Růst vzájemného obchodu a ekonomického růstu

faktorem, a to eliminací kurzového rizika ve vztahu k vzájemnému obchodu se zabýval i De Grauwe.⁴³ Neprokázal však ve své studii významný vztah mezi vzájemným obchodem a variabilitou měnových kurzů.

Z tabulky 6 níže sledující vývoj reálného HDP v eurozóně (12) a ve vybraných zemích mimo eurozónu můžeme sledovat zajímavý vývoj. Ekonomický růst ČR, Švédska, Norska a Velké Británie je v období 1996 až 2008 dynamičtější, než-li je růst zemí eurozóny.

Tabulka 6 - Vývoj reálného HDP v eurozóně a vybraných zemích mimo eurozónu

Zdroj - Eurostat

V případě, že do grafu vývoje HDP (viz graf 8 níže) promítneme i vývoj vzájemné obchodní výměny dle výsledků studie Willet, Permpoon, Whilborg (2006), zjistíme, že vývoj vzájemné výměny vyjádřený jako poměr k HDP je spíš konstantní a výrazně méně dynamický než vývoj HDP v období 1996 až 2004. Velmi výrazný vliv vzájemného obchodu mezi zeměmi eurozóny na vývoj reálného HDP eurozóny z tohoto grafu není patrný. Proto lze říct, že ačkoliv vidí někteří autoři významný přínos z integrace zemí do měnové unie v dosažení zvýšené vzájemné obchodní výměny a zprostředkovaně růstu HDP, současný vývoj v eurozóně nenasvědčuje tomu, že by docházelo k velmi výraznému růstu vzájemného obchodu mezi členskými zeměmi. Navíc, vliv na růst HDP není zatím rovněž výrazný.

43 De Grauwe, P., The Economics of Monetary Union. 6th Edition. Oxford University Press, 2005

Graf 8 - Vývoj reálného HDP a vzájemného obchodu v zemích eurozóny (12)

0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4

1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

vývoj HDP

obchodní výměna jako % HDP

Zdroj – Eurostat; Willet, Permpoon, Wihlborg 2006

Shrnutí

Se vstupem do měnové unie se pojí několik teoretických přínosů. Mezi nejdiskutovanějšími jsou eliminace transakčních nákladů, transparentnost cen či eliminaci kurzového rizika. Tyto přínosy jsou považovány za přímo měřitelné. Předpokládá se ještě přínos v podobě ekonomického růstu, který má být zprostředkován růstem vzájemné obchodní výměny mezi zeměmi eurozóny a eliminací transakčních nákladů společně s eliminací kurzového rizika.

K eliminaci transakčních nákladů dochází v měnové unii zavedením společné měny, tudíž členské státy netratí na směně měn. Ve virtuálním příkladě uvedené ve studii Evropské komise⁴⁴ z roku 1990 turista vynaložil 48% svých prostředků na směnárenské a jiné bankovní poplatky v průběhu své cesty po 10 státech EHS. V případě měnové unie by k podobnému nákladu nedošlo.

Evropská komise⁴⁵ se v roce 2001 začala zabývat výší bankovních poplatků.

Výsledkem bylo jejich výrazné snížení z průměrných 24,09 EUR při převodu 100 EUR uvnitř eurozóny na současných 2,50 EUR, který je průměrným poplatkem na převod vně eurozóny.

Odhad úspory z bankovních poplatků odhadoval De Grauwe⁴⁶ v roce 2005 na 5%.

Zda výše uvedené dvě výhody zavedení eura budou výhodou pro ČR je diskutabilní.

Pokud by bylo zavedeno euro, ČR by ztratila přínos z vývoje měnového kurzu. CZK od

44 Evropská komise, One Market, one Money. An Evaluation of the Potential Benefits and Costs of Forming an Economic and Monetary Union, 1990

45 Evropská komise, Payments in euros in the Internal Market, 2000

46 De Grauwe, P., The Economics of Monetary Union. 6th Edition. Oxford University Press, 2005

vstupu do EU posílila o přibližně 20%.⁴⁷ Transakční poplatky se sice snížily, nicméně, díky apreciaci kurzu jsou celkové náklady na bankovní převody ještě nižší.

Cenová transparentnost je dalším z teoretických přínosů měnové unie. Evropská komise⁴⁸ v roce 2000 zkoumala výši rozdílů na trhu potravin a elektroniky a zjistila, že existují až 30% rozdíly na mezistátní úrovni. Na tuto studii navázaly výsledky další studie provedené v letech 1990 - 2003, autorů Engela a Rogerse⁴⁹, která dospěla k závěru, že k výraznému sbližování cen docházelo především před rokem 1999. Po tomto období již sbližování nebylo tolik patrné. Autoři předpokládali omezení na straně spotřebitelů, kteří berou v úvahu náklady spojené s pořízením cenově výhodného zboží či služby v jiných zemích měnové unie. Lze konstatovat, že ačkoliv zavedení společné měny s sebou přináší možnost jednoduššího srovnání cen, v důsledku existence národních trhů a jejich specifik nelze očekávat úplné odstranění cenových disparit. Diskutabilní je rovněž přínos pro spotřebitele eurozóny, zda srovnání cen skutečně využije.

Eliminace kurzového rizika, které vzniká v důsledku nejasného vývoje měnového kurzu a lze jej těžko odhadovat, se rovněž považuje za přínos měnové unie. Zde je nutné vzít v úvahu efekt přijaté společné měny pro státy vně unie, kde mezi členskými zeměmi měnové unie dochází k plnému odstranění kurzového rizika v důsledku neočekávaných změn nominálního kurzu. Euro v jedné zemi HMU nemůže přece nominálně zhodnotit či znehodnotit vůči euru v jiné zemi HMU. Na straně druhé, ve vztahu k zemím mimo měnovou unii kurzové riziko eliminováno není. Transakce neprováděné ve společné měně tedy dále zůstávají ovlivněny existencí neočekávaných výkyvů eura k jiným světovým měnám.

Nejasný je přínos v podobě vztahu růstu vzájemné obchodní výměny vně měnové unie a hospodářského růstu. Několik autorů po vzniku HMU předpovídalo unii růst vzájemného obchodu řádově několik desítek procent. V poměru k HDP se však růst vzájemného obchodu vyvíjel velmi pomalým tempem. Vývoj hospodářského růstu je patrně dynamičtější. Závěry v této oblasti jsou nejasné, lze však konstatovat, že významné propojení mezi oběma veličinami není patrné.

Z výše shrnutých dílčích závěrů plyne, že měnová unie přináší členským státům výhody v podobě odstranění směnárenských poplatků z převodu národních měn na EUR, snižuje poplatky spojené s bankovním převodem, umožňuje srovnání cen a přínos z této

47 www.cnb.cz

48 Evropská komise, Price dispersion in the Internal Market, 2000

49 Lacina, L., Měnová integrace, C.H. Beck, 2007

transparentnosti pro obyvatele příhraničních oblastí a odstraňuje riziko variability měnového kurzu jednotlivých národních měn zavedením společné měny. Nevýhodou je ztráta výnosu z apreciace měnového kurzu národní měny vůči EUR. Diskutabilní zůstává výše bankovních poplatků spojena s převodovými operacemi na eurových účtech, praktické využití cenové transparentnosti pro celou eurozónu, eliminace rizika variability reálného kurzu a vzájemná interakce mezi obchodní výměnou vně států měnové unie a hospodářským růstem.