Shrnutí

Všechny navrhované parametry nové architektury důchodového systému, která nahrazuje současný první pilíř důchodové pojištění, lze sumarizovat následující tabulkou č. 5. Tabulka bere v úvahu i jednotlivé varianty nastavení.

Tabulka č. 5: Parametry nultého a prvního pilíře pro výpočet důchodu u jednotlivých variant nastavení podle návrhu Komise pro spravedlivé důchody

Varianta nastavení

Valorizace 0. pilíř Růst nominálních mezd

1. pilíř Růst cen

Pozn.: PM = průměrná mzda v ekonomice; VZ = vyměřovací základ; FVZ = fiktivní vyměřovací základ.

Zdroj: Komise pro spravedlivé důchody (2020a) vlastní zpracování

Reforma penzijního systému na základě návrhu Komise pro spravedlivé důchody tak nahrazuje současný první průběžně financovaný pilíř dvěma pilíři. Nultý pilíř představuje základní důchod, zatímco první pilíř lze označit za variaci NDC systému s fiktivními vyměřovacími základy. Výpočet zásluhové části důchodu z prvního pilíře je odvozen od výše příspěvků, kdy koeficient 0,0325 procenta lze chápat jako fiktivní míru

zhodnocení používanou u NDC systémů³⁸. Do výpočtu celkového důchodu z navrhovaného systému u spravedlivé varianty nastavení pak ale vstupují další parametry, jež ovlivňují výši důchodu (např. délka pojištění, počet dětí). Z tohoto důvodu nepovažuji navrhovaný první pilíř jako čistý NDC systém, který popisuje například Krebs (2015).

Celkově lze navrhovanou reformu systému považovat za fiskálně neefektivní vzhledem k tomu, že pouze úsporná varianta nastavení vykazuje nižší výdaje systému než současný systém. I když reforma uvažuje změnu příjmové stránky systému u osob samostatně výdělečně činných, tato změna je natolik marginální, že nelze považovat toto navýšení příjmů vzhledem k vysokým výdajům za dostatečné. Pro navrhovaný systém je tak potřeba další revize příjmové stránky, popřípadě omezení výdajů. Jednou z možností je sice využití obecných daní pro vykompenzovaní případných schodků systému, avšak dle mého názoru by se mělo jednat spíše o okrajový zdroj příjmů. Jako fiskálně efektivní se tak jeví pouze úsporná varianta systému, která však již plně neodpovídá požadovaným cílům reformy, které určila sama Komise pro spravedlivé důchody. Komise pro spravedlivé důchody tak nesplnila jeden ze svých základních cílů pro důchodovou reformu, a to finanční udržitelnost systému. Naopak je prohloubena finanční neefektivita systému, a to zejména u spravedlivé varianty nastavení, kdy kolem roku 2060 dosahují výdaje systému u této varianty přes 16 procent HDP (Komise pro spravedlivé důchody, 2020b).

Navrhovaná reforma penzijního systému silně prohlubuje solidaritu systému.

Prostřednictvím průběžného financování je zachována mezigenerační solidarita mezi současnými ekonomicky aktivními jedinci a pobírateli důchodu. Současně je však prohloubena solidarita mezi příjmovými skupinami, respektive mezi nízkopříjmovými a vysokopříjmovými důchodci a mezi pracujícími osobami a osobami pečujícími. Toto prohloubení je dáno především definicí fiktivních vyměřovacích základů a bonusu za výchovu o dítě. Jak bylo zmiňováno již v předchozím textu – Komise pro spravedlivé důchody (2020a) sama uvádí, že osoba, jež se rozhodne vychovávat dítě, bude mít vyšší důchod než srovnatelná osoba, jež se rozhodne po stejnou dobu pracovat. Současně je solidarita systému prohloubena nultým pilířem, který představuje významnou část důchodové dávky. Pro srovnání míry solidarity, respektive ekvivalence v současném

38 viz kapitola 1. Teoretické vymezení penzijních systémů

systému a navrhovaném systému je sestaven mikroekonomický model s příjmově typizovanými jedinci. Pro tento model byly stanoveny následující předpoklady:

▪ za rok odchodu do důchodu je považován rok 2020, jelikož pro tento rok byly nastaveny parametry výpočtu uvedené v dokumentu Komise pro spravedlivé důchody (2020a),

▪ doba důchodového pojištění je stanovena na 45 let³⁹,

▪ pojištěnci jsou zaměstnáni po celou dobu ekonomicky aktivního života,

▪ nejsou uvažovány žádné náhradní a vyloučené doby pojištění, respektive nevýdělečná období oceněná fiktivním vyměřovacím základem,

▪ pro zjednodušení je výpočet stanoven pro tzv. standardní důchodce⁴⁰,

▪ statičtí příjmově typizovaní jedinci (PTJ) mají příjmy na úrovni čtyřicetiprocentní, stoprocentní, dvěstěprocentní a čtyřistaprocentní průměrné mzdy v ekonomice (PM).

Srovnání u příjmově typizovaných jedinců je provedeno na základě hrubého náhradového poměru, čímž se rozumí relace prvního důchodu k poslední hrubé mzdě v procentech.

Z grafu č. 7, který popisuje srovnání hrubého náhradového poměru v současném a komisí navrhovaném systému, vyplývá, že u spravedlivé varianty navrhovaného systému je oproti současnému systému prohloubena solidarita vůči nízkopříjmovým skupinám prezentovaným příjmově typizovaným jedincem s příjmem na úrovni čtyřicetiprocentní průměrné hrubé mzdy v ekonomice. U ostatních příjmově typizovaných jedinců je hrubý náhradový poměr ve všech variantách nastavení nižší než v současném systému, což poukazuje na nižší míru ekvivalence u těchto příjmových skupin oproti současnému systému. Rozdíl v hrubých náhradových poměrech oproti současnému stavu je poté výraznější u příjmově typizovaných jedinců s dvěstěprocentní a čtyřistaprocentní průměrnou mzdou. Dle výpočtů, které graf č. 6 prezentuje, je také nižší hrubý náhradový poměr oproti současnému stavu u všech PTJ v případě úsporné i technické varianty. To znamená, že navrhovaný systém by v případě těchto dvou variant generoval nižší starobní důchody než v současném systému. Jedním z důvodů je také vynechání ocenění doby pojištění nad 41 let pojištění u těchto dvou variant. Oproti současnému sytému tak není u těchto variant nastavení dostatečně zohledněna míra ekvivalence ve smyslu délky pojištění. Celkově tak lze považovat navrhovaný důchodový systém za ještě více

39 Dle Komise pro spravedlivé důchody (2020a) se jedná o průměrnou dobu pojištění.

40 Není tedy uvažováno přesluhování nebo předčasný důchod.

solidární, přestože je současný důchodový systém v České republice považován za nadmíru solidárním, což bylo rozebráno v teoretické části této diplomové práce.

Graf č. 7: Srovnání hrubého náhradového poměru současného systému a jednotlivých variant navrhovaného systému Komisí pro spravedlivé důchody u příjmově typizovaných jedinců

Pozn.: Pro výpočet důchodu z prvního pilíře navrhovaného systému nejsou zohledněny roky před rokem 1986.

Zdroj: ČSSZ (2021e), Komise pro spravedlivé důchody (2020a), ČSÚ (2021a); vlastní výpočty

Co se týče zohlednění trendů na trhu práce a především takzvané „gig economy“, navrhovaná reforma v tomto směru dělá pouze změny ve výpočtu pojistného u osob samostatně výdělečně činných. Tato změna se dá považovat za krok přínosný, avšak ne zcela dostatečný. Otázkou tak stále zůstávají další nestandardní pracovní poměry a jejich dostatečné zohlednění v důchodovém systému. Současně však reforma umožňuje výpočet vyměřovacího základu pomocí fiktivních vyměřovacích základů a současného zaměstnání na částečný úvazek například v období péče o dítě do čtyř let věku. Tento krok podporuje zapojování jedinců na trh práce.

0

technická varianta (horní hranice) technická varianta (spodní hranice) úsporná varianta

Vzhledem k zachování způsobu financování navrhovaný systém nadále čelí demografickému riziku. Nepříznivý demografický vývoj se tak u průběžného systému financování může spíše projevit v nedostatku prostředků na vyplácení starobních důchodů. Stejně tak je systém nadále citlivý na legislativní změny a politické riziko.

Vzhledem k tomu, že jsou některé parametry poměrně jednoduše ovlivnitelné politickým rozhodnutím s velkým dopadem na výši starobních důchodů (např. procentní výše u nultého pilíře či jednotlivé bonusy v prvním pilíři důchodového systému), považuji navrhovanou reformu za vysoce náchylnou vůči politickému riziku. Současně je však systém díky průběžnému financování imunní vůči riziku dlouhověkosti. Přesto je však otázkou, zda by neměla navrhovaná reforma spíše kombinovat způsoby financování například prostřednictvím zavedení fondově financovaného zaměstnaneckého pilíře a diverzifikovat tak rizika důchodového systému.

Politická průchodnost navrhovaného systému by měla být zaručena na základě účasti zástupců poslaneckých a senátorských klubů v Komisi pro spravedlivé důchody.

Přesto se domnívám, že výsledná podoba navrhované reformy je díky zvýšené solidaritě v systému politicky méně přijatelná zejména u pravicových stran. Právě u pravicových stran, které obecně zdůrazňují spíše princip ekvivalence, by takováto reforma byla špatně obhajitelná u jejich voličů.

Za největší výhodu navrhovaného systému považuji vyšší transparentnost a srozumitelnost oproti současnému systému. V rámci výpočtu důchodové dávky došlo k výraznému zjednodušení. Avšak ne všechny parametry jsou v základních dokumentech prezentovaných na webových stránkách Komise pro spravedlivé důchody dostatečně vysvětleny a odůvodněny. Zároveň je transparentnost zajištěna zavedením individuálních důchodových kont, které pokládám za hlavní příspěvek k transparentnosti důchodového systému. Jak bylo uvedeno dříve, právě větší transparentnost a srozumitelnost, a tedy i předvídatelnost systému je zásadní pro rozhodování pojištění v životních situacích, které mají dopad na výši jejich důchodů.