Vánoční symboly spojené s vánočními trhy

Strom

Vánoční stromek se začíná v českých zemích objevovat počátkem 19. století. Zdobení vánočního stromu k nám přichází z Německa a tato novinka se nejdříve prosazuje

19

v bohatém měšťanském či šlechtickém prostředí. Jedná se většinou o vánoční oslavy v honosných domech v Praze či Brně za přítomnosti většího množství hostů. Příkladem může být intendant Nosticova divadla Jan Karl Liebich v roce 1912 nebo pražský právník Josef Helfert, kteří jako jedni z prvních umisťují strom do svých obývacích prostorů. Tento zvyk se však velmi rychle ujímá a od poloviny 19. století se již vánoční stromky nakupují zcela běžně. (Večerková, 2013)

Na vesnicích se popularita vánočního stromku prosazovala pomaleji, protože venkovským lidem nebyla zcela zřejmá souvislost stromku s příběhem Ježíše Krista a dávali spíše přednost tradičnímu betlému. Rovněž fakt, že zdobení stromku přišlo z Německa, vyvolával u některých českých vlastenců zdrženlivost až odpor, byl pociťován jako cizí kulturní element. Dalším negativním prvkem bylo ničení milionů stromů. Z toho důvodu byl propagován „vrkoč“, šlo o květník plný písku, do kterého byly zasazené hůlky nastavené větvičkami z jedle a pozlacenými ořechy. Tento vánoční prvek z dvacátých let 20. století se však neujal. (Večerková, 2013)

Postupně se ale vánoční stromek stal známkou společenské úrovně či prestiže. Jeho velikost a kvalita ozdob odrážely sociální postavení rodiny. Během 20. století se stromek stal jedním ze symbolů Vánoc, začal se objevovat i ve výlohách obchodů, na náměstích a začal se také využívat v reklamách na vánoční zboží. (Večerková, 2013) Zvyk vánočního stromu na venkovním prostranství, který dnes vídáme na náměstích, pochází ze zámoří. První vánoční strom umístěný na náměstí se nacházel v New Yorku roku 1912, odtud trend putoval do Evropy – poprvé byl zaznamenán v Kodani. U nás se začaly stromky umisťovat na náměstích roku 1918 ve prospěch chudých dětí. Tradici u nás založil spisovatel Rudolf Těsnohlídek, kterého inspiroval zážitek právě v Kodani a také jeho předvánoční procházka, kdy nalezl v polesí opuštěné nemluvně. Z podnětu Těsnohlídka byl tak první vánoční strom na náměstí umístěn roku 1924 v Brně. Takový strom měl symbolizovat štědrost a nesobeckou lásku, lidé ke stromu přinášeli dary a část z nich byla darována městskému azylu. Z Brna se postupem času rozšířil zvyk do ostatních měst a dnes se v souvislosti se stromkem odehrávají kulturní akce jako rozsvícení vánočního stromku. (Večerková, 2013)

Ozdoby na vánoční strom byly zprvu v podobě jedlých plodů, pečiva, ořechů, oplatků a papírových květů. Ořechy a jablka, jako symbol plodnosti, se poté přetíraly barvou na zlaté či se potáhly fólií, to determinovalo celkový vzhled stromu a později tak převládly dominanty zlaté a stříbrné barvy. Postupem času bylo ovoce nahrazeno ozdobami ze skla. Volba ozdob na stromek se odvíjela od finanční situace a sociálního postavení rodiny. Na venkově bylo hojnější využívat domácí zdroje, rukodělné dekorace a jedlé ozdoby byly četně užívané až do poloviny 20.století. V průběhu 20. století tvořily sortiment vánočních dekorací zejména ozdoby z foukaného a lisovaného skla, k dostání byly tvary baněk, šišek, figurek a mnoho dalšího. Ozdoby z foukaného či lisovaného skla nabyly na popularitě již v sedmdesátých letech 19.století, jejich původ můžeme nalézt v Duryňsku. (Večerková, 2013) Nyní má Česká republika (od roku 2020) zapsanou „Ruční výrobu ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek“ na Reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva. Jedná se o

20

specifický druh sklářského řemesla, který se pojí s vánočními tradicemi. V 15. a 16.

století zakládali Němci, kteří přišli do Jizerských hor, malé sklárny, odtud byla výroba ozdob rozšířena do Krkonoš. Ve 20.století se začaly firmy orientovat přímo na ozdoby z foukaného skla, takové ozdoby se dokonce i vyvážely. Dnes je nositelem prvku těchto ozdob dílna Rautis v Poniklé. (Národní ústav lidové kultury, 2020)

Betlém

Ježíš Kristus se narodil poblíž města Betléma a byl uložen do jednoduchých jeslí.

Takové vyobrazení Krista se stalo frekventovaným motivem v umění. Roku 1223 dal sv.

František z Assisi postavit jesle, nechal přivést osla a vola a v takovém prostředí byla sloužena mše. Sv. František si totiž přál strávit vánoční noc tak, jako ji lidé trávili tenkrát v Betlémě. Ačkoliv jsou někdy jesle od sv. Františka pokládány za první jesličky ve smyslu betlému, skutečné počátky betléma můžeme nalézt v polovině 16. století, betlémy byly šířeny skrze členy Tovaryšstva Ježíšova jako nástroj pro rekatolizaci českého národa. K jeslím v kostele se připojily figury v životních velikostech, jejich pozice se měnily v závislosti na jednotlivých dnech ve spojení s legendou narození Krista. (Vondruška, 1991)

V Praze se tento typ jeslí objevil roku 1562, odtud se rychle rozšířily i do vzdálenějších měst. Jesle se začínají dostávat z kostelů i do prostředí šlechty (1. pol. 18. století) a měšťanstva. Do lidového prostředí jesličky dorazily na konci 18. století, jelikož císař Josef II. jesličky v kostelech zakázal. To vedlo k tomu, že si vesničtí lidé začali stavět vlastní jesle, do vyobrazení například přidali figury vesnických postav. (Vondruška, 1991)

Figurky do betlému byly k dostání na trzích. Toto řemeslo u nás dosáhlo velkého rozkvětu v průběhu 19. a začátku 20. století – začaly se vyrábět betlémy rozmanitých velikostí z různých materiálů. Prodávaly se papírové betlémy (kolem roku 1850), obyvatele Třebechovic. Ačkoliv s příchodem vánočního stromku začaly být betlémy vytlačovány (nadílka se místo k betlému dávala pod stromeček), betlémy v českých rodinách i tak zůstaly. (Vondrušková, 2015)

21 Dárky

Jak již bylo zmíněno, na vánočních (i mikulášských) trzích bylo možno obstarat dárky pro své bližní. Ačkoliv dnes pokládáme vzájemné obdarovávání u rozsvíceného stromku za běžnou součást Vánoc, tato tradice se stala běžnou až v 19. století. V dřívější době dostávalo dary služebnictvo jako přídavek k roční mzdě, jednalo se většinou o ošacení či jídlo. O Vánocích byly také věnovány dary lidem bez domova. (Vavřinová, 2002)

Význam daru v kontextu Starého zákona znamenal výměnný obchod, dar také ale mohl znamenat i skrytou prosbu o projev přízně, či také vyjadřoval poctu králům nebo dokonce oběd pro bohy. Až poté, co Tři králové přinesli dary Ježíškovi, stalo se to inspirací k vzájemnému obdarovávání z lásky či přátelství. (Vavřinová, 2002)

V 15. století byl sice Štědrý den i příležitostí pro pohanské zábavy, nicméně už tehdy si mezi sebou známí dávali nebo posílali štědrovečerní dárky. Podobně v 16. a začátkem 17. století obdarovali rodiče jménem Ježíše Krista své děti, i mezi sebou si dospělí posílali dárky. I z 18. století jsou dochovány záznamy, že v křesťanských rodinách dárky „naložil Ježíšek“. (Zíbrt, 1889)

Až v 19. století se však rozdávání dárků stalo běžnou praxí. I chudí se snažili nadělit svým dětem alespoň skromné dárky (například červené jablko či hrst ořechů). Dospělí našli pod stromečkem většinou praktické věci jako pantofle, látku na šaty, kalhoty atd.

Před 1. světovou válkou bylo tradicí dávat si pod stromek snubní prsteny. Ve 20. století se vzájemné obdarovávání začalo měnit – zejména rostly nároky. Místo praktických věcí se začaly více objevovat hračky a věci jen pro radost, původní myšlenka dárku z lásky a přátelství se začala ztrácet a důraz byl kladen na cenu, kvalitu a množství dárků. (Vavřinová, 2002)