Z dar SRÚ můžeme udělat obecný závěr, že domácnost s vyššími příjmy bude mít i vyšší výdaje na většinu druhů spotřeby. Pokud ale srovnáme domácnosti z prvního a druhého kvantilu, zjistíme, že v některých případech toto neplatí. V určitých katego-riích mají nejchudší domácnosti ještě vyšší výdaje, než mají domácnosti s vyššími příjmy. SRÚ 2019 pod pojmem „spotřební výdaje“ zahrnuje tyto kategorie:
• Potraviny a nealkoholické nápoje,
• Alkoholické nápoje a tabák,
• Odívání a obuv,
• Bydlení, voda, energie, paliva,
• Bytové vybavení, zařízení domácnosti, opravy,
• Zdraví,
• Doprava,
• Pošty a telekomunikace,
• Rekreace a kultura,
• Vzdělávání,
• Stravování a ubytování,
• Ostatní zboží a služby.
Tyto kategorie jsou dále podrobněji členěny. Následující tabulka tyto zobrazuje vět-šinu situací, ve který má chudší domácnost větší výdaje na spotřebu.
Tabulka 7 – Průměrné spotřební výdaje domácností 1. a 2. kvantilu na osobu (Kč)
Přístroje a spotřebiče do ¨
domácnosti 1821 1376 -445
Ambulantní stomatologická péče 696 655 -41
Údržba a opravy osobních
dopravních prostředků 1643 1087 -556
Ostatní služby týkající se osobní
dopravy 965 836 -129
Dopravní služby 1301 1277 -24
Telefonní a faxová zařízení 538 262 -276
Zdroj: (Český statistický úřad, 2019)
Pokud sečteme rozdíly v těchto položkách, ve kterých se podařilo domácnostem z druhého kvantilu ušetřit, dostaneme číslo 3678 Kč na osobu na rok. Když tento vý-sledek porovnáme s údaji z tabulky č. 4, zjistíme, že spotřební výdaje činní podstatnou část deficitu rozpočtu.
Vysoký rozdíl je především u položek nájmu a údržby bytu. Tento problém může být způsoben jednoduše tím, že domácnosti prvního kvantilu mají horší nasmlou-vané bydlení, které nejen více stojí, ale také je nutné častěji provádět opravy. Druhým vysvětlením by byl fakt, že tyto domácnosti mívají podle dat SRÚ 2019 v průměru více členů, zejména více vyživovaných dětí. To může znamenat, že vyšší náklady na nájem jsou způsobeny bydlením ve větších bytech.
Co se týče položek spotřebičů, dopravních prostředků, obuvi a telefonních zaří-zení, zde je problém pravděpodobně způsoben neekonomickým nákupním chováním domácností, konkrétně upřednostňováním nejlevnějších dostupných produktů.
Návrh řešení
Z dat SRÚ 2019 jsem zjistili, že jedním z faktorů, který ovlivňuje zejména nízkopří-jmové domácnosti, je jejich nákupní chování. Tabulka č. 5 ukazuje, že v některých kategoriích mají domácnosti prvního kvantilu dokonce vyšší výdaje než ty z druhého.
Přitom v datech pozorujeme jasný trend, kdy v drtivé většině položek mají bohatší domácnosti vždy výdaje vyšší než ty v předchozím kvantilu.
To může být způsobeno tendencí chudší domácností snižovat svoje výdaje náku-pem nejlevnějších možných produktů, což ale z dlouhodobého hlediska znamená naopak vyšší výdaje. Tento problém pravděpodobně souvisí s finanční negramot-ností, kdy si domácnosti neuvědomují nákladovost nejlevnějších věcí, které bude ale potřeba brzy nahradit díky jejich nízké trvanlivosti (Busy Budgeter, 2015).
Řešení vysokých výdajů by mohlo zahrnovat následující kroky:
• U spotřebních věcí se zaměřit na hodnotu pro zákazníka, ne na nákupní cenu pro-duktu. Tato změna samotná by mohla výrazně snížit náklady na elektroniku a dopravní prostředky (Busy Budgeter, 2015).
• Omezit nákup produktů, které složí pouze pro uspokojení přání, nikoliv potřeb. To by samozřejmě vyžadovalo určité odříkání a také odolání marketingových snah fi-rem, ale mohlo by dále snížit výdaje o zcela nepotřebné položky. Jen například ukončením požívání alkoholu a tabáku by mohla průměrná domácnost prvního kvantilu ušetřit další cca 3 000 Kč na osobu každý rok (Armstrong, 2007).
• Zajímat se více o vlastní finance a finanční gramotnost. Výsledky dotazníkového šetření ukazují, že více jak 50 % respondentů si nejen nevede žádné finanční zá-znamy, ale také se o finanční vzdělání nezajímá.
5 Platební neschopnost
Pokud se domácnost dostane do situace, kdy není schopna včas splácet své závazky, pak hovoříme o platební neschopnosti. Do schopnosti domácnosti splácet se promí-tají veličiny, jako je stav její finanční bilance, tzn. příjmy a výdaje, výše splátek a také makroekonomické vlivy. Právě vztahem mezi makroekonomickými veličinami a pla-tební neschopností se zabývá studie ČNB z roku 2012, Zátěžové testy domácností s využitím mikro dat. Ta definovala platební neschopnost následujícím vzorcem (Česká národní banka, 2012):
FP = CP – NV – SPL
Platební neschopnost je v této studii spojena s pravděpodobností, že domácnost bude v prodlení se splátkami závazků, a je definována jako finanční přebytek (FP).
CP znamená čistý měsíční příjem domácnosti, NV znamená nezbytné výdaje a SPL je výše měsíčních splátek. Platební neschopnost podle této rovnice nastává, když se hodnota finančního přebytku blíží nule (Česká národní banka, 2012).
I když je tato studie zaměřena spíše na vliv makroekonomických šoků, výše defi-novanou rovnici použijeme v této části práce k demonstraci dopadu různých druhů půjček na hospodaření domácnosti. V následujících odstavcích se podíváme na vliv různých druhů půjček na finanční bilanci domácnosti a na potenciální riziko vzniku platební neschopnosti. Pro toto srovnání použijeme domácnosti z druhého kvantilu, neboť ty hospodaří s určitým přebytkem, který je možné použít na splácení úvěrů.
Průměrná domácnost z prvního kvantilu by úvěr vůbec neměla dostat, minimálně ne od institucí, které mají nastavené základní podmínky pro udělování půjček.