 V případě Makedonie však tyto systémové změny souvisely především s řešením národnostního problému.

Třetí parlamentní volby probíhaly od 18.října do 1.listopadu 1998 a občané v nich volili podle nového volebního zákona4. Druhý článek tohoto zákona uvádí, že z celkového počtu 120 poslanců je 85 zákonodárců voleno na základě většinového principu v 85 volebních obvodech, přičemž počet voličů jednotlivých obvodů se může lišit nanejvýš plus mínus 10%. A zbylých 35 na základě proporčního systému, kde celá republika je jedním volebním obvodem. Většinová a proporční složka j e v systému na sobě nezávislá a z teoretického hlediska se tedy jedná o „paralelní smíšený systém“5.

Voliči disponují dvěma hlasy, kdy jeden je využit v nominální volbě a druhým volí prostřednictvím uzavřených kandidátních listin (čl.76). Volič ve většinové volbě hlasuje pro jednoho z kandidátů a v poměrné volbě volí mezi kandidátními listinami stran (čl.77). К vítězství v nominální volbě v jednom volebním obvodě je zapotřebí, aby nejúspěšnější kandidát získal alespoň 1/3 z celkového počtu odevzdaných hlasů. Pokud žádný z kandidátů neobdrží potřebnou 1/3 kvalifikovanou většinu, koná se kolo druhé, v němž se utkají již jen dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního. Ve druhém kole pak vítězí ten, který získá absolutní většinu hlasů (čl. 88). V poměrné volbě je 35 mandátů

1 Cabada, L.,Ženíšek, J. (2003). Smíšené volební systémy. Nakladatelství Aleš Čeněk, Dobrá Voda.,s. 22.

2 Kubát, M. (2004). Volební inženýrství v podmínkách středovýchodní Evropy: Polsko jako jedinečný příklad. In: Novák, M., T. Lebeda a kol. Volební a stranické systémy, ČR v mezinárodním srovnání.

Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Dobrá Voda, s. 94.

4 Law on Election o f Memebers o f Parliament No. 24/98, přijat v červnu 1998.

5 v terminologii Shugarta a Wattenberga se jedná o „většinový smíšený volební systém “ označovaný МММ.

(23)

přiděleno užitím D‘Hondtovy metody stranám, které překročí 5% volební klauzuli (čl.

93).

II. politické důsledky smíšeného volebního systému

Volby 1998 znamenaly změnu nejen ve volebním systému, ale také ve vítězství opozice. Opoziční pravicová VMRO-DPMNE získala 49 křesel a společně s předvolebním partnerem Demokratickou alternativou (DA) tvořila většinu s 62 křesly.

Dosud vládnoucí SDSM získala 27 mandátů a silný propad zaznamenala i SPM, která získala jen jeden mandát6. Podobný neúspěch čekal i LDP7. Na rozdíl od předchozích voleb si naopak polepšily strany zastupující albánské etnikum, DPA a PDP.

Triumf pravice však nemůžeme připsat smíšenému volebnímu systému. Přispěla к němu hlavně nepopularita vládnoucí SDSM, která nedokázala zabránit poklesu životní úrovně, rostoucí nezaměstnanosti, kriminalitě a korupci.8 Následující tabulka ukazuje výsledky voleb a úspěšnost stran v jednotlivých složkách smíšeného volebního systému.

Tabulka č.4: Výsledky voleb 1998

Politické strany

Většinová volba (85 mandátů)

Poměrná ю1Ьа (35 mandátů)

Celkem mandátů

VMRO-DPMNE 38 11 49

SDSM 17 10 27

PDP 9 5 14

LDP 2 2 4

DPA 8 3 11

DA 9 4 13

SPM 1 ^- 1

Ostatní* 1 - 1

* Hnutí makedonských Romů Zdroj :www.sobronije.mk/en/resultati,

www.izbori98.gov.mk/results/html/total_number_of_votes_won.htm

Volby přinesly vítězství pravice a SDSM musela poprvé od roku 1991 odejít do opozice. Vládu sestavovala VMRO-DPMNE se svým předvolebním partnerem DA a společně pak přizvaly i albánskou DPA.9 Vláda ve složení VMRO-DPMNE, DA a DPA tak disponovala pohodlnou parlamentní většinou. I přesto však nevydržela po celé

6 v předchozích volbách v roce 1994 získala 7 mandátů.

7 ve volbách 1998 získal pouze 4 mandáty oproti výsledku z roku 1994, kdy obdržela 29 mandátů.

9 Tamtéž, s. 108.

(24)

volební období, krize uvnitř vládní koalice způsobily četné rekonstrukce vlád a v roce 2001, po vypuknutí ozbrojeného konflikt mezi albánskými povstalci a makedonskými bezpečnostními silami, byla vytvořena celonárodní koalice.10

Nyní se však zaměřme na účinky nového volebního zákona. Volby roku 1998, které proběhly podle smíšeného volebního systému, napomohly především albánským stranám. Umožnily jim totiž získat křesla jak v jednomandátových obvodech, tak i v pro ně výhodnější proporční volbě. Porovnáme-li výsledky s předchozími volbami, zjistíme, že albánské strany si polepšily právě počty křesel získanými na úrovni kandidátních listin.

Tabulka č. 5: Úspěšnost albánských stran ve volbách

VDlby 1990 1994 1998*

PDP 22 10 9 + 5

DP A ^(PDP-A) ^- 5 8 + 3

NDP** 1 4 ^-

* mandáty z většinové volby + mandáty z poměrné volby

** N D P se sloučila s PDP-A v r. 1997 a vnikla DPA

Zdroj: Rosůlek, P. (2004). Makedonie. In: Cabada,L.,V.Dvořáková a kol. Komparace politických systémů III., VŠE, Praha., s. 271

Sečteme-li výsledek NDP a PDP-A z voleb 1994 před jejich integrací v DPA, dostaneme 9 mandátů získaných ve většinovém volebním systému. To je jen o jeden mandát méně než v roce 1998 ve většinové volbě. К tomuto výsledku si navíc mohli přičíst ještě 3 mandáty získané na základě poměrné volby. Podobný výsledek zaznamenala i PDP. Ta v roce 1994 získala 10 křesel a ve volbách 1998 celkem křesel 14, z toho 5 právě na úrovni kandidátních listin. Z toho je patrné, že smíšený volební systém měl na reprezentativnost albánských politických stran větší vliv než předchozí většinový.

Co se týká ostatních menších stran jako DA, nemáme možnost posoudit, jaký vliv na ni měl smíšený volební systém, jelikož vznikla těsně před volbami v rocel998.

Stejně tak SPM a LDP nejsou dobrými příklady, jelikož jejich volební debakl je z větší části důsledkem jejich působení v předchozích levicových vládách, než aby ho ovlivnil nový volební zákon. Z hlediska posuzování rozdílů mezi jednotlivými systémy jsou ideálním objektem právě albánské strany. Ty totiž reprezentují zájmy jedné specifické skupiny a vznikly na základě etnického štěpení. Důkazem může být to, že až na dvě

10 Rosůlek, P. (2003). Vládní koalice v Makedonii (1991-2002). Politologická Revue, n o .l, s. 109.

(25)

výjimky byli kandidáti albánských stran na nominální úrovni zvoleni již v prvním kole.11

O vlivu smíšeného volebního systému nám dále víc napoví index deformace jednotlivých politických stran.

Tabulka č.6: Index deformace v roce 1998

politická strana % hlasů % mandátů

index deformace

VMRO-DPMNE 28,1 31,43 1,119

SDSM 25,15 28,57 1,136

PDP + DPA* 19,26 22,86 1,187

DA 10,73 11,43 1,065

LDP 6,99 5,71 0,817

* PDP a DPA kandidovaly v poměrné složce jako koalice

Zdroj: www.izbori98.gov.mk/results/html/total_number_of_votes_won.htm a vlastní výpočet

Z indexu vyplývá, že až na LDP, která byla podreprezentována, se jednalo o mírnou nadreprezentaci. Strany získaly v průměru o 12% více mandátů než odpovídalo jejich voličské podpoře. Co se týče indexu Loosemore-Hanby, ten činil odchylku 14,67%13 v poměrné složce, což je pro poměrný systém již značná odchylka od proporcionality. Pouze pro srovnání, v roce 2002 činil tento index pro volby do PS PČR odchylku 12,53%.14

Podívejme se proto nyní na některé proměnné smíšeného volebního systému, které měly vliv na výsledky voleb. Mezi nej důležitější proměnné smíšených volebních systémů patří samotný poměr mandátů pro nominální složku a složku kandidátních listin.15 V případě makedonského systému je poměr 85:35, kde většinová složka hraje dominantní úlohu. Smíšený volební systém měl totiž Makedonii zaručit určitou míru proporcionality, ale zároveň ponechat velkým stranám výhody většinové volby.16 Proto je podíl proporční části pouze 29%. Je otázkou, zda by vůbec došlo ke změně volebního systému v roce 2002 na proporční, kdyby poměr jednotlivých složek smíšeného

11 viz výsledky voleb www.sobronije.mk/en/resultati.

12 index deformace je měřen pouze z poměrné složky.

13 vlastní výpočet.

14 Novák, M., T. Lebeda a kol. (2004). Volební a stranické systémy, ČR v mezinárodním srovnání.

Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Dobrá Voda., s. 413.

15 Taagepera, R., M. S. Shugart (1989). Seats and Votes: The Effects and Determinants o f Electoral systems. Yale University Press, New Haven., s. 19.

16 Cabada,L.,Ženíšek,J. (2003). Smíšené volební systémy. Nakladatelství Aleš Čeněk, Dobrá Voda, s.142.

(26)

volebního systému byl nastaven v jiném poměru a proporční část by tak měla výraznější podíl.17 Pokusme se tedy o následující modelový příklad, kdy by poměr většinové a poměrné složky byl stejný v poměru 85:85 křesel.

Tabulka č. 7: Výsledky při poměru 85:35 a 85:85

počet mandátů* počet mandátů při poměru při poměru politická strana 85:35 85:85 VMRO-DMPNE 3 8 + 1 1 38 + 27

SDSM 17 + 10 17 + 24

PDP + DPA 17 + 8 1 7+ 18

DA 9 + 4 9 + 1 0

LDP 2 + 2 2 + 6

* mandáty ve většinové volbě + mandáty v poměrné volbě

Zdroj: www.izbori98.gov.mk/results/html/total_number_of_votes_won.htm a vlastní výpočet

Pokud by byl poměr většinové a poměrné složky stejný, pak by poměrná část hrála ve smíšeném volebním systému mnohem důležitější úlohu. Jak vyplývá z tabulky, při vyrovnaném poměru obou složek by byl zisk mandátů v proporční části vyšší než u většinové. Výjimku tvoří jen nejsilnější strana, která by i nadále získala nejvíce mandátů ve většinové volbě. Tím se potvrzuje, že pro velké strany je spíše výhodný poměr, který byl nastaven, tedy 85:35 mandátům. Naopak pro menší strany je výhodnější větší podíl proporční části, jelikož tak mohou dosáhnou většího zastoupení.

Pravděpodobnost, že by ke změně volebního zákona na proporční vůbec nedošlo, kdyby vzájemný poměr většinové a proporční složky byl nastaven jinak, je tedy vcelku vysoká.

Další proměnné, které mají určitým způsobem vliv na charakter celého volebního systému, najdeme na úrovni kandidátních listin. Jsou jimi proměnné, s nimiž se setkáme u poměrných volebních systémů a blíže jsme se s nimi seznámili v první kapitole. Smíšený volební systém, užitý v Makedonii, ovlivnila z této řady zvláště jedna proměnná. Touto proměnnou je volební klauzule užitá pro volbu v úrovni kandidátních listin. Volební zákon určuje, že к zisku jednoho mandátu je zapotřebí překročit 5%

hranici z celkového počtu hlasů. To se však ukázalo být smrtelné pro některé malé makedonské strany. Příkladem mohou být socialisté (SPM), kteří získali jeden mandát

17 Cabada,L.,Ženíšek,J. (2003). Smíšené volební systémy. Nakladatelství Aleš Čeněk, Dobrá Voda, s.142.