Poskytování benefitů má řadu výhod, jak pro zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele.
U některých benefitů se neodvádí daň z příjmů ani odvody sociálního a zdravotního pojištění. Proto pro zaměstnavatele poskytovaný benefit není nákladově tolik náročný jako peněžitá odměna ve formě mzdy a přínosná hodnota pro zaměstnance má mnohem vyšší cenu. Benefity týkajících se skloubení osobního života s pracovním, nebo podporující sportovní aktivitu zaměstnanců (posilovna, bazén, odpočinek atd.) vedou k zdravějšímu životu a firma nedoplácí na jejich absenci. Zaměstnavatel tak nemusí řešit, jak nemocného pracovníka nahradit, kde sehnat brigádníka nebo v případě využití vlastních zdrojů, nedochází k jejich přetěžování. Výhodné může být také například i zajištění závodního stravování. Zde dochází ke zkrácení doby cesty na oběd a eliminuje tak zbytečné prostoje, které si pak zaměstnanci musí většinou nahrazovat prodloužením pracovní doby. Spokojení zaměstnanci vytvářejí pro firmu dobrou reklamu. Snáze se tak můžou získávat nové klienty či kvalitní zaměstnance. 4
Zaměstnanecké benefity mají přes značné náklady také i svá úskalí. Nemají přímý motivační význam a není tak jimi ovlivněn bezprostřední výkon zaměstnanců. Benefity jsou zaměstnanci často chápány jako nárok a přirozenou součást pracovního vztahu, nikoli však jako nadstandardní péči. Zaměstnanci si neuvědomují jejich náklady a mají sklon je podceňovat. Jakmile jsou však zavedeny, jejich zrušení působí velmi demotivačně. Pokud jsou benefity poskytovány plošně, tzv. systémem kafeterie, nevyhovují všem zaměstnancům stejně. Vyvolávají u nich pocity nespravedlnosti a také mohou podněcovat nespokojenost.
Proto je jejich využívání v porovnání s finančním ohodnocením ve formě mzdy nebo platu nákladově méně efektivní. Zaměstnanecké benefity jsou často poskytovány na základě srovnání s jinými společnostmi či pod tlakem poradenských firem, které tyto výhody doporučují, a tudíž nejsou nástrojem odměňování vycházejících z potřeb zaměstnavatele.
4 Zaměstnanecké benefity – výhody pro zaměstnance i zaměstnavatele: Benefity pro
zaměstnance. IPodnikatel.cz [online]. 2011 [cit. 2017-02-22]. Dostupné z: http://www.ipodnikatel.cz/Pece-o-zamestnance/zamestnanecke-benefity-vyhody-pro-zamestnance- i -zamestnavatele.html
V některých případech jsou jako zaměstnanecké benefity prezentovány i ty, které musejí být zaměstnavatelem poskytovány na základě zákonných norem. Častým příkladem je poskytnutí pětitýdenní dovolené, která je podle § 213 odst. 1 ZP povinná ve výši čtyř týdnů.
Benefitem je v tomto případě pouze jeden týden nad rámec zákona.5 2.7 Rizika zaměstnaneckých benefitů
Při poskytování zaměstnaneckých benefitů může dojít k chybné aplikaci daňových a odvodových zákonů. To může vést k možné kontrole finančními úřady a následnému dodanění. Pro dosažení daňové bezpečnosti by společnost měla správně dodržovat parametry daňového zvýhodnění, které jsou dány zákonem.
Co se týče četnosti zaměstnaneckých benefitů, nemusí vyšší počet výhod vždy automaticky znamenat efektivnější nabídku a větší motivaci či spokojenost zaměstnanců. Je proto vhodné již zavedený systém pravidelně hodnotit a podle výsledků provádět úpravy, které kladou důraz na efektivitu nákladů vynaložených na zaměstnanecké benefity a na spokojenost zaměstnanců.6
Při poskytování zaměstnaneckých benefitů plyne společnosti nemalé administrativní zatížení. Je nutné nastavit správný systém a spravovat jej, zajišťovat externí poskytovatele benefitů, provádět pravidelné výzkumy týkajících se oblíbenosti a efektivnosti zaměstnaneckých benefitů v podniku. Pro tyto a mnohé další činnosti musí mít společnosti s větším počtem zaměstnanců také specialistu v oblasti lidských zdrojů, který řeší problematiku odměňování.
5 Horvátová a Čopíková (2014, s. 144)
6 D'AMBROSOVÁ (2015, s. 206)
3 POPIS A DAŇOVÉ DOPADY VYBRANÝCH ZAMĚSTNANECKÝCH BENEFITŮ
Následující odstavce jsou věnovány popisu jednotlivých benefitů a jejich daňovým dopadům jak na straně zaměstnavatele, tak i na straně zaměstnance.
3.1 Stravování zaměstnanců
k nejčastěji poskytovaným zaměstnaneckým benefitům patří příspěvky na stravování zaměstnanců. Stravování zaměstnanců je legislativně upraveno:
v § 7 vyhlášky č. 114/2002 Sb.,
§ 6 vyhlášky č. 310/1995 Sb.,
vyhláškou č. 430/2001 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích,
a také vyhláškou č. 84/2005 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky.
Daňové řešení nákladů zaměstnavatele vynaložených na stravování jeho zaměstnanců vyplývá ze znění § 6 odst. písm. j) bodu 4 ZDP. Pro stanovení podmínek daňové účinnosti nákladů vynaložených zaměstnavatelem na stravování zaměstnanců ZDP rozlišuje dvě formy stravování, přičemž pro každou z těchto forem platí jiný daňový režim. Jedná se o:
stravování zaměstnanců zajišťované ve vlastním zařízení;
a stravování zaměstnanců zajišťované prostřednictvím jiných subjektů (tento daňový režim je blíže popsán v kapitole 3.1.2 týkající se stravenek).
3.1.1 Stravování zaměstnanců zajišťované ve vlastním zařízení
Daňově uznatelnými náklady na provoz vlastního stravovacího zařízení podle § 24 odst.
2 písm. j) bodu 4 ZDP odkazující se na znění bodu 17 pokynu GFŘ č. D-6 k § 24 odst. 2 ZDP se rozumějí náklady, nebo přímo výdaje spojené s provozem kuchyně s jídelnou, popřípadě kantýny, a to i tehdy, je-li příprava a výdej jídel zabezpečována jiným subjektem formou služby v tomto vlastním zařízení.
Náklady vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení příjmů jsou náklady na provoz vlastního stravovacího zařízení kromě hodnoty potravin. Těmito daňově uznatelnými náklady na provoz vlastního stravovacího zařízení mohou být:
spotřebu energií;
údržbu a opravu stravovacího zařízení;
daňové odpisy hmotného majetku využívaného v rámci stravování (daňové odpisy vybavení kuchyně a objektu, v němž se stravování uskutečňuje, pokud je ve vlastnictví zaměstnavatele);
výdaje na nakoupení drobného hmotného majetku (vybavení a zařízení kuchyně a jídelny nesplňující podmínku pro zařazení jako hmotný majetek);
daňové odpisy nehmotného majetku;
vytištění a prodej stravenek;
náklady na spoje;
mzdy včetně pojistného na sociální pojištění a na zdravotní pojištění pracovníků zabezpečujících stravování a další.
Tyto náklady (výdaje) lze zahrnout do daňově uznatelných s výjimkou hodnoty potravin. Náklady (výdaje) vynaložené zaměstnavatelem na potraviny spotřebované na zajištění stravování jsou daňově neuznatelné. Jejich úhrada je zpravidla zajišťována zaměstnancem, nebo je z části nebo úplně z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu nebo ze zisku po zdanění.
3.1.2 Stravenky a stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů
Zaměstnavatel má pouze povinnost stravování umožnit ve všech směnách. naopak nikdo nemůže zaměstnavatele nutit, aby svým zaměstnancům zajišťoval ze zákona i jídlo jako takové, pokud nemá zaměstnavatel ve svém vnitřním předpisu tuto povinnost stanovenou samostatně, případně není dohodnuto v kolektivní smlouvě.
Za stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů se považuje podle bodu 19 pokynu GFŘ č. D-6 k § 24 odst. 2 ZDP stravování smluvně zabezpečené zaměstnavatelem v jiném než ve vlastním stravovacím zařízení nebo ve vlastním stravovacím zařízení, které je pronajaté na základě smlouvy o pronájmu. Jde o následující varianty stravování zaměstnanců:
stravování zaměstnanců smluvně zajištěné ve stravovacím zařízení jiného provozovatele stravování;
dovážení stravy jiným provozovatelem stravování a výdej stravy ve vlastní výdejně zaměstnavatele;
zabezpečení stravování zaměstnanců v restauračním zařízení;
stravování zaměstnanců v provozovnách veřejného stravování na základě nakoupených stravenek a poskytnutým zaměstnancům;
stravování ve vlastním stravovacím zařízení pronajatém na základě smlouvy o pronájmu cizí organizaci.
Pro všechny výše uvedené varianty tohoto stravování platí pro zaměstnavatele daňový režim popsaný níže.
V současné době je velmi oblíbeným zaměstnaneckým benefitem příspěvek na stravování formou stravenek. Poskytování stravenek se považuje za zajištění stravování zaměstnanců prostřednictvím jiných subjektů. Výše nominální hodnoty stravenky poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnanci není nijak omezena, vždy záleží na rozhodnutí zaměstnavatele, a rovněž tak není žádným zákonným předpisem stanoveno, za jakou částku z nominální hodnoty stravenky bude tato stravenka prodávána zaměstnancům. Stravenka tak může být poskytnuta zaměstnancům bezplatně nebo také s plnou náhradou. Rozhodování, jakým způsobem dojde k uplatnění poskytnuté stravenky je výlučně na zaměstnanci (zaplacení v restauraci za oběd nebo nákup v supermarketu nebo jiném obchodě, kde stravenky přijímají).
Daňově účinné jsou podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 ZDP pro zaměstnavatele příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu7, maximálně však od výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) ZDP při pracovní cesty pět až dvanáct hodin.
Z toho vyplývá, že si zaměstnavatel může odečíst z daní až 55 % hodnoty stravenky, kterou poskytne zaměstnanci, zbylých 45 procent obvykle doplácejí zaměstnanci sami (zaměstnavatel jim příslušnou částku strhává ze mzdy), ale samozřejmě ji také muže zaměstnavatel doplácet ze svého, jako daňově neuznatelný náklad. Dále zde ještě z výše uvedeného odstavce platí ještě jeden limit, a to stropem sedmdesáti procenty z hodnoty stravného na pracovní cestě v délce pěti až dvanácti hodin. Tuto částku určuje vyhláškou8 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pro přehlednost je výše stravného pro jednotlivé sféry ze zákoníku práce znázorněna v Tab. 3-1.
7 Směnou se podle § 78 odst. 1 písm. c ) zákoníku práce rozumí část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat.
8 VYHLÁŠKA ze dne 17. prosince 2015 o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad
Tab. 3-1 Výše stravného pro zaměstnance za každý kalendářní den pracovní cesty v roce 2016
Zdroj: část sedmá hlava druhá a třetí zákoníku práce
V témže ustanovení je uveden odkaz na výši náhrad cestovních výdajů poskytovaných v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné Zákon č.
262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZP“) pro zaměstnavatele nepodnikatelské sféry. Pro tyto zaměstnavatele je stanoveno pro pracovní cesty trvající 5 až 12 hodin stravné pro rok 2016 v rozmezí 70 Kč až 83 Kč. Podle znění § 163 odst. 1 ZP přísluší zaměstnanci v podnikatelské sféře stravné při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin nejméně ve výši 66 Kč (horní hranice není limitována). Daňově účinný příspěvek na stravování u zaměstnavatele, který je podnikatelem, nesmí přesáhnout 70 % z 83 Kč, tedy částku 58, 1 Kč, a to i v případě, že by bylo stravné stanovené tímto zaměstnavatelem vyšší než 83 Kč. Tento maximálně daňově uznatelný náklad 58,10 Kč odpovídá při 55% příspěvku zaměstnavatele hodnotě stravenky 105,63 Kč. Z toho vyplývá, že v roce 2016 je daňově nejvýhodnější hodnota stravenky pro zaměstnavatele i zaměstnance 105 Kč na každý pracovní den nebo směnu.
Další podmínkou pro daňovou uznatelnost nákladu na příspěvek na stravování je přítomnost zaměstnance v práci během stanovené směny, která trvá alespoň tři hodiny.
Příspěvek nelze uplatnit na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné v souvislosti s pracovní cestou zaměstnance podle ZP. Pokud se zaměstnanec nezúčastní pracovní směny anebo odpracuje pouze její část kratší tří hodin a to např. z titulu dovolené, pracovní neschopnosti, poskytnutí neplaceného volna apod., nemá zaměstnavatel nárok, aby byl příspěvek zaměstnanci na stravování daňově uznatelný. Dále nelze považovat na straně zaměstnavatele za daňově uznatelný náklad příspěvek poskytnutý zaměstnavatelem na stravování:
důchodců;
bývalým zaměstnancům;
9 Podle § 109 odst. 3 se zaměstnancem ve státní a příspěvkové sféře rozumí zaměstnanci státu, územního samosprávného celku, státního fondu, příspěvkové organizace, školská právnická osoba zřízena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona nebo regionální rada regionu soudržnosti.
nebo zaměstnancům čerpající řádnou dovolenou.
Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci10, kterou podle ZP je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci, bude delší než 11 hodin.
V bodu 19 pokynu GFŘ č. D-6 k §24 odst. 2 písm. j) bodu 4 ZDP se rovněž uvádí, že při zajištění stravování prostřednictvím stravenek se cenou jídla rozumí hodnota stravenky včetně poplatku za zprostředkování (provize) jejího nákupu.
V minulosti se vedly spory o to, zda provizi placenou při nákupu stravenek, může či nemůže dát zaměstnavatel do daňově uznatelných nákladů celou. Nejvyšší správní soud v roce 2014 rozhodl svým rozsudkem, že to nelze11. Podle soudu představuje i provize
"příspěvek na stravování" a proto se také na ni se vztahuje pravidlo limitu 55 %. Provizi za příspěvek na stravování je tedy při účtování nutno rozdělit na část daňově uznatelnou a daňově neuznatelnou.
Z důvodu toho, že poukázky na stravování nahrazují peníze, při nákupu i prodeji nepodléhají dani z přidané hodnoty. Stravenky jsou zaměstnavatelem nakupovány od distributora či restaurace za cenu bez DPH. Stravenky jsou prodávány zaměstnancům za určitou cenu, většinou jmenovitou hodnotu poukázky, které může zaměstnavatel odečíst poskytnuté příspěvky. Tento prodej zaměstnancům rovněž není zdanitelným plněním.
Zaměstnanec následně stravenku uhradí v restauraci či obchodě na vybrané jídlo včetně příslušné sazby DPH.
Pokud jsou distributoři poukázek plátci DPH, zdaňují svou provizi základní sazbou daně jako zprostředkovatelskou činnost. Odběratel, plátce daně, může tedy uplatnit nárok na odpočet daně uplatněné u provize za prostředkování na vstupu v plné výši.
10 Část čtvrtá hlava III § 88 zákoníku práce
11 Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 02. 2014, čj. 7 Afs 33/2013 - 34
3.1.3 Praktický příklad na stravenky Zadání příkladu:
Zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům stravenky s vyznačenou nominální hodnotou:
varianta A–60 Kč (zaměstnavatel hradí 100 % stravenky),
varianta B–110 Kč (zaměstnavatel hradí 100 % stravenky),
varianta C–110 Kč (zaměstnavatel hradí 55 % stravenky a zaměstnanec 45 % stravenky).
Řešení příkladu:
Varianta A
Zaměstnavatel si může uplatnit do daňových výdajů 55 % z nominální hodnoty stravenky (60 Kč), tj. 33 Kč, zbývající hodnota bezplatně poskytnuté stravenky 27 Kč bude daňově neuznatelná (může však být hrazena ze sociálního fondu zaměstnavatele tvořeného ze zisku, popřípadě je nedaňovým nákladem zaměstnavatele).
Varianta B
Zaměstnavatel nemůže uplatnit do daňových nákladů 55 % z nominální hodnoty stravenky, protože tato částka převyšuje stanovený horní limit 70 % stravného.
Zaměstnavatel může do daňových nákladů uplatnit pouze částku 58,10 Kč (limit 70 % z částky 83 Kč) a zbývající hodnota bezplatně poskytnuté stravenky tj. 51,90 Kč bude daňově neuznatelná.
Varianta C
Z poskytnutého příspěvku zaměstnavatele zaměstnanci ve výši 60,50 Kč na jednu stravenku je daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele pouze částka 58,10 Kč (limit 70
% z částky 83 Kč). Zbývající část 2 ,40 Kč může být hrazena ze sociálního fondu anebo se jedná o nedaňový náklad zaměstnavatele.
3.1.4 Účtování stravenek
Zaměstnavatel přispívá zaměstnanci 55 % hodnoty stravenky v rámci limitu a navíc hradí 15 % hodnoty stravenky nad daňově uznatelný rámec. Samotní zaměstnanci platí 30
% hodnoty stravenky formou srážky ze mzdy.
Tabulka 3-1: Příklad účtování stravenek 4. ID Úhrada stravenek zaměstnanci
srážkou ze mzdy 2 700 Kč 331 335
Zdroj: Účtování stravenek: Vzorové účtování stravenek. ÚčtujemeProVás.cz [online]. Prostějov, 2015 [cit. 2016-06-07]. Dostupné z: http://www.uctujemeprovas.cz/ucetnictvi/9-uctovani-stravenek
3.1.5 Rekapitulace a závěr stravenek
Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů stanovuje výši příspěvku, kterou zaměstnavatel může poskytnout svým zaměstnancům na stravování. Aby tato částka mohla být na straně zaměstnavatele daňově uznatelným nákladem, musí dobrovolný příspěvek splňovat tyto podmínky:
maximální výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu,
maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného § 6 odst. 7 písm. a) při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin,
přítomnost zaměstnance v práci během této stanovené směny trvá alespoň 3 hodiny,
nesmí se jednat o důchodce, bývalého zaměstnance nebo zaměstnance čerpající řádnou dovolenou,
a také nesmí vzniknout nárok na stravné v souvislosti s pracovní cestou zaměstnance.
3.2 Odborné vzdělávání a rozvoj zaměstnanců
Poskytování odborného vzdělávání, prohlubování a zvyšování kvalifikace zaměstnanců patří k významným motivačním prvkům a je považováno za nejoblíbenější a nejžádanější benefit. Zaměstnavatel si může určit, zda tento benefit poskytne plošně všem zaměstnancům nebo jen vybraným.
Dle § 227 až 235 ZP zahrnuje péče o zaměstnavatele a odborný rozvoj zaměstnanců zejména:
zaškolení a zaučení,
odbornou praxi absolventů škol,
prohlubování kvalifikace a
zvyšování kvalifikace.
Jak bylo již v úvodu řečeno, v současné době jsou kladeny vyšší nároky na výkonnost zaměstnanců, jejich profesionalitu a zefektivnění práce. Vzdělávání zaměstnanců je bezesporu nejefektivnější prostředek k dosažení vyšší výkonosti, motivaci a ostatních cílů v rámci zaměstnanosti. Jedná se především o odborný rozvoj a rekvalifikace zaměstnanců, která souvisí s předmětem podnikání zaměstnavatele nebo s pracovním zařazením samotného zaměstnance.
3.2.1 Rozvoj a vzdělávání zaměstnanců v souvislosti s předmětem podnikání zaměstnavatele
Dle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 3 ZDP jsou náklady na provoz vlastních vzdělávacích zařízení12 nebo výdaje (náklady) spojené s odborným rozvojem zaměstnanců podle jiného právního předpisu13 a rekvalifikace zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost14, pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele, jsou u zaměstnavatele daňově uznatelnými výdaji.
12 Pokyn GFŘ D-22 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
13 Např. §230 ZP
14 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
Daňový režim na straně zaměstnavatele
Všechny zaměstnavatelem vynaložené výdaje (náklady) na odborný rozvoj zaměstnanců jsou považovány za daňově uznatelné, pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele.15
V případě, že součástí školení je také zajištěno stravování (oběd nebo občerstvení), je jeho cena bez ohledu na formu uvedenou na pozvánce, výdajem zaměstnavatele, který vyslal zaměstnance na školení související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo s pracovním zařazením zaměstnance.16
Daňový režim na straně zaměstnance
U zaměstnance jsou nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost osvobozena od daně. V případě, příjmů plynoucích zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům se toto osvobození nevztahuje.17
Částky na odborný rozvoj a rekvalifikaci zaměstnanců, které jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob, se nezahrnují do vyměřovacího základu pro odvod pojistného a pojistné se z těchto příjmů neodvádí.
3.2.2 Rozvoj a vzdělávání zaměstnanců nesouvisející s podnikáním zaměstnavatele Daňový režim na straně zaměstnavatele
Náklady na vzdělávání zaměstnanců, které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, nemůže zaměstnavatel uplatnit jako daňový výdaj, a to ani v případě práva na plnění zaměstnancům vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy.
Náklady na vzdělání zaměstnanců a také jejich rodinných příslušníků, které nesouvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele, může zaměstnavatel hradit pouze ze sociálního fondu, zisku po zdanění anebo na vrub nedaňových výdajů. Tento příspěvek lze poskytovat v peněžní i nepeněžní formě.
15 § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP
16 § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP
17 § 6 odst. 9 písm. a ) ZDP
Daňový režim na straně zaměstnance
U zaměstnance je od daně z příjmů fyzických osob osvobozen pouze nepeněžní příspěvek poskytnutý zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi ve formě použití vzdělávacího zařízení hrazené ze sociálního fondu, ze zisku po jeho zdanění anebo na vrub nedaňových výdajů v souladu s § 5 odst. 9 písm. d) ZDP. V případě,
U zaměstnance je od daně z příjmů fyzických osob osvobozen pouze nepeněžní příspěvek poskytnutý zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi ve formě použití vzdělávacího zařízení hrazené ze sociálního fondu, ze zisku po jeho zdanění anebo na vrub nedaňových výdajů v souladu s § 5 odst. 9 písm. d) ZDP. V případě,