4. Krajské volby
4.5. Shrnutí všech sledovaných krajů
První hypotéza předpokládá, že valenční témata v krajských volbách se dotýkají především problematiky daného kraje, tedy že témata komunikovaná skrze volební programy jednotlivých politických subjektů budou vycházet z místních potřeb daných krajů. S tím souvisí i
55 vedení politické kampaně, které by s touto premisou mělo korelovat a v i ní by se měla spíše objevovat lokální témata.
Co se týká volebních programů, tak ty se v drtivé většině skutečně věnovaly problémům a tématům na lokální, v tomto případě krajské, úrovni. Celkový průměr za všechny tři kraje, kde uspělo kumulativně 19 politických subjektů, tak vychází na 78 %. Tedy více než tři čtvrtiny témat v programech odpovídaly krajské úrovni. Zároveň se dá říct, že tematické celky, které zahrnují nejvíce programových cílů a priorit ve všech volebních programech vycházejí ze sociálních a ekonomických problémů daných krajů.
Pokud půjdeme do většího detailu, tak z výše uvedeného shrnutí vyčnívá jeden z politických subjektů, a sice Koalice SPD a SPO. Pouze tato koalice spíše akcentovala celostátní témata (především boj proti imigrantům) a celkově zůstala hluboko pod průměrem ostatních stran a hnutí.
Zároveň zajímavý pohled přináší soustředění se na úroveň témat dle jednotlivých krajů, neboť v Plzeňském a Moravskoslezském kraji vychází o mnoho silněji zastoupení lokálních témat oproti kraji Ústeckému. Rozdíl v poměrech je dokonce 19, respektive 21 procent. Lze tedy říct, že zrovna v Ústeckém kraji buď nebylo dostatek lokálních témat k řešení, nebo se strany a hnutí rozhodly více využít své síly v celostátních tématech a nezacházet tak hluboko do problematiky samotného kraje. Přesto ale musíme konstatovat, že z pohledu úrovně témat ve volebních programech politických subjektů v krajských volbách v roce 2016 silně převažovala lokální krajská témata.
Přístup jednotlivých stran a hnutí ke kampani, co se týká její tematické části a volebního programu samotného, je tedy založen na akcentování lokálních problémů a tím pádem se v jednotlivých krajích navzájem liší. Jedinou výjimku tvoří zmiňovaná Koalice SPD a SPO, která definovala své programové priority a ty poté aplikovala na všechny kraje zároveň. O tomto faktu svědčí jak nejnižší hodnoty lokálních témat v programu, tak celková kampaň koalice, která se soustředila především na téma migrační krize, která ale není primárně k řešení na krajské úrovni.
Plzeňský
kraj Ústecký
kraj Moravskoslezský kraj Průměrná hodnota
ANO 85% 86% 100% 90%
ČSSD 92% 57% 100% 83%
ODS 85% 59% 80% 75%
KSČM 92% 86% 96% 91%
STAN, Patrioti,
Svobodní, SsČR 91% 91%
56
TOP 09 83% 83%
Koalice SPD a SPO 47% 25% 25% 32%
Koalice pro Plzeňský
kraj 94% 94%
KDU-ČSL 92% 92%
Průměrná hodnota 84% 63% 82%
Tabulka číslo 18: Přehled podílů lokálních témat oproti celostátním v rámci volebních programů jednotlivých stran v daných krajích (zdroj: vlastní zpracování volebních programů jednotlivých politických subjektů)
Doplňkem ke zodpovězení otázek k preferenci lokálních témat pro volby na krajské úrovni je ještě výstup ze sondy do outdoorových částí kampaně jednotlivých stran a hnutí. Z této sondy ale nevychází tak silná preference lokálních témat a ačkoliv převažují, tak opravdu jen mírně.
Konkrétně lokální programové cíle na reklamních nosičích byly zaznamenány ve 38 % případů oproti těm celostátním ve 37 % případů (u 21 % případů nešlo určit náležitost ani k jedné možnosti). Ve prospěch těch lokálních ještě svědčí další 4 % případů se spojením obou úrovní témat, nicméně lze říct, že v rámci politické kampaně není zaměření na lokální témata tak silné, jako v rámci volebních programů.
Graf číslo 13: Počty reklamních nosičů s úrovněmi sdělení za Moravskoslezský, Plzeňský a Ústecký kraj (zdroj: vlastní zpracování reklamních nosičů)
Pro dokreslení obrazu krajských voleb ještě dodávám shrnutí využití pozitivní a negativní politické reklamy. Jak na úrovni jednotlivých krajů, tak celkově lze dle zaznamenaných materiálů
0 10 20 30 40 50 60
Celostátní Lokální Obě úrovně Nelze určit
Počty reklamích nosičů s úrovněmi sdělení
57 v outdooru říct, že silně převažuje pozitivní reklama, a to dokonce v míře 89 % oproti 11 % negativní politické reklamy.
Graf číslo 14: Celkový počet reklamních nosičů s negativní a pozitivní politickou reklamou (zdroj: vlastní zpracování reklamních nosičů)
Pro účely otázky na srovnání volební časti v Krajských volbách a volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, využijeme dat o volební účasti za celou Českou republiku a následně ještě verifikujeme závěru na jednotlivých krajích, kde stejně srovnání proběhlo na separátních výsledcích voličů vždy z daného kraje.
Graf číslo 15: Volební účast ve sněmovních a krajských volbách od roku 2002 do 2016 (zdroj: vlastní zpracování z dat na www.volby.cz)
0 20 40 60 80 100 120 140
negativní pozitivní
Celkový počet reklamních nosičů s negativní a pozitivní politickou reklamou
0 10 20 30 40 50 60 70
Sněmovní 2002
Krajské 2004 Sněmovní 2006
Krajské 2008 Sněmovní 2010
Krajské 2012 Sněmovní 2013
Krajské 2016
Volební účast ve sněmovních a krajských volbách od roku 2002
do 2016
58 Historicky porovnáváme vždy přecházející sněmovní volby s těmi krajskými, které následují. Rozdíly ve volební účasti tak vycházejí v procentech na 28,38; 24,17; 25,71; resp. 24,91.
Průměrná hodnota rozdílu ve volební účasti pak dosahuje 25,8 %. Mezera ve volební účasti je tedy konstantně značná a část hypotézy, že u voleb druhého řádu je nižší volební účast, musím tímto potvrdit.
Sněmovní 2002
Krajské 2004
Sněmovní 2006
Krajské 2008
Sněmovní 2010
Krajské 2012
Sněmovní 2013
Krajské 2016 Celková
volební účast
(v %) 58 29,62 64,47 40,3 62,6 36,89 59,48 34,57
Tabulka číslo 19: Volební účast ve sněmovních a krajských volbách od roku 2002 do 2016 (zdroj: vlastní zpracování z dat na www.volby.cz)
Stejný trend se objevuje i na úrovni jednotlivých krajů. Konkrétní průměrné rozdíly ve volební účasti mezi krajskými a sněmovními volbami činily v Plzeňském kraji necelých 24 %, v Ústeckém kraji pak 22,4 %, a v Moravskoslezském kraji 25 %. Tyto hodnoty z úrovně jednotlivých krajů tedy verifikují tvrzení, že u voleb druhého řádu je skutečně nižší volební účast.
Druhá část hypotézy se věnuje případným rozdílům ve volebních chování voličů při volbách druhého řádu. Konkrétně předpokládá, že voliči volí jinak u druhořadých voleb.
Primárním prostředím pro testování této hypotézy jsou právě krajské úrovně, kde se dostáváme blíže samotnému voliči a jeho preferencím.
Z výsledků zkoumání volebních výsledků jednotlivých politických subjektů, které kandidovaly v krajských volbách v roce 2016 ale vyplývá, že volba je rozdílná jen marginálně, protože se na krajské úrovni do zastupitelstev dostávají totožné strany jako na úrovni celostátní.
Konkrétně u Plzeňského kraje jsou v zastupitelstvu obsazeny všechny ze stran, které v té době vládly i na celostátní úrovni. U Ústeckého kraje je tomu podobně, pouze s absencí KDU-ČSL a TOP 09 na krajské úrovni. U Moravskoslezského kraje je pak opět výčet krajských a celorepublikových stran stejný, pouze TOP 09 nemá své nominanty v zastupitelstvu kraje.
Poslanecká
sněmovna – Volby 2013
Plzeňský kraj –
Krajské volby 2016 Ústecký kraj –
Krajské volby 2016 Moravskoslezský kraj – Krajské volby 2016
ČSSD ČSSD ČSSD ČSSD
ANO 2011 ANO 2011 ANO 2011 ANO 2011
KSČM KSČM KSČM KSČM
ODS ODS ODS ODS
Úsvit Koalice SPD a SPO Koalice SPD a SPO Koalice SPD a SPO KDU-ČSL
Koalice pro Plzeňský
kraj (KDU-ČSL, KDU-ČSL
59 Strana zelených a
hnutí Nestraníci)
TOP 09 TOP 09
STAN, Patrioti,
Svobodní, SsČR
Tabulka číslo 20: Obsazení Poslanecké sněmovny po volbách v roce 2013 a zastupitelstev jednotlivých krajů po volbách v roce 2016 politickými subjekty (zdroj: vlastní zpracování z dat na www.volby.cz)
Hypotézu předpokládající odlišné volební chování, resp. její část, že voliči volí jinak než ve volbách celostátních, musím tedy považovat za vyvrácenou. Politické subjekty na celostátní i krajské úrovni jsou totiž v zásadě totožné, a ačkoliv je možné, že částečně lidé volí jinak, tak to rozhodně není v takové míře, aby to mělo zásadní vliv na konečné obsazení krajských zastupitelstev.
Hypotéza číslo tři se věnuje tématu tváří volebních kampaní. Vychází z předpokladu spojeného s teorií voleb druhého řádu, že pro druhořadé volby je typická dominující role lokálního politika, který je voličům blíže. Tudíž by hlavní tváří měl být vždy lokální člověk, v našem případě vždy krajský lídr kandidátní listiny daného politického subjektu (v krajním případě alespoň takový kandidát, který je relevantní pro pasivní volební právo v těchto volbách, tedy je alespoň na kandidátce).
Na základě analýzy a komparace sesbíraných materiálů v jednotlivých krajích, ale nemůžu dojít k jednoznačnému výsledku. Konkrétně se jedná o to, že přístup jednotlivých politických subjektů ke zvolení lokální nebo centrální postavy za svou tvář kampaně, je rozdílný. Zároveň lze pozorovat, že i volební taktika v jednotlivých krajích může být u totožné strany nebo hnutí rozdílná. Přesto existují některé převládající tendence napříč politickými subjekty.
Primární převládající tendence koresponduje s předpokladem teorie voleb druhého řádu, a sice, že valná část politických subjektů skutečně za svou tvář volí regionálního člověka. Děje se tak napříč politickým spektrem i napříč jednotlivými kraji pouze s jedinou výjimkou. Tou je krajně pravicový subjekt vzniknuvší pro účel krajských voleb a kandidující (i reálně zvolený) ve všech sledovaných krajích, Koalice stran Svoboda a přímá demokracie a Strany práv občanů. Právě tato koalice ve všech sledovaných krajích využívala buď úplně čistě pouze své celostátní tváře/lídry a pokud už zapojila do kampaně i lokální politiky, tak vždy v kombinaci s těmi celostátními. Jelikož se tato koalice do voleb prezentovala především celostátní politikou zaměřenou proti imigraci, tak i tento fakt lze přisoudit tomu, že pro její zvolení nebyla lokální témata tak podstatná, tedy i místní tvář neměla takovou vypovídající hodnotu v kampani jako celostátní lídři stran, kteří byli v souvislosti s tématem migrační krize a jejího řešení daleko více exponovaní a voliči tím pádem mohli jednoduše využít zkratky, jsem proti imigraci (což mám spojeno např. s tváří strany SPD), tedy volím Koalici SPD a SPO. Voliči pak v zásadě další postavy ani nepotřebovali. Na druhou
60 stranu téma migrační krize není dle principů subsidiarity plně adekvátní k úrovni krajů, a tak v zásadě volba na této premise postrádá hlubší smysl a částečně i popírá předpoklad, že u voleb druhého řádu lidé volí někoho, kdo je jim blíže a přichází s místními, pro místní lidi uchopitelnými řešeními, které se jich dotýkají.
Dalším jevem nabourávajícím koncept čisté preference lokální tváře je snaha stran využívat známosti a charakteristik svého celostátního lídra a spojovat ho (minimálně v rámci vizuálních výstupů) s osobou místního politika, který je reálnou tváří kampaně. Právě tyto snahy byly pozorovatelné především u hnutí ANO 2011 a strany ČSSD a KSČM. Všechny pravidelně své lokální lídry zobrazovaly po bodu celostátního reprezentanta strany a snažili se tak provázat lokální úroveň s celostátní a nějakým způsobem zaštítit vytváření lokální politiky tou celostátní (vychází to především z toho, že ANO 2011 a ČSSD byly aktuálně vládnoucí strany s relativně úspěšným volebním obdobím, a tak jim odkaz na úspěšnou celostátní politiku mohlo pomoci).
Poslední zajímavostí jsou rozdílné přístupy ke zvolení tváře kampaně na úrovni lokální či celostátní, které se mění v jednotlivých krajích. Ukazují zřejmě na to, že jednotlivé politické subjekty si dopředu analyzují, jakým způsobem kampaň vést, a jaký přístup by mohl být úspěšnější. Nejlepším příkladem tohoto politicky a marketingově sofistikovanějšího přístupu je hnutí ANO 2011, které pro Plzeňský a Moravskoslezský kraj zvolilo cestu přes akcentování lokální tváře místního politika a pro Ústecký kraj naopak využilo svého mediálně velmi silného celostátního lídra Andreje Babiše. Tento přístup také ukazuje, že právě hnutí ANO 2011 je v evoluci přístupu k politickému marketingu nejdále a dala by se považovat za tzv. Marketing oriented party dle členění Jennifer Lees-Marshment.
Pokud to celé shrneme, tak závěr k hypotéze že, „u voleb druhého řádu není takový význam celostátního lídra, spíše se projevuje lokální politik“ není jednoznačný. Hypotéza částečně platí, ale význam celostátního lídra je pro volby na úrovni krajů stále zásadní, a to jak absolutně (viz Koalice SPD a SPO), tak částečně (ANO 2011, ČSSD, KSČM).
Plzeňský kraj Ústecký kraj Moravskoslezský
kraj
ANO Lokální Celostátní Lokální
ČSSD Lokální Pouze program
(celostátní) Lokální Koalice pro Plzeňský
kraj Lokální - -
KDU-ČSL - - Lokální
KSČM Lokální Lokální Lokální
ODS Lokální Lokální Lokální
Koalice SPD a SPO Celostátní Celostátní Celostátní
61 STAN, Patrioti,
Svobodní, SsČR
Lokální - -
TOP09 Lokální - -
Tabulka číslo 21: Charakter tváře kampaně v outdooru pro krajské volby v roce 2016 za jednotlivé politické subjekty v konkrétních krajích (zdroj: vlastní zpracování reklamních nosičů)
62
Závěr
Předkládaná práce primárně definuje pojmy spojené s marketingem v politice. Konkrétně definuje politickou komunikaci jako prostředek k dosažení konkrétních cílů jednotlivými politickými aktéry (občané, politické subjekty, média). Pro dnešní stále se zrychlující dobu jsou typické tři tendence v komunikaci, a sice sekularizace, profesionalizace a personalizace. Právě vzrůstající míru personalizace můžeme pozorovat i v naší politické sféře, a právě otázky spojené s komunikací osobností politických subjektů a tvářemi jednotlivých kampaní jsou předmětem další analýzy.
Politický marketing znamená využití marketingových nástrojů, technik a metod v politickém procesu nebo soutěži. Vychází z marketingových teorií a zahrnuje většinu procesů, které se uplatňují v běžném spotřebitelském marketingu. Myšlení v rámci politického marketingu vytváří jednotlivé konkrétní kampaně a využívá již konkrétních nástrojů, jako např. outdoorové reklamy, která je jedním z analyzovaných pramenů.
K politickému marketingu se váže i klasifikace politických stran dle jejich chování na politickém trhu a míře využití politického marketingu (strany orientované na produkt, na prodej a na trh). Právě tržně orientovaná strana, tzv. MOP, využívá marketingové metody a nástroje v nejvyšší míře a přináší nový rozměr dělaní politiky skrze marketingové metody, jako je výzkum trhu, segmentace, targeting a positioning.
Politická reklama se liší od předcházejících pojmů v tom, že přímo znamená každé kontrolované sdělení, které některý z politických aktérů vyslal. Z toho nejzákladnějšího pohledu ji můžeme rozdělit na pozitivní (má ukázat klady původce reklamy) a negativní (poukazuje na slabiny odpůrce, či ho jinak poškozuje). Právě využívání negativní reklamy může být efektivnější nežli té pozitivní, nicméně má i svá rizika v podobě možného obrácení se negativní reklamy proti svému původci. V krajských volbách sleduji i využití této specifické politické reklamy.
Pro krajské volby je možné definovat jako tzv. volby druhého řádu dle stejnojmenné teorie.
Ta předpokládá nižší volební účast, větší šanci úspěchu pro menší strany, nižší podporu vládních stran, menší stranickou preferenci voličů či další specifické volební chování. Na základě této teorie jsem analyzoval výstupy v rámci krajských voleb v roce 2016 v Plzeňském, Ústeckém a Moravskoslezském kraji a přicházím s výsledky odpovídajícími na otázku, do jaké míry lze krajské volby v českém prostředí považovat za druhořadé.
Cílem diplomové práce bylo analyzovat volební kampaně jednotlivých politických stran a hnutí v rámci krajských voleb v říjnu 2016 z hlediska politického marketingu a teorie voleb druhého řádu.
63 První hypotéza, která předpokládá, že v krajských volbách se valenční témata dotýkají problematiky daného kraje, byla potvrzena, tedy volební programy většinově odpovídaly lokálním tématům typickým pro dané kraje (průměrně obsahovaly lokální témata v 78 % případů). I díky tomu se v rámci jedné strany volební programy v jednotlivých krajích mezi sebou lišily (krom Koalice SPD a SPO s celostátním programem SPD). Za průsečík všech kampaní ale můžeme považovat fakt, že většina programových cílů vychází ze sociálních a ekonomických problémů daných krajů. Zajímavý je i pohled přinášející různou míru soustředění se na úroveň témat dle jednotlivých krajů, protože v Plzeňském a Moravskoslezském kraji vychází o mnoho silněji zastoupení lokálních témat oproti kraji Ústeckém (rozdíly v krajích jsou následující:
Plzeňský 84 %, Moravskoslezský 82 %, a Ústecký jen 63 %).
Marketingový pohled zároveň doplnil, že míra projevu lokálních politik a témat do marketingových kampaní je nižší než míra artikulace těchto témat ve volebních programech, nicméně stále převažuje (lokální programové cíle byly přítomny ve 38 % případů oproti celostátním ve 37 % případů a u 21 % případů nešlo jasně určit). Pro lokální preferenci zaměření ještě svědčila další 4 % případů se spojením obou úrovní témat. Politické subjekty také více využívaly prostředků pozitivní politické reklamy oproti té negativní. V rámci outdoorových kampaní tomu tak bylo v drtivé většině, a sice v 89 % případů.
Hypotéza číslo jedna byla tímto potvrzena jako platná, neboť valenční témata, jak na úrovni programu, tak na úrovni marketingové kampaně, byla většinově lokálními tématy.
V pořadí druhá hypotéza se věnovala teorii voleb druhého řádu a předpokládala, že u voleb druhého řádu je nižší volební účast a voliči volí jinak než ve volbách celostátních. Pro účely otázky na srovnání volební účasti v krajských volbách a volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byla komparována data o volební účasti za celou Českou republiku a také data za jednotlivé kraje. Výsledné hodnoty volební účasti se významně lišily ve prospěch prvořadých voleb, tedy těch sněmovních. Průměrný rozdíl ve volební účasti mezi sněmovními a krajskými volbami dosáhl hodnoty 25,8 % na celostátní úrovni. Na úrovni jednotlivých krajů byly rozdíly podobné, a sice necelých 24 % v Plzeňském kraji, 22,4 % v Ústeckém kraji 22,4 %, a 25 % v Moravskoslezském kraji.
Rozdíly ve volebním chování voličů, ale ukázaly, že samotná volba je rozdílná jen marginálně, neboť se na krajské úrovni do zastupitelstev dostávají totožné strany jako na úrovni celostátní. Konkrétně u Plzeňského kraje jsou v zastupitelstvu obsazeny všechny ze stran, které v té době vládly i na celostátní úrovni. U Ústeckého kraje je tomu podobně, pouze s absencí KDU-ČSL a TOP 09 na krajské úrovni. U Moravskoslezského kraje je pak opět výčet krajských a celorepublikových stran stejný, pouze TOP 09 nemá své nominanty v zastupitelstvu kraje.
64 Hypotéza číslo dvě byla tedy verifikována jen z části. Konkrétně krajské volby v roce 2016 splňují předpoklad nižší volební účasti oproti prvořadým volbám (volební účast značně nižší u krajských voleb oproti sněmovním), ale nesplňují předpoklad, že se bude lišit volební chování voličů v sněmovních a krajských volbách (na úrovni státu i kraje jsou zvoleny stejné politické subjekty).
Třetí hypotéza se věnuje rovněž volbám druhého řádu a předpokládá u nich, že není takový význam celostátního lídra a spíše se projevuje lokální politik. Pro účely testování hypotézy byly analyzovány tváře jednotlivých kampaní všech stran, které se dostaly do zastupitelstev v daných krajích. Závěr analýzy ale není jednoznačný. Přístup jednotlivých politických subjektů ke zvolení lokální nebo centrální postavy za svou tvář kampaně, je totiž rozdílný a složitější.
Převládající tendence stran a hnutí koresponduje s předpokladem teorie voleb druhého řádu, a sice, že valná část politických subjektů skutečně za svou tvář volí regionálního člověka.
Děje se tak napříč politickým spektrem i napříč jednotlivými kraji, nicméně existuje jedna výjimka, Koalice SPD a SPO. Zároveň se ale objevuje snaha využívat známosti a charakteristik svého celostátního lídra a spojovat ho s osobou místního politika, který je reálnou tváří kampaně a tím ji i zaštítit (využito u ANO 2011, ČSSD a KSČM).
Rozdílnosti byly nalezeny i v přístupech ke zvolení tváře kampaně v jednotlivých krajích.
Příkladem tohoto politicky a marketingově sofistikovanějšího přístupu je hnutí ANO 2011, které pro Plzeňský a Moravskoslezský kraj zvolilo cestu přes akcentování lokální tváře místního politika a pro Ústecký kraj naopak využilo svého mediálně velmi silného celostátního lídra Andreje Babiše.
Tento přístup také ukazuje, že právě hnutí ANO 2011 je v evoluci přístupu k politickému marketingu nejdále a dala by se považovat za tzv. marketing oriented party dle členění Jennifer Lees-Marshment.
Hypotézu číslo tři lze tedy považovat za většinově potvrzenou, přestože v krajských volbách v roce 2016 existoval minimálně jeden politický subjekt, který ji naopak vyvrací. Zároveň práce k hypotéze dodává další rozměr vedení volební kampaně, a sice možnost využívat jako tvář kampaně lokální tvář se zaštítěním celostátního lídra, či poukazuje na to, že jedna strana může vést rozdílné kampaně v různých krajích.
Krajské volby v České republice tedy celkově vycházejí jako převážně splňující definici, která je označuje za volby druhého řádu. Některá specifika si ale ponechávají (spojení lokálních a celostátních tváří, podobnosti v hlasování se sněmovními volbami apod.). Zároveň k nim jednotlivé politické strany a hnutí ve většině přistupují více lokálně dle daného kraje a místních témat a politik. Tomu odpovídají i volební kampaně, které odrážejí místní specifika, i když v menší míře než samotné volební programy.
65
Seznam zdrojů
Prameny
Volební programy:
Plzeňský kraj
• ANO 2011. Volební program. 2016. Dostupné také z:
http://www.anobudelip.cz/cs/plzensky-kraj/program/
• ČSSD. Volební program. 2016. Dostupné také z:
https://www.jistotycssd.cz/kraj/plzensky
• Koalice pro Plzeňský kraj. Volební program. 2016. Dostupné také z:
https://koaliceproplzenskykraj.cz/www/volebni_program.pdf
• Koalice SPD a SPO:
SPD. Základní všeobecný krajský program. 2016. Dostupné také z:
https://spd.cz/zakladni-vseobecny-krajsky-program
SPO. Volební program SPO pro krajské volby v Plzeňském kraji. 2016. Dostupné také z: https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Volebni-
program-SPO-pro-krajske-volby-v-Plzenskem-kraji-449901?fbclid=IwAR2jk0Pl4Fw0UbWJuH11JmrZTXZTs6O5OSGeSQzEprcwaJE3s TgsyekU9aU
• KSČM. Volební program KSČM pro Plzeňský kraj na roky 2016-2020. 2016.
Dostupné také z: http://kscmplzen.cz/index.php/krajske-volby-2016/volebni-program-kscm-pro-plzensky-kraj-na-roky-2016-2020
• ODS. Volební program. 2016. Dostupné také z: http://www.pravykraj.cz/
• STAN, Patrioti, Svobodní, SsČR. Volební program. 2016. Dostupné také z:
https://www.starostove-nezavisli.cz/regiony/plzensky-kraj/krajske-volby-2016/volebni-program
• TOP 09. Volební program pro Plzeňský kraj 2016 - 2020. 2016. Dostupné také z:
https://www.top09.cz/regiony/plzensky-kraj/volby/krajske-volby-2016/program/
Ústecký kraj
• ANO 2011. Volební program hnutí ANO pro krajské volby 2016 v Ústeckém kraji.
2016. Dostupné také z: https://www.anobudelip.cz/file/edee/leader/petr-urbanek/2016/09/program_hnuti_ano_pro_krajske_volby.pdf
• ČSSD. Volební program. 2016. Dostupné také z:
https://www.jistotycssd.cz/kraj/ustecky
66
• Koalice SPD a SPO:
SPD. Základní všeobecný krajský program. 2016. Dostupné také z:
https://spd.cz/zakladni-vseobecny-krajsky-program
• KSČM. Volební program KSČM pro Ústecký kraj na roky 2016-2020. 2016.
Dostupné také z: https://www.ovteplice.cz/archiv/volby-2/volby-do-kz-2016/volebni-program-kscm-pro-ustecky-kraj-na-roky-2016-2020/
• ODS. Volby 2016 Program pro krajské volby. 2016. Dostupné také z:
https://www.ods.cz/region.ustecky/volby2016/krajske/program Moravskoslezský kraj
• ANO 2011. Volební program. 2016. Dostupné také z:
https://www.anobudelip.cz/cs/moravskoslezsky-kraj/program/
• ČSSD. Sociálně demokratická vize 2030. 2016. Dostupné také z:
https://www.cssd.cz/data/files/program-krajske-volby_2.pdf
• KDU – ČSL. Volební program. 2016. Dostupné také z:
https://srostliskrajem.cz/volebni-program-msk/
• Koalice SPD a SPO:
SPD. Základní všeobecný krajský program. 2016. Dostupné také z:
https://spd.cz/zakladni-vseobecny-krajsky-program
• KSČM. Volební program pro Moravskoslezský kraj. 2016. Dostupné také z:
http://volby.kscm.cz/krajske-kandidatky/moravskoslezsky-kraj/volebni-program-pro-moravskoslezsky-kraj
• ODS. Volební program ODS pro volby do zastupitelstva Moravskoslezského kraje
7. – 8. října 2016. 2016. Dostupné také z:
https://www.ods.cz/region.moravskoslezsky/volby2016/krajske/program Další:
ČESKÁ REPUBLIKA. Zákon č. 129/2000 Sb.: Zákon o krajích (krajské zřízení). In: Sbírka zákonů.
ČESKÁ REPUBLIKA. Zákon č. 130/2000 Sb.: Zákon o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů.
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 25.10. – 26.10.2013: Celkové výsledky hlasování. In: Volby.cz [online]. [cit. 2020-06-07]. Dostupné z:
https://www.volby.cz/pls/ps2013/ps2?xjazyk=CZ
Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7.10. – 8.10.2016. Volby.cz [online]. [cit. 2020-06-06].
Dostupné z: https://www.volby.cz/pls/kz2016/kz?xjazyk=CZ&xdatum=20161007
Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7.10. – 8.10.2016: Územní přehledy o volební účasti.
Voby.cz [online]. [cit. 2020-06-07]. Dostupné z:
https://volby.cz/pls/kz2016/kz4?xjazyk=CZ&xdatum=20161007
67 Odborná literatura
BLUMLER, Jay G.; KAVANAGH, Dennis. The Third Age of Political Communication: Influences and Features. Political Communication. 1999, vol. 16, s. 209-230.
BRTNÍK, Radovan a Vlastimil HAVLÍK. Personalizace volby v kontextu konceptu voleb druhého řádu. Případ voleb do zastupitelstva Jihomoravského kraje v roce 2008. Central European Political Studies Review. 11(2–3), s. 133-162.
CLARKE, Harold D., David SANDERS, Marianne C. STEWART, a Paul WHITELEY 2004, Political Choice in Britain. Oxford: Oxford University Press, xix, 371 s. ISBN 019924488x.
CONGLETON, Roger D., Bernard N. GROFMAN a Stefan VOIGT. The Oxford Handbook of Public Choice. 2019. 269 s.. ISBN 9780190469733.
DEUTSCH, K. W. The Development of Communication Theory in Political Science. History of Political Economy. 1975, 7(4), 482-498. DOI: 10.1215/00182702-7-4-482. ISSN 0018-2702.
Dostupné také z: https://read.dukeupress.edu/hope/article/7/4/482-498/12846
EIBL, Otto a Michal PINK. Krajské volby 2016. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Mezinárodní politologický ústav, 2017. ISBN 978-80-210-8927-3.
FREIRE, André: Second Order Elections and Electoral Cycles in Democratic Portugal, 1975-2002, říjen 2003. In: Working paper. Strana 14 Dostupné on-line z http://www.ics.ul.pt/publicacoes/workingpapers/wp2003/wp3-2003.pdf
GOURET, Fabian, Guillaume HOLLARD, a Stéphane ROSSIGNOL, 2010. An Empirical Analysis of Valence in Electoral Competition. Social Choice [online]. 20110701, vol. 37, issue 2, s. 309-340 [cit.
2020-06-22]. Dostupné z:
http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=eoh&AN=1251427&lang=cs
HAYES, Danny. Has Television Personalized Voting Behavior?. Political Behavior. 2009, 31, s. 231–
260.
HENNEBERG, Stephan. Political marketing theory: Hendiadyoin or oxymoron [online]. University
of Bath, 2004 [cit. 2020-06-21]. Dostupné z:
https://www.academia.edu/18642475/Political_marketing_theory_Hendiadyoin_or_oxymoron IOANNIS, Kolovos a Phil HARRIS. Political marketing and political communication: the relationship revisited. 2005. Dostupné také z: http://hdl.handle.net/10523/1463. University of Otago.
JIRÁK, Jan. Politická komunikace a média. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0182-6.
KAID, L. Lynda. Political Advertising. In: Handbook of Political Communication Research. New Jersey, s. 155-202.
KONRÁD, Jakub. INSTITUT PRO POLITIKU A SPOLEČNOST. Krajské volby a programy 2016. 2016.
Dostupné také z:
https://www.politikaspolecnost.cz/wp-content/uploads/2016/10/Konrád_Krajské-volby-a-programy-2016.pdf
Kostelecký, T. R. Mikešová, M. Poláková, D. Čermák, J. Bernard, M. Šimon. 2015. Geografie výsledků parlamentních voleb: prostorové vzorce volebního chování v Česku 1992-2013. Praha:
Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. 209 s. ISBN 978-80-7330-284-9.