VNITŘNÍ FAKTORY

Velký vliv na trávení volného času mladistvých, kromě ekonomických a politických, tj. vnějších faktorů, mají také faktory vnitřní, nebo-li subjektivní, které představují zájmy a potřeby člověka, a jsou dány osobností jedince, individuálními zvláštnostmi, intelektem,

temperamentem, pohlavím, zdravotním stavem či věkem a člověk je zpravidla nemůže nijak ovlivnit (Kraus et al., 2006, s. 20). Vznik a směr zájmů a oblíbených činností ve vol-ném čase ovlivňuje mnoho faktorů, které, jak již bylo výše zmíněno, můžeme rozdělit do dvou základních skupin, a to na faktory vnitřní a vnější, které jsou vzájemně spjaty tak, že je nelze oddělovat, neboť spolu vzájemně souvisí. Určité znaky jedinec získává během života a tyto se mění v závislosti na tom, jaký vede životní styl, jak nakládá se svým zdra-vím, či k jaké společenské vrstvě náleží. Zvláštní význam v životě člověka je přisuzován vzdělání, neboť řada výzkumů poukazuje na to, že úroveň vzdělání pozitivně ovlivňuje způsob trávení času. Do našeho života mohou samozřejmě vstupovat i negativní

individu-ální faktory, např. zdravotní postižení, či nejrůznější závislosti – drogy, alkohol aj. (Kraus et al., 2006, s. 20).

Vnitřní faktory dle Pávkové a kol. (2002, s. 17-20) členíme dále na dvě podskupiny:

1) psychologické faktory - jež jsou z podstatné části ovlivněny dědičností. Zahrnují temperament, rozumové schopnosti, motivaci, duševní bohatství, vývoj osobnosti charakter aj.,

2) biologické faktory – fyzická kondice a aktuální zdravotní stav vč. různých zdravot-ních omezení.

V krátkosti jsou níže rozepsány vybrané vnitřní faktory, které se svým působením zásadně-ji podílejí na způsobu trávení volného času.

Pohlaví a gender – to, zda jsme muži či ženami, ovlivňuje celý náš život a rovněž způsob trávení volného času už v dětství. Jsme určeni genderově, tedy životem v souvislostech našeho sociokulturního prostředí (náboženstvím, tradicí a zvyklostmi, očekáváními, před-sudky a socializací) (Helus, 2007 s. 51). Podle pohlaví si děti vybírají volnočasové aktivi-ty, např. chlapci volí většinou fyzické aktiviaktivi-ty, zajímají se o vědecké problémy, o dobro-družství a hrdinské činy a tomu je přizpůsoben i výběr jejich zájmových činností. Děvčata se soustřeďují na aktivity spojené s krásou, ať už se jedná o hudbu, tanec, literaturu či umě-lecké tvoření.

Věk – jiný způsob trávení volného času bude mít dítě v předškolním věku a jiné pubescent.

S ohledem k věku se liší i nároky na množství volného času. Jedinci, kteří jsou si věkově blízcí, mají zpravidla podobné požadavky na způsoby trávení volného času.

Motiv – lze jej charakterizovat jako příčinu či důvody lidského chování, jedná se tedy o funkční prvky osobnosti. Podstatou procesu motivace je zaměření a aktivace jedince, které je vyjadřováno termíny jako pudy, potřeby, zájmy, ideály, apod. Motiv volného času do jisté míry závisí na životních situacích a označuje procesy, které spouštějí vzorce cho-vání a vztahují se na konkrétní jednání. Motivaci lze aplikovat na případu - záliba v tanci může být u dívky v dospívání motivována potřebou a radostí z pohybu, kontaktu s vrstevníky nebo ověřováním si pocitu vlastní schopnosti a žádoucnosti (Čížková, 1997 s.

68-69).

Dle Čačky (2000, s. 98) je známo, že člověk si lépe pamatuje to, co ho baví a tyto informa-ce si efektivněji vštěpuje, je-li motivován „zevnitř“, než-li pouze zvenčí, tedy svým způso-bem nějak donucován. Motivem jsou tudíž vnitřní impulsy, vnější podněty, strach,

aspira-ce, hodnoty aj., které korespondují se získanými zkušenostmi a celkovou vyspělostí osob-nosti. Nejinak je tomu i v případě volby volnočasových aktivit u dospívající mládeže.

Zájmy – jedná se o trvalejší zaměření člověka na určité cíle, jevy, předměty či děje.

Nejví-ce jsou zájmy ovlivňovány v dětství a dospívání, kdy se formují zájmové směry.

Lacerbeau (1965, cit. podle Čížková, 1997, s. 72) vyšel z výzkumu běžných aktivit dětí a mládeže, a našel 7 kategorií dětských zájmů, které korespondují se zájmy a hodnotami dospělých. Ovlivňují výběr volnočasových aktivit a jedná se o zájmy intelektuální – po-znávací, technické – konstrukční, sportovní, zájmy o přírodu, aktivity obchodního typu a jiné sociální interakce, pro manuální práce a pro fantazijní, popř. uměleckou činnost.

Výběr zájmových činností je zároveň ovlivněn sociálními a ekonomickými podmínkami rodiny, tj. vnějšími faktory. Volba zájmů souvisí rovněž se sociální zkušeností, např. výběr volnočasových aktivit může vycházet z identifikace syna s otcem, ze síly emočního pouta či rodinné tradice (Čížková, 1997, s. 73).

Postoje – důležitým aspektem vztahu člověka ke světu je hodnocení. Vztah k hodnotám tvoří obsah postojů, jinými slovy, pojem postoje je chápán jako hodnotící vztah vůči ně-čemu. Hlavními zdroji formování postojů jsou zkušenosti, např. setkání se se zajímavou aktivitou nebo člověkem, což nám pomáhá utvářet si pozitivní postoj a tím do jisté míry ovlivňuje i způsob trávení volného času, resp. výběr volnočasových aktivit. Postoje nám pomáhají utvářet naši rodiče, přátelé, ale také masmédia a prostředí, v němž žijeme.

Hodnotová orientace – jedná se o nejobecnější postoje, které určují životní styl člověka.

Hodnotové orientace jsou do jisté míry dominantními zájmy, např. má-li člověk zájem o sport, tento proniká celým jeho životním stylem a určuje tak jeho hodnotovou orientaci.

Spranger (1963, cit. podle Čížková, 1997, s. 75) rozlišil hodnotovou orientaci na 6 typolo-gických pojmů, které ovlivňují život člověka, včetně volby volnočasových aktivit:

 teoretický typ – zaměřen na hledání pravdy a poznání, převažuje u něj racionální pohled na svět – vybírá si aktivity, ve kterých se může něco nového přiučit,

 ekonomický typ – zaměřen na užitečnost a praktičnost, na prosperitu a kumulování majetku – snaha o získání neobvyklého výkonu co nejjednodušší cestou,

 estetický typ – nejvyšší hodnotou je harmonie, bývá individualistický a soběstačný, vybírá si proto zájmové činnosti určené pro jednotlivce a zřídka kdy by volil sku-pinové činnosti,

 sociální typ – je altruista, nesobecký, společenský – soustřeďuje se v rámci volné-ho času spíše na volbu skupinových a společenských činností,

 politický typ – je to mocenský člověk, vyhledává soutěž, vliv a možnost ovládat druhé osoby, vše musí mít jasný řád, potrpí si na disciplínu, vyhovují mu volnoča-sové aktivity s jasně daným a neměnným programem,

 náboženský typ – nejvyšší hodnotou je jednota, hledá mystickou a náboženskou zkušenost, vybírá si aktivity zaměřené na duchovno.

Charakter – vedle dispozičních vlastností, kterými jsou temperament, vlohy a schopnosti, je to právě charakter, jako vlastnost utvářená v průběhu života a její součásti, jako např.

vytrvalost, přesnost, cílevědomost či osobitost, které se zásadním způsobem podílejí na způsobu a výběru životního stylu, resp. na trávení volného času každého člověka. Nako-nečný (1993, cit. podle Čížková, 1997, s. 81) se domnívá, že v charakteru je obsažena celá osobnost, všechny její dílčí složky i systémy, jako jsou schopnosti, inteligence, tempera-ment, motivy i postoje. Charakter podstatně formují individuální zkušenosti jedince, např.

citová deprivace v dětství. Charakter je mnohdy chápán jako samostatná složka osobnosti, v níž dominuje síla vůle.

Fyzická kondice a zdravotní stav – při trávení volného času existují určité limitující fak-tory a zdravotní stav jej jedním z nich. To, jakou má člověk fyzickou kondici určuje, jakým volnočasovým aktivitám se bude věnovat, ať už se jedná o rekreační či vrcholovou úroveň sportovních aktivit, nebo energii vloženou do jiných než pohybových činností. V součas-nosti je celosvětovým problémem dětská obezita, která je způsobena zejména nezdravým životním stylem dnešní mládeže, resp. trávením volného času u monitoru počítače nebo před televizní obrazovkou bez jakéhokoliv tělesného pohybu. Záleží na motivaci ze strany rodičů, školy či volnočasových institucí, do jaké míry děti podpoří v rozvoji pohybových aktivit nebo jiných bohulibých činnostech spojených s volným časem.