• Nebyly nalezeny žádné výsledky

Hlavní práce75643_bars06.pdf, 2 MB Stáhnout

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Podíl "Hlavní práce75643_bars06.pdf, 2 MB Stáhnout"

Copied!
96
0
0

Načítání.... (zobrazit plný text nyní)

Fulltext

(1)

Vysoká škola ekonomická v Praze

Bakalářská práce

2021 Sylvie Bartáčková

(2)

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská

Studijní obor: Arts management

Název bakalářské práce:

Vánoční tradice a zvyky se zřetelem na vánoční trhy

Autor bakalářské práce: Sylvie Bartáčková

Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Zuzana Malcová

(3)

P r o h l á š e n í

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma

„Vánoční tradice a zvyky se zřetelem na vánoční trhy“

vypracovala samostatně s využitím literatury a informací, na něž odkazuji.

V Praze dne 12.května 2021 Podpis

(4)

Poděkování:

Tímto bych ráda poděkovala PhDr. Zuzaně Malcové za veškerý čas, který

mi věnovala, její cenné rady, trpělivost a vstřícnost. Dále bych chtěla

poděkovat své rodině, zejména mé mamince, která mě po celou dobu psaní

podporovala. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat všem

respondentům, kteří vyplnili dotazník.

(5)

Název bakalářské práce:

Vánoční tradice a zvyky se zřetelem na vánoční trhy

Abstrakt:

Tato bakalářská práce se věnuje tématu vánočních tradic a zvyků. Cílem této práce je zjistit, zda jsou v české společnosti vánoční svátky i přes rostoucí komercionalizaci vnímány jako příležitost k upevňování sociálních vazeb a zda jsou v České republice dodržovány vánoční tradice a zvyky. Dále je zkoumán primární účel návštěvy vánočních trhů. V teoretické části jsou vymezeny pojmy tradice, zvyky a tradiční lidová kultura. Dále je rozebrána legislativa související s tradiční lidovou kulturou. Další část se soustředí na vánoční svátky a tradice a jejich genezi. Poté jsou popsány vánoční trhy, jejich historie, současný stav a symboly s nimi spojené. V poslední kapitole teoretické části je popsáno chování spotřebitelů o Vánocích a faktory ovlivňující spotřebitelské chování. Praktická část je zaměřena na mapování dodržování vánočních tradic a zvyků v České republice na základě kvantitativního dotazníkového šetření.

Dále je analyzován primární účel návštěvy vánočních trhů. V závěru jsou hypotézy a výzkumné otázky ověřeny a zodpovězeny, výsledky šetření jsou podrobně zhodnoceny.

Klíčová slova:

Vánoce, tradice, zvyky, vánoční trhy, advent, tradiční lidová kultura, chování spotřebitelů

(6)

Title of the Bachelor´s Thesis:

Christmas traditions and customs with particular attention to Christmas markets

Abstract:

This bachelor thesis deals with the topic of Christmas traditions and customs. The aim of this work is to find out whether the Christmas holidays in Czech society, despite the growing commercialization, are perceived as an opportunity to strengthen social ties and whether Christmas traditions and customs are observed in the Czech Republic. Furthermore, the primary purpose of visiting Christmas markets is examined. The theoretical part defines the concepts of tradition, customs, and traditional folk culture. Legislation related to traditional folk culture is also described. The next part focuses on the Christmas holidays and traditions and their genesis. Then the Christmas markets, their history, current status and the symbols associated with them are described. The last chapter of the theoretical part describes consumer behavior at Christmas and factors influencing consumer behavior. The practical part is focused on mapping the observance of Christmas traditions and customs in the Czech Republic based on a quantitative questionnaire survey. Furthermore, the primary purpose of visiting Christmas markets is analyzed. In the end, the hypotheses and research questions are verified and answered, the results of the survey are evaluated in detail.

Key words:

Christmas, traditions, customs, Christmas markets, Advent, traditional folk culture, consumer behavior

(7)

Úvod ... 1

1. Lidové tradice a zvyky ... 2

2.1. Vymezení pojmů ... 2

2.2. Legislativa UNESCO ... 3

2.3. Legislativa ČR ... 5

2. Adventní doba a tradice s ní spojené ... 7

3. Vánoce ... 11

3.1. Vánoční svátky ... 12

3.2. Vánoční trhy ... 15

3.3. Vánoční symboly spojené s vánočními trhy ... 18

4. Chování spotřebitelů o Vánocích ... 21

5. Metodologie výzkumu ... 26

6. Kvantitativní výzkum ... 27

7. Cíle výzkumu ... 29

8. Rozbor dotazníkového šetření ... 30

8.1. Srovnání ve vybraných věkových kategoriích ... 46

8.2. Srovnání dle pohlaví ... 48

8.3. Srovnání ve vybraných obcích dle počtu obyvatel ... 49

8.4. Srovnání ve vybraných kategoriích velikosti příjmů ... 51

9. Ověření hypotéz ... 53

Závěr ... 55

Zdroje ... 57

Seznam tabulek ... 60

Seznam grafů ... 63

Přílohy ... 64

(8)

1

Úvod

Tato bakalářská práce pojednává o vánočních tradicích a zvycích v České republice a specificky se věnuje fenoménu vánočních trhů. Práce analyzuje a popisuje vánoční tradice a zvyky, jejich vnímání a dodržování. Zvláštní pozornost je věnována vánočním trhům a také spotřebitelskému chování během vánočního období.

Toto téma jsem zvolila, protože vánoční svátky jsou v České republice nejoblíbenějšími svátky a zajímalo mě, jak jsou vnímány v dnešní společnosti. Zvláštní pozornost jsem věnovala vánočním trhům, protože jejich současnou podobou se dosud na akademické půdě VŠE nikdo nezabýval. Mým cílem bylo zjistit, jak se v České republice mění dodržování vánočních tradic a zvyků. Dále jsem chtěla zkoumat, v jaké míře dochází ke komercionalizaci vánočních svátků.

V teoretické části je čtenář seznámen s pojmy lidové tradice a zvyky, popsána je též tradiční lidová kultura. Zároveň je popsána legislativa související s tradiční lidovou kulturou. Zabývám se též genezí vánočních svátků a tradic s nimi spojenými. Zvláštní kapitola je věnována vánočním trhům, rozebrána je historie i současná podoba, dále jsou analyzovány symboly, které souvisí s vánočními trhy. Poslední kapitola v teoretické části je zaměřena na chování spotřebitelů o Vánocích. Nejdříve se zabývám definicí pojmů a dále faktory, které spotřebitelské chování ovlivňují. Následně je představeno přímo spotřební chování o Vánocích.

V praktické části je provedeno kvantitativní dotazníkové šetření. V první sekci je rozebrána metodika a cíle výzkumu. Byla stanovena následující hypotéza a výzkumná otázka: „I přes rostoucí komercionalizaci Vánoc Češi stále upřednostňují oslavu vánočních svátků jako příležitost k upevňování sociálních vazeb a dodržují vánoční tradice a zvyky.“, „Jaký je primární účel návštěvy vánočních trhů?“ Dotazníkové šetření je analyzováno a rozebráno dle demografických kritérií. V závěru jsou tyto hypotézy a výzkumné otázky ověřeny či zodpovězeny a jsou shrnuty poznatky, které jsou hodnoceny.

Do vypracování mé práce bohužel zasáhla pandemie COVID-19, proto jsem byla nucena upravit a přizpůsobit některé části výzkumu. Vánoční trhy samotné se během Vánoc 2020 nekonaly, nebo jen ve velmi omezené míře. Vzhledem k epidemickým opatřením vlády bylo rovněž nutno provádět výzkum pouze distanční formou (internet, e-mail, telefon).

Přínosem této práce je zmapování vánočních tradic a zvyků v České republice a porovnání vánočních zvyků u různých skupin obyvatel. Práce může také potenciálně sloužit jako zdroj informací pro pořadatele vánočních trhů.

(9)

2

I. Teoretická část

1. Lidové tradice a zvyky

2.1. Vymezení pojmů

Pojmem tradice se dle sociologického slovníku rozumí vzorec chování, který se předává z generace na generaci. Jedná se o předávání znalostí technických poznatků, jazykových zvyklostí a hodnotových představ. Tradice, díky historické paměti, zprostředkovává možnost volby již osvědčeného chování, avšak v moderní společnosti nelze tradici vždy aplikovat, jelikož situace nemají precedent. Tradiční řešení naopak může bránit inovaci. (Jandourek, 2007)

Pro účely této práce bude postačovat stručnější definice tradice: jedná se o soubor osvojených myšlenek, zvyků a norem, které se předávají z generace na generaci; tvoří součást národního kulturního dědictví. (Vondrušková, 2004)

Pojem zvyk znamená to, že si častým opakováním určitých úkonů nevědomky ustálíme takové počínání. Zvyk má usnadňovat práci, jelikož konání probíhá samo od sebe, zvyk se tak stává přirozeným. (Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, 1908)

Dle Vondruškové (2004) se v české literatuře pojí zvyky a obyčeje s venkovským prostředím, proto se obvykle s termínem pojí označení „lidové“. Zvyky a obyčeje můžeme dělit na společenské a rodinné. Rodinné zvyky jsou nejdůležitější události v životě jako například narození, křest, svatba a úmrtí. Zásadnější význam měly zvyky společenské (jinak také zvyky výroční či kalendářní), jelikož společnost provázely už od pravěku a mnoho zvyků přetrvává dodnes. Takové zvyky se vázaly na proměny přírody v průběhu roku, tedy na roční období, jelikož jako primární zdroj obživy sloužilo zemědělství, které přímo souviselo s přírodními změnami. (Vondrušková, 2004) V evropských dějinách zemědělci nechtěli své naučené pracovní chování měnit, to se týkalo též celého způsobu života (včetně zvyků a obyčejů). Církvi se podařilo pohanské zvyky měnit pouze pokud vtiskla zvykům povahu křesťanského svátku – jako například u Velikonoc či Vánoc. U spousty křesťanských rituálů můžeme nalézt pohanské prvky, církev takové počínání přijala za své, jelikož boj by byl bezvýsledný. Dnes tedy v Čechách a na Moravě můžeme nalézt zvyky a obyčeje, které jsou spojením křesťanských a pohanských prvků. (Vondrušková, 2004)

Lidová kultura byla v minulosti jedním ze zásadních zdrojů pro národní kulturu a tradice. O této kultuře můžeme se začíná hovořit jako o tradiční lidové kultuře od počátku 18. století. O soudobé lidové kultuře či o soudobém folklóru lze hovořit v kontextu neprofesionálních tvůrců žijících v několika posledních desítkách let.

Lidovou kulturu je nutno chápat jako součást celkové kultury určitého období – současně s lidovou kulturou se vyskytovala i kultura elitní a dále existovaly i

(10)

3

různé subkultury, které se poutaly k určitým sociálním skupinám. Kultury se samozřejmě navzájem prostupovaly díky prolínání sociálních skupin, kvůli tomu bývá náročné identifikovat hranice mezi tradiční lidovou kulturou a ostatními formami kultury. (Patočka & Heřmanová, 2008)

2.2. Legislativa UNESCO

UNESCO (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organisation) je Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu. V době 2. světové války se při příležitosti Konference Spojeneckých Ministrů Školství (CAME) ve Spojeném království sešly vlády evropských zemí, které se potýkaly s nacistickým Německem a jeho spojenci. Tyto země hledaly způsob obnovení svých vzdělávacích systémů, jakmile skončí válka. Právě na návrh Konference byla v listopadu 1945 svolána konference OSN o založení kulturní a vzdělávací organizace. Shromážděno bylo 44 představitelů zemí, kteří byli rozhodnuti vytvořit organizaci, která by ztělesňovala kulturu míru. Taková organizace měla zavést intelektuální i morální solidaritu lidstva, aby zamezila další světové válce. (UNESCO, nedatováno)

Pro Českou republiku je v oblasti kultury stěžejní Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1972. Ta umožnila založit Seznam světového dědictví včetně uložení povinností státům k jejich položkám. Tato Úmluva vznikla kvůli přetrvávajícímu nebezpečí zničení kulturního a přírodního dědictví na základě měnících se ekonomických a sociálních podmínek a na základě příčin rozkladu.

(Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, 1972)

Roku 1989 na zasedání konference UNESCO bylo přijato Doporučení o ochraně tradiční a lidové kultury. V tomto Doporučení bylo stanoveno, že tradiční a lidová kultura tvoří důležitou součást dědictví lidstva, tvoří kulturní totožnost a jelikož tvoří důležitou úlohu v oblasti ekonomického, sociálního, kulturního a politického významu.

Doporučení bylo též přijato vzhledem k možnosti rizika ztracení určitých forem tradiční a lidové kultury kvůli její podstatě. Pomocí tohoto Doporučení je podporováno uchovávání, rozšiřování a ochrana tradiční a lidové kultury a podpořena je i mezinárodní spolupráce, která má umožnit rozvoj oživovacích programů a výzkum.

(Doporučení 25. generální konference UNESCO o ochraně tradiční a lidové kultury, 1989)

Roku 1995 se konala první porada pro střední a východní region Evropy v Národním ústavu lidové kultury v České republice s pomocí UNESCA a Ministerstva kultury ČR.

Díky těmto poradám se uskutečnilo celosvětově shromáždění, které dalo za vznik Akčnímu plánu na ochranu a rozvoj nehmotného kulturního dědictví. Díky poradám roku 1996 a 1997 vypracoval Národní ústav lidové kultury příručku Zásady ochrany tradiční lidové kultury před nevhodnou komercializací a studii Etika a tradiční lidová kultura. Později roku 2003 schválila vláda ČR Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice, na které se kromě Národního ústavu lidové kultury

(11)

4

a Ministerstva kultury podílelo i mnoho odborníků z dalších institucí (více o Koncepci je zmíněno v další kapitole). Téhož roku na zasedání Generální konference UNESCO byla přijata Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví, na jejímž základě vznikly tři seznamy: Registr osvědčených postupů, Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva a Seznam nemateriálního kulturního dědictví vyžadujícího naléhavě zachování. Tyto seznamy měly nahradit přecházející projekt Mistrovská díla ústního a nemateriálního dědictví lidstva. (Národní ústav lidové kultury, nedatováno)

Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví

Jak již byla zmíněno, Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví (dále jen Úmluva) byla přijata roku 2003 v Paříži a v platnost vstoupila roku 2006. Česká republika se tak stala 109. zemí, která tuto Úmluvu přijala v roce 2009. (Ministerstvo kultury ČR, nedatováno)

Úmluva má za cíl uchovávat nemateriální kulturní dědictví, zaručit úctu k nemateriálnímu kulturnímu dědictví dotčených jednotlivců, skupin či společenství, zvyšovat povědomí o důležitosti nemateriálního kulturního dědictví a též pečovat o mezinárodní spolupráci či pomoci. (Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví, 2003)

Úmluva (2003) definuje pro své účely nemateriální kulturní dědictví jako „zkušenosti, znázornění, vyjádření, znalosti, dovednosti, jakož i nástroje, předměty, artefakty a kulturní prostory s nimi související, které společenství, skupiny a v některých případech též jednotlivci považují za součást svého kulturního dědictví“. Toto dědictví je předáváno z generace na generaci a je přetvářeno v závislosti na prostředí společenství či skupin, přírodní prostředí a historii. Pod takové dědictví spadají i ústní tradice, interpretační umění, zvyklosti, obřady, vědomosti a dovednosti související s tradičními řemesly. (Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví, 2003) Jak již bylo řečeno, Úmluva založila tři seznamy (Seznam nemateriálního kulturní dědictví vyžadující naléhavě zachování je rozebrána v další kapitole). Pro zápis statku do reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví musí být statek zapsán do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR. (Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky, 2020)

Na Reprezentativním seznamu je nyní zapsáno 8 statků:

- Slovácký verbuňk

- Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku - Sokolnictví – žijící lidské dědictví

- Jízdy králů na jihovýchodě České republiky - Loutkářství na Slovensku a v Česku

- Modrotisk

(12)

5

- Ruční výroba ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek (Reprezentativní seznam UNESCO, nedatováno)

2.3. Legislativa ČR

Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice na období 2016–2020

Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice (dále už jen Koncepce) je důležitým vládním dokumentem, který zobrazuje současný stav tradiční lidové kultury se SWOT analýzou, dále se zabývá postupem pro další péči a ochranu tradiční lidové kultury po dobu pěti let a také zmiňuje nároky na státní rozpočet.

Závěrem Koncepce popisuje výsledky, kterých po splnění úkolů dosáhne. Poslední koncepce pochází z roku 2016 a skončila loni – roku 2020. Nyní není aktuálnější verze zveřejněna. Tato Koncepce zadává ministru kultury Koncepci realizovat, samozřejmě dle možností státního rozpočtu, ministr má též s Koncepcí obeznámit primátory, hejtmany, Asociaci krajů a Svaz měst a obcí ČR. Členům vlády a dalším vedoucím ústředních orgánů státní správy zadává kooperovat s ministrem kultury ve vykonávání Koncepce. (Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republiky na léta 2016 až 2020, 2016)

Předmětem péče, v souladu s Úmluvou o zachování nemateriálního kulturního dědictví, je hlavně složka nemateriálního kulturní dědictví tradiční lidové kultury. Tím se rozumí „zkušenosti, znázornění, vyjádření, znalosti, dovednosti, jakož i nástroje, předměty, artefakty a kulturní prostory s nimi související, které společenství, skupiny a v některých případech též jednotlivci považují za součást svého nemateriálního kulturního dědictví.“ (Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republiky na léta 2016 až 2020, 2016)

Cílem péče je uchování projevů nemateriální tradiční lidové kultury a předání dalším generacím, v koncepci je proto zmíněno 11 opatření, která byla obsažena již v předešlých dokumentech Koncepce. Spadá tam například aktualizování Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky a uplatňování tohoto Seznamu jako nástroj záchrany nemateriálních statků, kterým hrozí zánik. Dalším důležitým stanoveným cílem je popularizace výsledků výzkumů, aby byly využitelné pro školy a veřejnost – s tím souvisí cíl prosazování tradiční lidové kultury do rámcových vzdělávacích programů škol a dalších vzdělávacích činností. Mezi další cíle patří také rozšiřování a doplňování elektronické databáze v oblasti tradiční lidové kultury či inspirování se osvědčenými mezinárodními postupy v oblasti péče o tradiční lidovou kulturu. (Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republiky na léta 2016 až 2020, 2016)

(13)

6

Nástroje k plnění cílů (zejména ekonomické), které se z minulých let osvědčily, jsou následující: finanční podpora tradiční lidové kultury na úrovni obcí, krajů a Ministerstva kultury, udělování cen Ministerstva kultury v oblasti tradiční lidové kultury, výzkum a vývoj, poskytování tvůrčích a studijních stipendií Ministerstva kultury v oblasti tradiční lidové kultury a zabezpečení plnění závazků, které plynou z Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví. Koncepce obsahuje i jiné metodické a správní nástroje, jako je například zabezpečení existence a činnosti celostátního odborného pracoviště Národního ústavu lidové kultury. (Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republiky na léta 2016 až 2020, 2016) Roku 2008 byl v souladu s usnesením vlády z roku 2003 ke Koncepci a k implementaci Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví založen Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury (dále jen Seznam). Účelem seznamu je ochrana, identifikace, zachování a podpora nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. (Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky, 2020) Aby mohl být statek na Seznam zapsán, musí splňovat řadu podmínek – statek musí v současné době plnit společenské funkce a tvoří kulturní význam pro své nositele, samozřejmě musí statek vyhovovat definici nemateriálního kulturního dědictví (dle metodického pokynu) a je obzvlášť ojedinělý (z pohledu sociálně-kulturní antropologie či etnologie a jiných podobných oborů). Statek musí být živou a ucelenou součástí života nositelů, je též prokazatelně předáván dalším generacím. Nositelé, jedinci či skupiny musí takový statek považovat za významnou část své identity a kulturního dědictví. Tito nositelé (či také skupiny a jedinci) musí být zapojeni při přípravě návrhu na zápis do Seznamu. (Metodický pokyn pro vedení Seznamu nemateriálních statků TLK ČR 2018, 2018)

K 1.1. 2020 je na Seznamu zapsáno 29 následujících položek:

- Slovácký verbuňk

- Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku - Jízdy králů na Slovácku

- Sokolnictví – umění chovu dravců, jejich ochrany, výcviku a lovu s nimi

- Myslivost – plánovitě trvale udržitelné obhospodařování zvěře a jejího prostředí jako přirozená součást života na venkově

- Valašský odzemek - Vodění jidáše

- Východočeské loutkářství - Běh o Barchan

- Technologie výroby modrotisku

- Tradiční léčebné procedury a odkaz V. Priessnitze - České loutkářství – lidové interpretační umění - Betlémská cesta v Třešti

- Lidová tradice výroby vánočních ozdob ze skleněných perliček - Skřipácká muzika na Jihlavsku

- Velikonoční obchůzky s Jidáši na Bučovicku - Historický morový průvod v Brtnici

(14)

7 - Milevské maškary

- Ochotnické divadlo v České republice

- Ruční výroba masopustních masek v Zákupech

- Velikonoční slavnosti Matiček a Ježíškových Matiček na Hané - Tradice vorařství na řece Vltavě

- Technologie pivovarnického bednářství - Technologie tkaní činovati na Horňácku - Dudácká tradice v ČR

- Ruční výroba žinylkových textilií v Hlinsku - Tradice krajkářství na Vamberecku

- Tradiční hody s právem na Uherskohradišťsku (Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky, 2020)

Státní kulturní politika

Dokument Státní kulturní politiky na léta 2015–2020, který byl schválen vládou v dubnu 2015, je klíčový v oblasti péče o kulturu v České republice. Bohužel nebyl dosud (v roce 2021) nahrazen novým dokumentem. Dle současného ministra kultury musely být naplánované schůze zrušeny kvůli pandemii koronaviru a bylo třeba přesunout pozornost na vyplácení podpor. (ČT24, 2021)

Dle Nekolného (2006) kulturní politika stanovuje priority, tím určuje veřejný či státní zájem, současně též rozhoduje o alokaci finančních prostředků v oblasti kultury.

Takové priority nacházíme i v současné Státní kulturní politice. V dokumentu je vymezeno šest hlavních priorit v oblasti kultury. Ke každé prioritě jsou stanoveny záměry, k těm jsou poté určena konkrétní opatření. Ačkoliv je Státní kulturní politika schvalována vládou, většinu opatření zajištuje Ministerstvo kultury (v některých případech spolupracuje s dalšími ministerstvy a orgány). (Ministerstvo kultury ČR, 2015)

2. Adventní doba a tradice s ní spojené

Slovo advent pochází z latinského „adventus“ – přicházející. Jedná se o předvánoční čtyřtýdenní období, které je soustředěné na přípravu k Vánocům. Zahrnuje vždy čtyři adventní neděle: železnou, bronzovou, stříbrnou a zlatou. Adventní čas, který představuje očekávání příchodu Spasitele, znamenal pro venkovské obyvatelstvo určitou změnu chování – například byl této době uzpůsoben chod hospodaření, fungování rodiny a také dodržování tradic. (Langhammerová, Lidové zvyky: výroční obyčeje z Čech a Moravy, 2004)

Ačkoliv se po tento čas přípravy na příchod Ježíše Krista měl dodržovat půst, oproti předvelikonočnímu postění nebyl nikdy prosazen. Ve středověku církev nařizovala

(15)

8

v adventní době vyvarovat se zábavy, jíst a pít umírněně, nicméně kvůli jinému fungování hospodářství (v zimě nebylo příliš práce) se naopak lidé chtěli bavit a užívat si volného času. Adventní oslavy tudíž až do barokního období nebyly chápány jako jeden církevní cyklus, nýbrž jako sousled oslav různých světců. Změna přišla až s rekatolizací, kdy byl kladen větší důraz na duchovní stránku adventu. Například nebyly potlačovány lidové zpěvy, naopak je církev chtěla dále rozvíjet, byl proto založen kůr tvořený měšťany. (Vondrušková, 2015)

Důležitá byla příprava celého obydlí, úklid, shromažďování zásob na zimu a stavba betlémů. Jednalo se o dobu přípravy celého hospodaření na zimu, oproti dnešku, kdy se tradičně peče pouze cukroví. (Langhammerová, Lidové zvyky: výroční obyčeje z Čech a Moravy, 2004)

Svátek sv. Ondřeje

Začátek adventu přichází se svátkem sv. Ondřeje. S tímto svátkem se pojí tradice věštění budoucnosti (tradice věštění spadá též na Štědrý den). Nejlépe se však tato tradice ujala právě na sv. Ondřeje, jelikož jde o začátek liturgického roku. Věštění mělo mnoho podob – nejznámějším je odhalování budoucnosti litím olova; olovo se roztavilo na lžíci a následně lilo do studené vody například skrze klíč. Dle tvaru ztvrdlého olova se následně vykládala budoucnost – rovný tvar znamenal klid, vlnitý neklid, kruh příslib peněz, neuzavřený kruh problémy, půlkruh zradu, ovál lásku a kříž smrt atd. Význam symbolů v těchto znameních je používán dodnes. (Vondrušková, 2015)

Svátek sv. Barbory

Den sv. Barbory, který je stanoven na 4. prosince, je dalším významným adventním svátkem. Podstatným prvkem oslav se staly divadelní hry o sv. Barboře. V 19. století byly hojné obchůzky Barborek, kdy se dívky zahalily do závojů a chodili po domech s košíkem plným ovoce a vařečkou na postrašení zlobivých dětí. Při obchůzkách dívky zazpívaly píseň o sv. Barboře, obdarovaly děti (či jim vařečkou pohrozily) a pokračovaly dál. Tato tradice se dnes nedodržuje, obchůzky se dnes konají na svátek sv. Mikuláše.

Co se ale dochovalo, je tradiční výzdoba třešňových větviček tzv. barborky, které se nařezaly za svítání na tento svátek. Květy, které se vkládaly do vody, měly vykvést nejpozději na Štědrý den, dívkám měly přinést štěstí v lásce. Přinést štěstí měly barborky i hospodářům – podle dne, kdy květy vykvetly, se stanovil nejúrodnější měsíc. (Vondrušková, 2015)

(16)

9

Svátek sv. Mikuláše

Den sv. Mikuláše je vnímán jako nejvýznamnější svátek adventního období. V období středověku byly pro tento svátek typické maškarní průvody, které se přenesly i do pozdějších oslav, i když v poněkud jiné míře. Ve Středověku byly hojné všemožné druhy masek včetně Mikuláše – masky Turků, andělů, šaška, kněze, kominíků, Žida či muži nosili husarské uniformy. (Vondrušková, Český lidový a církevní rok, 2015) Mezi chlapci bylo zvykem zvolit si jednoho „biskupa“ a dva „kaplany“. Taková obchůzka, doplněna o „rytířstvo“ sv. Mikuláše, se nazývala „Episcopum conducere in domus“

neboli uvádění biskupa do domů. U průvodů bylo časté užívání vozů a koní, mládenci, kteří se účastnili těchto hlučných průvodů byli na konci 15. století za takové chování káráni a bylo jim rektory škol nařízeno, aby takového chování zanechali. (Zíbrt, 1889) V průběhu 18. a 19. století se však průvody zmenšovaly a ve 20. století už chodili jen čert, Mikuláš a anděl. Ve Středověku Mikuláš dával rady hospodáři ohledně výchovy dětí a následně daroval dětem cukroví a ovoce. (Vondrušková, Český lidový a církevní rok, 2015) Nadílka na svátek sv. Mikuláše patrně souvisí s obřady zimního slunovratu, které byly postupně přeneseny na Vánoce. Na tento den děti věřily, že pokud se postí, obdrží od sv. Mikuláše dárky, které v noci vloží do střevíce pod stolem. Původ této tradice pramení z legendy o sv. Mikuláši, který v noci vhodil měšťanovi do okna pytlík peněz, aby měl na věno pro své tři dcery – právě proto se stal sv. Mikuláš patronem dětí. (Zíbrt, 1889)

Dnes se úloha postavy Mikuláše posunula pouze nepatrně, Mikuláš či anděl nechá děti odříkat básničku, či zazpívat píseň a nadělí jim též sladkosti, pokud je třeba dětem připomenout, aby se dobře chovaly, může Mikuláš nadělit kousek uhlí nebo bramboru.

(Vondrušková, 2015)

V dnešní době je brán velký ohled na dětskou psychiku, děti nemají být vystrašeny příliš, ale například v některých obcích na Valašsku se obchůzky konají s velkým počtem děsivých čertů, s maskami, které připomínají masopustní masky, a opravdovými kožešinami – tato tradice pochází z alpských zemí, do České republiky byl tento zvyk zaveden v 18. či 19. století. (Vondrušková, 2015) Zatímco dříve bylo s úlohou čerta strašit počítáno, dnešní společnost už na to má jiný pohled. Dle některých psychologů může být dětem způsoben traumatický zážitek a následky mohou být i dlouhodobé. Dle dětského psychologa Václava Mertina je třeba, aby si dali rodiče pozor, aby si dítě neodneslo traumatický zážitek. Je úlohou rodičů ochránit své dítě a uhlídat míru strachu, které dítě unese. (Kottová, 2013)

Mikulášské trhy

Se sv. Mikulášem souvisí mikulášské trhy, které se konávaly 6. prosince. Oproti dnešním vánočním trhům zde šlo zakoupit nejen dárky, ale i potraviny či potřebné

(17)

10

zboží – byly tedy zaměřeny více užitkově. Nabízeno bylo i nezvyklé zboží jako exotické ovoce. Jedním z hlavních prodejních artiklů byly dárky pro děti. Byly nabízeny cukrovinky, hliněné či dřevěné hračky a rozlišeny dle krajů též práce betlémářské – byly zhotoveny tzv. „daráčky“, které se zásluhou trhů dostaly do různých koutů země. Dále byly zhotoveny předtištěné archy a figurky, které se vystříhaly, vybarvily a slepily dohromady. Dnes známe předtištěné betlémy například od Josefa Lady, Adolfa Weniga a dalších. (Langhammerová, 2004)

Trhy se nacházely téměř ve všech městech a doplňovaly je betlémy a dárky pro děti – populární byly postavičky ze sušeného ovoce spojené špejlemi. Vznikaly samozřejmě postavičky Mikuláše, čerta a anděla z křížal, sušených švestek, jablek a fíků. Jablko je pro vánoční čas symbolické, jelikož vyjadřuje svou barvou symbol života, má souvislost s prvním hříchem a semínka jsou znamením plodnosti. Pro děti byly určeny i tzv. „zahrádky“ a „třesolky“ – útvary, které vznikly při poskládání jablek.

(Langhammerová, 2004)

Svátek sv. Ambrože

Na den následující po svátku sv. Mikuláše, tedy 7. prosince, bylo v 19. století lidovým zvykem, že se muž převlékl za Ambrože a za soumraku kolem sebe u kostela rozhazoval sladkosti. Děti, které se přiblížily a chtěly sladkosti vzít, šlehal metlou.

(Langhammerová, 2004)

Svátek sv. Lucie

Posledním předvánočním svátkem je svátek sv. Lucie, který připadá na 13. prosince.

Zvyk obřadu se zapálenými svícemi zůstal dodnes aktuální například ve skandinávských zemích. Dívky měly být převlečeny do bílých šatů, jedna z dívek byla zvolena Lucií – ta pak průvod vedla s věncem se svícemi za zpěvu Santa Lucia. V České republiky měly obchůzky Lucek spojitost se zimním slunovratem (v době středověku před reformou kalendáře). Dívky v bílém chodily po domácnostech kárat hospodyně, které neměly dokončený předvánoční úklid – v době renesance šlo totiž o den předcházející Štědrému dni, v období baroka šlo ale už jen o tradici. Novější zvyky, které odpovídají dnešnímu kalendáři (tedy tehdy, kdy zbývá 12 dní do Vánoc), jsou například věštění počasí. Ve Slezsku byl zvyk odkládání polen po dobu 12 dnů, z nich byl následující rok udělán oheň na ochranu proti čarodějnicím. (Vondrušková, 2015)

(18)

11

3. Vánoce

Vánoce jsou svátkem u nás nejznámějším a nejdůležitějším. Oproti minulosti je dnes slavíme jako závěr roku, kdy odpočíváme, trávíme čas s blízkými a hodujeme. Právě Vánoce jsou svátkem, kdy probíhá velká snaha dodržovat zvyklosti. V církevním smyslu jsou Vánoce oslavou narození Ježíše Krista. Vánoce mohou být slaveny též ve smyslu lidových oslav, které jsou spojeny s dodržováním zvyků či rituálů (často převzatých z oslav zimního slunovratu). Dnes se setkáváme i s oslavou Vánoc v komerčním pojetí, kdy nakupujeme velké množství dárků a nadbytek jídla.

(Vondrušková, 2015)

Hlavním bodem je Štědrý den 24. prosince, za ním ihned následuje Boží hod vánoční a svátek sv. Štěpána. Následuje svátek sv. Jana Evangelisty, který připadá na 27. prosince, a svátek Mláďátek den poté. Následuje Nový rok 1. ledna a vánoční období končí svátkem Tří králů 6. ledna. (Vondrušková, 2015)

Historie Vánoc

Církev sjednotila oslavu narození Ježíše Krista s mýty ohledně zimního slunovratu.

Rané křesťanství však oslavovalo Kristovo vzkříšení spojené s vykoupením lidstva a narození Ježíše Krista bylo v tomto smyslu opomíjeno. Impulz k oslavě narození Krista vznikl snad z kacířského křesťanství a z určitých pohanských kruhů. Při pronikání křesťanství do Říma přišla rozepře mezi křesťanstvím a pohanským řeckořímským kultem – narození nepřemožitelného Slunce. Jedná se o božstvo spřízněné s perským bohem Mitrou a syrským bohem Elagabalou, tento svátek byl oslavován při době zimního slunovratu 25. prosince. Ve 3. století, za vlády císaře Aurelia, byl tento svátek učiněn oficiálním, proto křesťanská církev oponovala a ukázala Ježíše Krista jako stvořitele Slunce. (Frolec, 2001)

Pro vývoj Vánoc byly významné i saturnálie – svátky Římanů, které se slavily na počest boha Saturna od 17. prosince po 7 dní. Po tuto dobu lidé slavili, pili, nepracovali a vzájemně se obdarovávali. Se saturnáliemi přímo souvisel i svátek bohyně Ops – tzv.

svátek opálií, který též začínal 17. prosince. (Frolec, 2001)

Církev tedy určila datum 25. prosince jako svátek Narození Páně a postavila proti pohanským ideám obraz Vánoc jako Krista v jeslích s Marií. Tento obraz byl propagován pomocí divadla, hudby, výtvarného umění, literatury atd. Svátek Narození Páně měl lákat lidové vrstvy na krásu vánočního chrámu, doplněným hudbou a zpěvem. Šlo o pozoruhodný kontrast oproti chudobě, ve které se Kristus narodil.

Svátek se od 4. století rozšířil po celém křesťanském světě a zůstal jedním z nejvýznamnějších svátků roku. (Frolec, 2001)

(19)

12 Staročeské Vánoce

První, nejstarší doklad o staročeských Vánocích, je uchován v řádu Arnošta z Pardubic z roku 1357. Zde je líčeno, jak byly v Čechách Vánoce slaveny ve 14. století – lidé byli dlouho do noci vzhůru, vesele slavili a hráli kostky. Je zmíněno, že hraní kostek před hodem narození Páně je hříchem a je tedy věřícím takovéto počínání zakázáno. (Zíbrt, 1889)

Z církevních řádů z roku 1366 pražská rada nařizovala půst v adventní době, zejména těm, kteří měli zásobu ryb, ti, kteří si ryby nemohli ani zakoupit měli dovoleno jíst ovoce a sýr. V adventní době se měly kupovat „calty“ (pletené housky či vánočky), které byly typickým staročeským jídlem v této době. (Zíbrt, 1889)

Slavení Vánoc je dokládáno dokumenty z 16. a 18. století – pro pohany byl zimní slunovrat dobou oslav, přestrojili se do kostýmů zvířat, zpívali a prováděli obchůzky.

Tyto pohanské zvyky církev nepodporovala a podařilo se jí u západních Slovanů zvyk vymýtit, u Rusů přetrval. Zvyk převlékaní a obchůzek byl ještě zachycen na konci 18.

století u Srbů a v 16. století u Poláků a na Litvě. Za pozůstatek těchto slovanských pochůzek z pohanské doby můžeme považovat kolední obchůzky. (Zíbrt, 1889)

3.1. Vánoční svátky

Štědrý den

Podle církevního kalendáře připadá den narození Ježíše Krista na 25. prosince.

Hlavním dnem oslav je ale 24. prosince, protože v minulosti den začínal večerem a končil následujícího dne západem slunce. Z tohoto důvodu se církevní svátky slaví v předvečer daného dne. (Vondrušková, 2015)

Štědrý den v době národního obrození až do druhé světové války začínal ráno roráty (poslední adventní mší). Rorátní mše začínala velmi brzy ráno ještě za tmy. Lidé často používali lucerny nebo svítilny z vosku, což vytvářelo velmi specifickou atmosféru.

Roráty získaly své jméno podle latinského verše „Rorate coeli“ v překladu Rosu dejte nebesa. (Langhammerová, 2004)

Lidé měli na tento významný den (příchod spasitele) držet půst, případně jíst pouze skromně – mohli jíst polévku, kubu atp. Aby půst vydržely i děti, bylo jim slíbeno, že uvidí zlaté prasátko (někde telátko, beránka či kohouta). Dětem, které půst nedržely, se hrozilo v některých krajích, že jim strašidelná Perchta rozpáře bříško.

(Vondrušková, 2015)

Na Štědrý den musel být dům důkladně uklizený a krásně vyzdobený, lidé si dekorace sami vyráběli. Používaly se barborky, chvojí či figurky ze sušeného ovoce, větvičky nebo

(20)

13

misky s vysetým obilím. Do oken se dával zimostráz nebo jeřabiny. Koncem 18. století lidé začali zdobit příbytky betlémy. Tradice zdobení stromku pak přišla až na přelomu 19. a 20. století. V tomto období se také z Anglie rozšířil zvyk vánočních rostlin (jmelí, bramboříky, vánoční kaktus, vánoční hvězda). (Vondrušková, 2015)

Štědrovečerní večeře nabízela bohatý výběr pokrmů (slané i sladké, polévky, kaše, maso, ovoce). Prvním chodem večeře byl kousek chleba či pečená oplatka s medem, česnekem či bylinkami. Následoval hlavní chod – houbový nákyp zvaný hubník či kuba, jinde se podávala jáhlová nebo hrachová kaše. V některých krajích se podávaly husté polévky nebo omáčky dochucené houbami. Oblibě se těšil kompot zvaný muzika sestávající z vařeného ovoce a koření, ořechů a rozinek. Večeře končila vánočkou nebo koláči, na stole také nesmělo chybět čerstvé červené jablko, které neslo symbolický význam. (Langhammerová, 2017) Vánočky nebyly levnou záležitostí vzhledem k ceně bílé mouky, mandlím a rozinkám. V chudších rodinách se proto pekly lívance, vdolky, buchty nebo koláče. Po čas večeře se pilo pivo nebo pálenka, což ale bylo v rozporu s církevními doporučeními nekonzumovat maso ani alkohol. Existují však četné záznamy o nedodržování těchto pravidel neposlušným lidem. (Vondrušková, 2015) V 19. století začalo docházet ke změně jídelníčku, a to nejdříve v městském prostředí – začaly se připravovat jak různé druhy masa, také dorty a cukroví, k pití pak víno a káva. Začíná se objevovat vánoční pečivo jako pohoštění k čaji a kávě, ale dovolit si ho mohla pouze šlechta, jelikož cukr se musel dovážet a byl velmi drahý. K většímu rozšíření zdobeného vánočního cukroví došlo až s rozvojem domácího cukrovarnictví, které zajistilo levnější řepný cukr. Na vesnicích, kde lidé žili v tradičnějších a zároveň chudších podmínkách, nastala změna jídelníčku až po druhé světové válce.

(Vondrušková, 2015)

Kapr byl původně považován za postní jídlo a nebyl příliš oblíbený. Na štědrovečerní tabuli se začal objevovat v 19. století, na venkově o něco později. V období první a druhé světové války, kdy lidé neměli dostatek jídla, kapr sloužil jako ideální náhrada nedostatkového masa. Příprava kapra smažením, dnes nejtypičtější, začala až ve 20.

století, předtím se kapr připravoval s tmavou omáčkou s pivem. (Vondrušková, 2015)

Boží hod vánoční

Boží hod vánoční 25. prosince oslavuje den narození Ježíše Krista, a proto je pro věřící hlavním vánočním svátkem. Oficiálně je nazýván 1. svátkem vánočním. V minulosti den začínal za svítání jitřní mší, dopoledne se konala další mše – velká nebo též slavná.

Jinak lidé trávili svátek doma, zaslouženě odpočívali po náročných dnech příprav. Říká se, že na Boží hod se nesmí pracovat. V současné době se lidé věnují rodině, navštěvují příbuzné, chodí na procházky či chodí do kostela na prohlídku betlému. (Vondrušková, 2015)

(21)

14 Svátek sv. Štěpána

26. prosinec je označován jako 2. svátek vánoční. Tento den byl velmi rušný, lidé se bavili, pořádaly se hostiny. K tomuto dni patřila svatoštěpánská koleda – koledníci obcházeli domy s přáním štěstí a zdraví. Někdy se v rámci koledování předváděly pastýřské nebo betlémské hry. Původně se chodilo koledovat v průběhu celého vánočního období, později se tato aktivita provozovala na den sv. Štěpána a na Tři krále. Měnili se i koledníci – dospělé koledníky nahradily děti, které odříkávaly jednoduché říkanky a za odměnu dostávaly jídlo nebo trochu peněz. Svatý Štěpán je patronem koní a kočích, a tak se dostávalo zvláštní péče koním. Kočí a pacholci, kteří se o ně starali, dostávali svou odměnu (peníze nebo naturálie) a služba jim byla po dohodě ukončena nebo prodloužena. (Vondrušková, 2015)

Svátek sv. Jana Evangelisty

27. prosinec byl znám jako den přípitků. Podle legendy vypil sv. Jan otrávené víno, které ale na něj nemělo žádný účinek. Lidé věřili, že víno, které vypijí v tento den, je ochrání před otravou, hadím uštknutím nebo uhranutím. (Vondrušková, 2015)

Svátek Mláďátek

28. prosinec se slaví na památku dětí zavražděných králem Herodem, které jsou církví považovány za mučedníky. K tomuto dni se váže několik pověr, které se týkají dětí (např. hospodyně nepraly, aby nepraly v krvi dětí). (Vondrušková, 2015)

Tři králové

Svátkem Tří králů se 6. ledna uzavíral vánoční čas. Dle tradic tímto dnem rok teprve začínal, konala se mše, světily se důležité atributy: voda, křída, kadidlo, zlato a svatý olej (jedná se o dary, které svatí Tři králové darovali jako znak světské moci). Lidé žehnali svým obydlím pomocí vody a křídy a konaly se obchůzky Tří králů. Tři chlapci se přestrojili za Kašpara, Melichara a Baltazara, s sebou si vzali kadidlo, kterým vykuřovali příbytky, kometu z papíru a posvěcenou křídu, kterou napsali na dveře navštíveného stavení žehnající K + M + B. (Langhammerová, 2008)

(22)

15

3.2. Vánoční trhy

Vánočním trhů předcházely trhy výroční – obecně sloužily výroční trhy (či také jarmarky) pro lid jako nákupní místa, později však trhy zastoupily i roli zábavy. Za starých časů bývaly trhy „teplé“ tedy letní a trhy „studené“ tedy zimní. V 16. století bylo Jednotou Bratrskou nakázáno vyhýbat se trhům v neděli. Bylo totiž časté, že se na trzích potulovali zejména mladí muži, kteří se tam chodili pouze bavit, přestože výroční trhy měly ráz prostonárodní slavnosti. I přes velký důraz kazatelů (a také protože výroční trhy spadaly povětšinou na den Páně – neděli) probíhaly hlučné slavnosti, protože to byla příhodná možnost lidu z celého okolí se po týdenní práci sejít. (Zíbrt, 1889)

Kromě výročních trhů se s rozmachem křesťanské víry začaly pořádat i trhy vánoční.

Samotné vánoční trhy měly počátek (od středověku) o druhé neděli před Vánocemi a probíhaly po dobu maximálně dvou týdnů. (Vavřinová, 2002) Dle Herynka (2005) vánočním trhům přecházely trhy mikulášské, které tak zahajovaly vánoční trhy.

Dříve, až do třicátých let dvacátého století, bylo na českých vánočních trzích zboží všeho sortimentu od vykrmené husy až po postroj na koně. Trhy se konaly téměř v každém větším městě, už jen proto, že z vánočních trhů profitovala městská pokladna. Jak již bylo zmíněno, na trhy se nechodilo pouze prodávat či nakupovat zboží, vánoční trhy představovaly důležitou událost – trhy byly příležitostí setkávání mezi rodinou, přáteli a blízkými. Úplně prvním vánočním trhem byl ten v Praze na Staroměstském rynku, postupem času se začaly vánoční trhy konat na každém náměstí v Praze. Na vánoční trhy se sjížděli prodejci z dalekých krajů, ale i z okolních vesnic, na trzích se dal nalézt pestrý výběr zboží. Na trzích nesměl chybět sortiment spjatý s Betlémy – dostupné byly jak celé betlémy, tak i jednotlivé figurky, takové zboží nabízeli nejen lidoví betlemáři ale i profesionální řezbáři. Stěžejním artiklem pro děti byly samozřejmě hračky – k dostání byly podomácku vyrobené panenky, ale i porcelánové, dřevěné či cínové figurky. Na trzích bylo možné získat jak levnější alternativu hraček pro děti, tu činily hračky vyrobené z přírodních materiálů, či tu dražší, kterou byly luxusní hračky, které byly ale už předtím užívány. Během 19. století se k nám dostaly z Německa na české trhy vánoční stromky (Kristovy stromy), či stromky vyřezávané z lepenky. Na trzích se též konala nejrůznější vystoupení – například vystupovali akrobaté či žongléři, velmi oblíbená byla vystoupení pouličních zpěváků. Už od středověku se ulicemi ozývaly vánoční melodie, na trzích se zpívaly jak náboženské písně, tak i písně lidové – kdo chtěl, mohl si zakoupit i text písně a přidat se tak k vystoupení. (Vavřinová, 2002)

Historie vánočních trhů

Vánoční trhy se zrodily ve středověkém Německu a v průběhu času se staly celosvětově rozšířenou součástí Vánoc. Trhy se postupem času transformovaly z menších místních

(23)

16

událostí do globální komodity. Ve 14. století povolili králové či biskupové prodloužení již existujících týdenních trhů, aby byla možnost prodávat sezónní potraviny a řemeslné výrobky jako vánoční dárky. Tato tradice se během dalších století rozšířila a až do 19. století byly tyto trhy místem pro nákup nejen užitečných věcí (zejména pro nižší vrstvy), ale i dražších věcí, jako byly ručně vyráběné šperky, hračky atd. Po průmyslové revoluci vánoční trhy prošly významnými změnami, které reflektovaly ekonomický rozvoj a sociální napětí. V industrializovaném Německu se z vánočních trhů staly hlučné přehlídky, kde komerční prvek převládl nad do té doby převažujícím idylickým rázem trhů, jelikož obchodníci začali nabízet levné cetky a pouťové atrakce.

Movitější klientela v té době také chodila nakupovat do nově se objevujících obchodních domů. Vánoční trhy tak ztratily část své atraktivity. Během druhé světové války a v éře Německé demokratické republiky zaznamenaly vánoční trhy opět nárůst popularity, protože přispívaly k sociální kohezi a posilovaly patriotismus. Trhy se vrátily do center měst, kde místní politici pronášeli své projevy. Nacisté zneužili tuto příležitost k propagandě své ideologie – na trzích zněla německá národní hymna, provolávalo se „Sieg Heil“. (Broeckerhoff & Galalae, 2020)

Další rozkvět vánočních trhů nastal, když se německý formát vánočních trhů úspěšně rozšířil do zbytku světa. Vánoční trhy se začaly konat ve Velké Británii, Belgii, Itálii a USA právě až koncem 19. nebo začátku 20. století. Je třeba zmínit, že v některých evropských zemích (Francie, Švédsko, …) existovaly vánoční trhy již od středověku a ve Španělsku se vánoční trhy datují do 18. století. Postupem času se trhy staly atraktorem pro návštěvníky a k nákupní funkci se přidal i prvek zážitkový. Během 20.

století se úspěchem německých vánočních trhů inspirovalo mnoho evropských měst a města tak začala pořádat své vlastní trhy. (Broeckerhoff & Galalae, 2020)

Vánoční trhy se těší oblibě v mnoha zemích světa, protože dokázaly propojit komerční a nekomerční aspekt vánočních oslav. Lidé přicházejí nejen za vánočními nákupy, ale chtějí také nasát jedinečnou atmosféru Vánoc, ochutnat tradiční vánoční nápoje a pokrmy, relaxovat s bližními a zažít komunitní pospolitost. (Broeckerhoff & Galalae, 2020)

Trhy dnes

Trhy v 21. století lákají návštěvníky jak na svou sváteční atmosféru, tak na pestrou možnost nákupu. Jak již bylo zmíněno, na trzích se tradičně postaví stánky, nechybí ani betlém a nazdobený vánoční strom. Na trzích nalezneme různé sladké i slané občerstvení (cukroví, pražené kaštany, klobásy, horké nápoje – medovinu, punč, svařené víno i nealkoholické nápoje) i hračky, knihy, šály, čepice, dárkové zboží, svíčky, bižuterii, keramiku, vánoční ozdoby, rukodělné výrobky a mnoho dalšího. (ČT24, 2008) Na trzích nechybí ani doprovodný program v podobě různých vystoupení – v roce 2018 proběhlo na trzích na Staroměstském náměstí přes 150 vystoupení během 37 dní. Probíhá také ceremonie rozsvícení vánočního stromu, kterou

(24)

17

sledují tisíce lidí. (iRozhlas, 2018) Vánoční trhy v Chebu, které též nabízí tradiční vánoční zboží, bývají ozvláštněny ledovým kluzištěm, kde se mimo jiné konají i soutěže, děti též mají příležitost vyzkoušet si tradiční řemesla jako výrobu svíček, vánočních ozdob nebo dokonce ražení mincí. (iRozhlas, 2013)

Jedny z největších pražských trhů – trhy na Staroměstském náměstí, Náměstí republiky a Václavském náměstí spravuje akciová společnost Taiko již od roku 2004.

(Taiko.cz, nedatováno) Tyto trhy bývají často označovány zahraničními médii (The Telegraph, The Independent a další) za jedny z nejkrásnějších, a dokonce se umístily na žebříčku nejlepších 5 vánočních trhů na cestovatelském webu CNN Travel. (Trhy Praha, 2018)

V období pandemie koronaviru zůstal na vánočních trzích pouze osvětlený strom a stánek se svařeným vínem a trdelníkem (pouze s sebou). (iRozhlas, 2020) Protiepidemická opatření byla vyhlášena v celé Evropě – v Německu, kde je vánoční sezóna naprosto zásadní, vznikl projekt členů svazu dřevořezbářů Dregeno – virtuální prohlídka vánočního trhu, každý si může prohlédnout stánky a dokonce i nakoupit.

(iRozhlas, 2020)

Statistiky spojené s vánočními trhy

Srovnáváme-li náklady na adventní víkend v Evropě, pražské trhy se řadí mezi jedny z nejlevnějších. Adventní víkend v Praze (letenky, dvě v noci v hotelu, jídlo třikrát denně a základní nákupy na trzích) by například turisty z Velké Británie vyšel na cca 17 000 Kč, naopak Rakousko patří k nejdražším, stejný balíček by vystoupal až na 23 000 Kč. Vzhledem k vývoji ekonomiky v ČR, kde až do roku 2019 byl růst HDP v kladných hodnotách (viz graf 1), mohlo si více domácností dovolit vyrazit na adventní zájezdy/trhy, jezdí se většinou autobusy, někdy dokonce cestují rodiny letecky, populární jsou v Čechách hlavně Drážďanské a Vídeňské trhy. Čeští turisté však nevolí pouze zahraniční lokality, oblíbené jsou zejména Pražské trhy, pak také Jižní Čechy (Český Krumlov a České Budějovice). (ČT24, 2018)

(25)

18

Graf 1 Vývoj HDP, zdroj: kurzy.cz (2020)

Dle statistik z roku 2014, se největší návštěvnosti těšily vánoční trhy v Německu, které navštívilo přes 270 milionů lidí, Česká republika se umístila na 16. místě s návštěvností 5,6 milionů. (Ma-Réduc & CRR, 2015) Tato data souvisí i s odhadovanými výnosy (za stejný rok 2014) z vánočních trhů, nejvyšší výnosy byly odhadovány v Německu na 2 477 milionů eur, v České republice byl odhadován výnos 60 milionů eur.

(RetailMeNot, 2015) Celková hodnota nákupů na vánočních trzích se vyšplhala v roce 2014 v Německu přes 2 300 milionů eur, v České republice dosáhla přibližně 58 milionů eur, odhady byly tedy téměř přesné. (CRR, 2015)

V roce 2020 se promítla protiepidemická opatření do cestovního ruchu – propadl se počet hostů v ubytovacích zařízeních v posledním čtvrtletí v Praze o 92,9 %. Za celý rok 2020 se v Praze ubytovalo pouze cca 2 miliony hostů (z toho 66 % zahraničních).

(Český statistický úřad, 2020) Jak již bylo řečeno, vánoční trhy se pojí s velkou návštěvností turistů, jelikož byly trhy zavřené či velmi omezené (stejně jako ostatní akce), promítlo se to s velkou pravděpodobností i do cestovního ruchu.

3.3. Vánoční symboly spojené s vánočními trhy

Strom

Vánoční stromek se začíná v českých zemích objevovat počátkem 19. století. Zdobení vánočního stromu k nám přichází z Německa a tato novinka se nejdříve prosazuje

(26)

19

v bohatém měšťanském či šlechtickém prostředí. Jedná se většinou o vánoční oslavy v honosných domech v Praze či Brně za přítomnosti většího množství hostů. Příkladem může být intendant Nosticova divadla Jan Karl Liebich v roce 1912 nebo pražský právník Josef Helfert, kteří jako jedni z prvních umisťují strom do svých obývacích prostorů. Tento zvyk se však velmi rychle ujímá a od poloviny 19. století se již vánoční stromky nakupují zcela běžně. (Večerková, 2013)

Na vesnicích se popularita vánočního stromku prosazovala pomaleji, protože venkovským lidem nebyla zcela zřejmá souvislost stromku s příběhem Ježíše Krista a dávali spíše přednost tradičnímu betlému. Rovněž fakt, že zdobení stromku přišlo z Německa, vyvolával u některých českých vlastenců zdrženlivost až odpor, byl pociťován jako cizí kulturní element. Dalším negativním prvkem bylo ničení milionů stromů. Z toho důvodu byl propagován „vrkoč“, šlo o květník plný písku, do kterého byly zasazené hůlky nastavené větvičkami z jedle a pozlacenými ořechy. Tento vánoční prvek z dvacátých let 20. století se však neujal. (Večerková, 2013)

Postupně se ale vánoční stromek stal známkou společenské úrovně či prestiže. Jeho velikost a kvalita ozdob odrážely sociální postavení rodiny. Během 20. století se stromek stal jedním ze symbolů Vánoc, začal se objevovat i ve výlohách obchodů, na náměstích a začal se také využívat v reklamách na vánoční zboží. (Večerková, 2013) Zvyk vánočního stromu na venkovním prostranství, který dnes vídáme na náměstích, pochází ze zámoří. První vánoční strom umístěný na náměstí se nacházel v New Yorku roku 1912, odtud trend putoval do Evropy – poprvé byl zaznamenán v Kodani. U nás se začaly stromky umisťovat na náměstích roku 1918 ve prospěch chudých dětí. Tradici u nás založil spisovatel Rudolf Těsnohlídek, kterého inspiroval zážitek právě v Kodani a také jeho předvánoční procházka, kdy nalezl v polesí opuštěné nemluvně. Z podnětu Těsnohlídka byl tak první vánoční strom na náměstí umístěn roku 1924 v Brně. Takový strom měl symbolizovat štědrost a nesobeckou lásku, lidé ke stromu přinášeli dary a část z nich byla darována městskému azylu. Z Brna se postupem času rozšířil zvyk do ostatních měst a dnes se v souvislosti se stromkem odehrávají kulturní akce jako rozsvícení vánočního stromku. (Večerková, 2013)

Ozdoby na vánoční strom byly zprvu v podobě jedlých plodů, pečiva, ořechů, oplatků a papírových květů. Ořechy a jablka, jako symbol plodnosti, se poté přetíraly barvou na zlaté či se potáhly fólií, to determinovalo celkový vzhled stromu a později tak převládly dominanty zlaté a stříbrné barvy. Postupem času bylo ovoce nahrazeno ozdobami ze skla. Volba ozdob na stromek se odvíjela od finanční situace a sociálního postavení rodiny. Na venkově bylo hojnější využívat domácí zdroje, rukodělné dekorace a jedlé ozdoby byly četně užívané až do poloviny 20.století. V průběhu 20. století tvořily sortiment vánočních dekorací zejména ozdoby z foukaného a lisovaného skla, k dostání byly tvary baněk, šišek, figurek a mnoho dalšího. Ozdoby z foukaného či lisovaného skla nabyly na popularitě již v sedmdesátých letech 19.století, jejich původ můžeme nalézt v Duryňsku. (Večerková, 2013) Nyní má Česká republika (od roku 2020) zapsanou „Ruční výrobu ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek“ na Reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva. Jedná se o

(27)

20

specifický druh sklářského řemesla, který se pojí s vánočními tradicemi. V 15. a 16.

století zakládali Němci, kteří přišli do Jizerských hor, malé sklárny, odtud byla výroba ozdob rozšířena do Krkonoš. Ve 20.století se začaly firmy orientovat přímo na ozdoby z foukaného skla, takové ozdoby se dokonce i vyvážely. Dnes je nositelem prvku těchto ozdob dílna Rautis v Poniklé. (Národní ústav lidové kultury, 2020)

Betlém

Ježíš Kristus se narodil poblíž města Betléma a byl uložen do jednoduchých jeslí.

Takové vyobrazení Krista se stalo frekventovaným motivem v umění. Roku 1223 dal sv.

František z Assisi postavit jesle, nechal přivést osla a vola a v takovém prostředí byla sloužena mše. Sv. František si totiž přál strávit vánoční noc tak, jako ji lidé trávili tenkrát v Betlémě. Ačkoliv jsou někdy jesle od sv. Františka pokládány za první jesličky ve smyslu betlému, skutečné počátky betléma můžeme nalézt v polovině 16. století, betlémy byly šířeny skrze členy Tovaryšstva Ježíšova jako nástroj pro rekatolizaci českého národa. K jeslím v kostele se připojily figury v životních velikostech, jejich pozice se měnily v závislosti na jednotlivých dnech ve spojení s legendou narození Krista. (Vondruška, 1991)

V Praze se tento typ jeslí objevil roku 1562, odtud se rychle rozšířily i do vzdálenějších měst. Jesle se začínají dostávat z kostelů i do prostředí šlechty (1. pol. 18. století) a měšťanstva. Do lidového prostředí jesličky dorazily na konci 18. století, jelikož císař Josef II. jesličky v kostelech zakázal. To vedlo k tomu, že si vesničtí lidé začali stavět vlastní jesle, do vyobrazení například přidali figury vesnických postav. (Vondruška, 1991)

Figurky do betlému byly k dostání na trzích. Toto řemeslo u nás dosáhlo velkého rozkvětu v průběhu 19. a začátku 20. století – začaly se vyrábět betlémy rozmanitých velikostí z různých materiálů. Prodávaly se papírové betlémy (kolem roku 1850), vyřezávané dřevěné, sádrové, keramické, skleněné či kašírované figurky, dokonce vznikaly i figurky z těsta a jiných jedlých hmot (ty vznikly až ve 20. století).

(Vondrušková, 2015)

Složitějším typem betlému byl pohyblivý betlém, který díky svému mechanismu umožňoval pohyb postaviček – jedinečný je mechanický betlém z Třebechovic pod Orebem, který má až dva tisíce ručně vyřezávaných dílů, obsahuje též opravdové obyvatele Třebechovic. Ačkoliv s příchodem vánočního stromku začaly být betlémy vytlačovány (nadílka se místo k betlému dávala pod stromeček), betlémy v českých rodinách i tak zůstaly. (Vondrušková, 2015)

(28)

21 Dárky

Jak již bylo zmíněno, na vánočních (i mikulášských) trzích bylo možno obstarat dárky pro své bližní. Ačkoliv dnes pokládáme vzájemné obdarovávání u rozsvíceného stromku za běžnou součást Vánoc, tato tradice se stala běžnou až v 19. století. V dřívější době dostávalo dary služebnictvo jako přídavek k roční mzdě, jednalo se většinou o ošacení či jídlo. O Vánocích byly také věnovány dary lidem bez domova. (Vavřinová, 2002)

Význam daru v kontextu Starého zákona znamenal výměnný obchod, dar také ale mohl znamenat i skrytou prosbu o projev přízně, či také vyjadřoval poctu králům nebo dokonce oběd pro bohy. Až poté, co Tři králové přinesli dary Ježíškovi, stalo se to inspirací k vzájemnému obdarovávání z lásky či přátelství. (Vavřinová, 2002)

V 15. století byl sice Štědrý den i příležitostí pro pohanské zábavy, nicméně už tehdy si mezi sebou známí dávali nebo posílali štědrovečerní dárky. Podobně v 16. a začátkem 17. století obdarovali rodiče jménem Ježíše Krista své děti, i mezi sebou si dospělí posílali dárky. I z 18. století jsou dochovány záznamy, že v křesťanských rodinách dárky „naložil Ježíšek“. (Zíbrt, 1889)

Až v 19. století se však rozdávání dárků stalo běžnou praxí. I chudí se snažili nadělit svým dětem alespoň skromné dárky (například červené jablko či hrst ořechů). Dospělí našli pod stromečkem většinou praktické věci jako pantofle, látku na šaty, kalhoty atd.

Před 1. světovou válkou bylo tradicí dávat si pod stromek snubní prsteny. Ve 20. století se vzájemné obdarovávání začalo měnit – zejména rostly nároky. Místo praktických věcí se začaly více objevovat hračky a věci jen pro radost, původní myšlenka dárku z lásky a přátelství se začala ztrácet a důraz byl kladen na cenu, kvalitu a množství dárků. (Vavřinová, 2002)

4. Chování spotřebitelů o Vánocích

V této kapitole je nutné nejdříve objasnit rozdíly mezi zákazníkem a spotřebitelem, následně je rozebráno spotřební chování a faktory, které spotřební chování ovlivňují.

V další části je věnována pozornost chování spotřebitelů o Vánocích.

Spotřební chování

Role spotřebitele zahrnuje vše, co spotřebováváme – spotřebitelem tedy je už dítě, které spotřebovává. Příkladem muže být dítě, které konzumuje sunar (je tedy spotřebitelem), které mu zakoupila jeho matka (zákaznice). (Vysekalová, 2004)

Pojem zákazník už je užší, jedná se o takovou osobu, která ze své vlastní vůle objedná, nakoupí a zaplatí za zboží. Na příkladu dítěte, které je spotřebitelem do té doby, kdy

(29)

22

statky pouze spotřebovává, ale začne zastupovat roli zákazníka v momentu, kdy v obchodu nakoupí za peníze například zmrzlinu. S prodávajícím může být zákazník jak v přímém kontaktu (přijde osobně do obchodu), tak v nepřímém – tedy přes telefon, internet atp. Zákazníkem je i osoba, která se inspiruje, informuje a také rozhoduje (s různou pravděpodobností), zda nakoupí. (Komárková, Vysekalová, &

Rymeš, 1998)

Spotřebním chováním rozumíme nákupní chování lidí (konečných spotřebitelů), které se týká získání, užívání, odkládání produktů. Takové chování je třeba chápat v kontextu ostatního lidského chování, nikoliv jako izolovaný soubor aktivit týkajících se spotřebního zboží. (Koudelka, 1997) Do chování spotřebitele spadá to, jak spotřebitel přemýšlí, hodnotí, cítí, rozhoduje mezi alternativami, jak je ovlivňován, motivován a jak se odlišují procesy rozhodování v závislosti na významnosti nebo zájmu o produkt. (Turčínková, Stejskal, & Stávková, 2007)

Kulturní faktory

Významný vliv na spotřební chování má všudypřítomná kultura, která pro spotřební chování tvoří rámcový prostor. V tomto kontextu hovoříme o kultuře jako o souboru norem, hodnot, zvyků a domněnek, které slouží k orientaci jedince v určité společnosti.

Určité rysy kultury se odrážejí právě do spotřebního chování, jedná se o učení se kultury, přenášení kultury z generace na generaci, sdílení kultury, diferencování kultury a adaptace kultury. K nejmarkantnějším kulturním prvkům, které mají dopad na spotřební chování, patří zvyky, symboly, rituály, hodnoty, jazyk, náboženství, mýty, neverbální komunikace a představy o těle. (Koudelka, 1997)

Sociální faktory

Podstatný vliv na spotřebitele má též sociální prostředí. Sociální skupiny ve vlastním smyslu tvoří skupina osob, která sdílí podobné normy, hodnoty a očekávání, takové osoby spolu udržují pravidelně a záměrně kontakt. Člověk může být součástí jak primárních skupin (menších skupin, které jsou důvěrné, dlouhotrvající, soudržné a účast je dobrovolná: rodina a přátelé), tak skupin sekundárních (velké skupiny, častější neosobní styk: například sociální třída). Sociální skupiny můžeme dělit na formální (má vymezenou skupinovou strukturu, spadají sem například týmy, kluby a spolky) a neformální (například rodina a přátelé). Na spotřebitele nejvíce působí právě nejbližší okolí – tedy rodina. Každá rodina prochází mnoha fázemi, do kterých se odráží spotřební chování viz Tab.1. (Koudelka, 1997)

Odkazy

Související dokumenty

Zdroj: vlastní výzkum, program Microsoft Office Excel Graf č. Zdroj: vlastní výzkum, program Microsoft Office Excel Graf

Graf 21: Chybovost při doručování během nouzového stavu; zdroj: vlastní zpracování Nejhorší bilanci zde získala Česká pošta, které téměř 28 % všech

Zdroj: Sdruţení pro bankovní karty, vlastní zpracování Graf číslo 7: Podíl vydaných karet podle typu za rok 2013.. Zdroj: Sdruţení pro bankovní karty,

Graf 16: Vývoj hodnoty podílového listu, Schroder ISF Global Equity Yield.. Zdroj: vlastní zpracování,

Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat z účetních závěrek Graf 16: Vývoj rentability vlastního kapitálu společností EasyJet, Ryanair.. Zdroj: Vlastní zpracování

Graf 15: Povědomí respondentů o profilech divadla na sociálních sítích; zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření. Zbytek, tedy 10

Zdroj: Vlastní zpracování pomocí programu jamovi na základě dat získaných z platformy Kickstarter..

velmi často často občas zřídka nepravidelně.. Graf 29: Kontingenční graf pro H3. Zdroj: vlastní zpracování. H3 byla potvrzena. Na základě dat lze vidět, že pokud